23 C 264/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 52 816,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 105 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 9. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 8 712 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 6. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 20 013 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala výše uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně byla žalovanou ve čtyřech řízeních vedených u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. V těchto řízeních byly vydány rozsudky, které nabyly právní moci a na základě nich byla zahájena exekuční řízení. Pravomocná rozhodnutí soudu napadla žalobkyně žalobou pro zmatečnost. V důsledku žalob pro zmatečnost došlo ke zrušení všech exekučních titulů a následně byly všechny žaloby vůči žalobkyni zamítnuty. Posléze i všechna čtyři exekuční řízení byla zastavena. Pouze v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [číslo] EX [číslo] byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů exekučního řízení. V řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen„ okresní soud“) vydal dne 22. 5. 2017 soud usnesení, č.j. [číslo jednací], kterým ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Exekučním titulem byla věc vedená pod sp. zn. [spisová značka]. V odvolacím řízení Krajský soud v Brně (dále jen„ krajský soud“) dne 14. 9. 2017 pod č.j. [číslo jednací] potvrdil toto prvostupňové rozhodnutí. Soudy obou stupňů uvedly, že žádnému z účastníků nelze přičítat zastavení exekuce. Zástupkyně žalobkyně v této věci učinila pět úkonů právní služby v hodnotě 8 167,50 Kč vč. DPH, přičemž se jednalo úkony v průběhu exekuce. Dále okresní soud vydal dne 20. 9. 2017 usnesení č. j.: [číslo jednací], kterým ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů exekuce a ve výroku III. uložil povinné žalobkyni uhradit náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Toto bylo na základě exekučního titulu, sp. zn. 7 C 74/2005. Následně krajský soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil a dále zdejší žalobkyni jakožto povinné uložil uhradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč, když uvedl, že žalobkyně se může proti státu domáhat náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Stát dle žalobkyně odpovídá za škodu, která jí v rámci exekučního řízení vznikla, a sice za vynaložené náklady jejího právního zastoupení ve výši 18 150 Kč, náklady odvolacího řízení hrazené žalobkyni oprávněnému ve výši 1 270,50 Kč a náklady exekutorovi ve výši 7 826 Kč, přičemž se jedná všechno o náklady exekuce. Posledně okresní soud vydal dne 25. 5. 2017 usnesení, č. j.: [číslo jednací], kterým ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Jednalo se o věc s exekučním titulem ze sp. zn. [spisová značka] Krajský soud poté rozhodl usnesením z 24. 8. 2017, č.j. [číslo jednací], kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně a současně změnil výrok III. tak, že žalobkyně je povinna uhradit náklady exekuce ve výši 7 925,50 Kč a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyni tedy vznikla škoda představující náklady právního zastoupení žalobkyně v exekuci ve výši 9 438 Kč a škoda představující náklady exekutora hrazené žalobkyní ve výši 7 925,50 Kč. Žalobkyně tedy požaduje náhradu škody ve výši 52 816,50 Kč, když tuto uplatnila u žalované dne 5. 3. 2019. Žalobkyně uhradila všechny částky škody, a to jak veškerou náhradu nákladů oprávněnému, jakož i jí uloženou náhradu nákladů exekuce. Co se týká částek za právní zastoupení, v exekučních řízeních bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 36 075 Kč, když právní zástupkyně žalobkyně a žalobkyně předmětné částky vůči sobě započetly a tímto způsobem byla provedena úhrada nákladů právního zastoupení za právní služby v průběhu shora uvedených exekučních řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 17. 6. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně dne 23. 5. 2019 uplatnila svůj nárok na náhradu škody OdpŠk ve výši 52 816,50 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem okresního soudu v řízeních vedených pod sp. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná po projednání nároku žalobkyně dne 16. 6. 2020 jí nevyhověla ani z části. Uvedla, že žalobkyně musí bez jakýchkoliv pochyb prokázat, že jí škoda vznikla. Žalovaná sice shledala odpovědnostní titul v postupu okresního soudu v řízeních vedených pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], kde došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu, za což se žalobkyni omluvila, ale škodu neuhradila, neboť nebyla prokázána výše, resp. vznik škody, neboť na daný případ je nezbytné aplikovat právní úpravu platnou do 31. 12. 2013, která striktně vyžadovala, aby dlužník částku zaplatil svému věřiteli a jedině v takovém případě se následně mohl domáhat náhrady škody proti třetí osobě. Do té doby mu škoda nevznikla.

3. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 23 C 264/2019-207 z 19. 1. 2021 byla žaloba zamítnuta s tím, že soud uzavřel, že nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu, když soud neshledal příčinnou souvislost mezi později pro nezákonnost zrušenými exekučními tituly a vznikem škody. Příčinu vzniku škody spatřoval v rozhodnutích soudu, jimiž byla žalobkyni uložena povinnost k úhradě nákladů řízení. Pokud jde o náhradu škodu představovanou náklady na právní zastoupení žalobkyně, konstatoval, že žalobkyní požadované náklady nejsou a nikdy nebyly náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí.

4. Citované rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze z č. j.: 30 Co 140/2021-229 z 27. 5. 2021, ve kterém bylo konstatováno, že předmětné exekuce na majetek žalobkyně byly nařízeny usnesením okresního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a následně shodně zastaveny podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. S ohledem na objektivní povahu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a na skutečnost, že exekuce na majetek žalobkyně měla původ v pochybení státu, je třeba vycházet z toho, že na majetek žalobkyně exekuce neměla být nařízena, a že tedy citovaná usnesení o nařízení exekuce představují nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, přičemž usnesení o zastavení exekuce lze považovat za rozhodnutí, kterým byla tato nezákonná řízení„ pro nezákonnost zrušena či změněna“ ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. S ohledem na uvedené je dán odpovědnostní titul ve smyslu OdpŠk a soud vázán právním názorem odvolacího soudu se proto dál v řízení zabýval otázkou, v jakém rozsahu vznikla žalobkyni škoda následkem nezákonného nařízení exekuce na její majetek.

5. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody dne 5. 3. 2019.

7. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že ve věci žalované [jméno] [celé jméno žalobce] bylo zrušen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti z 12. 1. 2007, č.j. [číslo jednací]. Odvoláním do usnesení z 22. 5. 2017, č. j.: [číslo jednací], z 22. 6. 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně se odvolávala do tohoto usnesení a žádala přiznání náhrady nákladů řízení.

8. Odvoláním proti usnesení z 25. 5. 2017, č.j. [číslo jednací], ze dne 22. 6. 2017 bylo prokázáno, že v této věci žalobkyně podávala odvolání a žádala přiznání náhrady nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 27. 11. 2008, č.j. [číslo jednací], se zastavuje, dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Posledně pak, že povinná [celé jméno žalobce] je povinna nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. [příjmení] [příjmení] náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Odvoláním proti usnesení z 20. 9. 2007, č. j. [číslo jednací] ze 7. 11. 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně se odvolala proti usnesení a žádala náhradu nákladů řízení.

9. Návrhy na odložení exekuce z 3. 11. 2016 bylo prokázáno, že povinná [jméno] [příjmení] oznámila soudnímu exekutorovi, že v nalézacím řízení bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti exekučního titulu, a to do pravomocného skončení řízení o žalobě pro zmatečnost ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a s ohledem na uvedené navrhla odklad exekuce.

10. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, č. j.: [číslo jednací], bylo prokázáno, že ve věci povinné [jméno] [celé jméno žalobce] soud usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 20. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], ve výroku II. a III. potvrdil, výrokem III. pak stanovil povinnost povinné uhradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč.

11. Návrhem na zastavení a odložení exekuce z 25. 5. 2016 bylo prokázáno, že povinná navrhla zastavení exekuce s tím, že ve věci vedené u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla podána žaloba pro zmatečnost, kterou se povinná dožaduje zrušení exekučního titulu.

12. Návrhem na zastavení exekuce z 23. 5. 2017 soud zjistil, že povinná navrhla zastavení exekuce, neboť v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] proběhlo jednání dne 3. 5. 2017 jednání o žalobě pro zmatečnost a bylo na něm vydáno usnesení o zrušení exekučního titulu.

13. Návrhem na zastavení exekuce z 28. 8. 2017 soud zjistil, že povinná opětovně navrhla zastavení exekuce s tím, že výše citované usnesení o zrušení exekučního již nabylo právní moci (v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka]).

14. Návrhem na zastavení a odložení exekuce z 25. 5. 2016 bylo prokázáno, že povinná navrhla zastavení exekuce s tím, že ve věci vedené u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla podána žaloba pro zmatečnost, kterou se povinná domáhá zrušení exekučního titulu. Totožný návrh byl téhož dne podán i ve věci vedené na podkladě exekučního titulu vydaném v řízení vedeném u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] návrh na zastavení a odložení exekuce (čl. 74).

15. Sdělením z 27. 10. 2017 a z 13. 4. 2017 bylo prokázáno, že povinná k výzvě soudního exekutora sdělila, že souhlasí s návrhem oprávněného na zastavení exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. [anonymizováno] [č.j.] [číslo], [anonymizováno] EX [číslo]). 16. [právnická osoba], z 9. 11. 2018 vzal soud za prokázané, že na účet soudního exekutora bylo vloženo 7 865 Kč.

17. Žádostí o zrušení exekučního příkazu z 25. 1. 2017 bylo prokázáno, že povinná s odkazem na obdobně řízení ve věcech týchž účastníků vedené u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] se domáhala zrušení ex. příkazu z 10. 1. 2017 [číslo jednací] EX [číslo].

18. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, č. j.: [číslo jednací], bylo prokázáno, že usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 25. 5. 2017, č.j. [číslo jednací], bylo ve výroku II. potvrzeno a ve výroku III. pak změněno tak, že povinná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 925,50 Kč.

19. Odvoláními proti usnesením o zamítnutí návrhu na odklad exekuce z 29. 7. 2016 bylo prokázáno, že povinná si všech exekučních řízeních nařízených dle exekučních titulů z nalézacích řízeních [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] podala odvolání proti rozhodnutím o zamítnutí návrhů na odklad exekuce.

20. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že tím, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti z 12. 1. 2007, č.j. [číslo jednací].

21. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že tímto byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti z 12. 1. 2007, č.j. [číslo jednací].

22. Ze sdělení soudního exekutora z 2. 11. 2017 vzal soud za prokázané, že dne 21. 9. 2017 byly uhrazeny náklady exekuce ve výši 7 925, 50 Kč.

23. Z žádosti o zrušení příkazu exekučního příkazu a návrhu na zastavení exekuce z 18. 12. 2017 se podává, že povinná opětovně navrhla zastavení exekuce s tím, že usnesení o zrušení exekučního již nabylo právní moci (v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka]).

24. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že ve věci povinné [jméno] [celé jméno žalobce] byla zastavena exekuce, a dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce.

25. Sdělením a návrhem na odklad exekuce ze 7. 2. 2017 vzal soud za prokázané, že povinná soudnímu exekutorovi sdělila, že v obdobné věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] bylo již rozhodnuto o zrušení exekučního titulu.

26. Usnesením Krajského soudu v [obec] – pobočka ve [obec], č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že tímto bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 22. 5. 2017, č.j. [číslo jednací], ve výroku II. a III.

27. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že ve věci povinné byla exekuce zastavena, a dále výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce, výrokem III. pak že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce.

28. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j.: [číslo jednací] bylo prokázáno, že žalobci bylo uloženo zaplatit zdejší žalobkyni jakožto žalované na náhradě nákladů řízení částku 20 596 Kč.

29. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobci bylo uloženo zaplatit zdejší žalobkyni jakožto žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 744 Kč.

30. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobci bylo uloženo zaplatit zdejší žalobkyni jakožto žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 784 Kč.

31. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, č. j.: [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že oprávněný je povinen povinné nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 665,50 Kč.

32. Výpisy z účtu právní zástupkyně žalobkyně u [právnická osoba] bylo zjištěno, že ve dnech 3. 10. 2017, 20. 11. 2017, 7. 11. 2017, 6. 11. 2018 a 22. 2. 2018a konečně poštovní poukázkou dne 10. 8. 2017 žalobce všechny tyto náklady řízení právní zástupkyni zdejší žalobkyně uhradil.

33. Výpisem z účtu vedeného u [právnická osoba] [příjmení] z 2. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 10. 2018 zaplatila oprávněnému částku v celkové výši 1 270,50 Kč.

34. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

35. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

36. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

37. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Podle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle odst. 2 téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

39. Podle § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

40. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 5. 3. 2019, což bylo mezi účastníky nesporným.

41. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5, § 7, § 8, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá náhrady škody v celkové výši 52 816,50 Kč s tím, že rozsudky vydané v řízeních vedených u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], na jejichž základě byly následně nařízeny exekuce proti žalobkyni, v rámci nichž žalobkyně vynaložila náklady na zastoupení a i jí bylo jednou uloženo zaplatit náklady oprávněnému a dále dvakrát i náklady exekutora, byly následně zrušeny. Tyto exekuce nařízené na základě usnesení okresního soudu č. j. [číslo jednací], z 22. 1. 2009, č. j. [číslo jednací], a z 12. 12. 2008, č. j. [číslo jednací], byly následně shodně zastaveny podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

42. Objektivní odpovědnosti za škodu se stát nemůže zprostit (§ 2 OdpŠk), jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

43. Již absence jediného předpokladu odpovědnosti vylučuje vyvození odpovědnosti. Již z procesně ekonomických důvodů se podává, že v případě nenaplnění i jen jediného předpokladu se není třeba zaobírat ne/naplněním i dalších předpokladů, neboť i v případě jejich naplnění nemůže být závěr soudu o (ne) důvodnosti žaloby jiný (princip prevalence procesní ekonomie).

44. Jak již uvedeno shora pod bodem 4. odůvodnění rozsudku, předmětné exekuce na majetek zdejší žalobkyně jakožto povinné byly nařízeny usnesením okresního soudu z 27. 11. 2008, č. j. [číslo jednací], z 22. 1. 2009, č. j. [číslo jednací], a z 12. 12. 2008, č. j. [číslo jednací], a následně byly shodně zastaveny podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl, že s ohledem na objektivní povahu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a na skutečnost, že exekuce na majetek žalobkyně měla původ v pochybení státu, je třeba vycházet z toho, že na majetek žalobkyně exekuce neměla být nařízena, a že tedy citovaná usnesení o nařízení exekuce představují nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, přičemž usnesení o zastavení exekuce lze považovat za rozhodnutí, kterým byla tato nezákonná řízení„ pro nezákonnost zrušena či změněna“ ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Se zřetelem na citované, je dán odpovědnostní titul ve smyslu OdpŠk a zdejší soud vázán právním názorem odvolacího soudu se proto dál v řízení zabýval otázkou, v jakém rozsahu vznikla žalobkyni škoda následkem nezákonného nařízení exekuce na její majetek.

45. Žalobkyně uplatnila náhradu škody ve výši 1 270, 50 Kč, jež představuje náhradu nákladů řízení, jejichž úhrada byla žalobkyni v postavení povinné uložena Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, č. j.: [číslo jednací] (bod 10. odůvodnění rozsudku), zaplacení této částky žalovaná doložila výpisem z účtu (bod 33.).

46. Dále se žalobkyně na náhradě škody domáhala částky ve výši 7 865 Kč a 7 925,50 Kč představující náklady exekuce, jejichž zaplacení bylo žalobkyni uloženo na základě rozhodnutí uvedených pod bodem 8. a 18. tohoto rozsudku s tím, že jejich úhrada byla prokázána jednak sdělení exekutora (bod 22.) a jednak potvrzení [banka] [anonymizována dvě slova] (bod 16.).

47. Ohledně všech těchto částek shledal soud nárok žalobkyně důvodným a žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když došel k závěru, že ve věci byl prokázán jak odpovědnostní titul, tak škoda v celkové výši 17 061 Kč, jež žalobkyni zaplacením těchto nákladů vznikla s tím, že nebylo-li by nezákonných rozhodnutí, tato škoda by byla nevznikla.

48. Jako poslední položku náhrady škody žalobkyně uplatnila částku 35 755,50 Kč představující náhradu nákladů za její právní zastoupení v dotčených exekučních řízeních. V řízení bylo prokázáno, že v nalézacích řízeních po proběhnuvších žalobách pro zmatečnost, bylo v konečných rozhodnutích uloženo žalobci zaplatit zdejší žalobkyni jakožto žalované náhradu nákladů řízení, a to v celkové výši 43 124 Kč, a to rozsudky uvedenými pod bodem 28., 29. a 30. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní zástupkyni žalobkyně byly tyto finanční prostředky skutečně uhrazeny, a to poštovní poukázkou a výpisy z účtu právní zástupkyně žalobkyně (bod 32.). Žalované za zastupování právní zástupkyní v těchto řízeních vznikly náklady ve výši 35 755,50 Kč, právní zástupkyně žalobkyně a žalobkyně pak předmětné částky vůči sobě započetly, kdy soud shledal tento postup v souladu se zákonem a dospěl k závěru, že žalobkyni škoda skutečně vznikla, neboť žalobkyni se mělo na základě konečných rozhodnutí ve věci dostat na náhradě nákladů řízení celkem částky 43 124 Kč, jež obdržela s ohledem na v rozsudcích stanovené platební místo její právní zástupkyně a pokud žalobkyně tyto prostředky neobdržela právě v důsledku provedeného započtení, není pochyb, že jí škoda vznikla. Nicméně jak již nastínil ve svém zrušujícím rozhodnutí odvolací soud, pokud se jedná o náklady na zastoupení žalobkyně advokátem v exekučním řízení, lze za škodu považovat jedině takové náklady, které byly vynaloženy účelně, neboť pouze u nich lze nezákonné rozhodnutí považovat za příčinu jejich vynaložení. Odvolací soud dále uvedl, že u části těchto úkonů přitom v žádném případě nelze považovat tuto účelnost za zjevnou na první pohled (zejména opakovaný návrh na odklad exekuce v řízení [spisová značka],„ žádosti o zrušení exekučního příkazu“ a opakované návrhy na odklad a zastavení exekuce v řízení [spisová značka] a opakovaný návrh na odklad exekuce v řízení [spisová značka]). Soud se tudíž zabýval účelností jednotlivých úkonů v rámci zastoupení žalobkyně v exekučních řízeních.

49. Pokud jde o náklady žalobkyně v exekučním řízení vedeném na základě usnesení okresního soudu z 12. 12. 2008, č. j. [číslo jednací], soud shledal účelným všechny žalobkyní uplatněné úkony ve smyslu § 11 advokátního tarifu, kdy úkony označené jako převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 12. 7. 2016 a odvolání proti usnesení okresního soudu z 22. 5. 2017 hodnotil ve smyslu § 11 odst. 2 písm. e) jako poloviční úkon a stran úkonů označených jako návrh na zastavení exekuce z 25. 5. 2016 a návrh na odklad exekuce z 3. 11. 2016 dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Za uvedený úkon právní služby náleží dle a. t. odměna 1 500 Kč, k tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů, tj. účelně vynaložené náklady řízení vznikly žalobkyni ve výši 8 167,50 Kč.

50. Jde-li o náklady žalobkyně v exekučním řízení vedeném na základě usnesení okresního soudu z z 22. 1. 2009, č. j. [číslo jednací], soud shledal účelným všechny žalobkyní uplatněné úkony ve smyslu § 11 advokátního tarifu, kdy úkony označené jako převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 12. 7. 2016, odvolání proti usnesení okresního soudu z 25. 5. 2017 a vyjádření se k výzvě soudního exekutora k návrhu oprávněného na zastavení exekuce hodnotil ve smyslu § 11 odst. 2 písm. e) jako poloviční úkon a stran úkonů označených jako návrh na zastavení exekuce z 25. 5. 2016 a návrh na odklad exekuce z 3. 11. 2016 dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Za uvedený úkon právní služby náleží dle a. t. odměna 1 500 Kč, k tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů, tj. účelně vynaložené náklady řízení vznikly žalobkyni ve výši 9 438 Kč.

51. V obou uvedených exekučních řízeních soud shledal účelným jak návrh na zastavení exekuce, tak později učiněný úkon označený jako návrh na odklad exekuce, ke kterému žalobkyně přistoupila až poté, co obdržela rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozsudků, na jejichž podkladě došlo k nezákonnému nařízení na žalobkyni vedených exekucí, do pravomocného skončení řízení o jí podaných žalobách pro zmatečnost, na jejichž základě mohl být o odkladu exekuce skutečně rozhodnuto.

52. Konečně v posledně vedené věci týkající se nákladů žalobkyně v exekučním řízení vedeném na základě usnesení okresního soudu z 27. 11. 2008, č. j. [číslo jednací], žalobkyně uplatnila náhradu škody ve výši 18 150 Kč. Nicméně soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účelně vynaložené náklady žalobkyně činí toliko částku ve výši 9 438 Kč, když jako účelně vynaložené shledal soud úkony označené jako převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 27. 6. 2016, odvolání proti usnesení okresního soudu z 20. 9. 2017 a vyjádření se k výzvě soudního exekutora k návrhu oprávněného na zastavení exekuce, za něž ve smyslu § 11 odst. 2 písm. e) náleží odměna za poloviční úkon a stran úkonů označených jako návrh na zastavení exekuce z 25. 5. 2016 a návrh na zastavení exekuce z 28. 8. 2017 dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Za uvedený úkon právní služby náleží dle a. t. odměna 1 500 Kč, k tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů, tj. účelně vynaložené náklady řízení vznikly žalobkyni ve výši 9 438 Kč. Neúčelným soud shledal již z podstaty věci úkony označené jako žádost o zrušení exekučního příkazu, kdy s ohledem na okolnost, že proti vydanému exekučnímu příkazu není přípustný žádný opravný prostředek, nelze tyto úkony hodnotit jako účelně vynaložené. Žalobkyně byla v případě doručení exekučního příkazu oprávněna se bránit se návrhem na odklad nebo zastavení exekuce, čehož v obou případech využila. Nadto v případě žádosti o zrušení exekučního příkazu z 25. 1. 2017 sama v této žádosti uvádí, že o návrhu na zastavení ani odkladu ještě nebylo pravomocně rozhodnuto. Žalobkyně tak mohla uplatnit veškerou tuto argumentaci ještě v těchto nepravomocně skončených řízeních o zastavení a odklad exekuce. Účelným dále neshledal opakovanou žádost žalobkyně na zastavení exekuce z 23. 5. 2017, ve které soud informuje, že při proběhnuvším jednání v řízení o žalobě pro zmatečnost bylo vyhlášeno usnesení o zrušení exekučního titulu. Lze si jen stěží představit, že by do doby nabytí právní moci tohoto zrušujícího rozhodnutí bylo s to rozhodnout o zastavení exekuce z tohoto důvodu. Jiná situace pak nastala při podání návrhu na zastavení exekuce dne 28. 8. 2017, kde již žalobkyně jako důkaz přiložila toto pravomocné rozhodnutí. Oproti předcházejícím řízením soud neshledal účelným úkon označený jako návrh na odklad exekuce, neboť v něm žalobkyně toliko upozorňovala na obdobná řízení vedené u okresního soudu, avšak jak sama uvedla v nalézacím řízení týkajícího se této exekuce, o odkladu vykonatelnosti dosud rozhodnuto nebylo, tedy uvedený návrh odkazující toliko na jiná, sic obdobná řízení, nelze považovat za účelný. Se zřetelem na uvedené, soud výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu náhrady škody představovanou neúčelnými úkony právní služby ve výši 8 712 Kč spolu s příslušenstvím.

53. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 5. 3. 2019. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 6. 9. 2019 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 5. 3. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 5. 9. 2019, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 6. 9. 2019 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

54. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 013 Kč, neboť její úspěch ve věci činil 67 % (žalobkyně byla úspěšná co do částky 44 105 Kč a žalovaná co do částky 8 712 Kč). Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za 6,5 úkonu právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to převzetí zastoupení, podání žaloby, podání odvolání, vyjádření ze 17. 6. 2021, účast na jednání soudu dne 19. 1. 2021, 12. 8. 2021 a účast při vyhlášení rozsudku dne 12. 8. 2021 á 3 220 Kč, dále paušální náhradou hotových výdajů za 7 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhradou DPH ve výši 21 %, kdy 67% činí částku 20 013 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i příslušenství nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Dále účelným soud neshledal repliku žalobkyně k vyjádření žalované z 1. 7. 2020, když k takovému vyjádření jednak nebyla soudem vyzvána a jednak s ohledem na svůj nesouhlas rozhodnout bez nařízení jednání.