23 C 151/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Přibylovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal výše uvedené částky s odůvodněním, že žalobce podal dne 5. 11. 2010 u [název soudu] žalobu, která byla vedena pod sp. zn. [spisová značka], jíž se domáhal vůči [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to v souvislosti s nesprávným diagnostickým postupem nemocnice v průběhu léčby matky žalobce. Řízení skončeno až usnesením [název soudu] ze dne 4. 2. 2020, tedy řízení trvalo devět let a tři měsíce. Řízení mělo zvýšený význam s ohledem na to, že se týkalo zdraví a života blízké osoby matky nezletilého žalobce. S ohledem na to, že stanovisko [název soudu] stanovící základní částku bylo v roce 2010, kdy hrubá měsíční mzda činila 23 864 Kč, a nyní již činí 34 077 Kč, žádá žalobce, aby soud zohlednil výrazný ekonomický vývoj od doby vynesení rozsudku. I v případě náhrady za usmrcení jsou náhrady pravidelně valorizovány. Žalobce také odkazuje na rozsudek [název soudu], sp. zn. [spisová značka], kde bylo přiznáno za zásah do osobnostních práv částka 4 000 000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 18. 2. 2020. Žalovaná je tedy od 19. 8. 2020 v prodlení. [název soudu] shledal řízení, které trvalo čtyři roky a devět měsíců, jako řízení nepřiměřeně dlouhé. V dané věci řízení trvalo dvakrát tolik.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že učinila nesporným, že dne 18. 2. 2020 žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kde řízení trvalo od listopadu 2010 do února 2020, celková doba řízení tedy je devět let a dva měsíce s tím, že v předmětné věci nebyly shledány žádné průtahy, postup soudů byl plynulý, délka řízení je dána objektivními okolnostmi, a to složitostí řízení. Řízení bylo na třech stupních soudní soustavy a u [název soudu]. Jedenkrát rozhodoval každý ze soudů. V době podání žaloby byli žalobci nezletilí. Domáhali se částky 1 000 000 Kč pro každého. Ve věci byly prováděny listinné důkazy a vyslýcháni svědci. Dále byly vypracovány dva ústavní znalecké posudky. Druhý posudek musel zohlednit i závěry posudku prvního, znalci byli též vyslechnuti. Význam pro žalobce byl shledán běžný. Byť se formálně jednalo o řízení o ochranu osobnosti, nelze přehlédnout skutečnost, že v daném případě se jednalo pouze o deklaratorní rozhodnutí, které nemá žádný reálný dopad do sféry žalobců. S ohledem na průběh dokazování bylo zjevné, že žalobci nebudou úspěšní, když péče o pacientku zanedbána nebyla. O opaku hovořil jen posudek předložený žalobci, což je pochopitelné. Skutečnost, že na straně žalobců nefiguroval také manžel zemřelé, podporuje závěry, že podaná žaloba byla určitým způsobem pokusná. Mimořádné opravné prostředky byly zcela nedůvodné. Dále lze teda hovořit o [anonymizováno] výsledku, když účastníci nebyli ochotni akceptovat výsledek provedeného dokazování. V dané věci tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce uplatnil nárok dne 18. 2. 2020. Žalovaná vyřídila žádost stanoviskem ze dne 8. 10. 2020. Současně není ani sporu o tom, že žalovaná žádné odškodnění neposkytla. [Obsah přílohového spisu]

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

6. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojen nebyl, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda [název soudu] vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura [název soudu] (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo ode dne [datum], kdy byla podána žaloba, do [datum], když ale řízení bylo pravomocně skončeno ke dni [datum]. Celková relevantní doba řízení činí 9 let a 3 měsíce. Řízení proběhlo v meritu věci na všech stupních soudní soustavy, v řízení byla vydávána řada procesní rozhodnutí. Soud prvního stupně rozhodoval jednou a [název soudu] rozhodoval také jednou. Dále pak rozhodoval [název soudu] a bylo rozhodováno i soudem ústavním. V dané věci tedy je rozhodováno soudem na nejvyšším stupni soudní soustavy, [název soudu] je ojedinělým a funkčně jediným příslušným soudem k rozhodování o podaných dovoláních v celé České republice. Rozhodování na více stupních soudní soustavy měla logicky vliv i na celkovou délku řízení, neboť v souvislosti s předložením věci k rozhodnutí další instanci je vždy nutno vzít v úvahu určitý objektivní časový úsek, v rámci něhož je o opravném prostředku rozhodováno a jsou zajišťovány související úřední postupy, přičemž tato období tedy nelze přičítat k tíži státu při rozhodování o přiměřenosti délky soudního řízení. Obecně totiž nelze klást k tíži využití procesních práv účastníků, mimo jiné v podání řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je zřejmé, že doba řízení se v souvislosti s nimi protáhne, což navyšuje celkovou délku řízení. Nelze také přehlédnout, že věc byla i před naprosto specifickým soudním orgánem a to [název soudu].

12. Řízení je nutno s ohledem na jeho předmět a dokazování považovat za velmi složité, žalobce ve věci uplatnil žalobou nárok z titulu nemajetkové újmy za smrt osoby blízké vše v důsledku řady nejrůznějších postupů žalované ve věci. Fakticky bylo žalobou uplatněno celkem 33 různých postupů, tedy věc byla velmi složitou. V dané věci věc byla zejména extrémně skutkově složitou. Bylo nezbytné provedení většího množství listin, byly prováděny výslechy svědků a bylo třeba provádět dokazování i znalecky. Nelze pak přehlédnout, že i žalobci sami předkládali znalecký posudek a dokonce byl vypracováván i posudek revizní. Zpracování většího množství znaleckých posudků má pak přímý vliv na délku řízení.

13. Soud nepřehlédl ani procesní složitost věci, která měla na řízení naprosto zásadní vliv. Prvně řízení bylo ovlivněno skutečností, že žalobci byli nezletilí a před zahájením samotného řízení nebylo zajištěno rozhodnutí opatrovnického soudu se schválením podání žaloby, návrh na schválení úkonu byl podán až v průběhu řízení. Na počátku řízení soud musel zástupce vyzývat k doložení plné moci. Byl také podán návrh na osvobození od soudních poplatků, o němž bylo nezbytné rozhodnout. Dále do řízení vstoupil vedlejší účastník. Soud také rozhodoval o záloze na náklady znaleckého posudku a dále o ustanovení znalce a uložení znaleckého úkolu. V souvislosti s potřebou zpracovat znalecký posudek pak byla řešena i otázka zproštění znalce znaleckého úkolu a ustanovení jiného znalce. Znalce bylo dále nezbytné vyslechnout a poté byl ještě dále zadáván revizní znalecký posudek. V průběhu pak bylo nezbytné prodloužit lhůtu k podání znaleckého posudku. Soud rozhodoval i o znalečném, kdy do tohoto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Na průběh řízení měly vliv i opakované žádosti o odročení jednání. Nelze ani přehlédnout, že poté, co bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí, byla najednou podána námitka podjatosti znalce. V průběhu odvolacího řízení pak jednání muselo být odročováno z důvodu chybějící plné moci k zastupování. Jelikož soudní poplatek z dovolání nebyl zaplacen, soud vyzýval k jeho zaplacení a následně řešil žádost o osvobození od soudních poplatků.

14. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako zvýšený. Předmětem namítaného řízení byla náhrada nemajetkové újmy za smrt rodiče, která má zvýšený význam. V dané věci ale nelze přehlédnout, že nemajetková újma byla mezi žalobci, kteří jsou bratři, sdílena. [anonymizována čtyři slova] je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení (týká se typicky vedení např. zaměstnaneckých sporů více zaměstnanců proti zaměstnavateli). V daném případě byli žalobci vázáni příbuzenstvím a vznikající újmu tak pociťovali společně (stejně) právě z důvodu příbuzenské provázanosti. Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu a současně i například nákladů na řízení, oproti např. standartnímu kontradiktornímu sporu dvou stran (srov. rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [spisová značka] a Stanovisko [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010). V dané věci žalobci byli bratři, kteří sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související.

15. Pokud pak jde o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel.

16. Konečně stran postupu soudu (soudů) ve věci, kterýžto je v daném případě klíčovým kritériem pro posouzení přiměřenosti doby řízení, lze uzavřít, že bylo prokázáno, že činnost soudu byla zatížena obdobími bezdůvodné nečinnosti v době od září 2015 do listopadu 2016, kdy bylo projednáváno odvolání u [název soudu]. Jinak v posuzovaném řízení nebyly shledány žádné průtahy ani jiná neodůvodněná nečinnost soudu, soud činil úkony v běžných lhůtách, žalobce využil postup dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. a jednou podal návrh na učení lhůty k provedení úkonu, když ale nelze přehlédnout, že v rozhodném období byl žalobce vyzván soudem k vyjádření, na tuto výzvu žalobce reagoval až s výrazným zpožděním a ani né měsíc poté, co opožděně žalobce splnil pokyn soudu, podal předmětný návrh na určení lhůty k provedení úkonu. Postup soudů byl plynulý, příslušné procesní úkony na sebe navazovaly v přiměřených lhůtách, mírné prodlevy, k nimž v řízení došlo lze akceptovat, neboť nebyly výrazné. S ohledem na konstantní judikaturu hodnotil soud výše uvedený jediný průtah jako ojedinělý, který je možno tolerovat, neboť celková doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá (srov. rozsudek ESLP ze dne 8. 12. 1983 ve věci [příjmení] proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 37).

17. Na podkladě shora vyloženého dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, neboť celkovou délku namítaného řízení nelze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně nazíraného řízení hodnotit již jako nepřiměřenou. Řízení bylo sice již mírně delší, jeho průběh byl však plynulý, postup soudu byl koncentrovaný a délka řízení dle názoru soudu odpovídá skutkové složitosti věci a zejména pak počtu stupňů soudní soustavy. Nepřiměřeně dlouhým je pouze takové řízení, které s přihlédnutím ke shora rozvedeným kritériím překročí určitou (byť abstraktní, exaktně nestanovitelnou) hranici, za níž, s ohledem na okolnosti každé konkrétní věci, už začíná objektivně netolerovatelná nepřiměřenost. Tuto hranici dle názoru soudu namítané řízení, nepřekročilo – délka řízení v dané věci je totiž dle názoru soudu podložitelná faktory, jež rozumně nelze klást žalované k tíži, není tedy nezdůvodnitelná a proto ani nepřiměřená. Soud připomíná, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 340 s.). Pokud žalobce namítal, že [název soudu] v případě konkrétního řízení shledal nepřiměřeně dlouhým řízení v délce méně než 5 let, pak soud doplňuje, že ani sám Evropský soud nepřipouští paušalizaci a zobecnění, že pokud je řízení delší 5 let je nepřiměřeným, když je preferován individuální přístup ke každému řízení.

18. Soud tak konstatuje, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Požadavek žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích tedy není oprávněný, proto byla žaloba o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. (výrok I.)

19. S ohledem na shora rozvedené závěry, které soud k úvaze o nedůvodnosti žaloby vedly, soud v odůvodnění rozsudku pro stručnost nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z dalších v řízení provedených a shora nezmíněných důkazů, ježto tyto výsledně neměly pro rozhodnutí o věci samé podstatný význam. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování pro jejich nadbytečnost, když s ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru o přiměřenosti délky řízení, soud nerozhodoval o výši odškodnění. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že k navýšení základní částky stanovené stanoviskem [název soudu] není důvodu v případě zvýšení průměrné hrubé měsíční mzdy, neb tato nebyla základem pro stanovení základní částky odškodnění ve stanovisku.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, žalobce je tak povinen zaplatit jí náklady řízení v celkové výši 900 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 1 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé, přípravu na jednání a účast na jednání dne 22.1.2021 (§ 1 odst. 3 písm. a/cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.