22 C 5/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 161 625 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 161 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem Plzeň-město pod sp.zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Uvedl, že posuzované řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále také jen „SJM“) bylo zahájeno 16. 1. 2008 a skončeno v roce 2023. S řízením se pojila další řízení vedená u stejného soudu, ve kterých byla řešena otázka, co spadá do SJM (sp.zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) a řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. , Anonymizováno, , pročež se muselo vyčkat do skončení těchto řízení. Předmětem vypořádání byly nemovitosti, peněžní prostředky, obchodní podíly, pohledávky a závazek žalobce vůči otci bývalé manželky. Proti rozsudku ze dne 28. 2. 2023 si podali oba účastníci řízení odvolání, které však s ohledem na věk žalobce a s ohledem na délku řízení vzal zpět. Odvolací řízení tak bylo zastaveno, nicméně i vyznačení doložky právní moci na konečném rozhodnutí trvalo dlouho, doručení rozsudku soudem na Katastr nemovitostí taktéž trvalo nebývale dlouho. O nákladech na provedené důkazy bylo rozhodnuto pravomocně v květnu 2023, kdy přeplatek byl žalobci vrácen až v červnu 2023. Vůči žalobci tak byla věc skončena až v červnu 2023. Pokud se věcí žalobce zabýval již od roku 1999, řízení trvalo skoro 25 let. Délku řízení a její dopady je nutno hodnotit mimořádně citlivě a pečlivě, přičemž je nezbytné přihlédnout k věku žalobce. Nárok u žalované uplatnil dne 30. 6. 2023 ve výši 346 875 Kč (1 250 Kč za každý měsíc řízení, navýšeno o 50 %). Řízení nebylo nikterak složité, probíhalo pouze před soudem I. stupně, účastníci raději uzavřeli dohodu a rozsudek soudu I. stupně raději akceptovali. Žalobce svým chováním přispěl k urychlení řízení. Význam pro žalobce je naprosto zásadní, neboť jeho majetek byl celou dobu blokován. S ohledem na konfliktní vztahy mezi bývalými manželi s majetkem nebylo možné jakkoliv nakládat, proto ani nevykazoval zisk. V průběhu času navíc došlo k navýšení ceny nemovitostí. Žalobce nyní už ani nemůže s nemovitostmi nakládat tak, jak měl v plánu, pokud by k vyřešení věci došlo ve lhůtě přiměřené. Stanoviskem ze dne 7. 12. 2023 žalovaná shledala nárok žalobce částečně důvodným, přičemž ho odškodnila částkou 185 250 Kč. Žalobce tak požaduje zaplacení rozdílu částek, tj. 161 625 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2024 do zaplacení. Při jednání uvedl, že se mu žalovaná ani neomluvila. Pro žalobce je nereálné s nemovitostmi učinit plány, které by učinil, kdyby došlo k vyřízení věci ve lhůtě přiměřené, zejména s areálem v , adresa, , který je unikátní, nachází se v centru , adresa, , mohl vykazovat značný zisk. Uvedl, že předmětem posuzovaného řízení nakonec bylo jen vypořádání tohoto areálu, neboť účastníci se na ostatních (nemovitost v , adresa, a , adresa, ) dohodli. Uvedl, že s bývalou manželkou nebyli schopni se dohodnout naprosto na ničem, ani co se využití nemovitostí týká, a soudní řízení trvalo dlouho, proto nemovitosti nevykazovaly zisk. Areál byl v podstatě od roku 2008 nevyužíván, několikrát byl postižen požárem, obývali ho bezdomovci. Uvedl, že dle posudku vypracovaného v posuzovaném řízení byl roční zisk areálu 2 359 000 Kč. Uvedl, že během posuzovaného řízení rozhodovali 4 soudci, žalobce byl nucen ke konci i změnit právního zástupce, neboť původní právní zástupce byl hospitalizován a pro svůj zdravotní stav výkon činnosti ukončil. Ve svém vyjádření dále uvedl, že řízení nebylo natolik složité, aby byla jeho délka odůvodněna. Všechny složité otázky byly řešeny v ostatních řízeních. Soud měl posoudit, jaké důkazy provede a jaké neprovede, řízení měl koncertovat, apod. aby zabránil zbytečným průtahům. Žalobce raději akceptoval pro něj nevýhodné skončení věci, než aby trval na odvolání a řízení se vedlo dál. K významu předmětu řízení uvedl, že tento byl zásadní. Po celou dobu byl majetek žalobce v podstatě blokován, nebylo možné jej využívat efektivně a tím ten byl zamezen zisk a naopak majetek vyžadoval investice. Areál po dlouhých letech není možné využívat jinak, než nechat nemovitosti zbourat, což je ovšem investice okolo 31 000 000 Kč. Manželka žalobce dostala ve vyrovnání pozemky, které jsou bez nemovitostí a tyto investice tedy nemá. Navíc vypořádací podíl za léta sporu značně stoupl s ohledem na ceny nemovitostí. Dále uvedl, že řízení se prakticky vede od roku 1999. Dotaz na zahraniční banku je tak triviální záležitost, že nelze hovořit o nějaké složitosti. Řízení prakticky skončilo až evidencí v Katastru nemovitostí, nikoliv nabytím právní mocí rozhodnutí. Věc probíhala u soudu I. stupně, kdy jeho konečné rozhodnutí žalobce považuje za nesprávné, areál byl nesprávně rozdělen mezi bývalé manžele a o nákladech řízení bylo rozhodnuto nespravedlivě, nicméně s ohledem na zkušenosti s délkou soudních sporů toto raději akceptoval. Tímto tedy přispěl k urychlení řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 30. 6. 2023 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. K projednání nároku žalobce došlo dne 6. 12. 2023, přičemž žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a poskytla mu odškodnění ve výši 185 250 Kč. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Při stanovení výše odměny vycházela z částky 20 000 Kč za rok řízení, při jeho délce 15 let a 3 měsíce, přičemž za první dva roky poskytla odškodnění v částce poloviční, základní částku dále snížila o 35 % z důvodu složitosti skutkové, právní i procesní. Bylo provedeno značné množství listinných důkazů, opakovaně byly zadávány znalecké posudky a výslech svědka. V průběhu řízení bylo řízení částečně zastaveno pro zpětvzetí ze strany účastníků. Opakovaně docházelo ke smírnému řešení mezi účastníky. Řízení bylo s mezinárodním prvkem (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Význam pro žalobce byl shledá jako běžný.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

5. Žalobce a jeho bývalá manželka se dne 17. 5. 2023 mmj. dohodli na tom, že podaná odvolání prostř. svých právních zástupců proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 2. 2023, č.j , č. j., , kterým bylo vypořádáno SJM a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, vezmou zpět. (dohoda na č.l. 5 rub spisu)

6. Dne 28. 6. 2023 byla na účet právní zástupkyně žalobce připsána částka 4 595,50 Kč od Okresního soudu Plzeň-město. (potvrzení o provedení na č.l. 9 spisu)

7. Dne 26. 6. 2023 byl přijat návrh v řízení o vlastnictví k nemovitostem v k.ú. , adresa, č. , Anonymizováno, , za účasti bývalé manželky žalobce a žalobce, kdy řízení bylo založeno dne 27. 6. 2023 a nemovitost byla zaplombovaná dne 27. 6. 2023. (informace o řízení na č.l. 9rub spisu)

8. Žalovaná uvedla, že dne 30. 6. 2023 byl přijat návrh žalobce na přiznání nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem Plzeň-město pod sp.zn. , Anonymizováno, ve výši 346 875 Kč. Konstatovala, že v tomto řízení bylo porušeno právo žalobce a došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a žalobci přiznala základní částku 20 000 Kč za rok řízení, s tím, že za první dva roky přiznala částku v poloviční výši, kterou následně snížila o 35 % z důvodu složitosti věci. Celkově tak žalobci poskytla částku 185 250 Kč. (stanovisko č.l. 10 a 45)

9. Žalovaná žalobci potvrdila přijetí jeho podání týkajícího se právní věci projednávané Okresním soudem Plzeň-město pod sp.zn. , Anonymizováno, . (potvrzení přijetí na č.l. 12)

10. Žalobce adresoval žalované žádost na poskytnutí zadostiučinění ve výši 346 875 Kč vzniklého mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem Plzeň-město pod sp.zn. , Anonymizováno, . (uplatnění nároku na č.l. 14-15, 48 – 49)

11. Žalovaná poskytla plnění ve výši 185 250 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, se zprávou příjemci: odškodnění , jméno FO, . (potvrzení o platbě na č.l. 16 spisu)

12. Žalobce má vlastnické právo k nemovitosti v , adresa, , kat. území , adresa, , , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, obč.vyb, č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , bydlení, č. , hodnota, ostatní plocha a , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, obč.vyb. S nabývacím titulem rozsudek Okresního soudu Plzeň-město , Anonymizováno, ze dne 20. 11. 2007 v právní moci 24. 11. 20211, rozsudek Okresního soudu Plzeň-město , Anonymizováno, ze dne 28. 2. 2023 v právní moci 19. 4. 2003, právní účinky zápisu k okamžiku 26. 6. 2023. (výpis z KN na č.l. 13 spisu)

13. Dne 16. 1. 2008 byla k Okresnímu soudu Plzeň-Město doručena žaloba , Jméno žalobce A, , proti žalované , tituly před jménem, , jméno FO, o vypořádání SJM. Týž den byla doručena žaloba , jméno FO, proti , Jméno žalobce A, o vypořádání SJM. Dne 21. 1. 2008 byl dán pokyn k výzvě žalobce na zaplacení soudního poplatku ve výši 10 000 Kč a současně byla vyzvána žalovaná k předložení plné moci pro zastupování. Dne 23. 1. 2008 byl , Jméno žalobce A, vyzván k tomu, aby se vyjádřil k žalobě, která je připojena. Dne 7. 2. 2008 byla předložena plná moc za žalovanou. Dne 5. 2. 2008 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 19. 2. 2008 bylo podáno vyjádření žalobce. Bylo dne 25. 2. 2008 doručeno žalované. Následně dne 22. 2. 2008 byla vyzvána žalovaná, zda souhlasí s přerušením řízení. Dne 26. 2. 2008 žalovaná sdělila, že souhlasí s přerušením řízení. Usnesením ze dne 26. 2. 2008 č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 20. 3. 2008, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení, které se vede u stejného soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . Dále byl spis lhůtován za účelem skončení řízení sp. zn. , Anonymizováno, . Ve spise je dále založen rozsudek Okresního soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2007, sp. zn. , Anonymizováno, v právní moci 19. 8. 2008 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , Anonymizováno, (k věci sp.zn. , Anonymizováno, ). Následně bylo usnesením ze dne 25. 8. 2008 rozhodnuto o tom, že se v řízení pokračuje. Usnesení č.j. , Anonymizováno, nabylo právní moci 25. 9. 2008. Dne 25. 8. 2008 byl vyzván žalobce, nechť doloží výpisy z účtu a nechť soudu sdělí, zda měl obchodní podíl ve zde uvedené společnosti. To bylo žalobci doručeno dne 9. 9. 2008. Dále byly vyzvány i banky a byl požádán výpis z obchodního rejstříku. Usnesením ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. , Anonymizováno, které nabylo právní moci 22. 10. 2008, soud spojil ke společnému řízení věc vedenou u soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, s věcí vedenou taktéž u soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . Jde o spojení věcí návrhu na vypořádání SJM. Dne 13. 10. 2008 reagovala banka na dotaz soudu. Dne 7. 11. 2008 bylo nařízeno jednání na dne 16. 12. 2008. Dne 16. 12. 2008 se konalo jednání, kdy právní zástupci účastníků uvedli, že v mezidobí pohovoří se svými klienty ohledně možného smírného řešení a oba zástupci žádali o překlad předložených listin do českého jazyka. Jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 16. 12. 2008 byl ustanoven tlumočník k překladu listin. Tento byl učiněn dne 27. 1. 2009. Účastníkům byl doručen během února 2009. Usnesením ze dne 6. 2. 2009 byla přiznána tlumočnici odměna. Následně během dubna 2009 byli účastníci vyzváni, nechť sdělí, zda souhlasí s přerušením řízení do doby rozhodnutí o dovolání ve věci sp.zn. , Anonymizováno, a byli vyzváni, nechť sdělí, zda hodlají ještě mimosoudně jednat. Dne 26. 6. 2009 bylo nařízeno jednání na 20. 8. 2009. Následně dne 18. 8. 2009 bylo jednání odvoláno, neboť dne 14. 8. 2009 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání. Dne 18. 8. 2009 bylo nařízeno jednání na 20. 10. 2009. Dne 20. 10. 2009 se konalo jednání, přičemž bylo řízení usnesením č.j. , Anonymizováno, do doby rozhodnutí odvolacím soudem ve věci sp.zn. , Anonymizováno, , usnesení nabylo právní moci 1. 12. 2009. Následně usnesením ze dne 14. 7. 2011 č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 4. 8. 2011, soud rozhodl o tom, že se přerušuje do pravomocného skončení odvolacího řízení vedeného řízení sp. zn. , Anonymizováno, , neboť Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 24. 2. 2011 částečně rozsudek ve věci sp.zn. , Anonymizováno, zrušil. Usnesením ze dne 1. 3. 2012, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 28. 3. 2012, bylo pokračováno v řízení. Dne 6. 4. 2012 soud učinil součinnostní dotazy na banku, která reagovala dne 16. 4. 2012. Dne 1. 6. 2012 soud usnesením ustanovil tlumočníka z jazyka italského. Dne 18. 6. 2012 byl učiněn opětovný dotaz na banku, která reagovala 18. 6. 2012. Dne 25. 6. 2012 bylo nařízeno jednání na dne 6. 8. 2012. Dne 6. 8. 2012 se konalo jednání. Účastníci sdělili, že smírné vyřešení sporu není možné. Nicméně v jednání bylo vyneseno usnesení, že jednání se za účelem poskytnutí účastníkům k prostoru k mimosoudnímu řešení odročuje na 15. 10. 2012. Dne 8. 8. 2012 byly předloženy překlady listin, usnesením ze dne 16. 8. 2012 byla přiznána tlumočníkovi odměna. Dne 15. 10. 2012 se konalo jednání, při němž bylo provedeno dokazování a za účelem doplnění dokazování bylo odročeno na 10. 12. 2012. Dne 31. 10. 2012 podala žalovaná upřesnění žaloby o vypořádání SJM. Dále byl během listopadu 2012 učiněn součinnostní dotaz na banku. Dne 2. 11. 2012 byla požádána tlumočnice o překlad listin. Banka reagovala dne 5. 11. 2012. Dne 7. 12. 2012 žalobce sdělil, že je zde možnost mimosoudně jednat, proto žádá o odročení jednání. Soud odročil jednání dne 17. 12. 2012 na 4. 2. 2013. Dne 14. 12. 2012 soud učinil dotaz na žalovanou, zda předmětem řízení jsou nadále i nemovitosti uvedené v žalobním návrhu. Dne 4. 2. 2013 se konalo jednání. A za účelem poskytnutí prostoru účastníkům k mimosoudnímu řešení sporu bylo odročeno na neurčito. Zástupce žalobce se zavázal, že do 31. 3. 2013 podá zprávu o mimosoudním jednání. Dne 9. 4. 2013 byl žalobce vyzván ke sdělení mimosoudních jednání, k čemuž reagoval 3. 5. 2013. Požádal o poskytnutí dalšího časového prostoru v rozpětí dvou měsíců. Soud mu sdělil, že lhůta je poskytnuta a dne 4. 12. 2013 jej vyzval ke sdělení, jak probíhají mimosoudní jednání. Opakovaně jej vyzval 15. 7. 2013. Dne 6. 9. 2013 žalobce sdělil, že mimosoudní jednání probíhají a žádá o delší časový prostor ve lhůtě do konce října 2013. Soud jej vyzval, ať soud informuje do 1. 11. 2013. Dne 14. 11. 2013 soud vyzval žalobce, nechť sdělí, jak probíhají mimosoudní spory. Opakovaně dne 6. 12. 2013. Dne 17. 12. 2013 žalobce požádal o další prostor časový, a to o lhůtu jeden měsíc. Soud jej dne 4. 2. 2014 vyzval, ať sdělí výsledek mimosoudního jednání, opakovaně dne 12. 3. 2014. Dne 3. 4. 2014 žalobce sdělil, že k mimosoudnímu vyřešení sporu nedošlo a žádá, aby bylo ve věci dále jednáno. Dne 7. 4. 2014 soud nařídil jednání na dne 14. 5. 2014. To se jednání konalo a soud jednání za účelem poskytnutí účastníkům prostoru ke zvážení stanovisek k předmětu řízení, co se týká návrhu na vypořádání nemovitostí účastníků v SJM odročil na 9. 7. 2014. Soud dne 22. 5. 2014 požádal o připojení konečného rozhodnutí ve věci sp.zn. , Anonymizováno, , přičemž dne 19. 5. 2004 bylo sděleno, že věc nebyla prozatím skončena. Dne 27. 5. 2014 žalobce navrhl možnost smírného řešení sporu, přičemž pokud nebude podle uvedeného řešení vyhověno a účastníci by byli schopni uzavřít zde uvedené dohody v rozumné době v průběhu měsíce června 2014 a věc by měla být opakovaně prodlužovaná, pak klient nemá zájem na takové dohodě. Dne 9. 7. 2014 se konalo jednání. Mezi účastníky bylo řešeno vyrovnání v případě jednotlivých nemovitostí a za účelem doplnění dokazování bylo odročeno na dne 20. 8. 2014. Dne 20. 8. 2014 se konalo jednání. Za účelem doplnění dokazování bylo odročeno na 15. 10. 2014. Dne 30. 9. 2014 se vyjádřila žalovaná. To bylo dne 6. 10. 2014 přeposláno žalobci. Dne 15. 10. 2014 se konalo jednání a za účelem doplnění dokazování provedených svědeckých výslechů bylo odročeno na 1. 12. 2014. Dne 21. 10. 2014 žalovaná sdělila, že se jí prozatím nepodařilo zjistit adresu navrhovaných svědků. Dne 17. 10. 2014 soud zaslal součinností dotaz na , adresa, , přičemž bylo reagováno 24. 10. 2014. Dne 29. 10. 2014 soud učinil součinností dotaz na , adresa, , ten reagoval 18. 11. 2014. Dne 1. 12. 2014 se konalo jednání a za účelem doplnění dokazování provedením svědeckých výslechů bylo odročeno na 14. 1. 2015. Současně žalobce měl zajistit přítomnost navrhovaných svědků. Soud učinil dne 2. 12. 2014 součinností dotaz na okresní soud a na Krajský soud v Plzni, přičemž Krajský soud v Plzni 10. 12. 2014 sdělil, že není rozhodnuto ve věci sp.zn. , Anonymizováno, . Dne 30. 12. 2014 podal žalobce další vyjádření. Dne 5. 1. 2015 soud učinil součinností dotazy na banky a soudy, což bylo reagováno během ledna 2015. Dne 14. 1. 2015 se konalo jednání, byla vyslechnuta svědkyně a dále bylo za případným prováděním svědeckých výslechů odročeno na 16. 3. 2015. Dne 19. 1. 2015 poskytla součinnost banka. Dne 21. 1. 2015 se vyjádřila žalovaná. Dne 24. 2. 2015 byl vyzván žalobce, ať sdělí výsledky mimosoudního řešení s ohledem na nutnost předvolat případné svědky. Dne 25. 2. 2015 se vyjádřila žalovaná. Dne 18. 3. 2015 žalobce požádal o odročení jednání s tím, že probíhají mimosoudní jednání mezi účastníky. Dne 13. 3. 2015 sdělila žalovaná, že se dohodli o vypořádání nemovitosti v , adresa, a bylo by nehospodárné vyslýchat k tomu navržené svědky. Dne 3. 4. 2015 se soud dotazoval na mimosoudní jednání mezi účastníky. Dne 23. 4. 2015 žalobce sdělil, že požaduje lhůtu tří týdnů k mimosoudního jednání. Dne 9. 6. 2015 jej soud vyzval, ať sdělí, jak probíhají mimosoudní jednání. Dne 9. 6. 2015 sdělila žalovaná, že se dohodli o nemovitostech v , adresa, a nyní jednaní ještě o dalších dohodách. Dne 3. 7. 2015 vydal soud potvrzení pro žalobce o tom, že řízení prozatím není skončeno. Dne 20. 7. 2015 soud vyzval žalobce, ať sdělí stav mimosoudních jednání a dne 22. 7. 2015 sdělil, že část byla dohodnuta, nicméně bude třeba pokračovat v soudním řízení. Dne 14. 8. 2015 byl vyžádán spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. , Anonymizováno, , dále je ve spise založeno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , Anonymizováno, , čímž bylo dovolání ve věci sp.zn. , Anonymizováno, zamítnuto. Dne 18. 9. 2015 učiněn úřední záznam o tom, že ve spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. , Anonymizováno, prozatím nebylo ani nařízeno jednání. Byly učiněny kopie z tohoto spisu a spis byl lhůtován na lhůtu tří týdnů s tím, že následně má být učiněn dotaz na Krajský soud v Plzni ohledně stavu v řízení. Dne 13. 10. 2015 soud sdělil, že jednání bude nařízeno v prvním čtvrtletí roku 2016. Dne 22. 10. 2015 učinila Policie ČR dotaz na stav řízení. Usnesením ze dne 2. 11. 2015 č.j. , Anonymizováno, , v právní moci dne 27. 11. 2015, bylo řízení přerušeno do pravomocného ukončení řízení vedeného Krajským soudem v Plzni, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Během listopadu bylo reagováno na součinností dotaz policie. Následně byl spis lhůtován a byly pravidelně činěny lustrace v info soudu ohledně řízení, pro které bylo přerušeno. Dne 2. 9. 2016 se Policie ČR dotazovala na stav řízení, k čemuž bylo reagováno 7. 9. 2016. Následně byly opakovaně prováděny lustrace ke spisu Krajského soudu v Plzni. Ve spise následně založena rozhodnutí – usnesení Ústavního soudu k věci sp. zn. , Anonymizováno, o tom, že se ústavní stížnost zamítá. Dne 9. 4. 2018 bylo učiněno částečné zpětvzetí žaloby, čímž účastníci uvedli, že došlo k mimosoudním dohodám, jimiž vyřešili nemovité věci v , adresa, v Plzni a ve , adresa, . Usnesením ze dne 25. 4. 2018 č.j. , Anonymizováno, , v právní moci 15. 5. 2018, soud rozhodl o tom, že se pokračuje v řízení a řízení částečně zastavil. Dne 14. 6. 2018 požádal žalobce o poskytnutí lhůty jednoho měsíce k mimosoudnímu jednání. Dne 18. 6. 2018 soud sdělil, že vyjádření účastníků očekává ve lhůtě do 31. 7. 2008. Dne 17. 8. 2018 se k věci vyjádřil žalobce. Soud vyzval 3. 9. 2018 žalovanou, nechť se vyjádří k procesnímu stanovisku žalobce, které bylo soudu předloženo. Dne 5. 9. 2018 navrhla žalovaná přerušení řízení do skončení řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, . Usnesením ze dne 30. 10. 2018 č.j. , Anonymizováno, v právní moci 14. 1. 2019, bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného Okresním soudem Plzeň – město pod sp. zn. , Anonymizováno, . Proti tomu podal žalobce odvolání a věc byla 27. 11. 2018 předložena odvolacímu soudu. Ten usnesením ze dne 30. 11. 2018, které bylo v právní moci 14. 1. 2019, č.j. , Anonymizováno, , rozhodl o tom, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje a věc vrátil 21. 12. 2018 soudu prvního stupně. Následně byly činěny lustrace v info-soudu ohledně řízení sp.zn. , Anonymizováno, , to byl následně založen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 4. 2019 č.j. , Anonymizováno, . Usnesením ze dne 29. 5. 2019 č.j. , Anonymizováno, , v právní moci dne 5. 6. 2019, bylo v řízení pokračováno. Dne 8. 7. 2019 bylo nařízeno jednání na 12. 7. 2019. Dne 7. 6. 2019 požádala žalovaná o odročení jednání s ohledem na dovolenou. Dne 17. 6. 2019 žalobce sdělil, že předmětem sporu jsou zejména nemovitosti v , adresa, a žádá, aby věc nebyla řešena prostřednictvím mediátora, neboť majetkové spory probíhají již 20 let. Následně sdělil, v jakých dnech bude čerpat dovolenou, aby soud nejednal. Dne 8. 7. 2019 soud sdělil, že odročovat jednání nebude s ohledem na stáří a složitost věci. Dne 12. 7. 2019 se konalo jednání. Byl zopakován průběh řízení s ohledem na změnu v senátu a jednání bylo za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů a doplnění dokazování odročeno na 27. 9.2019. Následně dne 23. 7. 2019 soud požádal tlumočníka o předložení listin za účelem dotázání se bank na stavy účtů. Následně bylo doručováno do Německa, do Rakouska a do Itálie. Dne 28. 8. 2019 žalovaná soudu sdělila, že jí bylo doručena reakce soudu v Pasově, přičemž jim doručen asi omylem, proto přeposlala podání soudu. Dne 24. 9. 2019 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 25. 9. 2019 se vyjádřila žalovaná. Dne 27. 9. 2019 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování, byly dány výzvy dle 118a, jak žalobci, tak žalované, za účelem vyčkání zpráv o účtech, které byly cestou dožádání vyžádány od příslušných soudů v Itálii, Rakousku a Německu, bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 1. 10. 2019 reagoval soud v Itálii. Dne 3. 10. 2019 požádal žalobce o zaslání protokolu z jednání, ten mu byl zaslán dne 4. 10. 2019. Dne 22. 10. 2019 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 22. 10. 2019 tak učinila žalovaná. Dne 2. 12. 2019 bylo soudu doručeno vyjádření z Pasova. Dne 9. 12. 2019 byl učiněn dotaz na tlumočníka, aby předložené listiny přeložil. Dne 13. 12. 2019 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 19. 12. 2019 byly předloženy překlady. Usnesením ze dne 2. 1. 2020 bylo rozhodnuto o tlumočném. Soud vyzval dne 21. 1. 2020 účastníky, nechť sdělí jejich nejbližší volné termíny za účelem nařízení jednání. Dne 31. 1. 2020 požádala žalovaná o prodloužení lhůty. Dne 4. 2. 2020 tak učinil i žalobce. Dne 4. 2. 2020 požádal Nejvyšší soud o vrácení spisu vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, . Přípisem ze dne 5. 2. 2020 soud prodloužil lhůtu do 20. 2. 2020 a současně vyzval účastníky, nechť sdělí, zda se mohou účastnit jednání nařízeného ve zde uvedených dnech. Usnesením ze dne 10. 2. 2020 č.j. , Anonymizováno, , v právní moci 4. 3. 2020, soud rozhodl o tom, že se zastavuje řízení o vzájemném návrhu žalované, kterým požadovala určení, že fin. prostředky na bankovním účtu žalobce č. zde uvedeném vedeném u banky v Itálii a zůstatek na tomto účtu je ve společném jmění žalobce a žalované, rozhodl o nákladech řízení a zároveň o povinnosti žalované zaplatit náklady státu. Dne 10. 2. 2020 soud nařídil jednání na 6. 3. 2020. Dne 18. 2. 2020 upřesnila a doplnila návrhy žalovaná. Dne 21. 2. 2020 tak učinil žalobce. Spis byl následně v březnu 2020 na kontrole u Krajského soudu v Plzni. Dne 6. 3. 2020 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování a za účelem pokračování v důkazním řízení a provádění listinných důkazů předložených účastníky od minulého jednání bylo odročeno na 20. 3. 2020. Dne 11. 3. 2020 podala další důkazy žalovaná a dne 13. 3. 2020 požádala o odročení jednání s ohledem na vyhlášení stavu nouze a k uzavření hranic s Německem. Dne 16. 3. 2020 bylo jednání odročeno na 22. 5. 2020. Dne 13. 5. 2020 požádala žalovaná o odročení jednání s tím, že nebude moci přicestovat do ČR a i kdyby jí byla povolena výjimka, nemá možnost se setkat se svou právní zástupkyní. Soud jí dne 18. 5. 2020 sdělil, že s ohledem na ukončení nouzového stavu dne 17. 5. 2020 nebude odročovat jednání. K tomu se dne 18. 5. 2020 vyjádřila žalovaná. Uvedla, že jí je zakázáno přicestovat do ČR s ohledem na dále platící zákazy vstupu do ČR a chtěla by se jednání účastnit, proto žádá o odročení. Dne 20. 5. 2020 bylo jednání odročeno, dále byly učiněny součinností dotazy. Dne 26. 5. 2020 bylo nařízeno jednání na 30. 6. 2020. Během května 2020 bylo reagováno na součinností dotazy. Dne 3. 6. 2020 byl vyzván tlumočník, nechť přeloží zde uvedené přílohy. Během června 2020 bylo opětovně reagováno na součinnostní dotazy soudu. Dne 22. 6. 2020 žalovaná sdělila, že se k založeným ve spise se vyjádří na jednání. Dne 24. 6. 2020 podal žalobce další návrhy na dokazování. Dne 30. 6. 2020 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování a za účelem pokračování v dokazování, a to výslechem svědka a provedení dalších listinných důkazů bylo odročeno na 28. 7. 2020. Usnesením ze dne 8. 7. 2020, č.j. , Anonymizováno, byla změna žaloby navržená žalovanou v podání ze dne 22. 10. 2019 připuštěna. Usnesení nemá význačnou doložku právní moci. Dne 8. 7. 2020 byla složena částka 1 050 Kč na účet soudu. Dne 28. 7. 2020 se konalo jednání. Byl vyslechnut svědek, bylo provedeno listinné dokazování a za účelem výslechu účastníků a doplnění tvrzení a označení důkazů bylo odročeno na 9. 10. 2020. Dne 28. 7. 2020 doložil žalobce lékařskou zprávu. Dne 1. 9. 2020 byl vyzván tlumočník k překladu listin. Dne 7. 9. 2020 se vyjádřila žalovaná. Dne 5. 10. 2020 se vyjádřil žalobce. Dne 8. 10. 2020 požádala žalovaná o odročení jednání. Dne 8. 10. 2020 z důvodu nemoci žalované bylo odročeno na 9. 10. 2020. Dne 12. 10. 2020 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 20. 10. 2020 soud usnesením vyzval žalovanou, aby ve lhůtě 14 dnů sdělila písemně své stanovisko ke znaleckému posudku. Dne 4. 11. 2020 se k tomu vyjádřila žalovaná s tím, že se znaleckým posudkem nesouhlasí. Soud usnesením ze dne 9. 11. 2020, č.j. , Anonymizováno, , v právní moci 23. 11. 2020, zprostil , tituly před jménem, , jméno FO, z funkce tlumočníka z jazyka italského a ustanovil jiného tlumočníka za účelem přeložení listin. Tlumočnici bylo doručeno 17. 11. 2020. Dne 12. 11. 2020 požádala žalovaná o odročení jednání a jednání bylo dne 18. 11. 2020 odročeno na 20. 11. 2020. Dne 19. 11. 2020 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 3. 6. 2020 soud učinil dotaz na soud v Itálii, na což bylo během listopadu 2020 reagováno. Dne 29. 11. 2020 bylo soudu předloženo vyúčtování tlumočeného, o čemž rozhodl 2. 12. 2020. Dne 17. 12. 2020 požádala žalovaná o odročení jednání s tím, že soud 17. 12. 2020 vyzval žalovanou k předložení lékařské zprávy, načež právní zástupkyně reagovala s tím, že je možnost konat jednání bez účasti klientky. Jednání tedy nebylo odročeno a dne 18. 12. 2020 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování. Byl vyslechnut žalobce a jednání za účelem pokračování důkazního řízení, a to výslechem žalované, bylo odročeno na 19. 2. 2021. Následně byla vyplacena odměna tlumočnici. Dne 15. 2. 2021 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu karantény. Soud dne 17. 2. 2021 tel. domluvil s právní zástupkyní žalované volné termíny k jednání a jednání odročil na 19. 2. 2021. Dne 18. 3. 2021 požádala žalovaná o odročení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Po tel. domluvě s právní zástupkyní žalované byl domluven termín 23. 3. 2021, načež bylo jednání nařízeno na tento den. Dne 20. 4. 2021 sdělila právní zástupkyně žalované ukončení zastupování. Dále dne 26. 4. 2021 soud požádal tlumočnici o překlad listin. Dne 6. 5. 2021 byla předložena nová plná moc pro právní zástupkyni žalované. Dne 10. 5. 2021 soud požádal tlumočnici o překlad dalších listin. Dne 10. 5. 2021 byly listiny soudu předloženy spolu s vyúčtováním. Dne 11. 5. 2021 se konalo jednání. Byla vyslechnuta žalovaná, za účelem překladu listin zaslaných italským soudem a zadání vypracování znaleckého posudku na ocenění nemovitosti v , adresa, bylo odročeno na neurčito. Překlad listin byl doručen soudu 17. 5. 2021. Soud rozhodl dne 19. 5. 2021 o tlumočném. Dne 19. 5. 2021 soud vyzval účastníky, nechť sdělí ve lhůtě 15ti dnů, jak probíhají jejich mimosoudní jednání, přičemž v případě neuzavření smíru měli sdělit případné otázky na znalce. Dne 21. 5. 2021 požádala žalovaná o prodloužení lhůty do 15. 6. 2021. Dne 27. 5. 2021 se vyjádřila žalovaná s tím, že požaduje další časový prostor. Dne 11. 6. 2021 zaslala žalovaná návrh na schválení smíru, jak byl zaslán dne 11. 6. 2021 právnímu zástupci žalobce. Dne 22. 6. 2021 sdělil žalobce, že mu byl zaslán návrh smíru, avšak ten nemůže akceptovat. Usnesením ze dne 22. 7. 2021 soud opravil usnesení o přiznání tlumočeného. Dne 1. 7. 2021 požádala žalovaná o prodloužení lhůty. Dne 30. 7. 2021 požádal o další prodloužení lhůty, následně bylo vyplaceno tlumočné. Dne 30. 9. 2021 se vyjádřila žalovaná. Dne 6. 10. 2021 se vyjádřil žalobce. Dne 6. 10. 2021 se soud tel. kontaktoval právní zástupce účastníků s ohledem na nejbližší možný vhodný termín na nařízení jednání, přičemž tento byl 17. 12. 2021. proto nařídil jednání na tento den. Dne 16. 12. 2021 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu nemoci. Dne 21. 12. 2021 bylo nařízeno na 8. 2. 2021. Následně byl v prosinci 2021 zaslány listiny tlumočníkovi k překladu. Dne 13. 1. 2022 byly přeloženy listiny, které byly následně během února doručovány do Itálie. Dne 14. 1. 2022 bylo požádáno o vyplacení tlumočeného, o čemž soud rozhodl 18. 1. 2022. Dne 14. 1. 2022 požádala žalovaná o odročení jednání s ohledem na plánovanou dovolenou. Soud odročil dne 19. 1. 2021 na 8. 3. 2022. Dne 23. 2. 2022 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 8. 3. 2022 se konalo jednání. Byly provedeny listinné důkazy a za účelem pokračování v dokazování a účelem přípravy dotazu na znalce bylo odročeno na 22. 3. 2022. Dne 17. 3. 2022 požádala žalovaná o odročení jednání, které bylo odročeno dne 7. 4. 2002. Usnesením ze dne 8. 3 2022, č.j. , Anonymizováno, , bez vyznačení doložky právní moci, nebyla změna návrhu žalované ze dne 29. 9. 2021 připuštěna. Dne 12. 4. 2022 se konalo jednání. Za účelem zadání znaleckého posudku bylo odročeno na neurčito. Dne 24. 4. 2022 podala žalovaná znění otázek na znalce. Týž dne zaslal otázky i žalobce. Soud usnesením č.j. , Anonymizováno, ze dne 6. 5. 2022 ustanovil znalce k podání znaleckého posudku do 90ti dnů. Usnesení nabylo právní moci 27. 5. 2022. Soud usnesením současně vyzval účastníky k zaplacení zálohy ve výši 15 000 Kč. Ty byly složeny dne 16. 5. 2022 a 12. 5. 2022. Dne 27. 5. 2022 bylo usnesení doručeno znalci. Soud 1. 9. 2022 kontaktoval znalce s ohledem na to, kdy bude vypracován znalecký posudek. Dne 7. 9. 2022 znalec sdělil, že s ohledem na jeho značné vytížení v zaměstnání i s tím, že čerpal v srpnu dovolenou nestihne vypracovat znalecký posudek ve lhůtě. Dne 9. 9. 2022 soud prodloužil žádosti soudního znalce lhůtu do 30. 9. 2022. Znalecký posudek byl soudu doručen 26. 9. 2022 spolu s vyúčtováním. Usnesením ze dne 4. 10. 2022 bylo rozhodnuto o znalečném a spolu s tímto byly během října 2022 doručen znalecký posudek účastníkům v řízeních. Následně soud sdělil Krajskému soudu v Plzni, že není možné vrátit přílohový spis sp.zn. , Anonymizováno, . Dne 27. 10. 2022 se vyjádřil žalobce ke znaleckému posudku s tím, že žádá prodloužení lhůty o 10 dní. Dne 31. 10. 2022 se vyjádřil. Dne 3. 11. 2022 se vyjádřila žalovaná. Soud během listopadu 2022 přeposlal vyjádření znalci k dalšímu vyjádření a k doplnění dalších otázek. Dne 9. 1. 2023 soudu zaslal italský soud další listiny. Dne 10. 1. 2023 se konalo jednání, přičemž byl vyslechnut znalec, byly provedeny listinné důkazy a za účelem doručení písemných závěrečných návrhů bylo odročeno na 28. 2. 2023. Dne 26. 1. 2023 se vyjádřila žalovaná. Dne 30. 1. 2023 sdělila žalovaná, že doplnění jejího závěrečného návrhu bude soudu předloženo do 6. 2. 2023. Dne 30. 1. 2023 se vyjádřil žalobce. 3. 2. 2023 byly soudy předloženy další listiny v italštině. Během února 2023 soud kontaktoval tlumočníka k předložení listin. Dne 6. 2. 2023 podala žalovaná závěrečný návrh. Dne 14. 2. 2023 žalovaná založila další listiny. Dne 20. 2. 2023 se dále vyjádřila žalovaná. Dne 24. 2. 2023 byly soudu zaslány překlady listin. Dne 24. 2. 2023 se vyjádřila žalovaná. Následně bylo doručeno rozhodnutí dědického soudu Okresního soudu v Plzni sp.zn. , Anonymizováno, . To se vztahovalo k dědictví žalované. Dne 28. 2. 2023 se konalo jednání, bez účasti žalobce a žalované. Bylo provedeno dokazování, bylo vyhlášeno usnesení, že změna návrhu žalované ze dne 26. 1. 2023 se nepřipouští, dále byly zamítnuty návrhy na provedení důkazů a důkazní řízení bylo skončeno a byl vyhlášen rozsudek č.j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 19. 4. 2023, přičemž doložka na rozsudku byla vyznačena dne 21. 6. 2023, s tím, že bylo rozhodnuto o pozemcích, pohledávkách za společnostmi, vypořádání peněžních prostředků na účtu a o vypořádacích podílech a o nákladech státu. Následně usnesením ze dne 31. 3. 2023 bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne 14. 4. 2023 podal žalobce odvolání. Dne 17. 4. 2023 pak podala žalovaná. Usnesením ze dne 3. 5. 2023 soud vyzval účastníky řízení, nechť doplní svá odvolání. Dne 17. 5. 2023 vzal žalobce a žalovaná odvolání zpět s tím, že se účastníci dohodli na tom, že oba účastníci vezmou odvolání zpět. Usnesením č.j. , Anonymizováno, , ze dne 25. 5. 2023, v právní moci 14. 6. 2023, soud rozhodl o výši nákladů státu. Věc byla dne 1. 6. 2023 předložena soudu odvolacímu s tím, že usnesení ze dne 15. 6. 2023, č.j. , Anonymizováno, , bylo odvolací řízení zastaveno, usnesení nabylo právní moci 12. 6. 2023 a věc byla dne 7. 6. 2023 vrácena soudu prvního stupně. Dne 19. 6. 2023 požádala žalovaná o vrácení zálohy. Dne 23. 6. 2023 požádala žalovaná o vyznačení doložky právní moci a dne 26. 6. 2023 byl rozsudek doručen Katastrálnímu úřadu pro Plzeňský kraj. (přílohový spis Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. , Anonymizováno, )

14. Dne 9. 5. 2016 byla k Okresnímu soudu Plzeň-město zaslána žaloba , Jméno žalobce A, proti , právnická osoba, o určení neplatnosti zástavního práva. Dne 16. 5. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ten zaplatil dne 18. 5. 2016. Soud dne 24. 5. 2016 vyzval žalovaného k vyjádření. Ten požádal dne 10. 6. 2016 o prodloužení lhůty. Soud tomuto vyhověl a prodloužil do 30. 6. 2016. Dne 30. 6. 2016 se k žalobě vyjádřil žalovaný. To bylo dne 18. 7. 2016 doručeno žalobci. Dne 21. 7. 2016 požádal žalobce o prodloužení lhůty do konce srpna 2016, čemuž soud vyhověl. Dne 31. 8. 2016 se k věci žalobce vyjádřil. Usnesením ze dne 19. 9. 2016, č.j. , Anonymizováno, , v právní moci 29. 9. 2016, soud připustil navrhovanou změnu žaloby. Soud dne 14. 11. 2016 nařídil jednání na 30. 3. 2017, to bylo dne 27. 3. 2017 odvoláno z důvodu nemoci soudkyně a jednání bylo dne 5. 6. 2017 nařízeno na 21. 9. 2017. To bylo následně konáno. Návrh žalovaného na přerušení řízení do rozhodnutí o ústavní stížnosti byl zamítnut. Následně byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo přerušeno z důvodu plánované změny v obsazení předsedy senátu s tím, že termín dalšího jednání bude stanoven novým předsedou. Dne 7. 11. 2017 bylo jednání nařízeno na 31. 1. 2018. Následně zde bylo reagováno Kat. úřadem Plzeňský kraj. Dne 7. 12. 2017 byla stanovena lhůta do 15. 1. 2018 účastníkům řízení k tomu, že se mohou přijít seznámit s přiloženými spisy. Dne 31. 1. 2018 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování a za účelem doplnění tvrzení a důkazních návrhů bylo odročeno na 18. 4. 2018. Dne 1. 3. 2018 se k věci vyjádřil žalovaný, to bylo následně doručeno žalobci a na jednání byla předvolána svědkyně. Následně se dne 2. 3. 2018 vyjádřil žalobce. To bylo doručeno 17. 3. 2018 žalovanému. Dne 13. 3. 2018 sdělil k součinnostnímu dotazu FÚ pro Plzeňský kraj. Dne 27. 3. 2018 se vyjádřil žalovaný. Dále byly učiněny součinnostní dotazy, na které bylo reagováno v dubnu 2018. Následně byly v dubnu 2018 učiněny další součinnostní dotazy a dne 17. 4. 2018 se konalo jednání. Byla vyslechnuta svědkyně, provedeno dokazování a jednání bylo odročeno na 6. 6. 2018. Následně byly činěny lustrace v info-soudu ke sp. zn. Krajského soudu v Plzni 46Cm 8/2007. Během května 2018 bylo reagováno na součinnostní dotazy soudu. V květnu 2018 bylo účastníkům sděleno, že mohou přijít nahlédnout do přiložených spisů. Dne 24. 5. 2018 se vyjádřil žalobce. Následně během června 2018 soud učinil další součinnostní dotazy. Dne 6. 6. 2018 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování, byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na 8. 8. 2018 z důvodu pokračování v dokazování. Dne 5. 6. 2018 označil žalovaný č.l. přiložených spisů k provedení dokazování. Dne 22. 6. 2018 a 27. 6. 2018 bylo reagováno na součinností dotazy soudu. Dne 20. 7. 2018 se vyjádřil žalovaný. Dne 8. 8. 2018 přiložil další důkazy žalovaný. Dne 8. 8. 2018 se konalo jednání, byl vyslechnut žalovaný a bylo odročeno na 24. 8. 2018. Dne 16. 8. 2018 bylo reagováno na součinnostní dotazy soudu. Dne 22. 8. 2018 podal závěrečný návrh žalobce. Dne 24. 8. 2018 se konalo jednání, bylo skončeno dokazování, předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek, č.j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci ve výroku I. dne 16. 5. 2019 a ve výroku II. dne 11. 10. 2018. Dne 9. 10. 2018 podal žalobce odvolání. Dne 9. 10. 2018 podal žalovaný odvolání. Soud dne 12. 10. 2018 vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 12. 10. 2018 žalobce odůvodnil svoje odvolání. Dne 16. 10. 2018 bylo zaplacen soudní poplatek. Následně během října 2018 byla rozeslána odvolání k vyjádření ostatním účastníkům, k čemuž se během října následně vyjádřili. Dne 2. 11. 2018 byla věc předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu. Ten nařídil dne 5. 2. 2019 jednání na 12. 3. 2019. K věci se dne 15. 1. 2019 vyjádřil žalobce. Následně 8. 2. 2019 byly do spisu založeny výpisy z kat. nemovitostí a přiložené spisy a přílohové spisy. Dne 18. 2. 2019 se vyjádřil žalovaný. Dne 12. 3. 2019 se konalo jednání před soudem odvolacím a jednání bylo za účelem zaslání závěrečných návrhů odročeno na 9. 4. 2019. V březnu byly zaslány závěrečné návrhy. Byly následně v dubnu 2019 přeposlány ostatním účastníkům. Dne 9. 4. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem, který vyhlásil rozsudek č.j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 16. 5. 2019 a věc byla dne 9. 5. 2019 vrácena soudu prvního stupně s tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl částečně potvrzen a částečně změněn. Dne 18. 6. 2019 požádal Kat. úřad Plzeň-město o zaslání rozsudku, čemuž bylo vyhověno 20. 6. 2019. Dne 15. 7. 2019 bylo podáno dovolání žalovaným. Usnesením ze dne 16. 7. 2019 byl vyzván žalovaný k zaplacení soudního poplatku, což učinil dne 24. 7. 2019. Dovolání bylo 30. 7. 2019 doručeno k vyjádření žalobci, které podal dne 9. 7. 2019. Věc byla dne 14. 8. 2019 předložena Nejvyššímu soudu. Dne 16. 8. 2019 bylo Nejvyššímu soudu postoupeno vyjádření žalobce. Dne 2. 9. 2019 Nejvyšší soud vrátil spis bez věcného vyřízení, neboť je třeba opětovně připojit spis vedeným soudem Okresní soud Plzeň-město pod sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 9. 9. 2019 byl spis opětovně předložen NS k rozhodnutí. Spis sp.zn. , Anonymizováno, byl předložen NS dne 4. 12. 2019. Dne 4. 12. 2019 byl spis vrácen Okresnímu soudu Plzeň-město, přičemž v únoru 2020 žádal NS o opětovné vrácení přílohového spisu. To bylo učiněno 5. 2. 2020. Usnesením NS ČR ze dne 12. 5. 2020, č.j. , Anonymizováno, , v právní moci 25. 5. 2020, bylo dovolání žalovaného odmítnuto. Věc byla dne 22. 5. 2020 vrácena soudu prvního stupně. (přílohový spis Okresního soudu Plzeň-Město sp.zn. , Anonymizováno, )

15. Dne 18. 8. 2006 byla ke Krajskému soudu podána žaloba , Jméno žalobce A, proti , tituly před jménem, , jméno FO, a spol. , právnická osoba, - žaloba o určení neplatnosti zakladatelské smlouvy s tím, že je založeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město sp.zn. , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2023, kterým byl vyloučen k samostatnému projednání tento nárok. Z rozhodnutí vyplývá, že nejdříve věc byla vedena u Okresního soudu , adresa, -město pod sp. zn. , Anonymizováno, , následně po vyloučení pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž usnesení o vyloučení nabylo právní moci 22. 9. 2003. Během srpna 2006 Okresní soud Plzeň-město vyzval účastníky ke sdělení stanoviska ohledně příslušnosti soudu. Následně bylo předloženo Vrchnímu soudu v Praze dne 13. 10. 2006. Usnesením ze dne 20. 11. 2006 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. , Anonymizováno, jsou příslušné krajské soudy a rozhodl o tom, že bude postoupena Krajskému soudu v Plzni. Okresnímu soudu v Plzni to bylo vráceno dne 29. 11. 2006. Krajskému soudu v Plzni byla věc předložena 19. 3. 2007. Soud účastníkům během března 2007 sdělil, že je řízení vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, následně byly činěny dotazy na stav řízení. Na to soud během května 2007 reagoval s tím, že věc není pravomocně skončena. Usnesením ze dne 14. 6. 2007 byl vyzván žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Ten byl zaplacen 28. 6. 2007. Dne 9. 7. 2007 byla vyzvána žalovaná 1) k předložení dalších listin a vyjádření se, na což reagovala 14. 8. 2007. To bylo následně přeposláno žalobci, přičemž žalovaná navrhovala zrušení předběžného opatření. Žalobce se vyjádřil dne 21. 8. 2007, požádal o prodloužení lhůty, k čemuž soud 24. 8. 2007 vyhověl. Žalobce se vyjádřil 5. 10. 2017, to bylo přeposláno žalované dne 10. 10. 2007. Následně byly činěny součin. dotazy ohledně stavu řízení. K čemuž soud reagoval v listopadu 2007. Dne 17. 12. 2007 soud učinil součin. dotaz na Okresní soud Plzeň – město ke sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 15. 1. 2008 mu bylo sděleno, že řízení je přerušeno. Soudu byl v lednu 2008 zapůjčen spis Okresního soudu Plzeň-město , Anonymizováno, . Dne 27. 11. 2008 bylo nařízeno jednání na dne 17. 2. 2009. S ohledem na čerpání dovolené žalovaných, bylo jednání dne 15. 12. 2008 odročeno na 7. 4. 2009. Dne 15. 12. 2008 požádala žalovaná o odročení jednání. Dne 5. 3. 2009 byly činěné součin. dotazy ohledně skončení řízení, na které soud během března reagoval. Dne 7. 4. 2009 se konalo jednání a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem dání možnosti účastníkům prověřit současnou situaci v majetkové sféře a za účelem vznesení jejich procesních stanovisek. Soud urgoval účastníky během června 2009 k vyjádření s ohledem na sdělení procesních stanovisek. Dne 23. 6. 2009 se vyjádřili žalovaní. To bylo 17. 7. 2009 doručeno žalobci. Dne 18. 11. 2009 bylo nařízeno jednání na 19. 2. 2010. Dne 25. 1. 2010 předložili žalovaní důkazy. Dne 18. 2. 2010 se vyjádřil žalobce. Dne 19. 2. 2010 se konalo jednání a jednání bylo odročeno na 4. 6. 2010 za účelem možnosti vyřešit věc mimosoudně. Dne 27. 4. 2010 se vyjádřili žalovaní s tím, ať vyžádá soud další listiny. Soud tak učinil během června 2010. Načež bylo během května reagováno. Během května 2010 soud učinil další součin. dotazy. Dne 1. 6. 2010 se vyjádřil žalobce. Dne 1. 6. 2010 se vyjádřila žalovaná. Dne 4. 6. 2010 se konalo jednání, a to bylo vyhlášeno usnesení, že řízení se přerušuje do pravomoc. skončení řízení o dovolání ve věci vedené Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. , Anonymizováno, . Během června 2010 činil soud součin. dotazy, na které bylo reagováno v červenci 2010. Dne 19. 8. 2010 se vyjádřila žalovaná. Dne 10. 9. 2010 bylo reagováno na součin. dotazy soudu. Dále byly prováděny součinnostní dotazy ohledně řízení, pro které bylo přerušeno a spis byl pravidelně lhůtován. Soud činil součinnostní dotaz i na NS. V mezidobí reagoval na součinnostní dotazy ohledně stavu řízení, čímž sdělil, že řízení je přerušeno. Činil opakovaně dotazy na skončení věci sp.zn. , Anonymizováno, . Soud dne 24. 9. 2015 sdělil, že jednání bude nařízeno v prvním čtvrtletí roku 2016. Dne 15. 10. 2015 nařídil na 11. 12. 2015 jednání. Soud vyzval účastníky řízení k tomu, aby sdělili, k vyřešení, jakých sporů a problémů mezi účastníky v mezidobí došlo. K tomu se vyjádřil 27. 11. 2015 žalobce. Dále je ve spise je založeno rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město ke sp. zn. , Anonymizováno, s tím, že bylo přerušeno do pravomoc. skončení zde posuzovaného řízení. Dne 11. 12. 2015 se konalo jednání, které bylo odročeno na 2. 2. 2016 za účelem dání možnosti účastníkům vyřešit věc mimosoudně. Dne 2. 2. 2016 se konalo jednání a jednání bylo odročeno na 8. 4. 2016 za účelem pokračování provádění důkazů. Žalovaní se 10. 2. 2016 vyjádřili. Jednání bylo odročeno a dále se konalo 8. 4. 2016 a bylo odročeno na 13. 5. 2016. Dne 15. 4. 2016 požádali žalovaní o prodloužení lhůty k vyjádření. To jim bylo umožněno do 3. 5. 2016. Dne 13. 5. 2016 požádali žalovaní o odročení jednání z důvodu zdravotního stavu žalovaných. Dne 13. 5. 2016 se konalo jednání, přičemž byla přečtena žádost o odročení a jednání bylo odročeno na 9. 9. 2016. Soud vyzval žalované o zajištění účasti svých klientů za účelem jejich výslechů. Dne 5. 8. 2016 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu dovolené, čemuž soud dne 10. 8. 2016 vyhověl a odročil na 11. 10. 2016. Dne 5. 9. 2016 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu kolize. Soud jednání dne 6. 9. 2016 odročil na 21. 10. 2016. Dne 21. 10. 2016 se konalo jednání, byla vyslechnuta žalovaná, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem upřesnění důkazního řízení v této věci. Dne 2. 12. 2016 podala další návrhy na doplnění dokazování žalovaná. Soud následně reagoval na součinnostní dotazy ostatních soudů s tím, že řízení není skončeno. Dne 14. 12. 2016 bylo nařízeno jednání na 10. 2. 2017. Dne 22. 12. 2016 vzala žalovaná zpět návrh na provedení dalších důkazů. Dne 4. 1. 2017 se omluvila svědkyně. Soud jednání odročil na 10. 2. 2017. Přípisem ze dne 4. 1. 2017 soud svědkyni sdělil, že její výslech již nebude potřeba, neboť návrh na provedení tímto důkazem byl vzat zpět. Dne 16. 1. 2017 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu dovolené, čemuž soud vyhověl a dne 2. 1. 2017 odročil na 21. 3. 2017. Dne 21. 3. 2017 se konalo jednání. Byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zajištění rozsahu důkazního řízení dle návrhu účastníků. K věci se dne 26. 4. 2017 vyjádřili žalovaní. Soud je vyzval, nechť ve lhůtě 20 dnů sdělí kontaktní údaje na svědky. Dne 25. 5. 2017 se vyjádřil žalobce. Soud jej vyzval, ať ve lhůtě 15 dnů sdělí, které svědky bude chtít vyslýchat. Žalovaná reagovala podáním ze dne 13. 6. 2017. Soud usnesením ze dne 14. 6. 2017 vyzval žalovanou, aby zaplatila zálohu na náklady svědků. Ta byla složena 20. 7. 2017. Dne 6. 10. 2017 se konalo jednání. Byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem pokračování v důkazním řízení. Žalovaná dne 31. 10. 2017 sdělila, že trvá na výslechu dalších svědků. Dne 20. 11. 2017 sdělila, že mezi účastníky probíhají mimosoudní dohody, proto žádá soud o to, aby nenařizoval jednání a nezval navržené svědky. Soud činil dále součinnostní dotazy na účastníky, nechť sdělí stav mimosoudního jednání. Dne 9. 4. 2018 žalobce vzal žalobu zpět s ohledem na uzavření mimosoudní dohody. To bylo podepsáno i žalovanou. Usnesením ze dne 11. 4. 2018, č.j. , Anonymizováno, , v právní moci 8. 5. 2018, soud rozhodl o tom, že se řízení zastavuje. Doložka byla vyznačena dne 16. 5. 2018. (přílohový spis Krajského soudu v Plzni sp.zn. , Anonymizováno, )

