23 C 94/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Přibylovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 165 001 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 165 001 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 6. 2020 domáhala výše uvedené částky s tím, že žalobkyně coby žalovaná a právní nástupce společnosti [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením s žalobkyní, byla účastníkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když rozhodnutí nebylo vydáno v přiměřené době. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizováno], která zanikla, lze žalobkyni počítat dobu řízení, po kterou byl účastníkem řízení její právní předchůdce. Nárok byl také uplatněn včas. Žaloba byla podána dne 3. 3. 2010, předmětem řízení byla částka 418 651,52 Kč, a to za poskytnutí právních služeb. Věc byla skončena dohodou o smíru, když smír byl schválen usnesením Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací], ze dne 6. 6. 2019. V průběhu řízení byly průtahy. K průtahům nepřispěla ani žalobkyně, ani její právní předchůdkyně. Rozsudek byl vydán čtyři a čtvrt roku po zahájení řízení, dále jej bylo třeba doplnit doplňujícím rozsudkem. Odvolací soud rozhodl po bezmála pěti letech. Rozsudek byl zrušen jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 12. 11. 2019 uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 165 001 Kč. Žádosti bylo vyhověno a bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 85 750 Kč, když celková délka ve vztahu k žalobkyni byla devět let a dva měsíce, neboť žaloba byla původní žalované doručena dne 8. 4. 2010. Řízení bylo na dvou stupních soudní soustavy. Řízení vykazovalo jistou míru procesní složitosti. Bylo nezbytné rozhodovat o právním nástupnictví. Právní zástupce žalobkyně žádal dvakrát o odročení jednání. Účastníci mimosoudně jednali o smíru. Z tohoto důvodu bylo také jednání odročováno. Věc byla částečně skutkově složitá, kdy bylo prováděno listinné dokazování, vyslýcháni svědci a bylo konáno sedm ústních jednání. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam předmětu řízení je shledán standardní, jednalo se o klasický podnikatelský spor o zaplacení peněžitého plnění, které obecně nepatří k typům řízení, s nimiž je spojován zvýšený význam. Žalobkyně je právnickou osobou akciovou společností, která vystupovala v řízení společně s další právnickou osobou, tedy je nutné zohlednit sdílenou újmu. V průběhu docházelo k průtahům v období od 25. 7. 2012 do 9. 4. 2013, od 11. 11. 2014 do 20. 8. 2015, od 8. 9. 2015 do 12. 9. 2016, od 9. 3. 2017 do 11. 1. 2019. Celková délka je tedy nepřiměřená, přičemž žalovaná vyšla z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky řízení pak také částka 15 000 Kč, kterou s ohledem na složitost snížila o 10 % a s ohledem na sdílenou újmu o dalších 20 %. Tedy základní částka byla snížena o 30 %.

3. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora cit. ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

4. Uplatněním nároku na přiměřené zadostiučinění ze dne 12. 11. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované téhož data.

5. Schvalovací doložkou Ministerstva spravedlnosti bylo prokázáno, že dne 22. 10. 2020 byla zaplacena příjemci žalobkyni částka 85 750 Kč.

6. Spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne 3. 3. 2010 podána žaloba, žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se sídlem v [anonymizováno] s organizační složkou v České republice proti žalované [právnická osoba] na zaplacení částky 418 651,52 Kč s tím, že byly poskytnuty právní služby, které byly zaplaceny pouze částečně. Dále výzva k doložení originálu plné moci. Výzva k zaplacení soudního poplatku. Dne 29. 3. 2010 usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 s výzvou účastníkům, nechť se vyjádří k věcné příslušnosti, toto rozesláno účastníkům řízení. Usnesení společně s žalobou doručeno [právnická osoba] dne 8. 4. 2010. Dne 16. 4. 2010 sdělení za žalobce. Dne 28. 5. 2010 předložení věci k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze, tomu doručeno dne 10. 8. 2010. Dne 4. 1. 2011 usnesení Vrchního soudu v Praze s tím, že k projednání věci je příslušný Městský soud v Praze. Dne 8. 2. 2011 rozesláno účastníkům řízení. Dne 16. 3. 2011 předkládány doručenky. Dne 6. 4. 2011 vyznačena doložka právní moci a věc postoupena Městskému soudu v Praze, tomu doručeno dne 21. 4. 2011. Dne 8. 4. 2011 oznámení o převzetí právního zastoupení za žalovanou [právnická osoba] Dne 27. 4. 2011 výzva k doplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 9. 5. 2011 nahlížení do spisu. Dne 10. 5. 2011 záznam o složení částky. Dne 28. 6. 2011 usnesení Městského soudu v Praze s výzvou žalovanému k vyjádření se k podané žalobě. Dne 2. 8. 2011 urgována odpověď od zástupce žalobce. Dne 5. 8. 2011 doručováno. Dále dne 2. 8. 2011 vyjádření k žalobě. Namítáno, že žalobkyně neposkytla právní služby, nebyla vyhotovena konečná zpráva, žalobkyně netvrdí, na základě čeho se domáhá žalované částky, smlouva nebyla podepsána, strany se neshodly na obsahu. Dne 30. 8. 2011 zasláno vyjádření za žalobce. Dne 7. 9. 2011 vyjádření žalobce rozesláno ostatním účastníkům řízení. Dne 7. 9. 2011 urgován zástupce žalobce o vyjádření se k vyjádření žalovaného. Dne 22. 9. 2011 podání za žalobce. Odkazováno na poskytnuté právní služby, a to čtrnáct verzí zprávy o právní prověrce, memorandum ohledně výkladu bojů o předlužení, dohody o narovnání, dodatky ke smlouvě o půjčce, řešena otázka poskytování právních služeb bez smlouvy, řešena otázka rozpisu hodin, řešena otázka ovládající osoby, navrhováno přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, řešena otázka úroku. Dne 26. 9. 2011 úřední záznam o tom, že byly zaslány elektronické přílohy. Dne 15. 12. 2011 usnesení Městského soudu v Praze s výzvou k doplnění návrhu na přistoupení účastníka. Řešeny otázky úpravy petitu. Dne 29. 12. 2011 podání za žalobce, současně upravován petit žaloby. Dne 20. 4. 2012 usnesení městského soudu s připuštěním přistoupení dalšího účastníka, současně připuštění změny žaloby. Dne 24. 4. 2012 usnesení rozesláno účastníkům řízení. Dne 9. 5. 2012 odvolání do usnesení. Dne 9. 5. 2012 usnesení Městského soudu v Praze s výzvou žalovanému k odstranění vad odvolání. Dne 14. 6. 2012 doplnění odvolání. Dne 19. 6. 2012 odvolání rozesláno ostatním účastníkům řízení s výzvou k vyjádření se k němu. Dne 12. 7. 2012 vyjádření žalobce k odvolání. Dne 16. 7. 2012 předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze, tomu doručeno dne 24. 7. 2012. Dne 25. 7. 2012 usnesení Vrchního soudu v Praze s odmítnutím odvolání. Spis vrácen zpět dne 16. 8. 2012. Usnesení rozesláno, následně nabylo právní moci. Dne 30. 7. 2012 doručeno vyjádření k doplnění odvolání. Dne 25. 10. 2012 vyznačena doložka právní moci. Dne 26. 3. 2013 žádost o odstranění průtahů podává žalovaná. Dne 25. 4. 2013 nařízeno ústní jednání na den 19. 6. 2013, voláni účastníci. Dále nahlížení do spisu. Dne 14. 6. 2013 vyjádření žalovaného 2) s tím, že žalobkyně žalované 2) žádné právní služby neposkytovala, žalovaná 2) žádné nepožadovala. Dne 18. 6. 2013 vyjádření žalované 1), namítáno, že se jedná o různé nároky s jiným skutkovým i právním základem. Žalobkyně žádné zastoupení žalované nepřevzala, namítáno, že smlouvy byly vypracovány právníkem mimo společnost žalobkyně a žalobkyni byly pouze zaslány k připomínkování, nebyl poskytnut žádný úkon právní služby. Dne 19. 6. 2013 ústní jednání, čteny listinné důkazy, nejrůznější korespondence, e-maily, výtisky, vizitky a další, jednání odročeno na den 18. 9. 2013 s tím, že je nezbytné se podrobně seznámit s vyjádřením žalované 1). Dne 9. 8. 2013 oznámení o změně právního zastoupení. Dne 29. 8. 2013 podání za žalobce s žádostí o odročení, řešena otázka autenticity e-mailových zpráv a průběhu poskytování právních služeb, navrhováno, aby jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků. Dne 13. 9. 2013 podání za žalovaného 1). Dne 17. 9. jednání odročeno na den 6. 11. 2013, voláni svědci. Dne 6. 11. 2013 ústní jednání, vyslýchán svědek [jméno] [příjmení], vyslýcháni svědkyně [příjmení], dáno poučení dle § 118a, žalovaní žádají o poskytnutí lhůty v délce třiceti dnů, jednání odročeno na den 22. 1. 2014. Dne 8. 11. 2013 protokol rozeslán účastníkům řízení. Dne 4. 12. 2013 doplnění důkazních návrhů za žalovaného 2). Dne 4. 12. 2013 doplnění důkazních návrhů a vyjádření za žalovanou 1). Dne 9. 12. 2013 vyjádření žalovaných rozesláno ostatním účastníkům řízení. Dne 22. 1. 2014 jednání odročeno na den 27. 3. 2014, voláni svědci. Dne 11. 2. 2014 oznámení o změně právního zastoupení. Dne 27. 3. 2014 čteny listinné důkazy, výslech svědka [příjmení], výslech svědka [příjmení], jednání odročeno za účelem přednesu závěrečných návrhů na den 5. 6. 2014. Dne 29. 4. 2014 návrh smíru za žalobce. Dne 5. 5. 2014 smírný návrh rozeslán ostatním účastníkům řízení. Dne 5. 5. 2014 podání. Dne 23. 5. 2014 podání za žalobce. Dne 29. 5. 2014 vyjádření žalované 1) k návrhu soudního smíru. Dne 2. 6. 2014 podání rozesláno ostatním účastníkům řízení. Dne 29. 5. 2014 podání za žalovanou 1) k návrhu soudního smíru. Dne 5. 6. 2014 ústní jednání, jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 11. 6. 2014. Dne 11. 6. 2014 vyhlášen rozsudek, ten založen na č.l. 219-221. Z rozsudku zřejmé, že požadovaná částka je požadována po obou žalovaných společně a nerozdílně, shrnováno dokazování, dále pak odůvodnění. Dne 11. 7. 2014 žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí, tato řádně prodloužena. Dne 15. 8. 2014 odvolání do rozsudku od žalobce. Dne 14. 8. 2014 odvolání žalované 1), toto zdůvodněno. Dne 18. 8. 2014 odvolání žalovaného 2). Dne 19. 8. 2014 odvolání rozeslána ostatním účastníkům řízení k vyjádření. Dne 19. 8. 2014 vydán doplňující rozsudek, tento dne 18. 9. 2014 rozeslán účastníkům řízení. Dne 20. 8. 2014 zpětvzetí odvolání do rozsudku od žalovaného 2). Dne 3. 10. 2014 odvolání do doplňujícího rozsudku od žalovaného 2). Dne 3. 10. 2014 doplnění odůvodnění odvolání žalobce. Dne 8. 10. 2014 odvolání žalované do doplňujícího rozsudku. Dne 17. 10. 2014 usnesení Městského soudu v Praze s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu žalobci. Téhož dne další usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání žalované 1). Dne 5. 11. 2014 předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze, tomu doručeno dne 11. 11. 2014. Dne 20. 8. 2015 spis vrácen zpět Městskému soudu v Praze s tím, že je nezbytné vyřešit soudní poplatek, který nebyl zaplacen ve správné výši. Dne 3. 8. 2015 usnesení Vrchního soudu v Praze se zastavením odvolacího řízení. Dne 24. 8. 2015 usnesení Městského soudu v Praze s výzvou k doplacení soudního poplatku. Dne 28. 8. 2015 tento doplacen. Dne 3. 9. 2015 věc předložena k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze, tomu doručeno dne 8. 9. 2015. Dne 23. 8. 2016 nařízeno ústní jednání před odvolacím soudem na den 20. 10. 2016. Dne 12. 9. 2016 žádost o odročení jednání od žalobce s ohledem na kolizi. Dne 13. 9. 2016 jednání odročeno na den 11. 11. 2016. Dne 2. 11. 2016 oznámení o zániku žalované 1) a sdělení o právním nástupnictví na straně žalované 1). Dne 2. 11. 2016 usnesení Vrchního soudu v Praze s tím, že na místo dosavadního žalovaného [právnická osoba] bude jednáno s [právnická osoba] s ohledem na to, že z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalovaný zanikl v důsledku fúze sloučením s nástupnickou [právnická osoba] [anonymizováno]. Toto rozhodnutí rozesláno účastníkům řízení Městským soudem v Praze, současně tento upozorněn Vrchním soudem v Praze, že odvolání žalovaného 2) nemá náležitosti odvolání. Dne 3. 11. 2016 zrušeno jednání na den 11.

11. Dne 8. 12. 2016 usnesení Městského soudu v Praze s výzvou žalovanému 2) k odstranění vad odvolání. Dne 7. 3. 2017 předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze, tomu doručeno dne 9. 3. 2017. Dne 20. 3. 2017 doslány další listiny, resp. listina z 23. 3. 2017 s doplněním odvolání proti rozsudku. Dne 21. 1. 2019 usnesení Vrchního soudu v Praze se zrušením rozsudku Městského soudu v Praze s tím, že odvolací soud se ztotožnil s některými závěry soudu, s některými závěry se neztotožnil, odvolací soud upozorňuje na to, že účastník má povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti, soud má povinnost vyzvat k doplnění skutkových tvrzení, pokud tyto nejsou tvrzeny, soud nezkoumal, který z žalovaných výsledky právní prověrky nepřevzal, současně ani nepoučil žalobce, řešena otázka toho, za jakých okolností vy bylo možné, aby nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení byl důvodný, rozsudek neshledává částečně přezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Věc vrácena Městskému soudu v Praze dne 12. 3. 2019. Dále doslány přílohy. Dne 19. 3. 2019 usnesení rozesláno účastníkům řízení, současně nařízeno ústní jednání na den 27. 5. 2019. Dne 15. 5. 2019 žádost o odročení jednání s ohledem na možnost uzavření smírné dohody. Dne 16. 5. 2019 jednání odročeno na den 17. 6. 2019. Dne 5. 6. 2019 návrh na schválení soudního smíru. Dne 6. 6. 2019 odvoláno ústní jednání. Dne 6. 6. 2019 usnesení Městského soudu v Praze se schválením soudního smíru. Na tomto vyznačena doložka právní moci dne 12. 6. 2019.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 165 001 Kč a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojena byla ohledně nároku na zadostiučinění celkem v částce 85 750 Kč a ve zbývající části uspokojena nebyla, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

10. Řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo ode dne 8.4.2010, kdy její právní předchůdkyni byla doručena žaloba, do dne 12.6.2019, kdy byla věc pravomocně rozhodnuta soudem. Celková relevantní doba řízení tedy činí 9 let a 2 měsíce, což samo o sobě není doba nepřiměřená. V řízení byly ale ze strany soudu shledány průtahy v období od 25.10.2012 do 25.4.2013, od 11.11.2014 do 3.8.2015, od 8.9.2015 do 23.8.2016 a od 28.3.2017 do 21.1.2019. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, neboť celkovou délku namítaného řízení lze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně nazíraného řízení hodnotit již jako nepřiměřenou.

11. Při stanovení formy či výše přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb. se přihlíží zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.). Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Co se týká průtahů řízení, pak pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty.

12. S ohledem na to, že v řízení byly shledány zásadní průtahy ze strany soudu, dospěl soud k závěru, že konstatování porušení práva není dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu, proto je třeba nahradit újmu v penězích.

13. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 9 let a 2 měsíce, přiznal soud žalobkyni základní částku ve výši 122 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která s ohledem na okolnosti případu, není extrémně dlouhá.

14. Co se pak týká hodnocení jednotlivých kritérií rozhodných pro posuzování přiměřené výše odškodnění, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je důvodné ponížit základní částku odškodnění o 10 %, to z důvodu skutkové a právní složitosti věci, neboť s ohledem na jeho předmět a dokazování je třeba řízení považovat za složitější. V dané věci se jednalo o řízení o zaplacení částky za provedené právní služby, kdy nebyla sepsána písemná smlouva, současně se strany sporu neshodly ani na obsahu smlouvy. Soud musel posuzovat otázky spojené s nejrůznějšími právními službami, bylo namítáno i neposkytování služeb a byla řešena i otázka ovládajících a ovládaných osob. Soud věc posuzoval podle více různých ustanovení a i případně dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Věc byla také složitější po skutkové stránce, kdy bylo prováděno větší množství listinných důkazů a v průběhu řízení byli vyslechnuti 4 svědci.

15. Řízení bylo složité i po procesní stránce. V průběhu řízení byla řešena nejprve věcná příslušnost soudu, kdy soud vyzýval k vyjádření se k věcné příslušnosti. Soudní poplatek také nebyl zaplacen řádně při podání žaloby, tedy při vzniku poplatkové povinnosti, ale soud musel vyzývat k jeho doplacení. Soud také musel vyzývat k doplnění v případě přistoupení dalšího účastníka. V řízení bylo pravidelně rozhodováno o nejrůznějších procesních otázkách, jako je přistoupení účastníka či změna žaloby. Podané odvolání pak neobsahovalo všechny náležitosti, tedy soud musel vyzývat k jeho doplnění. Soud byl žádán o poskytnutí 30 denní lhůty. V průběhu řízení pak bylo opakovaně žádáno o odročení ústního jednání, kdy soud řešil i důvodnost těchto žádostí. Jednání také muselo být odročeno poté, co byli nově navrhováni svědci. Soud také poskytoval účastníkům prostor pro vedení smírných jednání. Také byla podána celkem 3 odvolání, když jedno bylo následně vzato zpět. Soud vydával doplňující rozsudek. V průběhu řízení zanikla žalovaná a bylo nezbytné rozhodovat o tom, s kým bude v řízení pokračováno. I v dalším odvolacím řízení bylo nezbytné odstraňovat vady podaného odvolání. Řízení proběhlo v meritu věci na dvou stupních soudní soustavy. Je zřejmé, že rozhodování na více stupních soudní soustavy měla logicky vliv i na celkovou délku řízení, neboť v souvislosti s předložením věci k rozhodnutí další instanci je vždy nutno vzít v úvahu určitý objektivní časový úsek, v rámci něhož je o opravném prostředku rozhodováno a jsou zajišťovány související úřední postupy, přičemž tato období tedy nelze přičítat k tíži státu při rozhodování o přiměřenosti délky soudního řízení. Obecně totiž nelze klást k tíži využití procesních práv účastníků, mimo jiné v podání řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je zřejmé, že doba řízení se v souvislosti s nimi protáhne, což navyšuje celkovou délku řízení. Toto však nelze ani klást k tíži žalované. Nelze ani přehlédnout, že věc byla na Vrchním soudě z důvodu rozhodování o věcné příslušnosti. Ze všech výše uvedených důvodů soud snížil základní částku o 20%, neboť tyto procesní složitosti měly vliv na délku samotného řízení.

16. Pokud pak jde o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru nebylo zjištěno, že se žalobkyně na délce řízení podílela svým postupem ve smyslu obstrukčním, tedy soud základní částku z tohoto důvodu nijak neupravoval.

17. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako snížený. Soud zohlednil, že ani Evropský soud pro lidská práva nepřiznává jakkoli zvýšený význam žalobám o zaplacení částky, tedy nárok, který obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Současně soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení (týká se typicky vedení např. zaměstnaneckých sporů více zaměstnanců proti zaměstnavateli). V daném případě žalobkyně na straně žalované nevystupovala sama, ale společně s právnickou osobou jí blízkou a vznikající újmu tak pociťovali společně (stejně) právě z důvodu provázanosti. Společenství nabízí jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu oproti např. standartnímu kontradiktornímu sporu dvou stran (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud základní částku snížil o 10%.

18. Konečně stran postupu soudu (soudů) ve věci, kterýžto je v daném případě klíčovým kritériem pro posouzení přiměřenosti doby řízení, lze uzavřít, že bylo prokázáno, že činnost soudu byla zatížena obdobími bezdůvodné nečinnosti, jež jsou uvedeny výše. Mimo vypočtené období soud činil úkony v běžných lhůtách, postup soudů byl v zásadě plynulý, příslušné procesní úkony na sebe navazovaly v přiměřených lhůtách, mírné prodlevy, k nimž v řízení došlo lze akceptovat, neboť nebyly výrazné. Soud připomíná, že průtahy jsou pouze obdobími bezdůvodné nečinnosti, tedy se nejedná o průtah, pokud jsou činěny úkony soudem. Soud průtahy zmíněné výše zohlednil jednak při stanovení formy zadostiučinění, ale s ohledem na jejich délku soud dále navýšil základní částku o 10%, když současně nepřehlédl, že vyčtené průtahy byly ve třech případech před Vrchním soudem, kde ale nelze očekávat, že budou úkony činěny jako v případě řízení na prvním stupni soudní soustavy. V některých případech pak soud rozhodoval nadmíru rychle, kdy například o odvolání proti připuštění změny bylo rozhodnuto do 1 dne. Soud nedospěl k závěru, že by měl základní částku dále navyšovat z důvodu, že rozsudek byl zrušen pro nepřezkoumatelnost, neb fakticky se nejednalo o nepřezkoumatelnost, neb důvodem zrušení bylo jiné právní hodnocení, tedy nedostatek důvodů.

19. Pro výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu je částka 85 750 Kč, tedy 70% základní částky, která již byla žalovanou zaplacena, tedy soud žalobu o zaplacení částky 165 001 Kč s příslušenstvím zamítl. (výrok I.)

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, žalobce je tak povinen zaplatit jí náklady řízení v celkové výši 300 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 1 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a/ cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.