22 C 39/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Bednářovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 102 178 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 102 178 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované náhrady škody způsobené mu v rámci nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že usnesení Policie ČR ze dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn, když usnesením Krajského soudu v , adresa, -pobočka v , adresa, ze dne , datum, bylo vzato na vědomí zpětvzetí odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu I. stupně. Žalobce se domáhá náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby, přičemž původně po žalované se domáhal podáním ze dne , datum, částky 35 211 Kč, ta mu přiznala částku 33 033 Kč, ve zbytku (stížnost proti usnesení o vydání finančních prostředků, tj. 2 178 Kč) shledala nárok nedůvodný. S tím žalobce nesouhlasí, neboť byl obžaloby zproštěn a má nárok na odměnu za všechny účelně provedené úkony v rámci trestního řízení. Dále se domáhá zaplacení škody vzniklé mu tím, že v průběhu trestního řízení dne , datum, Policii ČR vydal částku 100 000 Kč, která byla následně vydána k usnesení Policie ČR paní , jméno FO, . Proti usnesení podal žalobce stížnost, ta však byla usnesením státního zastupitelství v , adresa, zamítnuta. V souvislosti s tímto postupem Policie ČR vznikla žalobci škoda ve výši 100 000 Kč. Na tomto nároku mu žalovaná neplnila ničeho. Uvedl, že o vlastnictví peněžních prostředků nebylo v rámci trestního řízení nikterak rozhodnuto, obžaloby byl zproštěn, pokud byly finanční prostředky vydány, aniž by bylo postaveno najisto, že patří do vlastnictví pí. , jméno FO, , tak bylo rozhodnuto v rozporu se zákonem. Dále se domáhá úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne , datum, předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. O jeho nároku stran náhrady škody související s vydáním peněz rozhodla , datum, , stran nákladů obhajoby rozhodla dne , datum, . Považuje za nesporné to, že bylo vydáno usnesení ze dne , datum, , na základě, kterého byl žalobce trestně stíhán, a dále že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, byl obžaloby zproštěn. Co se týká náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby uvedla, že trvá na svém stanovisku a považuje stížnost proti usnesení o vydání peněžních prostředků za nedůvodný nárok. Uvedla, že žalobce dne , datum, Policii ČR dobrovolně vydal částku 100 000 Kč, dne , datum, bylo rozhodnuto o vydání hotovosti poškozené, proti čemuž podal žalobce stížnost, která byla usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, zamítnuta. Následně Policie ČR hotovost fyzicky poškozené vydala. Uvedla, že však stížnost nebyla způsobilá směřovat ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Úkon tak byl neúčelný. Navíc rozhodnutí o vydání peněžních prostředků nebylo zrušeno pro nezákonnost a nesplňuje podmínky OdpŠk. Judikaturní fikce o nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání jako takového se pak na samostatná rozhodnutí o dílčích otázkách souvisejících s trestním řízením nevztahuje, navíc v situaci, kdy peněžní prostředky nebyly formálně zajištěny, ale byly dobrovolně vydány. Absentuje tak odpovědnostní titul v případě tohoto nároku. Pokud jde o druhý nárok, uvedla, že k vrácení finančních prostředků došlo na základě rozhodnutí, které nebylo zrušeno a judikaturní fikce nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání se na něj nevztahuje. Finanční prostředky byly vydány na základě rozhodnutí, které nebylo zrušeno, a tedy bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Žalovaná nemá pravomoc věcně přezkoumávat rozhodovací činnost orgánů činných v trestním řízení, touto není nadán ani civilní soud.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň účastníci řízení s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne , datum, . Nebylo taktéž sporu o tom, že žalobce byl na základě usnesení Policie ČR ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -170671 trestně stíhán, přičemž byl následně rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -136, obžaloby zproštěn.

6. Z důkazů provedených v řízení soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému skutkovému stavu věci:

7. Usnesením Policie ČR ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -170671, bylo zahájeno trestní stíhání obviněného (v projednávané věci v procesním postavení žalobce) pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1,3 tr. zákoníku. Usnesení bylo obviněnému doručeno dne , datum, . Dne , datum, byla založena plná moc obviněného advokátce , Jméno advokátky, . Dne , datum, byl obviněný vyzván dle § 78 odst. 1 tr. řádu k vydání finanční hotovosti ve výši 100 000 Kč, jako věci, která může sloužit pro důkazní účely. Dne , datum, se , jméno FO, připojila jako poškozená s nárokem na náhradu škody. Dne , datum, byl podán k Okresnímu státnímu zastupitelství v , adresa, (dále také jen „OSZ“) návrh na podání obžaloby proti obviněnému (žalobce) pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1,3 tr. zákoníku. Věc byla dne , datum, bez věcného vyřízení vrácen OSZ zpět, neboť nebylo rozhodnuto o částce 100 000 Kč, která byla vydána obviněným, kdy nepřipadá v úvahu její propadnutí, ani zabrání. Usnesením Policie ČR ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -170671 bylo rozhodnuto dle § 80 odst. 1 tr. řádu o vydání finanční částky 100 000 Kč paní , jméno FO, , roz Balánové, nar. , datum, , neboť jich není k dalšímu řízení třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání a není pochyb o právu jmenované na věc. Z odůvodnění se podává, že částku vydal dne , datum, obviněný s tím, že se jedná o finanční hotovost, jenž našel po svém zemřelém strýci , jméno FO, a tuto si vyzvedl u , jméno FO, v dobu, kdy jeho teta , jméno FO, byla hospitalizovaná v nemocnici. V rámci vyšetřování je zřejmé, že na uvedenou částku si činí svůj oprávněný nárok poškozená. Usnesení bylo dne , datum, doručeno obhájci obviněného. Proti usnesení podal obviněný stížnost. O této bylo rozhodnuto usnesením OSZ ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -12, které nabylo právní moci dne , datum, , tak, že stížnost obviněného byla jako nedůvodná zamítnuta. Z odůvodnění se podává, že ze shromážděných důkazů je zřejmé, že částka 100 000 Kč byla správně vydána poškozené , jméno FO, , neboť o jejím právu na tuto peněžní částku nejsou žádné pochybnosti. Především to byla ona, kdo si tuto peněžní částku v hotovosti uložil u souseda , jméno FO, , řekla mu, že to jsou její peníze, proto i obálku s penězi označila 100 000 p. , jméno FO, . V roce , Anonymizováno, zrušila , adresa, vkladní knížky a byla ji vyplacena částka převyšující 100 000 Kč. Je to naopak obviněný, kdo nijak neprokázal vlastnické právo k peněžní částce ve výši 100 000 Kč. Vyrozuměním o vydání věci ze dne , datum, Policie ČR informovala poškozenou o možnosti vyzvednutí si vydané věci. Ta ten samý den požádala o převod finančních prostředků na její účet. To bylo učiněno dne , datum, . Dne , datum, byl podán návrh na podání obžaloby proti obviněnému (žalobce) pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1,3 tr. zákoníku. Obžaloba ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -16 ve věci obviněného (žalobce) pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byla dne , datum, podána k Okresnímu soudu v , adresa, . Po proběhnuvších hlavních líčeních byl vyhlášen dne , datum, rozsudek č.j. , anonymizováno, -136, který nabyl právní moci dne , datum, , jímž byl obžalovaný (žalobce) podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby OSZ ze dne , datum, . Proti rozsudku podalo OSZ odvolání. To bylo dne , datum, předloženo k rozhodnutí soudu odvolacímu. Podáním ze dne , datum, bylo odvolání vzato zpět, načež usnesením ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -145, Krajský soud v , adresa, -pobočka v , adresa, , vzal zpětvzetí odvolání na vědomí. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . (podstatný obsah spisu Okresního soudu v , adresa, sp.zn. , anonymizováno, )

8. Žalobce podáním ze dne , datum, uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 100 000 Kč a 35 211 Kč, která mu měla být způsobena v rámci trestního řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , anonymizováno, , spočívající jednak v nákladech obhajoby (33 211 Kč) za úkony právní služby blíže rozepsané ve vyúčtování ze dne , datum, , které žalobce uhradil svému obhájci, jednak ve škodě vzniklé vydáním finanční částky ve výši 100 000 Kč dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o skončení věci. (podání žalobce ze dne , datum, na č.l. 5 a 6 spisu a 33 a 34 spisu, vč. vyúčtování právních služeb na č.l. 14 a příjmové pokladní doklady na č.l. 15-16 a potvrzení o konání porad na č.l. 17)

9. Žalovaná stanoviskem ze dne , datum, (k nemajetkové újmě) konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v rámci řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , anonymizováno, , jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání a za jeho vydání se žalobci omluvila. (stanovisko žalované na č.l. 18-19 spisu)

10. Žalovaná stanoviskem ze dne , datum, (ke škodě) shledala, že žalobcův návrh na škodu ve výši 100 000 Kč, která měla být způsobená s souvislosti s vydáním peněžních prostředků v rámci řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , anonymizováno, , je nedůvodné, neboť absentuje odpovědnostní titul. (stanovisko žalované na č.l. 20 a 32 spisu)

11. Žalovaná stanoviskem ze dne , datum, (k nákladům obhajoby) shledala, že žalobcův návrh je důvodný v rozsahu 33 033 Kč, když nepřiznala částku 2 178 Kč (1 500 Kč + RP + DPH) za úkon právní služby: stížnost proti usnesení o vydání finančních prostředků jiné osobě, neboť nebyl v tomto případě shledán odpovědnostní titul. (stanovisko žalované na č.l. 36 spisu)

12. Jiné důkazy soud neprováděl, neboť by soud učinil duplicitní zjištění (jednotlivé listiny z přílohového spisu – usnesení na č.l. 7, obžaloba na č.l. 8, rozsudek na č.l. 10rub – 11rub, usnesení na č.l. 12, aj.).

13. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o pravosti listin pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

15. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 2 ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

23. Na základě provedeného dokazování v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence odpovědnostního titulu, příčinná souvislost a vznik škody.

24. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně existence nezákonného rozhodnutí, na základě, kterého bylo vedeno trestní řízení Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , anonymizováno, , a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne , datum, , a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby.

25. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813), resp. že vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 OdpŠk).

26. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, ustanovení § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif. Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 zákona je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 8/2016 civ., uzavřel, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání.

28. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 2 178 Kč, jakožto odměny za úkon právní služby představující stížnost proti usnesením Policie ČR ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -170671, kterým bylo rozhodnuto dle § 80 odst. 1 tr. řádu o vydání finanční částky 100 000 Kč, soud má z provedeného dokazování za prokázané, že stížnost žalobce prostř. svého obhájce podal a následně byla jeho stížnost rozhodnutím OSZ zamítnuta (usnesení OSZ ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -12). O tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu.

29. S ohledem na cit judikaturu soud uvádí, že usnesení o vydání finančních prostředků poškozené nebylo zrušeno ani nebylo jinak odklizeno pro nezákonnost, absentuje tak základní podmínka odpovědnosti státu, a to odpovědnostní titul. Sama skutečnost, že trestní stíhání skončilo zproštěním obžaloby neznamená, že lze toto rozhodnutí považovat za nezákonné. Navíc ani nelze stížnost proti usnesení o vydání věci poškozené považovat za účelnou v tom směru, že by snad mohla zvrátit rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Jinak řečeno stížnost nebyla způsobilá směřovat ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí.

30. Dále soud posuzoval nárok žalobce na zaplacení škody ve výši 100 000 Kč, přičemž soud shledal tento nárok jako nedůvodný.

31. Žalobce svou škodu odvozuje od toho, že byla tato finanční částka v rámci trestního řízení vydána poškozené. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že finanční prostředky byly poškozené vráceny na základě pravomocného rozhodnutí Policie ČR, které bylo přezkoumáno v rámci stížnostního řízení OSZ. Toto rozhodnutí nebylo v rámci řízení nikterak odklizeno, ani nebylo zrušeno. , adresa, ČR tak postupovala zcela správně a v mezích vydaného usnesení. Soud je tímto rozhodnutím vázán a nenáleží mu pravomoc k jeho přezkoumání. Dle soudu není dán odpovědnostní titul, jakožto jedna ze základních podmínek nároku žalobce a tento nárok tak byl shledán jako nedůvodný.

32. Soud považuje za nezbytné dodat, že nelze souhlasit s tvrzením žalované, že by snad žalobce finanční prostředky odevzdal Policii ČR dobrovolně. Žalobce tak učinil k výzvě Policie ČR - dne , datum, byl obviněný vyzván dle § 78 odst. 1 tr. řádu k vydání věci, kdy nelze toto považovat za dobrovolné vydání věci v rámci trestního řízení. Dále pokud žalobce nesouhlasí s vlastnictvím k věci (finančním prostředkům), o čemž polemizoval i v konečném rozhodnutí trestní soud, neslouží odškodňovací řízení (toto) k tomu, aby mu snad byla jeho domnělá škoda nahrazena státem. K takovým slouží jiné instituty (žaloba v civilním řízení, aj.). Nutno však také podotknout, že žalobce brojí touto žalobou proti vydání finančních prostředků ve výši 100 000 Kč jeho tetě, kdy však sám v trestním řízení uvedl, že část těchto finančních prostředků jeho tetě po právu náleží.

33. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla plně úspěšná. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., za 1 úkon, a to vyjádření k žalobě po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.