22 C 54/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 52 625 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 52 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 6. 9. 2024 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky představující zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 ECm 7/2022 (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení, jehož předmětem bylo zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, v pozici žalovaného. Původně bylo posuzované řízení vedeno Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. 48 C 91/2019, následně byla věc postoupena soudu krajskému, jako věcně příslušnému. Řízení trvalo více jak 5 let. Žalobce po celou dobu posuzovaného řízení žil v nejistotě, jak bude o jeho právech a povinnostech rozhodnuto, což bylo frustrující. Při výpočtu přiměřeného zadostiučinění žalobce vyšel ze základní částky 62 500 Kč, tj. 15 000 Kč za rok trvání řízení. Základní částku dále navýšil s ohledem na složitost věci o 15 %. Uvedl, že se jednalo o obvyklou, až triviální kauzu, již Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 11. 9. 2023 vyřkl zcela jasný závěr, který byl potvrzen Ústavním soudem. Bylo zdrcující, když se následně soud I. stupně tímto názorem neřídil a vyslovil názor zcela opačný. Tím došlo ke zcela zjevným průtahům. Dále základní částku navýšil o 15 % s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Žalobce měl snahu o co nejrychlejší vyřešení sporu. S ohledem na postup soudu, tedy skutečnost, že soudce soudu I. stupně nerespektoval závazný právní názor, částku navýšil o 10 %. S ohledem na význam řízení pro žalobce byla základní částka také navýšena o 10 %. Celkové tak požaduje částku 93 750 Kč. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 30. 4. 2024, přičemž žalovaná plnila co do částky 41 125 Kč. Žalobce tak požaduje částku poníženou o toto plnění, tj. 52 625 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 31. 10. 2024. Žalobce se stanoviskem žalované nesouhlasil. Dle žalobce bylo řízení zahájeno dne 19. 3. 2019 a skončeno dne 15. 6. 2024, tj. trvalo bezmála 5 a čtvrt roku. Postup soudů lze označit za excesivní, neboť obdobné věci mají být rozhodovány v co nejkratší lhůtě. Žalobce byl v dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku sporu, což představuje významný zásah do jeho dalšího působení. Ponížení základní částky je s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu nepřiléhavé. Jednalo se o zcela obvyklou kauzu, dalo by se říci, že se jednalo o vyřešení triviální právní otázky absolutní neplatnosti, kterou po mnoha letech vyřešil až Vrchní soud.

2. K výzvě soudu k prokázání naříkaného významu předmětného řízení žalobce doplnil, že byl v mnohaleté nejistotě ohledně právního stavu, spojenou s finanční nejistotou, kdy předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, které bylo představováno částkou 750 000 Kč a náklady řízení ve výši 200 000 Kč. Byl v dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku řízení. Uvedl, že judikaturou je částka 1 000 000 Kč přirovnávaná k 10 letům vězení. Uvedl, že obdobné řízení má být řešeno v co nejkratší lhůtě, proto v projednávané věci došlo k excesu. Žalobce má za to, že již řízení, které má běžný nebo snížený význam pro žalobce, by mělo být odškodněno finančně.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 30. 4. 2024 předběžně uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Tento nárok uznala důvodným v částce 41 125 Kč, což bylo žalobci sděleno stanoviskem ze dne 24. 7. 2024. Zrekapitulovala obsah přílohového spisu, přičemž uzavřela, že k nedůvodným průtahům v řízení nedošlo, jednotlivé procesní úkony byly soudy činěny průběžně, o čemž svědčí fakt, že žalobcem nebyla podána stížnost na průtahy ani stížnost na nečinnost. Žalobce se o řízení dozvěděl dne 15. 7. 2019, od tohoto dne mohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla mu vznikat nemajetková újma. Délka řízení tak ve vztahu k žalobci činila 4 roky a 11 měsíců. Takto stanovenou délku řízení žalovaná hodnotila jako nepřiměřenou. Délka řízení byla zapříčiněna rozhodováním soudu vyšších stupňů, což objektivně prodlužuje délku řízení. Posuzované řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů a u Ústavního soudu. Meritorně rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud odvolací jednou a Nejvyšší soud jednou. Řízení bylo po skutkové i právní stránce složité, včetně zahraničního prvku a součinnosti s ambasádou v Bangkoku. Význam pro žalobce byl shledán jako běžný. Ve věci byly provedeny listinné důkazy, byl vyslechnut svědek, musel být vypracován znalecký posudek za účelem posouzení podpisu žalovaného, který jej sporoval, přičemž ten shledal, že se jedná o podpis žalovaného. Předmětem řízení bylo posouzení porušení konkurenční doložky a výše smluvní pokuty. Základní částku 58 750 Kč žalovaná snížila s ohledem na složitost řízení vč. opakovaných žádostí účastníků o odročení o 10 % a dále o 20 % s ohledem na rozhodování všech tří stupňů soudní soustavy a soudu Ústavního. K doplnění ze strany žalobce uvedla, že žalobcem citovaná judikatura není vůbec přiléhavá projednávané věci. Nelze výši předmětu trestného činu, který je zásadní pro výši trestu, porovnávat s významem v řízení civilním. Žalobce namítá, že byl nucen z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení uzavřít smír, avšak toto je pouze účelové, neboť posuzované řízení bylo na hraně přiměřenosti a nepřiměřenosti co se týká jeho délky, postup soudu nevykazoval excesy.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 30. 4. 2024 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalovaná stanoviskem ze dne 24. 7. 2024 částečně vyhověla nároku žalobce co do částky 41 125 Kč, částka byla na účet žalobce připsána dne 26. 7. 2024.

