25 C 22/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Marvanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 489 445 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20 690,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 237 308,26 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115 667,80 Kč od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 468 754,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 469 454,26 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47 404 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal náhrady škody představující uhrazené náklady obhajoby ve výši 323 120,82 Kč, nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 220 000 Kč a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 300 000 Kč, to vše z trestního řízení vedeného Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, sp. zn. [spisová značka] (dále též„ posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo vedeno o pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku Trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum] a skončilo usnesením o zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. a) trestního řádu, které nabylo právní moci dne [datum].

2. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částečnou úhradu žalovanou, a to co do částky 352 976,06 Kč, sestávající z 299 976,06 Kč co do nároku na náhradu škody představující uhrazené náklady obhajoby a z 53 000 Kč co do nároku za nepřiměřenou délku řízení.

3. Žalovaná se bránila podané žalobě tím, že na základě žádosti a následném doprojednání odškodnila žalobce celkem částkou 352 976,06 Kč. Řízení trvalo 5 let a 5 měsíců, bylo vedeno před policejním orgánem a státním zástupcem. Věc byla právně složitá, stíháno bylo celkem [anonymizováno] osob. Za nepřiměřenou délku žalovaná dospěla k základní částce 66 250 Kč, kterou snížila o 30 % za složitost a zvýšila o 10 % za význam řízení pro žalobce. Žalovaná v řízení shledala vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, a proto konstatovala jeho nezákonnost a omluvila se. Žalobce ale dle žalované nedokládá příčinnou souvislost a skutečný vznik nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním stíháním, a proto žalobci nepřiznala zadostiučinění v penězích. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku i za nezákonné trestní stíhání, žalovaná namítla promlčení obou nároků. Co se týče nároku na náhradu škody představující uhrazené náklady obhajoby, žalovaná učinila spornými 5 zbývajících úkonů právní služby, za které náhradu škody nepřiznala.

4. Řízení bylo při jednání soudu dne [datum] částečně zastaveno, a to co do částky 352 976,06 Kč, která sestává z částky 299 976,06 Kč představující část nároku na náhradu nákladů obhajoby a částky 53 000 Kč, představující část nároku na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, neboť žalobce vzal žalobu v tomto rámci podáním ze dne [datum] pro úhradu částky ze strany žalované zpět. Dále bylo při jednání řízení částečně zastaveno co do částky 699,76 Kč, neboť žalobce vzal žalobu v tomto rámci zpět.

5. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované své nároky dne [datum]. Žalovaná žádost žalobce projednala stanoviskem ze dne [datum] a dne [datum] žalobci zaplatila částku 237 308,26 Kč. Následně žalovaná doprojednala nárok žalobce na náhradu nákladů obhajoby stanoviskem ze dne [datum] a dne [datum] žalobci zaplatila částku 115 667,80 Kč. Dále účastníci učinili nesporným, že po projednání nároku na náhradu nákladů obhajoby ze strany žalované, zůstalo mezi stranami sporných pouze 5 úkonů právní služby, a to sdělení obviněného ze dne [datum], studium spisu ze dne [datum], výslech [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (spolu s náhradou za cestovné a promeškaný čas), výslech [příjmení] [jméno] ze dne [datum] (spolu s náhradou za cestovné a promeškaný čas) a odůvodnění stížnosti k zajištění hotovosti ze dne [datum].

6. Z tabulky úkonů právní služby soud zjistil, že co do nároku na náhradu škody za uhrazené náklady obhajoby žalobce 5 zbývajících nároků účtoval následovně: úkon právní služby spolu s náhradou DPH a režijním paušálem v hodnotě 3 146 Kč za úkony studium spisu ze dne [datum], výslech [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a výslech [příjmení] [jméno] ze dne [datum]; půl úkonu právní služby spolu s náhradou DPH a režijním paušálem v hodnotě 1 754,50 Kč za úkony sdělení obviněného ze dne [datum] a odůvodnění stížnosti k zajištění hotovosti ze dne [datum].

7. Ze sdělení obviněného ze dne [datum] a datové zprávy vzal soud za prokázané, že žalobce [celé jméno žalobce] prostřednictvím svého obhájce policejnímu orgánu toho dne sdělil, že se nezúčastní výslechu [právnická osoba] s. r. o. Současně policejnímu orgánu rovněž k výslechům dalších společností, které budou provedeny, sdělil, že je mu známo, že se u uvedených společností nejedná o nefunkční struktury, nýbrž o aktivní subjekty. Současně obhájce žalobce navrhl, na co by se policejní orgán měl dotázat při výslechu obviněných.

8. Záznamem o nahlédnutí do trestního spisu ze dne [datum] bylo prokázáno, že obhájce žalobce [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] v substituci za [anonymizováno] [jméno] [příjmení] toho dne v době od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. nahlížel do trestního spisu v posuzovaném řízení, přičemž byl obhájci předán kompletní spisový materiál, celkem [anonymizováno] souborů o velikosti [anonymizováno] [tel. číslo] bajtů na flash disk.

9. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne [datum] bylo zjištěno, že toho dne byl v čase od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. ve [obec] proveden výslech obviněného [jméno] [příjmení], kterému byl přítomen obhájce žalobce [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] v substituci za [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

10. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne [datum] bylo zjištěno, že toho dne byl v čase od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. ve [obec] proveden výslech obviněného [příjmení] [jméno], kterému byl přítomen obhájce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

11. Vyúčtováním cestovních nákladů za účast na jednání dne [datum] a vyúčtováním cestovních nákladů za účast na jednání dne [datum] bylo prokázáno, že obhájce žalobce žalobci za každou z cest na výslechy vyúčtoval vždy částku 4 749 Kč (na trase [obec] – [obec] a zpět, [anonymizováno] ujetých km, s vozidlem [anonymizována tři slova] s průměrnou sptřebou7,1 l /100 km s cenou nafty 29,50 Kč a náhradou za 1 km 3,80 Kč a náhradou za promeškaný čas za [anonymizováno] hodin cesty).

12. Fakturou ze dne [datum] bylo prokázáno, že obhájce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobci vyúčtoval dne [datum] odměnu a náklady za poskytování obhajoby v posuzovaném trestním řízení v celkové výši 323 120,82 Kč.

13. Z výpisu z účtu [anonymizována tři slova] soud zjistil, že dne [datum] žalobce na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uhradil částku 323 120,82 Kč.

14. Osvědčením o registraci vozidla bylo prokázáno, že vozidlo [registrační značka], [značka automobilu], typ [anonymizováno] je evidováno na [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

15. Ze spisu Krajského státního zastupitelství v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti. Na [číslo listu] je usnesení o tom, že se vylučuje trestní věc obviněného žalobce [celé jméno žalobce] ze společného řízení vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], k samostatnému projednání s tím, že bude nadále vedena pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. Dne [datum] usnesení o zahájení trestního stíhání [anonymizováno] osob, včetně pod [číslo] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], v uvedeném řízení žalobce. Usnesení doručeno žalobci dne [datum], tudíž téhož dne. Trestní stíhání proti žalobci zahájeno dne [datum] pro podezření z trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku spáchaného formou účastníka ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Dne [datum] doručena blanketní stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] ze strany obviněného žalobce. Odůvodnění stížnosti doručeno [datum]. Usnesením ze dne [datum] stížnost zamítnuta. Dne [datum] protokol o výslechu obviněného, žalobce [celé jméno žalobce]. Dne [datum] výslech [příjmení] [jméno], [datum] výslech [příjmení] [jméno], [datum] výslech [jméno] [příjmení], [datum] výslech [jméno] [jméno], [datum] výslech [jméno] [příjmení] a [datum] výslech [jméno] [příjmení]. Za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] v řízení vyslýcháno několik svědků, a to v počtu [anonymizováno] osob. Dne [datum] vydána žádost o vydání příkazu k odposlechu, záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tresního řádu, a to včetně telefonních čísel, které používal žalobce, evidovaný na firmu [právnická osoba], na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO], které tedy používal žalobce. Záznam odposlechů na dobu od [datum] do [datum]. Dne [datum] průběžné vyhodnocení odposlechů. Dne [datum] rovněž průběžné vyhodnocení odposlechů. Dne [datum] průběžné vyhodnocení odposlechů, dne [datum] průběžné vyhodnocení odposlechů a [datum] úřední záznam o vyhodnocení odposlechů. Odposlechy vyhodnocovány i s ohledem na telefonní čísla, používaná panem žalobcem. Dne [datum] žádost o vydání příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 trestního řádu, a to na emailové adresy [email] a [email] a [email] [datum] záznam o průběžném vyhodnocení odposlechů a [datum] závěrečná zpráva z finančního šetření ze dne [datum], přičemž jedna ze zájmových osob byl žalobce [celé jméno žalobce] [datum]. Dne [datum] Okresní soud ve Zlíně vydal příkaz k domovní prohlídce. Dne [datum] protokol o provedení domovní prohlídky, právě že dne [datum] byla provedena na základě příkazu Okresního soudu ve Zlíně dne [datum] domovní prohlídka u osoby [celé jméno žalobce] – žalobce, při prohlídce byly vydány věci uvedené v protokole, jednalo se jak o technické věci, tak o dokumenty, dále o bankovky eur. Dne [datum] usnesení o vrácení věcí ze společnosti [právnická osoba] Usnesení ze dne [datum] – podle § 80 odst. 1 trestního řádu ve věci zkrácení daně vráceny věci žalobci. Dne [datum] protokoly o vrácení věcí. Dne [datum] další usnesení o vrácení věcí. Dne [datum] usnesení podle § 77b odst. 3 trestního řádu o zajištění věcí. Dne [datum] blanketní stížnost proti usnesení, kterým byl zajištěn jako náhradní hodnota finanční hotovost ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], stížnost doručena [datum] Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje. Odůvodnění stížnosti ze dne [datum] ze strany obviněného [celé jméno žalobce], doručeno Policii České republiky, Krajskému ředitelství Zlínského kraje [datum], z odůvodnění stížnosti vyplývá, že žalobce zásadně nesouhlasí s uvedeným usnesením o zajištění věcí ze dne [datum] s tím, že zajištěné finanční prostředky jsou společnosti [právnická osoba] a nikoliv žalobce, jakožto fyzické osoby. Žalobce v odůvodnění stížnosti opakovaně uvádí, že není důvod k trestnímu stíhání jeho osoby, jelikož se žádného trestného činu nedopustil, ani ve formě pomoci. Žalobce uvádí, že očekával, že bude trestní stíhání zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Žalobce navrhuje zrušení uvedeného usnesení. Stížnost předložena [datum] Okresnímu státnímu zastupitelství ve Zlíně. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] – stížnost podle § 148 odst. 1, písm. c) trestního řádu zamítnuta. [datum] návrh na zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, písm. a) trestního řádu, předloženo Krajskému státnímu zastupitelství v Brně ze strany policejního orgánu Krajského ředitelství policie Zlínského kraje. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v trestní věci obviněného [celé jméno žalobce] – žalobce, trestní stíhání podle § 172 odst. 1, písm. a) trestního řádu zastaveno, a to z důvodu, že je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

16. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu zejména ohledně trestního řízení a úkonů v něm učiněných, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud proto v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

17. S ohledem na dostatečná skutková zjištění soud pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy účastníků. Soud tak neprovedl důkazy týkající se nesporných skutkových tvrzení, neboť s tím účastníci souhlasili, a dále pak vyjádřením lékaře nebo znaleckým posudkem na prokázání stresové příčiny onemocnění žalobce z nezákonného trestního stíhání, neboť jak bude uvedeno níže, soud se zásahy do osobnostní sféry ani do zdravotního stavu žalobce nakonec nezabýval.

18. Po právní stránce soud posoudil předmětnou věc podle následujících ustanovení.

19. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“ nebo„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 2 Odpšk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

21. Podle § 5 Odpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

23. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 13 odst. 1 Odpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

26. Podle § 31a odst. 1 Odpšk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Podle § 14 odst. 1 Odpšk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Podle § 15 odst. 2 Odpšk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Podle § 26 Odpšk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

30. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a odst. 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

31. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

32. V řízení bylo prokázáno, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], na jehož základě bylo vedeno trestní řízení u Krajského státního zastupitelství v Brně, pod sp. zn. [spisová značka], proti žalobci pro podezření ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku a pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku spáchaného formou účastníka ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Toto nezákonné rozhodnutí bylo odklizeno usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým bylo trestní stíhání [celé jméno žalobce] – žalobce podle § 172 odst. 1, písm. a) trestního řádu zastaveno s právní mocí ke dni [datum].

33. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a 8 OdpŠk.

34. Po částečném zastavení k projednání zůstaly tyto uplatněné nároky - na náhradu škody představující uhrazené náklady obhajoby ve výši 22 445 Kč, nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 167 000 Kč a nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce ve výši 300 000 Kč.

35. Soud se nejprve zabýval zbývajícím nárokem žalobce na náhradu škody spočívající v uhrazených nákladech obhajoby v posuzovaném trestním řízení. Po věcné stránce zůstaly předmětem odškodnění úkony právní služby uvedené shora v rámci nesporných tvrzení účastníků.

36. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ a.t.“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

37. Pokud jde o úkon právní služby spočívající ve studiu spisu dne [datum], pak soud přisvědčil závěru žalobce, že bez tohoto nahlédnutí by jeho obhajoba v rámci trestního řízení nebyla v plném rozsahu možná, tedy lze uzavřít, že tento úkon byl nezbytným k odstranění nezákonného rozhodnutí. Soud tak má za to, že u uvedeného studia spisu lze vycházet z § 11 odst. 1 písm. f) a. t., když ve smyslu § 11 odst. 3 a. t. se jedná o právní úkony k těmto právním úkonům svou povahou a účelem nejbližší. Soud k tomuto doplňuje, že závěr o tom, že studium spisu je úkonem tak, jak jej soud posoudil výše, učinil i s ohledem na skutečnost, že žalobce samotný úkon prostudování spisu při skončení vyšetřování neúčtoval.

38. Pokud jde o výslechy obviněných [jméno] [příjmení] dne [datum] a [příjmení] [jméno] dne [datum] za účasti obhájce žalobce soud přiznal žalobci odměnu za tyto dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. e) a. t., neboť se jedná o účelné úkony v rámci poskytování obhajoby.

39. Pokud jde o odůvodnění stížnosti ze dne [datum] účtované jako ½ úkon právní služby, soud žalobci náhradu nákladů za tento úkon přiznal. Ačkoliv stížnost nesměřovala přímo proti vlastnímu nezákonnému rozhodnutí, nelze přehlédnout, že byla podána v přímé návaznosti na trestním stíhání, které se později ukázalo jako nezákonné. Dle názoru soudu spolu usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení o zajištění věci v uvedeném případě tak úzce souvisí, že je nutno stížnost proti usnesení o věci posuzovat analogicky jako stížnost proti usnesení o zahájením trestního stíhání, tedy jako ½ úkon právní služby, který směřuje k odstranění nezákonného rozhodnutí, i když nepřímo. Soud proto u uvedeného odůvodnění stížnosti vyházel z § 11 odst. 2 písm. d) a. t., když ve smyslu § 11 odst. 3 a. t. se jedná o právní úkony k těmto právním úkonům svou povahou a účelem nejbližší.

40. Za tyto uvedené úkony právní služby pak žalobci náleží náhrada škody. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku a pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, kdy byl žalobce ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na 10 let. Podle § 10 odst. 3 písm. c) a.t. se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. Podle § 7 a.t. pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku 2 300 Kč. Dále podle § 13 odst. 1, odst. 3 a.t., nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. K těmto částkám je třeba připočítat DPH v zákonné výši, jehož byl právní zástupce žalobce plátcem. Za jeden úkon právní služby spolu s režijním paušálem a náhradou 21 % DPH tak žalobci v uvedeném případě náleží částka 3 146 Kč (2 300 + 300 + 21% DPH), za ½ úkon právní služby pak částka 1 754,50 Kč (1 150 + 300 + 21% DPH). Žalobci tak náleží náhrada škody - odměna za 3,5 úkonu právní služby, paušální náhrada hotových výdajů a 21% DPH celkem ve výši 11 192,50 Kč (3x 3 146 + 1x 1 754).

41. Naopak pokud jde o sdělení obviněného ze dne [datum], soud náhradu za jeho provedení nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby účtovatelný podle advokátního tarifu, nýbrž o pouhé sdělení obviněného o jeho dalším postupu v řízení. Skutečnost, že obviněný v rámci sdělení policejnímu orgánu oznamoval své stručné poznatky k ostatním obviněným, nepostačuje dle názoru soudu k tomu, aby bylo možné takové sdělení podřadit pod právní úkon dle advokátního tarifu.

42. Pokud jde o škodu požadovanou žalobcem z titulu náhrady škody ve formě cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas jeho právního zástupce ve vztahu k výslechům obviněných [jméno] [příjmení] dne [datum] a [příjmení] [jméno] dne [datum], vznikla žalobci tvrzená škoda ve výši 4 749 Kč za cestu ke každému z výslechů, tedy celkem 9 498 Kč. Konkrétně se jedná o cestovné na každý z výslechů a zpět na trase 2x [obec] – [obec] – [obec] (ze sídla advokátní kanceláře do sídla Krajského ředitelství Policie ČR), tj. 2x 602 km při spotřebě 7,1 l /100 km, cenou motorové nafty 29,50 Kč a náhradou za 1 km jízdy 3,80 Kč; a dále o náhradu za promeškaný čas dle § 14 a. t. za 2x 12 promeškaných půlhodin á 100 Kč (2x 1 200 Kč).

43. Na základě shora uvedeného proto soud shledal žalobu důvodnou v tomto nároku co do částky 20 690,50 Kč (11 192,50 + 9 498), kterou žalobci přiznal ve výroku I. rozsudku. Spolu s tím soud uložil žalované ve smyslu § 1970 o. z. rovněž povinnost zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení z této částky od [datum] (tedy ode dne, kdy uplynulo 6 měsíců po uplatnění nároku u žalované) do zaplacení. Soud dále ve výroku I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobce zákonné úroky z prodlení z částek 237 308,26 Kč a 115 667,80 Kč, do nichž bylo řízení částečně zastaveno pro plnění ze strany žalované, a to vždy od [datum] do data jejich uhrazení žalovanou, tedy do [datum], resp. [datum]. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přitom stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

44. Ve zbytku požadovaného nároku na náhradu škody za uhrazené náklady obhajoby, tedy co do částky 1 754,50 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (součást výroku II. rozsudku).

45. Dále se soud zabýval zbývajícím nárokem žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 167 000 Kč a nárokem na zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce ve výši 300 000 Kč. Avšak vzhledem k námitce promlčení obou uvedených nároků na náhradu nemajetkové újmy vznesené ze strany žalované se proto soud nejprve zabýval její důvodností.

46. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

47. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

48. Podle § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

49. Pro počátek běhu promlčecí lhůty v uvedeném případě je tak posledním relevantním okamžikem právní moc posledního rozhodnutí ve věci, neboť dle § 32 odst. 3 Odpšk nemajetková újma v tomto případě neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

50. Posuzované trestní řízení bylo proti žalobci zahájeno dne [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, a skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání. Tento den (tj. [datum]) je nutno považovat za konec posuzovaného řízení pro účely kompenzačního řízení a tohoto dne se žalobce nejpozději dozvěděl o nemajetkové újmě mu vzniklé. Subjektivní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zákona u nároku na náhradu nemajetkové újmy jak z titulu nepřiměřené délky řízení, tak z titulu nezákonného trestního stíhání tak počala běžet fakticky dnem [datum]. Žalobce uplatnil oba tyto své nároky žádostí u žalované dne [datum], toho dne došlo ve smyslu § 35 odst. 1 zákona ke stavení promlčecí doby po dobu předběžného projednání nároku, nejdéle na dobu 6 měsíců. Žalovaná v 6 měsíční lhůtě nárok žalobce neprojednala, a proto začala promlčecí doba posléze znovu plynout dne [datum]. Po započtení [anonymizováno] dnů do konce promlčecí doby tato uplynula dne [datum]. Žaloba podaná u soudu dne [datum] tak byla podaná až po uplynutí promlčecí lhůty stanovené v § 32 odst. 3 Odpšk, a tudíž jsou oba posuzované nároky na náhradu nemajetkové újmy promlčeny.

51. Pokud jde o žalobcem uvedenou argumentaci ve vztahu ke vznesené námitce promlčení v tom směru, že tato je v rozporu s dobrými mravy, soud odkazuje na ustálenou judikaturu dovolacího soudu. Dovolací soud opakovaně k otázce možné aplikace korektivu dobrých mravů na žalovanou vznesenou námitku promlčení uvedl, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]; sp. zn. [spisová značka]; sp. zn. [spisová značka]; sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

52. V uvedeném případě je nutno posuzovat soulad s dobrými mravy u námitky promlčení uplatněné ze strany státu. Takové uplatnění promlčecí námitky (tedy ze strany státu či územního celku) by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, neboli pokud by se jednalo o tzv. šikanozní výkon práva, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací k výkonu práva založeného zákonem je úmysl poškodit či znevýhodnit jiného (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Skutečnost, že žalovaná se k nároku žalobce v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřila, lze hodnotit jako nežádoucí přístup ze strany státu, nelze ho však považovat za natolik závažný zásah, aby bylo možno uvažovat o nepřípustné šikaně žalobce, a tedy výkonu práva v rozporu s dobrými mravy (srov. tamtéž).

53. Soud tedy v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanou uplatněné námitky promlčení co do nároků na náhradu nemajetkové újmy v rozporu s dobrými mravy nejsou. Z výše popsaného průběhu odškodňovacího řízení se podává, že žalovaná žalobce odškodnila v části nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, který shledala důvodným, a námitku promlčení uplatnila fakticky pouze co do zbytku tohoto nároku. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou co do nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, žalovaná se žalobci v tomto rámci omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, přičemž tuto formu zadostiučinění vzhledem k okolnostem posoudila jako přiměřenou a posléze vznesla promlčení co do nároku žalobce na zaplacení finanční částky z tohoto titulu. Za této situace nelze dospět k závěru, že by žalovaná námitku promlčení zneužívala ve snaze vyhnout se plnění.

54. Pokud je namítáno uznání nároku jakožto celku částečným plněním ze strany žalované, pak ani tomuto soud ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. nevyhověl, neboť jak z obou stanovisek žalované, tak jejích vyjádření je jednoznačné, že co do zbytku žalovaná nárok neuznává, když přesně vysvětluje a vyčísluje, jak dospěla k výši poskytnutého zadostiučinění, tedy proč neuznává plnění nad tento rozsah.

55. K argumentaci žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn [ústavní nález] soud uvádí, že úprava § 32 odst. 3 OdpŠk je speciální úpravou běhu promlčení lhůty, a to i po nabytí účinnosti o.z., a dále že sama její délka v rozsahu 6 měsíců protiústavní není (jakkoli je slovy Ústavního soudu na hranici ústavnosti). Soud v tomto směru odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. [ústavní nález]:„ Nejde navíc jen o ne zrovna přehlednou zákonnou úpravu uplatnění nároku, v jejímž rámci platí dvojí režim – předběžné uplatnění nároku u„ úřadu“ jednajícího jménem státu a uplatnění nároku u soudu, ale zejména o délku lhůt samotných, jejichž (ne) přiměřenost se nachází na samé hranici ústavnosti. V případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy platí paradoxně - právě vzhledem k povaze této újmy - mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť„ orámovaná“ desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše„ odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení“.

56. Soud tak na základě uvedeného uzavřel, že oba nároky na náhradu nemajetkové újmy, tedy z titulu nepřiměřené délky řízení a nezákonného trestního stíhání, jsou promlčeny, a proto žalobu v tomto rámci co do částky 468 754,50 Kč (1 754,50 + 167 000 + 300 000) jako nedůvodnou výrokem II. zamítl. Soud v tomto výroku zamítl i nárok žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 469 454,26 Kč (468 754,50 + 669,76; do částky 669,76 Kč bylo řízení zastaveno dne [datum] na jednání soudu) od [datum] do zaplacení.

57. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když soud přiznal částečně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Žalobce byl úspěšný co do tarifní hodnoty 320 666,56 Kč na náhradě škody (299 976,06 + 20 690,50) a ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] co do tarifní hodnoty 50 000 Kč co do nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, neboť žalovaná na tento nárok částečně plnila po podání žaloby; celkem byl žalobce úspěšný co do tarifní hodnoty 370 666,56 (320 666,56 + 50 000), tedy z 88 %. Žalovaná pak byla úspěšná co do tarifní hodnoty 52 454,26 Kč (699,76 + 1 754,50 + 50 000), tedy z 12 %. Žalobci proto náleží poměrná náhrada nákladů řízení ve výši 76 % (odečtení úspěchu žalobce od úspěchu žalované). Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 4,5 úkonu právní služby á 10 020 Kč (soud vycházel z tarifní hodnoty 423 120,82 Kč – tj. 323 120,82 Kč + 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t + 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t.) za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání, účast na jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí, dále paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za 5 úkonů právní služby á 300 Kč a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 9 783,90 Kč Celkem činí náklady žalobce 47 404 Kč (76 % z celkových nákladů ve výši 62 373,90 Kč). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.