23 C 47/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Janou Přibylovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 8 400 000 Kč

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 8 400 000 Kč s odůvodněním, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou podáním šikanózního exekučního návrhu Českou republikou – Ministerstvem spravedlnosti dne 22. 8. 2018 k Okresnímu soudu Praha-západ pro náklady řízení vytvořené v řízení o odškodnění u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 301/2015, na základě kterého byla vedena nedůvodná exekuce soukromého majetku pro 300 Kč soudním exekutorem [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 167 EX 940/18 a u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6704/2018, když tímto byla způsobena těžká újma zásahem státu do soukromého majetku vlastnictví, v soukromí rodiny, nedotknutelnosti obydlí, korespondence, práva na dobré jméno podnikání, práva na spravedlivý proces souběžně vedeném v pracovním sporu se státem. Pohledávka ve výši 300 Kč byla vytvořena ve prospěch České republiky – Ministerstvu spravedlnosti v řízení o odškodnění vedeném pod sp. zn. 26 C 301/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 2, kde toto řízení skončilo odmítnutím žaloby, přestože se jednalo o účelový a protiprávní postup obecných soudů, které nepravdivými tvrzeními o nesrozumitelnosti a neprojednatelnosti žaloby o odškodnění zmařily přístup ke spravedlnosti. Odmítnutím žaloby ve věci vedené pod sp. zn. 26 C 301/2015 soudy neposkytly ochranu právům žalobkyně a zároveň obvodní soud přiznal náklady řízení ve prospěch státu. Ministerstvo spravedlnosti zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových podložilo exekuční návrh ze dne 22. 5. 2018 nedůvodně vytvořeným titulem ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 301/2015. Žalobkyni nebyl doručen dopis Ministerstva spravedlnosti ze dne 22. 2. 2018. Následně Okresní soud Praha-západ vyhověl šikanóznímu exekučnímu návrhu Ministerstva spravedlnosti a vydal pověření soudního exekutora ze dne 11. 6. 2018. Podáním návrhu na exekuci ze dne 22. 5. 2018 Česká republika nerespektovala rozsudek ESLP z roku 2012 ve věci Kinský versus Česká republika, kde bylo rozhodnuto v civilním sporu, ve kterém Česká republika zneužila policii ke sledování pana Kinského. Následným vyrozuměním o zahájení exekuce bylo zasaženo do soukromí, pověsti, korespondence a majetku. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti podalo šikanózní návrh a zahájení exekučního řízení bylo zneužito k jiným účelům.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 22. 2. 2019 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na zadostiučinění ve výši 8 400 000 Kč. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 20. 4. 2020 s tím, že žalovaná uvedla, že v předmětné věci nelze shledat existenci odpovědnostního titulu, nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu. Návrhu tedy nebylo vyhověno. Žalobkyně tvrdí, že na její majetek byl podán šikanózní návrh na nařízení exekuce, když exekuce je vedena nezákonně. Co se týká šikanózního návrhu, tak exekuční řízení nebylo zahájeno soudním exekutorem, nýbrž bylo zahájeno na návrh oprávněné dle § 35 odst. 1 exekučního řádu. Podání exekučního návrhu záleží na vůli účastníka řízení oprávněného nikoliv soudního exekutora. Oprávněným v této exekuci je žalovaná. Exekuční řízení následně bylo zahájeno na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, kterým je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 4. 2017, č.j. 26 C 301/2015-174, ve kterém byla uložena žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení ve výši 300 Kč.

3. Potvrzením Ministerstva spravedlnosti bylo prokázáno, že dne 25. 2. 2019 vydalo toto potvrzení o tom, že dne 22. 2. 2019 bylo doručeno podání žalobkyní.

4. Exekučním návrhem podle § 35 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), bylo prokázáno, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových za oprávněnou Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti České republiky podal proti povinné [jméno] [příjmení] exekuční návrh s tím, že žádal, aby exekuční soud pověřil vedením exekuce soudního exekutora [titul]. [jméno] [jméno], a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 26 C 301/2015-174, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2017 a vykonatelnosti dne 12. 8. 2017 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, č.j. 91 Co 214/2017-225, které nebylo právní moci dne 8. 8. 2017 a vykonatelnosti dne 12. 8. 2017, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněnému na nákladech řízení částku 300 Kč.

5. Vyrozuměním o zahájení exekuce, č.j. 167 EX 940/18-25, ze dne 20. 8. 2018 bylo prokázáno, že dlužník [celé jméno žalobce] byla vyrozuměna, že dnem 22. 5. 2018 bylo zahájeno exekuční řízení podle exekučního řádu k vymožení nároku oprávněné České republiky – Ministerstva spravedlnosti na základě exekučního titulu usnesení, č.j. 26 C 301/2015-174, které vydal Obvodní soud pro Prahu 2 dne 3. 4. 2017 a které se stalo pravomocným dne 8. 8. 2017 a vykonatelným dne 12. 8. 2017 k vymožení částky 300 Kč.

6. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

8. Podle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle odst. 2 téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

9. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Soud posoudil předmětnou věc podle § 1, § 7, § 8 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení náhrady nemajetkové újmy celkem ve výši 8 400 000 Kč, která jí měla vzniknout tím, že žalovaná podala dne 22.5.2018 na žalobkyni exekuční návrh, na základě něhož byla proti žalobkyni vedena exekuce. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojena nebyla, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

11. Objektivní odpovědnost státu za škodu (resp. nemajetkovou újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody (nemajetkové újmy) a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

12. V daném případě je nepochybné, že žalobní požadavek žalobkyně se odvíjí od toho, že žalovaná podala dne 22.5.2018 na žalobkyni exekuční návrh, na základě něhož byla proti žalobkyni vedena exekuce, a z toho žalobkyně dovozuje odpovědnostní titul z nesprávního úředního postupu. Zákon rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřujících k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 91; uvedené hodnocení nicméně shrnuje t.č. již po delší dobu konstantní judikaturu soudů v tomto směru).

13. V dané věci nelze shledat nesprávný úřední postup a ani nezákonné rozhodnutí. V situaci, kdy žalovaná měla vykonatelné rozhodnutí, kterým byla stanovena žalobkyni povinnost k plnění a podle kterého nebylo žalobkyni plněno, je právem žalované podat návrh na exekuci. Oprávněný má k podání exekučního návrhu aktivní legitimaci. Naopak pasivní legitimaci má povinný neboli osoba, která dobrovolně nesplnila to, co jí zákon uložil exekučním titulem. Ustanovení § 37 odst. 2 písm. a) ex. řádu stanoví významný předpoklad, kterým je„ nesplní-li povinný dobrovolně”. Samotné podání návrhu na nařízení exekuce oprávněným není nesprávným úředním postupem, ale výkonem práva. Vedení exekuce je pouze důsledkem podaného exekučního návrhu. Pro povinného to znamená, že je to pouze on, kdo může podat v této fázi návrh na zastavení exekuce, jakožto prostředku procesní obrany z důvodu, že povinný řádně a dobrovolně plnil ve lhůtě uvedené v exekučním titulu. Současně nelze shledat ani naplnění druhého případného odpovědnostního titulu a to nezákonného rozhodnutí, když ani žalobkyně neuváděla žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno. Soud tedy shrnuje, že v dané věci nelze shledat žádný z odpovědnostních titulů.

14. Lze tedy uzavřít, že nejsou naplněny podmínky odpovědnosti státu. Již ze žalobních tvrzení plyne, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a ani žádné z vydaných rozhodnutí nebylo k tomu příslušným orgánem pro svou nezákonnost zrušeno a již jen z tohoto důvodu je namístě žalobu v plném rozsahu zamítnout (k tomu srov. ust. § 8 odst. 1 zákona), když vedení exekuce je pouze v důsledku nezaplacení pohledávky oprávněné z exekuce. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé, proto se jimi v odůvodnění rozsudku pro stručnost nezabýval.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, žalobkyně je tak povinna zaplatit jí náklady řízení v celkové výši 300 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 1 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a/ cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.