23 C 142/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 238 376 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 238 376 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 50 000 Kč jakožto odčinění nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím, usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha 1, č. j. KRPA-163702-24/TČ-2019-0011SV-OSZ P1, kterým bylo dne 24. 4. 2019 zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, písm. d), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jako„ TZ“), ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 TZ, přičemž byl žalobce následně zproštěn obžaloby, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 9 T 87/2019, dále částky ve výši 18 876 Kč jakožto náhrady škody v podobě účelně vynaložených nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení a konečně částky ve výši 169 500 Kč, kterou požaduje žalobce jako odčinění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným pobytem ve vazbě, a to po dobu 113 dnů, kdy za každý den trvání této nezákonné vazby žádá 1 500 Kč. Žalobce byl dotčen zejména sérií rozhodnutí počínaje sdělením obvinění, až k žalobě a dále nesprávným úředním postupem, kdy státní zástupce pokračoval v trestním stíhání žalobce a následně podal obžalobu, přestože bylo do počátku zřejmé, že kromě neurčitých skutečností neprokazoval žádný z provedených důkazů účastenství žalobce na tvrzeném skutkovém ději. Naopak byl výpověďmi spoluobviněných z této účasti vyvinován. Kdyby orgány činné v trestním řízení postupovali podle zásady in dubio pro reo, nemohlo by dojít k omezení osobní svobody žalobce formou vazby trvající více jak tři měsíce, v rámci kterého následně propadal pocitům zmaru a beznaděje. Několikrát byl nucen vyhledat lékařskou pomoc a pravidelně pomoc psychologa. Tyto pocity neměl žalobce možnost ani ve věznici s kýmkoliv sdílet, jelikož je cizincem, který nepříliš ovládá český jazyk. Toto vedlo až k psychickému vyčerpání žalobce. Žalobci byla způsobena nemajetková újma vzniklá v důsledku pobytu ve vazbě zejména závažným zhoršením jeho zdravotního stavu, kdy musel vyhledat jak péči psychiatra, tak i péči jakéhosi internisty v souvislosti se vznikajícími žaludečními vředy. Žalobce přitom dosud neměl žádnou zkušenost s trestním řízením v České republice. Dále žalobce poukazuje na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 31/2018, 20 C 146/2019 a 45 C 131/2019, ve kterých bylo stejně jako v žalobcově případě, kdy se jednalo o státní občany Gruzie, kteří po celou dobu trestního řízení spolupracovali, a bylo zjevné, že jsou nevinní, přiznána částka 1 500 Kč za jeden den nezákonné vazby.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává. Žalobce u ní dne 9. 1. 2020 uplatnil žalovaný nárok v celkové výši 238 376 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 25. 8. 2020, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí v předmětném řízení, avšak žalovaná poskytla žalobci odškodnění pouze ve výši 100 480 Kč spočívající v náhradě škody ve výši 15 730 Kč a přiměřené zadostiučinění 84 750 Kč. Ohledně náhrady škody žalovaná dospěla k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku do co důvodu, avšak výše požadované náhrady byla ponížena o úkon ze dne 9. 5. 2019, poradu s klientem, neboť se jedná o úkon, který je již zahrnut do úkonu jiného, a to převzetí a přípravy a dále první porady ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“). Ohledně odčinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s omezením osobní svobody žalobce od 26. 4. 2019 do 14. 8. 2019 žalovaná dospěla k názoru, že je tento nárok důvodný, ale pouze co do částky ve výši 84 750 Kč (tj. za den 750 Kč), a to zejména s ohledem na to, že je žalobce cizím státním příslušníkem neznalým českého jazyka. Co se týče nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, u tohoto nároku žalovaná po provedeném šetření, kdy zjistila, že trestní stíhání trvalo 4 měsíce a žalobce byl stíhán pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 4, písm. a) TZ, konstatovala, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za to se žalobci omluvila. Tato forma satisfakce se žalované jeví jako dostačující. Zároveň přitom přihlédla ke skutečnosti, že trestní stíhání a vazba probíhaly společně.

