23 C 114/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 230 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 230 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 23. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 29. 6. 2020 domáhala zaplacení částky 230 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 23. 6. 2020 do zaplacení s tím, že bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě u Okresního soudu Brno - venkov sp.zn. [spisová značka]. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitým věcem v hodnotě cca 6 mil. Kč. Byl to jediný majetek žalobkyně, význam pro žalobkyni byl velký.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nesporným to, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 6. 2. 2020. Žalovaná stanoviskem ze dne 12. 6. 2020 konstatovala porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, kdy toto konstatování shledává za dostatečné. Žalobkyně se o řízení dozvěděla dne 15. 4. 2010 a řízení tak vůči ní trvalo od dubna 2010 do září 2019. Celková doba řízení činila 9 let a 4 měsíce. Předmětem řízení bylo vrácení daru, jímž byla nemovitost. Proti žalobkyni (v procesním postavení žalované) se domáhal její manžel určení, že vlastníkem v tamním řízení specifikovaných nemovitostí je on. Žalobu opřel o tvrzení, že dotčené nemovitosti žalobkyni daroval, přičemž v následující době se vztahy mezi nimi výrazně zhoršily v důsledku způsobu chování žalobkyně vůči němu a jeho rodině (viz níže) a byl tak přesvědčen, že došlo k naplnění předpokladů pro vrácení daru. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 9 let a 4 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně rovněž dvakrát. Řízení bylo složité po stránce skutkové i po stránce právní. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud si musel množství důkazů obstarat sám. Na délce řízení se částečně podíleli oba jeho účastníci, tedy i žalobkyně. Obě strany byly opakovaně soudem vyzývány, a to i urgovány, k doplnění skutkových tvrzení, důkazů nebo k doplnění odvolání. Žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání, kdy argumentovala svým špatným psychickým stavem; žádostem bylo vyhověno. K jednání musela být žalobkyně eskortována. Žádala o splátkový kalendář na úhradu soudního poplatku za odvolání a o ustanovení advokáta. Soudem jí bylo povoleno hradit měsíčně 1 000 Kč po dobu pěti měsíců. Advokát jí ustanoven nebyl. Žalobkyně nepodala u procesního soudu stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. S ohledem na patologické vztahy, které v rodině žalobkyně panovaly, shledala žalovaná požadované zadostiučinění v penězích za rozporné s dobrými mravy. Žalobkyně byla i v souvislosti s předmětnými nemovitostmi ještě spolu se svým mladším synem [jméno] [příjmení] trestně stíhána a pravomocně odsouzena za zločin vraždy ve stadiu přípravy a byl jí uložen trest odnětí svobody, který zřejmě vykonává dosud. Obětí měl být její starší syn [jméno] [příjmení], kdy důvodem měly být osobní a majetkové rozpory v rodině, týkající se i předmětných nemovitostí. Žalobkyně byla odsouzena rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 3. 2011 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn [spisová značka] ze dne 25. 5.2011.

3. Žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění s tím, že bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě u Okresního soudu Brno – venkov, sp.zn. [spisová značka] u žalované dne 6. 2. 2020. Žalovaná stanoviskem ze dne 12. 6. 2020 konstatovala porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, jak má soud prokázáno žádostí žalobkyně ze dne 6. 2. 2020, stanoviskem žalované ze dne 12. 6. 2020.

