23 C 88/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 840 000 Kč s příslušenstvím

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba o zaplacení částky 840 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 840 000 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 880 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že dne [datum] bylo na jeho partnerku [jméno] [příjmení] podáno trestní oznámení poté, co v průběhu řízení o udělení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU uvedla, že děti její a žalobce byly počaty z umělého oplodnění z darovaného genetického materiálu. Na základě trestního oznámení zahájila Policie usnesením ze dne [datum] dle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání žalobce a jeho partnerky pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny. Obžaloba byla podána k [název soudu] a byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl následně rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum] zproštěn obžaloby, neboť popsaný skutek není trestným činem. V řízení před [název soudu] docházelo k porušování procesních práv žalobce a práva na obhajobu a k opakovanému nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu. Žalobce tak požaduje z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním stíháním přiměřené zadostiučinění ve výši 440 000 Kč. Z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené neoprávněné vedeným trestním řízením požaduje žalobce částku 400 000 Kč Trestním stíháním bylo zasaženo do cti a dobré pověsti žalobce, jeho společenského a rodinného života, pracovního uplatnění, byla s ním spojena značná psychická zátěž, útrapy a nejistota. Žalobce byl sice v minulosti odsouzen pro trestný čin krácení daně, jednalo se o výjimečnou událost, kdy se společnost žalobce pokoušela podnikat v zahraničí v oblasti, kde došlo k občanské válce. Většina přátel, známých a obchodních partnerů žalobce odsouzení vnímala jako nedopatření a žalobci nadále vyjadřovala úctu a podporu i průběhu tohoto trestního stíhání. Žalobce i jeho rodina byla i po odsouzení v [obec] váženými osobami. Po trestním odsouzení žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2006, že společnost žalobce daň státu, pro jejíž krácení byl žalobce odsouzen, nedluží. Žalobce proto své stíhání vnímal obzvláště citlivě, jednalo se již o druhé trestní stíhání, což znamenalo značný zásah do jeho dobré pověsti. Skutečnost, že je žalobce stíhán, byla v [obec] známa. Příbuzní a známí se na žalobce obraceli s žádostmi o vysvětlení, neboť se k nim informace o trestním stíhání dostala. Žalobce se reakcemi těchto osob v myšlenkách často zaobíral a tímto trpěl. Trestní stíhání narušovalo vztah žalobce s jeho partnerkou, stres z trestního stíhání se promítl do jejich vztahu. Partneři komunikovali převážně o trestním stíhání, nezbýval prostor pro sdílení zážitků, docházelo mezi nimi k hádkám a výčitkám. Po dobu stíhání žil žalobce ve [anonymizováno], kde podniká prostřednictvím zahraničních společností v oblasti zprostředkování obchodů a zakázek ve stavebnictví. Stíhání mu v několika případech narušilo vztahy s jeho obchodními partnery, kteří se o tomto trestním stíhání dozvěděli. Účast v trestním řízení byla pro žalobce velmi psychicky náročná. Žalobce trestní řízení každodenně konzultoval se svou partnerkou, zaobíral se jím často v myšlenkách, pociťoval neklid a úzkost, večer často nemohl spát. Řízení mělo pro žalobce velký význam, neboť zasahovalo do jejich osobního a rodinného života a týkalo se citlivých informací o jejich zdravotním stavu, o kterých si přáli, aby zůstaly utajeny. Žalobce ztratil důvěru v nestrannost soudu. Stíhání bylo pro žalobce velmi diskriminační a ponižující též v tom, že k rodičovství partnerů bylo nahlíženo jinak než k rodičovství biologickému. V průběhu celého řízení byly společné děti označovány jako děti partnerky žalobce a žalobce jako otec označován nebyl. Vztah žalobce k dětem byl zlehčován a znevažován pouze na základě toho, že žalobce není jejich biologickým otcem. Vyžádáním zdravotnické dokumentace partnerky bylo zasaženo též do práv žalobce, neboť předmětný dokumentace se týkala společné léčby neplodnosti obou partnerů. Trestní řízení bylo pro žalobce časově velmi náročné a zatěžující. Žalobce pravidelně konzultoval průběh trestního řízení s právní zástupkyní své partnerky, tak se svým ustanoveným obhájcem, průběh trestního řízení a zásahy do osobnostních práv řešil každodenně i se svou partnerkou, která velmi špatně nesla zásahy do jejich osobního a rodinného života a délku trestního řízení. Žalobce vyhledával listiny na svou obhajobu, zajišťoval překlad cizojazyčných listin do českého jazyka, jednal se svědky, zajišťoval jejich písemné vyjádření, seznamoval se s právními předpisy týkajícími se trestní věci, určování otcovství, ověřování podpisů, zjišťoval u matričních úřadů obvyklý postup při uznávání otcovství apod.