23 C 43/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Anonymizováno sídlem Jméno advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za niž jedná Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 2x 15 000 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 15 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci b) částku 15 000 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 2 550 Kč, a to 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 2 550 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou ze dne 15. 2. 2019 domáhali odškodnění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným posléze u adresa, pod sp. zn. Anonymizováno. Žalobci uplatnili nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení trvajícího 13 let a 2 měsíce a pro každého ze žalobců požadovali zadostiučinění ve výši 15 000 000 Kč. Komisařem PČR bylo dne 30. 5. 2005 vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, č. j. Anonymizováno, pro trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Usnesení bylo žalobkyni a) doručeno dne 16. 6. 2005 a žalobci b) dne 17. 6. 2005. Trestní řízení bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Anonymizováno ze dne 17. 8. 2018, č. j. Anonymizováno, kterým byl potvrzen rozsudek Anonymizováno, jež zprostil žalobce obžaloby č. j. Anonymizováno, protože v žalobě označený skutek nebyl trestným činem. Řízení tak trvalo od 16. 6. 2005, resp. 17. 6. 2005, do 17. 8. 2018, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Průběh řízení popsali žalobci tak, že dne 18. 10. 2006 podala státní zástupkyně na žalobce obžalobu č. j. Anonymizováno která byla projednávána adresa pod č. j. Anonymizováno, za skutek II, trestný čin podle § 126 odst. 1 byli žalobci odsouzeni rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, č. j. Anonymizováno, k trestu odnětí svobody na 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku. Během hlavního líčení v roce 2007 byla tato trestní věc průběžně medializována v tisku velice zavádějícím způsobem a byly uveřejněny i fotografie žalobců. V odvolacím řízení u Anonymizováno byli oba žalobci rozsudkem Anonymizováno ze dne 18. 3. 2008 odsouzeni za trestný čin dle § 126 odst. 1, přísnějším trestem odnětí svobody, a to na dobu 1 roku s odkladem na zkušební dobu 2 roky. Bezprostředním následkem způsobeným pravomocným odsouzením žalobců bylo to, že byli okamžitě zbaveni možnosti dále podnikat. V dovolacím řízení u Anonymizováno byly oba odsuzující rozsudky zrušeny (Anonymizováno ze dne 31. 10. 2007, č. j. Anonymizováno, i Anonymizováno ze dne 18. 3. 2008, č. j. Anonymizováno) a usnesením ze dne 6. 8. 2008, č. j. Anonymizováno, byl trestný čin podle § 126 odst. 1 vrácen k došetření. Nejvyšší soud dal žalobcům za pravdu, když se vyjádřil tak, že ve skutkové větě pro skutek II není formulován následek tvrzené trestné činnosti. Nejvyšší soud se v usnesení dále vyjádřil k povinnosti poskytnout správci účinnou součinnost, avšak státní zástupkyně ve věci poskytnutí či neposkytnutí správci konkurzní podstaty účinnou součinnost nikdy nezohlednila názor vyjádřený Anonymizováno, že poskytnutím součinnosti by byli žalobci nuceni k sebeobviňování. Dne 28. 8. 2009 státní zástupkyně podala druhou obžalobu č. j. Anonymizováno ze dne 27. 8. 2009, ve které pro skutek II rozšířila znění skutkové věty o následek, který měl být výsledkem trestného jednání žalobců. Návrh na předběžné projednání druhé obžaloby ze dne 27. 8. 2009 žalobci podali dne 28. 9. 2009, proto, že nebylo provedeno došetření požadované Anonymizováno. adresa usnesením ze dne 28. 12. 2009, č. j. Anonymizováno, vrátil druhou obžalobu k došetření a vyhověl tak návrhu poškozených. Státní zástupkyně podala proti vrácení věci k došetření odvolání ze dne 30. 3. 2010, kde namítla, že vrácení věci k došetření je nedůvodné. Anonymizováno v odvolacím řízení usnesením ze dne 11. 5. 2010, č. j. Anonymizováno, potvrdil rozhodnutí soudu první instance a také vrátil věc k došetření, když konstatoval, že mj. nebyly splněny pokyny k došetření pro skutek II, k § 126 odst. 1, požadované Anonymizováno v usnesení č. j. Anonymizováno. Dne 23. 9. 2011 státní zástupkyně podala třetí obžalobu ze dne 23. 9. 2011, č. j. Anonymizováno, kde opět žalobce obžalovala pro skutek II kvalifikovaný podle § 126 odst. 1, za situace, kdy opět ani policie ani státní zástupkyně, v mezidobí neprovedla žádné došetření požadované Anonymizováno pro skutek II, a navzdory tomu do třetí obžaloby přidala tvrzení, že žalobci dokonce hrubě ztěžovali výkon funkce správce konkurzní podstaty. Státní zástupkyně v rozporu s trestním řádem opakovaně podala obžalobu bez provedení nařízeného došetření a opětovně bez důkazů a vystavovala a zatěžovala žalobce psychickému stresujícímu tlaku, nutností poněkolikáté opakovaně stavět svoji obhajobu proti nepravdivým a nepodloženým tvrzením. Dne 25. 10. 2011 podali žalobci návrh na předběžné projednání obžaloby ze dne 23. 9. 2011, protože státní zástupkyně opět neprovedla došetření požadovaná v usneseních o vrácení věci k došetření. adresa byla usnesením ze dne 28. 12. 2011, č. j. Anonymizováno, obžaloba vrácena k došetření, kdy soud opět konstatoval, že nebyla splněna došetření ke skutku II požadovaná Anonymizováno. Odvolala se opět pouze státní zástupkyně odvoláním ze dne 13. 1. 2012, kdy opět opakovala nedůvodnost vrácení věci k došetření. Anonymizováno usnesením ze dne 16. 5. 2012, č. j. Anonymizováno, v odvolacím řízení vrátil věc opětovně k došetření s tím, že pro skutek II konstatoval, že trvají pokyny uvedené v předchozích usneseních. Dne 29. 7. 2013 podala státní zástupkyně čtvrtou obžalobu ze dne 29. 7. 2013, č. j. Anonymizováno, když v mezidobí opět neprovedla pro skutek II žádné došetření. Žalobci podali dne 29. 9. 2013 návrh na předběžné projednání obžaloby, protože opět, mimo jiné nebylo provedeno pro skutek II, došetření požadované Anonymizováno. adresa návrhu na předběžné projednání obžaloby vyhověl a vydal dne 19. 11. 2013 usnesení, kterým opětovně vrátil věc i pro skutek II k došetření. Opět se proti vrácení k došetření odvoláním ze dne 27. 1. 2014 odvolala pouze státní zástupkyně. Anonymizováno usnesením ze dne 18. 3. 2014 a ze dne 17. 6. 2017, č. j. Anonymizováno, opět potvrdil rozhodnutí prvoinstančního soudu o vrácení věci k došetření. Pátou obžalobu, č. j. Anonymizováno, podala státní zástupkyně dne 1. 6. 2015 a opět i pro skutek II, navzdory tomu, že ani po vrácení věci k došetření, žádné došetření pro skutek II trestný čin podle § 126 odst. 1 neprovedla a nezohlednila žádný názor Anonymizováno. Žalobci dne 15. 7. 2015 podali návrh na předběžné projednání obžaloby ze dne 1. 6. 2015, opět mimo jiné z důvodu, že nebylo provedeno došetření požadované Anonymizováno. adresa usnesením ze dne 31. 8. 2015, č. j. Anonymizováno, počtvrté rozhodl o vrácení páté obžaloby k došetření. Státní zástupkyně opět podala odvolání. V replice k odvolání státní zástupkyně žalobci vznesli námitku, jak dlouho bude státní zástupkyni tolerováno neprovádění došetření, s následným opětovným podáváním nepodložených obžalob, kdy je trestní řízení vůči poškozeným neúměrně prodlužováno tolerancí soudů vůči nečinnosti OČTŘ a důkazní stav pro skutek II zůstal „zakonzervován“ v roce 2006, bez zohlednění objektivně existujících skutečností. Anonymizováno usnesením ze dne 18. 2. 2016, č. j. Anonymizováno, následně zrušil usnesení Anonymizováno a vrátil krajskému soudu věc s tím, že má znovu rozhodnout. adresa dne 29. 4. 2016 opětovně rozhodl, s tím že ve věci páté obžaloby ze dne 1. 6. 2015 nařídil hlavní líčení Anonymizováno konané od 25. 7. 2016 do 14. 12. 2017. Anonymizováno rozsudkem ze dne 14. 12. 2017, č. j. Anonymizováno, zprostil žalobce obžaloby č. j. Anonymizováno ze dne 1. 6. 2015, pro skutek II, protože jednání žalobců nebylo trestným činem. Nový státní zástupce podal odvolání ze dne 2. 3. 2018, a žádal, aby byl zprošťující výrok pro skutek II zrušen a skutek II byl vyloučen k samostatnému projednávání. Odvolání projednal Anonymizováno na veřejném zasedání dne 15. 8. 2017 a dne 17. 8. 2018 vynesl rozsudek č. j. Anonymizováno, kterým byl potvrzen rozsudek krajského soudu ze dne 14. 12. 2017, kterým byli žalobci zproštěni obžaloby ze dne 1. 6. 2015 pro skutek II, kvalifikovaný jako trestný čin porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 tr. zákona, protože v obžalobě označený skutek nebyl trestným činem. Proti odsuzující části rozsudku, pro skutky I/1-7, podali žalobci dne 14. 12. 2017 a 17. 12. 2017 dovolání. Státní zástupce dovolání, proti pravomocnému zprošťujícímu verdiktu, nepodal. Zprošťující výrok pro skutek II nabyl dne 17. 8. 2017 právní moci. Dle žalobců skutková složitost věci spočívající v množství věřitelů (ke dni 20. 6. 2005 byl v konkurzu pouze 1 věřitel), v množství dokladového důkazního materiálu (přihlášky všech 45-ti věřitelů byly obsahem konkurzního spisu nejpozději již od 9. 6. 2001), v nutnosti vyslechnout věřitele (výslechy všech věřitelů provedl komisař již v říjnu a listopadu 2005), v množství poškozených (žádní konkurzní věřitelé se nepřihlásili do trestního řízení), v množství stíhaných osob (pouze dva, a to žalobci, jako představenstvo úpadce Anonymizováno), nemůže být faktorem, který by ovlivňoval, nebo dokonce ospravedlňoval neúměrnou délku trestního řízení. Právní složitost posouzení jednání poškozených ve vztahu k porušení v řízení o konkurzu a vyrovnání podle § 126 odst. 1 tr. zák., vykazuje podle názoru žalobců nízkou složitost, neboť problematika tohoto paragrafu, a konkurzního řízení, a s tím související zaběhlosti a zakotvenosti právní úpravy a ustálenosti judikatury, byla v právním prostoru aplikována minimálně již od roku 1999, což se jeví jako dostatečná délka aplikace paragrafu na jednání pachatelů, aby bylo pro OČTŘ objektivně a právně správně posouditelné, zda jednání pachatelů je nutné postihnout podle § 126 odst. 1. adresa procesní složitost dané trestní věci způsobená státní zástupkyní a spočívající v podání pěti obžalob a navazujícím procesním úkonům, nemůže být přičítána k tíži žalobců, neboť žalobci neměli žádné procesní nástroje, jak ovlivnit kvalitu podaných obžalob tak, ani jak donutit státní zástupkyni, aby provedla došetření nařízená soudy v usneseních o vrácení věci k došetření tak, aby byla obžaloba projednatelná před soudem. Pasivita/nekonání žalobkyně projevující se v opakovaném podávání nepodložených obžalob bez provedeného došetření, způsobující neúměrné prodlužování trestního řízení, je prokazatelná. Trestním stíháním žalobců došlo ke zhoršení jejich společenského postavení, žalobci se nacházeli ve stresujících životních podmínkách, neboť byli stíháni jako manželé, rodina, žili v právní nejistotě dlouhá léta. Dobrá pověst žalobců v podnikatelském prostředí, ve kterém se pohybovali v adresa od roku 1992, byla natolik „pošramocena“, že nebylo myslitelné, aby se jakkoliv v této oblasti podnikání ve Anonymizováno, po zrušení odsuzujícího rozsudku, etablovali. Žalobci cítí, že OČTŘ porušily jejich základní práva podle čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny tím, že se vůbec nezabývaly občanskoprávním rozměrem vytýkaného jednání.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 23. 1. 2020 k žalobě učinil nesporným, že u něj žalobci dne 15. 2. 2019 uplatnili nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 15 000 000 Kč pro každého z nich ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný úřední postup spočívající v extrémně nepřiměřené délce shora uvedeného řízení. Žalovaný zdůraznil, že trestní řízení vůči žalobcům zatím nebylo ukončeno a ve věci měl ještě rozhodovat dovolací soud. Žalobci byli prozatím částečně pravomocně obžaloby zproštěni a částečně odsouzeni. Z důvodů posouzení formy a případné výše peněžitého odškodnění je dle žalovaného důležité, s jakým výsledkem posuzované trestní řízení skončí. Žalovaný dále poukázal na konstantní judikaturu Anonymizováno v tom směru, že sice je obecně nutno vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí jeho účastníkům nemajetkovou újmu, avšak je vždy nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinný, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat citelnou újmu. V takových případech představuje konstatování porušení práva poškozeného na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě zpravidla odpovídající a spravedlivé odškodnění. Žalovaný odkázal dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2310/2012, z něhož se zcela jednoznačně podává, že v případě dosud neskončeného trestního řízení nemůže soud rozhodující v občanském soudním řízení zpravidla spravedlivě určit vhodnou formu nápravy. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2023, č. j. 23 C 43/2019-780, byla žaloba obou žalobců zamítnuta a byla jim uložena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobců byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 11 Co 266/2023-814, rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně pochybil, když nevzal v potaz, že se žalobci domáhají odškodnění pouze za nepřiměřenou délku trestního stíhání vedeného pro skutek II (trestný čin dle § 126 odst. 1 trest. tr. zákona). Konstatoval-li soud I. stupně, že namítané řízení trvalo 16 let a 1 měsíc (a nikoliv žalobci uváděných 13 let a 2 měsíce), lze mít dle odvolacího soudu za to, že soud uplatněný nárok nesprávně posuzoval jako nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného pro oba skutky specifikované v obžalobách - tedy jak pro skutek I (tj. skutek I/1,2, posléze rozšířený o body 3 až 7), tak pro skutek II. Odvolací soud rovněž uvedl, že žalobci nemohli být odškodněni za nepřiměřenou délku řízení ohledně skutku II formou zmírnění trestu, které se vztahovalo toliko ke skutku I (obžaloby pro skutek II byli zproštěni s tím, že se o trestný čin nejednalo). Odvolací soud rovněž uvedl, že délka řízení ohledně skutku II byla nepřiměřeně dlouhá, odpovědnost žalované za takto vzniklou nemajetkovou újmu je dána, neboť k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Odvolací soud v návaznosti na své závěry uložil soudu prvního stupně, aby se zřetelem k tomu, jak je vymezen nárok, jenž je předmětem řízení, posoudil výši odškodnění, které žalobcům náleží.

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2024, č. j. 23 C 43/2019-885, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 227 516 Kč (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 14 772 484 Kč žalobkyni a) (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) částku 227 516 Kč (výrok III), zamítl žalobu o zaplacení částky 14 772 484 Kč žalobci b) (výrok IV), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 21 136 Kč (výrok V) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 21 136 Kč (výrok VI). K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č.j. 11 Co 216/2024-934 odmítl odvolání žalobců proti výrokům I a III rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III tak, že zamítl žalobu co do částek 82 732,20 Kč ve vztahu ke každému z žalobců, jinak ho v těchto výrocích potvrdil. Ve výrocích II a IV rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 30 682,90 Kč (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení ohledně skutku II trvalo 13 let a 2 měsíce, což byla délka zjevně nepřiměřená. Rovněž byla správně stanovena výše zadostiučinění v částce 17 000 Kč za rok (za první dva roky v částce poloviční), neboť délku posuzovaného řízení nelze považovat za extrémní, a jiné závažné okolnosti, které by opodstatňovaly přiznání vyšší částky ze spisu nevyplynuly. Základní částka zadostiučinění tak dle odvolacího soudu činila 206 834 Kč. V případě jednotlivých modifikačních kritérií přisvědčil odvolací soud závěrům soudu prvního stupně jen zčásti. Odvolací soud modifikoval základní částku zadostiučinění snížením o 20% pro instanční složitost věci, zvýšením o 20% pro postup orgánů veřejné moci a snížením o 30% pro sdílení újmy na částku 144 783,80 Kč.

5. K dovolání žalovaného dovolací soud rozsudkem ze dne 10. 9. 2025, č.j. 30 Cdo 3464/2024-962 rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. 11 Co 216/2024-934, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2024, č. j. 23 C 43/2019-885, v rozsahu, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 144 783,80 Kč, jakož i v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. S odkazem na svoji v rozhodnutí specifikovanou rozhodovací praxi uzavřel, že z této jednoznačně vyplývá, že se odškodňuje nepřiměřená délka řízení jako takového, nikoliv samostatně jednotlivé předměty řízení, přičemž je třeba zásadně zamezit duplicitnímu odškodňování jedné a téže újmy. Dospěl-li odvolací soud dle soudu dovolacího k závěru, že zmírněním trestu, k němuž Anonymizováno přikročil v rozsudku ze dne 17. 8. 2018, ve vztahu ke skutku I, ohledně něhož byli žalobci shledáni vinnými, nemohli být odškodněni za nepřiměřenou délku řízení ohledně skutku II, který trestným činem nebyl, tudíž nemohlo dojít k duplicitnímu odškodnění žalobci tvrzené újmy, je jeho právní posouzení věci dle dovolacího soudu nesprávné. V návaznosti na uvedené dovolací soud uložil zdejšímu soudu, aby znovu posoudil adekvátnost formy zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, kterou žalobci co do doby řízení nepochybně vymezili poukazem na skutek II, pro nějž byli obžaloby zproštěni a učinil skutková zjištění z odůvodnění výroku o trestu rozsudku Anonymizováno ze dne 17. 8. 2018, č. j. Anonymizováno, s tím, že pokud by z něj nevyplývalo, že trestní soud nezohlednil celou délku trestního řízení ve srovnání s délkou trestního řízení posuzovanou v nynějším řízení, kdy byli žalobci stíháni pro skutek II, aby tuto skutečnost zohlednil v tom smyslu, že za toto období zadostiučinění zmírněním trestu poskytnuto nebylo. Nalézacímu soudu bylo rovněž uloženo, aby neopomenul, že o další formě náhrady nad rámec zmírnění ukládaného trestu, by bylo možno uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v řízení trestním, nejevilo jako dostačující.

6. V návaznosti na závazné pokyny dovolacího soudu soud prvního stupně opětovně posuzoval nároky žalobců, kdy tyto posuzoval shodně s odvolacím i dovolacím soudem jako nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení ve vztahu ke skutku II.

7. V situaci, kdy žalobci v podání ze dne 3. 2. 2026 tvrdili, že svých nároků se domáhají rovněž z titulu jimi specifikovaného vadného úředního postupu státní zástupkyně v posuzovaném trestním řízení, přičemž tuto skutečnost zopakovali i na jednání konaném dne 6. 2. 2026, nalézací soud primárně rozhodoval o této změně žaloby. V přípisu, kterým žalobci uplatnili své nároky u žalovaného uvedli, že uplatňují svůj nárok podle § 31a na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení trvající 13 let a 2 měsíce, a žádají zadostiučinění v penězích pro každého z nich ve výši 15 000 000 Kč, za vzniklou nemajetkovou újmu spočívající v porušení jejich práva na projednání věci v přiměřené lhůtě stanovené v čl. 6 odst. 1, Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. V následně podané žalobě poté žalobci shora uvedené tvrzení zopakovali, přičemž v závěru žaloby výslovně uvedli, že částka, kterou žádají zaplatit za nemajetkovou újmu způsobenou extrémní délkou trestního řízení za 13 let a 2 měsíce, je souměřitelná s tím, jakou průměrnou částku, jako cenu za jeden rok života, byl ochoten zaplatit Český stát za své občany. Z uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že žalobci se jak při uplatnění nároků u žalovaného, tak i v samotné žalobě domáhali a domáhají nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení ve vztahu ke skutku II, které vyčíslily jednou částkou, a to částkou 15 000 000 Kč pro každého ze žalobců. S ohledem na uvedené tudíž nalézací soud považoval nové tvrzení žalobců za změnu žaloby, kterou s ohledem na hospodárnost řízení, kdy jak zdejší soud, tak i soudy odvolací a dovolací posuzovaly nároky žalobců jako nároky z titulu nepřiměřené délky řízení, nepřipustil.

8. Soud prvního stupně opětovně rekapituluje, že na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

9. Ze spisu adresa, sp. zn. Anonymizováno, bylo zjištěno následující:

10. Usneseními adresa ze dne 16. 3. 2004 bylo zahájeno trestní stíhání obviněných tituly před jménem jméno FO (dále v tomto odstavci rovněž jako „obviněný“ a „obžalovaný“), Jméno žalobce A (dále v tomto odstavci rovněž jako „obviněná“ a „obžalovaná“), z trestných činů zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, poškozování věřitele spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 256 odst. 1 písm. a), 4 trestního zákona, porušení povinnosti v řízení o konkurzu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 126 odst. 2 trestního zákona. Tato usnesení byla žalobcům doručena dne 5. 4. 2004. Proti usnesení podali žalobci stížnost, ta byla usnesením ze dne 22. 4. 2022 zamítnuta. Dne 25. 8. 2004 došlo k výslechu obviněných (žalobců). Opatřením ze dne 16. 7. 2004 byl přibrán znalec v oboru ekonomika, odvětví účetní evidence a daně se lhůtou do 31. 8. 2004. Výslechy svědků se konaly ve dnech 10. 5. 2004, 11. 5. 2004, 24. 5. 2004, 25. 5. 2004, 26. 5. 2004, 27. 5. 2004, 1. 6. 2004, 3. 6. 2004, 10. 6. 2004, 16. 6. 2004, 23. 6. 2004, 29. 6. 2004, 13. 7. 2004, 14. 7. 2004, 4. 8. 2004. Na č. l. 962 je závěrečná zpráva o finančním šetření ve věci ze dne 15. 4. 2005. Dne 17. 5. 2005 podal obviněný návrh na vyloučení policejního komisaře Anonymizováno z trestního řízení, usnesením ze dne 23. 5. 2005 byl tento zamítnut, dne 13. 6. 2005 byla podána stížnost proti usnesení, tato byla jako nedůvodná zamítnuta. Usnesením adresa ze dne 30. 5. 2005 bylo zahájeno trestní stíhání žalobců z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 126 odst. 1 trestního zákona. Usnesení bylo žalobcům doručeno ve dnech 16. 6. 2005 a 17. 6. 2005. Žalobci podali proti usnesení dne 3. 6. 2005 stížnost. Tato byla zamítnuta. V měsících červenec 2005 až červen 2006 bylo učiněno několik pokusů o výslech obviněných. Na žádost obviněných došlo několikrát ke změně termínu výslechu. Dne 4. 8. 2005 se konaly výslechy svědků. Dne 20. 9. 2005 byla žalobci podána žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ve věci, na č. l. 1458 je založena odpověď ze dne 30. 9. 2005. Dne 20. 10. 2005 byla podána stížnost na postup policejního komisaře. Policejní komisař se vyjádřil ve dnech 27. 10. 2005 a 1. 11. 2005. Ve dnech 3. 10. 2005, 4. 10. 2005, 5. 10. 2005, 6. 10. 2005, 10. 10. 2005, 13. 10. 2005, 11. 10. 2005, 12. 10. 2005, 14. 10. 2005, 18. 10. 2005, 21. 10. 2005, 24. 10. 2005, 3. 11. 2005, 10. 11. 2005, 13. 2. 2006 byli vyslechnuti svědci. Dne 17. 2. 2006 obvinění navrhli provedení výslechů a důkazů v jejich prospěch. Dne 20. 2. 2006 byl opět podán návrh na vyloučení policejního komisaře. Tento návrh byl usnesením ze dne 10. 3. 2006 zamítnut. Dne 16. 5. 2006 byl podán podnět k přezkoumání postupu PČR obviněnými. Dne 11. 7. 2006 byla podána žádost o předvedení obviněných (žalobců). Předvedení bylo vykonáno dne 31. 7. 2006, kdy byly provedeny jejich výslechy. Dne 1. 8. 2006 byl podán návrh na vzetí do vazby. Dne 2. 8. 2006 byli žalobci vzati do vazby usnesením adresa z téhož dne. Dne 2. 8. 2006 byly provedeny výslechy obviněných. Usnesením ze dne 7. 8. 2006 byli obvinění propuštěni z vazby. Usnesením ze dne 21. 8. 2006 bylo rozhodnuto o námitce podjatosti policejního komisaře. Dne 28. 8. 2006 byl podán návrh na podání obžaloby na obviněné ze spáchání trestných činů zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, poškozování věřitele spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 256 odst. 1 písm. a), 4 trestního zákona, porušení povinnosti v řízení o konkurzu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 126 odst. 2 trestního zákona a porušení povinnosti v řízení o konkurzu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 1 k § 126 odst. 2 trestního zákona. Usnesením adresa ze dne 12. 10. 2006 bylo zastaveno trestní stíhání žalobců pro trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 126 odst. 2 trestního zákona. Obžaloba byla podána dne 18. 10. 2006 pro trestné činy zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, poškozování věřitele spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 1 písm. a) trestního zákona (skutek I), porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona (skutek II). Obžaloba byla doručena dne 7. 11. 2006 oběma obviněným. Obvinění podali návrh na zrušení peněžité záruky. Toto bylo usnesením ze dne 23. 11. 2006 zamítnuto. Dne 11. 12. 2006 byla proti usnesení podána stížnost. Na č. l. 2332 je protokol o neveřejném zasedání ze dne 24. 1. 2007, kde byla stížnost zamítnuta. Ve dnech 5., 7. a 8. 3. 2007 se konalo hlavní líčení ve věci, dále ve dnech 3. až 6. 4. 2007, byli vyslechnuti svědci. Dne 28. 6. 2007 se konalo neveřejné zasedání, na kterém byl opětovný návrh na zrušení peněžité záruky znovu zamítnut. Ve dnech 28. až 30. 5. 2007 se konalo hlavní líčení, kde byli vyslýcháni svědci. Dále bylo pokračováno dne 13. 6. 2007. Dne 13. 7. 2007 byl na hlavním líčení proveden výslech znalce. Dne 7. 9. 2007 se konalo neveřejné zasedání, kde byl přijat písemný slib obžalovaných a byla změněna výše peněžité záruky. Dne 1. 8. 2007 se konalo hlavní líčení, kde bylo pokračováno ve výslechu znalce. Ve dnech 12. 9. 2007, 21. 9. 2007 byly čteny listinné důkazy. Dále bylo do spisu založeno usnesení adresa ze dne 26. 4. 2007, kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobcům pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona. Dne 22. 10. 2007 pokračovalo hlavní líčení, bylo skončeno dokazování. Na hlavním líčení dne 31. 10. 2007 byl vyhlášen rozsudek. Dne 14. 11. 2007 byla podána žádost o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozsudku. Rozsudkem adresa ze dne 31. 10. 2007, č. j. Anonymizováno, byli obžalovaní shledáni vinnými z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále byli zproštěni viny z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku a trestného činu poškozování věřitele. Písemné vyhotovení bylo rozesláno dne 11. 12. 2007. Dne 21. 12. 2007 podal státní zástupce odvolání, dne 28. 12. 2007 a 2. 1. 2008 podali odvolání obžalovaní. Anonymizováno o odvoláních rozhodl dne 18. 3. 2008 rozsudkem č. j. Anonymizováno, kterým zrušil rozhodnutí soudu I. stupně v odsuzující části toliko ve výroku o trestu a v celém zprošťujícím výroku a znovu rozhodl tak, že se obžalovaní odsuzují z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu v délce odnětí svobody jednoho roku s odkladem na dva roky a ve zbylé části byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Odvolání obžalovaných bylo zamítnuto. Usneseními ze dne 1. 4. 2008 bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 3. 6. 2008 a 4. 6. 2008 podali obžalovaní proti rozsudku Anonymizováno dovolání, také podali ústavní stížnost. Usnesením Anonymizováno ze dne 6. 8. 2008, č. j. Anonymizováno byl rozsudek odvolacího soudu zrušen kromě části týkající se zrušení rozsudku I. stupně. Dále byl zrušen v rozsahu odsuzujícího výroku rozsudek soudu I. stupně, a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Usnesením ze dne 31. 12. 2008 byly zamítnuty návrhy na zrušení peněžité záruky. Dále bylo založeno do spisu usnesení adresa ze dne 20. 6. 2005, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněných tituly před jménem jméno FO, Jméno žalobce A jakožto odpovědných zástupců a členů statutárního orgánu několika právnických osob z trestných činů zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, poškozování věřitele spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 256 odst. 1 písm. a), 4 trestního zákona, porušení povinnosti v řízení o konkurzu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 126 odst. 2 trestního zákona. Toto usnesení bylo doručeno žalobcům dne 13. 7. 2005. Proti usnesení podali obvinění stížnost. Dále bylo zahájeno trestní stíhání proti tituly před jménem jméno FO. Usneseními ze dne 29. 8. 2005 byla tato zrušena a věc byla vrácena PČR. Usneseními ze dne 26. 4. 2007 bylo zahájeno trestní stíhání obviněných tituly před jménem jméno FO, Jméno žalobce A jakožto odpovědných zástupců a členů statutárního orgánu několika právnických osob z trestných činů zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona. Stížnost proti usnesení byla následně dne 21. 6. 2007 zamítnuta. Usneseními ze dne 29. 4. 2008 a 27. 10. 2008 byla řízení spojena k společnému řízení. Dne 14. 10. 2008 byl vyslechnut svědek. Opatřením ze dne 11. 12. 2006 byl přibrán znalec z oboru ekonomie, odvětví ceny a odhady nemovitostí, se specializací stavby obytné, průmyslové, zemědělské, k vypracování znaleckého posudku. Tento byl vypracován dne 27. 3. 2007. Dne 6. 4. 2009 byl podán návrh na zrušení peněžité záruky a na vyloučení státní zástupkyně. Tyto návrhy byly zamítnuty dne 27. 4. 2009. Dne 5. 5. 2009 byl podán návrh na přezkoumání postupu policejního orgánu, byla vznesena námitka podjatosti policejního komisaře (opakovaně také dne 8. 6. 2009). Unesením ze dne 22. 5. 2009 bylo rozhodnuto, že policejní komisař není vyloučen. Dne 18. 5. 2009 byla vznesena námitka podjatosti senátu Anonymizováno adresa. Dne 19. 5. 2009 byli obvinění vyrozuměni o přezkumu tak, že nebyly zjištěny nedůvodné průtahy ani další pochybení v řízení. Dne 19. 6. 2009 byl vydán návrh na podání obžaloby. Usnesením ze dne 22. 6. 2009 bylo rozhodnuto o námitce podjatosti státní zástupkyně tak, že tato není vyloučena. Dne 27. 8. 2009 byla proti obviněným podána obžaloba pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona (skutek I), porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. 1. 2007 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona (skutek II), o tomto byli vyrozuměni dne 15. 9. 2009. Usnesením ze dne 25. 8. 2009 byla zrušena peněžitá záruka u obou žalobců. Obvinění podali návrh na předběžné projednání žaloby. Dne 28. 12. 2009 se konalo neveřejné zasedání, kde bylo rozhodnuto, že věc se vrací státnímu zástupci dle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu k došetření. Následně bylo zažádáno o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení usnesení dne 26. 1. 2010 a 5. 2. 2010. Usnesení bylo doručeno v dubnu 2010. Státní zástupkyně podala proti usnesení stížnost. Ta byla dne 11. 5. 2010 zamítnuta. Dne 19. 4. 2011 byli obvinění obeznámeni se změnou právní kvalifikace. Dne 8. 8. 2011 se konal výslech obviněných. Ve dnech 2. 5. 2011, 4. 5. 2011, 23. 5. 2011 byly provedeny výslechy znalců. Ve dnech 20. 6. 2011, 15. 4. 2011 byly provedeny výslechy svědků. Byly doplněny listinné důkazy. Dne 13. 9. 2011 byl podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána dne 23. 9. 2011 pro spáchání zvlášť závažného trestného činu zneužívání informací a postavení v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 k § 255 odst. 2 trestního zákona (skutek I), a trestného činu porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. 1. 2007 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona (skutek II). Žalobci podali návrh na předběžné projednání žaloby, dne 22. 12. 2011 se konalo neveřejné zasedání, kde bylo rozhodnuto, že věc se vrací státnímu zástupci dle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu k došetření. Státní zástupkyně podala proti usnesení stížnost. Ta byla dne 16. 5. 2012 zamítnuta. Usnesením ze dne 24. 9. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání obviněných pro zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Usnesení bylo obviněným doručeno dne 16. 10. 2012. Obvinění podali proti usnesení stížnost. Ta byla dne 31. 12. 2012 zamítnuta. Dne 5. 4. 2013 došlo k výslechu obviněných. Dne 6. 2. 2013 byl podán návrh na zastavení trestního stíhání obviněnými, byly podány námitky na policejní komisaře. Usnesením ze dne 12. 2. 2013 bylo rozhodnuto, že státní zástupce není vyloučen z řízení. Dne 13. 2. 2013 bylo rozhodnuto, že žádný policejní komisař není vyloučen. Ve dnech 8. 2. 2013, 12. 2. 2013, 27. 2. 2013, 3. 4. 2013 byli vyslechnuti svědci. Na č. l. 5419 je úřední záznam o špatném zdravotním stavu znalce jméno FO. V návaznosti na to byl dne 27. 11. 2012 přibrán konzultant k poskytnutí odborné pomoci. Ve dnech 3. 5. 2013, 9. 5. 2013, 28. 5. 2013 byly konány výslechy znalců. Dne 19. 7. 2013 byl opětovně podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána dne 29. 7. 2013, a to pro spáchání zvlášť závažného trestného činu zneužívání informací a postavení v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 k § 255 odst. 2 trestního zákona (skutek I), a trestného činu porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. 1. 2007 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona (skutek II). K předběžnému projednání obžaloby se konalo dne 19. 11. 2013 neveřejné zasedání, kde bylo rozhodnuto, že věc se vrací státnímu zástupci dle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu k došetření. Následně bylo zažádáno o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení usnesení dne 17. 12. 2013. V únoru 2014 bylo rozesláno písemné vyhotovení. Státní zástupkyně podala proti usnesení stížnost. Usnesením Anonymizováno bylo z podnětu stížnosti státní zástupkyně napadené usnesení částečně zrušeno, částečně došlo k zastavení pro amnestii prezidenta, a to pouze v části skutků, kterými měli žalobci spáchat zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Do výroku o částečném zastavení řízení byla obviněnými podána stížnost s tím, že trvají na projednání věci. Stížnost byla dne 20. 5. 2014 zamítnuta. Stížnost proti výroku I. podala státní zástupkyně. Ta byla zamítnuta dne 17. 6. 2014. Ve dnech 2. 4. 2015, 3. 4. 2015, 7. 4. 2015, 13. 4. 2015, 15. 4. 2015, 20. 4. 2015, 21. 4. 2015 byly provedeny výslechy svědků. Opatřením ze dne 10. 10. 2014 byl přibrán soudní znalecký ústav z oboru ekonomika k podání znaleckého posudku. Dne 11. 5. 2015 byl podán opětovně návrh na podání obžaloby. Dne 1. 6. 2015 byla podána obžaloba pro zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (skutek I) a trestný čin porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2007 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona (skutek II). Dne 4. 6. 2015 byli obvinění vyrozuměni o podání obžaloby. Usnesením vydaným na neveřejném zasedání dne 31. 8. 2015 bylo rozhodnuto, že věc se vrací státnímu zástupci dle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu k došetření. Ve dnech 29. 9. 2015, 26. 10. 2015 byly podány žádosti o prodloužení lhůty k vyhotovení usnesení. Toto bylo rozesláno v listopadu 2015. Státní zástupkyně podala proti usnesení stížnost. Usnesením ze dne 18. 2. 2016 bylo napadané rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k opětovnému jednání a rozhodnutí. Na dny 25. až 29. 7. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení, kde byly přečteny svědecké výpovědi, vyslechnuta řada svědků. Dále bylo pokračováno ve dnech 17. a 18. 8. 2016, kde byly provedeny listinné důkazy včetně znaleckých posudků, byli vyslechnuti další svědci. V hlavním líčení bylo pokračováno ve dnech 4. 10. 2016 a 5. 10. 2016, byly čteny listinné důkazy. Ve dnech 19. 6. 2017 a 28. 8. 2017 byli přibráni opatřením znalci ke stvrzení závěrů již podaných znaleckých posudků za znalecký ústav. Ve dnech 2. 6. 2017 a 5. 6. 2017, 19. 6. 2017, 19. 7. 2017, 28. 8. 2017, 29. 8. 2017, 30. 8. 2017 bylo pokračováno v hlavním líčení, došlo k výslechu znalců. Hlavní líčení poté pokračovalo ve dnech 19. 10. 2017, 20. 10. 2017, 23. 11. 2017, 27. 11. 2017. Dne 14. 12. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznání vinnými ze zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, žalobci byli odsouzeni k odnětí svobody v délce trvání tří let s odkladem po dobu 4 let, trestu zákazu činnosti pod dobu 4 let, v rozsahu trestného činu porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2007 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona byli obžalovaní zproštěni. Dne 2. 1. 2008 byla podána žádost o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozsudku, znovu také dne 30. 1. 2018. Rozsudek adresa ze dne 14. 12. 2007, č. j. Anonymizováno, byl rozeslán dne 27. 2. 2018. Státní zástupce podal proti rozsudku dne 2. 3. 2018 odvolání v neprospěch obžalovaných jednak do zprošťujícího výroku, jednak do délky trestu. Obžalovaní podali dne 8. 3. 2018 odvolání do odsuzujícího výroku. Dne 17. 8. 2018 se konalo veřejné zasedání před odvolacím soudem. Zde byl vyhlášen rozsudek, č. j. Anonymizováno, že se napadaný rozsudek zrušuje v celé odsuzující části a znovu se rozhoduje tak, že žalobci jsou vinni z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. a odsuzují se k peněžitému trestu ve výši 250 000 Kč. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Osvobozující výrok ohledně skutku II nabyl právní moci téhož dne. V rámci odůvodnění Anonymizováno mimo jiné ve vztahu k výrokům o uložených trestech za skutek I uvedl, že je třeba konstatovat, ve shodě s nalézacím soudem, že do výměry trestu je nutno promítnout délku doby, která uplynula od spáchání činu a od okamžiku zahájení trestního stíhání, a to v návaznosti na vyhodnocení, v jaké intenzitě došlo v daném případě k porušení práva obžalovaných na spravedlivý proces. Samotné trestní stíhání bylo zahájeno postupně ve dnech 5. 4. 2004 a 13. 7. 2005 a tedy trvá více než čtrnáct roků. Trestní řízení probíhalo plynule, avšak neúměrně komplikovaně; ve věci bylo podáno postupně pět obžalob. Současné soudní řízení běželo od 1. 6. 2015 standardně, s prodlevou v důsledku zdravotních problémů jednoho z přísedících. Obžalovaní úkony trestního řízení nemařili a průtahy nezpůsobili, vyjma období v roce 2006, kdy na ně byla uvalena vazba, z níž však byli po několika málo dnech propuštěni na peněžitou kauci. Na základě výše uvedeného Anonymizováno dovodil, že doba od spáchání činu a doba trestního stíhání (18 a 14 roků) jsou neúměrně dlouhé a již vybočují, a to ve vysoké intenzitě, ze standardních mantinelů přiměřené lhůty na projednání trestního obvinění. Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzované věci právo na vyřízení trestního obvinění v přiměřené době bylo velmi hrubě porušeno a v důsledku okolností na vůli obžalovaných nezávislých. Přiměřená a dostatečně zřetelná kompenzace ve prospěch obžalovaných za zjištěné porušení je nutností. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že uložení trestu odnětí svobody, byť podmíněně odloženého, ztratilo jakékoliv opodstatnění, stejně tak trest zákazu činnosti, když oba obžalovaní po spáchání trestné činnosti již mnoho let žijí opět zcela řádným způsobem života. Uvedená kombinace trestů, zřejmě i v přísné výměře, by byla přiměřená a účelná v nezatíženém trestním procesu, což v daném případě splněno není. Anonymizováno k otázce trestu uzavřel, že s ohledem na povinnost ve výroku o trestu dostatečně zřetelně kompenzovat porušení práva obžalovaných na spravedlivý proces se jako přiměřený a účelný jeví trest peněžitý jako trest samostatný, a to pouze v symbolické výměře. K odvolání státního zástupce, které požadovalo zpřísnění výroku o trestu, Anonymizováno uvedl, že přezkoumávané výroky o uložených trestech v napadeném rozsudku musely doznat výraznou změnu ve prospěch obžalovaných, a to vzhledem ke změně výroku o vině a ke zjištění o hrubém porušení práva na spravedlivý proces, které nalézací soud v odůvodnění rozsudku výslovně nedeklaroval. Ve vztahu ke zprošťujícímu závěru o skutku II Anonymizováno mimo jiné uvedl, že za daného stavu závěr soudu prvního stupně o tom, že stíhaný skutek není trestným činem, je zcela správný, v souladu s provedenými důkazy, zjištěným skutkovým stavem věci i odpovídajícím právním zhodnocením, včetně výrazu kompenzace za porušení práva na spravedlivý proces.

11. Z přípisu žalobců ze dne 15. 2. 2019 adresovaného žalované soud zjistil, že žalobci u žalované uplatnili dne 15. 2. 2019 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 15 000 000 Kč pro každého z nich ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný úřední postup spočívající v extrémně nepřiměřené délce řízení v souvislosti s trestním řízením vedeným posléze u adresa, pod sp. zn. Anonymizováno.

12. Z přípisu Anonymizováno ze dne 16. 1. 2001 ve věci stanoviska k návrhu dohody o narovnání o bezúplatném převodu akcií a k návrhu závazného prohlášení adresovaného žalobcům a společnosti právnická osoba soud zjistil, že pan jméno FO informoval žalobce o výhradách k návrhu Dohody o narovnání a bezúplatném převodu akcií a k návrhu Závazného prohlášení.

13. Z printscreenu z webové stránky Anonymizováno obsahujícího článek uveřejněný dne 5. 4. 2007 ve věci Anonymizováno a článek ze dne 17. 9. 2007 ve věci Anonymizováno, článek ze dne 22. 10. 2007 ve věci Anonymizováno soud zjistil, že o trestním stíhání bylo vydáno několik článků v internetovém deníku Anonymizováno, kde byla zveřejněna kromě jmen žalobců a popisu skutku, také fotografie žalobců. V článku je uvedeno, že žalobci veškerá obvinění odmítají a dále, že „podezřelý výraz“.

14. Z usnesení adresa č. j. Anonymizováno ze dne 5. 5. 2009 soud zjistil, že konkurz na majetek úpadce Anonymizováno byl zrušen. Současně schválil vyúčtování příjmů a výdajů konkurzní podstaty.

15. Z článku označeného jako „Anonymizováno“ obsaženého v právnická osoba dnes dne 12. 5. 2001 soud zjistil, že jmenovaný článek informoval o tom, že společnost Anonymizováno zkrachovala s tím, že návrh na konkurs podala společnost právnická osoba.

16. Z usnesení Ústavního soudu II. Anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že Ústavní soud tímto usnesením odmítl ústavní stížnost žalobce b) proti usnesení Anonymizováno ze dne 15. 10. 2018, č. j. Anonymizováno, rozsudku Anonymizováno ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. Anonymizováno, a rozsudku adresa ze dne 14. 12. 2017, č. j. Anonymizováno. V souvislosti s námitkou týkající se porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě Ústavní soud podotkl, že obecné soudy uznaly argument nepřiměřené délky řízení, a proto byla tato skutečnost kompenzována zmírněním trestu. Rozhodnutím odvolacího soudu byl stěžovateli uložen peněžitý trest místo podmíněného trestu odnětí svobody. V případě, že se nepřiměřená délka trestního řízení kompenzuje zmírněním uloženého trestu, se pachateli, jenž byl uznán vinným, dostává dle Ústavního soudu jednoznačného benefitu za újmu způsobenou délkou řízení v podobě mírnějšího postihu [Anonymizováno].

17. Z usnesení adresa č. j. Anonymizováno ze dne 1. 11. 2001 soud zjistil, že k návrhu věřitele právnická osoba, IČO IČO, byl prohlášen na majetek dlužníka právnická osoba, IČO IČO, konkurz.

18. Z usnesení Anonymizováno č. j. Anonymizováno ze dne 11. 2. 2002 soud zjistil, že tímto bylo zrušeno usnesení adresa ze dne 1. 11. 2001, č. j. Anonymizováno, ve výroku o prohlášení konkursu na majetek společnosti právnická osoba a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Z usnesení adresa č. j. Anonymizováno ze dne 22. 5. 2002 soud zjistil, že k návrhu věřitele právnická osoba, IČO IČO, a právnická osoba, IČO IČO, byl prohlášen na majetek dlužníka právnická osoba, IČO IČO, konkurz.

20. Z usnesení Anonymizováno č. j. Anonymizováno ze dne 21. 10. 2002 soud zjistil, že tímto bylo zrušeno usnesení adresa ze dne 22. 5. 2002, č. j. Anonymizováno, ve výroku o prohlášení konkursu na majetek společnosti právnická osoba a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

21. Ze stížnosti proti usnesení č. j. Anonymizováno ze dne 16. 3. 2004 datované dnem 8. 4. 2004 adresované právnická osoba soud zjistil, že ve stížnosti je užité slovní spojení „komplot organizované skupiny osob“.

22. Z protokolu o hlavním líčení konaného adresa ve dnech 5.,7. až 8. 3. 2006 ve věci sp. zn. Anonymizováno soud zjistil, že u hlavního líčení nebyla přítomna veřejnost. Na tomto líčení byla čtena stížnost proti usnesení č. j. Anonymizováno ze dne 16. 3. 2004.

23. Z obžaloby státní zástupkyně adresa ze dne 18. 10. 2006 č. j. Anonymizováno soud zjistil, že na str. 5 odst. 2 řádek 5 uvedeno, že žalobci považují trestní řízení za „komplot organizované skupiny proti společnostem vlastněných obviněnými s cílem získat majetek těchto společností“.

24. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Řízení bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze dne 30. 5. 2005, č. j. Anonymizováno, které bylo žalobcům doručeno dne 16. 6. 2005, resp. dne 17. 6. 2022. Ve vztahu ke skutku II (trestný čin dle § 126 odst. 1 trest. tr. zákona), pro který byli žalobci zproštěni viny rozsudkem Anonymizováno ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. Anonymizováno, skončilo řízení právní mocí tohoto rozsudku dne 17. 8. 2018. Posuzované řízení tak trvalo celkem 13 let a 2 měsíce.

25. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

25. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 předmětného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Ve vztahu k právním závěrům nalézací soud opětovně poukazuje na skutečnost, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

30. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

31. V případě existence prvého z předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu, tj. tvrzeného nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, má nalézací soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení., které začalo doručením usnesením o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze dne 30. 5. 2005, č. j. Anonymizováno, dne 16. 6. 2005, resp. dne 17. 6. 2022, a které skončilo ve vztahu ke skutku II dne 17. 8. 2018, jak je uvedeno v odst. 10. shora. Řízení tak vůči oběma žalobcům trvalo 13 let a 2 měsíce, kdy tuto délku nelze považovat za přiměřenou, a to i s přihlédnutím k procesní a skutkové složitosti řízení.

32. V návaznosti na závazné pokyny dovolacího soudu nalézací soud opětovně posuzoval adekvátnost formy zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve vztahu ke skutku II, pro nějž byli žalobci zproštěni obžaloby. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Anonymizováno č. j. Anonymizováno, žalobcům byla poskytnuta přiměřená a dostatečně zřetelná kompenzace za velmi hrubé porušení jejich práva na vyřízení trestního obvinění v přiměřené době, a to při ukládání trestu za skutek I, pro který bylo trestní stíhání zahájeno ve dnech 5. 4. 2004 a 13. 7. 2005, když jim byl uložen pouze peněžitý trest v symbolické výměře, zatímco v nezatíženém procesu by dle Anonymizováno byla přiměřená a účelná kombinace podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a zákazu činnosti v přísné výměře. Trestní stíhání žalobců pro skutek II bylo zahájeno dne 30. 5. 2005, přičemž příslušná usnesení o zahájení trestního stíhání byla žalobcům doručena ve dnech 16. 6. 2005 a 17. 6. 2005, a skončilo shodně jako u skutku I dne 17. 8. 2018. Z uvedeného je tak patrné, že trestní řízení ve vztahu ke skutku II započalo později než trestní řízení ve vztahu ke skutku I a skončilo ve shodný den. Soud prvního stupně současně poukazuje na rozhodovací praxi, na kterou odkázal ve svém rozhodnutí dovolací soud a dle které se odškodňuje nepřiměřená délka řízení jako takového, nikoliv samostatně jednotlivé předměty řízení, přičemž je třeba zamezit duplicitnímu odškodňování jedné a téže újmy. V této souvislosti nalézací soud doplňuje, že dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Vzhledem k jedinému trestnímu řízení, v rámci kterého byly posléze posuzovány oba dva skutky, mohla tudíž s ohledem na shora uvedené vzniknout toliko jediná nejistota ohledně výsledku trestního řízení. Z rozsudku Anonymizováno ze dne 17. 8. 2018, č. j. Anonymizováno vyplývá, že trestní soud zohlednil celou délku trestního řízení ve vztahu ke skutku I, která byla delší než délka řízení ve vztahu ke skutku II, kdy tato trvala vůči žalobcům od 16. 6. 2005, respektive od 17. 6. 2005. V situaci, kdy Anonymizováno zásadním způsobem zohlednil délku řízení ve vztahu ke skutku I, když poskytl žalobcům přiměřenou a dostatečně zřetelnou kompenzaci v podobě výrazného zmírnění ukládaného trestu za skutek I, za jehož spáchání žalobcům hrozilo uložení podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a zákaz činnosti v přísné výměře, a to v podobě peněžitého trestu v symbolické výměře, má nalézací soud za to, že uvedené odškodnění presumované nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu ke skutku II je odškodněním dostatečným. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z odst. 50 rozsudku Anonymizováno ze dne 17. 8. 2018, ve kterém jmenovaný soud výslovně uvedl, že za daného stavu závěr soudu prvního stupně o tom, že stíhaný skutek není trestným činem, je zcela správný, v souladu s provedenými důkazy, zjištěným skutkovým stavem věci i odpovídajícím právním zhodnocením, včetně výrazu kompenzace za porušení práva na spravedlivý proces.

33. Na základě shora přijatých závěrů nalézací soud výroky I. a II. žalobu ve vztahu k jednotlivým žalobcům v plném rozsahu zamítl.

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl plně procesně úspěšný. Náklady řízení žalovaným účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč (od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč) za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaný v řízení učinil 16 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 23. 1. 2020, vyjádření ze dne 6. 2. 2023, příprava a účast při jednání soudu dne 15. 5. 2023, příprava a účast při jednání soudu dne 22. 11. 2023, příprava a účast při jednání soudu dne 12. 2. 2024, příprava a účast při jednání soudu dne 8. 4. 2024, sepis odvolání ze dne 20. 5. 2024, příprava a účast při jednání soudu dne 28. 8. 2024, sepis dovolání ze dne 8. 11. 2024, příprava a účast při jednání soudu dne 6. 2. 2026), náhrada nákladů řízení tak činí 5 100 Kč (14x 300 Kč, 2x 450 Kč). Povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení byla mezi žalobce poměrně rozdělena ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.