23 C 217/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 pro zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 120 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 26. 11. 2020 domáhal zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. [spisová značka]. Obvinění bylo žalobci sděleno usnesením ze dne 10. 1. 2013 a věc byla ukončena pravomocně dne 11. 3. 2020. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, nešlo o složitou věc.

2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní uplatnil dne 5. 5. 2020 žalobou uplatněný nárok. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 7 let a 5 měsíců (od 26.9.2012, kdy bylo žalobci sděleno podezření, do 11.3.2020, kdy byla věc pravomocně skončena), v řízení bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, z toho meritorně třikrát soudem nalézacím a jedenkrát soudem odvolacím. Věc vykazovala zvýšenou míru právní, skutkové i procesní složitosti – ve věci byl vypracován znalecký posudek a následně jeho doplněk, znalkyně byla opakovaně vyslýchána, dále bylo vyslechnuto větší množství svědků, v řízení byl přítomen mezinárodní prvek. Pokud jde o posouzení celkové délky řízení z hlediska její přiměřenosti, provedeným spisovým šetřením bylo žalovanou zjištěno, že některé procesní úkony soudu nebyly prováděny v přiměřených lhůtách, kdy tyto prodlevy byly spojeny zejména s vypracováním znaleckého posudku. Žalovaná shledala celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. Žalovaná však žalobci nepřiznala přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se v daném případě jevilo jako dostačující náhradou. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Rovněž žalovaná poukazuje na to, že žalobce byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], v témže řízení, uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku.