16. Dne 13. 7. 1999 byla podána , Jméno žalobce A, žaloba proti , tituly před jménem, , jméno FO, , o určení vlastnictví k nemovitosti. Žalované byla žaloba doručena 20. 7. 1999. Během září 1999 bylo nařízeno ústní jednání na dne 13. 10. 1999. Dne 7. 9. 1999 byl podán vzájemný návrh žalované, to bylo dne 13. 12. 1999 doručeno právnímu zástupci žalobce. Dne 30. 9. 1999 bylo reagováno na přípis soudu z 13. 9. 1999 o tom, zda je známá doručovací adresa žalované v České republice. Dne 13. 10. 1999 se konalo jednání, přičemž za účelem opětovného obeslání účastníků bylo odročeno na 13. 12. 1999. Dne 19. 10. 1999 se vyjádřila žalovaná. Usnesením ze dne 19. 10. 1999, č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 18. 11. 1999 a 9. 2. 2000, bylo řízení v části nemovitostí zde uvedených vyloučeno k samostatnému projednání a následně byla vyslovena místní nepříslušnost a věc měla být postoupena Okresnímu soudu v Chebu. Proti usnesení podal žalobce dne 16. 11. 1999 odvolání. Následně 16. 11. 1999 podal návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, a to Okresnímu soudu Plzeň-město. Během listopadu 1999 bylo odvolání doručeno společně s návrhem na delegaci doručeno právnímu zástupci žalované. Dne 26. 11. 1999 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 10. 12. 1999 byla věc předložena odvolacímu soudu. Dne 8. 12. 1999 se k podanému odvolání vyjádřila žalovaná. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 12. 1999, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 31. 1. 2000, bylo usnesení soudu prvního stupně v napadené části, to znamená ve výrocích pod body 2 a 3, potvrzeno. Věc byla dne 31. 1. 2000 vrácena soudu prvního stupně. Dne 2. 3. 2000 byla věc postoupena soudu nadřízenému k rozhodnutí o delegaci vhodné, přičemž ten 21. 3. 2000 věc vrátil bez věcného vyřízení s tím, že soud neprovedl úkony dle usnesení ze dne 2. 11. 1999 a současně nevyzval právního zástupce žalované ke zdůvodnění zamítavého stanoviska k delegaci vhodné. Soud tedy vyzval právního zástupce žalované přípisem dne 27. 3. 2000. Vyjádření následovalo dne 6. 4. 2000. Část spisu byla dne 25. 4. 2000 postoupena Okresnímu soudu v Chebu. Soud dne 16. 5. 2000 nařídil jednání na 21. 6. 2000. To se konalo a za účelem výslechu účastníků bylo odročeno na 13. 9. 2000. Dne 26. 6. 2000 sdělil právní zástupce žalované, že ji již nezastupuje. Dne 4. 7. 2000 se soud dotazoval Okresního soudu v Chebu, zda byla věc postoupena podle návrhu na delegaci vhodnou, k čemuž dne 11. 7. 2000 Okresní soud v Chebu sdělil, že nikoliv, že je vyžádáno stanovisko žalované strany k návrhu. Dne 13. 9. 2000 se konalo jednání, přičemž s ohledem na nepřítomnost navrhovatele, jeho právního zástupce i nepřítomnost odpůrkyně na ústním jednání bylo odročeno na neurčito. Následně se dostavil právní zástupce žalobce, který sdělil, že se zdržel v dopravní zácpě. Bylo vyhlášeno usnesení, že v řízení bylo pokračováno a že bude jednáno v nepřítomnosti odpůrkyně. Následně se dostavil navrhovatel, který byl vyslechnut a za účelem pokračování výslechu navrhovatele jako účastníka řízení bylo odročeno na 13. 11. 2000. Soud během listopadu 2000 činil dotazy ohledně bydliště žalované. Dne 13. 11. 2000 se konalo jednání a v důsledku personálních změn bylo jednání odročeno na neurčito. K věci se následně vyjádřil bývalý právní zástupce žalované. Během listopadu 2000 byl činěn součinnostní dotaz na Okresní soud v Chebu. Následně bylo usnesením rozhodnuto, že jednání u zdejšího soudu se nařizuje na 14. 5. 2000 do budovy Okresního soudu Plzeň-Město v Plzni a v případě, že se nepodaří doručit žalované do SRN, toto předvolání, bude se jednání konat dne 4. 6. 2000, případně 16. 7. 2000. Usnesením ze dne 1. 3. 2001 byla ustanovena překladatelka za účelem přeložení doručovaných písemností. Usnesením ze dne 9. 3. 2001 bylo opraven výrok usnesení Obvodního soudu u Plzeň - město ze dne 27. 2. 2001 o nařízení jednání s tím, že byl uveden rok 2000 a nikoliv 2001. Soud dne 28. 2. 2001 požádal o mezinárodní doručení soudních a mimosoudních písemností. Dne 26. 3. 2001 byly soudu předloženy přeložené písemnosti, včetně faktury, následně usnesením ze dne 27. 3. 2001 bylo rozhodnuto o tlumočném. Během března 2001 byla přeložená písemnost doručována. Dne 30. 3. 2001 se vyjádřil Okresní soud v Chebu ohledně zjišťovaného stavu řízení. Dne 6. 4. 2000 se vyjádřila žalovaná, což bylo 2. 5. 2001 přeposláno právnímu zástupci žalobce. Dne 10. 5. 2001 byly písemnosti zaslány překladatelce k překladu. Usnesením ze dne 14. 5. 2001 bylo rozhodnuto, že jednání u zdejšího soudu v této věci se nařizuje na 21. 6. 2001 do budovy Okresního soudu Plzeň-město v Plzni. V případě, že se nepodaří doručit žalované, bude se konat jednání 12. 7. 2001, případně 27. 9. 2001. Dne 15. 5. 2001 byly soudu doručeny překlady, a to překlady sdělení Úředního soudu v Pasově s tím, že k žádosti ze dne 19. 3. 2001 nemohlo být vyhověno, neboť k žádosti o doručení nebyly připojené doručované písemnosti. Dne 14. 5. 2001 se konalo jednání u Okresního soudu Plzeň-město s tím, že prozatím nebylo doručeno předvolání žalované, proto bylo odročeno na 21. 6. 2001. Během května 2001 soud požádal o mezinárodní doručení. Dne 23. 5. 2001 bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne 21. 6. 2001 se konalo jednání s tím, že opětovně nebylo doručeno, proto bylo odročeno na 12. 7. 2001. Dne 4. 7. 2001 byly překladatelce doručeny další písemnosti k překladu. Překlad byl soudu doručen 9. 7. 2001. Dne 12. 7. 2001 se konalo jednání s tím, že žalovaná dne 21. 6. 2001 odmítla převzít předvolání k jednání, proto bylo jednáno v její nepřítomnosti. Jednání bylo odročeno na 20. 9. 2001, eventuálně na 11. 10. nebo 25. 10. 2001. Následně usnesením ze dne 12. 7. 2001 byla ustanovena tlumočnice k překladu dalších písemností. Dne 12. 7. 2001 bylo nařízeno jednání na 20. 9. 2001. 11. 10. 2001, případně 25. 10. 2001 do budovy Okresního soudu Plzeň-město. Dne 10. 9. 2001 se k věci vyjádřil bývalý právní zástupce žalované. Dne 10. 9. 2001 se k věci vyjádřila žalovaná s tím, že navrhla, aby si soud vyžádal zprávu od soudu v Pasově a řízení zastavil, neboť v řízení v Pasově probíhá mezi účastníky rozvodové řízení. Dne 10. 9. 2001 byly předloženy i listiny v němčině. Ty byly během září 2001 doručeny překladatelce. Dne 10. 9. 2001 bylo vyúčtováno tlumočné a současně byly založeny listiny a jejich překlad. Dne 20. 9. 2001 se vyjádřil k vyjádření žalované žalobce. Dne 20. 9. 2001 bylo, se konalo jednání u Okresního soudu Plzeň-město. Byla vyslechnuta žalovaná a za účelem dokončení účastnické výpovědi žalované bylo odročeno na 11. 10. 2001. Dne 20. 9. 2001 bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne 3. 10. 2001 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 11. 10. 2001 se konalo jednání u Okresního soudu Plzeň-město a za účelem předvolání svědků bylo odročeno na 25. 10. 2001. Dne 18. 10. 2001 svědek sdělil, že se nemůže dostavit k jednání, neboť je mimo území České republiky. Dne 22. 10. 2001 soud sdělil právnímu zástupci žalobce, že se svědek z jednání omluvil a má zajistit účast svého klienta na dalším jednání. Dne 23. 10. 2001 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 25. 10. 2001 se konalo jednání u Okresního soudu Plzeň-město a za účelem svědecké výpovědi bylo odročeno na 22. 11. 2001. To se jednání konalo, byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na 12. 12. 2001 k dokončení svědecké výpovědi. Současně soud učinil přípisy k ošetřujícím lékařům a nemocnici z uvedeného svědka s tím, že žádají o sdělení, zda se svědek může účastnit jednání. Usnesením ze dne 27. 11. 2001, č. j. , Anonymizováno, , v právní moci dne 29. 11. 2001 bylo řízení o vzájemném návrhu žalované, který byl podán dne 7. 9. 1999, vyloučeno k samostatnému řízení. Šlo o finanční prostředky na bankovním účtu žalobce vedeného v Italské republice. Dne 3. 12. 2001 sdělil lékař vyslýchaného svědka s tím, že s ohledem na lékařské tajemství nemůže podat žádné informace o svém pacientovi. Dne 11. 12. 2001 reagovala nemocnice na dotaz soudu s tím, že uvedený svědek nebyl na jejich klinice nikdy ošetřen a že byl ošetřen na jiné klinice zdejší nemocnice. Dne 12. 12. 2001 se konalo jednání, bylo přistoupeno k doplňující výpovědi svědka a za účelem předvolání dalších svědků bylo odročeno na 24. 1. 2002. Dne 24. 1. 2002 se konalo jednání, byla vyslechnuta svědkyně, bylo odročeno za účelem doplňující výpovědi zde uvedené svědkyně na 28. 2. 2002. Žalovaná podáním ze dne 28. 2. 2002 sdělila adresy navržených svědků a současně požádala o opravu zřejmých nesprávností v protokolu z jednání ze dne 24. 1. 2002. Dne 28. 2. 2002 se konalo jednání, bylo pokračováno ve svědecké výpovědi a následně bylo odročeno na 11. 4. 2002. Na toto jednání byli předvoláni další svědci. Dne 5. 3. 2002 byly stran žalované sděleny kontaktní údaje na svědka. Dne 3. 4. 2002 byl učiněn úřední záznam, že na pokyn soudce byli odvoláni všichni účastníci, včetně svědků, a to na neurčito. Následně měla být věc vrácena soudci. Dne 3. 4. 2002 bylo voláno jednání na 16. 5. 2002. Dne 3. 4. 2002 požádal právní zástupce žalobce o odročení nařízeného jednání z důvodu konání jednání Městského zastupitelstva v Plzni a s ohledem na to, že klient je mimo území republiky. Dne 29. 4. 2002 bylo jednání odročeno na 16. 5. 2002. Bylo odvoláno jednání z 16. 5. 2002 na 17. 6. 2002. Ve věci je dále založeno rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2002 č.j. 12Co 905/2001–264, přičemž bylo rozhodnuto, že usnesení soudu prvního stupně, a to Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 8. 2001, č. j. 20C 213/2001–31, se mění tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá. Dne 14. 6. 2002 bylo zjištěno, že nebyli voláni svědci, proto bylo jednání odročeno na 24. 7. 2002. Dne 20. 6. 2002 byl činěn součinnostní dotaz ohledně stavu řízení, na což bylo reagováno během června 2002. Dne 24. 7. 2002 se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci. Jednání bylo odročeno na 1. 10. 2002 za účelem dalších svědeckých výpovědí. Dne 25. 9. 2002 se jedna ze svědkyně omluvila. Ve věci je dále založeno rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. , Anonymizováno, o tom, že věc dosud vedená Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. , Anonymizováno, se přikazuje Okresnímu soudu Plzeň-město. Dne 1. 10. 2002 se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci, jednání bylo odročeno na 6. 11. 2002 za účelem provedení dalších důkazů. Přičemž návrhy svědků, případně jiných důkazů měli zástupci účastníků sdělit soudu do jednoho týdne. Soud během října 2002 doručil Okresnímu soudu v Chebu další listiny. Dne 25. 10. 2000 podal žalobce návrh na spojení věcí podle § 112 odst.1, současně návrh na rozšíření žaloby s návrhem na přistoupení druhého žalovaného a na vydání předběžného opatření. Dne 6. 11. 2002 se konalo jednání. Dne 17. 10. 2002 žalobce sdělil kontaktní údaje na svědky. Usnesením ze dne 1. 11. 2002, č.j. , Anonymizováno, , soud spojil ke společnému řízení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Následuje protokol z jednání ze dne 6. 11. 2002, přičemž byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno na 11. 12. 2002 za účelem připojení spisu , Anonymizováno, , a provedení dalších listinných důkazů a svědeckých výpovědí. Usnesením ze dne 12. 11. 2002, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 15. 11. 2002, respektive 16. 9. 2003 ve spojení s usnesením ze dne 11. 7. 2003, tak, že výrokem I. soud připustil, aby do řízení na straně žalovaného přistoupil další účastník. Výrokem II. soud připustil změnu, respektive rozšíření žaloby a výrokem III. soud vydal předběžné opatření. Dne 15. 11. 2002 sdělil právní zástupce žalobce, že je nutné zajistit účast tlumočníka na dalším jednání. Usnesením ze dne 19. 11. 2002 soud ustanovil tlumočníka k tlumočení na soudním jednání. Dne 21. 11. 2002 podali odvolání žalovaní do usnesení soudu ze dne 12. 11. 2002. Dne 11. 12. 2002 se konalo jednání. Bylo přistoupeno k výslechu svědků, bylo odročeno na neurčito za účelem předložení spisu Krajskému soudu v Plzni. Dne 16. 4. 2003 žádala tlumočnice o proplacení poskytnutých služeb. Dne 8. 1. 2003 byla věc předložena Krajskému soudu v Plzni. Dne 23. 4. 2003 žalovaní doplnili své odvolání. Dne 20. 6. 2003 se dotazoval jiný soud na stav řízení. Na to bylo reagováno dne 31. 7. 2003. Usnesením Krajského soudu v Plzni dne 11. 7. 2003, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 16. 9. 2003, bylo rozhodnuto o tom, že se usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2002 v části odvolání napadené, to znamená ve výroku I. a III. potvrzuje s tím, že ohledně žalované se nařízené předběžné opatření týká toliko jejího spoluvlastnického podílu ve výši 31/36 k nemovitostem označeným ve výroku III. napadeného rozhodnutí. Věc byla dne 8. 9. 2003 vrácena soudu prvního stupně. Usnesením ze dne 18. 9. 2003, č.j. , Anonymizováno, , v právní moci dne 22. 9. 2003 bylo rozhodnuto, že se část žaloby vylučuje k samostatnému projednání. Dne 18. 9. 2003 soud nařídil jednání na 5. 11. 2003. Dne 23. 10. 2003 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 23. 10. 2003 požádal právní zástupce žalobce o zaslání vyjádření žalované. Dne 16. 10. 2003 se dotazoval svědek, zda se má dostavit on, případně právnická osoba. Dne 27. 10. 2003 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 29. 10. 2003 soud sdělil k dotazu, že není třeba, aby se svědek dostavoval na jednání soudu, neboť věc byla vyloučena k samostatnému projednání. Dne 5. 11. 2003 se konalo jednání a za účelem provedení listinných důkazů a provedením dalších dotazů směřující k občanství žalobce bylo odročeno. Soud následně činil avizované součinnostní dotazy a nařídil jednání na 7. 1. 2004, a to dne 6. 11. 2003. Usnesením ze dne 12. 11. 2003 bylo rozhodnuto o tlumočném. Právnímu zástupci žalobce bylo dne 1. 12. 2003 doručen přípis, nechť jeho klient doloží k ústnímu jednání osvědčení o státním občanství. Dne 19. 11. 2003 se vyjádřila Městská část Praha 4, která sdělila, že žalobce není občanem České republiky. Dne 27. 11. 2003 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 30. 12. 2003 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 7. 1. 2004 se konalo jednání a za účelem dalšího dokazování bylo odročeno na 25. 2. 2004 s tím, že soud sdělil, že si předběžně vyřeší otázku občanství žalobce a pokud dospěje k závěru, že žalobce má i občanství České republiky, s největší pravděpodobností by bylo postupováno tak, že věc , Anonymizováno, , která byla spojena s touto věcí, bude opět vyloučena. Usnesením ze dne 7. 1. 2004, č.j. , Anonymizováno, , které nebylo právní moci 12. 1. 2004, byla věc částečně vyloučena k samostatnému projednání (věc vedená původně pod sp. zn. , Anonymizováno, , která byla dne 1. 11. 2002 spojena ke společnému řízení). Následně bylo voláno jednání na 25. 2. 2004, včetně svědků. Dne 20. 1. 2004 se k věci vyjádřila žalovaná. Soud dále usnesením ze dne 23. 1. 2004 ustanovil tlumočníka k přeložení zde uvedených listin. Soud dále činil součinnostní dotazy během ledna roku 2004. Během února 2004 bylo reagováno. Dne 2. 2. 2004 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 24. 2. 2004 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu náhlého onemocnění, přičemž soud nařídil jednání na 12. 3. 2004. Dne 26. 2. 2004 se vyjádřila žalovaná. Usnesením ze dne 12. 3. 2004 byla ustanovena tlumočnice. Dne 12. 3. 2004 se omluvil jeden z předvolaných svědků. Dne 12. 3. 2004 se konalo jednání, bylo odročeno na 28. 4. 2004 za účelem dalšího dokazování a výpovědi dalšího svědka. Během dubna 2004 bylo rozhodnuto o tlumočném, soud dále během dubna 2004 reagoval na součinnostní dotazy. Dne 28. 4. 2004 se konalo jednání, byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno za účelem zvážení možnosti spojení věcí s , Anonymizováno, . Usnesením ze dne 5. 5. 2004, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní mace 11. 5. 2004, bylo spojeno ke společnému řízení se sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 10. 5. 2004 se vyjádřila žalovaná. Soud učinil další součinnostní dotazy během května roku 2004, načež bylo během května ještě reagováno. Dne 18. 5. 2004 podala žalovaná proti usnesení o spojení věci odvolání. Usnesením ze dne 4. 6. 2004, č. j. , Anonymizováno, bylo řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-město původně pod sp. zn. , Anonymizováno, nyní spojené s věcí , Anonymizováno, a vedeno pod touto sp. zn., bude pokračováno v tomto řízení s tím, že řízení vedené původně pod sp. zn. , Anonymizováno, bylo usnesením ze dne 2. 6. 2003 přerušeno do skončení věci , Anonymizováno, . Proti usnesení ze dne 4. 6. 2004 bylo podáno žalovanou odvolání a i žalobcem, který se současně vyjádřil k odvolání žalované. Věc byla dne 15. 7. 2004 předložena soudu odvolacímu. Dne 13. 7. 2004 se vyjádřila žalovaná. Usnesením ze dne 25. 8. 2004, č. j. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto o tom, že se odvolání druhého žalovaného, tedy společnosti , právnická osoba, , adresa, proti usnesení ze dne 5. 5. 2004, č. j. , Anonymizováno, , odmítá. Věc byla dne 1. 9. 2004 vrácena soudu prvního stupně. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 9. 2004. Dále bylo usnesením ze dne 25. 8. 2004, č. j. , Anonymizováno, , Krajským soudem v Plzni rozhodnuto, že se usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 6. 2004, č. j. , Anonymizováno, zrušuje. Věc byla dne 1. 9. 2004 vrácena soudu prvního stupně a rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 9. 2004. V odůvodnění je uvedeno, že soud již nemůže rozhodnout o pokračování v přerušeném řízení, neboť toto rozhodnutí se týká řízení, jež jako samostatné zaniklo a to spojením řízení do společného řízení. Dne 7. 9. 2004 se k věci vyjádřila žalovaná 1). Během září 2004 soud činil součinnostní dotazy na soud v Pasově, které musel nechat přeložit do německého jazyka a následně doručit. Dne 13. 9. 2004 bylo vyúčtováno tlumočné. Současně soud reagoval na součinnostní dotazy ostatních soudů ohledně stavu řízení. Dne 7. 10. 2004 navrhla žalovaná 1) přerušení řízení. Dne 4. 11. 2004 se žalovaná vyjádřila. Následně byla soudem během listopadu 2004 vyzvána, nechť listiny předloží v českém jazyce. Usnesením ze dne 25. 11. 2004, č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 15. 12. 2004, bylo rozhodnuto o tom, že návrh 1) na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) se zamítá. Následně během listopadu 2004 bylo reagováno na součinnostní dotazy. Proti usnesení ze dne 25. 11. 2004 bylo podáno stran žalované odvolání. Věc byla dne 10. 12. 2004 předložena soudu odvolacímu. Následně i druhá z žalovaných podala proti rozhodnutí soudu odvolání. Následně jsou ve spise založeny překlady jednotlivých listin. Usnesením ze dne 16. 12. 2004 rozhodl Krajský soud v Plzni, č.j. , Anonymizováno, , tak, že odvolání proti rozhodnutí soudu ze dne 25. 11. 2004 bylo odmítnuto. Věc byla vrácena soudu prvního stupně 20. 12. 2004. Dne 5. 1. 2005 byl podán návrh na přerušení řízení, a to žalovanou 1), o čem bylo rozhodnuto usnesením ze dne 5. 1. 2005, č.j. , Anonymizováno, , s tím, že její návrh na přerušení řízení byl zamítnut. Soud dne 5. 1. 2005 nařídil jednání na 31. 1. 2005. To se jednání konalo, bylo provedeno listinné dokazování a bylo odročeno na 21. 2. 2005 za účelem provedení zbylých listinných důkazů. Usnesením č.j. , Anonymizováno, ze dne 3. 2. 2005 byl návrh žalovaných ze dne 31. 1. 2005 na přerušení řízení zamítnut. Usnesení nabylo právní moci 8. 2. 2005. Dne 4. 2. 2005 se vyjádřil žalobce. Dne 21. 2. 2005 se konalo jednání a jednání bylo odročeno na 23. 3. 2005 za účelem účastnických výpovědí a výslechu svědka. Během března 2005 soud reagoval na součinnostní dotazy. Dne 4. 3. 2005 bylo soudu sděleno, že byla doručena listina obsahující předvolání k jednání, respektive předvolání k výslechu svědka, nicméně tento svědek na adrese nebydlí. Dne 22. 3. 2005 se z jednání omluvil předvolaný svědek. Dne 23. 3. 2005 se konalo jednání. Byl vyslechnut žalobce za účelem ukončení účastnické výpovědi žalobce bylo odročeno na 27. 4. 2005. Dne 27. 4. 2005 se konalo jednání, byl vyslechnut žalobce a jednání bylo odročeno na 8. 6. 2005. Dne 18. 5. 2005 se vyjádřila žalovaná s tím, že navrhla vydání mezitímního rozsudku, k čemuž soud vyzval 24. 5. 2005 právního zástupce žalobce, nechť se k tomuto vyjádří. Dne 23. 5. 2005 byl návrh na vydání mezitímního rozsudku doplněn. Dne 31. 5. 2005 se k návrhu připojil i druhý žalovaný. To bylo 6. 6. 2005 doručeno právnímu zástupci žalobce. Ten se vyjádřil 6. 6. 2005 s tím, že uvedl, že s ohledem na neúčelnost a nehospodárnost žádá soud, aby nerozhodoval mezitímním rozsudkem. Dne 8. 6. 2005 se konalo jednání, byla vyslechnuta žalovaná, bylo odročeno na 10. 8. 2005. Usnesením ze dne 14. 6. 2005 byla ustanovena tlumočnice. Dne 10. 8. 2005 se konalo jednání, byla vyslechnuta svědkyně a bylo odročeno na 14. 9. 2005. V srpnu 2005 bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne 31. 8. 2005 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 14. 9. 2005 se konalo jednání, byla vyslechnuta svědkyně a jednání bylo odročeno na 19. 10. 2005. To se jednání konalo, byl vyslechnut žalobce a jednání bylo odročeno na 11. 11. 2005. Další jednání bylo odročeno na 16. 11. 2005 za účelem výslechu svědka. Dne 16. 11. 2005 se konalo jednání, byl vyslechnut svědek a z časových důvodů byla svědecká výpověď přerušena s tím, že jeho výpověď bude probíhat následující jednání, a to 12. 12. 2005. To jednání se konalo, byl vyslechnut svědek a bylo odročeno na 25. 1. 2006, a to za účelem účastnické doplňující výpovědi žalované. Dne 15. 12. 2005 soud učinil dotaz na právního zástupce žalované s tím, nechť se jeho klientka dostaví k soudu. Dne 27. 12. 2005 žalovaní doplnili návrh na provedení důkazů. Na následující jednání byli předvoláni svědci. Během ledna 2006 se někteří omluvili. Dne 25. 1. 2006 se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci a bylo odročeno na 1. 3. 2006. Usnesením z 31. 1. 2006 byla ustanovena tlumočnice, která 27. 1. 2006 následně vyúčtovala poskytnuté služby při jednání. V únoru 2006 se někteří svědci omluvili. Dne 1. 3. 2006 se konalo jednání, byl vyslechnut svědek, jednání bylo odročeno na 12. 4. 2006. Dne 3. 3. 2006 žalovaná 1) doplnila další důkazy. V březnu 2006 bylo vyúčtováno tlumočné. Dne 12. 4. 2006 se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci a bylo odročeno na 17. 5. 2006. Následně v dubnu 2006 bylo rozhodnuto o tlumočném a soud během dubna 2006 činil další součinnostní dotazy. Během května 2006 se předvolaný svědek omluvil z konaného jednání. Soud během května 2006 vyzval účastníky, nechť sdělí, zda se dostaví druhý z předvolaný svědků, jinak by bylo vhodné jednání odročit. Následně bylo dne 10. 5. 2006 předloženy listiny. Během května 2006 bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne 15. 5. 2006 bylo odročeno jednání z toho důvodu, že telefonicky právní zástupce žalobce sdělil, že svědkyně se ze zdravotních důvodů k jednání nedostaví a druhý z předvolaných svědků se z jednání již omluvil. Současně soud vyzval účastníky, nechť sdělí, zda trvají na výslechu uvedených svědků. Dne 17. 5. 2006 soud volal jednání na 7. 6. 2006. Dne 2. 6. 2006 bylo soudu doručen rozsudek soudu z Pasova. Následně se 7. 6. 2006 konalo jednání. Byl vyslechnut svědek a bylo odročeno na 20. 7. 2006. Soud během června 2006 uložil překladatelce přeložení uvedeného rozsudku a učinil další součinnostní dotazy. Překlad byl soudu doručen v červnu 2006. Následně bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne 14. 7. 2006 požádal svědek o zaplacení svědečného. O tom soud rozhodl usnesením ze dne 14. 7. 2006. Dne 19. 7. 2006 z důvodu onemocnění požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání a přiložil kopii pracovní neschopnosti. Soud jednání volal na 15. 9. 2006. Dne 31. 7. 2006 požádala žalovaná 1) o odročení jednání z důvodu dovolené. Soud tak volal jednání na dne 4. 10. 2006. To požádala druhá žalovaná o odročení jednání, a to 2. 10. 2006, a to z důvodu nemoci právního zástupce žalované. Soud tak volal jednání na 6. 11. 2006. To se jednání konalo, bylo provedeno dokazování a jednání bylo odročeno na neurčito. Soud během listopadu 2006 vyzval účastníky ke sdělení otázek na znalkyni. Dne 10. 11. 2006 se k věci vyjádřila žalovaná. Dále jsou ve spise založeny listiny v cizím jazyce, které byly následně zaslány během listopadu 2006 k překladu. Už během listopadu 2006 byly listiny s překladem vráceny soudu spolu s fakturou tlumočníka, o které bylo rozhodnuto ještě během listopadu 2006. V lednu 2007 byla vyzvána žalovaná 2) k doplnění otázek na znalce, čemuž vyhověla dne 15. 1. 2007. Dne 16. 1. 2007 bylo vypraveno dožádání k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 za účelem výslechu zde uvedené svědkyně, a to za účasti právních zástupců účastníků. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bylo doručeno 24. 1. 2007. Obvodní soud pro Prahu 4 volal jednání na 21. 2. 2007, z něhož se v únoru 2007 předvolaná svědkyně omluvila a přiložila i notářský zápis ohledně jejího vyjádření k věci. Dne 26. 2. 2007 byla věc vrácena Okresnímu soudu Plzeň-město. Soud během února 2007 vyzval účastníky k tomu, ať sdělí, zda mají nějaké návrhy na doplnění dokazování a sdělil jim výsledek dožádaného výslechu. Dne 8. 3. 2007 se k věci vyjádřil žalobce, a to požádal o prodloužení lhůty do konce měsíce března 2007. Dne 14. 3. 2007 se vyjádřila žalovaná 2) s tím, že navrhla ke slyšení další svědky. Dne 16. 3. 2007 se k věci vyjádřila žalovaná 2) a navrhla další důkazy. Soud návrhy během března 2007 rozeslal ostatním účastníkům, současně se dotázal na vyjádření, k jakým konkrétním skutečnostem mají být navržení svědci vyslýcháni. K věci se dále vyjádřila v březnu 2007 žalovaná. V dubnu 2007 se vyjádřila taktéž. V dubnu 2007 byly soudu předloženy úřední překlady listin a dne 11. 4. 2007 bylo rozhodnuto o tlumočném. Soud nařídil jednání dne 23. 4. 2007 na 16. 5. 2007, to se jednání konalo. Byli vyslechnuti svědci. Za účelem provedení dalších listinných důkazů bylo odročeno na 10. 7. 2007. Dne 24. 5. 2007 se k věci vyjádřil žalovaná, což bylo následně přeposláno žalobci a druhému z žalovaných. Ten se k tomu vyjádřil během června 2007. Dne 10. 7. 2007 se konalo jednání, nicméně z důvodu evakuace budovy soudu, když byla nahlášena bomba, bylo odročeno na neurčito. Soud následně nařídil jednání na 14. 9. 2007. Dne 20. 8. 2007 byly předloženy další listiny ze strany žalované. Během srpna 2007 soud tyto návrhy rozeslal ostatním účastníkům k vyjádření, přičemž žalovaný 2) se vyjádřil v září 2007. Dne 14. 9. 2007 se konalo jednání a bylo odročeno na 26. 10. 2007 s tím, že mělo dojít k ukončení dokazování a vyhlášení rozhodnutí. Strany byly poučeny, ať zašlou, pokud možno písemně, závěrečné návrhy. Následně bylo vyplaceno tlumočné. V říjnu 2007 byl podán závěrečný návrh žalovanou 1). Dne 26. 10. 2007 se konalo jednání. Usnesením soud připustil změnu žaloby dle návrhu žalobce ze dne 25. 10. 2007 a za účelem vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 2. 11. 2007. Dne 25. 10. 2007 podal závěrečný návrh žalobce. Dne 29. 10. 2007 další listiny předložila žalovaná 2). Dne 2. 11. 2007 byl vyhlášen rozsudek č.j. , Anonymizováno, , jehož výrokem I. soud rozhodl, že kupní smlouva uzavřená dne 14. 12. 1998 na převod zde uvedených nemovitostí je neplatná. Výrokem II. bylo určeno, že ve výroku I. uvedené nemovitosti patří do společného jmění manželů, a to pana , Jméno žalobce A, a , jméno FO, . Dále výrokem III. že se určuje, že ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu, zde uvedeném, a ve vztahu k nemovitostem, zde uvedeným, patří do společného jmění manželů. Dále výrokem IV. bylo rozhodnuto, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech, zde uvedených, patří do společného jmění manželů a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 29. 11. 2007 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování písemného znění rozhodnutí, to bylo prodlouženo do 31. 12. 2007. Rozsudek nabyl právní moci ve výroku III. 19. 8. 2008, ve výroku IV. 22. 1. 2008 a ve výroku II. 24. 11. 2011, a to vše ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2008. Žalovaná 1) podala v lednu 2008 odvolání proti rozsudku, přičemž byla usnesením ze dne 17. 1. 2008 vyzvána k doplnění odvolání. Usnesením ze dne 17. 1. 2008, č. j. , Anonymizováno, byl opraven výrok I. rozsudku. Dále podal odvolání během ledna 2008 i žalovaný 2). Ten byl usnesením ze dne 24. 1. 2008 vyzván, nechť své odvolání doplní. Dne 21. 2. 2008 žalovaná 1) doplnila své odvolání. Během března 2008 byla podaná odvolání doručena ostatním účastníkům. Dne 25. 2. 2008 bylo podáno odůvodnění odvolání i druhého žalovaného. Usnesením ze dne 28. 2. 2008 byla vyzvána žalovaná k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání a Krajskému soudu byla předložena věc dne 18. 3. 2008. Soud dne 4. 4. 2008 nařídil jednání na 14. 5. 2008. Dne 8. 4. 2008 podala návrh na doplnění dokazování žalovaná 1). Soud učinil součinnostní dotaz na Ministerstvo spravedlnosti ohledně znění občanského zákoníku spolu s překladem z němčiny. K čemuž bylo vyhověno 16. 4. 2008. Dne 5. 6. 2008 bylo nařízeno jednání na 9. 7. 2008. Současně byla vyzvána předsedkyně senátu soudu prvního stupně, ať se vyjádří k námitce podjatosti vznesené žalovanou 1) v podaném odvolání, a to do 9. 7. 2008. Vyjádření k námitce bylo podáno 13. 6. 2008. Dne 16. 7. 2008 se konalo jednání a byl vyhlášen rozsudek, č. j. , Anonymizováno, –1670, tedy Krajský soud v Plzni rozhodl o tom, že rozsudek prvního stupně se ve výroku pod bodem III. potvrzuje, ve výrocích pod body I., II.,V.,VI.,VII. a VIII. se mění, takže návrh žalobce na učení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 14. 12. 1998, se zamítá. Dále se zamítá návrh na určení, že nemovitosti zde uvedené patří do společného jmění manželů a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále je založen ještě protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 9. 7. 2008. Rozsudek Krajského soudu v Plzni nabyl právní moci dne 19. 8. 2008 a věc byla vrácena 13. 8. 2008 soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud sdělil, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, pokud dovodil, že je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výše uvedené kupní smlouvy, proto byla žaloba ve výroku I. zamítnuta. Pokud tedy soud prvního stupně nadále vycházel při rozhodování o části žaloby z jiného právního názoru než soud odvolací, soud rozhodnutí i ve výroku pod bodem II. zamítl. Pod bodem III. bylo rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno. Dne 10. 10. 2008 podala žalovaná 1) dovolání, to bylo doručeno 14. 10. 2008 právnímu zástupci žalobce. Dne 15. 10. 2008 byla složena částka přesahující 20 000 ze strany žalobce. Následně žalobce dne 16. 10. 2008 podal dovolání. Dále zaplatila soudní poplatek žalovaná, a to na výzvu soudu ze dne 23. 10. 2008. Žalovaná byla dále v listopadu 2008 vyzvána k předložení plné moci k zastupování, čemuž bylo během listopadu 2008 vyhověno. Věc byla dne 15. 12. 2008 předložena soudu Nejvyššímu k rozhodnutí. Dne 19. 1. 2009 soud ještě doručil další vyjádření účastníků. Během ledna 2009 soud rozeslal jednotlivá dovolání ostatním účastníkům k vyjádření. Dne 18. 6. 2009 se vyjádřil žalobce k dovolání prvé žalované. Dne 29. 4. 2010 se k věci vyjádřila žalovaná. Rozsudkem ze dne 24. 2. 2011 č.j. , Anonymizováno, rozhodl Nejvyšší soud o tom, že dovolání první žalované se odmítá a výrokem II., že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2008 č. j. , Anonymizováno, , se k dovolání žalobce ve výrocích II., III., IV., V. a VI.,VII.,VIII., a IX ruší a věc se vrací tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení. Věc byla okresnímu soudu vrácena dne 3. 3. 2011 a nabylo právní moci dne 9. 3. 2011. Dovolací soud řekl, že pokud odvolací soud se chtěl odchýlit od skutkových závěrů účinných soudem prvního stupně, jeho procesní postup nebyl správný a dále uvedl, že je rozhodné to, zda vydražené nemovitosti tvořily součást bezpodílového spoluvlastnictví a následně společného jmění či nikoliv. Okresní soud Plzeň-město zaslal spis dne 18. 3. 2011 soudu druhého stupně. Následně je založeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2011., č.j. , Anonymizováno, , o tom, že se záhlaví rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2011 opravuje, a to v bydlišti žalované a dále se opravuje i výrok II. s tím, že se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2008 ruší a vrací se tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení. V dubnu 2011 navrhla žalovaná 1) přerušení řízení do skončení řízení o její ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 29. 4. 2011 Krajský soud v Plzni přerušil řízení do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti první žalované proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2011 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. 4. 2011. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 5. 2011. Dne 25. 8. 2011 požádala žalovaná, aby jí byl ustanoven tlumočník. Dne 19. 10. 2011 se konalo jednání u odvolacího soudu, a byl vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Plzni, č.j. , Anonymizováno, , kterým výrokem I. byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výroku pod bodem II. potvrzen. Ve výrocích pod body V., VI., VII. a VIII. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a to ohledně nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 11. 2011 a věc byla vrácena 16. 11. 2011 soudu prvního stupně. Dne 20. 1. 2012 bylo stran žalované 1) podáno dovolání. Dne 23. 1. 2012 bylo podáno dovolání ze strany žalované 2). Soud usnesením ze dne 9. 2. 2012 vyzval žalovanou 1) k zaplacení soudního poplatku za dovolání a stejně tak vyzval žalovanou 2) k zaplacení soudního poplatku za dovolání. To bylo následně zaplaceno. Během února 2012 bylo doručeno dovolání k vyjádření ostatním účastníkům a věc byla dne 5. 4. 2012 předložena Nejvyššímu soudu. Dne 25. 3. 2015 byl vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, č.j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 15. 4. 2015 s tím, že dovolání žalované 1) a 2) se zamítá a bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení. Věc byla dne 10. 4. 2015 vrácena soudu prvního stupně. Doložka byla vyznačena 29. 4. 2015. (přílohový spis Okresního soudu Plzeň-město sp.zn. , Anonymizováno17. Rozsudkem o vypořádaní SJM byly mmj. do výlučného vlastnictví žalobce přikázány nemovitosti v , adresa, , kat. území , adresa, , jehož součástí je stavba bez čp/če, č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , hodnota, jehož součástí je stavba bez čp/če. Dále mu byla přikázána polovina pohledávky ze společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, ve výši 9 159 500 Kč a byla mu uložena povinnost zaplatit žalované na vypořádacím podílu částku 3 547 263 Kč. Z rozsudku dále vyplývá, že účastníci řízení učinili nesporným, že v době zániku SJM (leden 2005) byly nemovitosti v , adresa, plně funkční v nepoškozeném stavu a svým stavem odpovídaly svému stáří. Dále že v současné době (v době rozhodování soudu) jsou nemovitosti v podstatně horším stavu a jedná se o nadměrné a mimořádné poškození. Dále že při požáru ze dne 16. – 17. 6. 2018 kompletně shořela střecha budovy ředitelství a že střecha nebyla opravena. Dále že tato nemovitost byla nabyta zatím účelem, aby sloužila oběma manželům. Areál byl opakovaně a dlouhodobě obýván bezdomovci, došlo k požárům dne 8. resp. 10. srpna 2014 a 16. 6. 2018. Další požár areál zachvátil v roce 2020. Soud se nezabýval efektivitou a účelností správy nemovitosti jednotlivých účastníků, neboť mezi nimi nebylo sporu o tom, že areál od zániku SJM v lednu 2005 do rozhodnutí soudu byl nadměrně a mimořádně poškozen, což má za následek faktickou nepoužitelnost jakýchkoliv budov stojících na pozemcích. Jedinou ekonomicky přijatelnou variantou další správ nemovitostí je zbourání budov stojících na pozemcích. (rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 2. 2023, č.j. , Anonymizováno, , bod 31 a 36 odůvodnění)

18. Žalobce při účastnickém výslechu uvedl, že řízení o vypořádání SJM předcházela řízení o určení, co do SJM patří a co ne. Ta se vedla již od roku 1999, přičemž v roce 2012 již byly všechny tyto sporné otázky vyřešeny. On i bývalá manželka mají české i německé občanství. Předmětem bylo nakonec pouze vypořádání areálu v , adresa, , neboť zbytek byly dvě nemovitosti, na kterých se účastníci dohodli, nebo ostatní méně cenné věci. Uvedl, že s bývalou manželkou se nedohodli prakticky na ničem, jejich vztahy byly konfliktní. V roce 2012 byl areál provozuschopný a mohl generovat zisk, avšak s bývalou manželkou se nemohli dohodnout na jeho provozu, proto začal chátrat, byl rozkraden, byli zde bezdomovci a nakonec areál postihl několikrát požár. Žalobce měl s areálem strategický plán, měl zajištěno financování. Nicméně budovy v areálu v roce 2023 byly tak zchátralé, že bylo jediné možné řešení je zbourat. Navíc soud rozhodl o rozdělení areálu, který vždy sloužil jako jeden celek, tím sešlo z celého investičního záměru. Navíc v době rozhodnutí bylo žalobci 66 let a nemohl jít do takového dobrodružství, musel plány přehodnotit. Dle znaleckého posudku by bourací práce stály okolo 31 milionů korun. V průběhu navíc vzrostly ceny nemovitostí a s tím i samotný vypořádací podíl. Tím jak soud rozhodoval dlouho nezbylo žalobci než areál prodat. Dalšími dvěma nemovitostmi byl , adresa, a , Anonymizováno, . Co se týká penzionu uvedl, že ten byl celou dobu neobydlený a za zlomek pořizovací ceny ho nechal bývalé manželce, neboť opět řízení o tuto nemovitost trvalo dlouho, kdy manželka nemovitost převedla na akciovou společnost, takže prvoinstančně byl příslušný krajský soud. Činžovní dům také přenechal v rámci vypořádání bývalé manželce. Činžovní dům sice zisk generoval, ten však pobírala bývalá manželka. Areál s bývalou manželkou pořídili v roce 1996, přičemž původní záměr byl pronajímat areál jako sklady. Avšak na tom se už od počátku manželé nemohli dohodnout a nakonec se z toho rozvedli. Po 12 letech se rozhodlo, že areál patří do SJM, do roku 2006 byl v provozu, byli zde nájemníci, zisk inkasovala bývalá manželka, tchán a společnost jeho družky, které byl areál za zlomek ceny prodán. Následně do roku 2012 v areálu byl nějaký provoz, avšak ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto, že náleží do SJM, už se nemohli zase na ničem dohodnout a areál začal chátrat. Od počátku měl areál sloužit k zisku, nicméně s tchánem se nedohodli a ten odradil všechny potencionální nájemníky. Žalobce uvedl, že s areálem měl investiční záměry, a to udělat z něj multifunkční areál. Penzion v , adresa, sloužil jako rekreační chata, přičemž žalobce s tímto také měl investiční plány. Byl zde jednou, jinak se o to staral jeho tchán. Tím, že se nakoupily nemovitosti začaly velké rozepře a bývalá manželka se snažila nemovitosti oddisponovat ze SJM. Dále uvedl, že od osmdesátých let pracuje jak obchodní zástupce zahraničních firem, zprostředkovává obchody v ČR a SK. Dále uvedl, že od počátku soudních sporů s bývalou manželkou ho zastupoval , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedl, že to pro něj byla malá katastrofa, když po 24 letech musel měnit právního zástupce, navíc, když jejich vztah byl již přátelský. Nový právní zástupce se musel s tak složitou věcí znovu seznámit. K dotazu právní zástupkyně uvedl, že neshody ohledně areálu v , adresa, ho ovlivňovaly investičně, byl domluvený s několika partnery, ti se ho dotazovali na stav, a nakonec to soud rozhodl tak, že to znehodnotil.

19. Dne 26. 10. 2022 byla , tituly před jménem, , jméno FO, pozastaven výkon advokátní praxe. Ke dni 1. 7. 2023 byl ze seznamu advokátů vyškrtnut , tituly před jménem, , jméno FO, . (Oznámení o provedeném záznamu v seznamu advokátů na č.l. 70, Věstník ČAK ze dne 27. 9. 2023 na č.l. 72, Věstník ČAK ze dne 23. 12. 2022 na č.l. 73—74)20. , tituly před jménem, , jméno FO, byl od 26. 6. 2022 do minimálně dne 2. 8. 2022 hospitalizován v nemocnici, přičemž lékař uvedl, že ze závažných zdravotních důvodů není schopen vykonávat žádnou pracovní činnost a lze předpokládat dlouhodobé až trvalé vyřazení z pracovní činnosti. (Lékařská zpráva na č.l. 71)

21. Soud neprovedl další navržené důkazy (listiny založené na č.l. 6-8 spisu, znalecké posudky, důkazy založené v přílohovém spisu) neboť tyto byly provedeny v rámci navrženého důkazu spisem Okresního soudu Plzeň-město sp.zn. , Anonymizováno, . Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Výpověď žalobce byla věrohodná. Žalobce hovořil o věci uceleně a smysluplně. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

22. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

23. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

25. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

26. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

27. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

29. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

30. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci , Anonymizováno, a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci , Anonymizováno, proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci , Anonymizováno, proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

31. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011 (dále také jen „stanovisko NS“), je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

32. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce soud stanovil na 15 let a 4 měsíce. Přičemž počátek posuzovaného řízení byl ke dni 16. 1. 2008 a konec posuzovaného řízení soud stavil ke dni, kdy žalobce i žalovaná vzali zpět své odvolání po vzájemné dohodě, tj. 17. 5. 2023, neboť tento den skončila nejistota žalobce ohledně výsledku posuzovaného řízení. Nutno dodat, že počátek posuzovaného řízení nelze stavět k roku 1999, neboť sice možná spory mezi bývalými manžely začaly již v tomto roce, avšak žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena řízením o vypořádání SJM, tedy vedeného Okresním soudem Plzeň-město sp.zn. , Anonymizováno, , a toto začalo podáním návrhem na vypořádání SJM, nikoliv dříve. Pokud žalobce svou újmu spojuje i s řízeními předchozími, toto není předmětem tohoto řízení, neboť žalobce svou žalobu zcela jasně specifikoval a svůj nárok spojil právě s řízením shora uvedené sp.zn. a žalobce si tyto nároky může žalovat samostatně. Pouze pro úplnost soud dodává, že nelze konec řízení stavět ani ke dni, kdy byl zadán požadavek na Katastrální úřad nebo den kdy byla vyznačena doložka právní moci na konečném rozhodnutí, neboť soud je přesvědčen o tom, že nejistota plynoucí žalobci z nepřiměřeně dlouze vedeného řízení skončila ve dne, kdy k soudu byl podán návrh na zpětvzetí odvolání proti konečnému rozhodnutí, neboť právě tento den žalobci jeho nejistota ohledně výsledku posuzovaného řízení skončila. Nelze nedodat, že konec posuzovaného řízení nelze stavět ke dni sepsání dohody o tom, že účastníci posuzovaného řízení vezmou podaná odvolání zpět, neboť tato dohoda nemá pro soud prakticky žádné procesní účinky. Přicházelo by ještě v úvahu stavět konečnou lhůtu ke dni právní moci rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, tj. 14. 6. 2023, avšak soud je přesvědčen o správnosti shora vyjevené myšlenky ohledně konce posuzovaného řízení. K průtahům ohledně vyznačení doložky právní moci a zaslání návrhu na KÚ viz dále.

33. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení, viz dále) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ostatně to nebylo mezi účastníky ani sporné, když sice žalovaná se k jednání soudu nedostavila, z jejich vyjádření a navíc ze skutečnosti, že žalobci na nároku plnila, to vyplývá. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

34. Soud se ztotožňuje se závěrem žalované v jejím stanovisku, že je na místě poskytnout odškodnění nemajetkové újmy tzv. relutární satisfakcí. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud ČR pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 15 let a 4 měsíce, což lze označit za extrémní délku řízení, proto soud přistoupil k poskytnutí základní částky při horní hranici uvedeného rozmezí.

35. Základní částka tak byla stanovena ve výši 286 666,70 Kč (14 X 20 000 + 4 X 1 666,70) Je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

36. Předně soud uvádí, že dle Stanoviska „(Nejvyšší soud) dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.“ Soud tak s ohledem na uvedené posuzoval přiměřenost délky ostatních řízení, pro které bylo nezbytné posuzované řízení přerušit (sp.zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Předně soud uvádí, že přerušení posuzovaného řízení bylo zcela důvodné, neboť ve shora uvedených ostatních řízeních byla řešena otázka rozsahu SJM, proto samotné řízení o vypořádání SJM nemohlo skončit dříve než tyto ostatní řízení.

37. Posuzované řízení bylo přerušeno z důvodu vedeného řízení sp.zn. , Anonymizováno, od 20. 3. 2008 – 25. 9. 2008 (tedy 6 měsíců) a od 1. 12. 2009 – 28. 3. 2012 (tedy 2 roky a 4 měsíce). Předně soud uvádí, že zásadním pro projednávanou věc je období tohoto vedlejšího řízení v době, kdy pro jeho vedení bylo přerušeno posuzované řízení (, Anonymizováno, ), tj. shora uvedená období (3/2008-3/2012), nikoliv období předcházející. Soud tedy neposuzoval celkovou délku tohoto vedlejšího řízení (, Anonymizováno, ). Předmětem posuzovaného řízení bylo určení vlastnictví k nemovitosti. Dne 2. 11. 2007 byl vyhlášen rozsudek č.l. , Anonymizováno, , ve znění usnesení ze dne 17. 1. 2008, kterým bylo rozhodnuto o tom, že nemovitost náleží do SJM žalobce a jeho bývalé manželky. Ve věci bylo dále podáno odvolání. Odvolací soud svým rozsudkem ze dne 16. 7. 2008, č.j. , Anonymizováno, , rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil a částečně změnil. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 8. 2008. V tomto období soud žádné průtahy neshledal. Soudy postupovaly zcela koncentrovaně a plynule. Je pravdou, že sice byla prodloužena lhůta k vypracování písemného znění rozsudku soudu I. stupně, avšak na délce řízení se to výrazně neprojevilo. Naopak lze shledat, že rozhodování o odvolání v délce 6 měsíců je značně rychlé, ještě za situace, že soudní poplatek nebyl zaplacen spolu s odvoláním, když jeho splatnost nastává podáním odvolání, ale až k výzvě soudu. Nicméně ve věci , Anonymizováno, byla podána dovolání a soud v posuzovaném řízení vyčkával tohoto rozhodnutí. Za této situace nastalo v pořadí druhé přerušení posuzovaného řízení od 12/2009-3/2012. Dovolání ve věci , Anonymizováno, byla předložena NS k rozhodnutí dne 15. 12. 2008, ten rozhodl až dne 24. 2. 2011, č.j. , Anonymizováno, s tím, že zrušil rozhodnutí soudu II. stupně. Lze sice hodnotit další postup soudu jako plynulý a koncentrovaný, avšak období nečinnosti lze shledat v době rozhodování NS, neboť přiměřenou pro rozhodnutí NS lze dle literatury považovat 1 rok, neboť tento soud ve věci nečiní žádné procesní úkony a ve věci rovnou vyhlásí rozhodnutí, avšak období 2 roky a 2 měsíce pro rozhodování NS (12/2008-2/2011) nelze považovat za přiměřeně dlouhé. Nelze však shledat, že by jinak v tomto období docházelo k nepřiměřeným nebo nedůvodným průtahům. Soud ve věci následně postupoval koncentrovaně a plynule, pročež v posuzovaném řízení (, Anonymizováno, ) bylo pokračováno po rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2011, č.j. , Anonymizováno, . Pokud jde tedy o délku řízení sp.zn. , Anonymizováno, v rozhodné části (od 3/2008-3/2012) soud neshledal, až na výše uvedené období rozhodování NS, zásadní průtahy. Soudy postupovaly plynule, koncentrovaně. V tomto období ani nebylo řízení nikterak procesně složité, avšak bylo složité ohledně právní a skutkové otázky. Účastníci řízení se na délce řízení zásadně nepodíleli, avšak soudní poplatky zaplatili vždy až k výzvě soudu, přestože soudní poplatky za podaná dovolání a odvolání jsou splatné s tímto podáním. Pokud jde o význam předmětu pro žalobce, lze hodnotit tento jako standartní. Pokud by se pak soud měl vyjádřit k celkové délce tohoto řízení, soud konstatuje, že ani tak nebylo řízení shledáno jako nepřiměřeně dlouhé. Zásadní vliv na délku tohoto řízení měla skutečnost, že soud musel posoudit občanství žalobce. Ve věci se konalo značné množství ústních jednání, avšak postup soudu (až na uvedenou výjimku při rozhodování NS) byl plynulý a koncentrovaný. Ve věci rozhodoval soud I. stupně, odvolací soud i soud Nejvyšší. Jakkoliv nelze přičítat k tíži účastníků, že využívají svá práva a podávají ve věci řádné i mimořádné opravné prostředky, nelze ani přičítat státu k tíži období, kdy se s tímto musely vypořádat. Účastníci se na vedení sporu podílely a to tím, že jednak soudní poplatky byly hrazeny k výzvě soudu, přestože jsou splatné podáním, jednak opakovanými žádostmi o odročení jednání, změnami návrhu, aj. Pokud jde o složitost věci, tu s ohledem na již uvedené, tedy to, že soud musel posuzovat občanství žalobce, s čímž souvisela mezinárodní dožádání, lze hodnotit jako složitou. Soud dále musel ve věci ustanovit překladatele, tlumočníka, s čímž souvisela nezbytnost rozhodnutí o jejich odměně. Význam předmětu řízení pro žalobce byl shledán jako standartní. Tento se presumuje, neboť řízení nepatří mezi řízení se kterými se dle Stanoviska NS pojí význam předmětu jako zvýšený a soud tento zvýšený význam ani neshledal.

38. Dále bylo posuzované řízení přerušeno z důvodu vedeného řízení sp.zn. , Anonymizováno, od 27. 11. 2015-15. 5. 2018 (tedy 2 roky a 6 měsíců). Nutno podotknout, že i toto řízení bylo přerušováno do skončení řízení sp.zn. , Anonymizováno, . V tomto řízení (v rozhodné části) nedocházelo k nedůvodným průtahům, soud postupoval koncentrovaně a plynule. Řízení bylo standartně složité. Na řízení se zásadně podíleli účastníci, k jejichž opakovaným žádostem bylo odročováno jednání, účastnici měnili návrhy na provedení důkazů, soud opakovaně odročoval s ohledem na možnost vyřešení věci mimosoudně. Význam předmětu řízení soud hodnotí jako standartní.

39. Konečně bylo posuzované řízení přerušeno z důvodu vedeného řízení sp.zn. , Anonymizováno, od 14. 1. 2019-5. 6. 2019 (tedy 5 měsíců). Předmětem posuzovaného řízení bylo rozhodnutí o neplatnosti zástavního práva, přičemž rozhodné období bylo rozhodováno odvolacím soudem. Soud neshledal, že by docházelo k bezdůvodným prodlevám a průtahům, soud postupoval plynule a koncentrovaně.

40. Soud tedy shledal, že posuzované řízení bylo důvodně přerušeno v délce 4 roky a 9 měsíců, přičemž ve vedlejších řízeních nebylo shledáno, že by jejich délka byla nepřiměřeně dlouhá a docházelo k zásadním průtahům (v období rozhodném pro v této věci posuzované řízení, tedy v obdobích, kdy bylo posuzované řízení přerušeno, 3/2008-9/2008, 12/2009-3/2012, 11/2015-5/2018 a 1/2019-6/2019). Soud dále hodnotil i další kritéria.

41. Co se týká postupu soudu v posuzovaném řízení, soud shledal, že na délce řízení se procesní soudy nepodílely. Co se týká posouzení důvodnosti přerušení soud se již tímto zabýval (viz shora). Soudy postupovaly plynule, koncentrovaně, nebylo nedůvodně přerušeno. Ve věci se konalo značné množství ústních jednání. Meritem věci se zabýval pouze soud I. stupně, avšak soud odvolací rozhodoval o odvolání proti procesním rozhodnutím. Stát nese primární odpovědnost za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku, neboť vypracování znaleckého posudku je pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci, a proto soudy a jiné příslušné státní orgány musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci, a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám. V posuzovaném řízení však soud nezjistil, že by docházelo k prodlevám při vypracování znaleckého posudku. Je pravdou, že znalec požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, avšak tato žádost byla důvodná a znalec podal posudek o pouhé 3 týdny později. V tom nelze shledat nepřiměřené prodlevy a tuto okolnost nelze přičítat k tíži státu. Pokud jde o tvrzení žalobce, že soud I. stupně ve věci rozhodl nesprávně a nespravedlivě, a to i co do nákladů řízení, soud konstatuje, že tato námitka měla zásadně své místo v posuzovaném řízení, zdejší soud nemá pravomoc toto hodnotit. Navíc, pokud žalobce nebyl s rozhodnutím soudu I. stupně spokojen, měl trvat, a to i přes délku řízení, na svém odvolání. Pokud žalobce uvádí, že došlo k průtahům v době vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí a zaslání rozhodnutí na katastr nemovitostí, soud s tímto nesouhlasí. Rozhodnutí ve věci bylo vyhlášeno dne 26. 1. 2023, proti rozhodnutí byla podána odvolání, ta byla nakonec dne 17. 5. 2023 vzata zpět. Odvolací soud o zastavení odvolacího řízení rozhodl dne 15. 6. 2023. Rozsudek soudu I. stupně pak nabyl právní moci dne 19. 4. 2023. Doložka byla na rozsudku vyznačena dne 21. 6. 2023 (soudu I. stupně byla věc vrácena dne 7. 6. 2023). Je sice pravdou, že doložka byla na rozsudku vyznačena až po více jak 2 měsících od nabytí právní moci rozsudku, nicméně nelze odhlédnout od toho, že zastavil-li odvolací soud odvolací řízení proto, že odvolání bylo vzato zpět, nastane právní moc napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně (zpětně) dnem, v němž by nabylo právní moci, kdyby odvolání vůbec podáno nebylo (srov. § 222 odst. 1 a komentář k § 222; NS 33 Odo 6/2002). V takovém případě byla doložka právní moci vyznačena v přiměřené lhůtě. Obdobně i k námitce žalobce, že rozhodnutí nebylo v přiměřené lhůtě doručeno katastrálnímu úřadu (doručeno 26. 6. 2023), kdy soud nemohl rozsudek doručit dříve než nabyl právní moci, která však mohla být vyznačena až po rozhodnutí soudu odvolacího. Nelze odhlédnout od toho, že žalobce ani o dřívější vyznačení doložky právní moci nebo zaslání rozhodnutí katastrálnímu úřadu nepožádal. Základní částka tak s ohledem na postup soudu modifikována nebyla.

42. Soud shledal, že řízení bylo složité, a to po procesní, skutkové i právní stránce. Soud se musel vypořádat s předběžnou otázkou vlastnického práva k nemovitostem, přičemž pro účely zodpovězení této otázky řízení opakovaně přerušoval. Současně docházelo ke změnám skutkových tvrzení. V souvislosti s opakovaným přerušením řízení byl soud nucen opakovaně činit součinnostní dotazy a sledovat stav vedlejšího řízení. Předmětem vypořádání společného jmění manželů byly nemovitosti (rozsáhlý areál v , Anonymizováno, , penzion v , adresa, a činžovní dům ve , Anonymizováno, , tedy nemovitosti značného rozsahu a hodnoty), bankovní účty, a to i bankovní účty v cizině, a podíly na právnických osobách, již to samo o sobě svědčí o složitosti věci. Složitost byla dána i tím, že žalobce a jeho bývalá manželka měli dvojí občanství a bylo také nezbytné zabývat se rozhodným právem. Ve věci byli ustanoveni tlumočníci, překladatelé i znalci, bylo nezbytné tak rozhodnout o jejich odměně. Stejně tak byli ve věci vyslechnuti svědci a bylo provedeno značné množství důkazů. Soud dále činil součinnostní dotazy na banku v Itálii a soudy v Německu a Rakousku. Bylo dále nezbytné opakovaně ustanovovat překladatele k překladu doložených listin. Věc tak byla s mezinárodním prvkem, kdy tvrzení žalobce o triviálnosti dotazu na mezinárodní banku je nerelevantní. Ve věci bylo nezbytné rozhodovat o opakovaných změnách žaloby, částečných zpětvzetích. S ohledem na toto kritérium soud snížil základní částku o 35 %.

43. Nejzásadnějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení je význam předmětu řízení pro žalobce. Dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestního, řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Předmětem posuzovaného řízení byl nárok majetkový, který obecně nemá pro poškozené zvýšený význam. Je tak presumován význam standartní. Žalobce svůj zvýšený význam odvozuje od toho, že bylo zasaženo do jeho vlastnického práva. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že žalobce zvýšený význam předmětu řízení staví na tom, že s nemovitostmi (zejména s areálem v , adresa, ) nemohl nakládat, činit svoje investiční plány, negenerovaly zisk a areál chátral, kdy po rozhodnutí soudu připadala v úvahu pouze demolice nemovitostí. Soud sice má za prokázané, že areál od rozvodu manželů (1/2005) do rozhodnutí soudu v posuzovaném řízení zchátral, vyhořel a přestal generovat zisk, není ale již dle soudu dána příčinná souvislost mezi tímto stavem nemovitostí a nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Základní příčina nemožnosti areál využívat, provozovat a dále s ním nakládat spočívala v tom, že se bývalí manželé nemohli na ničem dohodnout, bývalá manželka se snažila nemovitosti vymanit z masy SJM. Žalobce uvedl, že v areálu byli do roku 2006 nájemníci, dále pak do roku 2012 areál vykazoval i určitý malý zisk, avšak v tomto roce, ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o tom, že areál náleží do SJM, se s bývalou manželkou žalobce již na ničem nedohodl a areál začal chátrat. Dále uvedl, že soud areál, který měl být využíván jako jeden celek, rozdělil a tím vlastně sešlo z jeho investičních plánů. Je tedy zřejmé, že již od roku 2006, tedy ještě před zahájením posuzovaného řízení, ani v areálu nebyli nájemníci a zisk postupně klesal. Investiční plány žalobce nezrealizoval z vícero důvodů, kdy zásadním bylo „nešťastné“ rozdělení areálu mezi bývalé partnery (dalšími byly věk žalobce, finanční prostředky, aj.). Pokud do areálu následně oba účastnici nechtěli investovat a zajišťovat jeho provoz nemá toto souvislost s posuzovaným řízením. S ohledem na uvedené absentuje příčinná souvislost. Z výslechu žalobce dále vyplynulo, že odjakživa podniká v jiném oboru a areál ke svému podnikání ani nevyužíval. Žalobce zvýšený význam neodvozuje ani od celkové hodnoty vypořádávané masy SJM, kdy sám uvedl, že mu šlo jen o areál v , adresa, , o ostatních movitých a nemovitých věcí se v rámci svých podání a výslechu zmínil pouze okrajově, uvedl, že o tyto ani zájem neměl a zajímal ho pouze areál. Pokud jde o tvrzení, že v průběhu posuzovaného řízení musel žalobce měnit právního zástupce, který v jeho průběhu vážně onemocněl, soud konstatuje, že zde není dána příčinná souvislost mezi onemocněním právního zástupce žalobce a nepřiměřenou délkou řízení. Tuto skutečnost nelze přičítat k tíži státu. Dále soud uvádí, že žalobce není ani osobou vyššího věku dle konstantní judikatury, kdy touto je osoba dosahující věku 75 let a více. Soud tak základní částku nemodifikoval.

44. Účastníci řízení se na délce podíleli. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že předmětem řízení bylo vypořádání SJM, kde chování účastníků délku řízení značně ovlivňuje, jako tomu bylo v posuzované věci. Účastníci opakovaně žádali o odročení věci z důvodu mimosoudního jednání, přičemž nakonec se i částečně dohodli. Dále opakovaně žádali o odročení z důvodu nemoci, kolize jednání, změny právního zastoupení, aj. Soudní poplatek byl vždy zaplacen až k výzvě soudu, přestože tento je splatný podáním. Soud základní částku snížil pro podíl žalobců o 5 %.

45. S ohledem na výše uvedené žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jim zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 172 000 Kč. Soud vycházel ze základní částky 286 666,70 Kč (20 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 40 % (- 35 % složitost řízení, - 5 % chování účastníků). Žalovaná v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců konstatovala porušení práva žalobce a poskytla mu částku 185 250 Kč, tedy více, než by žalobci poskytl soud. Žaloba tak nebyla podána důvodně a soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, když nárok projednala v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě, přičemž nárok žalobce shledala co do částky 185 250 Kč důvodným a soud žalobci vyšší odškodnění neposkytl, je žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ve věci samé dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

47. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť v průběhu řízení nebyly zjištěny skutečnosti svědčící ve stanovení lhůty jiné a účastníci tak ani nenavrhovali.