22 C 106/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Marvanovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa za níž jedná název státní instituce sídlem adresa o zaplacení 340 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 106 066 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 208 994 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 138 556 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím o uložení kázeňského trestu za kázeňský přestupek ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , kterým mu byl uložen kázeňský trest-celodenní umístění do uzavřeného oddílu v délce 20 dní, přičemž tento byl uložen nepodmíněně bez zkušební doby. Proti rozhodnutí podal on i jeho zástupce stížnost, které byly zamítnuty rozhodnutím ředitelem věznice dne , datum, , č.j. , číslo jednací, . Následně podal žalobu, přičemž rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , bylo rozhodnutí ředitele ze dne , datum, zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tak že právnímu zástupci žalobce byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 16 456 Kč. Následně již nebylo kázeňsky rozhodnuto s ohledem na uplynutí jednoho roku od data údajného spáchání kázeňského přestupku. Domáhal se tak náhrady škody způsobené mu vyřazením z pracovního zařazení ve výši 106 914 Kč, neboť byl od , datum, do , datum, vyřazen z výkonu práce, přičemž výše odměny činní za měsíc v roce , rok, částku 7 600 Kč, za měsíc v roce , rok, částku 8 100 Kč. Dále se domáhal nákladů řízení v kázeňském řízení ve výši 3 146 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a stížnost) po 1 000 Kč, 2x 300 Kč spočívajících v režijních paušálech a DPH. Dále se domáhal zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku výkonu kázeňského trestu ve výši 30 000 Kč. Uvedl, že uložený trest je druhým nejvyšším, je spojen se značnými omezeními, kdy nemůže vězeň pracovat, účastnit se programu zacházení, nesmí kouřit, číst mimo dovolenou literaturu jiné publikace, nesmí nakupovat nic kromě věcí hygienické potřeby, není mu dovoleno odpočívat na lůžku mimo stanovenou dobu, musí vykonávat úklidové práce a práce nezbytné k zajištění běžného provozu věznice. Za jeden den požaduje částku 1 500 Kč. Dále se žalobce domáhal rovněž nemajetkové újmy vzniklé v důsledku neoprávněného zásahu do osobnostních, rodinných, pracovních a společenských vztahů ve výši 200 000 Kč. Uložený trest znamenal změnu v jeho hodnocení ve výkonu trestu, kdy se z I. skupiny propadl do skupiny III., ztratil šanci na podmíněné propuštění, propadal depresivním náladám, zhubl o 25 Kg, při telefonickém kontaktu s družkou byl podrážděný a nedůtklivý. Svůj nárok uplatnil dne , datum, . Dále se domáhal zákonného úroku z prodlení z žalované částky od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne , datum, nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Nárok žalobce projednala dne , datum, , kdy neshledala existenci odpovědnostního titulu. Uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Vězeňské služby ČR-Věznice , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, o zamítnutí stížností žalobce na podkladě podané správní žaloby, avšak nedošlo ke zrušení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne , datum, . Kázeňský trest tak byl vykonán důvodně a žalobce byl následně zařazen zpět do pracovní činnosti. Dále uvedla, že pokud by odpovědnostní titul byl shledán, tak k náhradě škody ve výši 106 914 Kč uvedla, že vyčíslená částka je za předpokladu, že by žalobce měl 100 % účast, kdy však z pásek poskytnutých Vězeňskou službou ČR vyplývá, že žalobce za rok , rok, až do ledna , rok, nikdy nedosáhl plného výdělku. K nákladům právního zastoupení uvedla, že požadované úkony právní služby vedly k samotnému podání stížnosti proti rozhodnutí o udělení kázeňského trestu, nikoliv ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. Navíc žalobce k výzvě žalované nedoložil vznik dluhu. K nemajetkové újmě uvedla, že žalobce k její výzvě ničeho nedoložil. Navíc nelze na nemajetkovou újmu vzniklou žalobci, jakožto osobě omezené na osobní svobodě výkonem trestu, pohlížet stejně, jako na nemajetkovou újmu vzniklou osobě, jež je omezena na svobodě výkonem vazby nebo nepodmíněného trestu odnětí svobody. Navíc nelze odhlédnout od trestní minulosti žalobce spojenou s drogovou trestnou činností nesoucí znaky recidivy.

3. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Soud vyšel z toho, že žalobci bylo rozhodnutím ze dne , datum, uloženo kázeňské opatření spočívající v celodenním umístění do uzavřeného oddílu na dobu 20 dnů, a že ačkoli rozhodnutí o zamítnutí stížností žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo následně správním soudem zrušeno, samotné rozhodnutí o uložení kázeňského trestu zrušeno ani jinak odklizeno nebylo. Jelikož stížnost proti tomuto rozhodnutí neměla odkladný účinek a kázeňský trest byl vykonán právě na jeho podkladě, uzavřel soud, že není dán odpovědnostní titul podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., a žalobu proto zamítl. Následně byla usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , které změnilo usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , k návrhu žalobce povolena obnova řízení, neboť vyšly najevo nové skutečnosti, které bez své viny nemohl v původním řízení uplatnit. Odvolací soud přisvědčil žalobci, že skutečnost, že kázeňské řízení bylo dne , datum, zastaveno poté, co byl žalobce dne , datum, propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, aniž bylo znovu rozhodnuto o jeho stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, představuje novou skutečnost, kterou žalobce bez své viny nemohl v původním řízení uplatnit, neboť o ní nevěděl ani soud rozhodující v původním řízení a jako taková je způsobilá ve spojení s ostatními zjištěními přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci. Odvolací soud přitom zejména zdůraznil, že rozhodnutí ředitele věznice bylo zrušeno správním soudem pro nezákonnost, že po tomto zrušení nebylo o stížnosti žalobce znovu rozhodnuto, že žalobce neměl o dalším průběhu kázeňského řízení informace a že nic nenasvědčuje tomu, že by zastavení řízení bylo důsledkem obstrukčního jednání žalobce, nýbrž naopak postupu správního orgánu. Za této situace odvolací soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení.

4. Po povolení obnovy soud věc znovu projednal a doplnil dokazování jak k otázce průběhu a skončení kázeňského řízení, tak k jednotlivým žalobcem uplatněným nárokům.

5. Mezi účastníky řízení zůstalo nesporným, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne , datum, . Dále bylo nesporným, že žalovaná výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobce k doplnění uplatnění a stanoviskem ze dne , datum, jeho nárok projednala s tím, že ve věci není dán odpovědnostní titul.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem svědkyně, jakož i žalobce, ze kterých má za prokázaný následující skutkový stav.

7. Dne , datum, byl sepsán záznam o kázeňském přestupku. Žalobci bylo následně rozhodnutím Věznice , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , uloženo za kázeňský přestupek spočívající v nedovoleném požití návykové látky obsahující metamfetamin kázeňské opatření celodenního umístění do uzavřeného oddílu na dobu 20 dnů nepodmíněně. Rozhodnutí bylo dne , datum, doručeno žalobci. Stížnost nemá odkladný účinek. Dne , datum, podal proti rozhodnutí stížnost sám žalobce, dne , datum, podal proti rozhodnutí stížnost právní zástupce žalobce. Dne , datum, bylo vydáno ředitelem věznice rozhodnutí o zamítnutí obou stížností pod č. j. , číslo jednací, . Žalobci bylo doručeno dne , datum, . Žalobce zahájil výkon kázeňského trestu dne , datum, v 15:30 hodin a ukončil výkon trestu dne , datum, v 15:00 hodin. (podstatný obsah kázeňského řízení č. , číslo, na č.l. 70 až 98)

8. Žalobce uvedený kázeňský trest fakticky vykonal v období od , datum, do , datum, . (záznam o výkonu kázeňského trestu - spis č. , číslo, )

9. Dne , datum, podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu v , adresa, . Dne , datum, a , datum, podala ke správní žalobě vyjádření Vězeňská služba ČR – Věznice , adresa, . Dne , datum, Krajský soud v , adresa, vydal rozsudek, č. j. , číslo jednací, , kterým bylo rozhodnutí ředitele Vězeňské služby ČR-Věznice , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , zrušeno a vráceno zpět žalované k dalšímu řízení, ve výroku II. bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplynulo, že důvodem zrušení byla nezákonnost spočívající zejména v nedostatečném prokázání subjektivní stránky kázeňského přestupku a v porušení principu rovnosti zbraní. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne , datum, . (podstatný obsah spisu Krajského soudu v , adresa, sp.zn. , spisová značka, )

10. Po zrušení rozhodnutí ředitele věznice již o stížnosti žalobce proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebylo znovu rozhodnuto. Dne , datum, byl ve spise učiněn záznam o zastavení kázeňského řízení z důvodu, že žalobce byl dne , datum, propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Právní zástupce žalobce byl dopisem ředitele věznice ze dne , datum, informován o tom, že kázeňské řízení bylo zastaveno dne , datum, , a že mu byla následně zaslána i kopie spisu o kázeňském řízení včetně záznamu o zastavení řízení; dále bylo z této korespondence zjištěno, že věznice poskytovala i dodatečné vysvětlení k okolnostem vedení a uzavření kázeňského spisu. (zápis o zastavení kázeňského řízení ve spise č. , číslo, ; komunikace Věznice , adresa, s právním zástupcem žalobce na č. l. 118 až 123)

11. Věznice , adresa, přípisem ze dne , datum, informovala zdejší soud, že za období červen , rok, až září , rok, činila výše průměrného měsíčního výdělku žalobce ve výkonu trestu 7 255 Kč, že žalobce v červnu , rok, odpracoval 176 hodin, v červenci , rok, 176 hodin, v srpnu , rok, 176 hodin a v září , rok, 144 hodin, že z práce byl vyřazen dne , datum, a že v období od , datum, do , datum, zaměstnán nebyl. Dále soud zjistil, že v roce , rok, byl žalobce opětovně pracovně zařazen, avšak například v říjnu, listopadu a prosinci , rok, nedosáhl ani na polovinu pracovní odměny, že v průběhu prosince , rok, téměř nepracoval, že od , datum, u něj nastala pracovní neschopnost trvající do ledna , rok, a že odměna za prosinec , rok, činila 829 Kč. Současně soud zjistil, že Věznice , adresa, již nedisponuje zdravotní dokumentací žalobce, protože žalobce byl dne , datum, propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. (sdělení Věznice , adresa, ze dne , datum, )

12. Věznice , adresa, přípisem ze dne , datum, informovala zdejší soud, že ve Věznici , adresa, byl u žalobce evidován jeden kázeňský trest, a to za pozitivní konfirmační test na omamné a psychotropní látky. Dále soud zjistil, že za období duben , rok, až červen , rok, činila výše průměrného měsíčního výdělku žalobce 7 600 Kč, že v dubnu , rok, odpracoval 176 hodin, v květnu , rok, 168 hodin a v červnu , rok, 176 hodin, a že v období od dubna , rok, do září , rok, byl pracovně zařazen ve vnitřní režii na pozici skladník. Ze stejného sdělení soud zjistil, že žalobce byl v souvislosti s uložením kázeňského trestu vyřazen z práce dne , datum, , že v období od , datum, do , datum, vykonával pouze brigádní činnost bez nároku na pracovní odměnu, konkrétně rozvážel nákupy, a že opětovně pracovně zařazen byl během října , rok, na pozici pomocný dělník. Dále soud zjistil, že žalobce ani v měsících říjen, listopad a prosinec , rok, nedosáhl ani na polovinu pracovní odměny, že v prosinci , rok, téměř nepracoval, že od , datum, u něj nastala pracovní neschopnost trvající do ledna , rok, a že odměna za prosinec , rok, činila 829 Kč. Soud rovněž zjistil, že žalobce byl dne , datum, propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. (sdělení Věznice , adresa, ze dne , datum, )

13. Ze sdělení Věznice , adresa, ze dne , datum, a z přehledu počtu odpracovaných směn, odpracovaných hodin a výše odměny za rok , rok, soud zjistil, že žalobce byl v roce , rok, zaměstnán od , datum, do , datum, . V lednu , rok, odpracoval 24 směn, tj. 168 hodin, a jeho hrubá odměna činila 7 600 Kč. V únoru , rok, odpracoval 20 směn, tj. 160 hodin, a jeho hrubá odměna činila 7 600 Kč. V březnu , rok, odpracoval 10 směn, tj. 80 hodin, a jeho hrubá odměna činila 3 305 Kč. V dubnu , rok, odpracoval 23 směn, tj. 176 hodin, a jeho hrubá odměna činila 7 600 Kč. V květnu , rok, odpracoval 21 směn, tj. 168 hodin, a jeho hrubá odměna činila 7 600 Kč. V červnu , rok, odpracoval 22 směn, tj. 176 hodin, a jeho hrubá odměna činila 7 600 Kč. V červenci , rok, odpracoval 24 směn, tj. 176 hodin, a jeho hrubá odměna činila 7 600 Kč. V srpnu , rok, odpracoval 22 směn, tj. 176 hodin, a jeho hrubá odměna činila 7 600 Kč. V září , rok, odpracoval 18 směn, tj. 144 hodin, a jeho hrubá odměna činila 6 219 Kč. V říjnu, listopadu a prosinci , rok, žalobce neodpracoval žádnou směnu ani hodinu a jeho hrubá odměna činila 0 Kč. (přehled počtu odpracovaných směn, hodin a výše odměny za rok , rok, )

14. Výše pracovní odměny za rok , rok, ve výši 7 600 Kč vyplývá rovněž z potvrzení o výše pracovní odměny vystavenému Věznicí , adresa, . (potvrzení o výši pracovní odměny ze dne , datum, )

15. Ze sdělení Věznice , adresa, ze dne , datum, a z přehledu počtu odpracovaných směn a z přehledu počtu odpracovaných směn, odpracovaných hodin a výše odměny za rok , rok, poskytnutých Věznicí , adresa, soud zjistil, že žalobce byl v roce , rok, zaměstnán od , datum, do , datum, . V lednu až září , rok, žalobce neodpracoval žádnou směnu ani hodinu a jeho hrubá odměna činila 0 Kč. V říjnu , rok, odpracoval 5 směn, tj. 40 hodin, a jeho hrubá odměna činila 1 929 Kč. V listopadu , rok, odpracoval 10 směn, tj. 64 hodin, a jeho hrubá odměna činila 2 947 Kč. V prosinci , rok, odpracoval 6 směn, tj. 36 hodin, a jeho hrubá odměna činila 829 Kč. (přehled počtu odpracovaných směn, hodin a výše odměny za rok , rok, )

16. Žalobce v řízení doložil, že za právní služby poskytnuté v souvislosti s obranou v kázeňském řízení uhradil částku 3 146 Kč. (příjmový pokladní doklad na č. l. 182)

17. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že žalobce zná přibližně 15 let a bližší partnerský vztah s ním navázala asi 5 až 6 let před svým výslechem. Současně uvedla, že se žalobcem v rozhodné době netvořila společnou domácnost, když ona bydlela ve svém bytě a žalobce před nástupem do výkonu trestu bydlel doma, přičemž se podle jejích slov navštěvovali. K projednávané věci svědkyně uvedla, že se dozvěděla, že žalobce dostal kázeňský trest v souvislosti s drogami. Uvedla, že na žalobce byla kvůli tomu naštvaná, neboť podle jejího chápání měl ve výkonu trestu pracovat, napravit se a splácet své dluhy, a právě v důsledku projednávané události podle ní toto skončilo. Svědkyně dále vypověděla, že před projednávanou událostí byla se žalobcem v kontaktu zejména telefonicky, přibližně jednou týdně až jednou za 14 dní, a že za ním byla na návštěvě dvakrát až třikrát, byť věznice byla od jejího bydliště vzdálená. Uvedla, že po uložení kázeňského trestu se plánovaná návštěva neuskutečnila, a to právě v souvislosti s uloženým trestem. Dále uvedla, že po této události došlo mezi ní a žalobcem k výraznému omezení kontaktů, když si následně volali již jen minimálně. Po návratu žalobce z odděleného režimu spolu hovořili jen asi dvakrát za celou dobu. Ve vztahu k pracovnímu zařazení žalobce svědkyně uvedla, že žalobce podle jejích znalostí vydělával přibližně 8 000 Kč a tyto peníze používal na úhradu svých dluhů. Uvedla, že zpočátku se mu podle jejího vnímání dařilo plnit to, co si předsevzal, tedy pracovat a dluhy splácet. K dopadům projednávané věci do osobních poměrů žalobce svědkyně vypověděla, že po uložení kázeňského trestu jejich vztah ochladl, že ona sama byla na žalobce naštvaná a kontakt s ním omezila. Současně uvedla, že jí žalobce podrobněji nepopisoval samotné podmínky výkonu kázeňského trestu, pouze jí říkal, že „to všechno je špatný“, přičemž podle ní chtěl žádat o podmíněné propuštění, ale pak již nemohl. Svědkyně dále uvedla, že žalobce po projednávané události výrazně zhubl, když podle jejích slov předtím tak hubený nebyl, a měla za to, že šlo o důsledek psychické zátěže.

18. Žalobce při své výpovědi uvedl, že před projednávanou událostí byl dlouhodobě bez kázeňských postihů, a to podle svých slov po dobu 11 až 12 let výkonu trestu, a že ve výkonu trestu pracoval jako skladník. Popsal, že jednoho dne byl spolu s dalším odsouzeným vyzván k odběru moči, přičemž následně byli oba vyhodnoceni jako pozitivní na přítomnost návykové látky. Uvedl, že se zjištěním nesouhlasil, neboť podle svého tvrzení žádné návykové látky neužil, a že se proto snažil bezprostředně po odběru zjistit, kam je vzorek zasílán, a zajistit jeho uchování pro další přezkum. Dále uvedl, že později mělo vyjít najevo, že se vzorkem byla spojena pochybení, a v této souvislosti zmínil i osobu Víta Radila jako druhého odsouzeného, jehož se věc rovněž týkala. Žalobce dále uvedl, že po projednávané události byl z práce vyřazen, a to fakticky okamžitě po pozitivním výsledku testu. Uvedl, že následně zůstal bez práce déle než rok, přibližně „přes rok“, respektive kolem 13 měsíců, byť přesné datum si již nepamatoval. Popsal, že do práce byl později znovu zařazen, avšak již nikoli na původní pozici skladníka, nýbrž na venkovní pracoviště, kde vykonával dělnickou práci ve výrobě. Ve vztahu k dopadům kázeňského postihu do podmínek výkonu trestu žalobce vypověděl, že byl přeřazen z I. diferenciační skupiny do III. diferenciační skupiny, kterou označil za nejpřísnější. Uvedl, že v tomto režimu nemohl chodit do posilovny, na hřiště ani na jiné volnočasové aktivity, byl více uzavřen na oddíle a celkově měl podstatně omezenější režim. Dále uvedl, že v důsledku tohoto zařazení přišel o bezdozorovou návštěvu a že další návštěvy mohly probíhat pouze za sklem. Žalobce rovněž uvedl, že projednávaná věc podle něj zásadně ovlivnila jeho možnost usilovat o podmíněné propuštění. Vypověděl, že o podmíněné propuštění chtěl žádat, neboť měl zájem po výkonu trestu vést řádný život, avšak s přeřazením do III. diferenciační skupiny nepovažoval podání takového návrhu za reálné. Uvedl také, že ve výkonu trestu pracoval a snažil se splácet své dluhy, přičemž ztráta pracovního zařazení podle jeho slov negativně zasáhla i jeho snahu řešit dluhovou situaci v rámci programu Volonté. V této souvislosti popsal, že pro účely oddlužení bylo nutné doložit schopnost pravidelně splácet, což po vyřazení z práce nemohl, a z programu proto vypadl. Pokud jde o jeho osobní poměry, žalobce vypověděl, že se situace negativně promítla do jeho vztahu s partnerkou. Uvedl, že partnerka byla na něj naštvaná, protože se domnívala, že se ve výkonu trestu chová řádně, v čemž jí uložení kázeňského trestu nuetvrdilo , a že jejich vztah po této události ochladl. Popsal, že komunikace mezi nimi byla omezenější, že se jí často nedovolal a že vztah již „nebyl jako dřív“. Současně uvedl, že v současné době již opět spolu jsou. K rodinným vztahům výslovně uvedl, že jeho rodina se o věci zřejmě ani nedozvěděla, protože jim to neoznamoval. K tvrzené nemajetkové újmě žalobce dále vypověděl, že celou situaci nesl psychicky těžce, byl ve stresu a v důsledku toho výrazně zhubl, podle svých slov asi o 30 kg. Současně však žalobce uvedl, že to mu spíše prospělo a že v souvislosti s touto situací nevyhledal lékařskou ani psychiatrickou pomoc, neužíval žádné léky a netrpěl jinými zdravotními obtížemi, pro které by byl léčen. Žalobce rovněž vypověděl, že před ztrátou pracovního zařazení činil jeho příjem přibližně 7 000 až 8 000 Kč měsíčně, přesnou částku si však již nepamatoval. K pracovní morálce uvedl, že předtím nebýval nemocný a nepamatuje si, že by práci zameškával ze zdravotních důvodů.

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, čj. , číslo jednací, ve věci žalobce , jméno FO, , jenž se týkal skutkově velmi obdobné situace, soud zjistil, že v uvedené věci bylo za nemajetkovou újmu vzniklou výkonem kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu po dobu 20 dnů shledáno přiměřeným zadostiučinění v celkové výši 10 000 Kč, z čehož 2 000 Kč již byly poskytnuty v předběžném projednání nároku a soud přiznal dalších 8 000 Kč. Za další nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku samotného kázeňského řízení a jeho dopadů do osobní – zdravotní sféry (zhoršení psychického stavu, úzkosti, poruchy spánku medikace), rodinné (narušení vztahu s družkou, omezení kontaktu s dětmi, přerušení návštěv, nedůvěra okolí) a pracovní sféry (dlouhodobé vyřazení z práce, ztráta příjmů, nemožnost hradit výživné) žalobce bylo v této srovnatelné věci přiznáno dalších 10 000 Kč.