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. V rámci mimosoudního projednání žalovaná žádost žalobce projednala a poskytla žalobci omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí, ve zbytku nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítla. Pokud se jedná o dopady trestního stíhání do svého života, zejména psychickou náročnost účasti v trestním řízení, tuto ani k výzvě žalované nedoložil o žádné doklady prokazující vznik, závažnost a trvání tvrzené újmy. Žalovaná přihlédla k tomu, že žalobce není osobou netrestanou, byl v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] odsouzen za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 4 trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 7 let a k trestu zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech obchodních společnostech a družstvech na dobu 7 let. K výkonu trestu odnětí svobody však nenastoupil. K poskytnutí peněžitého zadostiučinění lze přistoupit jen tehdy, lze-li tento zásah hodnotit jako skutečně závažný. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, které lze označit za nezákonné. Tím se rozumí usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná proto konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), poskytnutí zadostiučinění v podobě konstatování a omluvy žalovaná však považuje za dostatečnou satisfakci. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, žalovaná dospěla k závěru, že řízení trvalo celkem 5 let a 1 měsíc, bylo rozhodováno 3x soudem prvního stupně a 3x odvolacím soudem, k zásadním prodlevám dle zjištění žalované nedošlo. Celková délka byla ovlivněna tím, že se žalobce skrýval na neznámém místě, řízení proto bylo proti němu vedeno jako proti uprchlému a bylo též třeba řešit otázku stanovení obhájce, byl vydán příkaz k zatčení žalobce. Na délku měla dále vliv složitost věci, zejména přítomnost mezinárodního prvku a s tím související nutnost jednání s justičními orgány [anonymizována dvě slova] a též zajišťování překladů listin z českého do německého jazyka a naopak. Žalovaná tak uzavřela, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení nedošlo.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce se dne 11. 11. 2019 obrátil na žalovanou podáním nazvaným Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení a za neoprávněně vedené trestní řízení. V něm uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za neoprávněně vedené trestní řízení ve výši 440 000 Kč a přiměřené zadostiučinění za neoprávněně vedené trestní řízení ve výši 400 000 Kč. Z přípisu žalované ze dne 4. 12. 2020 je zřejmé, že žalovaná potvrdila doručení podání žalobce dne 22. 11. 2019.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 4. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za což se žalobci velice omluvila. Přiznání zadostiučinění touto formou považuje za dostatečnou satisfakci a podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě neshledala. Pokud se jedná o délku trestního řízení, tuto vypočetla na 5 let a 1 měsíc. V řízení rozhodoval 3x soud prvního stupně a 3x soud odvolací. Celkovou délku řízení ovlivnilo, že se žalobce skrýval na neznámém místě, řízení proto bylo vedeno proti němu jako proti uprchlému, bylo třeba mu ustanovit obhájce, byl vydán příkaz k zatčení. Na délku řízení měla vliv i složitost věci, zejména přítomnost zahraničního prvku a s tím související nutnost jednání s justičními orgány [anonymizována dvě slova] a též zajišťování překladů listin z českého do německého jazyka a naopak. S ohledem na uvedené tak žalovaná dospěla k závěru, že v rámci naříkaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení.

6. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistili následující: -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 10 slov] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno 8 slov] [obec]. [anonymizováno 12 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]), [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení]. -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [země] [anonymizována dvě slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 5 slov]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 12 slov] [obec] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]), [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [země] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 10 slov] [datum] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno 15 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 25 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 5 slov] [datum]. [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 13 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 10 slov] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 17 slov] [datum] [anonymizováno 29 slov] -) [anonymizována čtyři slova] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]. [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 28 slov] [role v řízení] [anonymizováno 21 slov]), [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 24 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [název soudu] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 14 slov] [název soudu] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] -) [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 11 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení], [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení], [anonymizováno 11 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [název soudu] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 22 slov] [název soudu] [anonymizováno 17 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 14 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 20 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 12 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 26 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [název soudu] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [název soudu] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 11 slov] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [datum].

7. Svědkyně [jméno] [příjmení], partnerka žalobce, v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že s žalobcem byla v denním kontaktu, pořád spolu trestní řízení probírali. Svědkyně nevěděla, proč jí stíhají a chtěla po žalobci, aby jí to vysvětlil a sdělil, zda to správně pochopila, neboť ona sama tomu asi správně v češtině neporozuměla. Žalobce těžce nesl, že OČTŘ označují jí za matku a žalobce je pro ně nikdo, za otce považován nebyl, neboť se na děti těšil. Společnými silami sháněli důkazy na svou obhajobu, probírali korespondenci zaslanou soudem, žalobce i sháněl různé důkazy. Svědkyně má za to, že žalobce chtěli nějak dostat a šli na to přes ní. Žalobce se pak cítil provinilý kvůli ní a dětem. Cítil se bezmocně, že nemůže ochránit rodinu, nespal, neměl chuť k jídlu, psychicky na tom byl špatně. Bylo na něm vidět, že se trápí. Z výslechu dále vyplynulo, že svědkyně žila po dobu stíhání v [obec] a žalobce ve [anonymizováno]. Žalobce si přál, aby byly děti vychovávány v České republice, protože jim tu bude nejlíp. Svědkyně s žalobce byla i přes vzdálenost mezi partnery s žalobcem v denním kontaktu a to i 6-8 hodin denně. Takto odděleně žijí dodnes, děti chodí do školy, tak je nechce tahat sem a tam, ale do [anonymizováno] dojíždí i s dětmi. Žalobce trpěl i tím, že z něj v podstatě OČTŘ udělali podvodníka. Svědkyně stíhání těžce nesla a žalobce to prožíval s ní. Mezi partnery docházelo k hádkám, svědkyně žalobci vyčítala, že za stíhání může on, a jejich vztah je tím dodnes poznamenán. S žalobcem je nicméně stále ve spojení, pomáhá jí s výchovou, řeší některé věci za svědkyni i za děti ze zahraničí. Partneři jsou stále spolu, snaží se zapomenout, ale pořád se to oživuje. Také rodině musel žalobce vysvětlovat, co se stalo a proč, a to jak rodině, synovi, známým. Ti mu naznačovali, že něco vědí ohledně stíhání a napomáhání k neoprávněnému pobytu. Známé však svědkyně nezná, řeší s žalobcem jejich vlastní záležitosti. Pokud je jí známo rodina se od žalobce neodvrátila, možná někteří známí, ale svědkyně je osobně nezná. Z důvodu trestního stíhání žalobce nemůže normálně pracovat, neboť před podpisem smlouvy v dotazníku pravdivě uvedl, že je trestně stíhán. Měl nějaké nabídky, které mu měly vydělat a když bude vše v pořádku, tak se svědkyně s dětmi odstěhují za ním. Částku, o kterou žalobce v důsledku trestního stíhání přišel, svědkyně nezná, ale byla slušná. Stačilo by na dvouměsíční pobyt žalobkyně s dětmi ve [anonymizováno], a že by probrali to přistěhování do [anonymizováno] za žalobcem. Dnes žalobce ve [anonymizováno] podniká.

8. Soud dále k důkazu vyslechl [celé jméno žalobce], syna žalobce, který uvedl, že stát poškodil dobré jméno otce jeho dobrou pověst i jeho rodinu. S žalobcem podnikali, žalobce byl už jednou odsouzen a 2-3 roky vysvětlovali lidem, že trestní stíhání bylo protiprávní a je otec odsouzen za něco, co nespáchal a pak přišlo druhé trestní stíhání a obchodní partneři naznačovali, že to první trestní stínání chápou, ale to druhé, že nerozumí, co se to žalobcem děje a obchodní partneři jim přestali důvěřovat. Byli pro partnery seriózním partnerem i přes poškozenou pověst z prvního trestního stíhání, ale při druhém stíhání se jim zavíraly dveře skoro všude. [obec] je malé město a proto, že byl žalobce trestně stíhaný, si ostatní mysleli, že je podvodník. Že otec udržoval vztah s paní [příjmení] (se kterou svědek podniká) svědek nevěděl, stejně jako nevěděl, že je žalobce otcem jejích dětí. Žalobce se na území republiky od roku 2007 moc nezdržoval, řešili spolu spíš pracovní záležitosti a záležitosti jejich rodiny, zabezpečení příjmů, protože vlivem druhého trestního stíhání žalobce nezískal zaměstnání ve [anonymizováno]. Po dobu stíhání byl s otcem v kontaktu cca 2-3x do měsíce. Z důvodu druhého trestního stíhání také žalobce utlumil aktivitu na obnově řízení ve věci, ve které byl v prvním trestním stíhání odsouzen. Žalobce byl unavený z toho, jak se k němu stát zachoval, žalobce byl vždy čestný, spravedlivý a snažil se jej vést k tomu, aby za správné věci bojoval, ale posledních pár let je už zlomený, protože očekával, že obnova řízení proběhne dříve a bude osvobozený v té první záležitosti. Přátelé a obchodní partneři s nimi přestali komunikovat a zvát je na různé akce, stále jim bylo předhazováno, že jedna věc jsou věci s finančním úřadem a druhá věc je osobní záležitost. Svědkovi bylo známo, že žalobce měl nabídku výdělku cca 6 000 franků, ale nebyl schopen naplnit etický kodex, protože musel zaškrtnout políčko, že je trestně stíhaný a o práci tím přišel. Ve [anonymizováno] vykonává příležitostné konzultační práce pro zahraniční společnost. Skutečnost, že byl odsouzen, však překážkou nebyla, neboť skutek, pro který byl zde žalobce odsouzen, není ve [anonymizováno] trestným činem. Pokud jde o rodinu, ta se od žalobce neodvrátila, došlo k ochlazení vztahu s matkou svědka (manželkou žalobce), která po návratu z výslechu řekla, že tohle je uzavřená záležitost, svědek sám však otci věřil, že je nevinný.

9. Z prohlášení [anonymizováno] [příjmení], obhájce žalobce z naříkaného řízení ze dne 28. 7. 2020 a z prohlášení zástupkyně žalobce ze dne 18. 7. 2020 vyplynulo, že žalobce v průběhu trestního stíhání se svým obhájcem komunikoval, uděloval mu pokyny, navrhoval předložení listinných důkazů, vyjadřoval se k podáním obhájce. Obdobně se vyjádřila též zástupkyně žalobce, která byla v naříkaném řízení obhájkyní spoluobžalované [jméno] [příjmení].

10. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. V případě prohlášení [anonymizováno] [příjmení] a zástupkyně žalobce namítala žalovaná, že v duchu zásady přímosti by soud měl spíše přistoupit ke svědeckým výpovědím osob, jež prohlášení sepisovaly. Soud však s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení od svědeckých výslechů upustil, neboť jimi měla být prokázána pouze skutečnost, že žalobce, ač v zahraničí, byl v průběhu naříkaného řízení aktivní, kooperoval v rámci přípravy obhajoby jak se svým obhájcem, tak s obhájkyní své spoluobžalované partnerky. Tyto skutečnosti však nad rámec uvedených prohlášení vyplynuly i z výpovědi svědkyně a z trestního spisu (např. již z udělení plné moci obhájkyni k zastupování v úvodu trestního řízení). Co se týče svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], soud neměl důvod pochybovat, že se žalobce podílel na shánění různých důkazů, které měly sloužit k obhajobě jeho a svědkyně v naříkaném řízení. Nicméně z její emotivní výpovědi byla patrná snaha přehánět. Ať už se jednalo o to, že měla být s žalobcem denně hodiny na telefonu, a to až 8 hodin nebo v popisu žalobcova traumatu z toho, že není označován jako otec dětí. Svědkyně byla v době trestního stíhání matkou dvou malých dvojčat, které musela z důvodu pobytu žalobce v zahraničí zaopatřit sama. Již jen péče o takto malé děti bez ohledu na další aktivity je časově natolik náročná, že se jeví vysoce nepravděpodobné, že by žalobkyně mohla v běžném denním režimu vyšetřit několik hodin denně na telefonní rozhovory a to i přes nespavost obou partnerů. Taktéž soud neuvěřil, že v podstatě jediným tématem partnerů bylo trestní stíhání a nebyl prostor pro sdílení jiných zážitků. Partneři měli být v každodenním telefonním styku a trestní řízení v určitých fázích nebylo nijak intenzivní, tvrzení svědkyně bylo proto zjevně nadnesené. Jak výše uvedeno, soud neuvěřil ani tomu, že by žalobce trpěl tím, že není označován jako otec. O jeho vztahu se svědkyní nevěděl ani jeho dospělý syn, ačkoliv se svědkyní podniká a nevěděl ani o tom, že děti svědkyně jsou i dětmi žalobce. O otcovství žalobce tedy nevěděla ani nejbližší rodina, žalobcův vlastní syn se o tom dozvěděl až při výslechu u Obvodního soudu pro Prahu 2 v paralelně vedeném sporu, v němž na straně žaloby vystupuje svědkyně. Tato skutečnost na soud nepůsobí tak, že by žalobce vůči společným dětem vystupoval jako hrdý a pyšný otec, který se na děti těšil a připravoval, ale spíše jako osoba, která se své otcovství snažila utajit, a to dokonce i před vlastní rodinou, neuvěřil proto ani tomu, že by se jej niterně dotýkalo to, že v průběhu trestního stíhání nebyl označován jako otec. Pokud se jedná o svědeckou výpověď syna žalobce, i z ní byla patrná jistá tendenčnost. Zejména pokud se jedná o popis zásahů do dobré pověsti žalobce, kdy na jednu stranu byl svědkem bagatelizován trestný čin, pro který byl žalobce odsouzen a i přes pravomocné odsouzení k poměrně dlouhému trestu odnětí svobody šlo tuto skutečnost známým a obchodním partnerům vysvětlit a zůstal v [obec] vážený (i před odsouzení) a na druhé straně pouhé trestní stíhání (bez odsouzení) v naříkané věci vedené pro méně závažný trestný čin, mělo mít na pověst žalobce již vliv nevratný a mělo se odrazit v jeho podnikatelských aktivitách. V kontextu toho, že žalobce již od roku 2007 žije v zahraničí, kde má vykonávat konzultační činnost pro zahraniční subjekty, lze dovodit, že trestní stíhání žalobce se možná mohlo negativně promítnout v podnikání a společenském životě svědka svědka, ale jen stěží v podnikání a společenském životě samotného žalobce. Ačkoliv svědek uváděl, že trestní stíhání zasáhlo do rodinných vztahů žalobce, oba svědci uvedli, že rodina za žalobcem stála a nevěřila, že by se dopustil něčeho nezákonného. K ochlazení vztahů došlo spíše se známými, kterým bylo třeba vysvětlovat, co se děje, podobně jako úbytek pozvánek na různé akce. Zde však soud dovodil, že k vysvětlování docházelo spíše samotným svědkem a ne/účast na akcích se patrně nemohla žalobce žijícího trvale v zahraničí dotknout. Svědek dále hovořil o ochlazení vztahů s manželkou žalobce, která po výslechu na Policii uvedla, že tohle je uzavřená věc. Je nasnadě, že důvěru manželky v žalobce podlomilo spíše než trestní stíhání jeho otcovství k jiným než manželským dětem. Taktéž únava a zlomenost žalobce nebyla spojena výhradně s naříkanou věcí, ale v kombinaci s trestním stíháním, pro které byl žalobce odsouzen a usiloval o obnovu řízení.

11. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je důvodný.

13. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

16. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení. Předmětné řízení trvalo od 11. 5. 2014, kdy proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny, do 18. 6. 2019, kdy bylo odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby. Celkem naříkané řízení ve vztahu k žalobci trvalo 5 let a 1 měsíc. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

17. V naříkaném řízení rozhodl soud I. stupně třikrát a odvolací soud také třikrát. Již jen rozhodování na více stupních má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Řízení vykazovalo vyšší míru složitost. Jednak se jednalo o řízení vedené proti žalobci jako proti uprchlému, jednak si vyžádalo rozsáhlé opatřování důkazů ze zahraničí a s tím spojenou potřebu překladů z a do německého jazyka. Tyto skutečnosti se nemalou měrou podílely na délce řízení.

18. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, tento byl plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup samotného soudu v řízení, jak před soudem I. stupně, tak před odvolacím soudem byl prost jakýchkoliv průtahů. Na délku řízení však měly nemalý vliv procesní vady soudu I. stupně. Na základě dožádání soudu I. stupně byly provedeny výslechy svědků švýcarským soudem. Tyto však nechal soud I. stupně zopakovat, neboť státní zástupce ani obhájci nebyli o konání výslechů vyrozuměni a neměli tak možnost se jich účastnit. Již jen tato skutečnost spolu s procedurou spojenou s mezinárodním dožádáním se na délce řízení podepsala prodloužením stíhání o 1 rok. I přes to byl v pořadí první rozsudek ve věci odvolacím soudem zrušen proto, že výslechy svědků provedených před švýcarským soudem nebyly provedeny v souladu se zákonem. Byla porušena zásada kontradiktornosti, neboť obhájcům nebylo umožněno klást nové dotazy. Protokoly o výsleších proto nebylo možné použít jako důkaz a přečíst je u hlavního líčení. V pořadí druhý rozsudek odvolací soud zrušil proto, že soud I. stupně nesplnil veškeré pokyny odvolacího soudu obsažené v přecházejícím zrušovacím rozhodnutí a zavázal jej provést další dokazování a zhodnotit provedené důkazy, konečně při třetím rozhodování odvolacího soudu byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby. Na délce řízení tedy vyjma vedení řízení proti žalobci jako proti uprchlému a mezinárodnímu dožádání měl nemalý vliv také postup soudu I. stupně, který se z důvodu procesních chyb a nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu na délce řízení taktéž podepsal.

19. Soud dále přihlížel i k vlivu žalobce na délku řízení a dospěl k závěru, že v přímém vztahu k žalobci délku řízení ovlivnilo vedení řízení proti žalobci jako proti uprchlému a procedurálními specifiky týkající se tohoto typu řízení.

20. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj.

21. V případě trestního řízení jde o věc typově významnou pro osobu obviněného, která negativně ovlivňuje a zatěžuje jeho osobní život, a z tohoto důvodu je třeba trvat na tom, aby trestní řízení proběhlo v co nejkratším čase. Soud má za to, že význam pro žalobce, byť se jednalo o trestní řízení, u nějž je zvýšený význam presumován, byl u žalobce nižší. Žalobce však žije dlouhodobě v zahraničí, a to v zásadě od svého odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Lze tak na něj pohlížet jako na osobu, která se výkonu trestu dlouhodobě vyhýbá. Nejistota z výsledku řízení se jej tak stěží mohla nějakým významnějším způsobem dotknout. Význam řízení tak nelze než z tohoto důvodu hodnotit jinak, než jako standardní. Význam řízení navíc snižuje i skutečnost, že žalobce byl stíhán společně se svou partnerkou, způsobená újma tak byla sdílená a tím pádem snížená.

22. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (složitost řízení a podíl žalobce) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 5 let a 1 měsíc již nelze, s ohledem na okolnosti, považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona.

23. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu. Vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

24. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a dostačující. Přestože celkovou dobu řízení soud vzhledem k okolnostem považuje za nepřiměřenou, nelze újmu žalobce přeceňovat. Žalobce celé řízení vnímal spíše zprostředkovaně, ze zahraničí. Nejistota trestního stíhání spočívá zejména v obavách o případné odsouzení a uložení trestu. Vzhledem k tomu, že žalobce již v minulosti před trestem z republiky uprchl, lze dovodit, že jeho obava z případného odsouzení nebyla natolik palčivá, že by měla být odškodněna formou poskytnutí finančního zadostiučinění. Soud tak konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v požadavku na přiznání finančního zadostiučinění žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání. Ve věci samé byl následně vynesen zprošťující rozsudek. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu shora citovaného zákona.

26. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách [webová adresa], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 27. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

28. Trestní řízení žalobce, jak výše uvedeno trvalo celkem 5 let a 1 měsíce.

29. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro účastenství ve formě pomoci k přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 341 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody až 3 léta. Uvedené přečiny nejsou spojeny s významnou mírou společenského a morálního odsouzení a v případě odsouzení by za ně byl uložen alternativní trest, popřípadě trest odnětí svobody s podmínečným odkladem (nebýt žalobcova předchozího odsouzení).

30. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání, jehož se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující.

31. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě velela, ve věci žalobce nejde.

32. Žalobce se po celou dobu trestního stíhání nacházel v zahraničí. Účast při úkonech trestního řízení se mu z tohoto důvodu vyhnula, podobně jako konfrontace tváří v tvář s okolím, před kterým by se žalobce musel morálně očistit. Rodina žalobce za ním však stála po celou dobu trestního stíhání. Výjimkou byla jeho manželka. Zde však ochlazení vztahů vycházelo spíše ze zjištění, že žalobce má nemanželské potomky než z trestního řízení samotného. Pokud se jedná o jeho vztahy s partnerkou, docházelo z její strany k výčitkám a hádkám v souvislosti s trestním stíháním a vztah byl tímto poznamenán. Vztah ovšem trestní stíhání přečkal a partneři jsou spolu dosud, byť žijí každý v jiném státě. Taktomu ovšem bylo i před zahájením trestního stíhání, v tomto ohledu tak k žádné změně nedošlo. Jak se již soud vyjádřil v pasáži věnované hodnocení důkazů, tomu že žalobce trpěl tím, že nebyl označován za otce, soud neuvěřil. Taktéž neuvěřil, že by trestní stíhání zasáhlo do pracovní sféry žalobce. Je s podivem, že by pro případné obchodní partnery nebyl problém, že byl žalobce v demokratickém právním státě pravomocně odsouzen k dlouholetému trestu (byť tento není ve [anonymizováno] trestným činem) a pouze skutečnost, že je stíhán, by naopak překážkou byla, zvlášť za situace, když v dotazníku měl pouze zatrhnout, zda stíhán je či není. Žalobce trpěl nespavostí, nechutenstvím, často se trestním stíháním zaobíral v myšlenkách. Na tomto místě je třeba uvést, že každé trestní řízení významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti i dobré pověsti. Stejně tak vyvolává v člověku nepohodlí a jeho myšlenky ulpívají na otázkách týkajících se trestního stíhání. Na druhé straně však stojí veřejný zájem na vyšetřování trestné činnosti a potrestání pachatelů. Významným je proto posouzení přiměřenosti vztahu mezi veřejným zájmem vymezeným v trestním zákoně, účelem trestu a základními právy konkrétního obviněného. Uvedený veřejný zájem ovšem nepůsobí absolutně, stejně jako nelze absolutizovat stěžovatelova základní práva. Proto je třeba hledat vztah přiměřené a spravedlivé rovnováhy mezi omezením základních práv jednotlivce a veřejným zájmem.

33. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že do žalobcových práv nebylo zasaženo natolik zásadně, aby byl tento zásah ve významné nerovnováze s veřejným zájmem na vyšetřování trestné činnosti a potrestání pachatelů. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že forma zadostiučinění v podobě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva, kterou žalovaná žalobci poskytla, je dostatečnou satisfakcí za nezákonné trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že žalovaná zadostiučinění v podobě konstatování a omluvy žalobci poskytla, soud žalobu zamítl.

34. Náklady žalobce jsou představovány nevratnou částí soudního poplatku za žalobu ve výši 4 000 Kč a náklady na právní zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítávají tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) za každý z nároků uplatněných žalobou. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v jednom z uplatněných nároků úspěšný a v druhém nikoliv, je poměr jeho úspěchu 50 % a neúspěchu 50 %. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu byl mezi účastníky rovnocenný, rozhodl soud, jak ve výroku III. uvedeno.