3. Soud věc projednal a rozhodl dle § 115a o.s.ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující skutečnosti: Dne 3. 1. 2012 bylo podáno trestní oznámení pro nerealizování stavby podle uzavřené smlouvy o dílo. Dne 1. 2. 2012 byly zahájeny úkony v trestním řízení. V průběhu roku 2012 probíhalo prověřování, zejm. podáváním vysvětlení většího počtu osob, bylo vydáno účetnictví, byla poskytnuta právní pomoc německým soudem. Dne 13. 6. 2012 bylo na [celé jméno žalobce] (dále jako„ obviněný“ či„ obžalovaný“ či„ odsouzený“), [datum narození], podáno trestní oznámení pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jako„ TZ“). Dne 10. 9. 2012 byly zahájeny úkony v trestním řízení. Dne 26. 9. 2012 bylo obviněnému sděleno podezření ze spáchání tohoto trestného činu. Dne 4. 10. 2012 podala státní zástupkyně návrh na potrestání obviněného. Dne 29. 10. 2012 byl vydán trestní příkaz ve věci, který byl dne 19. 11. 2012 doručen obviněnému a okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem. Téhož dne podal státní zástupce odpor proti trestnímu příkazu. Dne 11. 3. 2013 bylo nařízeno hlavní líčení ve věci na 13. 6. 2013, které bylo následně v důsledku uzavření budovy z důvodu povodní přeloženo na 22. 10. 2013. Dne 11. 10. 2013 požádal obhájce o přeložení hlavního líčení. To bylo následně přeloženo na den 13. 2. 2014. Toho dne se hlavní líčení konalo. Při něm bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem předvolání svědků a dalšího dokazování (důkazy navrhovány státním zástupcem) hlavní líčení odročuje na 27. 5. 2014. Dne 27. 5. 2014 se pokračovalo v hlavním líčení, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem dalšího dokazování (důkazy navrhovány obhájcem) hlavní líčení odročuje na den 26. 8. 2014. Na základě návrhů obhájce a státního zástupce bylo následně hlavní líčení odročeno na den 18. 11. 2014. Dne 12. 11. 2014 požádal obhájce o přeložení hlavního líčení, a to z důvodu zdravotní neschopnosti obžalovaného. Na hlavním líčení dne 12. 11. 2014 bylo po konstatování omluvy obžalovaného vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení odročuje na den 3. 2. 2015. Na hlavním líčení dne 3. 2. 2015 bylo konstatováno nevyhotovení překladu všech písemností tlumočnicí a a nepředvolání svědka ze SRN, vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení odročuje na den 2. 4. 2015. Dne 3. 2. 2015 požádal obhájce o přeložení hlavního líčení, a to z důvodu kolize jednání. Na to bylo hlavní líčení přeloženo na den 23. 4. 2015. Dne 23. 4. 2015 se pokračovalo v hlavním líčení, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem vyčkání stanoviska poškozené a pokračování v dokazování hlavní líčení odročuje na den 28. 7. 2015. Dne 3. 7. 2015 požádal zmocněnec poškozené o přeložení hlavního líčení, a to z důvodu nedostupnosti podkladů k vyjádření poškozené. Na to bylo hlavní líčení přeloženo na den 20. 10. 2015. Dne 20. 10. 2015 se pokračovalo v hlavním líčení, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem pokračování v dokazování, příp. přednesu závěrečných řečí, hlavní líčení odročuje na den 10. 12. 2015. Podáními ze dne 25. 11. 2015 a dne 10. 12. 2015 požádal zmocněnec poškozené o prodloužení lhůty k vyjádření a přeložení hlavního líčení. Na hlavním líčení dne 10. 12. 2015 s odročením státní zástupkyně i obhájce obžalovaného souhlasili, a proto bylo usnesením odročeno hlavní líčení na den 18. 8. 2016 (z důvodu stáže předsedkyně senátu u Krajského soudu v Ústí nad Labem). Dne 29. 7. 2016 navrhla poškozená provedení důkazu znaleckým posudkem, proti čemuž se obžalovaný vyjádřil dne 2. 8. 2016 s tím, že je tento důkaz nadbytečný. Přibrání znalce následně podpořil státní zástupce na hlavním líčení dne 18. 8. 2016, na kterém bylo následně vyhlášeno usnesení, že se za účelem přibrání znalce, popř. předvolání dalšího svědka, hlavní líčení odročuje na 4. 10. 2016. Opatřením ze dne 1. 9. 2016 byla ustanovena znalkyně Ing. [jméno] [příjmení]. Z úředního záznamu ze dne 3. 10. 2016 vyplývá, že se hlavní líčení nařízené na 4. 10. 2016 odvolává a že jeho nový termín je stanoven na den 10. 11. 2016. Na hlavním líčení dne 10. 11. 2016 bylo po konstatování sdělení znalkyně, že dosud nemohla pro neumožnění přístupu do databází vypracovat znalecký posudek, vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení odročuje na 1. 2. 2017. Z úředního záznamu ze dne 30. 1. 2017 vyplývá, že byla znalkyně urgována k vypracování znaleckého posudku. Ta sdělila, že na něm stále pracuje a že se k hlavnímu líčení dostaví, i kdyby nebyl znalecký posudek ještě kompletní. Na hlavním líčení dne 1. 2. 2017 bylo po konstatování urgence znalkyně ze strany soudu a následném sdělení znalkyně, že se jí již daří získávat potřebné podklady, na kterých má být znalecký posudek vypracován, přičemž požádala ještě o jedno prodloužení lhůty zhruba o měsíc, vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení odročuje na den 15. 3. 2017. Na hlavním líčení dne 15. 3. 2017 bylo po konstatování toho, že znalkyně zaslala znalecký posudek včerejšího dne, pročež se s ním nemohla ani jedna ze stran trestního řízení seznámit, a toho, že všichni požádali o odročení, vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení odročuje na den 4. 5. 2017. Dne 4. 5. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem předložení materiálů obžalovaným znalkyni a popř. porovnání se závěry znaleckého posudku a jeho doplnění hlavní líčení odročuje na den 28. 6. 2017. Dne 28. 6. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem vyžádání spisu od Městského soudu v Praze, vyčkání návrhu a vyjádření zmocněnce poškozené a aktuálního OR v případě firmy [právnická osoba] hlavní líčení odročuje na den 23. 8. 2017. Dne 23. 8. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem pokračování v dokazování (důkazy navrhovány obžalovaným, rozporování znaleckého posudku) hlavní líčení odročuje na den 5. 10. 2017. Dne 5. 10. 2017 se pokračovalo v hlavním líčení, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že se za účelem porady senátu a vyhlášení rozhodnutí hlavní líčení odročuje na den 13. 10. 2017. Na hlavním líčení dne 13. 10. 2017 bylo po konstatování telefonické omluvě zmocněnce poškozené a omluvě obžalovaného, který odůvodnil nepřítomnost svého obhájce, vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení odročuje na den 7. 11. 2017. Na hlavním líčení dne 7. 11. 2017 byl Okresním soudem v Ústí nad Labem vyhlášen rozsudek ve věci, kterým byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. V řízení bylo předsedkyní senátu Mgr. [jméno] [příjmení] požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to do 5. 6. 2018 z důvodu jeho složitosti, obsahové náročnosti, dále čerpání řádné dovolené a většího počtu ukončených věcí rozsudkem, přičemž toto místopředseda soudu Mgr. [jméno] [příjmení] povolil. Proti tomuto rozsudku (č. j. [číslo jednací]) podali obžalovaný prostřednictvím svého obhájce dne 11. 6. 2018 a poškozená prostřednictvím svého zmocněnce dne 14. 6. 2018 odvolání. Dne 13. 7. 2018 byla Okresním soudem v Ústí nad Labem vyhotovena předkládací zpráva a dne 17. 7. 2018 byl spis doručen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne 12. 11. 2018 se konalo veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání obžalovaného a poškozené, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým se zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině a znovu se rozhodlo tak, že se obžalovaný uznává vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 TZ a věc ve výroku pod bodem 1 se vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem 2 let. Z odůvodnění má soud prokázáno, že při stanovení výměry trestu soud přihlédl mimo jiné k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti, a trest byl uložen při spodní hranici trestní sazby. Spis byl vrácen soudu prvního stupně zpět dne 7. 12. 2018. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2018, č. j. [číslo jednací] byla odsouzenému uložena povinnost nahradit náklady trestního řízení paušální částkou 4 000 Kč. Dne 8. 3. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 29. 3. 2019. Dne 21. 3. 2019 bylo usnesením č. j. [číslo jednací] přeloženo hlavní líčení na den 9. 5. 2019 z důvodu omluvy přísedícího Ing. [příjmení]. Dne 3. 5. 2019 se z hlavního líčení omluvil předvolaný svědek [příjmení] [jméno] [jméno], a to z důvodu již zajištěné dovolené v zahraničí. Na hlavním líčení dne 9. 5. 2019 bylo vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení za účelem opětovného předvolání svědka, provedení důkazů dle návrhu zmocněnce poškozené a podkladů obhajoby odročuje na den 30. 7. 2019. Na hlavním líčení dne 30. 7. 2019 bylo vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení za účelem pokračování v dokazování a případného doplňujícího výslechu obžalovaného a předložení listin dle návrhu zmocněnce poškozené a státní zástupkyně odročuje (s ohledem na čerpání řádné dovolené přítomných) na den 17. 10. 2019. Na hlavním líčení dne 17. 10. 2019 bylo vyhlášeno usnesení, že se hlavní líčení za účelem porady senátu, doplnění a provedení listinných důkazů, popř. závěrečných řečí, odročuje na den 3. 12. 2019. Na hlavním líčení dne 3. 12. 2019 byl Okresním soudem v Ústí nad Labem vyhlášen rozsudek ve věci, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, neboť skutek nebyl trestným činem. V odůvodnění uvedeno, že soud tak musel rozhodnout s ohledem na to, že nepodařilo přes veškerou jeho snahu, na což měl dílčí vliv i časový odstup od projednávaného jednání, jednoznačně prokázat, že žalobce nikdy neměl v úmyslu v souvislosti se zakázkou poškozeného tuto realizovat a podvodně se na úkor poškozeného obohatit o převzatou zálohu. V řízení bylo předsedkyní senátu Mgr. [jméno] [příjmení] požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to do 10. 1. 2020 z důvodu čerpání řádné dovolené, vč. většího počtu ukončených věcí rozsudkem, přičemž toto místopředseda soudu Mgr. [jméno] [příjmení] povolil. Rozsudek ze dne 3. 12. 2019 nabyl právní moci dne 11. 3. 2020.

5. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům:

6. Porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ Soud“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle Soudu konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává Soud nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Mezi účastníky je zejména sporu v tom, zda žalobci náleží přiměřené zadostiučinění v penězích. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo 7 let a 5 měsíců. Význam řízení pro žalobce hodnotí soud jako zvýšený, a to s ohledem na judikaturu ESLP, kdy zvýšený význam a mimořádnou či zvláštní péči ze strany vnitrostátních orgánů vyžadují ta řízení, v nichž je řešena otázka omezení osobní svobody člověka, tedy především vazební věci či řízení detenční, řízení opatrovnická, pracovněprávní věci, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení týkající se zdraví i života. Orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v řízení plynule bez jednotlivých průtahů, soud poukazuje zejména na zrušení hlavního líčení z důvodu povodní v létě 2013, dále nejednání ve věci sice se souhlasem účastníků z důvodu stáže předsedkyně senátu v 1. pololetí roku 2015, dále prodlevy s vypracováním znaleckého posudku, předložení věci odvolacímu soudu po vyhlášení rozsudku dne 7. 11. 2018 dne 17. 7. 2018. Věc byla řešena soudem I. stupně meritorně 3x a soudem odvolacím 1x. Ve věci orgány činné v trestním řízení provedly potřebné vyšetřování. Soud však upozorňuje na to, že řízení bylo po stránce skutkové složité, o čemž svědčí rozsah spisu, když první rozsudek ze dne 7. 11. 2017 je na čl.

970. Soud stejně jako žalovaná i přes obsáhlost spisového materiálu a rovněž skutkovou složitost věci má za to, že celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci pak lze hodnotit jako nepřiměřenou. Zejména s ohledem na celkovou dobu řízení a význam řízení pro žalobce.

7. I v případě trestního řízení je třeba„ vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se odškodní zpravidla v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pachatel trestného činu, jenž byl pravomocně shledán vinným a případně mu byl uložen i trest,“ byť jinak i v případě trestního řízení platí,„ že při zvažování, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého trestního řízení byla obviněnému (obžalovanému) způsobena nemajetková újma nahraditelná toliko v penězích, nelze obecně rozlišovat mezi obžalovanými, kteří byli obžaloby nakonec zproštěni (či trestní stíhání bylo zastaveno) a mezi obžalovanými, kteří byli shledáni vinnými ze spáchání trestného činu a byl jim případně uložen i trest. V každém jednotlivém případě je však možno posoudit, zda obžalovanému (obviněnému) vznikla újma, a vznikla-li, zda je takového rázu, že je třeba ji nahradit v penězích“ (usnesení NS ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3528/2009). Podle NS„ nelze odhlížet od skutečnosti, že ti, kdo spáchají trestný čin, si započetí a vedení trestního řízení přivozují toliko sami svým jednáním. Nelze odhlížet ani od toho, že spácháním trestného činu dochází k újmě na veřejně chráněných hodnotách, a bylo by tedy absurdní předpokládat vznik nedozírných újem na straně těch, kteří takové narušení zavinili, a to jen z toho důvodu, že vedení trestního řízení jim způsobuje obtíže či že je jim nepříjemné. Na druhou stranu samo trestní řízení není možné vnímat jako trest za spáchaný trestný čin, pakliže k jeho nadměrné délce není výslovně přihlédnuto při ukládání trestu (podle § 39 odst. 3 TrZ). Proto i obžalovaní, kteří jsou nakonec shledáni vinnými ze spáchání určitého trestného činu, mají právo na to, aby jejich případ byl projednán a rozhodnut v přiměřené době (specificky § 2 odst. 4 věta druhá TrŘ), neboť nepřichází v úvahu, aby státní moc trestala – byť mimochodem – pachatele trestné činnosti jednak tím, že mu uloží trest podle příslušných trestněprávních předpisů, a jednak tím, že jeho případ bude projednáván po nepřiměřeně dlouhou dobu“ (rozsudek NS ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011).

8. Jiná forma náhrady může být poskytnuta v trestním řízení v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Toto je případ i žalobce jak má soud prokázáno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.11.2018. Pokud se tak stane, nepřichází v úvahu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť to je možno podle § 31a odst. 2 poskytnout pouze v případě, že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak. Snížení trestu je primární formou kompenzace nepřiměřené délky trestního stíhání, která má přednost především před finanční kompenzací. Srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017.

9. Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. (srovnej rozsudek NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3076/2012) a toto přichází na prvním místě v úvahu jako jedna z forem morální satisfakce. Dále poukazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1684/2010, kdy Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmy k újmě adekvátní. Soud žalobu proto žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, když konstatování porušení práva žalovanou shledal zcela přiměřenou formu náhrady.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 1 úkon, kterými bylo písemné vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod.