23 C 280/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované o zaplacení 259 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 259 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 109 688,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.

1. Žalobkyně se v tomto řízení po žalované domáhala zaplacení částky 259 000 Kč s příslušenstvím, jakožto bezdůvodného obohacení za užívání bytu [číslo] v domě [adresa], [ulice a číslo] v [obec a číslo] (dále jen„ Dům“ a„ Byt“). Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem Domu, a že nájemcem předmětného Bytu byl pan [jméno] [příjmení], zemřelý dne [datum] (dále jen„ zůstavitel“). Pozůstalost po zůstaviteli připadla žalované, která měla ode dne smrti zůstavitele Byt ve své moci. Žalovaná měla od Bytu klíče a byly zde uskladněny věci po zůstaviteli. Byt vyklidila až v létě roku 2017. Poté žalovaná klíče od Bytu předala notáři, nikoli žalobkyni. Žalobkyně tedy nemohla Byt užívat a opakovaně neúspěšně urgovala žalovanou k předání Bytu. Žalovaná výzvu nevyslyšela s tím, že zůstavitel by mohl být společníkem žalobkyně. V listopadu 2017 pak žalobkyně [příjmení] násilím otevřela a od této doby jej již užívala. Žalobkyně tak má za to, že žalovaná užívala Byt od smrti zůstavitele do otevření Bytu bez právního důvodu, a proto požaduje vydání bezdůvodného obohacení za období od listopadu 2014 do listopadu 2017 ve výši odpovídající nájemnému původně placenému zůstavitelem, tj. 7 000 Kč měsíčně (za 37 měsíců v celkové částce 259 000 Kč)

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Tvrdila, že o dědictví po zůstaviteli se dozvěděla až [datum] na základě vyrozumění od notáře a téhož dne převzala klíče od Bytu ovšem nikoli jako vlastník Bytu či právní nástupce zůstavitele, nýbrž podle pokynu notáře za účelem vyklizení Bytu a movitých věcí. Dne [datum] dostala od notáře povolení s věcmi nakládat a dne [datum] šla prvně do Bytu zůstavitele. Žalovaná [příjmení] vyklidila v srpnu 2017 tak, že odvezla movité věci po zemřelém. V prosinci 2017 vrátila notáři klíče od Bytu, které znovu obdržela na základě pravomocného dědického usnesení až dne [datum]. Klíče žalobkyni nepředala, neboť nejprve nebylo zřejmé, komu Byt patří, následně pak již žalobkyně s Bytem volně nakládala a vyměnila zámek. Pakliže by měla být žalobkyni přiznána nějaká částka z titulu bezdůvodného obohacení, přichází podle žalované v úvahu maximálně náhrada za období od února 2017 do listopadu 2017, kdy měla žalovaná Byt fakticky k dispozici. Podle žalované je věc pro ni nespravedlivá, neboť se právně nejasná situace ohledně práv zůstavitele k Bytu vyjasnila až po šesti letech.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce je vlastníkem [adresa] v [obec a číslo] [ulice a číslo], přičemž v předmětném Domě obýval Byt [číslo] pan [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum]. Věci zůstavitele vyklidila žalovaná v létě roku 2017. [příjmení] od Bytu nebyly žalobkyni dosud předány.

4. Ze zápisu ze schůze Družstva obyvatel domu v [ulice] ul., včetně prezenční listiny a pozvánky, bylo zjištěno, že na den [datum] byla svolána členská schůze družstva, jejímž předmětem bylo rozhodnutí o případném převedení bytů do osobního vlastnictví a vyloučení pana [příjmení] z družstva. Pan [anonymizováno] nebyl na schůzi přítomen, kromě něj bylo přítomno všech 8 zbývajících členů. Členové žalobkyně na schůzi rozhodli všemi hlasy přítomných o vyloučení pana [příjmení] z družstva k datu [datum], neboť tento i přes několikeré upozornění (naposledy na minulé schůzi) neplnil své finanční závazky vůči družstvu.

5. Ze stanov družstva obyvatel domu v [ulice a číslo], [obec a číslo], bylo zjištěno, že stanovy upravují možnost zániku členství mimo jiné vyloučením člena z důvodu opětovného porušování členských povinností nebo nehrazení úhrady stanovené členskou schůzí po dobu 3 měsíců. O vyloučení člena družstva rozhoduje členská schůze.

6. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala zůstaviteli oznámení o vyloučení z družstva pro opětovné neplacení měsíčních úhrad stanovených členskou schůzí, k čemuž došlo na základě rozhodnutí členské schůze. Zůstaviteli bylo sděleno, že jeho členství se ukončuje k [datum] a zároveň s ukončením členství končí i právo užívání Bytu. Dokument obsahuje shrnutí, že ke dni jeho vyhotovení dluží zůstavitel družstvu na neuhrazených poplatcích 16 455 Kč a jeho členský podíl k tomuto datu činí 142 120 Kč. Vypořádání členského podílu bude provedeno po uhrazení všech závazků vůči družstvu a předání vyklizeného Bytu.

7. Z dodejky a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne [datum] k poštovní přepravě zásilku adresovanou zůstaviteli.

8. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala zůstaviteli oznámení o úpravě nájemného. Zůstaviteli bylo s ohledem na zánik jeho členství v družstvu ke dni [datum] a dosud neupravenou výši nájemného sděleno, že od [datum] bude platit nájemné ve výši 7 550 Kč včetně služeb. Samotné nájemné činilo 7 000 Kč. Žalobkyně se s ohledem na finanční situaci zůstavitele rozhodla, že bude nadále platit částku 1 335 Kč prostřednictvím SIPO a rozdíl ve výši 6 215 Kč bude žalobkyně odečítat z vypořádacího podílu zůstavitele v družstvu ve výši 142 120 Kč.

9. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že notář Mgr. [jméno] [příjmení] se na žalobkyni obrátil se sdělením, že dědictví po panu [jméno] [příjmení] připadlo státu.

10. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná adresovala Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových výzvu k předání Bytu žalobkyni jakožto vlastníkovi a dále k úhradě dlužného nájemného. Výzva obsahuje upozornění na možné řešení sporu soudní cestou.

11. Z přípisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná k výzvě žalobce k předání Bytu zaujala odmítavé stanovisko. Poukázala na skutečnost, že dědické řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Dále vyjádřila svůj názor, že zůstavitel byl zbaven členství v bytovém družstvu v rozporu s právními předpisy, neboť sporovala samotný akt vyloučení z družstva i doručení rozhodnutí o vyloučení zůstaviteli. Požádala žalobkyni o předložení vybraných listin, přičemž v opačném případě upozornila, že bude napadat platnost vyloučení zůstavitele z družstva soudní cestou. Závěrem uvádí, že Byt dosud nebyl žalobkyni předán s ohledem na nevyjasněnou otázku ohledně členství zůstavitele.

12. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že s ohledem na odmítavé stanovisko žalované zástupce žalobkyně avizoval zaslání výzvy k úhradě nájemného.

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a související dodejky bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně se obrátil na žalovanou s výzvou k úhradě částky 259 000 Kč s tím, že žalovaná disponuje Bytem a nehodlá jej uvolnit a předat vlastníkovi. Jelikož nájemní smlouva mezi vlastníkem Bytu a nájemcem [jméno] [příjmení] zanikla ke dni jeho úmrtí, užívá žalovaná [příjmení] bez právního důvodu a žalobkyni vznikla pohledávka v souvislosti s bezdůvodným užíváním Bytu za dobu od listopadu 2014 do listopadu 2017. Žalovaná byla vyzvána k plnění nejpozději do [datum]. Výzva byla doručena Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových dne [datum].

14. Z přípisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že není možné uhradit dlužnou částku požadovanou v předžalobní výzvě ze dne [datum], neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, že majetek zůstavitele připadl státu.

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 28 Nc 1701/2013-36 ze dne 14. 11. 2013, který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že zůstavitel byl tímto rozhodnutím zbaven způsobilosti k právním úkonům a jeho opatrovníkem byla ustanovena [ulice] část [obec a číslo].

16. Z přípisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná adresovala zástupci žalobkyně žádost o doložení listin ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení].

17. Z rozpisu nájemného za období červenec – listopad 2014 bylo zjištěno, že nájemci Bytu [číslo] (tj. zůstaviteli) byla předepsána k platbě částka 7 550 Kč, přičemž za nájem je předepsáno 7 000 Kč, zbytek částky tvoří úhrada za služby spojené s užíváním Bytu.

18. Z pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6.2.2017, čj. 13 D 807/2014-274, včetně doručenky ze dne [datum], resp. usnesení ze dne 22. 3. 2018, č. j 13 D 807/2014 – 382 (právní moc 13.4. 2018), soud zjistil, že celá pozůstalost po [jméno] [příjmení], zemř. [datum], posledně bytem [adresa], připadla jako odúmrť státu.

19. Z dodejky na č.l. 79 spisu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala prostřednictvím poštovní přepravy žalovanému zásilku, která byla dodána dne [datum].

20. Ze Sdělení k šetření v rámci pozůstalosti ze dne [datum], včetně doručenky, bylo zjištěno, že Úřad městské části [obec a číslo] doručil žalované přípis, ve kterém ji z pozice opatrovníka ustanoveného zůstaviteli usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. 28 Nc 1701/2013-36, odpověděl na dotazy. Mimo jiné opatrovník uvedl, že zůstavitel byl z družstva vyloučen, neboť soustavně závažným způsobem porušoval své povinnosti. Opatrovník zároveň dovodil, že zůstaviteli nebyl vyplacen vypořádací podíl ve výši 142 120 Kč.

21. Ze žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v pozici žalobkyně podala proti žalobci v pozici žalovaného žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 348 000 Kč s příslušenstvím za období od [datum] do [datum], týkající se daného bytu, a to k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 22. Z dopisu ze dne [datum], včetně doručenky, bylo zjištěno, že žalovaná byla notářem v dědickém řízení po zůstaviteli vyzvána, aby se dostavila k jednání dne [datum].

23. Z protokolu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tohoto dne proběhlo projednání dědictví po zůstaviteli, u něhož byla přítomna žalovaná. Žalované byly vydány čtyři svazky klíčů po zůstaviteli.

24. Z emailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla tohoto dne přítomna na místním šetření ve věci dědictví po zůstaviteli, přičemž seznala, že v Bytě se nachází movitý majetek bez obvyklé ceny.

25. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná nechala Byt vyklidit pomocí specializované firmy, která jí pak dne [datum] vystavila fakturu na částku 4 960 Kč. Vyklizení objednala žalovaná u odborné firmy dopisem ze dne [datum], což bylo zjištěno z výzvy k plnění shodného data.

26. Z protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že notář v dědickém řízení po zůstaviteli téhož dne převzal od žalované klíče od Bytu.

27. Z protokolu ze dne [datum] bylo zjištěno, že pověřený notář v řízení po zůstaviteli vydal žalované čtyři svazky klíčů.

28. Při hodnocení provedených důkazů soud vyšel z toho, že tyto se logicky doplňují a korespondují s nespornými tvrzeními účastníků, přičemž ve vzájemné souvislosti představují dostatečný základ pro rozhodnutí. Z ostatních provedených důkazů soud nevzal za prokázané další či odlišné pro rozhodnutí významné skutečnosti a v odůvodnění rozhodnutí se jimi proto podrobněji nezabýval.

29. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu: žalobkyně je vlastníkem Domu, ve kterém se nachází družstevní byty, mimo jiné i předmětný Byt [číslo]. Právo nájmu Bytu bylo původně spojeno s členským podílem zůstavitele. Ten však dlouhodobě neplnil své členské povinnosti a nehradil povinné platby, a proto byl z družstva vyloučen rozhodnutím členské schůze ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Vyloučení člena družstva bylo přitom dle stanov žalobkyně v působnosti členské schůze. Vyloučení oznámila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne [datum] doručeným dne [datum]. Družstvo zůstaviteli za užívání Bytu vyměřilo nájemné ve výši 7 000 Kč, které měl hradit co do částky 1 335 Kč inkasem, a v částce 6 215 Kč mělo být nájemné započítáváno na dosud nevyplacený vypořádací podíl. Zůstavitel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, který nabyl právní moci dne [datum], zbaven způsobilosti k právním úkonům. Zůstavitel Byt obýval až do své smrti, tj. do [datum]. Jeho věci nadále zůstaly uloženy v Bytě. V mezidobí probíhalo dědické řízení a byla řešena otázka pozůstalosti. V únoru 2017 žalovaná obdržela od notáře činného v dědickém řízení klíče od Bytu. V této době se notář rovněž obrátil na žalobkyni se sdělením, že dědictví po zůstaviteli připadne žalované. Jelikož žalobkyně neměla do Bytu přístup a byly zde uskladněny věci zůstavitele, obrátila se na žalovanou s výzvou k vyklizení Bytu a uhrazení dlužného nájemného za nedůvodné užívání. Žalovaná výzvu v říjnu 2017 odmítla s odkazem na dosud spornou otázku členství zůstavitele v družstvu a neskončené pozůstalostní řízení. V srpnu 2017 žalovaná [příjmení] vyklidila a nechala odvézt movité věci po zůstaviteli. Pozůstalost po zůstaviteli připadla žalované jako odúmrť, o čemž bylo vydáno dědické usnesení, které nabylo právní moci dne [datum]. K zaplacení žalované částky vyzvala žalobkyně žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] a poskytla jí lhůtu k zaplacení do [datum]. Žalovaná dne [datum] předala klíče od Bytu zpět notáři, který jí je následně opětovně vrátil dne [datum]. [příjmení] od Bytu žalovaná žalobkyni dosud nepředala.

30. O otázce členství zůstavitele v družstvu bylo rozhodováno v samostatném řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 77 Cm 194/2019-96 ze dne 9. 2. 2022, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze, č.j. 6 Cmo 93/2022-130 ze dne 18. 4. 2023, byl zamítnut návrh na určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí členem bytového družstva žalobkyně, a že mu náležel družstevní podíl s právem nájmu Bytu. Vrchní soud dospěl k závěru, že zůstavitel nebyl ke dni svého úmrtí členem žalobkyně a proces jeho vyloučení zůstavitele z družstva byl završen dne [datum]. Jelikož o otázce členství zůstavitele v družstvu již existuje pravomocné rozhodnutí, soud na základě jeho výroku vycházel ze skutečnosti, že žalobce nebyl ke dni své smrti členem žalobkyně s členským podílem a právem nájmu družstevního bytu.

31. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

33. Podle § 1479 o.z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

34. Podle § 1634 odst. 1 o.z. nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo odmítnout dědictví, ani právo na odkaz podle § [číslo] odst. 1 věty třetí. Podle odst. 2 má vůči jiným osobám stát stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu.

35. Podle § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

36. Pro právní řešení sporu je podstatné, že předmětný Byt byl užíván zůstavitelem až do jeho smrti v říjnu roku 2014 a poté zde zůstaly jeho movité věci. Celá pozůstalost připadla žalované jakožto odúmrť, tedy na stát je třeba v souladu s ustanovením § 1634 odst. 1 o.z. hledět jako na zákonného dědice a vůči ostatním osobám má žalovaná stejné postavení jako zákonný dědic. Jelikož se podle § 1479 o.z. dědické právo nabývá smrtí zůstavitele, vstoupila žalovaná tímto okamžikem do všech práv a povinností zůstavitele, které nezanikly jeho smrtí, a stala se též vlastníkem věcí zůstavitele umístěných v Bytě. Nenabyla však právo nájmu Bytu, neboť toto nesvědčilo ke dni úmrtí ani samotnému zůstaviteli (bylo spojeno s družstevním podílem, který zůstavitel pozbyl). Jak již bylo uvedeno shora, zůstavitel byl z bytového družstva platně vyloučen a proces jeho vyloučení byl završen dne [datum], tj. ještě před jeho smrtí. K uskladnění věcí zůstavitele tedy žalovaná neměla žádný právní titul. Již samotné umístění věcí je přitom třeba podle judikatury považovat za užívání Bytu. K tomu soud odkazuje na závěr Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 33 Odo 190/2005, který v obdobném případě judikoval, že„ úmrtím zůstavitelky se žalovaná stala vlastníkem věcí umístěných v jejím bytě. Věci zůstaly v bytě uskladněny, aniž k tomu žalované svědčil nějaký právní důvod. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalovaná neměla ke svým věcem po určitou dobu přístup, neboť za užívání bytu lze považovat již samotné umístění věcí v něm. Žalovaná tak vykonávala užívací právo, které by jí jinak příslušelo pouze z titulu platně uzavřené nájemní smlouvy. Tím, že tak činila bezúplatně, nedošlo ke zmenšení jejího majetku, ač by se tak (placením nájemného) mělo stát. Tuto majetkovou hodnotu získávala žalovaná na úkor žalobkyně, která tak nemohla do vyklizení bytu získat prospěch jeho pronájmem“. Citovaný závěr Nejvyššího soudu přiléhavě dopadá i na nyní řešený případ, kdy žalovaná užívala Byt po smrti zůstavitele. Žalovaná je právní nástupkyní zůstavitele, proto se ve vztahu k ní uplatní stejný závěr, jako by se uplatnil vůči zůstaviteli, který pozbyl členský podíl v družstvu a s tím spojené právo nájmu (k tomu srov. rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Odo 190/2005, op.cit, podle kterého„ za situace, kdy po úmrtí nájemce byt nadále užívá jeho dědic, na kterého nepřešlo právo nájmu, vzniká mu bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu. Na odpovědnost za získané bezdůvodné obohacení nemá vliv skutečnost, že situace, která vedla k ponechání věcí v bytě (tj. zapečetění bytu), není důsledkem protiprávního jednání dědice a že ji nezavinil, jelikož protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění nejsou předpokladem odpovědnosti za bezdůvodné obohacení a podstatné je pouze to, že objektivně vznikl stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. O obohacení se totiž jedná tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže se to v jeho majetku projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv, jakož i tehdy, pokud se majetek obohaceného nezmenšil, ač se zmenšit měl“). Podle soudu je proto třeba uzavřít, že nárok žalobkyně na vydání obohacení za období do vyklizení Bytu, je dán.

37. Soud je závěru o důvodnosti nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení i pro období od vyklizení Bytu do doby, kdy si žalobkyně do Bytu zjednala přístup svépomocí. Je tomu tak proto, že žalovaná nepředala klíče k Bytu žalobkyni a Byt jí ani přes výslovnou výzvu neodevzdala. Takto byla povinna učinit podle ustanovení § [číslo], neboť byla právní nástupkyní zůstavitele, kterému nájem Bytu skončil. Ve smyslu citovaného ustanovení je byt odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do Bytu a jeho užívání. To se však v řešeném případě zjevně nestalo. Samotné vyklizení věcí k dovršení aktu odevzdání Bytu nestačilo, neboť žalovaná nepodnikla žádné kroky k tomu, aby žalobkyni byl do Bytu umožněn přístup ani nedala žádným zřetelným způsobem najevo, že Byt již užívat nehodlá. K tomu soud odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 28. 2. 2008:„ Po skončení nájmu nebytových prostor je nájemce povinen pronajaté nebytové prostory vyklidit; ke splnění této povinnosti přitom nestačí odstranit z nich věci nájemce, případně třetích osob, jimž nájemce umožnil jejich užívání. Vyklizení v sobě zahrnuje též jejich odevzdání pronajímateli tak, aby k nim měl volný přístup a mohl s nimi dále nakládat. Odpovědnost za bezdůvodné obohacení tak může být spojována se situací, kdy pronajatý nebytový prostor nebyl po skončení nájmu odevzdán pronajímateli a tím mu bylo znemožněno realizovat jeho právo s ním dále disponovat. Z hlediska posouzení, zda nájemce získal na úkor pronajímatele bezdůvodné obohacení, je v takovém případě proto významné zjištění, zda nájemce ke dni skončení nájmu nebytové prostory odevzdal ve smyslu jejich zpřístupnění. Naopak bez významu je okolnost, zda nájemce nebytové prostory po skončení nájmu fakticky užíval, případně zda je umožnil užívat jinému subjektu. Na odpovědnost za získané bezdůvodné obohacení je přitom bez vlivu skutečnost, že nebytové prostory i po skončení nájmu užívala společnost, jíž nájemce umožnil ještě za existence nájemního vztahu jejich užívání k podnikání, a která je ani přes výzvu nájemce nevyklidila (srov. např. 33 Odo 924/2003, 33 Odo 366/2003, 33 Odo 1175/2004) Odpovědnost za bezdůvodné obohacení je totiž objektivního charakteru a předpokladem jejího vzniku není protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění; podstatné je pouze to, že stav obohacení vznikl. Jestliže tedy po skončení nájmu nájemce nebytové prostory neodevzdal, tj. nezpřístupnil je pronajímateli, užíval je bez právního důvodu a získal tím na jeho úkor bezdůvodné obohacení.“. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je proto v řešeném případě dán i z toho důvodu, že žalovaná, jakožto právní nástupkyně zůstavitele, který pozbyl členství v družstvu a právo nájmu, žalobkyni [příjmení] neodevzdala.

38. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení svědčí žalobkyni za celé žalované období. Pokud jde o stanovení formy a výše bezdůvodného obohacení, soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu, podle kterého je závazek z bezdůvodného obohacení chápán jako„ povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a to i při bezdůvodném obohacení, které vzniklo užíváním bytu bez právního důvodu. Protože obohacený samozřejmě není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady vychází z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; tato náhrada se tak poměřuje s obvyklou hladinou nájemného“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 3735/2022 ze dne 20. 6. 2023).

39. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni bezdůvodné obohacení peněžitou formou, která odpovídá částce obvykle vynakládané v daném místě a čase na užívání Bytu v nájmu. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že zůstaviteli byla za užívání Bytu vyměřena platba ve výši 7 000 Kč za situace, kdy jej žalobkyně považovala nikoli za člena družstva, nýbrž za osobu užívající Byt obdobně jako nájemník, soud tuto částku považuje za odpovídající vyjádření majetkového prospěchu žalované. Pro žalované období v rozsahu 37 měsíců činí celková výše obohacení 259 000 Kč, a proto byla žaloba shledána důvodnou v plném rozsahu.

40. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila ani do nejzazšího data úhrady stanoveného žalobkyní, dostala se do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu důvodnou i co do nárokovaného příslušenství.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 109 688,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 360 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 259 000 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý z 8 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., vyjádření ze dne [datum] (právní rozbor věci) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., účast při jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., účast při jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., účast při jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. a účast při jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t.) a z částky 4 670 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. za účast u vyhlášení rozsudku dne [datum], včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 82 090 Kč, tj. ve výši 17 238,90 Kč. Náhradu nákladu řízení za ostatní úkony právní služby v podobě doplnění žaloby ze dne [datum], ze dne [datum], replika žalobkyně ze dne [datum] a vyjádření žalobkyně ze dne [datum] soud žalobkyni nepřiznal, neboť se buď jednalo o doplnění žaloby resp. skutkových tvrzení, kdy soud poukazuje na to, že žalobní žádání má být bezvadné nebo repliku žalobkyně či vyjádření žalobkyně, kdy tato vyjádření soud po žalobkyni nepožadoval a tato je učinila o vlastní vůli, navíc podle svého obsahu jsou toliko stručným sdělením. Tedy podle názoru soudu nejde o úkony účelně vykonané.

42. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla stanovena v obecné třídenní pariční lhůtě (podle § 160 odst. 1 o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (podle § 149 odst. 1 o.s.ř.).