23 C 10/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Janou Přibylovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 170 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 42 170 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala výše uvedené částky s odůvodněním, že proti žalobkyni byla dne 26.4.2016 podána žaloba na zaplacení částky 97 694 Kč za bezdůvodné obohacení z důvodu neoprávněného užívání pozemků, která byla vedena u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 135/2016, když řízení bylo zahájeno dne 26.9.2013 a ukončeno dne 6.2.2019, doba je nepřiměřená, bylo jednáno na jednom stupni soudní soustavy, nejednalo se o složitou věc, první jednání bylo nařízeno téměř po roce, ačkoli bylo předkládáno velké množství důkazů, soud nevydal pravomocné rozhodnutí, bylo vedeno ještě řízení sp.zn. 77 C 134/2016 se shodným nárokem, zároveň byla vedena další obdobná řízení, řízení bylo ukončeno mimosoudní dohodou. Ohledně významu uvedla, že pro žalobkyni se jednalo o dlouhodobý stav nejistoty a další vedení řízení pro ni znamenalo psychickou zátěž. Je nezbytné započítávat i dobu, pro kterou bylo řízení přerušeno do řízení sp.zn. 3 C 93/2014, které trvá 5 let a 10 měsíců a s ohledem na jeho délku lze v něm konstatovat průtahy, tedy lze konstatovat průtahy i v řízení přezkoumávaném. Žalobkyně požaduje základní částku 20 000 Kč (za první 2 roky částku poloviční) navýšenou o 10% z důvodu významu. Žalobkyně uplatnila nárok dne 11.7.2019.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne 11.7.2019, když žalovaná nárok vyřídila stanoviskem ze dne 9.3.2020, kde žalovaná konstatovala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Řízení vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 135/2016 trvalo 2 roky a 9 měsíců, když žalobkyně se o žalobě dozvěděla dne 26.5.2016, první jednání bylo nařízeno po prodlevě, v řízení, pro něž bylo řízení přerušeno, nedošlo k nepřiměřené délce, význam byl pro žalobkyni standardní až nižší s ohledem na více probíhajících řízení a peněžitý nárok, se kterým není spojován zvýšený význam, délka řízení není nepřiměřená.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 11.7.2019.

4. Spisem Okresního soudu v Blansku vedeným pod sp. zn. 77 C 135/2016 bylo prokázáno, že dne 26. 4. 2016 podána žaloba o zaplacení částky 97 694 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku, žalovaná je vlastníkem budov stojících na pozemcích žalobce. Žalovaná v důsledku vlastnictví a užívání svých věcí fakticky užívá také věci žalobce. K takovému užívání nesvědčí žádný právní důvod. Užívání věci bez právního důvodu se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje. Je žádáno bezdůvodné obohacení za dobu od 26. 4. 2014 do 21. 9. 2015. Výše bezdůvodného obohacení je částka 97 694 Kč. Dále prováděny lustrace, založena řada listinných důkazů, doložena plná moc. Žalobce vyzýván k zaplacení soudního poplatku, následně soudní poplatek zaplacen. Dne 17. 5. 2016 vydán platební rozkaz Okresním soudem v Blansku, tento platební rozkaz doručen žalobkyni v pozici žalované dne 26. 5. 2016. Dne 7. 6. 2016 odpor proti platebnímu rozkazu, tento nijak nezdůvodněn, současně doložení plné moci. Dne 9. 6. 2016 vyznačeno v rejstříku podání odporu, současně odpor zaslán ostatním účastníkům řízení. Dne 16. 6. 2016 věc předána soudci. Dne 11. 7. věc dána na lhůtu k vyčkání doplnění odůvodnění odporu. Dne 4. 7. 2016 vyjádření žalované s tím, že tato uvádí, že nemovitosti nevyužívá, neomezuje vlastnické právo žalobce, žalobce má k nim nepřetržitý volný přístup a dále namítá, že nejsou označeny řádně důkazy. Dne 12. 7. 2016 pokyn k rozeslání vyjádření ostatním účastníkům řízení. Dne 30. 1. 2017 věc dána na lhůtu dva měsíce. Podání dosud nedoručeno. Dne 29. 3. 2017 nařízeno ústní jednání na den 30. 5. 2017. Dne 9. 5. 2017 žádost o odročení jednání od žalobce s tím, že v jiném řízení již má nařízeno soudní jednání. Současně předložena předvolánka. Dne 10. 5. 2017 odročení ústního jednání na 11. 7. 2017. Dne 11. 7. 2017 ústní jednání, žalovaná [celé jméno žalobkyně] – nikdo, zástupce – osobně, řešeny otázky smírného vyřešení věci s tím, že účastníci uvádějí, že vedou řadu soudních sporů, ale v dané věci se oba právní zástupci přiklánějí k názoru soudu, že by bylo rozumné toto řízení přerušit do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 C 93/2014, které se v současné době nachází s odvoláním žalované u Krajského soudu v Brně. Následně usnesení z 11. 7. 2017 Okresního soudu v Blansku s přerušením řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 C 93/2014. Na tomto vyznačena doložka právní moci dne 16. 8. 2017. Usnesení doručováno účastníkům řízení. Dne 16. 8. 2017 lhůta tři měsíce. Dne 16. 11. 2017 lhůta tři měsíce. Dne 15. 2. 2018 lhůta tři měsíce. Dne 16. 5. 2018 lhůta tři měsíce. Dne 16. 8. 2018 lhůta tři měsíce. Dne 16. 11. 2018 lhůta tři měsíce. Dne 28. 12. 2018 zpětvzetí žaloby s tím, že žalobce bere žalobu zpět z důvodu mimosoudního vyřešení věci s obžalovaným asi žalovanou. Žalovaný toto potvrdil v dohodě o narovnání, že se vzdává práva na náhradu nákladů řízení. Současně doložena dohoda o narovnání, podepsaná dne 18. 12. 2018 za všechny strany. Dne 2. 1. 2019 usnesení Okresního soudu v Blansku s rozhodnutím o pokračování v řízení a zastavením řízení, dále rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a dále pak o vrácení části soudního poplatku. Na tomto vyznačena doložka právní moci dne 6. 2. 2019.

5. Spisem Okresního soudu v Blansku vedeným pod sp. zn. 3 C 93/2014 bylo prokázáno, že v období od přerušení řízení spis předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o podaném odvolání. V průběhu tohoto žádosti o zapůjčení spisu, dne 17. 6. 2018 spis zapůjčován, stejně tak spis připojen k 77 C 134/2016 dne 4. 5. 2018 a dne 27. 7. 2018 spis vrácen zpět. Dále pak dne 19. 9. 2019 nařízeno ústní jednání.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

7. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 42 170 Kč, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 135/2016. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojena nebyla, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud v Blansku vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 77 C 135/2016 v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo ode dne, kdy jí byla doručena žaloba a žalobkyně se dozvěděla o vedení řízení, tedy od 26.5.2016, do dne 6.2.2019, kdy pravomocně skončilo. Celková relevantní doba řízení ve vztahu k žalobkyni činí 2 roky a 9 měsíců. Řízení proběhlo v meritu věci na jednom stupni soudní soustavy, přičemž ale nelze přehlédnout, že řízení bylo přerušeno do jiného obdobné řízení, která v předmětné době bylo rozhodováno u odvolacího soudu. V řízení nebylo soudem shledáno jednání žalobkyně ve smyslu obstrukčním.

13. Řízení je nutno s ohledem na jeho předmět a dokazování považovat za mírně složitější, kdy řízení o vydání bezdůvodného obohacení jsou řízeními obecně složitějšími s ohledem na rozsah dokazování i množství řešených právních otázek.

14. Soud nepřehlédl ani procesní složitost věci, kdy bylo vydáno první rozhodnutí prvního stupně, proti kterému podala žalobkyně odpor, který nebyl nijak zdůvodněn a byl zdůvodněn až následně. Po nařízení jednání pak bylo jednání nezbytné odročit na jiný termín. Při jednání byla vedena smírná jednání, kdy obě strany považovaly za vhodné, aby bylo vyčkáno rozhodnutí v obdobné věci, která byla již před odvolacím soudem. Soud tedy řízení přerušil a proti tomuto rozhodnutí nebylo brojeno ani jednou ze stran, tedy žalobkyně si musela být vědoma, že se řízení prodlouží. Po zpětvzetí žaloby z důvodu mimosoudního vyřešení sporu soud urychleně řízení ve věci zastavil. Řízení bylo ovlivněno smírčími jednáními účastníků.

15. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako běžný. Předmětem namítaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010).

16. Konečně stran postupu soudu (soudů) ve věci, kterýžto je v daném případě klíčovým kritériem pro posouzení přiměřenosti doby řízení, lze uzavřít, že bylo prokázáno, že činnost soudu byla zatížena obdobím bezdůvodné nečinnosti v době od 18.7.2016 do 29.3.2017, jelikož soud v daném období nečinil žádné úkony, soud tuto dobu hodnotí jako průtah. V řízení tedy bylo prokázáno, že v přezkoumávaném řízení bylo ojedinělé období nečinnosti, ve zbytku soud činil úkony v běžných lhůtách, žalobkyně si kromě toho na žádné průtahy v řízení nestěžovala ani nevyužila postup dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Postup soudů byl plynulý, příslušné procesní úkony na sebe navazovaly v přiměřených lhůtách, mírné prodlevy, k nimž v řízení došlo lze akceptovat, neboť nebyly výrazné. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že v řízení byl ojedinělý průtah, který je možno tolerovat, neboť celková doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá (srov. rozsudek ESLP ze dne 8. 12. 1983 ve věci Pretto proti Itálii, stížnost č. 7984/77, odst. 37). Řízení přitom nebylo z hlediska jeho významu pro žalobkyni takového druhu, aby vyžadovalo mimořádnou péči. S ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu soud zkoumal průběh řízení, pro něž bylo řízení přerušeno v přezkoumávaném řízení, když toto řízení bylo stejné složitosti, neb se jednalo o obdobné řízení pouze za jiné období. V přezkoumávaném období byla věc na krajském soudu k rozhodnutí o odvolání podaném proti meritornímu rozhodnutí. V průběhu byly žádány další spisy k zapůjčení. Význam tohoto řízení byl běžný. Jednalo se o řízení, které bylo vedeno před odvolacím soudem Ani v tomto řízení nebylo soudem shledáno jednání žalované ve smyslu obstrukčním. Po dobu přerušení řízení od 16.8.2017 do 28.12.2018 tedy nelze shledat nepřiměřenou délku.

17. Na podkladě shora vyloženého dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, neboť celkovou délku namítaného řízení nelze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně nazíraného řízení hodnotit již jako nepřiměřenou. Řízení je velmi krátké, jeho průběh byl plynulý a délka řízení dle názoru soudu odpovídá složitosti věci a zejména pak postupu směřujícímu k vyčkání na rozhodnutí v obdobném sporu vedeném mezi účastníky i jednáními účastníků o smírném vyřešení věci. Nepřiměřeně dlouhým je pouze takové řízení, které s přihlédnutím ke shora rozvedeným kritériím překročí určitou (byť abstraktní, exaktně nestanovitelnou) hranici, za níž, s ohledem na okolnosti každé konkrétní věci, už začíná objektivně netolerovatelná nepřiměřenost. Tuto hranici dle názoru soudu namítané řízení, nepřekročilo – délka řízení v dané věci je totiž dle názoru soudu podložitelná faktory, jež rozumně nelze klást žalované k tíži, není tedy nezdůvodnitelná a proto ani nepřiměřená. Soud připomíná, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 340 s.).

18. Soud tak konstatuje, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Požadavek žalobkyně na zaplacení zadostiučinění v penězích tedy není oprávněný, proto byla žaloba o zaplacení částky 42 170 Kč s příslušenstvím zamítnuta. (výrok I.)

19. S ohledem na shora rozvedené závěry, které soud k úvaze o nedůvodnosti žaloby vedly, soud v odůvodnění rozsudku pro stručnost nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z dalších v řízení provedených a shora nezmíněných důkazů, ježto tyto výsledně neměly pro rozhodnutí o věci samé podstatný význam. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů k prokázání tvrzení o uplatnění nároku i průběhu řízení pro nadbytečnost, když uplatnění nároku bylo mezi účastníky nesporným a spis by celý čten.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, žalobkyně je tak povinna zaplatit jí náklady řízení v celkové výši 300 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 1 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a / cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.