5. Z důkazů provedených v řízení soud učinil následující skutková zjištění.

6. Soud provedl dokazování spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem vedeného pod sp. zn. 60 ECm 7/2022. Z tohoto spisu se podává, že dne 19. 3. 2019 byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci , jméno FO, proti , Jméno žalobce, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Dne 23. 3. 2019 byl zaplacen soudní poplatek a dne 9. 4. 2019 byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 20. 5. 2019 zrušen, neboť se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Věc byla předložena vedení soudu s tím, že věc měla být zapsána do specializace podle rozvrhu práce za rok 2019. Dne 15. 7. 2019 byl vyzván žalovaný, nechť se k podané žalobě vyjádří. Dne 18. 7. 2019 byl podán odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. Podání žalovaného bylo přeposláno dne 13. 8. 2019 žalobci. Žalobce dne 14. 8. 2019 předložil další důkazy. Dále bylo nařízeno jednání na den 2. 10. 2019. Dne 27. 8. 2019 se vyjádřil žalobce, vyjádření bylo následně v září 2019 přeposláno žalovanému. Dne 9. 9. 2019 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu plánované zahraniční cesty v září 2019. Soud k žádosti odročil jednání na 9. 10. 2019. Dne 17. 9. 2019 se vyjádřil žalovaný. Dne 18. 9. 2019 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize jednání. Jednání tak bylo dne 19. 9. 2019 odročeno na den 25. 10. 2019. Následně dne 18. 9. 2019 žalovaný doplnil žádost o odročení jednání s tím, že ve zde uvedených dnech bude pracovně mimo Českou republiku. Soud tak nařídil jednání na 22. 11. 2019. Předně si soud vyžádal stanovisko účastníků, zda žádají nařídit jednání na 15. 11. nebo 20. 11. 2019. Dále právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání s tím, že je zde kolize s již nařízenými jednáními, proto bylo jednání odročeno na 7. 1. 2020 s tím, že soud sdělil, že je nutné v případě nemožnosti účasti zařídit substituci. V prosinci 2019 soud účastníkům sdělil, že na jednání bude vyslýchán žalovaný s tím, že pokud navrhují další výslechy některých svědků, mají zajistit jejich účast. Dne 13. 12. 2019 byly navrženy důkazy, vč. svědků, k čemuž soud sdělil, že je nutné svědka, který je navržen k výslechu, přivést do jednací síně. Dne 7. 1. 2020 byly provedeny listinné důkazy a za účelem vypracování písmoznaleckého posudku k pravosti podpisu žalovaného bylo odročeno na neurčito. Dne 11. 1. 2020 se vyjádřil žalobce. Usnesením ze dne 13. 1. 2020 soud vyzval žalovaného k doplnění tvrzení do 22. 1. 2020. Dne 16. 1. 2020 soud ustanovil znalce z oboru písmoznalectví k vypracování znaleckého posudku do 90 dnů, znalci bylo usnesení doručeno 24. 1. 2020. Současně soud uložil zaplatit oběma účastníkům zálohu na provedení znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč. Dne 22. 1. 2020 se k věci vyjádřil žalobce. V lednu 2020 se k věci vyjádřil i žalovaný. Během února roku 2020 byla podání přeposlána. Soud nařídil jednání na 15. 5. 2020. Současně učinil další součinnostní dotazy, zaslal znalci další podklady k vypracování znaleckého posudku a předvolal svědky. Znalci byly listiny předloženy dne 13. 3. 2020. Dále v březnu 2020 soud učinil další součinnostní dotazy. Dne 30. 1. 2020 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 27. 3. 2020 sdělil soudní znalec, že je již vypracován znalecký posudek. Dne 1. 4. 2020 byl znalecký posudek předložen soudu. V dubnu 2020 byl znalecký posudek přeposlán stranám k vyjádření, případně k navržení výslechu znalce. V květnu 2020 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 15. 5. 2020 se konalo jednání. Soud sdělil, že s ohledem na opatření vztahující se k nemoci Covid-19 se nepodařilo získat potřebné informace z Thajska prostřednictvím ambasády a tyto informace by měly být k dispozici poté, co opadnou omezující opatření v Thajsku. Byl vyslechnut žalovaný, dále byly provedeny listinné důkazy a bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání součinnosti s Českou ambasádou v Bangkoku. Během června 2020 byl protokol zaslán účastníkům řízení. V červnu 2020 bylo vyplaceno znalečné, následně soud činil další součinnostní dotazy. V červenci 2020 soud nařídil jednání na 21. 8. 2020. Dne 17. 8. 2020 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu kolize. Soud tak jednání odročil na 27. 8. 2020 a to i z důvodu nemoci soudce. Dne 21. 8. 2020 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu kolize, z těchto důvodů bylo odročeno na 9. 10. 2020, přičemž soud si předem vyžádal stanoviska účastníků k jednotlivým navrženým dnům, kdy se může konat jednání. V červnu 2020 bylo reagováno na součinnostní dotaz soudu z Bangkoku. Dne 9. 10. 2020 se konalo jednání, byly provedeny listinné důkazy za účelem vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 16. 10. 2020. Rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č.j. 48 C 91/2019-186, byla uložena povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč spolu s příslušenstvím a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 24. 11. 2020 bylo stran žalovaného podáno odvolání. Dále byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, který zaplatil 3. 12. 2020. V prosinci 2020 bylo odvolání přeposláno žalobci. Ten se k němu vyjádřil 18. 12. 2020. Věc byla dne 12. 1. 2021 předložena odvolacímu soudu. V průběhu ledna 2021 předsedkyně odvolacího senátu předložila spis z důvodu toho, že se domnívá, že dle rozvrhu práce patří spis do specializovaného oddělení. Dne 4. 2. 2021 byl spis vrácen s tím, že věc nepatří do specializovaného senátu a věc má být projednána. Následně v březnu 2021 předseda senátu věc předložil vedení soudu s tím, že nejprve je třeba určit rozhodné právo, kterým se bude věc řídit, neboť připadá v úvahu užití thajského právního řádu, dále bude nutné vyřešit, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání věcí a tato otázka spadá do specializace zde uvedených senátů. V dubnu 2021 byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí do specializovaného senátu, který rozhoduje věci s mezinárodním prvkem. Usnesením ze dne 15. 4. 2021, č.j. 9 Co 64/2021–201 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému k projednání věci v první stupni. Usnesení nabylo právní moci 10. 5. 2021. Věc byla dne 4. 5. 2021 vrácena okresnímu soudu, přičemž ještě v květnu 2021 byla předložena krajskému soudu s tím, že s ohledem na rozhodnutí předkládají spis. Dne 26. 5. 2021 sdělil žalobce, že bude podávat proti rozhodnutí dovolání, které podal dne 8. 6. 2021. Usnesením z června 2021 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, které bylo v červnu 2021 zaplaceno. Následně v červnu 2021 bylo dovolání přeposláno žalovanému k vyjádření a věc byla 30. 7. 2021 předložena soudu nejvyššímu, který usnesením ze dne 2. 3. 2022, č.j. 27 Cd 2223/2021–215, rozhodlo o tom, že se dovolání zamítá. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 3. 2022 a věc byla okresnímu soudu vrácena dne 21. 3. 2022. Věc byla předložena krajskému soudu v dubnu 2022. Ten nařídil jednání na 30. 8. 2022. Dne 24. 8. 2022 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání tak bylo odročeno na 11. 10. 2022. Dne 7. 10. 2022 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na neurčito. Během října 2022 Krajský soud v Ústí nad Labem vyzval účastníky s tím, nechť je z jejich strany poskytnuta maximální součinnost a předložili veškeré jim přístupné dokumenty vztahující se k obsahu thajského práva, a to předtím, než bude věc předložená , právnická osoba, s žádostí o pomoc s ohledem na určení rozhodného práva. K věci se vyjádřil v listopadu 2022 žalobce. Dne 25. 5. 2023 podal žalobce návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 31. 5. 2023, č.j. 68 ECm 7/2022–266, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2023, bylo rozhodnuto o předběžném opatření s tím, že se mu vyhovělo. Žalovanému bylo do pravomocného skončení řízení zakázáno nakládat s nemovitými věcmi uvedenými zde, částečně byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut. Dne 14. 6. 2023 se k věci vyjádřil žalovaný, současně podal odvolání proti usnesení ze dne 31. 5. 2023. Soud jej v červnu 2023 vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, které bylo následně zaplaceno. Odvolání bylo v červnu 2023 zasláno žalobci, ten se k němu vyjádřil 29. 6. 2023. Věc byla dne 7. 7. 2023 předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí, který usnesením ze dne 11. 9. 2023, č.j. 7 CMo 140/2023–348, které nabylo právní moci dne 11. 10. 2023, rozhodl o tom, že usnesení soudu prvního stupně částečně změnil. Současně soud uvedl, že pokud k převodu předmětného obchodního podílu podle smlouvy nemohlo dojít, z uvedených důvodů nelze mít samotný nárok ve věci samé za osvědčený, když smluvní pokuta, o kterou v dané věci jde, byla stanovena pro případ porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy a tvořila nedílnou součást smlouvy. Věc byla dne 5. 10. 2023 vrácena soudu I. stupně. Dne 18. 10. 2023 reagoval na součinnostní dotazy , právnická osoba, . Dne 28. 10. 2023 bylo stran žalobce sděleno, že byla podána ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu. Soud v listopadu 2023 vyzval žalobce k doručení ústavní stížnosti, aby mohl posoudit další procesní postup ve věci, případně rozhodnutí o přerušení řízení. Žalobce vyhověl v listopadu 2023. Usnesením ze dne 7. 11. 2023 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Ústavního soudu pod sp. zn. IV US 2862/23. Proti tomu podal žalovaný odvolání. Dne 22. 11. 2023 zaslal Ústavní soud své usnesení IV US 2862/23 ze dne 21. 11. 2023 s tím, že tímto byla ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2023, č. j. 7 CMo 140/2023–348, zamítnuta. Soud v prosinci 2023 nařídil jednání na 8. 2. 2024. Dne 7. 12. 2023 vzal žalovaný podané odvolání proti usnesení soudu ze dne 7. 11. 2023 zpět. Dne 14. 12. 2023 požádal žalobce o odročení z jednání z důvodu plánované operace a následné rekonvalescence soud nařídil jednání na 26. 3. 2024. To se jednání konalo, bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2023 změněno tak, že se řízení nepřerušuje. Následně byly provedeny listinné důkazy a za účelem přednesu závěrečných řečí a vyhlášení rozhodnutí bylo odročeno na 23. 4. 2024. Dne 22. 4. 2024 informovali soud účastníci řízení o tom, že aktivně jednají o možném uzavření dohody, pročež soud v dubnu 2024 účastníkům sdělil, že původně nařízené jednání se nekoná. Dne 3. 5. 2024 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět, neboť došlo k mimosoudnímu vyřešení sporu a uzavření dohody o narovnání. Usnesením ze dne 23. 5. 2024, č.j. 68 EC 7/2022–391, bylo řízení zastaveno, bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 6. 2024.7. , tituly před jménem, , jméno FO, je plátcem DPH (osvědčení o DPH na č.l. 5)

8. Soud učinil závěr o skutkovém stavu shodný s průběhem posuzovaného řízení. Předmět posuzovaného řízení byla úhrada smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení v pozici žalovaného, návrh mu byl doručen dne 15. 7. 2019. V řízení byl vyhotovován znalecký posudek, prováděno širší dokazování, dále byla potřeba mezinárodní spolupráce s Thajskem. Ve věci proběhlo více jednání, na kterých byly prováděny listinné důkazy, jednání bylo opakovaně odročováno k žádosti účastníků, rovněž za účelem mimosoudního jednání. V řízení byla rovněž řešena otázka rozhodného práva a pravomoci českých soudů, a to i za spolupráce s ministerstvem. Ve věci rozhodoval soud okresní soud, krajský soud jako soud prvního stupně i jako soud odvolací, vrchní soud, Nejvyšší soud a rovněž Ústavní soud. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 15. 6. 2024 a ve vztahu k žalobci trvalo 4 roky a 11 měsíců. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

15. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

16. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 15. 7. 2019, tedy od doručení návrhu ve věci, do dne 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Soud v tomto směru souhlasí se žalovanou, že délku řízení je nutné ve vztahu k žalobci posuzovat až ode dne, kdy se o zahájení řízení dozvěděl, v posuzovaném případě tedy od doručení návrhu. Až od této chvíle totiž začala u žalobce nejistota ohledně výsledku řízení. Žalobce neuvedl, že by se o podání žaloby dozvěděl dříve než z doručeného návrhu. Jak je uvedeno shora, úprava odškodnění nepřiměřené délky řízení postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení, není tedy odškodňována vždy celková délka řízení. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo 4 roky a 11 měsíců. Délku řízení soud hodnotí ve shodě s účastníky jako nepřiměřenou s ohledem na níže uvedené.

17. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že řízení proběhlo na všech stupních soudní soustavy (meritorně i nemeritorně) a rovněž u Ústavního soudu, přičemž soudy postupovaly ve věci v zásadě koncentrovaně a účelně. Meritorně rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud odvolací jednou a Nejvyšší soud jednou. V řízení však došlo k neodůvodněnému průtahu v období listopad 2022 až květen 2023, který měl vliv na celkovou délku řízení. Soud prvního stupně i soud odvolací předkládaly věc s tím, že věc má být projednána ve specializovaném senátu, dále byla řešena věcná příslušnost soudu, bylo rozhodováno o předběžném opatření soudem prvního stupně, druhého stupně i Ústavním soudem. Soud z důvodu postupu orgánů státu nepřistoupil k modifikaci základní částky, neboť neodůvodněný průtah byl zohledněn v celkové délce řízení, a proto již není další modifikace namístě.

18. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že délka řízení byla částečně zapříčiněna procesní aktivitou účastníků. V průběhu řízení byla opakovaně (8x) odročována jednání na žádost žalobce či jeho zástupce, jedenkrát na žádosti druhého účastníka, mimo jiné i za účelem mimosoudních jednání, avšak až v závěrečné fázi řízení před přednesem závěrečných návrhů. Při stanovení termínu jednání přitom soud dával účastníkům termín jednání na výběr, přesto i poté bylo žádáno o odročení jednání. Toto jednání nesvědčí o snaze žalobce na rychlé vyřízení věci, jak žalobce uváděl v žalobě. Soudní poplatky nebyly hrazeny s podáním návrhu, ale byly uhrazeny až k výzvě soudu, a to i v případě odvolání a dovolání, čímž rovněž v důsledku chování účastníků došlo k prodloužení řízení. Účastníci v posuzovaném řízení opakovaně využily opravné prostředky. Je zřejmé, že využívání opravných prostředků nelze klást účastníkům k tíži, když jejich užití patří k procesním právům účastníků. Je však třeba zdůraznit, že každý opravný prostředek ve svém důsledku vede k prodloužení celkové délky řízení, přičemž prodloužení řízení, ke kterému dojde při vyřizování opravných prostředků, nelze klást k tíži ani státu. Soud proto s ohledem na shora uvedené uzavírá, že jednání účastníků mělo vliv na celkovou délku řízení a z uvedených důvodů soud přistoupil k ponížení základní částky o 10 %.

19. Co se týká složitosti věci, soud uvádí, že shledal v posuzované věci skutkovou i právní složitost. V řízení bylo prováděno široké dokazování nejen listinnými důkazy, ale také byl vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví, byli vyslýcháni svědci a účastníci. Ve věci bylo rovněž rozhodováno o předběžném opatření. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení. Dokazování bylo soudem prvního stupně provedeno pečlivě a koncentrovaně, soud za účelem zajištění důkazů žádal o součinnost a rovněž žádal o mezinárodní spolupráci s Thajskem. O složitosti řízení svědčí rovněž to, že bylo nutné vyřešit otázku rozhodného práva a pravomoci českých soudů, věc byla projednávána ve specializovaném senátu s ohledem na mezinárodní prvek. Z uvedených důvodů, tedy množství důkazních prostředků a mezinárodní prvek ve věci, nelze přisvědčit žalobci, že by se jednalo o triviální případ. S ohledem na složitost řízení soud přistoupil ke snížení základní částky o 20 %.

20. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení hodnotí jako nižší. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci , jméno FO, proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Význam posuzovaného řízení pro žalobce tak soud z objektivního hlediska hodnotí jako standardní. Co se týká hlediska subjektivního, žalobce ani přes výzvu soudu netvrdil ani neprokázal zvýšený význam řízení, nadto žalobce v posuzovaném řízení uzavřel narovnání, což rovněž svědčí o standardním významu řízení pro žalobce. Z uvedených důvodů soud k modifikaci základní částky pro význam řízení nepřistoupil.

21. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, zejména z důvodu průtahu v období listopad 2022 až květen 2023, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Soud zvolil základní částku za rok řízení při spodní hranici, neboť délka řízení vůči žalobci nebyla extrémně nepřiměřená a v řízení nedošlo ani k jiným excesům, které by zvýšení základní částky odůvodňovaly. Celkem tedy základní částka za 4 roky a 11 měsíců řízení činí 58 750 Kč. Soud pak uvedenou částku ponížil o 10 % z důvodu postupu žalobce v posuzovaném řízení (viz odst. 19) a dále přistoupil ke snížení základní částky o 20 % z důvodu složitosti věci (viz odst. 20). Soud tak základní částku snížil celkem o 30 % a uzavřel, že žalobci na přiměřeném zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení náleží částka ve výši 41 125 Kč. S ohledem na skutečnost, že se žalobci již dostalo přiměřeného zadostiučinění ze strany žalované v rámci mimosoudního projednání věci v totožné výši, tj. ve výši 41 125 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., za šest úkonů (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 22. 1. 2025, vyjádření ze dne 25. 2. 2024, příprava na jednání, účast na jednání dne 9. 4. 2025) á 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, t. j. celkem 1 800 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.