22 C 60/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Marvanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení 27 289 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 752 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 537 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 752 Kč od datum do datum, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 303 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“) na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 44 900 Kč, a to v platbách 1 100 Kč ze dne datum, 21 800 Kč ze dne datum a 22 000 Kč ze dne datum bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu (dále jen „účet“). Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byl proto vyzván právním předchůdcem žalobkyně opakovaně k zaplacení dluhu. Upomínkou ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění dluhu ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dne datum. Žalobkyní požadována částka 27 289 Kč se skládá z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 752 Kč a smluvního úroku ve výši 7 537 Kč, a to vše s příslušenstvím. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, lustrací databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, kdy žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databází a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne datum k zaplacení dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl při nařízeném jednání, přičemž právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a netrval na své přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil, až byl řádně a včas předvolán, čímž se účastníci vzdali práva na poučení podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Vyhodnocení nutnosti účasti je vždy věcí samotného účastníka, soud nemůže avizovat, zda je v zájmu jedné ze stran se jednání účastnit či nikoliv.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů učinil závěr o skutkovém stavu následovně.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že právnická osoba (právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat spotřebitelský úvěr až do výše 22 000 Kč, kdy tento byl sjednán na účel jiný než na bydlení, nezajištěný, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpaní do výše splacené části úvěru, úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Splatnost měsíčních splátek byla sjednána vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Za poskytnutí úvěru byl sjednán smluvní úrok ve výši 150 % ročně, RPSN bylo stanoveno na 311,40 %. Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky.

6. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci, a že si není vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databází dlužníků. Dále, že veškeré informace poskytnuté žalovaným jsou přesné, pravdivé a nejsou zavádějící.

7. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobce zaslala žalovanému částku 1 100 Kč dne datum, částku 16 300 Kč dne datum a částku 22 000 Kč dne datum.

8. Z listiny s názvem Poslední možnost dohody na úhradě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni datum z důvodu, že žalovaný nesplácel dluh řádně a včas. Dlužná částka ke dni zesplatnění dluhu se skládala z jistiny ve výši 19 752 Kč a příslušenství.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku, která je předmětem tohoto řízení.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení, z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu a to do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně.

12. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

14. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle ustanovení § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

23. Předmětem činnosti původního věřitele (společnost právnická osoba) je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byla žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

24. Žalobkyně sama v žalobě uvedla, že nedisponuje dokumentací týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím databází, které prováděl právní předchůdce žalobkyně, a ani nedoložila dokumenty poskytnuté žalovaným k posouzení úvěruschopnosti (jako potvrzení o zaměstnání, výplatní pásky atd.), přičemž ani ze samotné smlouvy nevyplývají žádným ověřitelným způsobem majetkové poměry žalovaného.

25. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, když vycházela pouze z prohlášení žalovaného o tom, že není v prodlením se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, že se nenachází v exekuci či insolvenci ani v tíživé finanční situaci a ani toho, že si není vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databází dlužníků a dále, že veškeré poskytnuté údaje žalovaným jsou přesné, pravdivé a nezavádějící (přičemž žádné z těchto údajů nevyplývají z předložených listinných důkazů), aniž tyto údaje jakkoliv ověřovala, když k důkazu nepředložila, že by příjmy a výdaje ověřila z účtu žalovaného, když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně z předložených údajů žalovaného pouze vycházela. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru „vzal do úvahy“ (ovšem ani neuvedené a nedoložené) údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Protože žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procesní břemeno důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. K tomu soud uvádí, že soud žalobkyni vzhledem k její absenci na jednání nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doložení důkazů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dokonce již v žalobě uvedla, že těmito důkazy nedisponuje. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

26. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 39 400 Kč, přičemž žalovaný částečně na jistině plnil, a proto na jistině dlužil už jen 19 752 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh splnil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikl nebo že by zanikl na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnosti zaplatit částku 19 752 Kč (představujíc jistinu) a ve zbytku požadované částky (kapitalizované smluvní úroky) soud žalobu zamítl.

27. Co se týče příslušenství v podobě úroků z prodlení, soud nárok na přiznání úroků z prodlení za období od datum (den následující po zesplatnění úvěru) do datum zamítl, jelikož smlouva o úvěru byla neplatná, tedy ke zesplatnění úvěru vůbec nemohlo dojít, a tedy se ani žalovaný nemohl dostat do prodlení. Soud však přiznal žalobkyni úroky z prodlení od datum (den následující po třídenní lhůtě k zaplacení dlužné částky zaslané žalobkyní žalovanému) do zaplacení podle § 1970 o. z.

28. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokazoval.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 1 303 Kč, přičemž tato částka představuje 44,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu po zaokrouhlení 72,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu po zaokrouhlení 27,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 092 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění do datum, z tarifní hodnoty ve výši 27 289 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát žalobkyně je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

30. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění. Platební místo bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.