3. Účastníci při jednání proběhlém dne 5. 5. 202 učinili nesporným, že žalobce dne 9. 1. 2020 uplatnil v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 87/2019 nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 18 876 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu ve výši 169 500 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 25. 8. 2020, kdy žalovaná poskytla žalobci náhradu škody ve výši 15 730 Kč a přiměřené zadostiučinění za nezákonnou vazbu ve výši 84 750 Kč. Mezi účastníky tak dále zůstalo sporu v tom, zda žalobci náleží náhrada za poradu s klientem ze dne 9. 5. 2019, jaká je výše odškodnění za nezákonnou vazbu a zda žalobci náleží nemajetková újma ve formě relutárního zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 9 T 87/2019 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 24. dubna 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších dvou spoluobviněných ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 24. 4. 2019 kolem deseti hodin v [obec a číslo] poté, co nastoupili do tramvaje [číslo] na zastávce [příjmení] nádraží, která pokračovala dále směrem na [příjmení] nám. rozhlédli se po tramvaji a přistoupili k poškozené [jméno] [příjmení], která seděla naproti druhým dveřím s batohem na zádech a nákupní taškou u nohou tak, že poškozenou obklopili, načež spoluobviněný se na poškozenou zezadu natlačil a levou rukou, kterou měla zakrytou bundu, rozepnul zip jejího batohu a začal ho prohledávat s cílem odcizit věci poškozené, jež toto jednání z pravé strany kryl svým tělem druhý spoluobviněný a ze strany druhých dveří kryl toto jednání svým tělem žalobce, přičemž byli po celou dobu monitorováni přítomnou policejní hlídkou, která jim v dalším jednání zabránila. Následně podal žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Tato stížnost byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 23. 5. 2019 státním zástupcem zamítnuta jako nedůvodná. Dne 24. 4. 2019 byl vyhotoven protokol o zadržení osoby podezřelé, ve kterém je uvedeno, že je žalobce státní občan Gruzie, přičemž zde není uvedeno žádné jeho zaměstnání. Téhož dne byl podán podmět k vzetí žalobce do vazby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26. dubna 2019 bylo rozhodnuto, že se žalobce spolu s ostatními spoluobviněnými bere do vazby (vazba se započítává ode dne 24. 4. 2019). Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 3. června 2019, že se stížnosti všech obviněných o vzetí do vazby zamítají. Dne 24. dubna 2019 byl žalobci ustanoven obhájce Mgr. [jméno] [příjmení]. Následně byla předložena plná moc ze dne 9. 5. 2019, kterou převzal obhajobu Mgr. [příjmení] [příjmení], advokát a zároveň požádal o zrušení ustanoveného obhájce. Dne 24. 4. 2019 byl vyslechnut spoluobviněný. Dne 11. 6. 2019 byl vyslechnut druhý spoluobviněný, stejně tak 24. 4. 2019. Žalobce byl vyslechnut 24. 4. 2019. Dále jsou uvedeny majetkové poměry žalobce, tedy že je nemajetný a nemá stálý měsíční příjem. Ke dni 24. 4. 2019 nebyly v opisu z evidence rejstříku trestů uvedeny žádné informace o odsouzení osoby žalobce. Dne 27. 6. 2019 byl spis po skončení vyšetřování prostudován. Dne 3. 7. 2019 byl podán návrh státním zástupcem, aby byli spoluobvinění vzati do vazby. Návrh na podání obžaloby byl podán dne 11. 7. 2019. Následně byla podána obžaloba, a to dne 22. 7. 2019 Hlavní líčení bylo nařízeno na den 14. 8. 2019. V opis evidence rejstříku trestů ze dne 13. 8. 2019 byl uveden žalobce stále bez záznamů. Dne 14. 8. 2019 bylo zahájeno hlavní líčení. Téhož dne byl vyhlášen rozsudek s výrokem, že se žalobce zprošťuje obžaloby s tím, že obžalovaný [jméno] [příjmení] a obžalovaný žalobce se k vytýkanému jednání nedoznali, naproti tomu se k jednání doznal třetí spoluobviněný obžalovaný, ale ten uvedl, že se všeho dopustil sám a ostatní obžalovaní s ním neměli nic společného. Po provedeném dokazování ovšem soud dospěl k závěru, který již prezentován shora. Předně je třeba říci, že bylo jednoznačně prokázáno, zejména z výpovědí obžalovaných, že do České republiky dorazili společně [jméno] [příjmení] a třetí spoluobžalovaný, a to z Polska, kdy ovšem přesné datum nedokázali sdělit. Najisto je postaveno, že tito dva obžalovaní v České republice přespávali již určitou dobu. Žádné personální a rodinná provázanost těchto dvou obžalovaných s obžalovaným žalobcem nebyla prokázána, byť na první pohled mohla takto způsobit zejména z důvodu jejich společného místa pobytu v Gruzii. Nicméně dle názoru soudu se jedná spíše o náhodu, když v podstatě žádný z obžalovaných se v Gruzii již dlouho nezdržuje a rovněž je třeba zmínit značný věkový odstup dvou spoluobžalovaných od žalobce 20 a 10 let. Všichni obžalovaní shodně uvedli, že se náhodně potkali na Hlavním nádraží a začali se spolu bavit jako krajani, když zaslechli stejnou řeč a odešli na ubytovnu do [část obce]. Společně nebydleli na stejném pokoji a rovněž spolu netrávili čas v [obec]. [jméno] [příjmení] a třetí spoluobžalovaní měli trávit čas výhradně spolu, a to zábavou s jinými ženami, které v [obec] potkali, zatímco žalobce měl svůj čas trávit individuálně se ženou, se kterou již byl dříve domluven, že se s ní v [obec] setká. Tvrzení, že žalobce nebyl na ostatní spoluobžalované nějak napojen a netvořil s nimi stálou trojici, potvrdil ihned přímo při slyšení svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že osoby před tramvají na Masarykově nádraží mu byli známi z předcházející bezpečnostní akce, ale jednalo se právě jen a jen o obžalované [jméno] [příjmení] a třetího spoluobžalovaného. Následně bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 2019. Dále usnesením ze dne 23. 8. 2019, které nabylo téhož dne právní moci, předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 1, vzal na vědomí zpětvzetí odvolání podaného státním zástupcem proti rozsudku ze dne 14. 8. 2019.

5. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 15. 5. 2020 soud zjistil, že obhájce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] obdržel za právní služby od žalobce částku ve výši 18 876 Kč.

6. Ze zdravotní dokumentace Vězeňské služby ČR žalobce soud učinil následující skutková zjištění: Dne 29. 4. 2019 podstoupil žalobce vstupní prohlídku, zjištěno: jazyková bariéra, mluví rusky, prohlídka měkkých tkání – negativní, hygiena DÚ nedostačující, infekční onemocnění nezjištěno, omezeně se staven chrupu seznámen a možnosti ošetření o nutnosti dodržovat hygienu dutiny ústní. Dne 6. 5. 2019 objektivně bez potíží, špatná komunikace, jen rusky, závěr šetřící dieta, schopen nástupu do výkonu trestu. V Gruzii se léčil se žaludkem, slinivkou, mívá bušení srdce a rychlou akci, dále se dožaduje Fastum gel na mazání. Dne 14. 5. 2019 žalobce subjektivně žádal něco na uklidnění, dožadoval se Valeriánských kapek, přičemž si mohl koupit kozlík lékařský, předepsán neuro. Dne 20. 5. 2019 měl dva dny trvající bolesti břicha, křečovité, nejedl, pouze pije tekutiny, udává, že má chronickou pankreatidu. 2 dny od té doby nebyl na stolici, dále se mu vrací šťávy. Indikován k došetření horní části břicha, je cizinec, stav účtu neznámý. Ve dnech 22. 5. 2019, 24. 5. 2019, 27. 5. 2019, 30. 5. 2019 z provozních důvodů neošetřen, přítomen jeden lékař. Dne 4. 6. 2019 subjektivně pálení žáhy, zvrací, trpí zácpou, poukaz na vyšetření. Dne 7. 6. 2019 Vazební věznice Praha Pankrác, sonografie břicha, játra jsou normální velikosti, cévní kresba dobře patrná atd.., žlučník nezvětšen, pankreas je nepřehledný, obě ledviny jsou normální velikosti, slezina nezvětšena, RTG nález – srdce nezvětšeno. Dne 13. 6. 2019 naveden k protočení hlavy a nemůže dýchat, je mu slabo, 3 dny nebyl na stolici, špatná komunikace. Předepsané léky – Paralen. Dne 17. 6. 2019 z provozních důvodů neošetřen. Dne 26. 6. 2019 pacient žádá neuro, chtěl by i přestat kouřit, cítí se dobře, léky nechce. Léky na žaludek má. Dne 24. 4. 2019 subjektivně břicho měkké, žádá léky na bolesti hlavy, čaj a suchary doporučeno po dobu dvou dnů. Výpis ze zdravotní dokumentace ze dne 4. 11. 2019, arteriální hypertenze, susp. chron pankreatida, susp. chron gastritida, nikotinismus, susp. deprese, stav úrazu hlavy 2002, blíže neurčeno. Následně přiloženy zprávy o vyšetření z nemocnice [anonymizováno] [obec] ze dne 24. 4. 2019, schopen policejních úkonů, schopen umístění v cele, a ze dne 24. 4. 2019, nemocnice [anonymizováno] [obec], pacient střední postavy, orientovaný časem, místem, osobou i situací, psychomotorika přiměřená, odpověď adekvátní, pacient je schopen pobytu v policejní cele, policejních úkonů schopen. V dětství zdráv, arytmie, hypertenze, dispenzarizován není. Bez aktuálních potíží.

