23 C 170/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění spolu s úrokem z prodlení ode dne 15.12.2014 do zaplacení ve výši odpovídající ročně procentní výši repo sazby stanovené k tomuto datu Českou národní bankou a zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu soudu. Uvedl k tomu, že se dne 15. 12. 2016 účastnil jako veřejnost projednávání věci u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27C 193/2014. Nesprávným úředním postupem a nesprávným rozhodnutím soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení], které spočívá v tom, že žalobce bezdůvodně a nezákonně legitimovala, včetně zapsání osobních údajů do projednávaného spisu, a tím nezákonně zasáhla do žalobcových osobnostních práv. Žalobce proto dne 25. 1. 2017 požádal Ministerstvo spravedlnosti o odškodnění, jež je vedené pod č. j. MSP- 272/2017-ODSK-ODSK/2. Žalobce tvrdí, že právní hledisko nemajetkové újmy (zadostiučinění) spočívá v tom, že bylo zasaženo do jeho osobnostních práv dle občanského zákoníku a toto zadostiučinění musí naplňovat satisfakční a preventivně- sankční funkci. Soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] svým protiprávním jednáním zasáhla do osobnostního práva žalobce nesprávným úředním postupem a nesprávným rozhodnutím když bezdůvodně a nezákonně žalobce legitimovala, včetně zapsání osobních údajů do projednávaného spisu a nezákonného úředního nátlaku na osobu žalobce. Protože soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] není odpovědná za své jednání dle zákona č. 82/1998 Sb., žalobce žaluje Ministerstvo spravedlnosti ČR, které je odpovědné za škodu dle výše uvedeného zákona.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že u ní žalobce dne 25. 1. 2017 (žádostí ze dne 25. 1. 2017) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] spočívajícím v tvrzené nezákonné legitimaci žalobce jako veřejnosti dne 15. 12. 2016 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod s. zn. 27 C 193/2015. K projednání žádosti žalobce došlo dne 23. 2. 2018. Žalovaná neshledala v namítaném postupu nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb. Žalovaná si za účelem projednání žádosti žalobce v rámci uplatněného nároku vyžádala vyjádření soudkyně, jež se měla dopustit namítaného nesprávného úředního postupu, dále místopředsedkyně soudu, protokolu z jednání konaného dne 15. 12. 2016 a zvukového záznamu z ústního jednání konaného dne 15. 12. 2016. Z výše uvedeného bylo žalovanou zjištěno, že předmětné jednání bylo zahájeno dne 24. 7. 2014, přičemž první jednání se podařilo soudu nařídit až na 5. 4. 2016 z důvodu obstrukčních jednání žalované strany zastoupené obecným zmocněncem nynějšího žalobce. Dále bylo zjištěno, že osoby přítomné ústnímu jednání narušovaly při minulých jednáních průběh ústního jednání, když byl pořízen bez souhlasu soudu obrazový záznam, který byl následně zveřejněn na internetovém portálu youtube. Soudkyně poučila osoby přítomné v jednací síni dne 15. 12. 2016, že v případě opakujícího se jednání bude postupovat uložením pořádkové pokuty a dále podáním trestního oznámení ze spáchání trestného činu pohrdání soudem. Z toho důvodu požádala přítomné o předložení občanských průkazů k možnosti realizace uvedeného postupu v případě opětovného porušení pravidel jednacího řádu soudní síně. Není tedy pravdou tvrzení žalobce v rámci doplnění žaloby, že byl na něj činěn nátlak, když jednání soudkyně nebylo nikterak zdůvodněno. Žalobce se legitimaci své osoby nikterak nebránil, jak vyplývá jak z protokolu zjednání, tak zvukového záznamu. Namítaný nesprávný úřední postup byl následně řešen i na úrovni stížnostní, když tato byla shledána nedůvodnou. Stížnost byla vedena pod sp. zn. Spr 1597 /2016. Žalovaná na základě zjištěných skutečností dospěla k závěru, že ze strany soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť tato jednala na základě objektivních skutečností, když soudkyně měla nepřímé důvody a důvodnou obavu z rušení ústního jednání ve smyslu ust. § 13 odst. 6 vyhlášky č. 37/1992 Sb. Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Přiměřené zadostiučinění nebylo ze strany žalované přiznáno. Na uvedeném žalovaná i nadále setrvává.

3. Z důkazů listinami byly zjištěny tyto skutečnosti:

4. Z protokolu sepsaného u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 15. 12. 2016 (na č.l. 45) se podává sdělení soudkyně na začátku jednání, osoby přítomné ústnímu jednání při předchozích jednáních narušovaly průběh jednání, když byl pořízen bez souhlasu soudu obrazový záznam, který byl následně zveřejněn na internetovém portálu youtube. Soudkyně vysvětlila osobám přítomným v jednací síni, že v případě opakujícího se jednání bude postupovat uložením pořádkové pokuty a dále podáním trestního oznámení ze spáchání trestného činu pohrdání soudem a z uvedeného důvodu požádala přítomné o předložení občanských průkazů, aby mohla realizovat případná nastíněná opatření v případě opětovného porušení pravidel jednacího řádu soudní síně. V protokolu je dále zaznamenáno, že jako veřejnost je přítomen [celé jméno žalobce] jsou též uvedeny informace o místě a data jeho narození. Pokud jde o bydliště, je zaznamenáno toliko město, bez uvedení ulice a čísla domu, („ Ve veřejnosti sedí pan [celé jméno žalobce], narozen v [obec], [datum narození], bytem [obec]“).

5. Z vyjádření místopředsedkyně soudu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 2. 2017, adresovaného žalobci [celé jméno žalobce], jako reakce na stížnost ohledně nesprávného postupu ve věci Spr 1597/2016, původně 27 C 193/2014, se podává, že po projednání stížnosti žalobce s příslušnou soudkyní vedení soudu dospělo k názoru, že ke zjištění totožnosti žalobce měla soudkyně jen nepřímé důvody, když žalobce mohl prokázání totožnosti odmítnout a nesmělo by mu být bráněno v přítomnosti na jednání. V závěru je žalobci vyslovena jménem soudu omluva, za situace, že se žalobce uvedený postup dotkl.

6. Z dopisu žalobce, nazvaném Odškodnění podle zákona 82/1998 Sb., adresovaném žalované, ze dne 24. 1. 2017 se podává uplatnění nároku a požadavek na zaplacení nemajetkové újmy 20 000 Kč.

7. Z vyjádření žalované z 26. 1. 2017 adresovaného žalobci bylo zjištěno, že žalovaná o příjmu podání žalobce vyrozuměla a vysvětlila další postup ohledně lhůty k vyřízení podání.

8. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že inkriminovaného dne vstoupil do jednací síně, jako veřejnost a v tomto postavení tam byl toliko sám. U sebe neměl nic, z čehož by bylo lze usuzovat na natáčení, což soudkyně musela vědět. Byl oblečen ve svetru, tudíž nemohl ani nic natáčet. Na internet doteď nic nikdy nedával a prostředky k natáčení dodnes nemá. Nemá právnické vzdělání, ani u soudu není jako doma, byl párkrát jako divák u soudu a nikdy neslyšel, že by měli legitimovat veřejnost. Připodobil situaci k soudnímu projednání na fotbalovém stadiónu, kdy nelze legitimovat celý fotbalový stadión. Proto ho to překvapilo. Neprotestoval proti tomu, že jej soudkyně k legitimaci vyzvala, vzal si tedy z kabátu občanský průkaz a předložil jí ho. To, že byl legitimován, se ho hluboce dotklo. Jeho jméno a iniciály jsou tak zavedené do soudního spisu a může si to každý přečíst. Byla tam data jeho narození, bez adresy. Situaci připodobil kontaktům s pojišťovnou, kde je vše tajné, údaje nejsou veřejné a zbytečně je dnes uvádět též rodné číslo. V jednací místnosti bylo asi 20 až 30 židlí v řadách, bez bariér, umístěné samostatně. Byl tam, jako veřejnost sám, později přišel ještě nějaký pán, ale ten si sedl vedle zástupce účastníka řízení. Přišel až během jednání asi až po 5 - 10 minutách. Přišel, ohlásil se, soudkyně mu řekla, že tady je zvykem předkládat občanský průkaz, tak ho o něj požádala taky. Soudkyně ho o úkonu legitimování nepoučila, tedy zda to může odmítnout a z jakého důvodu. Uvedl též, že protokolace jeho údajů, v tomto soudním řízení mu nevadí, neboť zatím nepozoroval, že je někdo zneužil.

9. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce se jako veřejnost účastnil soudního jednání dne 15. 12. 2016 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod s. zn. 27 C 193/2015. Soudkyně žalobce vyzvala k legitimaci, žalobce uvedený pokyn bez protestu splnil a předložil svůj občanský průkaz, který mu byl po zaprotokolování jeho jména vrácen. K stížnosti žalobce na uvedený postup soudkyně, pokud se ho uvedený postup dotkl, dostala prostřednictvím vedení soudu, omluva.

10. Při posuzování uplatněného nároku na náhradu škody je nutno nejprve vyřešit otázku, zda jsou v daném případě splněny všechny podmínky, s nimiž zákon přiznání náhrady škody spojuje. Předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. jsou porušení právní povinnosti (nesprávný úřední postup), vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedenými komponenty.

11. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 citovaného zákona, se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Je zde tedy dána objektivní odpovědnost státu bez ohledu na zavinění.

13. Podle ust. § 5, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1, mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla.

15. Podle § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí, řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

16. Dle ustanovení § 31a odst. 2 citovaného zákona, se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je jednou z forem objektivní odpovědnosti státu, jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je tedy jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9.11.2011). Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi výše uvedenými atributy, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění.

18. Žalobce se dne 15. 12. 2016 účastnil jako veřejnost projednávání věci u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27C 193/2014. Tvrdí, že nesprávným úředním postupem, nesprávným rozhodnutím soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení], které spočívalo v tom, že žalobce bezdůvodně a nezákonně legitimovala, včetně zapsání osobních údajů do projednávaného spisu, bylo nezákonně zasaženo do jeho osobnostních práv. Žalobce namítá jednak nezákonné rozhodnutí soudkyně, ale zmiňuje též nesprávný úřední postup. Pokud jde o žalobcem tvrzené nezákonné rozhodnutí, pak dle dikce ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Jde-li tedy o tento odpovědnostní titul, pak není dána aktivní legitimace žalobce, uplatňuje li zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť nebyl účastníkem řízení v projednávané věci u OS pro Prahu l, pod sp.zn. 27 C 193/2014. Byl v posici veřejnosti, která má možnost účastnit se soudních jednání, avšak z této posice nemůže brojit proti jakýmkoli rozhodnutím vydaným v soudním řízení. Pokud jde o nesprávný úřední postup (dle § 13 odst. 1, cit. zákona), pojem nesprávného úředního postupu není ani v komentovaném ustanovení definován. Za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Znak nesprávnosti úředního postupu je třeba obecně vztahovat k porušení pravidel předepsaných zpravidla procesní normou, a takové porušení se nemusí ve své době jevit samo o sobě nezákonné. V době deliktního jednání mohl být postup v plném souladu s pravidly, avšak protože zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný. Na druhé straně samotný nesprávný úřední postup, jenž se neodráží v obsahu žádného rozhodnutí, bez škodného následku adekvátně způsobeného, tj. podstatně zapříčiněného, odpovědnost státu nezakládá. S výjimkami uvedenými pro náhradu nemajetkové újmy (viz § 31a) zákona), je i zde na poškozeném, aby tvrdil a prokazoval jak skutečnost nesprávného úředního postupu, tak i škodného následku a příčinné vazby mezi nimi. Definici nesprávného úředního postupu zákon nepodává; z obsahu tohoto pojmu však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu.

19. Postup soudu namítaný žalobcem, lze podřadit pod příslušná ustanovení upravujících vyhl.č. 37/1992 Sb. ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, z jehož ustanovení § 13 odst. 6 se podává, že osoby přítomné v jednací síni jsou povinny zdržet se všeho, co by mohlo narušit průběh či důstojnost soudního jednání, včetně projevování souhlasu nebo nesouhlasu s průběhem jednání, výpovědí osob, s vyhlášenými rozhodnutími aj. S ohledem na prevenci pro případ narušení důstojnosti soudního jednání za situace kdy soudkyně měla zkušenost z poznatků, které se jí dostaly v projednávané či související věci, nelze jí klást k tíži, že vyzvala přítomnou veřejnost k legitimování, kdy je na soudci aby nedopustil narušení průběhu jednání soudu, který dle názoru soudce hrozí. Byť je legitimace účastníka řízení u jednání nestandardním postupem, nicméně není obecně nepřípustným (nesprávným). V stížnosti, kterou žalobce uplatnil u vedení soudu, se mu pak dostalo ze strany místopředsedkyně omluvy – pro případ, že by se ho postup soudu dotkl. Nadto, proti vytýkanému postupu soudkyně mohl žalobce brojit nesouhlasem, což se však nestalo – jak plyne z protokolu, tak i z vyjádření samotného žalobce – jeho výpovědi. Tudíž újma, jak jí žalobce uplatňuje v relutární formě, nemá dle názoru soudu opodstatnění.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když podle zásady úspěchu ve sporu soud úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, a to 2 režijních paušálů po 300 Kč za vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání, vše dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb., celkem 600 Kč.