23 C 212/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 401 000 Kč,

I. Řízení se co do zaplacení částky 340 849,50 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 84 550,50 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 870 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 401 000 Kč jakožto náhrady škody spočívající ve vynaloženém obhajném v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2012, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Úkony obhajoby byly rozděleny na úkony obhajoby učiněné obhájcem Mgr. [příjmení] v částce 40 000 Kč a JUDr. [příjmení] v částce 361 000 Kč. Žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody u žalované uplatnil, a to výzvou doručenou 2.4.2019 žalované, na náhradu nákladů obhajoby nebylo žalovanou ani z části hrazeno.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že je nesporným předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované z titulu nezákonného rozhodnutí pokud jde o nárok na náhradu škody spočívající v nákladech obhajného žádaného žalobou, avšak 11.3.2021 ukončila mimosoudní projednávání žalobcova nároku, neboť neměla možnost seznámit se s obsahem trestního spisu. Za daného stavu tak nemohla učinit nárok žalobce na náhradu majetkové újmy byť i z části důvodným. Po seznámení se se spisovým materiálem, učinila nespornými jednak samotný odpovědnostní titul, tzn. vydání nezákonného rozhodnutí v předmětném řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2012, a taktéž v příčinné souvislosti s tímto odpovědnostním titulem vznik škody spočívající ve vzniku a náhradě nákladů obhajného, týkající se celkem 27,5 úkonů právní služby, spočívající v jednom úkonu provedeném JUDr. [příjmení] a to 6.10.2011 prostudování spisu, a dále 26,5 úkonu provedených JUDr. [příjmení] pokud jde o účasti na hlavních líčeních ve dnech 14.11.2016, 6.2.2017, 7.2.2017, 8.2.2017, 9.2.2017, 13.2.2017, 14.2.2017, 10.4.2017, 11.4.2017, 12.4.2017, 13.4.2017, 15.5.2017, 16.5.2017, 17.5.2017, 29.5.2017, 30.5.2017 a 24.7.2017 s uvedením konkrétních počátků a ukončení hlavních líčení, včetně režijních paušálů a náhrady promeškaného času přestávkami při hlavních líčeních 10 x 100 Kč. Pokud jde o ostatní úkony obhajoby, jejich provedení, rozsah a účelnost žalovaná sporovala, neboť je, pokud jde o spisový materiál, nedohledala, úkony učiněné v období od 29.1.2007 do 17.7.2007 pak taktéž sporovala a vznesla k nim námitku promlčení, když trestní stíhání žalobce na základě usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV – Odbor daní ze dne 29.1.2007 bylo zrušeno a žalobcem nebyl nárok včas uplatněn.

3. V rámci ústního jednání konaného dne 13.12.2021 žalobce vzal zpět svůj nárok na zaplacení zbytku úkonů, které žalovaná seznala spornými, tedy na zaplacení částky 316 449,50 Kč.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, Odboru daní ze dne 29.1.2007, čj. ČTS: OKFK -1/14-C-2007 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1,2,3 trestního zákona. Toto usnesení bylo následně usnesením Městského státního zastupitelství ze dne 17.7.2007 pod čj. KZV -409/2007 zrušeno. Bylo dále učiněno nesporným, že Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality opětovně usnesením z 27.12.2007, čj. ČTS: OKFK -1/14- C -2007 zahájil proti žalobci trestní stíhání pro trestný čin krácení daně a poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1,2,3 trestního zákona a k Městskému soudu v Praze byla následně podána obžaloba. Věc byla vedena Městským soudem v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2012, přičemž žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.7.2017 obžaloby zproštěn. Mezi účastníky dále bylo učiněno nesporným, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody v podobě uznaných nákladů na obhajobu v rámci daného trestního řízení uplatnil u žalovaného dne 2.4.2019. Účastníci dále učinili nesporným vynaložení nákladů na obhajné, konkrétně na 27,5 úkonů právní služby tak, jak je uvedla konkretizací žalovaná ve svém vyjádření, 28 režijních paušálů a 10 půlhodin za náhradu za promeškaný čas.

5. Ze sdělení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze 17.12.2021 má soud za zjištěno, že JUDr. [příjmení] [příjmení] je plátcem daně z přidané hodnoty. Stejná skutečnost pak byla prokázána osvědčením o registraci k DPH s účinností od 1.2.1993 Finančním úřadem pro Prahu 2.

6. Na základě nesporovaných skutečností ohledně odpovědnostního titulu, rozsahu úkonů právní služby vykonaných v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem účastníky, soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: žalobce byl na základě usnesení Policie ČR z 29.1.2007 stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1,2 a 3 trestního zákona, následně toto usnesení bylo usnesením Městského státního zastupitelství ze dne 17.7.2007 zrušeno. Opětovně byl žalobce stíhán pro tentýž trestný čin usnesením Policie ČR z 27.12.2007, přičemž ve věci byla podána obžaloba a řízení bylo vedeno Městským soudem v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2012. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 24.7.2017 byl žalobce obžaloby zproštěn. V průběhu trestního řízení žalobce byl zastoupen advokátem JUDr. [příjmení], ten vykonal úkon právní služby 6.10.2011 prostudováním spisu, následně byl zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], který vykonal další úkony právní služby, spočívající ve svých účastech na hlavních líčeních konaných v datech od 14.11.2016 do 24.7.2017. Úkony obhajného byly žalobci účtovány na základě přijatých záloh a fakturace, tyto následně žalobce svým obhájcům zaplatil, jak vyplývá z účtu z [anonymizována dvě slova].

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

9. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů a nebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

12. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

13. Na základě provedeného dokazování, procesních úkonů účastníků a nesporných skutečností soud uvádí, že se zabýval tím, zda jsou kumulativně naplněny tři základní předpoklady pro náhradu škody, kterou žalobce žalobou žádal, a to existence odpovědnostního titulu ve smyslu § 7, 8 OdpŠk, příčinná souvislost a vznik a výše škody. S ohledem na skutečnost, že žalobce vzal žalobu co do částky 316 449,50 Kč zpět svým procesním návrhem učiněným v rámci ústního jednání 13.12.2021, soud pod výrokem I. řízení co do této částky zastavil ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 3 o.s.ř. Žalovaná pak s tímto procesním postupem souhlasila. K tomuto zpětvzetí došlo po té, co žalovaná po prostudování spisu učinila nespornými úkony právní služby, které byly v daném řízení vykonány, ostatní sporovala, případně k nim vznesla námitku promlčení. Žalobce se pak s tímto hodnocením úkonů žalované ztotožnil.

14. Pokud jde o existenci odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí, toto bylo mezi účastníky učiněno nesporným, když z obsahu spisu vyplývá, že usnesení policejního orgánu, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality z 27.12.2007, čj. ČTS: OKFK -1/14-C-2007, jímž policejní orgán zahájil proti žalobci trestní stíhání pro trestný čin krácení daně a poplatků a povinné platby podle ustanovení § 148 odst. 1,2,3 trestního zákona bylo následně zrušeno v rámci řízení vedeného před Městským soudem v Praze, a to rozhodnutím Městského soudu v Praze z 24.7.2017, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby. Toto usnesení je pak rozhodnutím nezákonným ve smyslu § 7, 8 OdpŠk. Poté, co mezi účastníky taktéž bylo učiněno nesporným, že žalobce splnil podmínky pro uplatnění nároku žalobce u žalované ve smyslu ustanovení § 14 a 15 OdpŠk a žalovaná na nárok nikterak nehradila, bylo na místě zabývat se meritem věci, tedy důvodností samotného nároku, který aktuálně zůstal předmětem řízení. S ohledem na skutečnost, že nárok ve výši 84 550,50 Kč spočívající ve 27,5 úkonech právní služby a 28 režijních paušálech á 300 Kč včetně náhrady promeškaného času přestávkami při hlavních líčeních 110 x 100 Kč byl v řízení prokázán, přičemž byla taktéž prokázána hodnota jednoho úkonu s ohledem na trestný čin, pro který byl žalobce stíhán, ve výši 2 300 Kč/úkon dle §10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud uvádí, že přiznal pod výrokem II. zbytek nároku spočívající v neuhrazeném obhajném, když tento nárok byl mezi účastníky učiněn co do důvodu i výše nesporným. Nad rámec toho soud uvádí, že žalobce prokázal zaplacení jednotlivých úkonů právní služby obhájci JUDr. [příjmení] i JUDr. [příjmení], a to ve výši vyšší, než která byla žalobou žádána, jak vyplynulo z výpisu z účtů, když tuto skutečnost ani účastníci nesporovali.

15. S ohledem na skutečnost, že žalobce vzal částečně zpět svůj nárok co do zaplacení ostatních úkonů obhajného (když se ztotožnil s jejich hodnocením žalovanou, včetně vznesené námitky promlčení k úkonům učiněných v období od 29.1.2007 do 17.7.2007, ke kterým žalovaná vznesla námitku promlčení), soud se dále těmito nároky, které již nebyly předmětem řízení nezabýval.

16. Bylo taktéž prokázáno, že nárok, který zůstal předmětem řízení včetně DPH, je nárokem důvodným, neboť sdělením Finančního úřadu pro hlavní město Prahu včetně osvědčení o registraci plátce DPH, JUDr. [jméno] [příjmení], byla prokázána poslední sporná skutečnost ohledně řádného uplatnění nároku včetně DPH, kterého byl obhájce plátcem.

17. Ve výroku III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o.s.ř., když z podnětu žalobce k jeho procesnímu návrhu bylo řízení zastaveno co do částky žalobou žádané ve výši 316 449,50 Kč, žalobce pak byl úspěšný pouze částečně co do částky soudem přiznané pod výrokem II. Po odečtení úspěchu a neúspěchu pak procentuální úspěch žalované činí 58 %, soud proto uložil neúspěšnému žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v této procentuální výši sestávající se z úkonu nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. Konkrétně se jedná o vyjádření z 16.3.2021, účast u ústního jednání 30.8.2021, vyjádření z 29.9.2021 a účast u ústního jednání 13.12.2021 a 8.3.2022. V případě plného úspěchu ve věci by žalované náleželo 5 x 300 Kč, tedy 1 500 Kč, poníženo procentuálním úspěchem pak částka náhrady nákladů řízení činí částku 870 Kč.

18. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena ve lhůtě 15 dnů, tedy ve lhůtě delší, dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty za středníkem, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

19. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena ve lhůtě tří dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.