24 C 499/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená JUDr. jméno jméno , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o: zaplacení 3 048 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení a částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, avšak ten byl usnesením ze dne 3. 9. 2021 zrušen, neboť se ho nepodařilo řádně doručit žalovanému. Žalovaný byl vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Byl upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a podle § 115a o. s. ř. dojde pouze k veřejnému vyhlášení rozsudku. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu.

3. Usnesením ze dne 3. 12. 2021 č. j. 24 C 499/2021-20 bylo řízení spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. 24 C 553/2021.

4. Soud tedy ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil, když mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tedy souhlas žalovaného soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.

5. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně [dopravní prostředek] [číslo] neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou.

6. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně [dopravní prostředek] [číslo] neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou.

7. Dále soud z dopisu zaslaného dne [datum] žalobkyní žalovanému a z podacího archu zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., a i toto má soud za prokázané.

8. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37), dále dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (zejména dle §18a) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému.

9. Dle ustanovení § 2550 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

10. Podle ustanovení § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno.

12. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud rozsudkem bez nařízení jednání na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů, a to dle ustanovení § 2550, § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, a dále dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37), dále dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (zejména dle §18a).

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. Soud nepřiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Žalobkyni nic nebránilo uplatnit nárok proti žalovanému v jedné žalobě v rámci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 24 C 325/2021, ve kterém byla žalobkyni již náhrada nákladů řízení přiznána (shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 2432/11).