22 C 49/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Bednářovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa za níž jedná název státní instituce sídlem adresa o zaplacení 208 844 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 56 178 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 76 194,88 Kč od , datum, do , datum, a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 178 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 152 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 152 666 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 87 409 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou dne , datum, domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním a nesprávným úředním postupem v řízení vedeným Okresním soudem , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Uvedl, že usnesením ze dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin neoprávněného podnikání dle § 251 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícího přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Prvním rozsudkem byl odsouzen k odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odložením na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a zároveň mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Současně mu hrozila náhrada škody ve výši 5 481 659,33 Kč. Tento byl však k odvolání zrušen. V pořadí druhým rozsudkem ze dne , datum, (v právní moci , datum, ) byl zproštěn obžaloby z října , rok, .

3. Žalobce se domáhá náhrady škody ve výši 22 194,88 Kč představující obhajné. Jeho obhájce vykonal ve vši 12 úkonů právní služby po 1 200 Kč (specifikovaných na č.l. 2 spisu), neboť odměna byla snížena o 20 % z důvodu zastupování tří osob jedním obhájcem, stejně tak paušál byl snížen o 100 Kč. Dále se domáhal promeškaného času 600 Kč a jízdného ve výši 1 342,88 Kč a DPH. Dále se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení ve výši 56 666 Kč (20 000 Kč ročně). K uplatnění u žalované uvedl, že tento nárok uplatnil za 3 roky a 9 měsíců a 24 dní, přičemž v žalobě uvedl, že řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců. Žalobce řízení neprodlužoval, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, význam předmětu řízení pro žalobce je značně důležitý. Ohrožení trestní sazbou až 5 let jej psychicky deprivovalo, byl nucen vyhledat lékařské ošetření, trpěl zdravotními problémy, zejména úzkostnými poruchami, depresivními poruchami, somatickými poruchami, pocitem křivdy, nervozitou a narušením spánku. Dále se domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím ve výši 150 000 Kč. Nastalá situace se projevila zejména u jeho rodinných příslušníků. Důsledky trestního stíhání zasáhly do jeho rodinného a osobního života. Byl ohrožen vysokou trestní sazbou a značnou škodou. To vše vedlo k jeho nedobrému psychickému stavu. Byl ohrožen i ztrátou povolení k dalšímu pobytu na území ČR. Nárok u žalované uplatnil dne , datum, . Domáhá se úroku z prodlení z žalované částky od , datum, . Uvedl, že částku 2 200 Kč mu poskytla bývalá manželka, se kterou však více jak 20 let nežije. Připustil, že se jedná o středně závažnou věc, s pouhou omluvou a konstatováním porušení práva však zásadně nesouhlasí. Uvedl, že již od , datum, byl žalobce vystaven jednání orgánů činných v trestním řízení, neboť proběhla domovní prohlídka. Od provedení těchto domovních prohlídek se žalobce bojí zaklepání na dveře, vnímá šramot na chodbě. Nechápal, co se děje. Uvedl, že se událost rozšířila ve vietnamské komunitě v roce , rok, velmi rychle a žalobce a jeho rodina pociťovali výsměch, opovržení, odsuzování. Neměl chuť provozovat volnočasové záliby a koníčky, neměl chuť se vídat s ostatními členy komunity. Cítil se osamělý. Přerušil podnikání. Dále uvedl, že prověřování probíhalo od roku , rok, , dále v roce , rok, byly provedeny domovní prohlídky a věc byla skončena až v roce , rok, . Již předtím dal odvolací soud jasný návod, že v případě žalobce má být věc zastavena. Žalobce ztratil živnostenské oprávnění, přestal pracovat, vliv to mělo i na manželství. Každá taková věc by člověka zasáhla. Trpěla i rodina. Uvedl, že psychický stav se začal žalobci zhoršovat po provedených domovních prohlídkách. Uvedl, že není pravda, že by karlovarský soud v době covidu nefungoval a prodleva z důvodu pandemie covid není důvodná. Je nutné rozlišovat, že žalobce sice byl stíhán s dalšími spoluobžalovanými, kteří byli i nakonec odsouzeni, ale on od počátku vinu popíral a odsouzen nebyl.

4. K výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. jaké byly jednotlivé dopady do jeho rodinného života, do příbuzenských vztahů, do osobního života, pověsti žalobce, jak omezil kontakt s lidmi z vietnamské komunity a jak se trestní stíhání konkrétně projevilo ve vztahu žalobce a vietnamské komunity, dále do zdravotní sféry žalobce, resp. že v důsledku trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, a do podnikatelského života, žalobce uvedl, že došlo k narušení manželského vztahu a vztahů rodinných. Jeho životní situace byla značně ovlivněna. Žalobce byl vyloučen z vietnamské komunity, byl na tom špatně psychicky, např. se v noci toulal po , adresa, . Uvedl, že v důsledku trestního stíhání se vyvinula psychická porucha, přičemž žalobce navštěvuje dvě různá zařízení v ČR a ve , stát, .

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne , datum, nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Projednání nároku ukončila dnem , datum, . Učinila nesporné, že byl žalobce trestně stíhán na základě usnesení Policie ČR ze dne , datum, a následně byl zproštěn obžaloby rozsudkem ze dne , datum, s právní mocí dne , datum, . Co se náhrady škody týká uvedla, že činí nesporným odpovědnostní titul, nicméně činí sporné, že došlo ke vzniku škody ve sféře žalobce. Uvedla, že žalobce prokázal vznik škody ve výši 20 016,88 Kč, pročež mu toto uhradila. Uvedla, že faktura č. , číslo, byla vystavena na paní , jméno FO, neprokazuje vznik škody na straně žalobce a dále příjmové doklady ze dne , datum, na částku 6 862 Kč, ze dne , datum, na částku 5 000 Kč a 10 000 Kč a z nečitelného dne na částku 5 000 Kč zní na paní , jméno FO, , ani tyto tak neprokazují vznik škody na straně žalobce. Uvedla, že požadovaná částka 22 194,88 Kč sice odpovídá advokátnímu tarifu, byla by ochotna ji uhradit celou, avšak byl prokázán vznik škody pouze ve výši 20 016,88 Kč. Co se požadovaného nároku ve výši 150 000 Kč týká uvedla, že nesporuje odpovědnostní titul. Uvedla, že břemeno tvrzení a důkazní však tíží žalobce. Uvedla, že lze vycházet z toho, že každé trestní stíhání pro stíhanou osobu představuje určitou psychickou zátěž i bez dalšího tvrzení a dokazování, avšak tento paušální zásah je plně odškodněn konstatováním porušení práva. Uvedla, že žalobce byl stíhán pro ekonomickou kriminalitu, tj. která sama o sobě nevyvolává zásadnější odsouzení jako některé jiné druhy, ale s ohledem na hrozící trestní sazbu (1/2-5 let) ji nelze ani bagatelizovat. Délku řízení při tomto neposuzovala, neboť byla uplatňovaná zvlášť. Nicméně uvedla, že délka řízení i přes dílčí pochybení byla přiměřená. K dopadům do rodinného života a vztahů žalobce ničeho neprokázal ani konkrétně netvrdí, proto k tomuto nepřihlédla. Co se týká zdravotní sféry uvedla, že dle lékařské zprávy žalobce lékaře navštěvoval už od roku , rok, a to pro smíšenou úzkostnou a depresivní poruchu a k zahájení trestního stíhání došlo až v říjnu , rok, . Namítá tak přerušení příčinné souvislosti mezi újmou a nezákonným rozhodnutím. Konstatování porušení práva žalobce a omluvu tak považuje za dostatečnou satisfakci. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení uvedla, že sporuje odpovědnostní titul. Uvedla, že žalobce se uplatněním u žalované domáhal jiné částky, než v žalobě. Rekapitulovala průběh řízení a uvedla, že shledala dva momenty, které lze považovat za průtah. Prvním je po podání obžaloby a nařízení hlavního líčení, nicméně toto období bylo ovlivněno rozsahem spisu, který překročil rozsah běžně u okresních soudů projednávaných věcí, a pandemií COVID 19. Tento průtah tak považuje za omluvitelný. Dále jde o období , datum, -, datum, , kdy byl věc projednávající soudce na stáži u soudu vyššího. S ohledem na rozsah věci a dočasnost stáže shledává za účelné, že věc nebyla předána jinému soudci. Proto také tento průtah považuje za přiměřený. V ostatních obdobích byla věc řešena v přiměřených lhůtách. Věc byla enormně složitá. Trvání řízení v délce 3 a ¾ roku je tak přiměřené. Dále uvedla, že mohla být v prodlení s uplatněným nárokem až dne , datum, , nikoliv jak požaduje žalobce. Při jednání soudu uvedla, že žalobce netrpěl nějakou závažnou psychickou diagnózou. Uvedla, že žalobce byl stíhán v rámci organizované skupiny a nebylo možné jej oddělit. Navíc ostatní obžalovaní byli rodinnými příslušníky. Prohlídky probíhaly v nemovitosti, která patřila osobě, jež nakonec za trestnou činnost byla odsouzena, skutečnost, že tam žalobce bydlel, je prostě jen fakt. Policie v tu dobu pátrala po zboží, kde je přechováváno a vyráběno, nebylo možné oddělit tak domovní prohlídku nemovitosti od trestního stíhání žalobce, řešila se prostě v podstatě ta trestná činnost. Nelze přičítat k tíži státu, že proběhla domovní prohlídka v nemovitosti osoby, jež byla následně uznána vinou a odsouzena. Domnívá se, že všechna tvrzená újma se odvíjí od domovních prohlídek, nikoliv od samotného trestního stíhání. Dále uvedla, že není pravdou, že by žalobce přerušil podnikání v důsledku trestního stíhání, rozhodl se tak sám.

6. V průběhu řízení vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 20 016,88 Kč, neboť mu žalovaná v tomto rozsahu na náhradě škody plnila. Soud tak usnesením ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , řízení zastavil v částce 20 016,88 Kč.

7. Mezi účastníky nebylo sporu, že se žalobce se svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou dne , datum, , přičemž žalovaná stanoviskem ze dne , datum, konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk a vyhověla nároku žalobce co do částky 20 016,88 Kč co se týká náhrady škody, konstatovala, že v řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto rozhodnutí se žalobci omluvila. Ve zbytku jeho nároku nevyhověla.

8. Z důkazů provedených v řízení soud učinil následující skutková zjištění.

9. Podstatného obsahu spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno: Protokol o provedení domovní prohlídky ze dne , datum, s tím, že dnešního dne v 11:20 byla provedena na základě příkazu Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, domovní prohlídka na adrese , adresa, v domě na zastavěné ploše a nádvoří na stavební parc. , číslo, a parc. , číslo, , přičemž vlastníkem nemovitosti je , jméno FO, , s tím, že prohlídka je provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon dle § 158 odst. 3 písm. i) tr. řádu. Prohlídky se účastnil , jméno FO, , , jméno FO, a následně byla skončena ve 13 hodin 10 minut. Usnesením ze dne , datum, , , číslo jednací, bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání obviněných, a to celkem pěti, včetně žalobce, pro spáchání přečinu neoprávněné podnikání podle ustanovení § 251 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícího přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle ustanovení § 268 odst. 1 a 3 písm. b) tr. zákoníku, spáchaných formou účastenství podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Usnesení žalobci bylo doručeno , datum, . Proti usnesení podal žalobce dne , datum, stížnost. Ta byla , datum, předložena Okresnímu státnímu zastupitelstvu (také jen „OSZ“). Usnesením státní zástupkyně OSZ ze dne , datum, byla stížnost zamítnuta jako nedůvodná, stejně tak bylo rozhodnuto o stížnostech ostatních obviněných. V říjnu , rok, byl přibrán tlumočník, který dne , datum, soudu předložil do vietnamštiny usnesení ze dne , datum, . Dne , datum, byl vyslechnut žalobce. Během listopadu , rok, bylo rozhodováno o vrácení věcí, které byly v rámci trestního řízení zabaveny. Dále Policie České republiky informovala Okresní soud v , adresa, podáním ze dne , datum, o tom, že nepochybně došlo k porušení zákonných povinností opatrovníka (žalobce), který dalším spoluobviněným umožnil využívat osobu opatrovance (zde uvedeného), což by mohlo být v přímém rozporu s jeho povinnostmi. Během listopadu , rok, byly žádány součinnostní dotazy například na Magistrát města , adresa, , načež bylo v průběhu listopadu , rok, reagováno. V lednu , rok, police požádala o součinnost nemocnici. Urgovali v únoru , rok, a v březnu , rok, . Dále si vyžádali o souhlas se zproštěním mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. V dubnu , rok, žádost urgovalo OSZ v , adresa, . Opatřením ze dne , datum, bylo nařízeno vyšetření duševního stavu zde uvedené obviněné a byl přibrán znalec. Znalecký posudek byl policii doručen , datum, . V lednu , rok, policie sdělila datum dalších výslechů obviněných, mimo jiné žalobce dne , datum, . Dále byly činěny součinnostní dotazy. Dne , datum, Policie informovala žalobce o tom, že je možné dne , datum, prostudovat spis, k tomu dne , datum, došlo. Dne , datum, Policie zaslala OSZ v , adresa, závěrečnou zprávu s návrhem na podání obžaloby a podnět k rozhodnutí o propadnutí věci. Dne , datum, byla OSZ v , adresa, podána k Okresnímu soudu v , adresa, obžaloba č.j. , číslo jednací, na pět osob, včetně žalobce, kdy žalobce měl spáchat přečin neoprávněné podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný formou účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu porušení práv ochranné známce a jiným označení podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku spáchaný formou účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. K žalobci OSZ uvádí, že má vysokoškolské vzdělání ve , stát, v současné době bez zaměstnání, bez evidence u Úřadu práce. V minulosti působil jako OSVČ ve stavební činnosti. V opise z evidence přestupků nemá žádný záznam a rovněž v Rejstříku trestů je bez záznamu. Dne , datum, je ve spise úřední záznam s tím, že obžaloba ve věci k soudu napadla dne , datum, , přičemž celkově spis obsahuje necelých 10 000 listů, což si vyžádalo časově delší studium, přičemž s ohledem na přeložené doporučení ministryně spravedlnosti nenařizovat nové věci, nebylo doposud nařízeno hlavní líčení, avšak vzhledem ke skutečnosti, že se již po delší dobu epidemická situace nezlepšuje, soud nemůže dále odkládat úkony směřující k rozhodnutí ve věci, proto bude hlavní líčení nařízeno na , datum, . V dubnu , rok, byl přebrán tlumočník. Dne , datum, se konalo hlavní líčení, žalobce byl osobně přítomen, státní zástupkyně navrhovala pro žalobce trest odnětí svobody v trvání dvou let podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Obhájci soudu avizovali možné uzavření dohody o vině a trestu (ke dvěma jiným obžalovaným). Soud s ohledem na poskytnutí lhůty k uzavření dohody hlavní líčení odročil na , datum, . Dále je založena žádost o vrácení věci, které byly zabaveny v průběhu domovní prohlídky. Dále požádal obhájce o odročení jednání z důvodu plánované dovolené. Dne , datum, se vyjádřila státní zástupkyně s tím, že nesouhlasí s vrácením věci, neboť věci nalezené při domovní prohlídce považuje za výnos trestné činnosti. Dne , datum, se k věci vyjádřil obhájce jedné z obžalovaných. Soud vyzval obhájce ke sdělení skutečnosti ohledně dohody o vině a trestu, včetně výzvy státní zástupkyni. Ta se vyjádřila dne , datum, . Dne , datum, bylo jednání odročeno s ohledem k probíhajícímu jednání o dohodě o vině a trestu na , datum, . Dále požádal obhájce obžalovaných o odročení jednání s ohledem na zdravotní stav klientky. Dne , datum, se státní zástupkyně vyjádřila k jednáním ohledně dohody o vině a trestu. Dne , datum, se konalo hlavní líčení s tím, že bylo ozřejměno, z jakých důvodů, se prozatím nepodařilo dohodu o vině a trestu uzavřít, bylo odročeno na , datum, . Dne , datum, byl doručen návrh na schválení dohody o vině a trestu. Dne , datum, se konalo hlavní líčení, byl přednesen návrh na schválení dohody o vině a trestu, byly vyslechnuti obžalovaní s tím, že bylo stranám uloženo, aby zaslaly návrhy na doplnění dokazování do konce října a za účelem pokračování dokazování bylo odročeno na , datum, . Dále bylo rozhodnuto o tlumočném. V průběhu listopadu , rok, byl zaslán protokol z hlavního líčení. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, byly vráceny zde uvedené peněžní prostředky. Dne , datum, se konalo hlavní líčení, bylo provedeno dokazování a za účelem pokračování v dokazování bylo odročeno na , datum, . Dále bylo rozhodnuto o tlumočném. Během prosince , rok, byl rozeslán protokol o hlavním líčení. Dne , datum, byl soudu doručen úmrtní list jedné z obžalovaných. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, se z důvodu úmrtí, zda uvedené obžalované, bylo zastaveno trestní stíhání. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Ve spise je úřední záznam ze dne , datum, , že hlavní líčení bude s ohledem na stáž soudce u Krajského soudu v , adresa, , tedy duben až červen, a s ohledem na předpokládanou dovolenou v měsících červenec až srpen ve snaze předejít odročování hlavního líčení z důvodu dovolené nařízeno na konec srpna , rok, a bylo nařízeno na , datum, . To se konalo, byly provedené listinné důkazy a bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Státní zástupkyně navrhla uložit trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby s přiměřenou zkušební dobou, včetně peněžitého trestu ve výši 100 000 Kč. Za účelem závěrečných řečí obhájců obžalovaných a vyhlášení rozhodnutí bylo odročeno na , datum, . Dále bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne , datum, se konalo hlavní líčení bylo přistoupeno k závěrečným řečem a byl vyhlášen rozsudek č.j. , číslo jednací, , kterým byla schválena dohoda o vině a trestu ve vztahu ke dvěma obžalovaným (k těmto obžalovaným nabyl právní moci dne , datum, ) a další obžalovaný a žalobce byl uznán vinným z přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinu porušení povinnosti k ochranné známce a jiným označení podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku spáchaného formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, výkon trestu byl podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a byl mu uložen peněžitý trest v počtu 50denních sazeb v částce 1 000 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. Proti rozsudku podal žalobce v říjnu , rok, odvolání, dále byla podána odvolání stran druhého z odsouzených. V říjnu , rok, byl rozsudek přeposlán tlumočníkovi s přípisem, že se žádá o překlad rozsudku ve lhůtě 14 dnů. Ten v listopadu , rok, požádal o prodloužení této lhůty z důvodu podrobení se operačnímu zákroku. Překlad rozsudku byl doručen v lednu , rok, . Dále v lednu , rok, soud sdělil, že má být kontaktován právní zástupce žalobce s tím, že si žalobce má přijít ve lhůtě pěti dnů vyzvednout na soud rozsudek, neboť soud již jednou rozsudek doručoval na jím uváděnou doručovací adresu, avšak ani v uložení době si žalobce zásilku nepřevzal. Bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne , datum, bylo nařízeno veřejné zasedání na dne , datum, , a to v řízení o zabrání věci. To se konalo a byla vyhlášena usnesení, jednak, že se zabírají zde uvedené finanční prostředky, jednak, že se ruší zajištění zde uvedených finančních prostředků. Dne , datum, byla věc předložena Krajskému soudu v , adresa, , kdy dne , datum, bylo nařízeno veřejné zasedání na dne , datum, . To se konalo, bylo vyhlášeno usnesení č.j. , číslo jednací, , které nabylo právní moci dne , datum, , tak že k odvolání obžalovaných (našeho žalobce a druhého z obžalovaných) byl podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, v celém rozsahu ohledně těchto dvou obžalovaných a podle § 259 odst. 1 tr.řádu byla věc vrácena okresnímu soudu. Ta byla vrácena dne , datum, . Z odůvodnění se podává, že se soud zabývá vinou obžalovaného a této části je věnována pouze část odstavce a z obsahu odůvodnění vůbec nevyplývá, na základě, jakých konkrétních důkazů byl vlastně obžalovaný uznán vinným. Pokud soud rozhodne o vině, musí mít prokázáno, že určité skutečnosti obžalovaný věděl, nikoliv že je musel nebo měl vědět z důvodu, že šlo o podnikání jeho manželky. Dále je uvedeno, že v této trestní věci všechny rozhodující důkazy byly provedeny před zahájením trestního stíhání. Jde především o protokoly o sledování osob a věcí, domovní prohlídky, protokoly o záznamu telekomunikačního provozu, dále okresní soud ani neuvádí, kolikrát měl obžalovaný vozit zde uvedené odsouzené na různé tržnice do Prahy i jinam, ačkoliv užívá v odůvodnění rozsudku slovo opakovaně, ovšem necituje k tomu žádné konkrétní protokoly o sledování osob a věcí, případně odposlechy. Pro nepřezkoumatelnost rozsudku, zcela nedostatečné hodnocení důkazů a neuvedení všech konkrétních důkazů, které by měly svědčit o vině obžalovaných, nezbylo odvolacímu soudu než k odvolání obou obžalovaných napadených rozsudek zrušit v celém rozsahu ohledně těchto dvou obžalovaných. Dne , datum, bylo nařízeno hlavně líčení na , datum, . Dále bylo usnesením ze dne , datum, rozhodnuto o nákladech trestního řízení ve vztahu k jedné z odsouzených a usnesení ze dne , datum, ve vztahu k druhé z odsouzených. Dne , datum, se konalo hlavní líčení, bylo přistoupeno k závěrečným návrhům a rozsudkem č.j. , číslo jednací, , který nabylo právní moci , datum, , bylo rozhodnuto o tom, že oba obžalovaní, tedy i žalobce, se zprošťují podle § 226 písm. a) tr. řádu obžaloby OSZ v , adresa, ze dne , datum, , neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalováni stíháni. Žalobce se do protokolu vzdal práva odvolání a nepřál si, aby osoby k tomu ze zákona oprávněné, podali za něj odvolání. Nežádá písemné vyhotovení podrobného odůvodnění a nežádá překlad rozsudku do vietnamského jazyka, stejně tak i druhý obžalovaný.

10. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH. (Osvědčení o DPH na č.l. 5)

11. Z velkého technického průkazu vozidla RZ , SPZ, na č.l. 7-8 spisu, bylo zjištěno, že jeho vlastníkem je právní zástupce žalobce. Spotřeba paliva je dle metodiky 566/2011F; 8,0/5,6/6,4 l/100 km. Palivem je motorová nafta.

12. Žalobce byl dne , datum, u lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, . U tohoto lékaře je v evidenci od , datum, s jinou smíšenou úzkostnou poruchou a smíšenou úzkostnou depresivní poruchou. Při kontrole byla orientace pacienta dobrá, s náhledem. Byly znát osobní problémy se státem. V klinickém obraze byla frustrace a pokles schopnosti reparace a obnovení kreativity, chronické stavy anxiozity. Pacient má nedůvěru ve farmakoterapii, předepsán zolpinox a fototerapie. Dále byly kontroly plánovány na 1x za měsíc – až dva. Prezentace depresivity, nespokojenosti, unavitelnosti a pocit přetížením, somatické problémy, bušení srdce, vegetativní poruchy, rozvodové řízení, nemocný bratr a podnikatelské peripetie, soudní problémy asi – což sděluje okrajově, kuse. Lékař se závěrem: osobnost emočně labilní, anxiozní, psychastenická, pokračuje léčba a empatický vztah. Emočně nestabilní porucha osobnosti, smíšená úzkostná a depresivní porucha, neorganická nespavost, generalizovaná úzkostná porucha. (Lékařská zpráva z , datum, na č.l. 9 a 75 a 84 a 105 spisu)

13. Právnímu zástupci žalobce na bankovní účet za období , datum, – , datum, nebylo připsáno ničeho stran žalované. (Výpis z banky na č.l. 10)

14. Žalobce byl na kontrole u , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, . Žalobce uvedl, že neví, co bude dělat, má právníka a bude se soudit, nespí, soudy ho poškodily, má bolesti hlavy, úzkosti, má opakované vzpomínky. Závěry lékaře: osobnost depresivní, psychatenická, v popředí psychotraumít s minulostí, údajně křivé obvinění a soudní záležitosti. Periodická depresivní porucha, současná fáze středně těžká. Emočně nestabilní porucha osobnosti, neorganická nespavost, generalizovaná úzkostná porucha. (Lékařská zpráva ze dne , datum, na č.l. 65 spisu, 106-107 spisu)

15. Dne , datum, byl vystaven příjmový doklad paní , jméno FO, na částku 2 200 Kč s uvedením: přijato od , Jméno žalobce, , jako náklady řízení , spisová značka, , právnická osoba, . (Příjmový pokladní doklad ze dne , datum, na č.l. 66 spisu)

16. Žalobci byl v období , datum, – , datum, poskytnuta lékařská prohlídka na klinice tradiční medicíny-fyzioterapie s patologií autonomní nervová porucha, deprese, bolesti těla, únava, zrychlené dýchání s diagnózou nervové zhroucení, s tím, že mu byly předepsány léky na přírodní bázi (lilek poléhavý, kořen lékořice, buvolí tráva, chryzantéma). V období , datum, – , datum, s patologií poruchy pozornosti, únava, vyčerpání, ztráta paměti a diagnózou nervoví zhroucení úroveň 2 s předepsáním obdobnými léky. Za období , datum, - , datum, stejně tak, akorát nervové zhroucení úroveň 3. Za období , datum, - , datum, stejně tak, nervové zhroucení úrovně 2. (Lékařské zprávy č.l. 67-68 +99+ 176 a 177 +178 a 179+180 a 181 a 99+182 a 183 spisu)

17. Žalobce je evidován v živnostenském rejstříku s živnostenským oprávněním na dobu neurčitou hostinská činnost od , datum, , s přerušením od , datum, – , datum, , , datum, – , datum, a , datum, – , datum, ; živnostenským oprávněním na dobu neurčitou velkoobchod a maloobchod od , datum, , ubytovací služby od , datum, , zprostředkování obchodu a služeb od , datum, a nákup a prodej, správa a údržba nemovitostí od , datum, s přerušením od , datum, – , datum, , , datum, – , datum, a , datum, - , datum, ; živnostenským oprávněním prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin na dobu neurčitou se vznikem dne , datum, a přerušením v období , datum, - , datum, , , datum, – , datum, . (výpis z živnostenského rejstříku na č.l. 100-102 spis)

18. Dne , datum, byl žalobce na kontrole u , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že žalobce uvedl, že je skoro v pořádku, má problémy se soudy, bojí se soudu. Kontakt navazoval dle lékaře dobře, odpovídal věcně, bez latence, adekvátně. Neventiluje žádné potíže. Závěrem bylo, že pacient je bez známek těžké psychické alterace, kontrola reality není porušená, autoregulace v mezích společenského postavení. S diagnózou generalizovaná úzkostná porucha, neorganická nespavost, smíšená úzkostná a depresivní porucha. Dále byl vyšetřen dne , datum, , kdy uvedl, že se všechno mění, chce mít jasno, je nevinný, bojí se léků. Lékař shledal v jednání slabost, unavitelnost, pokles sil, snížení kreativity a vitality, spolupracuje dobře a má náhled, se závěrem jiné smíšené úzkostné poruchy. Dne , datum, byl na další kontrole, uvedl, že není v pořádku, má nervy, nespí, má deprese, má myšlenky na policii, bojí se, má strach, i z policie má strach. Závěry lékaře je smíšená úzkostná porucha a smíšená úzkostná a depresivní porucha. Dne , datum, se konalo další vyšetření, žalobce uvedl, že není v pohodě, má klid, někdy i nervy, nespí, bojí se, nejvíce policie, závěrem lékaře byla jiná smíšená úzkostná porucha. Dne , datum, proběhla další kontrola s tím, že žalobce uvedl, že se stará o bratra, který potřebuje akupunkturu pro lepší fungování, s bratrem je hodně práce, občas na léky zapomene. Lékař zhodnotil, že spolupráce s žalobcem je relativně dobrá, bez aktuálního konfliktu s konstantní realitou, zkoumavý pozorný pohled, perfektně rozumí česky, odpověď někdy obtížně, autoregulace není porušená, doma nadstandartní píče o bratra, velmi kultivované chování, doma přechodná úzkost, intenzivní zájem o práci. Hodnotil generalizovanou úzkostnou poruchu s kontrolou za 14 dní.. (Lékařská zpráva na č.l. 103 spisu, Lékařská zpráva na č.l. 103rub, Lékařská zpráva na č.l. 104, Lékařská zpráva na č.l. 104 rub, Lékařská zpráva č.l. 210)

19. Dne , datum, byl vystaven příjmový doklad s přijetím od , jméno FO, na částku 5 000 Kč a 10 000 Kč za novou trestní věc pro právního zástupce žalobce. (Příjmové doklady č.l. 162+196 spisu)

20. Dne , datum, byl vydán příjmový pokladní doklad pro , jméno FO, jako zálohu na spis ve výši 5 000 Kč, s uvedením úhrada , číslo, , pro právního zástupce žalobce. (Příjmový doklad na č.l. 163 spisu)

21. Dne , datum, právní zástupce žalobce vystavil , jméno FO, fakturu č. , číslo, na částku 6 862 Kč po odečtu zálohy ve výši 20 000 Kč se splatností , datum, . Byly fakturovány úkon právní služby pro tři klienty, mmj. i žalobce příprava a převzetí věci, stížnost proti usnesení Policie ČR, účasti na výsleších obviněných a svědků, prostudování spisu, porada s klienty přesahující hodinu. (Faktura na č.l. 164+197+198 spisu)

22. Dne , datum, byl vystaven příjmový doklad pro , jméno FO, jako úhrada faktury , číslo, pro částku 6 862 Kč stran právního zástupce žalobce. (Příjmový doklad na č.l. 165+199 spisu)

23. Na žalobce byl vystaven příjmový doklad dne , datum, pro částku 8 967 Kč jako zálohu pro trestní věc , spisová značka, . (Příjmový doklad na č.l. 166 spisu)

24. Dne , datum, se konala porada žalobce a jeho právního zástupce přesahující jednu hodinu v sídle právního zástupce. Žalobce vzal na vědomá, že paní , jméno FO, je ochotna za žalobce hradit právní služby do skončení prvního hlavního líčení, a to pouze v případě, že přijme návrh trestu navržený OSZ v , adresa, . Na záznamu je podepsán žalobce i právní zástupce. (Záznam na č.l. 167 spisu)

25. Dne , datum, byla vystavena právním zástupcem žalobce na žalobce faktura č. , číslo, s uvedením, že je fakturovaná věc čj. , spisová značka, na částku 0 Kč po odečtení zálohy ve výši 6 776 Kč. Právní úkony, které byly fakturovány jsou uvedeny na druhé straně faktury – obhajoba při hlavním líčení OS , adresa, 2 x. (Faktura na č.l. 168+200+201 spisu)

26. Dne , datum, byla vystavena právním zástupcem žalobce na žalobce faktura č. , číslo, na částku 4 273,88 Kč po odečtení zálohy ve výši 2 191 Kč s uvedením, že se jedná o doplatek nákladů obhajoby ve věci , spisová značka, . (Faktura na č.l. 169+202+203 spisu)

27. Dne , datum, žalobce zaplatil právnímu zástupci na bankovní účet částku 4 273,88 Kč za fakturu , číslo, . (Výpis z bankovního účtu na č.l. 170+204 spisu)

28. V rámci výslechu žalobce uvedl, že v roce , rok, na něj zaklepala Policie ČR, povalila ho na zem a učinila u něj domovní prohlídku. Sebrali mu dokumenty, mobilní telefony, prohlíželi si všechny věci. Byl u toho přítomen jeho otec. Byl z toho od té doby znepokojený a vystrašený. To ho pronásledovalo, stále se mu to vracelo. Navštívil psychologa a ten mu předepsal nějaké léky, nemohl spát, přestal jíst, procházel se, měl bolesti hlavy, byl výbušný, hodně přemýšlel, neměl na nic náladu. Bál se vyhoštění. Odcizili se mu přátelé, sousedé se na něj dívali jako na blázna. Nikdo s ním nechtěl být v kontaktu jako předtím. Byly s ním rozvázány spolupráce obchodních partnerů, nikdo s ním nechtěl pracovat. V noci se probouzel, procházel se, někdy až do rána. Někdy přemýšlel o sebevraždě. Někdy již stál na mostě a přemýšlel, jestli má skočit. Otec mu pomáhal. V roce , rok, při velké hádce dostal jeho otec mrtvici a na to zemřel. To vyvolalo ještě větší psychické deprese. Byl výbušný, často se hádal, což vedlo k rozvodu s jeho první manželkou a způsobil krizi s druhou manželkou. Když soud rozhodl o jeho nevině, jeho psychický stav se zlepšil. Rodina mu dává najevo, že je jeho vina smrt otce, když se hádal a v důsledku toho jeho otec zemřel. Je mu to také líto. Uvedl, že lékaře začal navštěvovat v roce , rok, . Navštěvoval českého psychologa, i psychologa ve , stát, . Uvedl, že s první manželkou paní , jméno FO, se rozvedl asi před 20 lety. V kontaktu byli jen ohledně dětí. Po rozvodu zůstali bydlet v jednom činžovním domě. On v jednom bytě, bývalá manželka a dcera v druhém. Zhruba v roce , rok, se seznámil se svojí druhou manželkou, byli dlouho přátelé. Vzali se až v roce , rok, . Měli dítě. Následně se odcizili a 8 měsíců spolu nebyli. Měli krizi, což byla jeho vina, přemýšlel o trestním stíhání, že půjde do vězení, dostane pokutu. Byl nepříjemný, výbušný. Následně mu manželka psala, že mají spolu další dítě. Zase se dali dohromady. Hodně se o něj starala, psychicky se zlepšil. K dotazu ohledně zaměstnání uvedl, že nyní pronajímá byty. V době trestního stíhání nepracoval, neměl na to myšlenky, ani prostor, nesoustředil se. Nikdo s ním nechtěl být v kontaktu, ani obchodní partneři. Podnikat přestal zhruba v roce , rok, , když to vše začalo. Uvedl, že dříve sportoval, hrál badminton, fotbal, avšak následně se celá věc dostal mezi lidi, roznášelo se to, nikdo mu to ale neřekl. Bál se, že půjde do vězení, že nebude mít peníze. Jeho zdravotní potíže začaly v roce , rok, , lékaře začal navštěvovat v roce , rok, . K dotazu žalované uvedl, že provozoval ubytovnu, kterou měl v pronájmu. V roce , rok, – , rok, ukončil činnost s tím, že rozvázal smlouvu a už to neprovozoval. Ve stejném roce přestal provozovat i potraviny. Skončil, protože mu přátelé nevěřili, tak mu přestali dodávat zboží na dluh. Skončil také z důvodu zdravotního stavu.

29. Dcera žalobce , jméno FO, v rámci výslechu uvedla, že tehdy přišla policie k nim do domu, byla ve škole. Když se vrátila otec byl vyklepaný, těžce to snášela, neboť otce takhle nikdy neviděla. Dříve byl jejich vztah praktický – otec jí vozil do školy, dělal s ní úkoly, jezdili na dovolený. Teď jsou odcizení. K dotazu soudu ohledně důvodu odcizení uvedla, že jí kamarádky soudily za to, jaký táta je, ve škole byla sama, byla šikanovaná za to, že její táta je divný. Snažila se tak od otce oddálit. Uvedla konkrétně, že když u ní kamarádky spaly, otec zničehonic vyběhl z domu a začal běhat po sídlišti. Pak rychle přijel strejda a otce začal hledat, všichni se hrozně báli. S kamarádkami šla třeba ven na zahradu a otec si tam povídal sám pro sebe, což bylo divný a kamarádky jí za to soudily. Tyto stavy začaly někdy kolem roku , rok, . Otec byl hodně paranoidní, mluvil si sám pro sebe, mluvil jakoby na někoho jiného a nevěděla na koho. Byl hodně paranoidní ohledně zvonění na domovní zvonek. Občas mu dávala léky. V době trestního stíhání se s otcem odcizili ještě více, neboť se nebavil s ní ani s matkou. Přestal jí vozit do školy. Otec se často toulal po nocích, běhal i bosý, a i ke kolejím. Strejda ho často hledal. S rodiči trestní stíhání moc neřešila, v té době moc neuměla česky, měla problémy ve škole, řešila hlavně sebe.

30. Manželka žalobce , jméno FO, v rámci výslechu uvedla, že o tom, že Policie ČR vtrhla k žalobci do bytu a že byl trestně stíhaný ví od žalobce, neboť žila ve Vietnamu. Do ČR přijela až v roce , rok, , do té doby ji manžel navštěvoval ve , stát, . Ve , stát, žalobce navštěvoval psychologa. Jejich vztah od roku , rok, probíhal hlavně po telefonu. Žalobce si stěžoval, že je unavený, vystresovaný, že se bojí, byl výbušný a hádavý. Vyprávěl o tom, že nemůže spát, že se musí procházet venku, že chce spáchat sebevraždu. V roce , rok, se na 8-9 měsíců rozešli. V roce , rok, se jim narodilo dítě, tak se vztah pokoušeli zachránit. Věřila, že je nevinný. Nyní již opět provozuje ubytovnu, avšak podnikání v průběhu trestního řízení přerušil. Podniká opět od roku , rok, . Pokaždé když přijel do , stát, , tak neměl peníze. Půjčoval mu bratr i otec. V době trestního řízení ztratil přátelé, všichni se mu stranili. Jsou to přátelé, kteří žili ve , stát, , s žalobcem se znali od základní školy a jezdili do Čech. O trestním stíhání těmto přátelům řekl asi žalobce, volali si. Dodnes si žalobce dává za vinu smrt svého otce. Hodně to narušilo jejich vztah. Žalobce se k aktivitám, které dělal předtím, již nevrátil.

31. Bratr žalobce , jméno FO, uvedl, že s bratrem má blízký vztah a měl ho i v době trestního stíhání. Od prohlídky Policie má bratr problémy. Musí mu pomáhat. Měl příznaky nějaké psychické nerovnováhy. V té době ztratil přátelé, nemohl podnikat. Vozil ho k psychologovi, zkoušeli i přírodní medicínu ve , stát, . Stále není bratr zdravý. Bratrovi věřil, že je nevinný. Bratrovi pomáhal i finančně. Lidé se mu stranili, protože již neměl finanční prostředky, neměli o čem diskutovat. Bratr se i sám se stranil lidem. Bratr měl stále pesimistický pohled na svět, chtěl skočit z mostu. Byl vždy připravený za ním jet a postarat se o něho. Od doby, co má druhou manželku a rodinu, to žalobce ovlivnilo v dobrém slova smyslu. Manželka se mu stará o léky, jídlo, chod domácnosti. Uvedl, že je bratr jiný člověk. Bratr předtím hrál fotbal, jezdil na kole, zúčastňoval se skupinových aktivit. Posléze se uzavřel do sebe, s nikým nechtěl komunikovat, nikam nechodil. Změna nastala od doby, co do domu vrazila Policie.

32. Soused žalobce , jméno FO, uvedl, že jsou přátelé s žalobcem asi poslední tři roky. O trestním stíhání se dozvěděl od své známé. Uvedl, že žije v bytě, který mu pronajímá žalobce. Žijí ve stejném domě od roku , rok, . Dříve se s žalobcem nevídal. Zpočátku mu připadal jako blázen, žalobce třeba seděl v noci venku a pokřikoval. Nebo seděl na kávě a slyšel, jak bouchla vrata a žalobce někam utekl. Žalobce jinak moc nezná, neboť ten v domě již nebydlí asi 4 roky. Občas se potkají. O trestním stíhání se nebavili, neví, jak je na tom zdravotně, neví, jak to má v rodině.

33. Z uplatnění nároků vč. doručenky na č.l. 16-18 a 20, potvrzení přijetí ze dne , datum, na č.l. 19, stanoviska ze dne , datum, na č.l. 29-31, soud nezjistil ničeho pro věc významného, neboť tyto prokazovaly skutečnosti mezi účastníky nesporné.

34. Soud neprovedl důkazem znalecký posudek, výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , výslech bývalé manželky žalobce , jméno FO, a druhé dcery žalobce , jméno FO, , daňová přiznání a rozsudek o rozvodu manželů, neboť jde o návrhy důkazů, které žalobce navrhl po uplynutí koncentrační lhůty, resp. lhůty, která mu byla soudem poskytnuta dodatečně k navržení dalších důkazů a jde tak o návrhy nepřípustné v civilním sporném řízení. Navíc výslech jeho dcery , jméno FO, žalobce sice navrhl včas, avšak dále k dotazu soudu vzal návrh tohoto důkazů zpět, resp. uvedl, že na jejím výslechu netrvá (č.l. 117 spisu). Pokud jde o návrh na výslech svědka , jméno FO, , žalobce uvedl, že se jedná o jeho syna rok narození , rok, , kdy soud shledal tento důkaz naprosto nevhodným. Jednak jeho synovi bylo v době projednávání věci u zdejšího soudu 5 let a lze si těžko představit, že by takový výslech byl s ohledem na takto nízký věk vhodný, a navíc nelze očekávat, že by si syn cokoliv pamatoval, když se syn žalobce narodil v době, kdy trestní stíhání žalobce probíhalo. Soud dále neprovedl důkaz dotazem na OS , adresa, , zda v době covidu probíhala soudní jednání, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že sice byla činnost soudu, ostatně jako i jiných institucí, značně omezena, avšak soudy jednat mohly a jednaly.

35. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o pravosti listin pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Žalovaná sporovala pouze pravost/věrohodnost listin obsahující potvrzení o poradě žalobce (záznam o poradě na č.l. 167 spisu) s jeho právním zástupcem, soud však o pravosti listin nemá pochybnosti. Není zákonem nikde definováno, jaké má potvrzení o poradě s klientem mít náležitosti a soudu postačuje k posouzení listiny to, zda obsahuje základní informace o poradě (místo, čas) a podpis klienta. Z listiny je patrné, kdy a v jakém rozsahu porada probíhala. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje. Rovněž výpovědi svědků se vzájemně doplňovaly a shodovaly, výpověď svědků byla autentická a shodovala se rovněž s účastnickým výslechem žalobce. Soud neměl důvod výpovědím neuvěřit. Nutno však k výpovědi manželky žalobce uvést, že ta o trestním stíhání, a tedy i rozhodném období věděla z doslechu právě od žalobce a jeho přátel. Sama v tu dobu pobývala ve , stát, .

36. Z provedených důkazů bylo možné učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

37. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

38. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

39. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

40. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

41. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

42. Podle § 13 odst. 1 věty první zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 2 ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

43. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

44. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

45. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

46. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

47. Na základě provedeného dokazování v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy a škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence odpovědnostního titulu, vznik nemajetkové újmy a škody a příčinná souvislost mezi nimi. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně existence nezákonného rozhodnutí, na základě, kterého bylo vedeno trestní řízení Okresního soudu v , adresa, sp.zn. , spisová značka, , a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby.

48. Soud se nejprve zabýval nárokem na náhradu škody, která spočívala v nákladech obhájce, které byl žalobce v rámci trestního řízení nucen vynaložit. Žalobce se původně domáhal zaplacení částky 22 194,88 Kč. V průběhu řízení mu žalovaná na tomto nároku plnila v rozsahu 20 016,88 Kč, když uvedla, že ve zbytku nárok žalobce neshledala důvodným, neboť žalobce neprokázal vznik škody, když z ostatních vystavených faktur i záznamu o poradě se podává, že náklady hradila žalobcova bývalá manželka. Nebylo sporu tedy o tom, že žalobce má nárok na náhradu škody, bylo sporu o tom, v jakém rozsahu mu má žalovaná plnit. Soud předně konstatuje, že předmětem řízení po částečném zastavení pro zpětvzetí žaloby zůstala částka 2 178 Kč. Soud nezkoumal, jaké úkony právní služby advokát v rámci trestního řízení vykonal a za které mu žalobce odměnu zaplatil a na které následně i žalovaná plnila, neboť má za to, že právní zástupce žalobce v trestním řízení zastupoval, žalobce mu platil odměnu za vykonané úkony právní služby a požadovaná výše (22 194,88 Kč) zcela odpovídá rozsahu trestní věci, resp. právní zástupce žalobce zcela jistě vykonal úkony právní služby, které množstvím a rozsahem této odměně odpovídají. Ostatně to nesporovala ani žalovaná v průběhu řízení. Jinak řečeno, žalovaná by žalobci plnila požadovanou částku v plné výši bez zkoumání, za jaké konkrétní právní úkony byla odměna poskytnuta, když tato částka je s ohledem na trestní věc (její rozsah) zcela přiměřená. Soud se tedy zabýval pouze tím, zda žalobci vznikla škoda ve výši 22 194,88 Kč, resp. ve zbývající výši 2 178 Kč.

49. Žalovaná plnila částku dle faktury č. 42/24 (částka 4 273,88 Kč) a č. 10/22 (částka 6 776 Kč) a dle příjmového platebního dokladu ze dne , datum, (částka 8 967 Kč). Ostatní předložené doklady neprokazují dle žalované vznik škody na straně žalobce, ale na straně jeho bývalé manželky paní , jméno FO, . K uvedenému je třeba odkázat na ust. § 26 OdpŠk, dle kterého platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Ustanovení občanského zákoníku je tak třeba aplikovat i na vymezení pojmu škoda. Z ust. § 2894 o. z. vyplývá, že zatížení jmění dluhem je škodou, resp. škodou není jen snížení aktiv, ale i zvýšení pasiv. Původní pravidlo, že dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla, resp. samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem (např. Rc 14/2005), bylo prolomeno novou úpravou zakotvenou v ust. § 2952 větě druhé zákona o. z., podle níž může škoda spočívat i ve vzniku dluhu. Pak zákon poškozenému zakládá právo, aby jej škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. (VOJTEK, Petr. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci: komentář. 4. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2017. Beckova edice komentované zákony. ISBN 9788074006708. str. 66).

50. Žalobce dle soudu v rámci řízení prokázal, že mu vznikla škoda ve výši 22 216,88 Kč, a to příjmovým dokladem ze dne , datum, na č.l. 166 spisu ve výši 8 967 Kč, fakturou č. , číslo, na č.l. 168 ve výši 6 776 Kč, fakturou č. , číslo, na č.l. 169 spisu ve výši 4 273,88 Kč (ostatně tyto uvedla a plnila na nich žalovaná), a dále příjmovým dokladem na č.l. 66 spisu ve výši 2 200 Kč. Předně nutno dodat, že bylo prokázáno a účastníci nesporovali, že jeden právní zástucpe zastupoval v trestním řízení 3 klienty, mmj. žalobce a jeho bývalou manželku paní , jméno FO, . K posledně uvedenému dokladu (příjmový doklad na č.l. 66 spisu) soud uvádí, že je sice vystaven na jméno paní , jméno FO, , avšak je zde taktéž uvedeno, že částka byla přijata dne , datum, od žalobce, což také koresponduje s tvrzením žalobce. Soud neměl důvod pochybovat o tom, že částka byla zaplacena stran žalobce a jemu tak vznikla škoda a že právě tím, že je zde uvedeno „přijato od , Jméno žalobce, “ je odlišeno, který klient hradil právní služby společného obhájce. Navíc soud k tvrzení žalované o tom, že by snad záznam o poradě na č.l. 167 spisu svědčil spíše o tom, že obhajné za žalobce hradila jeho bývalá manželka, uvádí, že tomu tak není. Z tohoto záznamu naopak vyplývá, že paní , jméno FO, je ochotna hradit právní služby poskytnuté žalobci, ale pouze v případě, že žalobce přijme trest navržený OSZ v , adresa, , což se však nestalo (žalobce vinu odmítal a byl i obžaloby zproštěn).

51. Pokud pak bylo usnesením ze dne , datum, řízení zastaveno v částce 20 016,88 Kč a soud shledal, že nárok žalobce (původně 22 194,88 Kč) je důvodný (dokonce ve vyšší výši 22 216,88 Kč), soud žalobci přiznal zbývající část nároku, tj. částku 2 178 Kč (22 194,88-20 016,88).

52. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání (56 666 Kč).

53. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

54. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011 (dále také jen „stanovisko NS“), je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

55. Předně soud uvádí, že je mu známo rozhodnutí zdejšího soudu sp.zn. 10 C 147/2024, kdy bylo posuzováno stejné trestní řízení ve vztahu k jinému žalobci, avšak tímto rozhodnutím soud není nikterak vázán.

56. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce soud stanovil na 3 roky a necelých 10 měsíců (, datum, – , datum, ). Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení, kdy důkazy byly provedeny již v rámci vyšetřování, rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a zejména s ohledem na to, že se jedná o trestní věc, která má být vyřešena v co nejkratším možném časovém rozpětí) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Z zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Celkem tedy základní částka za 3 roky a 10 měsíců řízení činí 42 500 Kč. Základní částku je však nutno modifikovat, a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

57. Co se týká postupu soudu, soud shledal, že soudy postupovaly koncentrovaně a v přiměřených lhůtách. Přípravné řízení sice trvalo déle (1 rok), nicméně s ohledem na rozsah věci jde o lhůtu přiměřenou, navíc za okolnosti, že všechny důkazy byly zajištěny a zjištěny již v rámci přípravného řízení, jak vyplynulo z rozhodnutí soudů. Pokud jde dále o tvrzení, že nelze k tíži státu přičíst tu okolnost, že jednání se nekonalo z důvodu pandemie covid, soud konstatuje, že ve věci nebyl shledán extrémní průtah, který by pandemie způsobila. Navíc i soud sám nařídil hlavní líčení s uvedením, že nemůže soud vyčkávat zlepšení situace, což by mohlo být i několik let, a ve věci jednat musí. K této okolnosti tak soud nepřihlédl a nepřičetl jí k tíži ani státu ani účastníků. Dále soud však musí určitou nekoncentrovanost shledat v postupu soudu v situaci, kdy předseda senátu odešel na stáž k nadřízenému soudu. Je pravdou, že sice nebylo zcela hospodárné v rámci rozsáhlé kauzy a s ohledem na délku stáže (3-4 měsíce) věc předávat jinému soudci, za situace, kdy lze očekával návrat předsedy senátu, avšak nelze již shledat důvodným, že soud nenařídil hlavní líčení neprodleně po návratu předsedy senátu ze stáže s ohledem na letní prázdniny a čerpání dovolených. Soud i v době letních prázdnin jednání koná a nebyl tak důvod, navíc s ohledem na to, že letním měsícům předcházela uvedená stáž, dále vyčkávat k nařízení jednání. Nutno také zohlednit, že věc probíhala opakovaně na více stupních soudní soustavy, a to i v případě procesních otázek. Soud však zásadně přihlédl k tomu, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost, což zásadně k tíži státu jde. Navíc soud odvolací konstatoval, že všechny důkazy byly provedeny již v rámci přípravného řízení, kdy nelze shledat důvodným rozhodování soudu I. stupně v takové délce. Soud základní částku s ohledem na postup soudu zvýšil o 5 %.

58. Co se týká složitosti posuzované věci, soud shledal, že řízení bylo složité, a to zejména po procesní stránce. Jednalo se o rozsáhlou trestní kauzu, ve věci bylo více obžalovaných, což s sebou obecně nese rozsáhlejší dokazování. Bylo nezbytné ve věci využít tlumočníka a překladatele do vietnamštiny. V průběhu řízení bylo nezbytné rozhodovat o zastavení trestního stíhání pro úmrtí jedné z obžalovaných. Dále soud vyčkával jednání o dohodě o vině a trestu. Bylo nezbytné posoudit duševní zdraví obžalovaných. Ve věci bylo nutné žádat zproštění mlčenlivosti. Po skutkové a právní stránce byla věc standartně složitá. Soud s ohledem na složitost věci, a to zejména procesní, základní částku snížil o 15 %.

59. Co se týká jednání žalobce, je sice pravdou, že žalobce uvedl v řízení adresu pro doručování, na které si následně písemnosti nevyzvedával, avšak soud neshledal důvod pro modifikaci základní částky s ohledem na toto kritérium.

60. Soud dále základní částku zadostiučinění snížil o 10 % za vzájemné sdílení újmy, když v řízení vystupoval žalobce na straně obžalovaného spolu se svou dcerou, bývalou manželkou a přítelem dcery. Koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob) (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III.ÚS 3369/17). Není pak rozhodující, zda v řízení vystupují jako solidární dlužníci nebo nesolidární, nebo zda sdílí společnou kasu, nýbrž je rozhodující fakt, že jako příbuzní vystupující na stejné straně posuzovaného řízení, spolu mohli sdílet negativní dopady, které na ně nesprávný úřední postup soudu měl.

61. Nejzásadnějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení je význam předmětu řízení pro žalobce. K tomuto kritériu však soud nepřihlédl, resp. nezohlednil ho při modifikaci základní částky odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, neboť žalobce samostatně žádal odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním viz níže a jednalo by se o duplicitní přičítání téže okolnosti.

62. S ohledem na výše uvedené žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 34 000 Kč. Soud vycházel ze základní částky 42 500 Kč (15 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 20 % (- 15 % složitost řízení, + 5 % postup soudu, - 10 % z sdílenou újmu).

63. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (150 000 Kč).

64. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou. Soud při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011 pak Nejvyšší soud ČR mimo jiné konstatoval, že je […] vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. Závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž ke způsobení újmy došlo, je také třeba vzít v úvahu při stanovení formy, případně výše zadostiučinění.

65. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

66. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné (viz shora), bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce určitým způsobem zasaženo. Žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu neoprávněné podnikání podle ustanovení § 251 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícího přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle ustanovení § 268 odst. 1 a 3 písm. b) tr. zákoníku, spáchaných formou účastenství podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce až 5 let a peněžitý trest.

67. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, délky řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V posuzovaném případě soud nezohledňoval délku trestního řízení, neboť za nepřiměřenou délku trestního stíhání byl žalobce samostatně odškodněn, viz výše. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

68. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestní činy neoprávněného podnikání a porušení práv k ochranné známce, jsou vnímány s běžnou mírou společenského odsouzení. Žalobci po celou dobu hrozil trest odnětí svobody do 5 let, což je rovněž třeba považovat za ohrožení celkem vysokým trestem, navíc pro osobu dosud netrestanou, přičemž se žalobce mohl obávat i nepodmíněného trestu odnětí svobody. Není pravdou, že žalobce byl ohrožen podmíněným trestem odnětí svobody. Nelze odhlédnout od toho, že žalobce byl nepravomocně odsouzen trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Současně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč, avšak to nesnižuje nikterak fakt, že žalobce byl po celou dobu trestního stíhání ohrožen právě trestem v délce až 5 let spolu s peněžitým trestem. To že byl odsouzen nepravomocně k podmíněnému trestu odnětí svobody naopak jeho újmu zvyšuje.

69. Posuzované řízení trvalo 3 roky a téměř 10 měsíců, avšak žalobce byl za délku řízení již odškodněn – viz výše.

70. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, žalobce ani přes výzvu soudu neprokázal zásadnější dopady, až na výjimky-viz dále, do jeho života. Pokud jde o zásahy do profesního života, je pravdou že žalobce podnikal, nelze však shledat příčinnou souvislost mezi přerušením podnikání žalobce a trestním stíhání, kdy žalobce toto ani přes výzvu soudu neprokázal. Ba naopak žalobce sám uvedl, že činnost přerušil z vlastního rozhodnutí. Pokud pak jde o špatné vztahy s dcerou , jméno FO, , tak z její výpovědi vyplynulo, že s otcem se odcizili již dříve a o trestním stíhání svého otce a matky nic nevěděla. Vztahy mezi žalobcem a jeho bratrem nebyly narušeny. Stejně tak nelze souhlasit, že by vztahy mezi jeho současnou manželkou a jím byly narušeny, když v průběhu trestního stíhání se jim narodily děti, manželka se za ním přestěhovala do ČR. Navíc manželka žalobce měla všechny informace zprostředkovaně právě od žalobce, proto její výpověď nebyla v pro projednávanou věc relevantní. Vlastními smysly a vnímáním stav žalobce posoudit nemohla. Dále soud uvádí, že žalobce svou újmu odvozoval zejména od zásahu Policie ČR, vykonané v rámci domovní prohlídky v domě a bytě, které vlastnila jeho bývalá manželka, která byla nakonec za trestnou činnost i odsouzena. Ačkoliv soud takovou zkušenost nikterak nezlehčuje, nelze jí v rámci posuzované věci a žalovaného nároku odškodňovat a přihlížet k ní, neboť byla vykonána ještě před samotným zahájením trestního stíhání a v rámci pravomoci Policie ČR. Žalobce pak v rámci své účastnické výpovědi taktéž všechny následky odvozoval od roku , rok, a provedeného zásahu policie, nikoliv od samotného zahájení a vedení trestního stíhání. Avšak soud má za prokázané, že trestní stíhání se určitou měrou projevilo na zdraví žalobce. Ten sice ke svému lékaři docházel již od roku , rok, (lékařské zprávy), tedy ještě před zahájením trestního stíhání, zřejmě v důsledku rapidního zhoršení zdravotního stavu v důsledku zásahu policie, avšak v průběhu doby, a to i vedeného trestního řízení, se jeho stav spíše zhoršoval, žalobce přešel od alternativní léčby k medikaci léky, aj. Navíc sám uvedl, že se mu ulevilo až po zproštění. Navíc sám žalobce uvedl, že se po celou dobu bál nejen policie a dalšího zásahu, ale bál se, že půjde do vězení a bude muset zaplatit vysokou škodu. Taktéž soud má za prokázané, že žalobce se dříve věnoval fotbalu, jízdě na kole apod., čemu se však v současné době již nevěnuje. Co se týká medializace případu, žalobce neprokázal, že věc vůbec medializovaná byla. Stejně tak neprokázal, že by trestní stíhání mělo vliv na pověst nebo vztahy ve vietnamské komunitě, když k tomu žalobce ostatně ani nic konkrétně neuvedl a nelze s žalobcem souhlasit, že by šlo o notorietu a věc všeobecně známou. Ani neprokázal, že by se k němu známí a přátelé otočili zády, když k tomuto uvedl a svědci to i potvrdili, že s ním přestali spolupracovat obchodní partneři a přátelé mu již neprodávali zboží na dluh, avšak to souviselo s žalobcovou finanční situací, která se zhoršila v důsledku toho, že sám přerušil podnikatelskou činnost.

71. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Účastníci nenavrhli žádnou srovnávací judikaturu.

72. Soud k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 16/2014 a sp. zn. 10 C 250/2012.

73. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , byl poškozený stíhán pro obdobnou trestnou činnost jako žalobce - neoprávněné podnikání (nikoliv však v souběhu s jiným trestným činem), přičemž mu tedy hrozil nižší trest než u žalobce, avšak trestní stíhání trvalo déle a poškozený nebyl bezúhonný. Poškozený navíc prokázal zásahy do pověsti a další sfér svého života. V červnu , rok, se mu dostalo odškodnění ve výši 20 000 Kč.

74. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 250/2012, byl poškozený opět stíhaný pro obdobnou trestnou činnost jako žalobce - pokračujícího přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením (nikoliv však v souběhu s jiným trestným činem), přičemž mu hrozil nižší trest než u žalobce a trestní stíhání trvalo kratší dobu, avšak poškozený na rozdíl od žalobce prokázal zásahy do podnikatelské sféry svého života a pověsti. Poškozenému se dostalo odškodnění ve výši 15 000 Kč.

75. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech navržených účastníky a které vybral soud.

76. Bylo prokázáno, že v tomto řízení byla žalobci způsobena výraznější újma zejména ve zdravotní sféře jeho života. Sice trestní stíhání nebylo samotným spouštěčem špatného zdravotního stavu žalobce (tím byl zřejmě zásah Policie ČR), avšak zdravotní stav žalobce se v průběhu trestního stíhání zhoršoval a nelepšil se a žalobce musel navštěvovat lékaře, toho navštěvuje i nyní. Žalobce pociťoval strach z odsouzení k odnětí svobody a peněžitému trestu, oddechl si až ve chvíli, kdy byl obžaloby zproštěn. Žalobce byl v průběhu trestního stíhání nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Ostatní tvrzené zásahy však prokázány nebyly.

77. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že posuzované trestní stíhání zasáhlo do sfér žalobce o něco méně než v případě poškozených v řízeních uvedených výše, avšak žalobci hrozil vyšší trest a trestní stíhání v jednom případě trvalo déle. Žalobci tak má náležet odškodnění v rozmezí 15 000 – 20 000 Kč. Soud však rovněž přihlédl k tomu, že od vynesení rozsudků v porovnávaných řízení uplynulo 10 let a více, pročež soud rovněž zohlednil inflaci. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce zvyšování základní částky zadostiučinění z důvodu inflace, tedy že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021). Tento právní závěr se však užije při posouzení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, naopak při posouzení přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání lze k inflaci přihlédnout. Soud tak shledal spravedlivé žalobci přiznat odškodnění při horní hranici uvedeného rozmezí.

78. Veden těmito skutečnostmi, soud uzavřel, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 20 000 Kč.

79. Soud tak žalobci přiznal, nad rámec plnění poskytnutého ze strany žalované, náhradu škody ve výši 2 178 Kč, přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 34 000 Kč, přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 20 000 Kč, tj. celkem 56 178 Kč (výrok I). Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

80. Žalobce má rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalobce nárok uplatnil dne , datum, , žalovaná se tak v prodlení s plněním ocitla skončením dne , datum, , tj. dnem , datum, (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Na nároku žalobce plnila částečně stanoviskem ze dne , datum, , kdy částka 20 016,88 Kč byla plněna dle tvrzení účastníků dne , datum, . Výše úroku z prodlení byla stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši, tj. 12,75 %. Žalobci tak náleží úrok z prodlení z částky 76 194,88 Kč (56 178 + 20 016,88) od , datum, do , datum, a z částky 56 178 Kč od , datum, do zaplacení, ve zbytku soud příslušenství zamítl.

81. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. V řízení byly projednávány 3 nároky žalobce, a to jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu (2x), jednak nárok na odškodnění újmy majetkové (1x). Žalobce byl úspěšný ve všech třech.

82. Nutno poukázat na novelu advokátního tarifu účinné do , datum, , kdy soud stanovil (co se nároku na náhradu nemajetkové újmy týká) výši tarifní hodnoty dle § 9a odst. 2 písm. a). Nutno podotknout, že žalovaná nároku částečně vyhověla, avšak po uplynutí zákonné lhůty 6měsíců, proto v této části lze shledat úspěch žalobce.

83. Náklady řízení žalobce ve výši 87 409 Kč jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč, odměnou jeho advokáta ve výši 54 140 Kč, náhradou za promeškaný čas ve výši 4 800 Kč, cestovným ve výši 8 340 Kč a DPH ve výši 14 129 Kč.

84. Advokát učinil ve věci 11 úkonů právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, částečném zpětvzetí žaloby ze dne , datum, , replice ze dne , datum, , účasti na jednání soudu dne , datum, (14:00-16:13, tj. dva úkony), vyjádření ze dne , datum, , účasti na jednání soudu dne , datum, (9:00-11:44, tj. dva úkony), účasti na jednání soudu dne , datum, (13:00-15:28, tj. dva úkony) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, jeden (poloviční) úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu dne , datum, , při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu.

85. Při úkonu právní služby (před novelou advokátního tarifu dle § 15 advokátního tarifu): převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, částečném zpětvzetí žaloby ze dne , datum, soud vycházel z tarifní hodnoty 122 194,88 Kč (2 x 50 000 + 22 194,88) dle advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, , tj. odměna 6 020 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tzn. 3 x 6 020 = 18 060 Kč.

86. Při úkonu právní služby (po novele advokátního tarifu): replice ze dne , datum, , účasti na jednání soudu dne , datum, (14:00-16:13, tj. dva úkony) soud vycházel z tarifní hodnoty 76 194,88 Kč (22 194,88+34 000+20 000) dle §§ 8 a 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, , tj. odměna 4 180 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tzn. 3 x 4 180 = 12 540 Kč.

87. Při úkonu právní služby (po částečném zastavení řízení): vyjádření ze dne , datum, , účasti na jednání soudu dne , datum, (9:00-11:44, tj. dva úkony), účasti na jednání soudu dne , datum, (13:00-15:28, tj. dva úkony) a účasti na jednání soudu dne , datum, (1/2) soud vycházel z tarifní hodnoty 56 178 Kč (2 178+34 000+20 000) dle §§ 8 a 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, , tj. odměna 3 380 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tzn. 5,5 x 3 380 = 18 590 Kč.

88. Náklady jsou dále představovány 3 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, (900 Kč) a 9 režijními paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, , tj. 4 050 Kč. Soud dodává, že nepřiznal odměnu za úkon doplnění žaloby ze dne , datum, a , datum, k výzvě soudu, neboť tento nebyl shledán jako účelný a žalobce měl všechna tvrzení uvést v žalobě, a nikoliv k výzvě soudu. Stejně tak soud nepřiznal odměnu za předžalobní upomínku, neboť na tu nemá dle § 31 odst. 4 OdpŠk nárok.

89. Náhrada za promeškaný čas zástupce žalobce je představovaná částkou 4 800 Kč za 32 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve znění od , datum, , kdy soud vycházel z plánovače tras na www.google.com při zadání sídla Obvodního soudu pro , adresa, a sídla právního zástupce žalobkyně, tj. 2 hodiny jedna cesta, resp. 4 hodiny tam a zpět, tj. 8 půlhodin, při 4 jednáních 32 půlhodin.

90. Dále soud přiznal hotové výdaje právního zástupce žalobce spočívající v cestovních výdajích za použití vozidla , RZ, za cestu ke shora uvedeným jednáním soudu při cestě sídlo právního zástupce v , adresa, – sídlo Obvodního soudu pro , adresa, a zpět, při vzdálenosti 260 km a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. částkou 5,8 Kč/1 km a průměrné ceně motorové nafty určené uvedenou vyhláškou částkou 34,70 Kč/litr, což při kombinované spotřebě 6,4 l/100 km celkem na této náhradě činí 2 085 Kč za cestu k soudu a zpět. Právní zástupce vykonal tyto cesty 4, tj. 4 x 2 085 = 8 340 Kč.

91. Dále soud přiznal 21% DPH z přiznané odměny a náhrad tj. 67 280 Kč (54 140 + 4 800+8 340) ve výši 14 129 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně.

92. O nákladech vzniklých v řízení státu rozhodl soud ve výroku IV, kdy ve věci byla přiznána odměna tlumočníkům za tlumočení při jednání soudu. Tlumočník sice tlumočil do vietnamštiny i v případě svědků (to by stát měl nárok na náhradu nákladů), avšak na jednání soudu byl tlumočník přítomen zejména za účelem tlumočení žalobci a ten má nárok na jednání v jeho mateřštině a to bezplatně §§ 18 a 141 odst. 2 o.s.ř.

93. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění, resp. plnění ze státního rozpočtu je spojeno s náročnou administrativní činností. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta