23 C 210/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, o vzájemném návrhu na vyklizení bytu

I. Určuje se, že výpověď z nájmu bytu [číslo] umístěného v 5. nadzemním podlaží domu [adresa], bytový dům, v části obce Vinohrady, postaveném na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, to vše v obci [obec], katastrálním území Vinohrady, na adrese [adresa žalobce], ze dne 7.8.2018, je neplatná.

II. Vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal, aby byla žalobci uložena povinnost vyklidit nemovitou věc – jednotku [číslo] byt, vymezenou v domě [adresa], stojícím na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, to vše v katastrálním území Vinohrady, obec Praha, tak jak je zapsána na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha a vyklizenou předat žalovanému, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. <b>Odůvodněno:</b> 1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu specifikovaného ve výroku I. rozsudku ze dne 7.8.2018, která mu byla dána ze strany žalovaného jakožto pronajímatele z důvodu hrubého porušení povinností nájemce spočívajícího v nehrazení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu a v užívání bytu v rozporu s nájemní smlouvou. Žalobce namítal, že nájemné hradí řádně a včas. Nedopatřením neuhradil pouze jedno nájemné za červen 2016, o čemž ho žalovaný dva roky neinformoval. Proto žalobce spatřuje výpověď v rozporu s dobrými mravy. Uvedl, že za měsíc duben 2018 uplatnil u žalovaného dne 11.6.2018 slevu na nájemném ve výši 100%, protože nemohl po dobu nejméně 1 měsíce v období 12.2.2018 do 30.4.2018 byt užívat k bydlení z důvodu rekonstrukce stoupacího vedení prováděné na toaletě a v předsíni v bytě žalobce. Žalobce byl po dobu rekonstrukce omezen v užívání bytu z důvodu nutnosti zpřístupňovat byt dělníkům a stavbyvedoucímu, trávit čas v bytě po celou dobu rekonstrukce, součinnosti s pronajímatelem a společností provádějící rekonstrukci, dále z důvodu hluku způsobeného bouracími pracemi a usazování prachu, který musel žalobce denně uklízet. K vyčíslení slevy žalobce dospěl na základě uvedených omezení při rekonstrukci, neboť si musel vyhradit 1 měsíc svého času, kdy nemohl vykonávat plnohodnotně své povolání. K nedoplatku na vyúčtování služeb žalobce uvedl, že vyúčtování za roky 2013 – 2016 reklamoval u žalovaného dne 20.7.2018, vyúčtování služeb za rok 2017 dne 25.5.2018, přičemž dne 10.1.2019 zaplatil doplatek 405 Kč za roky 2013 – 2016 a 2 621 Kč za rok 2017, takže žalovanému nic nedluží. Rovněž namítl, že byt využívá výhradně k bydlení. Žádné elektronické přístroje v bytě neuskladňuje a zákazníci jej nenavštěvují.

2. Žalovaný namítl, že žalobce měl za leden 2016 až srpen 2018 celkem na nájemném a službách uhradit 253 123 Kč, ale uhradil pouze 226 980 Kč. Nedoplatek tak činil 26 143 Kč, přičemž sestával z nedoplatku na nájemném a zálohách na služby ve výši 15 132 Kč (2 x 7 116 Kč nájemné a 2x 450 Kč zálohy na služby) a nedoplatků na vyúčtování služeb ve výši 11 011 Kč (za rok 2013 - 2016 ve výši 6 922 Kč a za rok 2017 ve výši 4 089 Kč. Žalovaný evidoval za žalobcem nedoplatek na nájemném a zálohách na služby za červenec a srpen 2018, neboť od neuhrazeného nájmu za červen 2016 započítával nájem hrazený žalobcem na nájem předchozí (nájem zaslaný žalobcem v červenci 2016 započetl na dlužný nájem za červen 2016 atd.). Reklamace vyúčtování za rok 2013 – 2016 byla shledána opožděnou, a proto nebyla ze strany žalovaného vyřízena. Reklamace vyúčtování za rok 2017 byla vyřízena, přičemž námitky žalobce nebyly shledány důvodné. Žalovaný nesouhlasil se slevou uplatněnou žalobcem z důvodu proběhlé rekonstrukce, neboť byt bylo možno užívat bez omezení (rekonstrukce probíhala pouze na chodbě a WC, do obytných místností nebylo zasaženo a práce byly prováděny přes den). Žalovaný dále namítl, že žalobce rovněž užívá byt ke svému podnikání bez souhlasu pronajímatele, přičemž jej využívá pro uskladnění elektronických zařízení a jako provozovnu. Je v něm navštěvován zákazníky za účelem přejímky elektroniky, ačkoliv mu byl byt přenechán za účelem zajištění bytových potřeb. Žalovaný proto žalobci dal dne 7.8.2018 výpověď z důvodu hrubého porušení povinností nájemce s výpovědní dobou 3 měsíce; ta skončila ke dni 30.11.2018, od té doby byt žalobce užívá bez právního důvodu.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně rozsudkem ze dne 16.6.2020 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 25 248 Kč. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu dlužil žalovanému celkem 17 597 Kč z titulu nájemného ve výši 6 586 Kč, odpovídajícího nájemnému a záloze na služby ve výši 7 566 Kč za měsíc červenec 2018 po odpočtu slevy na nájemném ve výši 710 Kč za měsíc duben 2018, a dále z titulu nedoplatku na platbách za služby v celkové výši 11 011 Kč podle vyúčtování za období let 2013 až 2016 a za rok 2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka se rovná více než dvěma neuhrazeným nájemným, dospěl k závěru, že v případě žalobce došlo k hrubému porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, a tudíž k naplnění výpovědního důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Zdůraznil, že již tato skutečnost sama o sobě postačuje k závěru, že výpověď ze dne 7.8.2018 byla dána žalobci oprávněné, a tudíž se již pro nadbytečnost nezabýval tím, zda je také naplněn druhý výpovědní důvod spočívající v užívání bytu žalobcem v rozporu s nájemní smlouvou a kolaudačním souhlasem za účelem podnikání. Opodstatněnými neshledal námitky žalobce týkající se reklamace předložených vyúčtování. Vyjádřil názor, že žalovaný se jako pronajímatel bytu řádně vypořádal s včasnou reklamací žalobce ve vztahu k vyúčtování služeb za rok 2017 a nepochybil ani v případě vyúčtování za období let 2013 až 2016, když k opožděné reklamaci žalobce nepřihlížel. Závěrem zhodnotil, že výpověď z nájmu bytu není absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

4. Na základě odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 2.6.2021 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že soud I. stupně při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod spočívající v neplacení nájemného a plateb za služby spojené s nájmem bytu nepochybil, pokud na podkladě provedeného dokazování vyhodnotil, že žalobce ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu v srpnu 2018 dlužil nájemné a zálohu na služby za měsíc červenec 2018, když vzal v úvahu prodlení žalobce se zaplacením nájemného a zálohy na služby za měsíc červen 2016 a započítávání následných plateb žalobce žalovaným postupem dle § 1933 odst. 2 o. z. na závazky nejdříve splatné. Soud prvního I. stupně však již dle odvolacího soudu přesvědčivě nezdůvodnil, na jakém skutkovém a právním základě od této dlužné částky odečetl částku 710 Kč jako 10% slevu z nájemného za měsíc duben 2018, když žalobce nájemné za duben 2018 v plné výši zaplatil. Odvolací soud rovněž soudu I. stupně vytkl, že v případě žalovaným tvrzeného dluhu žalobce z titulu nedoplatku na platbách za služby dle vyúčtování za období let 2013 až 2016, respektive za rok 2017, nevzal v úvahu, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Žalobce v daném řízení zpochybňoval správnost žalovaným provedeného vyúčtování plateb za služby s tím, že nebylo učiněno včas, byly vyúčtovány platby za delší než zákonem stanovené dvanáctiměsíční období, respektive obsahuje položky, které do něj nepatří, apod. Soud I. stupně se nicméně tím, zda vyúčtování plateb za služby za období let 2013 až 2016, respektive za rok 2017, obsahuje zákonem předepsané náležitosti a je věcně správné, dle odvolacího soudu nezabýval a pouze poukázal na to, jakým způsobem se s reklamacemi vyúčtování uplatněnými žalobcem vypořádal žalovaný. Nemohl tak učinit relevantní závěr o splatnosti předmětných vyúčtování a o tom, zda žalobce tím, že na jejich základě vyúčtovaný nedoplatek nezaplatil, skutečně porušil nájemce své povinnosti. Za této situace je dle odvolacího soudu zjevně minimálně předčasný závěr soudu I. stupně o tom, že ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu byl naplněn výpovědní důvod spočívající v nehrazení nájemného a plateb za služby spojené s nájmem bytu. Vzhledem k uvedenému a k tomu, že se soud I. stupně vůbec nezabýval naplněním dalšího výpovědního důvodu spočívajícího v užívání bytu žalobcem v rozporu s nájemní smlouvou, pak nemůže dle odvolacího soudu obstát ani závěr soudu I. stupně o tom, že výpověď z nájmu bytu ze dne 7.8.2018 je oprávněná. Odvolací soud v uvedené souvislosti soudu I. stupně uložil, aby v případě výpovědního důvodu spočívajícího v dluhu žalobce na nájemném a nedoplatcích z vyúčtování plateb za služby náležitě posoudil, zda vyúčtování plateb za služby za období let 2013 až 2016, respektive za rok 2017, obsahují všechny zákonné náležitosti a jsou tak způsobilá vyvolat splatnost z nich plynoucích nedoplatků, aby se vypořádal také s tvrzením žalobce, že vyúčtování obsahují položky, které je povinen hradit vlastník bytové jednotky a nikoliv nájemce bytu. Při posuzování výpovědního důvodu spočívajícího v užívání bytu žalobcem v rozporu s nájemní smlouvou a kolaudačním souhlasem soudu I. stupně uložil, aby vzal v úvahu, že dle § 2255 odst. 2 o. z. nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům, může nájemce v bytě i pracovat nebo podnikat. V rámci nového rozhodnutí ve věci bylo soudu I. stupně uloženo, aby znovu posoudil, zda ke dni doručení výpovědi byly naplněny uplatněné výpovědní důvody a zda žalobce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

5. V návaznosti na závazné závěry odvolacího soudu přistoupil nalézací soud k opětovnému posouzení žalobního návrhu žalobce.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný podáním ze dne 23.6.2021 učinil vůči žalobci vzájemný návrh, kterým se nově domáhal, aby byla žalobci uložena v souvislosti s přezkoumávanou výpovědí ze dne 7.8.2018 povinnost vyklidit předmětný byt, rozhodoval soud I. stupně nově i o tomto vzájemném návrhu žalovaného.

7. V souladu s pokyny odvolacího soudu soud I. stupně následně žalovanému na jednání konaném dne 15.10.2021 v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uložil, aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností, jaké konkrétní služby s užíváním bytu byly žalobci v letech 2013 až 2017 žalovaným poskytovány, na základě jakého konkrétního právního titulu byly tyto služby poskytovány, jakým konkrétním způsobem bylo stranami sjednáno zúčtovací období ve vztahu k těmto službám, na základě jakého konkrétního právního titulu a jakým konkrétním způsobem byl mezi stranami sjednán způsob rozúčtování nákladů na služby, jakým konkrétním způsobem byla stranami sjednána splatnost přeplatků a nedoplatků, vyplývajících z rozúčtování nákladů, a aby k prokázání svých doplňujících tvrzení označil důkazy, jakož i k tvrzení, že žalobce svým podnikáním v bytě způsobil v období před dáním výpovědi z nájmu bytu zvýšené zatížení pro byt nebo dům. Žalovaný na výzvu nalézacího soudu reagoval podáním ze dne 15.12.2021, ve kterém uvedl přehled služeb, které byly žalobci poskytovány v jednotlivých letech v období od roku 2013 do roku 2017 s tím, že služby byly žalobci poskytovány z titulu vlastnictví bytové jednotky a uzavřené nájemní smlouvy, přičemž zúčtovacím obdobím byl dle § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. kalendářní rok. Splatnost přeplatků a nedoplatků vyplývajících z rozúčtování nákladů byla dle žalovaného stanovena tak, že přeplatky/nedoplatky ročního vyúčtování služeb jsou splatné nejpozději do 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování služeb žalobci. K prokázání uvedených tvrzení označil žalovaný důkazy, které byly v řízení již provedeny a nově i výpověď svědků – zaměstnanců žalovaného a správce nemovitosti společnosti [právnická osoba]

8. Soud I. stupně rekapituluje, že na základě provedeného dokazování dospěl ve vztahu k nároku žalobce k následujícímu skutkovému závěru.

9. Žalobce byl nájemcem uvedeného bytu, jehož vlastníkem je žalovaný, a to na základě nájemní smlouvy ze dne 18.6.1996. Žalobce byl povinen hradit měsíčně nájemné ve výši 7 096 Kč, poplatek za vybavení bytu ve vlastnictví pronajímatele ve výši 20 Kč a zálohy na služby 450 Kč, a to vždy do konce kalendářního měsíce, za nějž se nájemné hradí. Žalobce neuhradil nájemné a zálohy za služby ve výši 7 566 Kč splatné v červnu 2016, a proto žalovaný od července 2016 započítával měsíční úhrady nájemného ze strany žalobce vždy na měsíc předcházející, tj. platba došlá v červenci 2016 byla žalovaným započítána na nájemné za červen 2016. Dne 20.10.2017 bylo žalobci doručeno vyúčtování služeb za období let 2013 – 2016 znějící na částku 6 922 Kč, které žalobce reklamoval u žalovaného dne 20.7.2018. Žalovaný reklamaci neprojednal z důvodu její opožděnosti. Dne 10.1.2019 uhradil žalobce na provedené vyúčtování částku 405 Kč. Dne 26.4.2018 bylo žalobci doručeno vyúčtování služeb za období roku 2017 znějící na částku 4 089 Kč, které žalobce reklamoval u žalovaného dne 25.5.2018. Žalovaný reklamaci žalobce vyřídil dne 5.6.2018. Dne 10.1.2019 uhradil žalobce na provedené vyúčtování částku 2 627 Kč. V období od 12.2.2018 do 30.4.2018 probíhala v domě, v němž se nachází předmětný byt, rekonstrukce spočívající ve výměně stoupacího vedení. Rekonstrukce probíhala v bytě žalobce po dobu nejméně 14 dnů, přičemž žalobce byl v průběhu rekonstrukce omezen v užívání toalety a částečně chodby. Žalobce uplatnil u žalovaného dne 11.6.2018 slevu na nájemném za duben 2018 ve výši jednoho nájemného. Po zaslání písemné upomínky ze dne 29.6.2018 a po nesouhlasné reakci žalobce ze dne 20.7.2018 byla žalobci ze strany žalovaného dána výpověď z nájmu ze dne 7.8.2018 s výpovědní dobou z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu, a to nehrazení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu celkem ve výši 26 143 Kč a užívání bytu za účelem podnikání v rozporu s nájemní smlouvou a kolaudačním souhlasem. Výpověď byla žalobci doručena v rozmezí dnů 13.8.2020 až 24.8.2018. Dne 8.10.2018 žalobce podal soudu návrh na přezkoumání výpovědi z nájmu bytu.

10. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. může pronajímatel vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Podle odst. 3 téhož ustanovení vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

11. Podle § 2286 odst. 1 o. z. vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odst. 2 tamtéž vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

12. Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

13. Podle § 2210 odst. 1 o. z. ukáže-li se během nájmu potřeba provést nezbytnou opravu věci, kterou nelze odložit na dobu po skončení nájmu, musí ji nájemce strpět, i když mu provedení opravy způsobí obtíže nebo omezí užívání věci. Podle odst. 2 tamtéž trvá-li oprava vzhledem k době nájmu dobu nepřiměřeně dlouhou nebo ztěžuje-li oprava užívání věci nad míru obvyklou, má nájemce právo na slevu z nájemného podle doby opravy a jejího rozsahu.

14. Nalézací soud primárně opětovně dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené § 2290 o. z. Současně je přesvědčen, že přezkoumávaná výpověď je způsobilá přezkumu soudem.

15. Na základě shora učiněných závěrů zdejšího soudu a s přihlédnutím k závazným závěrům odvolacího soudu nalézací soud dále opětovně posuzoval oprávněnost výpovědi ze dne 7.8.2018, kdy zkoumal, zda v dané věci došlo k naplnění výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., tedy zda žalobce hrubě porušil svou povinnost vyplývající z nájmu. Žalovaný toto hrubé porušení spatřoval v neplacení nájemného a záloh za služby a rovněž v užívání bytu ze strany žalobce za účelem, který je v rozporu s nájemní smlouvou. Soud se proto zabýval opětovně tím, zda došlo k naplnění prvního z výpovědních důvodů, tedy zda žalobce hradil nájemné a zálohy na služby řádně a včas. Aby mohlo být neplacení nájemného považováno za hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., je nutné, aby nájemce nehradil nájemné déle než jeden měsíc, tedy za dobu alespoň dvou měsíců či byl v prodlení s hrazením jednoho nájemného déle než jeden měsíc. V uvedeném případě bylo prokázáno, že ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu žalovaný za žalobcem evidoval nedoplatek na nájemném a zálohách na služby za měsíc červenec 2018 ve výši 7 566 Kč. Nedoplatek na nájemném za červenec 2018 vznikl na základě skutečnosti, že žalovaný od července 2016 z důvodu jednoho chybějícího neuhrazeného nájemného za červen 2016 započítával nájemné vždy na předchozí měsíc, tj. nájemné uhrazené v červenci 2018 bylo započítáno na červen 2018, tudíž dne 31.7.2018, kdy bylo nájemné za červenec 2018 v souladu s nájemní smlouvou splatné, nebylo ze strany žalobce uhrazeno. Tyto závěry byly rovněž potvrzeny odvolacím soudem v usnesení ze dne 2.6.2021. Oproti tomu nájemné za srpen 2018 nemohlo být v době podání výpovědi, tj., ke dni 7.8.2018 splatné, neboť splatnost nájemného za srpen 2018 připadla ve smyslu nájemní smlouvy na poslední den měsíce srpna 2018, tj. na 31.8.2018. Splatnost nedoplatků vyplývajících z vyúčtování služeb byla dle doplněného tvrzení žalovaného stanovena tak, že přeplatky/nedoplatky ročního vyúčtování služeb jsou splatné nejpozději do 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování služeb žalobci. Mezi stranami bylo v této souvislosti nesporné, že vyúčtování služeb poskytnutých žalobci v období let 2013 až 2016 bylo žalobci doručeno dne 20.10.2017, zatímco vyúčtování služeb poskytnutých žalobci v roce 2017 bylo žalobci doručeno dne 26.4.2018. Nedoplatek za služby poskytnuté žalobci v období let 2013 až 2016 byl tudíž splatný dne 20.2.2017, zatímco nedoplatek za služby poskytnuté žalobci v roce 2017 se stal splatným až dnem 26.8.2018, tedy až po doručení výpovědi ze dne 7.8.2018 žalobci. V době dání výpovědi žalobci, jakož i v době doručení této výpovědi žalobci, tedy nebyl předmětný nedoplatek za služby poskytnuté žalobci v roce 2017 ještě splatný. I kdyby se tudíž žalovanému podařila v řízení prokázat oprávněnost celé výše nedoplatku za služby poskytnuté žalobci v letech 2013 až 2016, tzn. v částce 6 922 Kč, nedosahovala by celková výše dlužných částek částky rovnající se více než dvěma neuhrazeným nájemným. Žalobce by žalovanému v předmětném případě dlužil celkem částku 14 448 Kč, zatímco výše dvou neuhrazených nájemných činí celkem 15 132 Kč. S přihlédnutím k učiněným závěrům nalézací soud uzavírá, že žalobce sice prokazatelně porušil své povinnosti ve vztahu k placení nájemného nejméně ve výši 7 566 Kč, nicméně předmětné porušení nelze s ohledem na maximální možnou výši dlužné částky kvalifikovat ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. jako hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu odůvodňující dání výpovědi z nájmu žalobci. Přestože žalovaný současně ve výpovědi uplatnil i druhý výpovědní důvod spočívající v užívání bytu za účelem podnikání v rozporu s nájemní smlouvou a kolaudačním souhlasem, k prokázání existence tohoto výpovědního důvodu neoznačil k výzvě soudu učiněné na jednáním konaném dne 15.10.2021 žádné důkazy, v důsledku čehož neunesl ke svému tvrzení důkazní břemeno.

16. S ohledem na závěry uvedené v předchozím odstavci se soud již nezabýval slevou z nájemného za duben 2018. V tomto směru však považuje za nezbytné uvést, že žalobce sice prokazatelně uplatnil u žalovaného předmětnou slevu, nicméně žalovaný se slevou nesouhlasil a žalobce již v návaznosti na nesouhlas žalovaného vůči tomuto do dne výpovědi neučinil takový projev vůle, v důsledku kterého by byť částečně jakákoliv existující pohledávka žalovaného za žalobcem zanikla. Samotné uplatnění slevy u žalovaného tudíž žádný vliv na výši pohledávek žalovaného za žalobcem nemělo.

17. Za situace, kdy nebylo v řízení prokázáno naplnění ani jednoho z výpovědních důvodů uvedených ve výpovědi ze 7.8.2018, shledal soud I. stupně žalobou napadenou výpověď ve smyslu ust. § 2290 o.z. neoprávněnou, ačkoliv v příslušném výroku I. posuzovanou výpověď nesprávně označil za neplatnou.

18. Jelikož byla výpověď ze dne 7.8.2018 shledána nalézacím soudem neoprávněnou, jmenovaný soud výrokem II. současně zamítl vzájemný návrh žalovaného, který se na základě předmětné výpovědi a tvrzeného skončení nájemního vztahu po uplynutí výpovědní doby ke dni 30.11.2018 domáhal vyklizení bytu specifikovaného ve výroku II.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada v paušální výši 6 000 Kč za sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 2.3.2020, sepis vyjádření ze dne 5.3.2020, příprava na jednání a účast na jednání dne 10.3.2020, sepis vyjádření ze dne 14.4.2020, sepis vyjádření ze dne 8.6.2020, příprava na jednání a účast na jednání dne 9.6.2020, účast na jednání dne 16.6.2020, sepis odvolání ze dne 4.1.2021, sepis doplnění odvolání ze dne 19.1.2021, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 2.6.2021, sepis vyjádření ze dne 19.8.2021, příprava na jednání a účast na jednání dne 15.10.2021, sepis vyjádření ze dne 4.3.2022, příprava na jednání a účast na jednání dne 7.3.2022 a náhrada soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč.