25 C 223/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 1 570 721 Kč s příslušenstvím a 120 232 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 570 721 Kč a částku 120 232 Kč se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek v zákonné výši od 19. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 11. 10. 2019 domáhala po žalované zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla k tomu, že byla žalována v roce 1999 [anonymizována dvě slova] [obec], s.p.ú., a to nejprve o zaplacení částky 989 437,36 Kč s příslušenstvím, což bylo následně rozšířeno na částku 2 494 972,11 Kč s příslušenstvím. [příjmení] se řešil u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně, coby subjekt transformovaný ze [anonymizována dvě slova] [obec] (takto zněla i původní firma žalobkyně v devadesátých letech), byla žalována z úvěrové smlouvy, kterou měl uzavřít s [anonymizována dvě slova] [obec], s.p.ú. Z [anonymizována dvě slova] [obec], s.p.ú. následně přešla vymáhaná pohledávka na společnost se sídlem v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([příjmení]) N°11 S.A. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] byl takový, že prvním rozsudkem prvostupňového soudu bylo žalobě vyhověno, následoval potvrzující rozsudek [název soudu] - [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Zde bylo rozhodnuto tak, že bylo žalobkyni konkrétně uloženo zaplatit protistraně částku 1 907 332,18 Kč s úrokem ve výši 4,8% p.a. z částky 969 000 Kč za dobu od 29.6.2004 do 30.6.2004, s úrokem 5,1 % p. a. z téže částky za dobu od 29.6.2004 do zaplacení. Navíc bylo žalobkyni uloženo zaplatit protistraně i 240 078,13 Kč na nákladech řízení a dále částku 1 669,90 Kč na nákladech státu. Uvedený rozsudek nabyl právní moci 4. 2. 2009. Na základě shora uvedeného rozsudku uhradila žalobkyně dne 5. 2. 2009 protistraně (spol. [anonymizováno] ([příjmení]) N°11 S.A.) na její účet (tuzemský účet č. [bankovní účet]) částku celkem 2 494 972,11 Kč. Žalobkyně tak činila na základě pravomocného rozsudku, když v případě nezaplacení na jeho základě proti němu mohla být bez dalšího vedena exekuce, popř. event.. na něj mohl být podán i návrh na konkurz. [název soudu] k dovolání žalobkyně rozsudek [název soudu], jak je uveden shora, a jak dle něj bylo plněno, v plném rozsahu zrušil - rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně na základě tohoto zrušujícího rozhodnutí žádala spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova]. o vrácení plnění. Ve věci samé bylo znovu pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem [název soudu] [číslo jednací] s právní mocí k 16.2.2015 a vykonatelností ke dni 20.2.2015, že žaloba se proti spol. [právnická osoba] v plném rozsahu zamítá a spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova]. bylo uloženo nahradit na nákladech řízení částku 370 524 Kč. Odmítnutí vrácení platby dle zrušeného rozsudku odůvodnila protistrana tím, že i přes zamítnutí žaloby zde je i nadále hmotněprávní nárok, který jí svědčí, a nic vracet nebude. Učinila tak i v situaci, kdy část uvedené platby (ve výši 240 078,13 Kč) byly náklady řízení. kde tato argumentace nemůže přicházet v úvahu ani teoreticky. Za situace, kdy protistrana dobrovolné plnění odmítá, neměla žalobkyně jinou možnost, než ve shora uvedeném řízení použít před jeho ukončením vzájemný návrh. Tento vzájemný návrh byl vyloučen z projednávané věci k samostatnému projednání a pro věcnou příslušnost postoupen k Okresnímu soudu ve [obec]. Zde věc projednávána pod sp.zn. [spisová značka], s právní mocí dne 29. 12. 2018 a vykonatelností dne 3. 1. 2019 byla ukončena ve prospěch žalobkyně a společnosti spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova]. bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 2 494 972 kč s 7, 75 % úrokem z prodlení z této částky od 26. 1. 2011 do zaplacení a náklady řízení ve výši 314 573 Kč. Žalobkyně zjistil, že její šance získat zpět uhrazenou částku 2 494 972,11 Kč nejsou reálné. Je zde tedy nezákonné rozhodnutí, a to původně pravomocné rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jehož nezákonnost byla konstatována rozhodnutím [název soudu] [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] na jehož základě žalobkyně plnila částku 2 494 972,11 Kč protistraně. Žalobkyně uplatnila částku 2 494 972 Kč v řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] jako náhradu škodu z nezákonného rozhodnutí po české republice. V tomto řízení žalobkyně uplatňuje částku 1 570 721 Kč (úroky z prodlení z částky 2 494 972 Kč pravomocně přiznané [anonymizována dvě slova] ve [obec] ve věci pod sp.zn. [spisová značka], a to kapitalizované za dobu od 27. 2. 2011 do 12. 4. 2019) a částku 120 232 Kč představující část nákladů řízení po vydání rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], konkrétně náklady za dovolací řízení a náklady navazující fází) se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek v zákonné výši od 19. 4. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 11. 10. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 1 570 721, 28 Kč a ve výši 120 232 Kč. Žalovaná namítá, že požadované náklady řízení vyplývají z výroku III. rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde bylo uloženo [právnická osoba] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 370.524 Kč. Jedná se tedy o rozhodnutí soudu, které žalované nepřísluší jakkoli přezkoumávat. Výrok uvedeného rozsudku nebyl nikdy zrušen jako nezákonný. V daném případě není možné shledat existenci odpovědnostního titulu. Co se týče nárok na úhradu výše specifikovaného úroku z prodlení (bod 1.), tak tento nelze posoudit jako škodu vzniklou žalobkyni v důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí. Žalovaná má za to, že žalobkyní tvrzený nárok na úhradu úroku z prodlení není ani škodou skutečnou (tou je jistina, z které je úrok z prodlení odvozován), ani ušlým ziskem (nejedná se o zhodnocení majetku, se kterým by žalobkyně mohly počítat při obvyklém běhu věcí). Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že nárok žalobkyně na úhradu shora specifikovaného úroku z prodlení vznikl žalobkyni z titulu porušení povinnosti primárního dlužníka uhradit dlužnou částku řádně a včas. Prvotní příčinou jeho vzniku tak není vydání předmětného nezákonného rozhodnutí.

3. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla podána žaloba žalobkyní [příjmení] bankou [obec], s.p. ú na nynější žalobkyni jako žalovanou v celkové výši 989 437,36 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žadatelky ze smlouvy o narovnání ze dne 1. 5. 1995. V řízení byl vydán dne 12. 4. 2007 [anonymizována dvě slova] v [obec], č.j. [číslo jednací], kterým bylo uloženo nynější žalobkyni zaplatit žalobci částku 2 257 632,18 Kč s příslušenstvím. [název soudu] na podkladě odvolání potvrdil dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozsudek s tím, že upravil pouze výši uložené povinnosti tak, že uložil nynější žalobkyni zaplatit částku 1 907 332,18 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 240 078,13 Kč. Právní moci předmětné rozhodnutí nabylo dne 4. 2. 2009. Nynější žalobkyně částku dne 5. 2. 2009 uhradila. Dne 30. 11. 2010 [název soudu] rozsudek, kterým rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a Krajského v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání. V novém řízení byl dne 4. 10. 2013 vydán rozsudek [anonymizováno] v [obec], č.j. [číslo jednací] a dále [datum rozhodnutí] rozsudek [anonymizováno] v [obec], č.j. [číslo jednací], kterým byla žaloba zamítnuta, [právnická osoba] bylo uloženo zaplatit nynější žalobkyni náklady řízení ve výši 370 524 Kč ve výrocích II. a III., pokud jimi bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalobkyně o zaplacení 2 4494 972,11 Kč s příslušenstvím (částky zaplacené žalobní dne 5. 2. 2009 prostistraně a protistranou nevrácenou) byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc v tomto rozsahu postoupena k dalšímu řízení u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto, že [právnická osoba] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] je povinna nynější žalobkyni zaplatit částku 2 494 972,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 26. 1. 2011 a dále, že je povinna nahradit nynější žalobkyni náklady řízení ve výši 314 573 Kč.

4. Z rozhodnutí [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně [název soudu] ve věci sp.zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým soud uložil žalované [příjmení] - [stát. instituce] zaplatit žalobkyni částku 2 494 972,11 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Takto bylo rozhodnuto o žalobním nároku na zaplacení náhrady škody, která měla být způsobena žalobkyni v důsledku nezákonného rozhodnutí, vydaného v řízení vedeném u [název soudu] pod [anonymizováno] [spisová značka], a to vyhovujícího rozsudku krajského soudu, jímž bylo žalobkyni v procesním postavení žalované uloženo zaplatit [právnická osoba] ([anonymizována tři slova] částku 1 907 332,18 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení a jej potvrzujícího rozsudku [název soudu] rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Rozsudek [název soudu] byl pro nezákonnost zrušen [název soudu] dne 30. 11. 2020 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a předmětné řízení skončilo zamítnutím žaloby z důvodu, že uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu. Škoda, jejíž náhrady se žalobkyně ve sporu domáhala, představuje ztrátu dobytnosti její pohledávky proti společnosti c na vrácení plnění v žalované výši, které této společnosti žalobkyně poskytla dne 5. 2. 2009. Podle žalobních tvrzení zmíněná společnost na žalobkyni výzvu k vrácení plnění nereagovala a žalobkyně zjistila, že šance získat zpět uhrazenou sumu, nejsou pro nemajetnost této společnosti reálné, když nevlastní v ČR žádný dohledatelný majetek. O vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, se žalobkyně dozvěděla ze sdělení [exekutorský úřad], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne 15. 6. 2015 s tím, že v daném řízení šlo o jistinu, která byla zaplacena v daném řízení.

5. Předmětem tohoto řízení je částka 1 570 721 Kč představující úroky z prodlení z částky 2 494 972 Kč pravomocně přiznané [anonymizována dvě slova] ve [obec] ve věci pod sp.zn. [spisová značka], a to kapitalizované za dobu od 27. 2. 2011 do 12. 4. 2019 a částka 120 232 Kč představující část nákladů řízení po vydání rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], konkrétně náklady za dovolací řízení a náklady navazujících fází se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek v zákonné výši od 19. 4. 2020 do zaplacení.

6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. věty první lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

7. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům:

8. Co se týče nárok na úhradu výše specifikovaného úroku z prodlení, soud se plně ztotožnil se závěrem žalované, že tento nárok nelze posoudit jako škodu vzniklou žalobkyni v důsledku nezákonného rozhodnutí. Žalobkyní tvrzený nárok na úhradu úroku z prodlení není ani škodou skutečnou (tou je jistina, z které je úrok z prodlení odvozován), ani ušlým ziskem (nejedná se o zhodnocení majetku, se kterým by žalobkyně mohly počítat při obvyklém běhu věcí). Nárok žalobkyně na úhradu shora specifikovaného úroku z prodlení vznikl žalobkyni z titulu porušení povinnosti primárního dlužníka ([právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] [příjmení]) uhradit dlužnou částku řádně a včas. Prvotní příčinou jeho vzniku tak není vydání předmětného nezákonného rozhodnutí – rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu musí být příčinná souvislost postavena najisto. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Pro posouzení odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je právně významnou otázka příčinné souvislosti konkrétní majetkové újmy, jejíž náhrady se poškozená domáhá, s nezákonným (tj. zrušeným) rozhodnutím, nikoliv s rozhodnutím, jímž bylo vadné rozhodnutí zrušeno, a byl tak napraven nezákonný stav. Taktomu je i v tomto případě, kdy bylo pro nezákonnost zrušeno pravomocné rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], na základě kterého žalobkyně zaplatila [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno] částku 2 494 972,11 Kč. Zrušením tohoto rozhodnutí ztratila žalobkyně povinnost tuto částku zaplatit, avšak úroky z prodlení z této částky vzniklé tím, že [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalobkyni zaplacenou částku již nevrátila řádně zpět, již nejsou v příčinné souvislosti s nezákonností vydaného rozhodnutí o povinnosti zaplatit částku 2 494 972,11 Kč.

9. Rovněž požadované náklady řízení žalobkyní vyplývají z výroku III. rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde bylo uloženo [právnická osoba] ([příjmení]) N°11 S.A zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 370.524 Kč. Toto rozhodnutí však nebylo pro nezákonnost zrušeno dle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Není zde dána prvotní podmínka odpovědnosti za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb., tedy existence nezákonného rozhodnutí.

10. Soud proto žalobu jako nedůvodnou z výše uvedených důvodů zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení, jelikož žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náhradu nákladů řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření se k žalobě, účast u jednání dne 20. 5. 2020, vyjádření ze dne 21.3. 2022, účast u jednání dne 4. 5. 2022) ve výši 300 Kč za úkon podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 200 Kč.