24 C 356/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem Národní číslo , PSČ obec a číslo - obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zast. zákonným zástupcem jméno příjmení , datum narození bytem adresa zast. zákonnou zástupkyní jméno příjmení , datum narození bytem adresa žalované o: zaplacení 4 572 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení a dále pak částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení a částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna doplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 [číslo] [variabilní symbol], doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení 3 048 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému.

2. Ve věci nebylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, neboť dle nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 3133/19 není možné vydat platební rozkaz vůči nezletilému žalovanému, který nemá plnou procesní způsobilost a v řízení musí být zastupen zákonným zástupcem či opatrovníkem, přičemž žalovaná byla v době podání návrhu nezletilá.

3. Usnesením ze dne 7. 4. 2022 č. j. 24 C 356/2021-26 bylo řízení spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. 24 C 439/2021.

4. Soud tedy ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť žalovaná s tímto postupem souhlasila, když jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tedy souhlas žalované soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.

5. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně [dopravní prostředek] [číslo] neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.

6. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně [dopravní prostředek] [číslo] a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.

7. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně [dopravní prostředek] [číslo] neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.

8. Dále soud z dopisu zaslaného dne [datum] žalobkyní žalované a z podacího archu zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., a i toto má soud za prokázané.

9. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37), dále dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (zejména dle §18a), dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle §7) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému.

10. Dle ustanovení § 2550 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

11. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno.

13. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud rozsudkem bez nařízení jednání na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů, a to dle ustanovení § 2550, § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, a dále dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37), dále dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (zejména dle §18a), dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle §7).

14. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 2 občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Soudní poplatek se v této věci skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a doměřeného soudního poplatku ve výši 600 Kč. K výroku II. soud doplňuje, že vzhledem ke skutečnosti, že soud nevydal v agendě CEPR elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, byl doměřen doplatek soudního poplatku do plné výše podle položky 2 bodu 1, 2 a položky 1 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzhledem k tomu, že tento rozsudek je konečným rozhodnutím ve věci.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 968 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 572 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.