22 C 160/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 400 000 Kč se smluvím úrokem z prodlení ve výši 4,5 % ročně z částky 400 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 53 026 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené. V žalobě tvrdil, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému, jako vydlužiteli, finanční částku ve výši 400 000 Kč na dobu 35 měsíců ode dne platnosti a účinnosti smlouvy o zápůjčce výše popsané, včetně smluvního úroku ve výši 4,5 % ročně z částky 400 000 Kč. Žalobce téhož dne poukázal jistinu na bankovní účet žalovaného. Žalovaný jistinu se smluvním úrokem žalobci nevrátil. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval, proto se žalobce obrací se svým nárokem na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení soud ve věci zjistil následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne [datum] zjistil, že žalobce s žalovaným dne [datum] uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému, jako vydlužiteli, finanční částku ve výši 400 000 Kč na dobu 35 měsíců ode dne platnosti a účinnosti smlouvy o zápůjčce výše popsané, včetně smluvního úroku ve výši 4,5 % ročně z částky 400 000 Kč a žalovaný se ji zavázal jistinu se smluvním úrokem vrátit.

6. Z potvrzení o transakci bylo zjištěno, že dne [datum] byla poukázaná částka 400 000 bankou zaúčtována dne [datum].

7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že tato byla vyhotovena a že žalovaný doposud dlužné plnění neposkytl.

8. Skutkový závěr se shoduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

9. Právně soud věc posoudil následovně.

10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle § 2392 OZ, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Dle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že ačkoli žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru peněžité prostředky, žalovaný nesplnil povinnost ujednanou v této smlouvě v ujednané době poskytnout plnění stejného druhu zpět a zaplatit smluvní úrok. Soud mu tedy tuto povinnost uložil rozsudkem, jak je uvedeno ve výroku I. a rovněž mu uložil povinnost zaplatit úroky z prodlení, neboť žalovaný je s plněním povinnost v prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výroku II. rozsudku tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 026 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 400 000 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 900 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč.