23 C 15/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Přibylovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 205 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 205 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 1. 2019 domáhal po žalované zaplacení částky 205 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce byl žalobcem v řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 35 C 36/2007. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Ve věci bylo rozhodováno rozsudkem Krajského soudu v Brně, č.j. 35 C 36/2007-378, dne 30. 1. 2015, následně rozhodovaly i další stupně. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, konkrétně nepřiměřenou délkou soudního řízení. Řízení bylo zahájeno dne 9. 10. 2007 podáním žaloby. Posledním rozhodnutím bylo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 22. 1. 2018. Délka řízení tak činila deset let a tři měsíce. Takovou délku nelze považovat za přiměřenou. V řízení byla řešena věc, která byla samou podstatou existence a podnikání žalobce, když v důsledku nepřiměřené délky řízení nabyla účinnosti novela zákona č. 498/2012 Sb., kterou došlo ke změně zákona o hornické činnosti. Význam řízení tedy je vysoký. Věc nevykazovala zvláštní míru složitosti. Soudy všech stupňů nepostupovaly a nečinily procesní úkony v přiměřených lhůtách. Žalobce tedy požaduje částku 205 000 Kč za deset let a tři měsíce krát 20 000 Kč za jeden rok řízení z titulu nepřiměřené délky soudního řízení před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 35 C 36/2007. Krajský soud správní de facto odmítl tu žalobu projednávat. Následně byl soud v průběhu kompetenčního sporu také nečinný. Ohledně otázky účastenství, soud nepostupoval efektivně, přičemž při tom specifickém okruhu účastníků, kteří de facto byli složitě a těžko zjistitelní, měnili se z hlediska členství v zahrádkářském sdružení atd., bylo na místě postupovat tak, že se vyrozumívání účastníků dělá cestou úřední desky soudu či informačního systému.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uvedla, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 17. 7. 2018. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání posoudila, že v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalovaná rekapitulovala průběh spisu, řízení probíhalo deset let a tři měsíce na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, rozhodoval také kompetenční senát Nejvyššího správního soudu, soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud také dvakrát, jednou dovolací soud a jednou Ústavní soud. Řízení bylo velmi složité jak po skutkové, tak právní stránce. Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí správních orgánů, řízení bylo dvakrát přerušeno podle rozhodování Ústavního soudu o návrzích na zrušení některých ustanovení o vyvlastnění, žalobce měl prokázat veřejný zájem na provedení těžby nerostu na vyhrazeném území, zda tento veřejný zájem převažuje nad zachováním dosavadních práv a oprávněných zájmů vlastníka. V průběhu řízení bylo přibráno větší množství účastníků. Problematické bylo i vyjasnění okruhu účastníků, tedy uživatelů jednotlivých zahrádek na dotčeném území. Řízení pak bylo komplikováno doručováním písemností. Negativně ovlivnilo i chování samotného žalobce, kdy soud musel žalobce vyzývat k odstranění vad žaloby v přesné specifikaci pozemků, kterých se má vyvlastnění týkat. S největší pravděpodobností lze říci, že by mohlo dojít k urychlení řízení, pokud by žalobce poskytl součinnost v řízení u Ministerstva průmyslu a obchodu, k žalovaným [územní celek] podal návrh na odpis zásob ložiska bentonitu, neboť rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu by bylo v dané věci významný podkladem pro rozhodnutí. Délka řízení byla přiměřená.

3. Žádostí ze dne 17. 7. 2018 ve spojení s doručenkou datové zprávy bylo prokázáno, že dne 17.7.2018 uplatnil žalobce u žalované nárok na zaplacení částky ve výši 205 000 Kč za deset let a tři měsíce řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 36/2007 s odůvodněním obdobným jako v žalobě 4. Stanoviskem ze dne 6. 6. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná neshledala nepřiměřenou délku řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 36/2007.

5. Spisem Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 36/2007, bylo prokázáno, že dne 9. 10. 2007 podána žaloba, žalobce [právnická osoba], žaloba podávána podle § 244 o.s.ř., účastníci: [územní celek], dále pak označeny správní orgány [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova] [územní celek], dodány listinné důkazy. Žalobce uvádí, že se jedná o návrh na vydání rozhodnutí ve smyslu § 108 a následující zákona č. 50/1976, o zřízení práva užívání k nemovitosti tvořícího dobývací prostor, s tím, že posledním rozhodnutím správního orgánu byl návrh žalobce zamítnut, následně rozhodnutí správního orgánu potvrzeno rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek]. V návaznosti na přezkum podal žalobce dne 20. 2. 2006 správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, kdy tento usnesením [číslo jednací] ze dne 3. 9. 2007 správní žalobu odmítl s odkazem na dikci zákona č. 184/2006, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007, a usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2007. Současně poučil žalobce o tom, že do jednoho měsíce od právní moci vydaného usnesení může podat žalobu ke krajskému soudu. Toto usnesení bylo doručeno dne 11. 9. 2007, tedy žalobce podává žalobu s tím, že tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, domáhá se přezkumu rozhodnutí [stát. instituce], domáhá se rozsudku s tím, že je oprávněn po dobu šesti roků od právní moci rozsudku užívat pozemky, uvedeno celkem sedm pozemků, přičemž tyto má právo užívat k hornické činnosti za náhradu a vlastník pozemku je povinen strpět užívání. Dále pak namítáno, že se jedná o aktivně legitimovanou osobu podle zákona č. 44/1988, řešeny otázky [územní celek] s tím, že nebyla uzavřena dohoda o odstranění střetu zájmů, řešeno užívací právo k pozemku s tím, že navrhuje omezit práva vlastníka [územní celek] s tím, že bude zřízeno užívací právo. Odkazuje na zákon 44/1988 s tím, že tento výslovné užití ložiska k těžbě označuje za veřejný zájem, dále pak navrhuje řadu listinných důkazů. Posledně uvádí, že veřejný zájem převažuje nad zachováním dosavadních práv [územní celek] jako vlastníka dotčených pozemků. Lhůta šesti let k užívání odpovídá přiměřenosti a potřebám hospodářského a účelného využití těžebního prostoru, dále pak řešena otázka náhrady s tím, že odkazováno na zákon 184/2006. Přiloženy přílohy, usnesení Krajského soudu v Brně s odmítnutím žaloby, dále pak žaloba poslána Krajskému soudu v Brně, vyjádření žalovaného, rozhodnutí [stát. instituce], rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek], sdělení Obvodního báňského úřadu v Brně, osvědčení Ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky, osvědčení Státní báňské správy, oprávnění obvodního báňského úřadu, rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, ustanovení dobývacího prostoru obvodním báňským úřadem. Dne 2. 11. 2007 doručeno Nejvyššímu správnímu soudu návrh na rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost podle § 104c o.s.ř. dne 18. 2. 2008 výzva zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 navrhovateli, nechť tento do jednoho měsíce od doručení usnesení doplní návrh tak, že označí účastníky řízení o kompetenčním sporu. Dne 8. 4. 2008 předložen spis, doplnění účastníci řízení. Dne 13. 8. 2008 usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 s tím, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] je soud v občanském soudním řízení. Dne 27. 10. 2008 spis zaslán zpět krajskému soudu. Dne 10. 11. 2008 usnesení Krajského soudu v Brně s rozhodnutím, že řízení se přerušuje do rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve věci návrhu projednávání pod sp. zn. PL ÚS 26/2008. Toto rozhodnutí nabylo dne 29. 11. 2008 s tím, že v obdobné věci byl podán návrh Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení zákona o vyvlastnění in eventum návrhem na vydání interpretativního výroku ohledně těchto ustanovení zákona o vyvlastnění, tento je veden pod výše uvedenou značnou pléna Ústavního soudu. Dne 10. 11. 2008 spis zaslán účastníkům řízení. Založeno dále návrh podle článku 95 odst. 2 Ústavy, zaslán Ústavnímu soudu dne 8. 9. 2008. Dne 8. 6. 2009 usnesení Krajského soudu v Brně s tím, že v řízení se pokračuje, neboť nálezem ze dne 7. 9. 2009 návrh krajského soudu byl zamítnut. Dne 8. 7. 2009 spis předán soudci. Dne 9. 7. 2009 rozesláno. Dne 10. 9. 2009 usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou žalobci k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Dne 17. 9. 2009 zaplacen soudní poplatek. Dne 13. 12. 2010 usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou účastníkům, resp. žalované, k vyjádření se k žalobě. Dne 6. 1. 2011 žádost [územní celek] o prominutí zmeškání lhůty. Dne 6. 1. 2011 vyjádření žalovaného ve sporu, současně doložení listinných důkazů. Dne 12. 1. 2011 sdělení [anonymizována dvě slova] [územní celek], společně s listinnými důkazy. Dále pak doložen sběrný arch. Dne 1. 2. 2011 nařízeno ústní jednání na den 11. 3. 2011. Dne 11. 3. 2011 ústní jednání, konstatováno, že žaloba, co do znění žalobního petitu trpí procesními vadami ohledně specifikace pozemku, který se má vyvlastnění týkat, když specifikace pozemku je v rozporu s katastrem nemovitostí, současně označení je v rozporu i s návrhem, který byl projednáván ve správním řízení, v návaznosti na toto jednání odročeno na neurčito. Nadále pak založena přílohová obálka s řadou příloh. Dne 14. 3. 2011 dáno na lhůtu jeden měsíc. Dne 8. 4. 2011 sdělení [územní celek], namítáno, že dobývání by ohrozilo chráněné obecné zájmy zejména ochranu životního prostředí, když význam ochrany převyšuje nad vydobytím těchto zásob, dále pak doloženy listinné důkazy. Současně doloženy listinné opisy s návrhem na odpis zásob výhradního ložiska [obec] [anonymizováno] s tím, že [územní celek] žádá Ministerstvo průmyslu a obchodu o odpis. Dále doložena listina Ministerstva průmyslu a obchodu s tím, že tento sděluje ve věci návrhu na odpis zásob výhradního ložiska [obec] [anonymizováno], návrh sice podal oprávněný orgán státní správy na úseku životního prostředí ale bez toho, že by organizace [právnická osoba] zajistila úplnost návrhu ve smyslu ustanovení § 14b odst. 2 horního zákona. Na tuto skutečnost ministerstvo předkladatele upozornilo dne 29. 6. 2010. Organizace ve své odpovědi ze dne 5. 10. 2010 poukázala na skutečnost, že návrh na odpis byl zpracován účelově, bez jejího vědomí a úplnost návrhu nepotvrdila ani nezajistila. Návrh tedy není úplný, nelze ve věci rozhodnout. Dne 8. 4. 2011 dáno na lhůtu jeden měsíc. Dne 11. 4. 2011 podání za žalobce s tím, že na základě výzvy dle § 43 odst. 1 opravuje žalobu. Doložena přílohová obálka s katastrálními mapami. Dne 12. 4. 2011 nařízeno ústní jednání na den 25. 5. 2011. Dne 17. 5. 2011 oznámení vedlejšího účastníka o vstupu do řízení s tím, že do řízení vstupuje [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Doloženy listinné důkazy. Dne 18. 5. 2011 usnesení Krajského soudu v Brně s přibráním do řízení dalšího účastníka řízení, a to [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Usnesení rozesláno účastníkům řízení, současně nový účastník řízení předvolán k nařízenému jednání. Dne 18. 5. 2011 podání za žalobce s předložením řady listinných důkazů. Dále založena přílohová obálka, která je na č.l. 85, doloženo řada listin. Dne 24. 5. 2011 žádost o nahlížení do spisu. Dne 25. 5. 2011 protokol o ústním jednání, za žalobce nikdo, zástupce žalobce osobně, poskytována výzva podle § 118a odst. 1 a 3, učiněn dotaz na další účastníky, prováděno dokazování listinami, vyhlášen rozsudek s tím, že žaloba se zamítá. Dne 24. 5. 2011 vyjádření účastníka řízení k žalobě, konkrétně občanského sdružení, dále sdělení [stát. instituce] s tím, že si nechal vypracovat znalecký posudek. Dále založeny listinné důkazy. Dne 22. 6. 2011 žádost o prodloužení lhůty k vypravení rozhodnutí, lhůta prodloužena. Dále založen rozsudek na č.l. 98-107 s tím, že řešena námitka správního orgánu o tom, že věc by měla být odmítnuta podle § 250g odst. 1 písm. B), řešeny otázky týkající se stavebního zákona, ložiska, prokázání veřejného zájmu na vytěžení nerostu, řešen význam ochrany životního prostředí, odkazováno na zákon o územním plánování a stavební řád, řešen zákon o vyvlastnění, řešena otázka pokojného užívání majetku. Rozsudek rozeslán účastníkům řízení. Dne 28. 7. 2011 odvolání žalobce proti rozsudku, toto nezdůvodněno. Dne 28. 7. 2011 usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou odvolateli k doplnění odvolání a odstranění vad odvolání. Usnesení zasláno účastníkům řízení. Dne 1. 8. 2011 úřední záznam o nahlížení do spisu. Dne 22. 8. 2011 odůvodnění odvolání. Doloženy listinné důkazy. Dne 15. 9. 2011 usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání, tato zaslána žalobci. Dne 21. 9. 2011 zaplacen soudní poplatek. Dne 22. 9. 2011 odvolání zasláno účastníkům řízení, současně téhož dne usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou účastníkům řízení k vyjádřením se odvoláním. Dne 7. 10. 2011 vyjádření žalovaného k odvolání žalobce. Dne 7. 10. 2011 vyjádření žalovaného občanského sdružení k odvolání žalobce. Dne 20. 10. 2011 předložení věci k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu, vrchnímu soudu doručeno dne 26. 10. 2011. Dne 9. 11. 2011 nařízeno jednání u odvolacího soudu na den 14. 12. 2011. Dne 14. 12. 2011 protokol o jednání před odvolacím soudem, opakovány důkazy, čteny listinné důkazy, rozsudek zrušen a vrácen. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci založeno na č.l. 163-170 s tím, že řešeny otázky nájemních smluv na pozemky, řešena zejména otázka okruhu účastníků řízení s tím, že důvodem zrušení rozhodnutí je neúplný okruh účastníků řízení s tím, že účastníky řízení o vyvlastnění pozemku byla řada osob, kromě [územní celek], přičemž pokud okruh osob účastníků daného řízení podle části páté o.s.ř. krajský soud omezil na [územní celek] a občanské sdružení, zatížil tím řízení vadou. Dále odkazováno na zákon o vyvlastnění, občanský zákoník, zákon č. 44/1998, zákon č. 184/2006, řešeny otázky horního zákona o výhradním ložisku, řešena otázka námitky podjatosti pracovníka [stát. instituce], odvolací soud při střetu vlastnických práv považuje za rozhodující výsledek řízení o návrhu na odpis zásob výhradního ložiska Bentonitu, který podal [stát. instituce] s tím, že bude jednoznačně vyjádřen postoj k zájmu na vytěžení daného dobývacího prostoru ložiska Bentonitu, tedy je vhodné přerušení řízení. Tímto postupem bude zajištěna aktivní spolupráce žalobce na zajištění podkladů pro řádné posouzení návrhu na odpis zásob. Výsledek řízení odpisu těchto zásob může významně ovlivnit posouzení veřejného zájmu při střetu soukromoprávních zájmů žalobce a dalších účastníků řízení. Dne 30. 1. 2012 usnesení Krajského soudu v Brně s přibráním účastníků řízení s tím, že přibráno celkem 49 osob, těmto rozesláno usnesení. V případě řady osob se vrátily doručenky zpět s nejrůznějšími důvody. Dne 16. 2. 2012 žádost Krajského soudu v Brně o zaslání aktuálních adres osob, současně zjišťováno úmrtí v případě dvou osob. Dne 21. 2. 2012 podání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] s tím, že tyto zasílají skutečný seznam s adresami zahrádkářů. Dne 11. 10. 2012 žádost Krajského soudu v Brně zaslána českému zahrádkářskému svazu ohledně porovnání osob, které aktuálně mají právo hospodaření v zahrádkářském vztahu. Současně je zde žádost o objasnění právních vztahů mezi vlastníkem pozemku [územní celek], zahrádkářským svazem a jednotlivými zahrádkáři. Dne 26. 10. 2012 odpověď od zahrádkářského svazu současně s upřesnění zahrádkářů a pozemků, dále pak doloženy listinné důkazy, dohody a smlouvy o využívání a další. Dne 14. 1. 2013 žádost Krajského soudu v Brně s tím, že [územní celek] žádáno o sdělení aktuálního stavu projednávaní věci u Ministerstva průmyslu a obchodu ohledně návrhu na odpis zásob výhradního ložiska. Dne 15. 1. 2013 další žádost českému zahrádkářskému svazu ohledně seznamu osob. Dne 24. 1. 2013 sdělení zahrádkářské organizace s upřesněním zahrádkářů a zaslán seznam osob, dále pak doloženy listinné důkazy. Dne 24. 1. 2013 sdělení [územní celek]. Dne 31. 1. 2013 žádost českému zahrádkářskému svazu s tím, že bylo zjištěno, že některé osoby jsou osobami zemřelými, tedy je nezbytné měnit okruh účastníků řízení, dále žádost o sdělení dat narození konkrétně uvedených osob. Dne 13. 2. 2013 e-mail s doložením dat narození, dat úmrtí. Dále pak dne 18. 2. 2013 výpisy z centrální evidence obyvatel ohledně žalovaných. Dne 22. 3. 2013 žádost zaslaná Ministerstvu průmyslu a obchodu ohledně informací ohledně stavu řízení vedeného u ministerstva ohledně odpisu zásob. Dne 8. 4. 2013 sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu o tom, že věc není skončena, poslán návrh [stát. instituce], tento doložen. Dne 10. 4. 2013 sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu doplněno ještě písemnou verzí. Dne 19. 4. 2013 výzva zaslaná [stát. instituce] s tím, nechť tento specifikuje kroky v případě řízení vedeného u Ministerstva průmyslu a obchodu. Dne 9. 5. 2013 sdělení [územní celek] s tím, že proběhlo jednání mezi [územní celek] a [právnická osoba], řešeny podmínky odkupu obchodního podílu. Dne 6. 8. 2013 usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou k tomu, nechť účastníci řízení se vyjádří k názoru Vrchního soudu v Olomouci ohledně přerušení řízení. Zasláno účastníkům řízení. Dne 20. 8. 2013 sdělení [územní celek]. Dne 30. 8. 2013 žádost zaslaná Ústavnímu soudu k PL ÚS 26/13 s tím, že je žádáno o zaslání kopie návrhů ve věci. Dne 30. 8. 2013 žádost zaslaná senátu Parlamentu České republiky s žádostí o zaslání návrhu v dané věci. Dne 6. 9. 2013 sdělení Ústavního soudu společně se zasláním návrhu skupiny senátorů na zrušení zákona č. 498/2012, kterým se mění zákon č. 44/1988. Dne 16. 9. 2013 sdělení Senátu České republiky. Dne 23. 9. 2013 usnesení Krajského soudu v Brně s přerušením řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod PL ÚS 26/13, na tomto rozhodnutí vyznačena doložka právní moci dne 6. 11. 2013. Usnesení zasláno účastníkům řízení, v případě části účastníků řízení se nepodařilo doručovat, následně bylo nezbytné vyvěsit na přední desce. Dne 23. 10. 2013 žádost [stát. instituce] ohledně sdělení úmrtí jednoho z účastníků řízení. Dne 25. 10. 2013 sdělení [stát. instituce] ohledně úmrtí. Dne 13. 11. 2013 úřední záznam ohledně zjištění úmrtí jednoho z žalovaných a o důvodech, proč nebylo rozhodováno o procesním nástupnictví. Dne 14. 2. 2014 úřední záznam o nahlédnutí na stránky Ústavního soudu s tím, že dosud nebylo rozhodnuto. Dne 19. 5. 2014 úřední záznam o nahlédnutí na stránky Ústavního soudu s tím, že dosud nebylo rozhodnuto. Dále založeno usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2014 s tím, že návrh se odmítá. Dne 22. 8. 2014 usnesení Krajského soudu v Brně s pokračováním v řízení. Opět zasláno všem účastníkům řízení, v případě některých bylo nezbytné vyvěsit na úřední desku. Dne 4. 9. 2014 výzva zaslaná [stát. instituce] ohledně [jméno] [příjmení] v případě jejího úmrtí. Dne 10. 9. 2014 sdělení [stát. instituce]. Dne 9. 10. 2014 úřední záznam ohledně smrti [jméno] [příjmení] a dále o tom, proč nebylo rozhodováno o přechodu práv. Dne 27. 10. 2014 nařízeno ústní jednání na den 30. 1. 2015. Zasláno účastníkům řízení. Dne 13. 11. 2014 zasláno sdělení zahrádkářského svazu ohledně seznamu zahrádkářů. Na tomto uvedeno celkem 47 osob. Dne 19. 11. 2014 předvolání dále dosíláno dalším osobám. Současně předvolání vyvěšována na úřední desku soudu. Dne 19. 1. 2015 žalobce předkládá listinné důkazy a vyjádření, doloženo listinnými důkazy. Dne 30. 1. 2015 ústní jednání, za žalobce nikdo, zástupce žalobce osobně, konstatování v návaznosti na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, dále řešena v rámci předvídatelnosti postupu soudu zmíněna novelizace zákona č. 488/2012 ohledně novelizace horního zákona, dále pak odkazováno na to, že bylo řízení přerušeno v návaznosti na návrh skupiny senátorů na zrušení zákona č. 298/2012, dále pak sdělen právní názor ohledně absence zákonného podkladu pro vydání rozhodnutí o vyvlastnění, vyhlášen rozsudek – žaloba se zamítá. na č. l. 378 až 383 založen rozsudek Krajského soudu v Brně s tím, že v rozsudku řešen názor odvolacího soudu, řešeno účastenství řady osob a řešeny otázky týkající se Horního zákona, řešena otázka týkající se rozhodnutí o vyvlastnění, řešeny otázky uplatňování státní moci podle ústavy a listiny, řešena otázka retroaktivity působení zákona. Dále založeny, jako součást rozsudku, výměry, identifikace parcel a pozemkové mapy. Dne 24. 2. 2015 rozesláno účastníkům řízení, v některých případech se vrací celé obálky zpět, a to společně s rozhodnutím. Dne 19. 3. 2015 řešeno zasílání šesti účastníkům řízení a dále založeno usnesení s výzvou k vyjádření se k podanému odvolání, které je připojeno ze dne 29. 4. 2015, toto rozesláno všem účastníkům řízení, opět problém s doručováním některým z nich. Dne 15. 5. 2015 vyjádření [územní celek] k odvolání. Dne 15. 5. 2015 pokyn k vyvěšení ohledně některých účastníků řízení. Dne 18. 6. 2015 rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o odvolání. Vrchnímu soudu v Olomouci doručeno dne 24. 6. 2015. Dne 14. 7. 2015 nařízeno ústní jednání u odvolacího soudu na den 2. 9. 2015, voláni účastníci, opět problém s doručováním některému z nich. Dne 23. 7. 2015 informace o tom, že jeden z účastníků zemřel. Dne 24. 7. 2015 učiněn dotaz na Úřad městské části Brno ohledně bydlišť některých z účastníků. Dne 29. 7. 2015 spis vrácen zpět bez věcného vyřízení s tím, že odvolací soud nařídil ústní jednání, následně ale zjistil procesní vady, a to s ohledem na smrt jednoho z účastníků, dále pak soud zjistil problémy s totožností jednoho z účastníků, spis vrácen zpět tak, aby byl vrácen a předložen zpět vrchnímu soudu dne 2. 9. 2015. Spis doručen krajskému soudu dne 29. 7. 2015. Dne 29. 7. 2015 usnesení Krajského soudu v Brně s tím, že řízení se vůči jedné z osob zastavuje. Dne 30. 7. 2015 rozesláno účastníkům řízení. Dne 6. 8. 2015 vyvěšováno vůči některým z účastníků. Dne 19. 8. 2015 předložení věci zpět Vrchnímu soudu v Olomouci, tomu doručeno dne 21. 8. 2015. Dále založeny oznámení a předvolání některým z účastníků. Také založeno doplnění odůvodnění odvolání žalobce ze dne 2. 9. 2015. Dne 2. 9. 2015 protokol o jednání před odvolacím soudem s tím, že rozsudek krajského soudu se potvrzuje, dále rozhodováno o nákladech. Dále založen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci na č. l. 510 až 515, na rozsudku vyznačena doložka právní moci dne 12. 10. 2015, s tím, že z rozsudku je zřejmé, že žalobce jedna společnost, dále pak účast 41 dalších účastníků řízení. Co se týká odůvodnění, odkazováno na zákon o hornické činnosti, tedy zákon č. 44/1988 Sb., dále pak zákon o vyvlastnění, tedy zákon č. 184/2006 Sb., dále pak řešena jednotlivá rozhodnutí, která byla v průběhu vydávána, řešena i otázka retroaktivity. Dne 23. 9. 2015 zasláno účastníkům řízení. Dne 15. 10. 2015 některá z doručovaných písemností jsou vyvěšována. Dne 27. 11. 2015 dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Dne 30. 11. 2015 usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou žalobci k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, usnesení zasláno žalobci. Dne 11. 12. 2015 usnesení Krajského soudu v Brně s výzvou účastníkům řízení, aby se vyjádřili k dovolání, které je připojeno. Dne 10. 12. 2015 žádost [územní celek] o doložení doložky právní moci. Dne 5. 1. 2016 některá z písemností musela být opět vyvěšována na úřední desce soudu. Dne 10. 2. 2016 předložení věci k rozhodnutí o dovolání, předloženo Nejvyššímu soudu v Brně, tomu doručeno dne 12. 2. 2016. Dne 12. 5. 2016 usnesení Nejvyššího soudu České republiky s tím, že dovolání žalobce se odmítá, když dovolání žalobce proti rozsudku není přípustné. Dne 20. 5. 2016 rozhodnutí Nejvyšší soudu rozesláno účastníkům řízení. Dne 7. 6. 2016 případně u některých z účastníků řízení bylo nezbytné opět vyvěšovat na úřední desce soudu. Dne 17. 2. 2017 žádost Ústavního soudu o zapůjčení spisu. Na usnesení Nejvyššího soudu vyznačena doložka právní moci dne 20. 6. 2016. Dále z žádosti Ústavního soudu plyne, že tento žádá o zaslání spisu a současně zasílá ústavní stížnost podanou ve věci k vyjádření. Dne 21. 2. 2017 vyjádření zasláno Ústavnímu soudu společně se spisem. Dne 16. 1. 2018 usnesení Ústavního soudu – ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají, toto založeno v listinné podobě do spisu, dále pak už jen žádosti o zapůjčení spisu.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

7. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 205 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. 35 C 36/2007. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojen nebyl, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Krajský soud v Brně vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 322/2013 v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo ode dne podání žaloby, tedy od 9.10.2007, do dne 16.1.2018, kdy pravomocně skončilo. Celková relevantní doba řízení činí 10 let a 3 měsíce, jak shodně tvrdí i účastníci sporu. Řízení proběhlo v meritu věci na všech stupních soudní soustavy, v řízení byla vydávána řada procesní rozhodnutí. Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát a odvolací soud rozhodoval také dvakrát. Dále pak rozhodoval Nejvyšší soud a ve věci pak rozhodoval i Ústavní soud. V dané věci tedy bylo rozhodováno soudy na nejvyšším stupni soudní soustavy, Nejvyšší soud je ojedinělým a funkčně jediným příslušným soudem k rozhodování o podaných dovoláních v celé České republice a stejně tak soud ústavní, který je také soudem ojedinělým a funkčně jediným příslušným. Rozhodování na více stupních soudní soustavy měla logicky vliv i na celkovou délku řízení, neboť v souvislosti s předložením věci k rozhodnutí další instanci je vždy nutno vzít v úvahu určitý objektivní časový úsek, v rámci něhož je o opravném prostředku rozhodováno a jsou zajišťovány související úřední postupy, přičemž tato období tedy nelze přičítat k tíži státu při rozhodování o přiměřenosti délky soudního řízení. Obecně totiž nelze klást k tíži využití procesních práv účastníků, mimo jiné v podání řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je zřejmé, že doba řízení se v souvislosti s nimi protáhne, což navyšuje celkovou délku řízení.

13. Řízení je nutno s ohledem na jeho předmět a dokazování považovat za velmi složité, žalobce uplatnil žalobou nárok podle části V. o.s.ř. a žádal přezkoumání rozhodnutí správních orgánů o zřízení práva užívání k nemovitosti tvořícího dobývací prostor, s tím, že posledním rozhodnutím správního orgánu byl návrh žalobce zamítnut. Věc byla velmi složitou po právní stránce, když bylo nezbytné řešit právní úpravu směřující k umožnění užívat pozemky a tyto fakticky vyvlastnit. Bylo nezbytné věc posuzovat podle horního zákona, stavebního zákona i zákona o vyvlastnění, kdy soud řešil i otázky spojené s užíváním pozemku, veřejným zájmem a pokojným užíváním vlastnictví. V průběhu řízení došlo ke změně právní úpravy, na což bylo nezbytné také reagovat a řešit i otázky spojené s rektroaktivitou právní úpravy. V dané věci věc byla extrémně skutkově složitou. Kdy bylo nezbytné provedení obrovského množství listin. Ve věci bylo prováděno extrémně rozsáhlé dokazování.

14. Soud nepřehlédl ani procesní složitost věci, která měla na řízení naprosto zásadní vliv. Na počátku řízení byl řešen kompetenční spor u specializovaného senátu Nejvyššího správního soudu. Řízení bylo poté přerušeno do rozhodnutí Ústavního soudu, proti usnesení o přerušení nebyl podán žádný opravný prostředek. Jelikož účastníci neplnili své povinnosti plynoucí jim ze zákona o soudních poplatcích, soud musel žalobce vyzývat k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu. Následně pak soud žalobce vyzýval k úpravě žaloby, neb bylo nezbytné, aby byly řádně označeny pozemky, jichž se rozhodnutí mělo týkat. V průběhu řízení do řízení vstoupil i další účastník. Soud také žalobce vyzýval postupem podle § 118a odst. 1 a 3 k doplnění skutkových tvrzení a navržených důkazů. Jelikož podané odvolání nebylo řádně zdůvodněno, soud musel vyzývat k doplnění odvolání o náležitosti vyžadované občanským soudním řádem. Po rozhodnutí odvolacího soudu bylo nezbytné znovu řešit okruh účastníků řízení, když okruh účastníků bylo nezbytné řešit s městem, neb na předmětných pozemcích byla zahrádkářská kolonie. Vymezení okruhu účastníků pak bylo značně problematické, když těchto bylo opravdu velké množství (průběžně kolem 50ti osob) a toto množství nebylo stabilním. Soud také musel žádat o součinnost, tedy o zaslání skutečného seznamu zahrádkářů. Tento byl ale následně problematický, neb řada osob byla označena bez data narození, tedy pro soud bylo obtížné jejich ztotožnění. Současně pak nelze přehlédnout ani fakt, že některé z osob v průběhu řízení zemřely, tedy soud musel řízení vůči nim zastavovat. Nezřídka se měnil okruh účastníků. Soud uvádí, že soud musel řešit okruh účastníků řízení a nemohl na jeho stanovení resignovat, když právě stanovení okruhu účastníků je jednou z nezbytných podmínek pro řádné vedení řízení. Současně při takovémto velkém množství účastníků bylo problematické řádné doručování všem osobám, což také prodlužovalo řízení. Pokud žalobce odkazoval na to, že soud nemusel okruh zkoumat a měl doručovat vyhláškou, pak se nejedná o stejné věci, neb stanovení okruhu účastníků je nezbytným a doručování vyvěšením lze, ale pouze účastníkům řízení, s nimiž je v řízení jednáno, tedy nikoli jakémusi neznámému okruhu účastníků v řízení. Poplatková povinnost nebyla splněna ani při podání dovolání ve věci, tedy bylo nezbytné také k jejímu splnění vyzývat. Řízení pak bylo ještě jednou přerušeno do doby rozhodnutí ústavního soudu a to v listopadu 2013, když proti tomuto rozhodnutí také nebyl podán žádný opravný prostředek a Ústavní soud rozhodoval v plenární věci. Rozhodnutí bylo vyhlášeno v srpnu 2019, tedy v době přiměřené pro rozhodování v plénu o zrušení části zákona.

15. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako běžný. Předmětem namítaného řízení byl přezkum rozhodnutí správního orgánu, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). V dané věci se jednalo o podnikatelský subjekt a to, že tento chtěl podnikat pouze jedním způsobem, bylo jeho rozhodnutím a nijak to význam řízení nezvyšuje. Současně tento nezvyšuje ani změna právní úpravy, na kterou je dle žalobce navázána náhrada ušlého zisku, když tato je žalována samostatně.

16. Konečně stran postupu soudu (soudů) ve věci, kterýžto je v daném případě klíčovým kritériem pro posouzení přiměřenosti doby řízení, lze uzavřít, že bylo prokázáno, že činnost soudu byla zatížena obdobími bezdůvodné nečinnosti v době od 17.9.2009 do 13.12.2010. Jinak v posuzovaném řízení nebyly shledány žádné průtahy ani jiná neodůvodněná nečinnost soudu, soud činil úkony v běžných lhůtách, žalobce si kromě toho na žádné průtahy v řízení nestěžoval ani nevyužil postup dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Postup soudů byl plynulý, příslušné procesní úkony na sebe navazovaly v přiměřených lhůtách, mírné prodlevy, k nimž v řízení došlo lze akceptovat, neboť nebyly výrazné. S ohledem na konstantní judikaturu hodnotil soud výše uvedený jediný průtah jako ojedinělý, který je možno tolerovat, neboť celková doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá (srov. rozsudek ESLP ze dne 8. 12. 1983 ve věci Pretto proti Itálii, stížnost č. 7984/77, odst. 37). Pokud žalobce namítal, že správní soud odmítl jeho věc projednávat, pak toto není podstatné, kdy předmětem žaloby bylo řízení zahájené i dle žalobce dne 9.10.2007, tedy nikoli řízení před správním soudem. Námitce žalobce, že soud byl po dobu kompetenčního konfliktu nečinným také nelze vyhovět, neb v té době probíhalo řízení před kompetenčním senátem, kde doba rozhodování není takovou, aby se jednalo o průtah před Nejvyšším správním soudem, a současně s tímto nelze souhlasit, neb soud prostě zaujal jiný právní výklad ohledně pravomoci k rozhodování a o tomto bylo nezbytné rozhodnout způsobem, který procesní předpisy pro takovouto situaci normují. Soud totiž zohlednil i skutečnost, že na jednu stranu byl v řízení jeden průtah, ale v některých fázích řízení toto probíhalo nadstandardně rychle. Takto tomu bylo například v případě rozhodování soudu druhého stupně, kdy po doručení spisu bylo v obou případech odvolání do věci samé velmi rychle nařízeno ústní jednání a toto i provedeno. Nelze pak ani přehlédnout značnou rychlost rozhodování u Nejvyššího soudu. Soud uvádí, že ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně došlo z důvodu jiného právního posouzení ohledně okruhu účastníků řízení, v rozsudku pak bylo jasně řečeno, že soud se má vypořádat s otázkou účastenství, současně ale odvolací soud řešil i značné množství právních otázek, tedy soud ani v tomto neshledává žádné fatální pochybení, které by ho mělo vést k rozhodnutí o nepřiměřenosti délky řízení.

17. Na podkladě shora vyloženého dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, neboť celkovou délku namítaného řízení nelze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně nazíraného řízení hodnotit již jako nepřiměřenou. Řízení bylo sice již mírně delší, jeho průběh byl však plynulý, postup soudu byl koncentrovaný a délka řízení dle názoru soudu odpovídá skutkové složitosti věci a zejména pak nezbytnosti řešit otázky spojené s účastenstvím osob v řízení. Nepřiměřeně dlouhým je pouze takové řízení, které s přihlédnutím ke shora rozvedeným kritériím překročí určitou (byť abstraktní, exaktně nestanovitelnou) hranici, za níž, s ohledem na okolnosti každé konkrétní věci, už začíná objektivně netolerovatelná nepřiměřenost. Tuto hranici dle názoru soudu namítané řízení, nepřekročilo – délka řízení v dané věci je totiž dle názoru soudu podložitelná faktory, jež rozumně nelze klást žalované k tíži, není tedy nezdůvodnitelná a proto ani nepřiměřená. Soud připomíná, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 340 s.).

18. Soud tak konstatuje, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Požadavek žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích tedy není oprávněný, proto byla žaloba o zaplacení částky 205 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. (výrok I.)

19. S ohledem na shora rozvedené závěry, které soud k úvaze o nedůvodnosti žaloby vedly, soud v odůvodnění rozsudku pro stručnost nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z dalších v řízení provedených a shora nezmíněných důkazů, ježto tyto výsledně neměly pro rozhodnutí o věci samé podstatný význam.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, žalobce je tak povinen zaplatit jí náklady řízení v celkové výši 300 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 1 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a/cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.