22 C 154/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem titul Janem Lipertem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 189 333 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 189 333 Kč se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10 228 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 189 333 Kč způsobenou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce konkurzního řízení vedeného před Krajským soudem v obec pod sp. zn. spisová značka.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená, ale poskytnutí zadostiučinění v penězích není důvodné s ohledem na minimální význam řízení pro žalobkyni.

3. V podání ze dne 15. 9. 2021 žalobce uvedl, že na celkové délce řízení se podílel incidenční spor vedený u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka, který byl zatížen průtahy, jakož i postup konkurzního soudu, který akceptoval neodůvodněné žádosti správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty. V daném případě nelze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu čj. 30Cdo 2888/2010, neboť žalobce se na průtazích nepodílel, kdy současně dovolací soud neshledal žádné průtahy v incidenčních sporech ani v postupu insolvenčního soudu.

4. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání.

5. Mezi účastníky není sporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 16. 2. 2021 a že žalovaná ve stanovisku ze dne 20. 8. 2021 konstatovala, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená.

6. Ze spisu Krajského soudu v obec sp. zn. spisová značka byly zjištěny následující skutečnosti.

7. Dne 20. 12. 2007 byl podán ke Krajskému soudu v obec návrh na prohlášení konkurzu na majetek právnická osoba Dne 18. 2. 2008 soud vyzval navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady konkurzu. Dne 26. 3. 2008 soud prohlásil konkurz na majetek dlužníka. Dne 22. 4. 2008 byla doručena přihláška pohledávky žadatele. Dne 24. 4. 2008 soud přiznal správci konkurzní podstaty zálohu na hotové výdaje. Dne 15. 5. 2008 konkurzní soud nařídil přezkumné jednání na 2. 9. 2008. Dne 5. 8. 2008 byl soudu předložen soupis konkurzní podstaty. Dne 26. 8. 2008 byl soudu předložen seznam přihlášených pohledávek. Žalobkyně právnická osoba uplatnila pohledávku ve výši 194 597,50 Kč. Dne 2. 9. 2008 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Dne 23. 1. 2009 soud nařídil zvláštní přezkumné jednání. Dne 5. 3. 2009 se konalo zvláštní přezkumné jednání. Dne 3. 11. 2009 správce zaslal soudu žádost o souhlas s prodejem majetku mimo dražbu. Dne 26. 11. 2009 soud usnesením udělil souhlas s prodejem majetku mimo dražbu. Dne 18. 1. 2010 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, probíhá zpeněžení podstaty a je vedeno incidenční řízení vedené u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka. Dne datum rozhodnutí soud prodloužil správci lhůtu do 30. 6. 2010. Dne 14. 7. 2010 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, je vedeno incidenční řízení. Dne 15. 7. 2010 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2010. Dne 5. 1. 2011 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, stále je vedeno incidenční řízení. Dne 10. 1. 2011 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2011. Dne 3. 1. 2012 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, stále je vedeno incidenční řízení. Dne 11. 1. 2012 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2012. Dne 10. 1. 2013 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, stále je vedeno incidenční řízení. 4. 2. 2013 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2013. Dne 20. 1. 2014 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, neboť dosud nejsou zpeněženy všechny movité věci z majetkové podstaty. Dne 27. 1. 2014 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2014. Dne 3. 2. 2015 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, neboť dosud nejsou zpeněženy všechny movité věci z majetkové podstaty. Dne 11. 2. 2015 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2015. Dne 29. 12. 2015 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, zbývá zpeněžit jednu movitou věc - dodávkové vozidlo. Dne 4. 1. 2016 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2016. Dne 13. 6. 2016 správce zaslal soudu žádost o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení oddělenému věřiteli. Dne 27. 6. 2016 soud usnesením udělil souhlas vydáním částky 6.107.291,40 Kč oddělenému věřiteli. Dne 16. 1. 2017 správce zaslal žádost o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, nedošlo k úplnému zpeněžení konkurzní podstaty úpadce. Dne 25. 1. 2017 soud prodloužil správci lhůtu do 30. 9. 2017. Dne 22. 8. 2017 správce zaslal soudu žádost o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení dalšímu oddělenému věřiteli. Dne 13. 9. 2016 soud usnesením udělil souhlas s vydáním částky 447.258,45 Kč oddělenému věřiteli. Dne 20. 10. 2017 správce požádal soud o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy a o povolení zálohy na odměnu. Dne 6. 11. 2017 soud usnesením udělil správci souhlas s vyplacením zálohy na odměnu. Dne 7. 5. 2018 správce požádal soud o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy a k vyúčtování odměny a hotových výdajů. Dne 10. 5. 2018 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 7. 2018. Dne 24. 9. 2018 správce požádal soud o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy a k vyúčtování odměny a hotových výdajů, očekává se vyjádření člena věřitelského výboru k souhlasu se zpeněžením souboru nevymahatelných zbytkových pohledávek. Dne 26. 9. 2018 soud prodloužil správci lhůtu do 31. 12. 2018. Dne 30. 10. 2018 správce požádal soud udělení souhlasu s prodejem souboru pohledávek. Dne 15. 10. 2018 soud usnesením udělil souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 27. 2. 2019 byla soudu doručena konečná zpráva. Dne 25. 3. 2019 soud vyzval správce k opravě a doplnění konečné zprávy. Dne 24. 4. 2019 správce požádal o prodloužení lhůty k doplnění. Dne 2. 5. 2019 soud prodloužil správci lhůtu do 30. 6. 2019. Dne 8. 8. 2019 správce zaslal soudu návrh na odměnu členům věřitelského výboru. Dne 14. 9. 2019 soud usnesením určil členům věřitelského výboru odměnu. Dne 12. 6. 2020 soud uložil konkurznímu správci předložit doplněnou a opravenou konečnou zprávu. Dne 11. 6. 2020 byla soudu doručena doplněná konečná zpráva. Dne 25. 9. 2020 se konalo soudní jednání o konečné zprávě, na kterém soud schválil konečnou zprávu. Dne 15. 1. 2021 soud usnesením zrušil konkurz na majetek úpadce, neboť majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu.

8. Ze spisu Krajského soudu v obec sp. zn. spisová značka soud zjistil, že žaloba na určení pravosti a správnosti pohledávky Ú právnická osoba (v tomto odstavci„ žalobce“) proti úpadci byla doručena k soudu dne 25. 9. 2008. K výzvě soudu byl dne 8. 12. 2008 zaplacen soudní poplatek za žalobu. K výzvě soudu se dne 30. 1. 2009 vyjádřil insolvenční správce za úpadce, který navrhl žalobu zamítnout. Dne 17. 3. 2009 se žalobce vyjádřil. Dne 19. 2. 2010 bylo nařízeno jednání na den 23. 3. 2010. Pro nemoc soudce bylo odročeno na 11. 5. 2020. Dne 6. 5. 2010 navrhl žalobce odročení jednání a přerušení řízení pro mimosoudní jednání. Dne 7. 5. 2010 se správce k přerušení připojil. Dne 22. 4. 2011 navrhl žalobce pokračování řízení. Dne 2. 5. 2011 soud nařídil jednání na 7. 6. 2011, při kterém bylo k návrhu stran řízení opět přerušeno podle § 110 o. s. ř. Řízení bylo dne 7. 6. 2011 přerušeno. Dne 11. 5. 2012 navrhl žalobce pokračovat v řízení. Dne 21. 5. 2012 soud nařídil jednání na 17. 7. 2012. Z důvodu pobytu správce v zahraničí bylo odročeno na 25. 9. 2012. Dne 18. 9. 2012 bylo odročeno jednání z důvodu změny zastoupení žalobce na 21. 12. 2012. Dne 21. 11. 2012 byla část pohledávky dodatečně uznána. Dne 5. 12. 2012 žalobce vzal žalobu zpět. Dne 6. 12. 2012 řízení zastaveno. Pravomocně skončilo řízení dne 28. 12. 2012.

9. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z číslo Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále„ Úmluva“). Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ Soud“), tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému Soudem.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Soudu nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002 či Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. v tomto směru např. rozsudek Soudu ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byla vytýkána). Přiměřenost délky řízení tedy Soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek Soudu ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003).

12. Soud shledal, že posuzované konkurzní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť jeho incidenční řízení Krajského soudu v obec sp. zn. spisová značka bylo stiženo bezdůvodnou nečinností v období od 17. 3. 2009, kdy se k věci vyjádřil žalobce do 19. 2. 2010, než soud nařídil jednání. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době je v projednávané věci dán.

13. Při hodnocení odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a případné formy zadostiučinění soud vzal v potaz taktéž význam konkursního řízení pro žalobkyni. Soud poukazuje na skutečnost, že u konkurzního řízení a vzniku nemajetkové újmy je nutné pro jeho posouzení vycházet z konečné částky, které se žalobkyni v rámci rozvrhového řízení také fakticky dostalo. V tomto směru soudu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne 31. 5. 2012, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky.

14. Za uvedené situace, kdy žalobkyně v rozvrhovém usnesení neobdržela žádné poměrné uspokojení své pohledávky, neboť zpeněžený majetek podstaty ani nepostačoval k úhradě nákladů konkurzu, lze shledat nepatrný význam řízení pro žalobkyni. Z průběhu konkursního řízení potom nevyplynuly žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že by žalobkyně mohla očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, než které se jí dostalo. Poskytnuté zadostiučinění ve formě morální satisfakce je tedy dostačující.

15. K podání žalobce ze dne 15. 9. 2021 lze uvést, že soud své rozhodnutí založil na minimálním významu řízení pro žalobkyni s ohledem na nulové poměrné uspokojení žalobkyně v rámci konkurzního řízení, což není v rozporu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu čj. 30 Cdo 2888/2010.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odstavec 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla částečný úspěch, avšak plnění záviselo na úvaze soudu. Za částečný úspěch se považuje i konstatování porušení práva, neboť jak přiléhavě poukázala žalovaná, jedná se o plnohodnotnou satisfakci. Nárok byl předběžně uplatněn dne 16. 2. 2021 u žalované, posledním dnem pro mimosoudní vyřízení nároku bylo dne 16. 8. 2021. Žaloba byla podána dne 18. 8. 2021, stanovisko žalované bylo vydáno až dne 20. 8. 2021. Žalovaná, která konstatovala porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, tak učinila po uplynutí lhůty k předběžnému projednání nároku.

17. Náklady žalobkyně činí 2 000 Kč zaplaceného soudního poplatku a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna 3 x 3 100 Kč za následující úkony: příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT. Advokátovi patří i 2 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Za předběžné uplatnění žaloby náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Advokát je plátcem 21 % DPH. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.