23 C 145/2020

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 58 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 58 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 2. 7.2018 domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši 58 000 Kč s tím, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v exekučním řízením vedeném proti němu, nařízené Okresním soudem ve [obec] pod sp.zn. [spisová značka], vedené [anonymizováno] – [anonymizováno] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že nárok na odškodnění žalobce u žalované uplatnil dne 29. 1. 2018. Žalovaná stanoviskem ze dne 3. 6. 2021 nárok žalobce zamítla. Žalobce v postavení povinného netvrdí, a tedy neprokazuje, v čem by v souvislosti s posuzovaným řízením měl být v nejistotě, když o dluhu ví, rovněž ví i o exekuci. Žalobce ani v nejmenším nevyvinul snahu svůj dluh hradit, proto se jedná o zavinění na straně poškozeného. Nárok žalobce na zadostiučinění v důsledku dlouhotrvající exekuce, kterou si způsobil sám přístupem k dluhu, je třeba hodnotit jako rozpor s dobrými mravy. V posuzovaném případě jednoznačně není splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to nesprávný úřední postup, když na základě výše uvedené argumentace není možné shledat postup [anonymizováno] v řízení za průtahy, když [anonymizováno] aktivně konal během celého řízení. Délka [anonymizováno] řízení je přímo úměrná pasivitě a nemajetnosti povinného při úhradě dluhu. Jak již judikoval [anonymizována dvě slova] (viz. rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], a též rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]) vykonávací řízení nemusí být vůbec zahajováno, pokud povinný dobrovolně plní na základě vykonatelného [anonymizována dvě slova]. Tím, že žalobce dobrovolně nesplnil řádně a včas povinnost, která mu byla tímto rozhodnutím uložena, tak zavinil a způsobil, že oprávněný podal návrh na výkon rozhodnutí. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v rámci exekuce nařízené [anonymizována dvě slova] ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a vedené [anonymizováno] – [anonymizováno] pod č.j. [spisová značka]. Žalobce podal žádost o odškodnění u žalované dne 29. 1. 2018. Žalovaná stanoviskem ze dne 3. 6. 2021 nárok žalobce zamítla, jak má soud prokázáno stanoviskem ze dne 3. 6. 2021. Obsahem spisu [anonymizována dvě slova] ve [obec], sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno: Dne 1. 8. 2011 došla soudu žádost o pověření [anonymizováno] ve věci oprávněného [právnická osoba], povinný [celé jméno žalobce], soud usnesením nařídil exekuci dne 4. 8. 2011, s právní mocí dne 10. 5. 2012 pro vymožení částky 1 012 Kč s přísl. a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 8 580 Kč a náklady exekuce, povinný podal odvolání proti usnesení o [anonymizována dvě slova], spis přeložen [název soudu] 2. 2. 2012, který rozhodl dne 30. 3. 2012, že usnesení o nařízení [anonymizováno] se potvrzuje, s právní mocí dne 10. 5. 2012. Povinný podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dne 19. 6. 2014, soud rozhodl dne 27. 6. 2014, že návrh povinného na určení lhůty k provedení procesních úkonů neobsahuje uvedení, jakého úkonu se domáhá, pokud se povinný domáhá zastavení [anonymizováno], musí být uvedeny důvody, proč má být zastavena. Spis předložen [název soudu] dne 4. 9. 2014 s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, s tím že byl povinný dne 12. 6. 2014 vyzván k doplnění své žádosti, žádost nedoplnil, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu [název soudu] odmítl dne 30. 9. 2014, povinný se domáhá prohlášení neúčinnosti doručování dne 20. 11. 2014, soud na toto reaguje dne 26. 11. 2014, že není důvod namítat neúčinnost doručení, neboť bylo prokazatelně doručeno, dále dne 9. 6. 2015 činí další návrh na [anonymizována dvě slova] povinný, kdy dne 31. 7. 2015 sděluje [anonymizováno], že byl povinný vyzván k doplnění, opět nereagoval. Byl vydán příkaz k úhradě nákladů [anonymizováno] dne 28. 6. 2014. Dne 27. 1. 2015 námitky povinného a opět návrh na [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] odmítl podání povinného, dne 15. 7. 2015 [název soudu] usnesení soudního exekutora změnil tak, že se podání povinného ze dne 4. 5. 2015 neodmítá. Dne 5. 4. 2016 byl předložen spis k rozhodnutí o návrhu na zastavení [anonymizováno], soud dne vyzývá 6. 