20. Soud neprovedl navržený důkaz zdravotnickou dokumentací žalobce, neboť na jeho provedení žalobce, resp. jeho právní zástupce nadále na jednání dne , datum, netrvali, a to s ohledem na její obsah s tím, že zdravotnickou dokumentací by bylo prokazováno tvrzení, že žalobce zhubl o 30 kg, což jak sám žalobce při svém výslechu uzavřel, mu bylo spíše ku prospěchu, tudíž tato skutečnost nezakládá tvrzenou nemajetkovou újmu.

21. Soud dále v odůvodnění rozsudku neuvádí důkazy, které směřovaly k prokázání nesporných skutečností nebo skutečností, které již soud zjistil duplicitně z jiných provedených důkazů.

22. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že skutkový stav byl v podstatných okolnostech dostatečně objasněn.

23. Za stěžejní považoval soud listinné důkazy pocházející od Věznice , adresa, a z kázeňského spisu, jakož i rozsudek Krajského soudu v , adresa, . Tyto důkazy na sebe obsahově navazují, nevykazují vnitřní rozpory a poskytují spolehlivý podklad pro závěr o průběhu kázeňského řízení, o uložení a výkonu kázeňského trestu, o následném zrušení rozhodnutí ředitele věznice správním soudem, o zastavení kázeňského řízení, jakož i o pracovním zařazení žalobce, rozsahu odpracované doby a výši dosahované pracovní odměny. Soud z těchto listin vycházel především při zjišťování časového průběhu rozhodných skutečností a při posouzení nároku na náhradu ušlé pracovní odměny.

24. Výpověď žalobce považoval soud za věrohodnou potud, pokud popisoval okolnosti projednávané věci z pohledu svých osobních prožitků, tedy zejména okamžité faktické vyřazení z práce po pozitivním testu, následné zhoršení režimu výkonu trestu, přeřazení do III. diferenciační skupiny, omezení návštěv, dopad celé věci do jeho partnerského vztahu a pociťovanou psychickou zátěž spojenou s úbytkem hmotnosti. V tomto rozsahu byla jeho výpověď logická, vnitřně souladná a v podstatných částech podporovaná dalšími důkazy, zejména výpovědí svědkyně , jméno FO, a listinami o pracovním zařazení. Naopak v těch částech, v nichž žalobce uváděl přesnější časové údaje o délce vyřazení z práce, nemohl soud vycházet toliko z jeho výpovědi, neboť žalobce sám připustil, že si přesná data již nepamatuje. V tomto směru soud vycházel především z listinných důkazů předložených Věznicí , adresa, , které umožňují přesnější závěr o době pracovního nezařazení, brigádní činnosti bez nároku na odměnu i opětovném pracovním zařazení v říjnu , rok25. Výpověď svědkyně , jméno FO, považoval soud za věrohodnou v rozsahu, v němž popisovala vlastní vnímání dopadů projednávané věci na vztah se žalobcem, četnost jejich kontaktů, neuskutečnění plánované návštěvy a změnu žalobcova psychického a fyzického stavu, zejména úbytek hmotnosti. To, že jde o osobu žalobci blízkou, samo o sobě věrohodnost její výpovědi nevylučuje; soud však k této okolnosti přihlédl při hodnocení její důkazní síly. Její výpověď byla v podstatných částech souladná s výpovědí žalobce a neodporovala provedeným listinným důkazům. Soud z ní proto vycházel při posouzení intenzity zásahu do partnerského vztahu žalobce.

26. Stejně tak soud neměl za prokázané tvrzené narušení rodinných vztahů žalobce, neboť sám žalobce uvedl, že rodině věc ani neoznamoval. Za prokázaný měl však soud negativní dopad do partnerského vztahu žalobce a omezení vzájemných kontaktů s partnerkou.

27. Pokud jde o nárok na náhradu ušlé pracovní odměny, vycházel soud především z přehledů odpracovaných směn a hodin, ze sdělení Věznice , adresa, a z listin o pracovní odměně. Tyto důkazy poskytují přesný a objektivní podklad pro závěr, od kdy žalobce práci nevykonával, v jakém období nebyl pracovně zařazen, kdy vykonával pouze brigádní činnost bez nároku na odměnu a kdy byl opětovně pracovně zařazen, jakož i jaké odměny v jednotlivých měsících skutečně dosahoval. Výpověď žalobce byla v tomto směru pouze podpůrným důkazem.

28. Nárok na náhradu částky 3 146 Kč za právní zastoupení v kázeňském řízení měl soud za prokázaný příjmovým pokladním dokladem, z něhož plyne úhrada této částky žalobcem.

29. Na základě takto hodnocených důkazů vzal soud v souhrnu za prokázané, že žalobce vykonal kázeňský trest uložený v řízení, v němž následně došlo ke zrušení rozhodnutí ředitele věznice pro nezákonnost, že po tomto zrušení již nebylo o stížnosti žalobce znovu rozhodnuto a kázeňské řízení bylo následně zastaveno, že žalobce byl v souvislosti s projednávanou věcí vyřazen z práce a později znovu pracovně zařazen jen v omezeném rozsahu, že došlo k zásahu do jeho režimu výkonu trestu a do partnerského vztahu, a že žalobce vynaložil náklady na právní zastoupení v kázeňském řízení.

30. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

31. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za výkon veřejné moci (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Podle § 3 OdpŠk odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

33. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

34. Podle§ 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

35. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

36. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Podle § 28 OdpŠk stanoví způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona nařízením vláda.

38. Podle § 30 OdpŠk se náhrada ušlého zisku poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

39. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 předmětného ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení, přičemž zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“).

41. Na úvod soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu dne , datum, .

42. Na základě provedeného dokazování soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy ve smyslu OdpŠk, které žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě nezákonného rozhodnutí – rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne , datum, , příčinná souvislost a vznik majetkové škody a nemajetkové újmy.

43. V posuzované věci bylo dne , datum, vydáno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu žalobci, přičemž mu bylo uloženo celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně. Proti rozhodnutí podal žalobce i jeho právní zástupce stížnost, avšak tato nemá odkladný účinek, tzn. toto rozhodnutí bylo předběžně vykonatelné. Stížnosti byly následně zamítnuty rozhodnutím ředitele věznice ze dne , datum, , které bylo později zrušeno ve správním řízení rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, . Žalobce trest vykonal v období , datum, – , datum, , a to na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne , datum, , neboť stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu neměla odkladný účinek. Trest tak byl vykonán nezávisle na rozhodnutí ředitele věznice, i když v časovém sledu následoval výkon trestu až po rozhodnutí ředitele. Ve věci tedy sice bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to rozhodnutí ředitele věznice ze dne , datum, , avšak trest byl vykonán na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí ze dne , datum, . V předchozím řízení soud rozhodoval za stavu, kdy rozhodnutí o uložení trestu nebylo nijak zrušeno či odklizeno, a proto byla žaloba původně zamítnuta, neboť se nejednalo o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 2 OdpŠk. V řízení po obnově však bylo prokázáno, že po zrušení rozhodnutí ředitele věznice pro nezákonnost nebylo z důvodu pochybení na straně správního orgánu (Věznice , adresa, ) opětovně rozhodnuto o stížnosti žalobce a kázeňské řízení tak bylo (bez vědomí žalobce) zastaveno.

44. Soud se proto nyní po obnově řízení zabýval otázkou, zda lze dovodit nezákonnost rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne , datum, na základě zrušeného nezákonného rozhodnutí ředitele věznice ze dne , datum, , neboť o stížnosti žalobce nebylo včas a znovu rozhodnuto pouze v důsledku pochybení (nečinnosti) správního orgánu a rovněž otázkou, zda v takovém případě lze dovodit odpovědnost žalované podle OdpŠk. Touto otázkou se v řízení zabýval již odvolací soud v usnesení o povolení obnovy řízení ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , přičemž soud v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění (body 10 - 13 odůvodnění). Odvolací soud v uvedeném usnesení s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (zejména s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 3005/14) uzavřel, že rozhodnutí ředitele věznice ze dne , datum, bylo zrušeno pro nezákonnost spočívající v nedostatečném prokázání subjektivní stránky kázeňského přestupku a v porušení principu rovnosti zbraní, že tyto důvody dopadají i na samotné rozhodnutí o uložení kázeňského trestu a že po zrušení tohoto rozhodnutí ze strany správního soudu již nebylo o stížnosti žalobce znovu rozhodnuto nikoli v důsledku jeho jednání, ale pro pochybení správního orgánu spočívající v jeho nečinnosti. Tyto okolnosti podle odvolacího soudu nelze klást k tíži žalobce.

45. S uvedeným právním názorem se zdejší soud ztotožňuje. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, totiž neplyne pouze nezákonnost rozhodnutí ředitele věznice jako rozhodnutí o stížnosti, nýbrž i to, že vady zjištěné správním soudem se týkaly samotného základu kázeňské odpovědnosti žalobce. Jestliže správní soud vytkl nedostatečné prokázání subjektivní stránky kázeňského přestupku a porušení principu rovnosti zbraní, pak se tyto závěry neomezují toliko na stížnostní rozhodnutí, ale dopadají i na věcný podklad prvostupňového rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne , datum, , z něhož rozhodnutí ředitele věznice bezprostředně vycházelo.

46. Za rozhodující soud považuje i to, že po zrušení rozhodnutí ředitele věznice již nedošlo k novému rozhodnutí a kázeňské řízení bylo zastaveno. Za této situace nelze nečinnost správního orgánu vyústivší v zastavení řízení, a nikoliv v nové včasné rozhodnutí o stížnosti vykládat v neprospěch žalobce. Bylo by přepjatým formalismem trvat na tom, že odpovědnostní titul dán není jen proto, že správní orgán po zrušení svého rozhodnutí již nevydal nové rozhodnutí, ačkoli nezákonnost byla správním soudem autoritativně vyslovena a vztahovala se k samotnému základu posouzení věci.

47. Soud proto uzavírá, že v projednávané věci je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí, a to ve spojení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne , datum, a rozhodnutí ředitele věznice ze dne , datum, o zamítnutí stížnosti žalobce.

48. Za dané situace se soud dále zabýval tím, zda žalobci vznikla v příčinné souvislosti nezákonným rozhodnutím žalobcem tvrzená majetková škoda a nemajetková újma.

49. Nejprve se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na zrušení nezákonného rozhodnutí. V projednávané věci žalobce doložil, že v souvislosti s obranou v kázeňském řízení svému zástupci uhradil částku 3 146 Kč. Soud má za prokázaný vznik škody i příčinnou souvislost mezi touto škodou a nezákonným rozhodnutím, neboť šlo o náklad vynaložený právě na procesní obranu proti rozhodnutí, které bylo následně zpochybněno a jehož nezákonnost je v tomto řízení odpovědnostním titulem. Žalobci tak náleží náhrada za právní zastoupení v kázeňském řízení celkem ve výši 3 146 Kč, která představuje odměnu za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis stížnosti) á 1 000 Kč, dále 2 režijní paušály dle § 13 odst. 1 a. t. (ve znění účinném do , datum, ) á 300 Kč a DPH ve výši 21 %, tj. 546 Kč.

50. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu škody spočívající v ušlém zisku ve výši 106 914 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl v souvislosti se zahájením kázeňského řízení a uložením kázeňského trestu vyřazen z práce dne , datum, a opětovně pracovně zařazen až v průběhu října , rok, . Za rozhodné období pro náhradu ušlého zisku proto soud považoval dobu od , datum, do , datum, , přičemž za měsíc říjen , rok, bylo třeba odečíst žalobcem skutečně odpracovaných 40 hodin. Při posouzení výše požadovaného ušlého zisku postupoval soud v souladu s citovaným § 28 zákona OdpŠk a prováděcího nařízení vlády č. 116/1998 Sb. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. se průměrným výdělkem rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely. Rozhodným obdobím pro účely výše průměrného výdělku žalobce bylo období dubna až června , rok, . V dubnu , rok, žalobce odpracoval 176 hodin, v květnu , rok, 168 hodin a v červnu , rok, 176 hodin, celkem tedy 520 hodin. Jeho hrubá mzda za každý z těchto měsíců činila 7 600 Kč, celkem tedy 22 800 Kč. Průměrný hodinový výdělek žalobce tak činil po zaokrouhlení 44 Kč za hodinu (22 800 Kč: 520 hodin). Za rok , rok, soud vycházel z ušlých 8 hodin dne , datum, a dále z 168 hodin za říjen , rok, , 176 hodin za listopad , rok, a 184 hodin za prosinec , rok, , celkem tedy z 536 hodin. Při hodinovém výdělku 44 Kč činí ušlý zisk za rok , rok, částku 23 584 Kč. Pro rok , rok, soud přihlédl k tomu, že od , datum, došlo ke zvýšení minimální mzdy z 15 200 Kč na 16 200 Kč, tedy přibližně o 7 %, a že pracovní odměna odsouzených je na výši minimální mzdy navázána. Soud proto má za to, že žalobci by v roce , rok, náležel průměrný hodinový výdělek ve výši 47 Kč. Za rok , rok, soud vyšel z 168 hodin za leden, 160 hodin za únor, 184 hodin za březen, 168 hodin za duben, 176 hodin za květen, 176 hodin za červen, 168 hodin za červenec, 184 hodin za srpen, 176 hodin za září a za říjen , rok, z 128 hodin, tedy z 168 hodin snížených o skutečně odpracovaných 40 hodin. Celkem tak žalobci ušlo 1 688 hodin. Při hodinovém výdělku 47 Kč činí ušlý zisk za rok , rok, částku 79 336 Kč. Celkově tak soud shledal nárok žalobce na náhradu ušlého zisku důvodným v částce 102 920 Kč (23 584 Kč + 79 336 Kč).

51. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou výkonem kázeňského trestu ve výši 30 000 Kč. Jak vyplývá z § 49 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, při kázeňském trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu odsouzený nepracuje, neúčastní se programu zacházení, není mu dovoleno kouřit, číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace, kromě právnické, vzdělávací nebo náboženské literatury, a nakupovat potraviny a věci osobní potřeby s výjimkou hygienických potřeb. Není mu dovoleno odpočívat na lůžku mimo dobu k tomu vnitřním řádem určenou. Současně je povinen vykonávat úklidové práce a práce nezbytné k zajištění běžného provozu ve věznici. Výkon příslušného kázeňského trestu je tak nepochybně významně přísnější než běžný výkon trestu odnětí svobody. Žalobce kázeňský trest vykonal v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 20 dnů. Soud má za to, že samotný výkon kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu představoval citelný zásah do osobnostní sféry žalobce nad rámec běžných omezení spojených s výkonem trestu odnětí svobody a odůvodňuje přiznání peněžitého zadostiučinění podle § 31a OdpŠk. Soud proto vycházel analogicky ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu České republiky vztahující se k nezákonnému omezení osobní svobody, dle které je za adekvátní odškodnění považována částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den omezení osobní svobody. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud přihlížel zejména délce a povaze uloženého trestu, neboť žalobci byl uložen nejpřísnější kázeňský trest, který je možné uložit v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z ust. § 46 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a současně i k tomu, že se u žalobce jednalo o ojedinělý kázeňský postih v průběhu jeho výkonu trestu. Při stanovení jeho výše soud přihlédl k i ke srovnatelné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , kde bylo žalobci přiznáno 500 Kč za den. Ve věci žalobce , jméno FO, soud přihlédl navíc ještě k následkům v podobě zhoršení psychického stravu žalobce v důsledku výkonu kázeňského trestu, avšak žalobci , jméno FO, byly kázeňské tresty ve výkonu trestu ukládány opakovaně. Žalobce v této věci byl kázeňsky trestán pouze jednou, a to v tomto případě. Soud proto zásahy u obou hodnotí jako srovnatelné, a proto za přiměřené považuje zadostiučinění ve výši 500 Kč za jeden den výkonu trestu, tedy celkem 10 000 Kč.

52. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na zadostiučinění za další nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku samotného kázeňského řízení a jeho dopadů do osobní, rodinné, pracovní a zdravotní sféry, přičemž žalobce v tomto rámci požadoval částku 200 000 Kč. V řízení byl prokázán zásah do osobní rodinné sféry žalobce, neboť došlo ke zhoršení vztahu žalobce s družkou, resp. že tento vztah byl na nějakou dobu ze strany jeho družky ukončen a k jeho obnovení došlo až po propuštění žalobce z výkonu trestu. V důsledku kázeňského postihu na něj byla družka hodně naštvaná, přestala jej kontaktovat, přestala za ním jezdit. Dále byl v řízení prokázán zásah do osobní sféry žalobce, pokud jde o jeho propad do III. skupiny vnitřní diferenciace v rámci výkonu trestu. Touto skutečností došlo ke zpřísnění režimu výkonu trestu žalobce a žalobce tuto skutečnost vnímal citelně i jako překážku pro reálné usilování o podmíněné propuštění. Tato skutečnost se promítla i v pracovní sféře žalobce, neboť v důsledku kázeňského postihu došlo u žalobce k vyřazení z práce a žalobce tak nemohl pracovat a pravidelně splácet svou dluhovou situaci, oč se ve výkonu trestu původně snažil svou účastí v programu Volonté. To mu bylo v důsledku ztráty příjmů nadále znemožněno. Pokud jde o tvrzené zásahy do zdravotní sféry, bylo prokázáno toliko to, že žalobce psychicky situaci těžce nesl a zhubl; závažnější zdravotní újma však prokázána nebyla. Soud je přesvědčen, že uvedené zásahy do osobní, rodinné a pracovní sféry odůvodňují přiznání peněžitého zadostiučinění podle § 31a OdpŠk. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud přihlédl i ke srovnatelné věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, ve věci , jméno FO, , kde soud přiznal 10 000 Kč. Oproti této věci zde nebyla prokázána intenzivnější újma ve zdravotní sféře ani výraznější zásah do rodinných poměrů, zejména ve vztahu k dětem. Ve věci , jméno FO, však soud uzavřel, že intenzita utrpěných zásahů je významně snižována trestní minulostí žalobce (byl v té době již 9x trestán, po čtvrté odnětím svobody), jakož i skutečností, že proti němu byla vedena kázeňská řízení v minulosti opakovaně. V této věci (žalobce , jméno FO, ) soud přihlédl právě k tomu, že žalobce, ač byl v minulosti stíhán (jednalo se o jeho 3. trest), neměl v minulosti žádná kázeňská řízení, proto soud uzavřel, že dopady kázeňského řízení do poměrů žalobce byly v nyní projednávané věci v určitém rozsahu intenzivnější, zejména s ohledem na déletrvající pracovní vyřazení a omezené opětovné pracovní zařazení, přeřazení do přísnějšího režimu výkonu trestu a prokázaný negativní dopad do partnerského vztahu žalobce. Soud proto za přiměřené zadostiučinění za tuto nemajetkovou újmu soud považuje částku 15 000 Kč.

53. Na základě shora uvedeného soud pro přehlednost rekapituluje, že v řízení shledal oprávněnými nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na zrušení nezákonného rozhodnutí ve výši 3 146 Kč, nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku ve výši 102 920 Kč, nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou výkonem kázeňského trestu ve výši 10 000 Kč a nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku kázeňského řízení ve výši 15 000 Kč. Soud proto výrokem I. přiznal na náhradě škody celkem žalobci částku 106 066 Kč (3 146 Kč + 102 920 Kč), výrokem II. přiznal žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu celkem ve výši 25 000 Kč (10 000 Kč + 15 000 Kč), ve zbytku soud žalobu co do částky 208 994 Kč (340 060 Kč – 106 066 Kč – 25 000 Kč) výrokem III. zamítl.

54. Soud přiznal žalobci rovněž dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí 6měsíční lhůty k projednání nároku u žalované, tj. od , datum, . Výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

55. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů od právní moci rozsudku s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

56. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byl úspěšný převážně žalobce, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 340 060 Kč (200 000 Kč + 30 000 Kč za nároky na nemajetkovou újmu; + 106 914 Kč ušlý zisk + 3 146 Kč náklady za právní zastoupení). Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný co do nároků na nemajetkovou újmu ve výši 230 000 Kč, s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10.2. 2015, co do nároku na náhradu škody byl žalobce úspěšný částečně co do částky 106 066 Kč. Z celkových 340 060 Kč byl žalobce úspěšný co do 336 066 Kč, což činí 99 %, neúspěšný byl co do 1 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 98 %.

57. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 15 000 Kč (8 000 kč za žalobu, 5 000 Kč za žalobu na obnovu, 2 000 Kč za odvolání) a dále odměna advokáta za následující úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, žádost o osvobození z , datum, , odvolání ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , žaloba na obnovu řízení , datum, , replika k vyjádření ze dne , datum, , odvolání ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , doplnění ze dne , datum, , účast na jednání , datum, , přičemž výše tarifní hodnoty za úkon činí u úkonů do , datum, podle § 9 odst. 4 písm. a) a.t ve znění do , datum, a podle § 8 odst. 1 a.t. činí 9 140 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 106 066 + 50 000 + 50 000Kč dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, výše tarifní hodnoty za úkon u úkonů od , datum, dle § 9a odst. 3 písm. a) a. t. a podle § 8 odst. 1 a.t. pak činí 6 380 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 106 066 + 25 000 Kč. Dále jsou náklady žalobce představovány rovněž paušální náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč á úkon u 6 úkonů do , datum, a ve výši 450 Kč á úkon u 7 úkonů od , datum, dle § 13 odst. 4 a.t. příslušného znění a náhradou 21 % DPH, tedy 21 934,50 Kč. Celkem náklady žalobce po zaokrouhlení činí 141 384 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada ve výši 98 % nákladů řízení, soud mu přiznal částku 138 556 Kč.

58. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.