4. Ze spisu Okresního soudu Brno – venkov, sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že byla podána dne 22. 12. 2009 žaloba žalobce [jméno] [příjmení] proti žalované [jméno] [příjmení], tedy žalobkyni, o určení vlastnického práva k nemovitostem, a to budovy objektu bydlení, druhé budovy objektu bydlení, vč. pozemků v k.ú. [obec], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno – venkov. Žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku dne 11. 2. 2010, dále žalovaná byla vyzvána k vyjádření dne 11. 2. 2010, doručeno žalované 15. 4. 2010. Ve spise založeny záznamy o vysvětlení [jméno] [příjmení], které se týkají manžela [příjmení], které byly ze dne 27. 11. 2009, 22. 12. 2009. Dne 29. 9. 2009 je trestní příkaz vedený na obviněného [jméno] [příjmení], že je vinen, že dne 28. 9. 2009 po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svou manželku, [jméno] [příjmení]. Dále rozsudek o tom, že je vinen z tohoto skutku ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. [spisová značka]. Dále 1. 9. 2010 soud opětovně vyzývá žalovanou k vyjádření k žalobě, zjištěno, že probíhá řízení o rozvod pod sp. zn. [spisová značka] a zjištěno, že žalovaná je toho času ve Vazební věznici Brno, a to 4. 1. 2011. Vyjádření k žalobě žalované došlo soudu dne 22. 2. 2011, žalobce se vyjadřuje dne 9. 6. 2011. Dále je zde článek„ Vrchní soud zmírnil matce a synovi tresty za přípravu vraždy“, založen na č. l. 52 s tím, že„ [anonymizováno] [jméno] [příjmení] hrozilo za přípravu vraždy vlastního syna místo původních 17 let si ve věznici odpyká 12 let.“ Dne 27. 10. 2011 soud vyhlásil rozsudek pro uznání. Bylo podáno odvolání dne 6. 12. 2011 žalovanou, dále Policie ČR přípis, kde uvádí, že 28. 9. 2009 oznámila na linku 158 [celé jméno žalobce] z [obec], že byla dne 28. 9. 2009 v místě bydliště napadena ze strany manžela [jméno] [příjmení], který ji shodil ze schodů, kdy si ona rozbila hlavu, a také jí přetrhl řetízek z bílého kovu. Na místě byla vyžádána záchranná služba. Dne 8. 12. 2009 v 15:10 oznámila [celé jméno žalobce] na linku 158, že jí její syn [jméno] [příjmení] z [obec] posílá výhrůžné SMSky, ve kterých uvádí, že si to s ní ještě vyřídí, že spolu ještě neskončili. Oznamovatelka se cítí poškozená, věc oznámena do přestupkové komise. Dne 18. 12. 2009 oznámil osobně [jméno] [příjmení], že jeho manželka, [celé jméno žalobce] mu v jejich společném bydlišti vzala, a odmítá vydat, jeho svářečský průkaz, velký technický průkaz od nákladního vozidla a technický průkaz od motocyklu. Věc oznámena do přestupkové komise. Dne 22. 12. 2009 osobně oznámila [celé jméno žalobce], že byla fyzicky napadena ze strany manžela, který ji kopl do vnitřní strany levého stehna. Dále jí měl slovně urážet její syn [jméno] a jeho snacha [jméno]. Věc oznámena do přestupkové komise. Dne 10. 3. 2010 oznámil osobně [jméno] [příjmení], že na adrese svého pobytu nejprve slovně a poté byl i fyzicky napaden svojí manželkou [jméno] [příjmení]. Věc oznámena do přestupkové komise. Dne 26. 3. 2010 osobně oznámil [jméno] [příjmení], že byl v místě bydliště bezdůvodně fyzicky napaden ze strany své manželky [jméno] [příjmení], která ho dlaní dvakrát udeřila do obličeje. Věc oznámena do přestupkové komise. Dne 12. 4. 2010 oznámila [celé jméno žalobce], že byla fyzicky napadena ze strany svého syna [jméno] [příjmení], který ji vystrčil ven ze dveří u garáže, věc oznámena do přestupkové komise. Dne 13. 4. 20010 oznámila [jméno] [příjmení], že u ní měla tchýně její dcery, [celé jméno žalobce], říci neslušné výrazy, čímž uvedla nepravdu. Věc oznámena do přestupkové komise. Dne 22. 4. 2010 [jméno] [příjmení] oznámil, že byl napaden spolu s jeho otcem ze strany matky [jméno] [příjmení]. Dne 11. 7. 2010 oznámil [jméno] [příjmení], že mu bylo vyhrožováno smrtí ze strany své matky [jméno] [příjmení] na zahradě jejich rodinného domu. Přitom [celé jméno žalobce] držela nad hlavou v obou rukou sekeru, rozešla se směrem k [jméno] [příjmení] se slovy„ Já tě zabiju!“, když se od něj zastavila ve vzdálenosti 3 m, čímž vzbudila [celé jméno žalobce] v [jméno] [příjmení] důvodnou obavu o jeho život, kdy ze strachu [jméno] [příjmení] vstal ze židle a matce se postavil. Následně [celé jméno žalobce] dala ruce dolů a odešla z místa pryč. Vyhrožování předcházelo pokácení okrasného stromu a rozbití dřevěného plotu na zahradě. Dne 12. 7. 2010 oznámila na linku 158 [jméno] [příjmení] že byla fyzicky napadena [celé jméno žalobce] svým synem [jméno] [příjmení] s tím, že povalil syn matku na zem, která si při pádu poranila hlavu. Soud vyzývá žalovanou k odstranění vad odvolání dne 8. 12. 2011, žalovaná se vyjadřuje dne 29. 12. 2011, soud vyzývá žalovanou k zaplacení soudního poplatku dne 30. 1. 2012. Žádá o splátkový kalendář, o ustanovení advokáta dne 7. 2. 2012, 8. 3. 2012. Soud se dotazuje žalované na příjmy dne 4. 4. 2012 a činí dotazy ohledně jejího majetku, stejně tak činí dne 18. 4. 2012. Žalovaná zasílá potvrzení o výši příjmů dne 3. 5. 2012. Dále soud rozhoduje dne 27. 6. 2012, kdy žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, a návrh žalované, aby jí byl ustanoven zástupce, se zamítá. Žalovaná podává odvolání dne 10. 7. 2012. Spis předložen odvolacímu soudu dne 8. 8. 2012, ve výroku II. podáno odvolání o ustanovení zástupce, odvolací soud tento výrok potvrzuje dne 22. 4. 2013. Opětovně předložena věc odvolacímu soudu dne 13. 6. 2013. Nařízeno odvolací jednání na den 19. 3. 2015. Dne 19. 3. 2015 proběhlo odvolací jednání a rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen s odůvodněním, že žaloba neobsahovala všechna právně významná skutková tvrzení, z nichž se odvíjí nárok uplatnění v tomto řízení žalobcem. Skutkový stav nebyl dostatečným podkladem pro vydání výzvy podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř., načež soud dne 25. 5. 2015 vyzývá žalobce k odstranění vad žaloby, k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Ve spise založen rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 3. 2011 s tím, že [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] jsou vinni, že dne 18. 7. 2010 v době kolem 14. hodiny společně po domluvě požadovali na parkovišti před restaurací v obci [obec] u [obec] po osobách za úplatu v nabídnuté výši 100 000 Kč v úmyslu usmrtit, fyzickou likvidaci [jméno] [příjmení] - syna a bratra, a to v době co nejkratší, kdy důvodem k fyzické likvidaci měly být osobní a majetkové rozpory v rodině. Téhož dne 18. 7. 2010 u nájezdu na dálnici směrem na [obec] v [obec] pak předali obžalovanému 2 ks fotografií [jméno] [příjmení] a klíče od jeho domu a dále televizor, atd. jako zálohu za fyzickou likvidaci s tím, že další částku ve formě finančních prostředků jim předají následující den, tj. 19. 7. 2010 předala na parkovišti v obci [obec] [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] za přítomnosti uvedených osob částku ve výši 15 000 Kč. Bezprostředně po předání této finanční částky byla obžalovaná zadržena policií. Za zločin vraždy ve stádiu přípravy odsouzeni na 17 let vězení, co se týče [jméno] [příjmení]. Pak je založen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2011, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], kdy byl [jméno] [příjmení] zmírněn trest k trvání 12 let odnětí svobody. Dne 19. 5. 2015 došlo k doplnění žaloby ze strany žalobce, dále 1. 7. 2015 soud vyzývá žalobce k založení listinného důkazu do spisu a 1. 7. 2015 soud vyzývá žalovanou k vyjádření. Nařízeno jednání na 17. 12. 2015, dále 6. 11. 2015 soud opakovaně ukládá žalované, aby se vyjádřila k žalobě a k jejímu doplnění. Jednání odročeno ze dne 17. 12. 2015 na den 14. 11. 2016 na žádost žalované z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, kdy žalovaná zakládá vyjádření k žalobě dne 13. 1. 2016. Dne 14. 1. 2016 proběhlo ve věci jednání, odročeno na den 17. 3. 2016, kdy byly přečteny listinné důkazy, za účelem poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. K doplnění žaloby došlo soudu dne 15. 2. 2016. Odročeno jednání ze dne 17. 3. 2016 na den 26. 4. 2016 z důvodu poskytnutí lhůty žalované straně k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a označení důkazů v návaznosti na písemné doplnění skutkových tvrzení žalobce, a rovněž z důvodu řádné dovolené soudce. Žalovaná se vyjadřuje dne 30. 3. 2016, jednání ve věci dne 26. 4. 2016, vyslechnut [jméno] [příjmení], vyslechnuti svědci a odročeno na den 14. 6. 2016 za účelem provedení dokazování listinnými důkazy, a to z trestního spisu. Další jednání dne 14. 6. 2016, čteny listinné důkazy z trestního spisu, odročeno na den 15. 7. 2016 za účelem předložení písemných závěrečných návrhů. Dne 15. 7. 2016 předneseny závěrečné návrhy, odročeno na vyhlášení rozhodnutí na den 21. 7. 2016, kdy byla žaloba zamítnuta, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitostí. Žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení upravení písemného rozhodnutí ze dne 22. 8. 2016 do 12. 9. 2016. Dále se podává odvolání dne 26. 9. 2016, dne 3. 10. 2016 soud vyzývá žalobce k zaplacení soudního poplatku z odvolání, zaplacen dne 6. 10. 2016. Spis předložen odvolacímu soudu 23. 11. 2016. Nařízeno jednání odvolacího soudu na den 8. 11. 2018, voláni svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dne 6. 11. 2018 došla soudu žádost o odročení jednání s tím, že mezi účastníky probíhají mimosoudní jednání o smírné vyřízení věci žalobce. K důkazu soudu žalovaná uvádí, že se k tomuto návrhu připojuje dne 7. 11. 2018 Soud vyzývá účastníky dne 3. 1. 2019, aby sdělili výsledek mimosoudních jednání účastníků. Žalobce sděluje dne 9. 1. 2019, že se účastníci dohodli předběžně na smírném řešení věci, ovšem věc je komplikovaná, žádají, že bude informovat do konce února 2019. Dne 7. 3. 2019 se odvolací soud dotazuje účastníků, zda došlo ke smírnému vyřešení věci, odpověď dne 12. 3. 2019 s tím, že žalovaná vykonává trest odnětí svobody, a tato skutečnost komplikuje smírné vyřešení věci. Dále dotaz odvolacího soudu dne 11. 4. 2019 opětovně na oba dva účastníky, zda došlo ke smírnému vyřešení věci, od žalobce přichází návrh na přerušení řízení dne 16. 4. 2019 dle § 110 o.s.ř. Nařízeno odvolací jednání na den 15. 8. 2019 s tím, že žalovaná sděluje dne 14. 5. 2019, že se dohodla na uzavření soudního smíru. Dne 27. 6. 2019 odvolací soud vyzývá oba účastníky, aby předložili soudu podepsaný smír. Dne 23. 7. 2019 byl předložen soudu uzavřený smír mezi účastníky, dne 15. 8. 2019 proběhlo jednání, byl schválen smír mezi účastníky, s právní mocí dne 3. 9. 2019.

5. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle soudu konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává soud nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeně dlouhým obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Namítané řízení bylo v dané věci vůči žalobkyni zahájeno až doručením žaloby dne 15. 4. 2010, konec rozhodného období soud spatřuje v datu právní moci rozhodnutí o schválení smíru dne 3. 9. 2019. Celková doba řízení, tj. ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě tak činila 9 let a 4 měsíce. Soud k namítanému řízení konstatuje, že řízení o určení vlastnictví bylo velmi skutkově složité, byli slyšení svědci. Z hlediska předmětu řízení soud hodnotí význam řízení pro žalobkyni jako standartní, neboť se nejedná o řízení ve věcech trestních, kde lze očekávat zvýšený zájem na přijetí rozhodnutí, které se týká osobní svobody jednotlivce, či řízení opatrovnické, pracovní věci či týkající se osobního stavu. Těmto řízením judikatura Evropského soudu pro lidská práva přikládá zvýšený význam. O tato řízení se nejednalo. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní 2x. Nakonec byl ve věci uzavřen smír mezi účastníky. Soud dále rozhodoval ve věcech procesních, a to o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních oplatků, přerušení řízení. Žalobkyně se podílela na délce řízení, musela být opakovaně vyzývána k vyjádření k žalobě, poté rovněž v rámci smírných jednání mezi účastníky. Soud nemůže konstatovat, že zejména soud odvolací činil jednotlivé úkony střídavě obratem, či v přiměřených lhůtách, při v prvé případě byl spis předložen odvolacímu soudu dne 8. 8. 2012, tento však rozhodl až dne 19. 3. 2015. S ohledem na dílku rozhodného období a nečinnost odvolacího soudu soud dospěl k závěru, stejně tak jako žalovaná, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě dle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

6. Podle ust. § 31a odst. 2 věta první zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Zde je vymezená jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Samotné konstatování porušení práva postačí např. tam, kde délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro něj pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného. Soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009. Soud má za to, že délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním žalobkyně. Žalobkyně byla v souvislosti s předmětnými nemovitými věci stíhána a odsouzena na 12 let nepodmíněně. Pobyt ve výkonu trestu značně komplikoval průběh řízení, žalobkyně byla urgována o vyjádření k žalobě, byla jí poskytnuta lhůta k zaplacení soudního poplatku z odvolání, téměř rok probíhala smírná jednání mezi účastníky. Soud proto dospěl k závěru, stejně jako žalovaná, že postačuje konstatování, že bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012) a toto přichází na prvním místě v úvahu jako jedna z forem morální satisfakce. Dále soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 1684/2010, kdy Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu pouze tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmy k újmě adekvátní. Rovněž soud stejně jako žalovaná poukazuje na to, že přiznání peněžitého zadostiučinění by bylo v tomto případě v rozporu s dobrými mravy s ohledem na odsouzení žalobkyně v souvislosti s předmětnými nemovitými věcmi. Objasnění pojmu dobré mravy je vzhledem k jejich značné mnohotvárnosti, ale i k jejich vývoji a změnám obtížné. Proto také zákon sám žádné vymezení tohoto pojmu nepodává a tento pojem vymezuje – i když nikoliv jednotně – teorie a praxe. Podle převažujícího výkladu výkon práva v rozporu s dobrými mravy znamená, že se výkon práva ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující částí společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práv tak, aby byl v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se zásadou slušnosti, poctivosti, čestnosti, vzájemnou úctou, tolerancí, důvěrou atd.). Tyto zásady mravního řádu společnosti a v důsledku toho i dobré mravy se ve vzájemném soužití lidí – vzdor své relativní stálosti a neměnnosti – v souladu se společenským vývojem v určité míře rozvíjejí ve smyslu jak časovém, tak místním. Příčí-li se výkon určitého práva dobrým mravům, musí to být soudem ve vzájemném jednání subjektů občanskoprávních vztahů vždy zjištěno podle objektivního kritéria s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, včetně doby, místa, jednání, jakož i postavení subjektů (srov. Velké komentáře, Občanský zákoník I., Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., Nakladatelství C.H.Beck, 2008, str. 60).

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 25. 3. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 31. 3. 2021) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem náklady řízení činí 900 Kč.