7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 9 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn, nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

12. Podle § 31 odst. 1, 3, zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení, nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Speciálním právním předpisem o mimosmluvní odměně, je pak vyhláška č. 177/1996 Sb.

13. Podle § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), splněním dluhu závazek zaniká.

14. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8, §9 a § 31 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhal zaplacení dosud nezaplacené náhrady nákladů za právní zastoupení při obhajobě v trestním řízení ve výši 18 876 Kč, odškodnění nemajetkové újmy za dobu vazby v částce 169 500 Kč (kdy žalobce za 113 dnů požadoval za den vazby 1500 Kč, žalovaná přiznala za den částku 750 Kč, jedná se o denní rozdíl ve výši 750 Kč za 113 dnů vazby) a odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen byl částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

16. V řízení bylo prokázáno, že usnesením Policejního komisaře Policie ČR Obvodní ředitelství policie Praha 1, SKPV, stálá výjezdová skupina, č. j. KRPA-163702-24/TČ-2019-001SV-OZS P1 ze dne 24. 4. 2019 bylo zahájeno ve smyslu § 160 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb, trestního řádu (dále jako„ TŘ“), trestní stíhání žalobce pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. d), odst. 4, písm. a) TZ. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 2019 má soud za prokázané, že dle § 226 písm. a) TŘ byl žalobce zproštěn obžaloby. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 TŘ je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25Cdo 1487/2001).

17. Objektivní odpovědnosti za škodu (resp. nemajetkovou újmu) z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

18. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda nárok ve výši 18 876 Kč spočívající v nákladech na obhajobu je co do jeho výše po právu, když samotný právní nárok žalobce shledal důvodným v souladu s § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., což shledala i žalovaná, jež plnila zčásti (15 730 Kč). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že tvrzení žalované jsou zcela správná, když uzavřela, že první porada s klientem je zahrnuta již v rámci prvního úkonu ve věci ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) AT (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, č.j. 16 Co 418/2000-33). Ke zbylé částce soud uvádí, že žalovaná, jak účastníci učinili nesporným, již náhradu škody žalobci vyplatila. Splněním tohoto dluhu tak žalobci podle § 1908 odst. 1 OZ zanikl nárok na toto plnění, a proto soud v rámci tohoto nároku žalobci nevyhověl ani z části.

19. Ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy za vykonání vazby ve výši 169 500 Kč (kdy žalobce za 113 dnů požadoval za den vazby 1500 Kč, žalovaná přiznala za den částku 750, jedná se o denní rozdíl ve výši 750 Kč za 113 dnů vazby), dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl vzat ode dne 24. 4. 2019 do vazby, když proti němu bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 TŘ, načež byl žalobce zproštěn obžaloby. Za této situace, kdy bylo zrušeno trestní stíhání žalobce a tento vykonal vazbu, dospěl soud k závěru, že zde jsou naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, když podstatné je, že poškozený, tedy žalobce, na základě vazebního rozhodnutí skutečně vazbu vykonal a trestní stíhání vůči jeho osobě bylo zrušeno a nedošlo tedy k jeho odsouzení za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby. Soud se tedy zabýval skutečností, zda žalobci trestním stíháním vznikla škoda, která se nepresumuje a kterou musí žalobce v řízení prokázat. Ze strany žalované byla plněna za každý den vazby částka 750 Kč za 113 dnů vazby. Soud se zabýval rozsahem újmy, která žalobci vznikla. Při svém rozhodnutí vycházel rovněž z judikatury Nevyššího soudu, konkrétně rozsudku ze dne 11.1.2012, sp.zn. 30 Cdo 2357/2010, který se vyjadřoval k hodnocení následků neoprávněného držení ve vazbě a odpovědnosti státu za škodu. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním je orientačně částka v rozmezí 500 Kč až 1.500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne konkrétní okolnosti případu. Soud se při stanovení peněžní náhrady za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu zabýval základními okolnostmi případu tj. povahou trestní věci, celkovou délkou omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. V řízení bylo žalobcem tvrzeno, že výkon vazby měl na něj negativní dopad co do jeho zdravotního stavu.

20. Zatímco v případě odškodnění nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky řízení se újma presumuje, v případě nezákonné vazby je na žalobci, aby újmu, za níž požaduje odškodnění, prokázal. Výkon vazby již svojí podstatou je zásadním omezením v životě každé vazebně stíhané osoby s ohledem na omezení osobní svobody, svobody pohybu, rodinného života, soukromí. Žalobce tvrdil, že mu v souvislosti s vazbou vznikly zdravotní potíže, pro které musel vyhledat jak péči jakéhosi internisty v souvislosti se vznikajícími žaludečními vředy, tak i péči psychiatra, neboť byl psychicky vyčerpán. Žalobce k prokázání těchto skutečností odkázal na zdravotní dokumentaci Vězeňské služby ČR. Z té však tato tvrzení žádným způsobem nevyplývají, neboť tělesné zdravotní problémy uvedené ve zdravotních záznamech jsou všedního rázu. Psychické zdravotní komplikace ve zdravotní dokumentaci zmíněny nejsou. Soud proto k těmto tvrzením při svém rozhodování nepřihlížel. S ohledem na to, že je žalobce občanem Gruzie, přičemž měl jazykový problém ve vazební věznici, dospěl soud k názoru, že přiznaná částka žalovanou za jeden den, tedy 750 Kč, je zcela přiměřená všem okolnostem, neboť jiný vliv vazby na osobní sféru žalobce nijak neprokázal. Soud proto žalobě ani v této části nároku nevyhověl. Nad to opět poukazuje na § 1908 OZ, kdy žalovaná již plnila a žalobce nevzal svou žalobu v tomto rozsahu zpět.

21. Pokud žalobce v souvislosti s výší přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou zmiňuje řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 37 C 31/2018 (řízení bylo vedeno pouze před soudem 1. stupně), i v tomto řízení dospěl soud 1. stupně k názoru, že nebyly věrohodně prokázány žádné vyšší dopady vazby na osobní život žalobce, a proto se soud ztotožnil s výší náhrady poskytnutou žalovanou v rámci mimosoudního plnění. Pokud žalobce v souvislosti s výší přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou zmiňuje řízení sp. zn. 20 C 146/2019, toto řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno. Taktéž dopadlo i řízení sp. zn. 45 C 131/2019.

22. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč i zde existence nezákonného rozhodnutí, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. Je na žalobci, aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, jež způsobilo vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s touto skutečností. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jako„ rozhodnutí R 67/2016“)).

23. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

24. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním došlo k zásahu do práv žalobce na jeho osobní a společenský život. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) TZ, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Hrozba trestu v tomto případě s ohledem na možnou trestní sazbu byla v případě žalobce nízká, žalobce se měl dopustit trestného činu ve formě spolupachatelství a ve stádiu pokusu, přičemž dosud nebyl v České republice trestně stíhán. Trestní stíhání trvalo od 24. 4. 2019 fakticky do 23. 8. 2019, tedy po dobu necelých 4 měsíců, což je podprůměrná doba vzhledem k průměrné délce trestního řízení v České republice. Žalobce pak blíže netvrdil, v čem konkrétně, až na psychické útrapy, které však vztahoval zejména k nezákonné vazbě, mu byla nemajetková újma nezákonným rozhodnutím způsobena, a proto soud ostatní oblasti života žalobce nezkoumal. S ohledem na tyto skutečnosti soud dospěl k závěru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu formou konstatování porušení práva a následné omluvy, je plně dostačující. Soud se proto i v tomto spokojil se závěry žalované a žalobci relutární odčinění této újmy nepřiznal.

25. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jako „o.s.ř.“), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč Tyto náklady sestávají podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. z paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon (tím v tomto řízení bylo vyjádření k žalobě a 2 x účast na jednání před soudem).