5. 2016 [anonymizována dvě slova] k vyjádření k návrhu na zastavení exekuce, o zprávu, jaké další úkony byly ke zjištění majetku povinného provedeny, jaký je předpoklad dosažení výtěžku [anonymizováno] přesahující náklady zjištění majetkových poměrů povinného, zda dle jejich názoru je reálná možnost alespoň částečně uspokojit oprávněnou předpokládané náklady [anonymizována dvě slova] reaguje dne 18. 5. 2016 s tím, že při zjišťování majetku povinného byly požádány o součinnost [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] spořitelny, katastr nemovitostí, [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno], bylo zjištěno, že povinný je osobou pobírající dávky hmotné nouze, příspěvek na živobytí, tyto dávky však nejsou postižitelné [anonymizováno], žádný jiný majetek dosud nebyl zjištěn, povinný nekontaktoval soudního exekutora ohledně řešení [anonymizována dvě slova], dále soudní exekutor neustále provádí šetření ke zjištění majetku povinného a snaží se dohledat postižitelný majetek, dosud nebylo provedeno místní šetření na adresách, kde by se povinný mohl zdržovat, nelze přehlédnout fakt, že povinný se nachází ve věku, kdy je reálný předpoklad pro možné budoucí příjmy ze mzdy nebo z důchodu již srážkově by bylo možné částečně uspokojit vymáhanou pohledávku, stejně tak nelze vyloučit ani možné budoucí nabytí majetku povinným v dědickém řízení či darování, [anonymizována dvě slova] tak se zastavením [anonymizováno] nesouhlasí, oprávněný reaguje na výzvu soudu dne 29. 6. 2016 trvá na tom, že nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce. Soud rozhoduje dne 20. 7. 2016 tak, že [anonymizováno] na majetek povinného se zastavuje podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s tím, že nemá žádný postižitelný majetek, [anonymizováno] je neproveditelná z důvodu nemajetnosti povinného. Tento výrok nabyl právní moci dne 27. 8. 2016. Dále uložil povinnému nahradit [anonymizována dvě slova] náklady ve výši 7 865 Kč ve výroku II. a ve výroku III. uložil povinnému nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 968 Kč, tyto výroky nabyly právní moci dne 4. 9. 2017. Do výroku II. a III. podal povinný odvolání dne 24. 8. 2016, soud ho vyzývá, aby doplnil své odvolání dne 14. 11. 2016, dále podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dne 23. 8. 2016 s tím, že dne 4. 5. 2017 bylo rozhodnuto [název soudu], aby okresní soud do 30 dnů od doručení tohoto usnesení předložil spis [název soudu] k projednání odvolání. Spis předložen [název soudu] dne 25. 5. 2017, který rozhoduje tak, že usnesení potvrzuje v napadených výrocích dne 29. 6. 2017, s právní mocí dne 4. 9. 2017. Povinný podává dovolání, spis předložen dovolacímu soudu dne 6. 11. 2017, který rozhoduje dne 28. 11. 2017, tak že dovolání se odmítá, s právní mocí dne 19. 12. 2017. Dále podává ústavní stížnost povinný, kdy bylo rozhodnuto dne 13. 3. 2018, že ústavní stížnost se odmítá. Nakonec soud rozhoduje dne 23. 8. 2018, že řízení o návrhu povinného na vyloučení soudního [anonymizováno] se zastavuje, s právní mocí 23. 1. 2019. Povinný podává odvolání dne 11. 10. 2018, kdy [název soudu] rozhoduje dne 28. 12. 2018 tak, že se usnesení potvrzuje. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: [anonymizována dvě slova] za nesprávný úřední postup, jako odpovědnost objektivní, je dána při kumulativním splnění tří podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu, škody, ať již v podobě majetkové či nemajetkové, a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou, která žalobci vznikla ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Soud tedy nejprve zkoumal, zda došlo v příslušném [anonymizováno] řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Soud poukazuje na rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], dle kterého [anonymizováno] řízení je považováno za řízení svého druhu, jehož délku je nutno posuzovat nejenom s ohledem na kritéria uvedená v ust. § 31 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., ale také s ohledem na chování účastníků řízení, zejména povinného. Délka [anonymizováno] řízení je ovlivněna především majetkovou situací a chováním povinného. Předpoklad vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou nemusí být nutně naplňován proto, že určité řízení formálně trvá. Při řešení otázky, je-li naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu, soud postupoval v souladu s již ustálenou judikaturou, zabývající se vymezením podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pod [číslo] ročník [rok]). Podle ní lze za porušením zásady rychlosti řízení považovat takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví výlučně v příčinách vycházejících z působení soudu v dané věci (dále srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] pod [anonymizována dvě slova]). Při posuzování délky [anonymizováno] řízení z pohledu vzniklé nemajetkové újmy je třeba zkoumat, do jakého okamžiku šlo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a od kdy již další průběh řízení ztrácí svůj význam, neboť vymožení pohledávky oprávněného se stává vzhledem k okolnostem případu nereálné či neúčelné, popř. dokonce neúčinné. Předpoklad vzniku nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Řízení [anonymizována dvě slova] je specifické tím, že nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspokojení oprávněného v případě, že povinný nesplnil svoji povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem dobrovolně. K ukončení řízení dochází obecně buď nuceným vymožením uložené povinnosti (zaplacení vymáhané pohledávky v případě peněžitého plnění) nebo zastavením výkonu rozhodnutí podle § 268 o. s. ř. či případně podle [ustanovení pr. předpisu] může probíhat tak dlouho, dokud je naplňován jeho účel, neboli dokud existuje reálná šance, že pohledávka oprávněného bude alespoň zčásti či úplně vymožena. Zjišťování majetku dlužníka a volba způsobu provedení [anonymizováno] je svěřena do rukou [anonymizována dvě slova], který disponuje potřebnými prostředky k tomu, aby [anonymizováno] řízení směřovalo k co nejrychlejšímu uspokojení věřitele. V případě [anonymizována dvě slova] objektivně zjištěné nemajetnosti povinného bude zpravidla přicházet v úvahu zastavení [anonymizováno] pro nemajetnost dlužníka, buď rozhodnutím [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu], nebo rozhodnutím soudu podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. upravuje situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. [anonymizováno] v takovém případě podá soudu podnět k zastavení [anonymizováno] a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. Podnět k zastavení exekuce nepodává povinný, nýbrž soudní exekutor. Podá-li povinný návrh na [anonymizována dvě slova] podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud si od [anonymizováno] vyžádá zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a dále stanovisko [anonymizováno] k návrhu na zastavení [anonymizováno]. Na podkladě takto zjištěných skutečností posoudí důvodnost návrhu. To soud učinil i v posuzovaném případě. Žalobce byl v postavení povinného, o svém dluhu věděl, dluh se netýkal enormní částky, žalobce původně nezaplatil částku 1 012 Kč. Soud má za to, že délka řízení exekučního byla ovlivněna neochotou žalobce k zaplacení dlužné částky. Důvod k zastavení [anonymizována dvě slova] pro nemajetnost žalobce mohl být shledán soudem až po uplynutí určité doby nutné k ověření, zda žalobce je opravdu nemajetný a jeho nemajetnost vzhledem k věku žalobce (nar. 1972) bude trvat i do budoucnosti. Soud proto po provedeném dokazování dospěl k závětu, že v předmětném exekučním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu na straně státu dle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Význam řízení vzhledem k výši částky shledává soud pro žalobce jako velmi nízký. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že exekuční řízení nebylo postiženo neodůvodněnou nečinností, soud či exekutor v něm bez zbytečných průtahů činil úkony potřebné k naplnění účelu tohoto řízení (tj. k nucenému uspokojení pohledávky oprávněného) a jejich postup tak nelze charakterizovat jako nesprávný úřední postup (porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě; § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Námitku promlčení vznesenou žalovanou hodnotí soud jako nedůvodnou, když žaloba byla podána žalobcem v 6 měsíční promlčecí lhůtě dle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. dne 2. 7. 2018, [název soudu] totiž odmítl stížnost žalobce až dne 13. 3. 2018. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci jeden úkon, kterým bylo písemné vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod.