22 C 47/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Bednářovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 13 684,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 684,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 684,20 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 13 648,20 Kč od , datum, do , datum, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 659 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení škody vzniklé jí nesprávným úředním postupem v řízení vedeného Obvodním soudem , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“) spočívající v nesprávném vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti na rozsudku ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, .

2. Uvedla, že v posuzovaném řízení byla v pozici žalobkyně, kdy žalovanému (následně v exekučním řízení vedeného , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp.zn. , spisová značka, , dle pověření Okresního soudu v , adresa, sp.zn. , spisová značka, , povinnému) byl rozsudek ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, doručován nesprávně. Jeho trvalý pobyt byl od , datum, do , datum, na adrese , adresa, a od , datum, na adrese , adresa, . Soud I. stupně však rozsudek doručoval na adresu, která nebyla trvalou adresou žalovaného (povinného) v době doručování rozsudku. Doložka právní moci však i přesto byla dne , datum, vyznačena k , datum, . Žalobkyně (oprávněná v exekučním řízení) podala tedy návrh na nařízení exekuce, ta byla následně nařízena a soudní exekutor byl pověřen jejím provedením. Povinný však navrhl zastavení exekuce, neboť nebyly splněny procesní podmínky pro vydání exekučního titulu. Následně byla exekuce usnesením ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, zastavena, oprávněné (žalobkyni) byla uložena povinnost soudnímu exekutorovi zaplatit náklady řízení ve výši 7 865 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení a dále jí byla uložena povinnost zaplatit náklady povinného ve výši 8 336 Kč ve lhůtě 3 dnů. Odvolací soud (usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, ) rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a uložil oprávněné povinnost zaplatit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 5 348,20 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. Uvedla, že pokud by nebyla vyznačena doložka právní moci nesprávně, žalobkyně by nezahajovala exekuční řízení a nevznikla by jí škoda spočívající v povinnosti hradit náklady povinného a soudního exekutora. Nárok uplatnila u žalované, přičemž ta stanoviskem ze dne , datum, pochybení uznala. Přiznala náhradu škody ve výši 7 865 Kč, představující náklady soudního exekutora, odmítla však přiznat částku 13 684,20 Kč (8 336 Kč náklady řízení před soudem I. stupně, 5 348,20 Kč náklady odvolacího řízení). Dále se domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky od , datum, do zaplacení.

3. Uvedla, že s tvrzením žalované nesouhlasí, neboť návrh na zastavení exekuce byl postaven na skutkovém tvrzení povinného, že se v rozhodné době na uvedené adrese nezdržoval. Žalobkyně z povahy věci nemohla disponovat důkazy k prokázání opaku. Ve vyjádření k návrhu na zastavení exekuce vycházela z jediného relevantního podkladu a tím byl exekuční titul. Pokud by s návrhem na zastavení exekuce souhlasila, vystavila by se riziku námitky žalované, že si škodu způsobila svým jednáním. Tím že trvala na projednání věci, donutila soud, aby v rámci dokazování postavil najisto skutkový stav, který byl sporný výhradně z důvodu na straně státního orgánu.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne , datum, nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Tento nárok uznala důvodným v částce 7 865 Kč spočívající v nákladech soudního exekutora, což bylo žalobkyni sděleno stanoviskem ze dne , datum, . Uvedla, že u škody spočívající v náhradu nákladů řízení, které musela žalobkyně v rámci exekučního řízení zaplatit povinnému v řízení o návrhu na zastavení exekuce u Okresního soudu v , adresa, (8 336 Kč) dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedla, že žalobkyně byla vyzvána k vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce, kdy uvedla pouze irelevantní důvody pro nesouhlas s návrhem na zastavení exekuce. Kdyby si návrh na zastavení exekuce řádně přečetla, nemuselo by k nákladům povinného vůbec dojít. Nadto, žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila a připravila se tak o možnost reagovat na poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k otázce, zda se povinný zdržoval v místě doručování během rozhodné doby. Důkazní břemeno bylo na její straně. Neúčastí na jednání, které bylo nařízeno z její iniciativy, zmařila celé řízení, prokázala nezájem o vyřízení věci ve svůj prospěch a vzdala se tak případného úspěchu ve věci. Pokud jde o škodu ve výši 5 348,20 Kč představující náhradu nákladů řízení odvolacího, které byla žalobkyně povinna uhradit povinnému v exekučním řízení, uvedla, že opět absentuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedla, že důkazní břemeno, v tom smyslu, že pokud povinný tvrdí, že mu zásilka nebyla řádně doručena a že se v místě doručování nezdržoval, je nezbytné pro použití aplikace fikce doručení na uvedené adrese postavit najisto, že se tam v rozhodné době povinný zdržoval, nesla žalobkyně, která o něm byla řádně poučena odvolacím soudem, avšak zůstala nečinná. Žalobkyně byla zastoupena advokátem, osobou znalou práva, avšak zůstala nečinná a jevila absolutní nezájem o věc.

5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody ve výši 21 549,20 Kč (7 865 Kč náklady soudního exekutora, 8 336 Kč náklady povinného v řízení před soudem I. stupně, 5 348,20 Kč náklady povinného v řízení odvolacím) vniklé jí v řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, , z titulu nesprávného úředního postupu, jehož se měl dopustit Obvodní soud pro , adresa, v řízení sp.zn. , spisová značka, tím, že nesprávně vyznačil doložku právní moci a vykonatelnosti na rozsudku ze dne , datum, , uplatnila u žalované dne , datum, . Žalovaná dne , datum, konstatovala, že v řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, došlo k nesprávnému úřednímu postupu a důvodným shledala požadavek na zaplacení částky 7 865 Kč. Ve zbytku uvedla, že absentuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, kdy žalobkyně se nedostatečně vyjádřila k návrhu na zastavení exekuce a neúčastnila se jednání exekučního soudu a nevyvrátila tak tvrzení povinného. (uplatnění na č.l. 6-8 spisu a 33-35 spisu, stanovisko žalované ze dne , datum, na č.l. 9-10 spisu a 27-28 spisu)

8. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, (na č.l. 11- 13 spisu a 36 – 37 spisu) soud rozhodl o zastavení exekuce vedené na základě pověření ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, (výrok I.), oprávněnému (žalobkyni) uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady ve výši 7 865 Kč (výrok II.) a povinnému náklady řízení ve výši 8 336 Kč. Rozhodl tak k návrhu povinného ze dne , datum, , ve kterém povinný uvedl, že exekuční titul (rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, ) je nevykonatelný, protože mu nebyl řádně nikdy doručen. Oprávněný s návrhem nesouhlasil, neboť podmínky pro vydání exekučního titulu byly splněny. Soud provedl dokazování zejména spisem Obvodního soudu pro , adresa, sp.zn. , spisová značka, . Zjistil, že byla vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti dne , datum, k datu , datum, . Dále provedl dokazování výpisem z centrální evidence obyvatel povinného. Soud dále konstatoval, že rozsudek nebyl povinnému doručován na adresu, která byla vedena jako adresa trvalého pobytu a ani povinný nepožadoval doručovat na tuto adresu. Za takových zjištění konstatoval, že mohlo být doručováno na tuto adresu účinně, jen pokud by bylo prokázáno, že se povinný v době doručování na této adrese zdržoval. Uvedl, že žádný důkaz nesvědčí v to, že se povinný ve dne doručování rozsudku ani 10 dní poté na adrese zdržoval. Povinnému na uvedenou adresu nebyla doručena žádná písemnost, žádnou si tam nepřevzal, proto ani z toho nelze vyvozovat, že by se tam zdržoval. Dále soud uvedl, že oprávněný na jednání soudu nebyl přítomen, tento jej tak nemohl poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k otázce, zda se povinný na adrese v místě doručování během uvedené doby zdržoval. Závěrem bylo, že exekuční titul nebyl platně doručen, nemohl tak nabýt právní moci ani vykonatelnosti. K nákladům řízení uvedl, že je to oprávněný, kdo zavinil zastavení řízení, neboť předložil jako exekuční titul rozhodnutí, které nebylo vykonatelné.

9. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, (na č.l. 13-16 spisu a 29-32 spisu) soud usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , potvrdil (výrok I.) a rozhodl o tom, že oprávněná (žalobkyně) je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 348,20 Kč (výrok II.). Rozhodl tak k odvolání oprávněné. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování, konstatoval mmj. jiné, že v návrhu na nařízení exekuce bylo doloženo postoupení pohledávky na oprávněnou a dospěl k závěru, že exekuční titul byl doručován nalézacím soudem povinnému do vlastních rukou na adresu místa podnikání ve smyslu § 46 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do , datum, (podle přechodných ustanovení zákona č. 555/2004 Sb. se úprava doručování v novelizovaném znění od , datum, vztahuje i na dříve zahájená řízení). Doručující orgán (, právnická osoba, .) dodržel pravidla stanovená pro doručování zásilky určené do vlastních rukou dle § 49 a násl o.s.ř., kdy po neúspěšném pokusu o doručení adresátovi – povinnému byla zásilka uložena na poště a následně po uplynutí úložní doby vrácena adresátu (dle závady). Nalézací soud tak doručoval povinnému na adresu, která již nebyla v době doručování evidována v informačního systému evidence obyvatel a okolnosti, s nimiž zákon spojoval účinnost doručení, by nastaly, pokud by nebylo pochyb, že se adresát na uvedené adrese ve stanovených dnech zdržoval (povinný zjevně nesdělil soudu adresu pro doručování nebo místo, kde se zdržuje). Při vyznačení právní moci pak zjevně nalézací soud bez dalšího vyšel ze závěru, že se povinný na adrese zdržoval, když se mu vrátila zásilka jako „nevyžádaná“. Tvrdil-li povinný, že mu zásilka řádně doručena nebyla a že se v místě doručování nezdržoval, je nezbytné pro potvrzení aplikace fikce doručení na uvedené adrese postavit na jisto, že se tam naopak v rozhodné době zdržoval. V tomto směru nesla důkazní břemeno oprávněná, která byla o něm poučena v odvolacím řízení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., ve vztahu k návrhům důkazů však zůstala nečinná a následně předmětné břemeno neunesla. Z povinným soustředěných listinných důkazů a jeho výpovědi před odvolacím soudem pak vyplynulo, že povinný dům na adrese , adresa, , prodal již v roce , rok, právnické osobě, v níž nijak před tím, ani následně nepůsobil, a v , adresa, se po prodeji (včetně rozhodného období dubna , rok, ) již nezdržoval. Na předmětné adrese si zjevně ponechal evidované místo podnikání, avšak podnikatelskou činnost tam fakticky nevykonával (pobýval a pracoval i podnikal v , adresa, ). Ze samotné evidence sídla či místa podnikání v živnostenském rejstříku nelze bez dalšího činit závěr, že se podnikatel na uvedené adrese fyzicky zdržuje, tj. vykonává tam vlastní podnikatelskou činnost. Fikce doručení tedy u předmětného rozsudku pro zmeškání nenastala, jak správně uzavřel soud I. stupně, tento exekuční titul se nestal formálně vykonatelným a na jeho základě není možno dále vést exekuci. Je tak dán důvod pro její zastavení podle § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Zavinění na zastavení dané exekuce pak nese oprávněná, která v exekuci vadný exekuční titul použila, byť jednala v důvěře ve správný procesní postup nalézacího soudu. Tuto nesprávnost však nelze přičítat jak povinnému, tak její důsledky přenášet na exekutora v podobě odepření náhrady nákladů exekuce a je na oprávněné, aby ji případně řešila v odpovědnostní rovině.

10. Žalobkyně dne , datum, zaplatila částku 13 684,20 Kč a dne , datum, částku 7 865 Kč. (pohyb na účtu na č.l. 17 spisu)

11. Rozsudkem pro zmeškání ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, (z přílohového spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp.zn. , spisová značka, ), byla uložena povinnost žalovanému (, jméno FO, , podnikající pod obchodní firmou , název, , IČ , IČO, ) zaplatit žalobkyni (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) částku 67 328,96 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 2 700 Kč. Na rozsudku byla dne , datum, vyznačena doložka právní moci dne , datum, . Dále ta byla škrtnuta a dne , datum, byla vyznačena nová doložka dne , datum, .

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

16. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Soud předmětnou věc posuzoval po právní stránce podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1, 2, když se žalobkyně po žalované domáhá náhrady škody vzniklé jí v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že Obvodní soud pro , adresa, v řízení sp.zn. , spisová značka, vyznačil nesprávně doložku právní moci a vykonatelnosti na rozsudku ze dne , datum, (exekuční titul), na základě, kterého byla k návrhu žalobkyně nařízena exekuce (vedeno Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, ), která byla následně zastavena návrhu povinného z exekučního titulu pro nevykonatelnost exekučního titulu. Škoda spočívá v nákladech řízení před soudem exekučním a odvolacím o návrhu na zastavení exekuce, které byla povinna žalobkyně, jakožto oprávněná, uhradit povinnému. Žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

20. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup); vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

21. Dle judikatury, vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které dosud není pravomocné, je ve smyslu ustanovení § 13 OdpŠk, nesprávným úředním postupem a stát odpovídá za zákonem stanovených podmínek za škodu, která vznikla, byl-li na základě takto vyznačené doložky právní moci podán návrh na soudní výkon rozhodnutí. (např. NS 20 Cdo 923/2007, obdobně Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku sp. zn. 6 Co 704/97 ze dne 8. 7. 1997 /Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 1998, č. 42/, nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 218/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3348/2011, ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 923/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 890/2004)

22. Soud shledal, že ve věci byl dán odpovědnostní titul, a to nesprávný úřední postup soudu spočívající v tom, že přestože nebyl rozsudek pro zmeškání ze dne , datum, řádně doručen žalovanému (v řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, ), byla na něm vyznačena doložka právní moci, načež k návrhu žalobkyně byla vedena exekuce (Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, ), která byla však k návrhu povinného zastavena, neboť exekuční titul (rozsudek pro zmeškání ze dne , datum, ) nebyl vykonatelný, neboť nebyl povinnému (v nalézacím řízení žalovanému) řádně doručen ve smyslu tehdy platných právních předpisů vztahujícím se k doručování. Existence odpovědnostního titulu nebyla ani mezi účastníky sporná. Soud se jí tedy dále podrobně nezabýval.

23. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyni vznikla z titulu uvedeného odpovědnostního titulu škoda a zda existuje příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem.

24. Soud předně uvádí, že žalobkyni byla zaplacena stran žalované částka 7 865 Kč spočívající v nákladech, které zaplatila soudnímu exekutorovi dle rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, (výrok II.). O tomto nároku soud dále tedy již nerozhodoval, navíc, žalobkyně jej žalobou ani neuplatnila.

25. Žalobkyně se dále však domáhala zaplacení částky 13 684,20 Kč. Žalobkyni totiž byla cit. rozhodnutím dále uložena povinnost zaplatit náklady řízení povinného ve výši 8 336 Kč (výrok III.) a dále usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, (soudu odvolacího) jí byla uložena povinnost zaplatit povinnému náklady odvolacího řízení o návrhu na zastavení exekuce ve výši 5 348,20 Kč.

26. Žalobkyni tak škoda ve výši 13 684,20 Kč vznikla, když žalobkyně navíc prokázala, že zaplatila částku 13 684,20 Kč (8 336 + 5 348,20) převodem na účet.

27. Sporným zůstala příčinná souvislost mezi vzniklou škodou (13 684,20 Kč) a nesprávným úředním postupem. V tomto ohledu soud musí přisvědčit žalobkyni.

28. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že předmětné exekuční řízení bylo zastaveno k návrhu povinného, neboť exekuční titul (rozsudek pro zmeškání) nebyl povinnému řádně doručen. Jak sám uvedl Krajský soud v , adresa, v potvrzovacím usnesení o zastavení exekuce, oprávněná (žalobkyně) jednala v důvěře ve správný procesní postup nalézacího soudu. Exekuční titul byl nevykonatelný právě z důvodu potupu soudu (Obvodního soudu pro , adresa, ), když ten byl povinen dodržovat procesní pravidla a exekuční titul řádně doručovat a na základě výsledku takového správného doručení, vyznačit doložku právní moci a vykonatelnosti na rozsudku. Žalobkyně zcela po právu a důvodně očekávala, že soud se procesními pravidly řídí a že exekuční titul je vykonatelný. Proto následně i přistoupila k tomu, že na jeho základě požadovala nařídit exekuci. Nevykonatelnost exekučního titulu byla následně však prokázaná až v exekučním řízení. To však neznamená, že by na tom měla vinu žalobkyně. Již od počátku totiž existoval nesprávný úřední postup soudu nalézacího, který se právními předpisy ohledně doručování nedržel.

29. Nedůvodnými jsou námitky žalované ohledně toho, že žalobkyně snad uváděla ve vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce irelevantní námitky nebo snad, že by měla s návrhem na zastavení exekuce souhlasit a mohla tak předejít vzniku škody. Naopak. Žalobkyně zcela důvodně ve vyjádření k návrhu na zastavení exekuce uvedla, že disponuje vykonatelným exekučním titulem (což ostatně zcela logicky a důvodně očekávala, jinak řečeno nepředpokládala nesprávný úřední postup soudu). Pokud pak bylo zjištěno, že se nesprávného úředního postupu soud skutečně dopustil, nelze jí přičítat k tíži to, že do pravomocného rozhodnutí exekučních soudů předpokládala, že se tomu tak nestalo. Navíc i pokud by se domnívala, že by snad nalézací soud nepostupoval v souladu se zákonem, nelze jí nyní klást k tíži, že nenavrhla zastavení exekuce nebo že s tímto nesouhlasila. Pokud by tak učinila, zřejmě by exekuce byla zastavena z důvodu jejího souhlasu se zastavením exekuce, příp. k jejímu návrhu (jinak řečeno z jiných důvodů než § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), což by následně však mohlo vyloučit její možnost domáhat se škody spočívající v nákladech exekučního řízení, které jí byly k povinnosti zaplatit, protože o nákladech exekučního řízení by bylo rozhodováno v souladu s tímto jejím souhlasem k zastavení exekuce (návrhu na její zastavení). Ani by nemohla očekávat, že v případě, že by navrhla zastavení exekuce nebo s tímto souhlasila, že by náklady exekuce nést nemohla – k tomu § 89 exekuční řád, § 271 o.s.ř. Žalobkyně se zcela důvodně do „poslední“ chvíle brala o svá práva, která zcela důvodně považovala za oprávněná a nelze jí klást k tíži, že nenavrhla zastavení exekuce, příp. s tímto nesouhlasila.

30. Stejně tak nelze souhlasit s námitkou žalované, že by snad žalobkyně mohla za to, že v exekučním řízení nebylo prokázáno, že by nalézací soud doručoval správně. Provedeným dokazováním je dáno, že soud správně nedoručoval. Takový je fakt. Je sice pak pravdou, že k jednání soudu I. stupně, který projednával návrh na zastavení exekuce, se žalobkyně nedostavila, avšak to nebyl hlavní důvod proč nakonec soud návrhu na zastavení exekuce vyhověl, neboť exekuční soud zjistil, že nalézací soud nepostupoval dle procesních předpisů při doručování exekučního titulu a doručoval povinnému na adresu, která již nebyla v době doručování evidována v informačního systému evidence obyvatel. To žalobkyně nemohla jakkoliv ovlivnit. Soud jí sice dal možnost, aby prokázala, že fikce doručení i v takovém případě, je přípustná (tedy, prokázala, že v době doručování exekučního titulu a dalších 10 dnech se povinný na adrese zdržoval), ale nelze odhlédnout od toho, že o její povinnosti (v tomto smyslu spíš právu) jí poučil soud odvolací, nicméně žalobkyně v tomto ohledu byla i s přihlédnutím k ostatním důkazům (výpověď povinného, aj.) v důkazní nouzi, když skutkový stav byl před soudy obou stupňů prokázán v tom smyslu, že povinný se na adrese, kam bylo (nesprávně) doručováno se od roku , rok, nezdržoval, neměl s ním nic společného, ani jako podnikající osoba, ani jako fyzická osoba. Žalobkyně tedy neměla šanci prokázat, že by se na adrese, kam byl exekuční titul doručován zdržoval, neboť povinný se tam nezdržoval. Pokud jde o námitku, že žalobkyně mohla vědět o nesprávném doručování, a tedy o skutečnosti, že exekuční titul není vykonatelný, soud konstatuje, že zcela důvodně žalobkyně předpokládala správný postup soudu nalézacího a dodržování procesních předpisů z jeho strany při doručování a nelze jí přičítat jakkoliv k tíži, že exekuční titul byl nesprávně doručován. Toto pochybení jde plně na vrub soudu, resp. státu, neboť je povinností soudu se řídit zákonem a není povinností účastníka řízení na jeho postup jakkoliv dohlížet.

31. Konečně soud i k námitce ohledně toho, že odvolací řízení bylo vyvoláno stran žalobkyně zbytečně, když v něm nebyla úspěšná, soud uvádí, že žalobkyně se zcela důvodně proti rozhodnutí soudu I. stupně všemi jí dostupnými opravnými prostředky bránila. Pakliže by této možnosti nevyužila, neměla by šanci na úspěch v exekučním řízení, ale ani v řízení odškodňovacím (tomto).

32. Soud konstatuje, že námitky žalované jsou spíše vadní i s ohledem na to, že uznala nárok na náhradu škody vzniklé žalobkyni v nákladech soudního exekutora (pochybení státu uznala, příčinnou souvislost taktéž), ale zcela nelogicky již žalobkyni nepřiznala škodu, která spočívá v nákladech, které byla povinna hradit ostatním účastníkům exekučního řízení.

33. V tomto ohledu taktéž nutno odkázat na již konstantní judikaturu (ohledně povinnosti hradit náklady exekučního řízení), dle které, pokud obecný soud nesprávně vyznačí doložku právní moci rozhodnutí, načež oprávněný v domnění, že je zde vykonatelné rozhodnutí, podá návrh na nařízení exekuce a tento návrh odvolací soud z uvedeného důvodu zamítne, není možné spatřovat pochybení v tom, že současně uloží oprávněnému, i když na uvedeném pochybení nenese žádnou vinu, aby povinnému nahradil náklady řízení před soudy obou stupňů. Oprávněný se v takovém případě může domáhat náhrady škody postupem podle OdpŠk (např. III. ÚS 2218/2011). Obdobně taktéž v případě, že je následně exekuce zastavena k návrhu povinného. Nedává smyslu, aby pak soud v řízení o náhradu škody uvedl, že oprávněný (žalobkyně) takové právo nemá a škody se domáhat nemůže, neboť absentuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody (spočívající v nákladech, které jí byly uloženy k povinnosti v rámci takového exekučního řízení).

34. Soud tak musí plně přisvědčit argumentaci žalobkyně. S ohledem na uvedené tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

35. Co se úroku z prodlení týká (žalobkyně jej požaduje od , datum, do zaplacení), soud musel přihlédnout k dodržení zákonné 6měsíční lhůty k projednání nároku žalobkyně u žalované ve smyslu OdpŠk. Žalobkyně nárok uplatnila dne , datum, . Žalobkyni tak náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne , datum, (tj. den po dni, kdy uplynula lhůta 6 měsíců na projednání nároku žalobkyně žalovanou tj. , datum, ) do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl - výrok II.

36. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 9 659 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměna jejího advokáta ve výši 7 659 Kč. Advokát učinil ve věci 3 úkony právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, vyjádření k výzvě soudu dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu á 1 660 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Náklady jsou dále představovány 3 režijními paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, (1 500 Kč) a 1 režijním paušálem po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, soud tak navýšil odměnu (6 330 Kč) o 21 %, tj. 1 329 Kč.

37. Soud nepřiznal odměnu za uplatnění nároku u žalované ve smyslu § 31 odst. 4 OdpŠk.

38. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení je možno po žalobkyni spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění, resp. plnění ze státního rozpočtu je spojeno s náročnou administrativní činností.