23 C 181/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 pro zaplacení částky 612 132 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 612 132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 26. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 612 132 Kč jakožto náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu. Tato škoda mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím, usnesením Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, č. j. ÚOOZ -50/TČ-2008-290010, kterým bylo dne 11. 6. 2014 zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 219 odst. 1, 2, písm. b), h), zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku (dále jako„ TZ“), spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TZ, přičemž byl žalobce následně zproštěn obžaloby, a to rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 17. 7. 2018, č. j. 52 T 9/2016. Odvolání proti tomuto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 To 116/2018, zamítnuto a zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne 30. 1. 2019. Žalobce si v trestním řízení zvolil obhájce Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokáta, který je zároveň plátce DPH, a JUDr. [jméno] [jméno], advokáta. Celkové náklady na obhajobu žalobce v trestním řízení tak s režijním paušálem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jako„ advokátní tarif“ či„ AT“), činily celkem 612 132 Kč, skládající se z odměny advokáta za úkony konané v rámci trestního řízení, z cestovného a z náhrady za promeškaný čas strávený na cestě, to vše včetně DPH.

2. Žalovaná v průběhu řízení uznala částku ve výši 296 208 Kč, představující odměnu za 72 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 72 režijních paušálů po 300 Kč a DPH, částku ve výši 34 904 Kč, představující cestovné včetně DPH, a částku ve výši 14 641 Kč, představující promeškaný čas cestou včetně DPH, jako důvodně požadované, celkem tedy žalovaná žalobci uhradila částku ve výši 345 753 Kč. Zbylou část nároku žalovaná žalobci nezaplatila. Co se úkonů týče, žalovaná tuto část neuznala zejména proto, že žalobce úkony nedoložil, že se nejedná o úkony, které by měly oporu v advokátním tarifu, nebo že se dle mínění žalované nejedná o účelné úkony. Výši náhrady na cestovném žalovaná vypočítávala z kombinované spotřeby vozidel, nikoliv z aritmetického průměru hodnot spotřeby z technického průkazu vozidla, jak učinil žalobce. Tato část nároku proto byla žalovanou přepočítána. Z části nárok na cestovné nebyl žalovanou žalobci přiznán vůbec zejména z důvodu neúčelnosti vynaložení těchto nákladů, resp. nebyl uznán úkon, či s ohledem na to, že porada žalobce s obhájcem byla kratší jedné hodiny. Za nepřiznané cestovné nenáleží od něj odvislá náhrada za promeškaný čas strávený na cestě.

3. Mezi účastníky tak dále zůstalo sporu v tom, zda žalobci náleží náhrada škody za následující úkony: sepsání právního rozboru věci dne 15. 7. 2014, 16. 12.2014, 9. 4. 2015, 21. 3. 2016 a 25. 8. 2017; porada s klientem v Černé hoře dne 16. 7. 2014; porada ve Vazební věznici Liberec dne 22. 9. 2014, 28. 9. 2014, 4. 10. 2014, 5. 10. 2014, 8. 10. 2014, 9. 10. 2014, 11. 10. 2014, 19. 10. 2014, 20. 10. 2014, 8. 11. 2014, 10. 11. 2014, 11. 11. 2014, 7. 12. 2014, 13. 12. 2014, 4. 1. 2015, 11. 1. 2015 a 23. 1. 2015; sepis žádosti o zpřístupnění celého spisu dne 11. 12. 2014; nahlížení do spisu dne 9. 1. 2015, 14. 5. 2015, 8. 12. 2015 a 28. 1. 2019; návrh na doplnění dokazování dne 26. 1. 2015 a 20. 5. 2015; žádost o odtajnění spisu dne 9. 2. 2015; porada s klientem dne 18. 5. 2015, 19. 5. 2015, 14. 12. 2015, 15. 12. 2015, 8. 9. 2016, 6. 10. 2016, 21. 3. 2017 a 26. 3. 2017; prostudování spisu dne 17. 3. 2016; písemný návrh na opravu chyb v protokolech z hlavního líčení dne 16. 7. 2018; dvojnásobná výše odměny za úkon – účast na výslechu obviněného [jméno] [příjmení] dne 20. 4. 2015. Dále mezi účastníky zůstalo sporu, zda náleží žalobci náhrada škody na cestovném obhájce a náhrada za promeškaný čas za následující: dne 26. 6. 2014 a 16. 7. 2014 cestovné ČR – Černá Hora – vazební věznice; dne 22. 9. 2014, 28. 9. 2014, 4. 10. 2014, 5. 10. 2014, 8. 10. 2014, 9. 10. 2014, 11. 10. 2014, 19. 10. 2014, 20. 10. 2014, 8. 11. 2014, 10. 11. 2014, 11. 11. 2014, 7. 12. 2014, 13. 12. 2014, 4. 1. 2015, 11. 1. 2015 a 23. 1. 2015 cestovné do Vazební věznice Liberec za účelem porady; dne 17. 12. 2014 cestovné z advokátní kanceláře (Praha) do Jablonce a z advokátní kanceláře do Liberce (žalovaná přiznala cestu Praha – Jablonec – Liberec – Praha); dne 20. 4. 2015 cestovné z Prahy na Bílý Kámen vypočítané na základě údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka] (žalovaná přiznala náhradu vypočítanou z údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka]); zda náleží žalobci náhrada cestovného vypočítaná aritmetickým průměrem hodnot spotřeby z technického průkazu přísl. vozidla, či zda náleží náhrada vypočítaná z údaje tzv. kombinované spotřeby, uvedeného v technickém průkazu přísl. vozidla.

4. Z příjmových pokladních dokladů [číslo] ze dne 15. 2. 2014, [číslo] ze dne 31. 3. 2015, [číslo] ze dne 24. 11. 2015, a [číslo] ze dne 21. 6. 2016, soud zjistil, že žalobce zaplatil advokátovi, Mgr. [jméno] [příjmení], zálohy na právní služby částky 121 000 Kč, 227 480 Kč, 95 590 Kč a 178 475 Kč, celkem tedy 622 545 Kč.

5. Ze stanoviska – doprojednání žalované ze dne 9. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci náhradu nákladů na obhajobu (včetně DPH) vzniklých v důsledku trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 9/2016 ve výši 345 753 Kč. K doprojednání došlo až v průběhu řízení, neboť žalobce doplnil požadované informace až v rámci žalobních tvrzení a důkazů.

6. Z potvrzení Vězeňské služby ČR – vazební věznice Liberec o návštěvě obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D., LL. M., ze dne 24. 7. 2019 soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] v období od 19. 9. 2014 do 5. 2. 2015 žalobce ve věznici nenavštívil. Dále soud z téhož zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D., LL. M., navštívil žalobce ve věznici dne 22. 9. 2014 od 14:30 do 17:50, dne 28. 9. 2014 od 12:30 do 15:30, dne 4. 10. 2014 od 16:40 do 18:30, dne 5. 10. 2014 od 13:25 do 15:40, dne 8. 10. 2014 od 19:55 do 21:05, dne 9. 10. 2014 od 20:00 do 00:35, dne 11. 10. 2014 od 19:45 do 22:00, dne 19. 10. 2014 od 12:55 do 19:10, dne 20. 10. 2014 od 17:40 do 00:05, dne 8. 11. 2014 od 18:20 do 22:30, dne 10. 11. 2014 od 9:55 do 12:00, dne 10. 11. 2014 od 14:20 do 20:30, dne 11. 11. 2014 od 14:45 do 15:30, dne 17. 11. 2014 od 9:05 do 13:40, dne 29. 11. 2014 od 19:55 do 22:25, dne 7. 12. 2014 od 13:30 do 18:25, dne 13. 12. 2014 od 20:15 do 23:25, dne 16. 12. 2014 od 17:30 do 22:15, dne 17. 12. 2014 od 13:15 do 14:45, dne 4. 1. 2015 od 16:45 do 18:35, dne 10. 1. 2015 od 15:55 do 21:30, dne 11. 1. 2015 od 8:40 do 9:30 a dne 23. 1. 2015 od 19:40 do 21:35.

7. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 18. 5. 2015 soud zjistil, že v hodinách od 10:30 hod. do 12:20 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 19. 5. 2015 soud zjistil, že v hodinách od 09:10 hod. do 11:20 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 14. 12. 2015 soud zjistil, že v hodinách od 13:15 hod. do 15:20 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 15. 12. 2015 soud zjistil, že v hodinách od 09:15 hod. do 11:20 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 21. 3. 2016 soud zjistil, že v hodinách od 09:00 hod. do 11:00 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 8. 9. 2016 soud zjistil, že v hodinách od 09:15 hod. do 11:10 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 6. 10. 2016 soud zjistil, že v hodinách od 09:15 hod. do 10:45 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 21. 3. 2017 soud zjistil, že v hodinách od 14:15 hod. do 15:50 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 26. 3. 2017 soud zjistil, že v hodinách od 11:15 hod. do 13:10 hod. navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice]. Ze záznamu o úkonu právních služeb ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že tento den navštívil žalobce svého obhájce v místě AK Praha - [ulice].

8. Z osvědčení o registraci vozidla [registrační značka], BMW [anonymizováno], soud zjistil, že kombinovaná spotřeba vozidla je 4,5 l /100 km.

9. Z osvědčení o registraci vozidla [registrační značka], BMW [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že vlastníkem vozidla je od 16. 12. 2015 Mgr. [jméno] [příjmení], advokátní kancelář, [IČO], přičemž datum první registrace vozidla v ČR je 16. 12. 2015. Kombinovaná spotřeba vozidla je 7,5 l /100 km.

10. Z č. l. 2874 a č. l. 2875 trestního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 52 T 9/2016, soud zjistil, že dne 17. 3. 2016 v době od 9:20 hod. do 11:25 hod. prostudovával spis obhájce žalobce.

11. Ostatní důkazy soud nehodnotil, protože nebyly relevantní pro posouzení sporného merita věci. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení, nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Speciálním právním předpisem o mimosmluvní odměně, je pak vyhláška č. 177/1996 Sb.

16. Podle § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), splněním dluhu závazek zaniká.

17. Podle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Se sdělením obvinění žalobci je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

18. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8, §9 a § 31 zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhal zaplacení dosud nezaplacené náhrady nákladů za právní zastoupení při obhajobě v trestním řízení ve výši 266 379 Kč (612 132 Kč – 345 753 Kč). Ve zbytku (částce 345 753 Kč) dospěl soud k závěru, že žalovaná svůj závazek splnila, čímž její dluh podle § 1908 odst. 1 OZ v této části zanikl.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen byl částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Toto uspokojení až v rámci řízení však nezavinila žalovaná, která žalobce dne 10. 9. 2020 vyzvala k doplnění podstatných informací, načež žalobce zůstal pasivní.

20. V řízení bylo prokázáno, že usnesením Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, č. j. ÚOOZ -50/TČ-2008-290010, kterým bylo dne 11. 6. 2014 zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 219 odst. 1, 2, písm. b), h) TZ, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TZ, přičemž byl žalobce následně zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal, pro nějž byl žalobce stíhán, a to rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 17. 7. 2018, č. j. 52 T 9/2016. Usnesení o zahájení trestního stíhání je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25Cdo 1487/2001).

21. Objektivní odpovědnosti za škodu (resp. nemajetkovou újmu) z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

22. Z předložených příjmových pokladních dokladů má soud za prokázané, že žalobce vynaložil na náklady obhajoby částku v celkové výši 622 545 Kč. Jelikož bylo v trestním řízení vydáno nezákonné rozhodnutí, náleží žalobci náhrada škody spočívající v účelně a řádně vynaložených nákladech na obhajobu.

23. Soud nejprve zkoumal účelnost a řádnost vynaložených nákladů uhrazení jednotlivých úkonů, které žalovaná sporovala, neboť od některých z nich se odvíjí případný nárok na cestovné a promeškaný čas.

24. Žalovaná nepřiznala žalobci náhradu škody za úkony ze dne 11. 12. 2014 – sepis žádosti o zpřístupnění celého spisu, 9. 1. 2015 – nahlížení do spisu, 26. 1. 2015 – návrh na doplnění dokazování, 9. 2. 2015 – žádost o odtajnění spisu, 14. 5. 2015 – nahlížení do spisu, 20. 5. 2015 návrh na doplnění dokazování, 8. 12. 2015 nahlížení do spisu, 16. 7. 2018 – písemný návrh na opravu chyb v protokolech z hlavního líčení a 28. 1. 2019 – nahlížení do spisu. Soud ohledně těchto úkonů zcela souhlasí se závěry žalované, neboť má za to, že uvedené úkony nemají oporu v § 11 advokátního tarifu. Obhájci žalobce za tyto úkony odměna v rámci trestního řízení nepříslušela.

25. Žalovaná dále sporovala náhradu škody ve výši dvojnásobku odměny za úkon ze dne 20. 4. 2015 a přiznala žalobci náhradu pouze ve výši jednonásobku. Soud se v tomto opět přiklonil k tvrzení žalované, a to, že se úkon nekonal v době mimo běžnou pracovní dobu advokáta. Žalobce totiž nijak netvrdil ani neprokazoval běžnou pracovní dobu advokátní kanceláře, přičemž pracovní doba v advokacii není jednotná, jako je tomu např. u státních orgánů, nýbrž se velmi různí, jakož je tomu obvyklé v podnikatelském prostředí.

26. Žalobce žádal za den 17. 3. 2016 přiznání odškodnění za dva úkony právní služby, a to za prostudování spisu při skončení vyšetřování, přičemž k tomuto prostudování mělo dojít od 9:15 do 12:

35. Z provedeného dokazování však vyvstalo, že spis byl obhájcem studován dne 17. 3. 2016 od 9:15 hod. do 10:

5. Není zde důvod k přiznání odměny za 2 úkony právní služby.

27. Žalovaná dále nepřiznala žalobci náhradu škody za úkony ze dne 11. 11. 2014 a 11. 1. 2015, porady s obviněným ve Vazební věznici Liberec, neboť byly kratší jedné hodiny. V řízení bylo prokázáno, že obhájce navštívil žalobce dne 11. 11. 2014 v čase od 14:45 do 15:30 a dne 11. 1. 2015 v čase od 8:40 do 9:

30. Soud proto konstatuje, že v tomto případě žalovaná opět nechybila, neboť v souladu s § 11 odst. 1 písm. c) a. t. náleží obhájci odměna za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu a výše uvedené porady toto kritérium nesplňovaly.

28. Dále se soud zabýval nárokem týkajícím se úkonů právních služeb ze dne 15. 7. 2014 – právní rozbor ve věci (extradiční podmínky), 16. 7. 2014 – další porada s obviněným ve věznici Spušť (Černá Hora), 16. 12. 2014 – právní rozbor ve věci (vazební lhůty), 9. 4. 2015 – právní rozbor ve věci (dokazování ve věci – utajený svědek), 21. 3. 2016 – právní rozbor ve věci (útěk poškozeného v zahraničí) a 25. 8. 2017 – právní rozbor ve věci (policejní provokace v trestním řízení). Co se těchto úkonů týče, soud konstatuje skutečnost, že žalobce, ačkoliv byl řádně v rámci řízení poučen, aby prokázal všechny tvrzené skutečnosti dle § 1418a odst. 1,3 o.s.ř., neunesl břemeno důkazní. Soudu hodnověrným způsobem neprokázal, že by mu byly tyto služby poskytnuty. Lze proto uzavřít, že zaplacení těchto úkonů žalobcem svému obhájci nebylo důvodné.

29. Soud se dále shodl se závěry žalované ohledně úkonů ze dne 22. 9. 2014, 28. 9. 2014, 4. 10. 2014, 5. 10. 2014, 8. 10. 2014, 9. 10. 2014, 11. 10. 2014, 19. 10. 2014, 20. 10. 2014, 8. 11. 2014, 10. 11. 2014, 7. 12. 2014, 13. 12. 2014, 4. 1. 2015 a 23. 1. 2015, kdy obhájce navštěvoval žalobce ve Vazební věznici Liberec, dále ze dne 18. 5. 2015, 19. 5. 2015, 14. 12. 2015, 15. 12. 2015 8. 9. 2016, 6. 10. 2016, 21. 3. 2017 a 26. 3. 207, kdy se žalobce sešel se svým obhájcem v AK Praha – ulice [ulice], a to, že žalobce neprokázal účelnost těchto vynaložených nákladů, ačkoliv k tomu byl vyzván dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Ze záznamů o úkonu právních služeb nelze seznat ani základních obecností, kterých se ctíc povinnost mlčenlivosti měla porada obhájce s žalobcem týkat. Nadto se tyto porady, obzvláště po dobu pobytu žalobce ve Vazební věznici Liberec, bez zjevného důvodu velmi často opakovaly. Tvrzení žalované, že těmto úkonům nepředcházel žádný úkon ve věci, ani nebyl učiněn žádný výstup, žalobce následně nijak nesporoval. K tomu soud uvádí, že důkaz trestním spisem, který by tato tvrzení žalované podporoval, neprováděl, neboť toto, sporné řízení je vedeno zásadou kontradiktornosti a zásadou dispoziční, přičemž takový důkaz žádná ze stran řízení nenavrhovala. Soudu tak nezbylo než vzít tvrzení žalované za správná a nesporná. Zaplacení těchto právních služeb obhájci ze strany žalobce tak nebylo účelné.

30. Jestliže byly všechny hodnocené, výše uvedené, úkony neúčelné, nenáležela za ně obhájci žalobce odměna v trestním řízení. Soud proto neshledal příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou žalobce a nezákonným rozhodnutím.

31. Pokud nenáleží žalobci náhrada škody za výše uvedené úkony právních služeb jeho obhájce, nenáleží žalobci ani náhrada škody na cestovném a s tím souvisejícím promeškaným časem.

32. Soud se proto ve zbytku zabýval, zda žalobci náleží náhrada cestovného vypočítaná aritmetickým průměrem hodnot spotřeby z technického průkazu přísl. vozidla, či zda náleží náhrada vypočítaná z údaje tzv. kombinované spotřeby, uvedeného v technickém průkazu přísl. vozidla, dále jestli náleží žalobci náhrada cestovného z advokátní kanceláře (Praha) do Jablonce a z advokátní kanceláře do Liberce, když žalovaná přiznala cestu Praha – Jablonec – Liberec – Praha, zda náleží žalobci náhrada škody na cestovném obhájce a náhrada za promeškaný čas za den 26. 6. 2014 (ČR – Černá Hora) a zda náleží žalobci náhrada za cestovné obhájce z Prahy na Bílý Kámen vypočítané na základě údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka], když žalovaná přiznala náhradu vypočítanou z údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka].

33. Podle § 13 odst. 1 a 5 a. t. se řídí náhrada cestovních výdajů zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 158 odst. 4 zákoníku práce se při určení spotřeby pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Z těchto zákonných ustanovení jasně vyplývá, že žalobce nemá právo na přiznání odškodnění za cestovné placené jeho obhájci vypočítaného z aritmetického průměru hodnot spotřeby z technického průkazu přísl. automobilu, nýbrž vypočítaného z údaje pro kombinovaný provoz uvedeného v technickém průkazu přísl. automobilu. Tyto údaje činily, jak vyplývá z důkazů, u vozidla [registrační značka], BMW [anonymizováno], 4,5 l /100 km a u vozidla [registrační značka], BMW [anonymizována dvě slova], 7,5 l /100 km. Žalovaná proto co do přiznávané výše částky, kterou přiznávala žalobci na náhradě cestovného, nechybovala.

34. Soud dále seznal, stejně jako žalovaná, účelným cestovným ze dne 17. 12. 2014 pouze cestu Praha – Jablonec – Liberec – Praha, neboť, jak vyplývá z potvrzení Vězeňské služby ČR, navštívil obhájce žalobce již v 13:15 a nebylo by tak účelné vracet se z vazebního zasedání u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou nejprve do sídla advokátní kanceláře v Praze a následně absolvovat stejnou cestu zpět do Liberce, když mohl obhájce navštívit žalobce ve vazební věznici, která se nachází nedaleko místa vazebního zasedání, při jedné cestě. Důvod, který by obhájci žalobce bránil takto učinit a že nutně musel absolvovat cestu zpět do sídla své advokátní kanceláře, žalobce nijak netvrdil ani neprokazoval. Stejně tak žalobce netvrdil, ani neprokázal, proč musel být obhájce žalobce dne 27. 6. 2014 osobně přítomen ve vazební věznici v Černé Hoře, když první porada a konzultace mohly být obstarány alternativními prostředky, které by jistě byly hospodárnější a posloužily by stejnému účelu, jako je např. videokonference.

35. Dále bylo v řízení prokázáno, že datum první registrace vozidla [registrační značka], BMW [anonymizována dvě slova] v ČR je 16. 12. 2015. Není tudíž možné, aby obhájce cestoval dne 20. 4. 2015 vozidlem, které bylo poprvé registrováno v ČR až dne 16. 12. 2015. Pokud by žalobce opravdu užil vozidla, které později, po registraci v ČR, dostalo [registrační značka], musel by předložit technický průkaz, pod kterým bylo vozidlo registrováno do té doby. Toto však žalobce nijak nepodložil. Soud se proto přiklonil k názoru, že je vhodné nahradit cestovné za den 20. 4. 2015 podle technického průkazu vozidla [registrační značka].

36. Jelikož soud na základě výše uvedených skutečností z části neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a škodou, která žalobci vznikla v souvislosti s náklady na obhajobu, přičemž ve zbylém nároku žalovaná žalobci již plnila (žalobce však nevzal svou žalobu v tomto rozsahu zpět), soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jako „o.s.ř.“). Ačkoliv byla žaloba podaná žalobcem důvodná, když žalovaná plnila až v rámci řízení a po uplynutí 6 měsíční zákonné lhůty, která je jí dána k předběžnému projednání nároku, a tedy by žalobci za běžných okolností náleželo právo na náhradu nákladů řízení, soud shledal důvod k nepřiznání náhrady nákladů podle tohoto ustanovení, který spatřuje v pasivitě žalobce v okamžiku, když jej žalovaná vyzvala k doložení všech tvrzení obsažených v jeho předběžném uplatnění nároku a žalobce na tuto výzvu neodpověděl. Žalovaná tak neměla možnost řádně uplatněný nárok projednat, když se poprvé seznámila s důkazy až v rámci dokazování tohoto řízení. Soud s ohledem na tuto skutečnost rozhodl výrokem II. tak, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2013, č. j. 21 Co 326/2013-126, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 25 Co 250/2014-127, usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. III. ÚS 3243/14).