25 C 227/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 138 312 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 18 687 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 18 687 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 119 625 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 119 625 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 560 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal odškodnění jednak majetkové újmy ve výši 8 000 Kč a dále nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a to v částce 130 312 Kč. Částka 8 000 Kč je požadována za zaplacenou zálohu na znalecký posudek z oboru písmoznalectví, znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] v trestním řízení, které bylo zahájeno proti žalobci usnesením Policie ČR, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 27. 12. 2008 pro trestný čin dle § 148 t. z., později byl žalobce zproštěn žaloby a předmětné rozhodnutí je tak nezákonné. Z těchto důvodů na zrušení nezákonného rozhodnutí žalobce vynaložil 8 000 Kč za předmětný znalecký posudek, za který však ze strany žalované, která plnila na nákladech obhajoby částku, tato nebyla zaplacena. Ve vztahu k nepřiměřené délce trestního řízení žalobce uvedl, že žalobci byla přiznána částka žalovanou ve výši 109 688 Kč, kdy má za to, že tato částka je nepřiměřená, neboť je nutno vyjít z částky 15 000 Kč za každý rok řízení navýšený o 60% s ohledem na význam řízení pro účastníka, tedy měla by být přiznána částka 240 000 Kč, vzhledem k tomu, že žalobci byla přiznána částka 109 688 Kč, pak požaduje ještě dále 130 312 Kč.

2. Žalovaná se ve svém vyjádření učinila nespornou tu skutečnost, že proti žalobci bylo vedeno nezákonné trestní řízení, sporu pak je, zda žalobce doloží vynaložení nákladů za znalecký posudek ve výši 8 000 Kč a dále zda odškodnění za nepřiměřenou délku řízení poskytnuté ze strany žalované v částce 109 688 Kč bylo přiměřené. Strana žalovaná dospěla k základní částce 146 250 Kč, jež byla snížena o 40% s ohledem na značnou složitost věci a naopak zvýšena o 15% s poukazem na zvýšený význam řízení pro žalobce.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o skutečnosti, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 2. 2. 2018 s tím, že ze strany žalované byla plněna částka 109 688 Kč na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, rovněž nebylo sporu ohledně skutečnosti, že ze strany žalobce došlo k pořízení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví v rámci trestního řízení, kdy nebylo sporu, že ze strany žalobce byla zaplacena částka ve výši 637 Kč, tato částka byla i žalovanou zaplacena. Nesporné bylo, že v rámci řízení Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, kdy tento byl později v průběhu trestního řízení obžaloby zproštěn. Zároveň nebylo sporu, že řízení u MS v Praze vedené pod sp. zn. [spisová značka] trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Spornou pak zůstala otázka, zda ze strany žalobce byly vynaloženy náklady na zaplacení částky ve výši 8 000 Kč za znalecký posudek a zda žalobci náleží vyšší odškodnění za nepřiměřenou délku řízení.

4. Ve vztahu k zjištění konkrétní délky tohoto trestního řízení z obsahu trestního spisu Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil: Usnesením Policie ČR, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 27. 12. 2007 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin dle § 148 t. z. s tím, že toto usnesení dle doručenky bylo doručeno žalobci 9. 1. 2008, v r. 2008, 2009 byly prováděny výslechy obviněných, když se jednalo o více jak 39 osob, dále byli slyšeni svědci v této věci, byly prováděny dva znalecké posudky z oboru ekonomika Ing. [příjmení], od 1. 1. 2010 pak došlo k překvalifikování trestné činnosti, která byla kladena obviněným za vinu dle § 240 odst. 1, 2, 3 ve spolupachatelství dle § 223 t. z., žalobce si podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 1. 2008. Řešilo se mnoho otázek spojených s různými smlouvami mezi firmami, jejich daňová evidence a povinnost, dotazy byly vznášeny na velké množství finančních subjektů-bank, pojišťoven, firem v průběhu podzimních měsíců r. 2011 byly podány návrhy na obžalobu po tom, co došlo v druhé polovině roku r. 2011 k prostudování spisu ze strany obviněných a jejich obhájců, rovněž byly podány návrhy na doplnění dokazování ze strany obviněných. Obžaloba k soudu byla podána dne 30. 5. 2012. Po podání obžaloby byly ze strany některých obhájců podány návrhy na předběžné projednání obžaloby v červnu, v červenci 2012, dále byla zde dána žádost jednoho z obviněných o zrušení peněžité záruky, která byla soudu předložena 9. 7. 2012, zároveň ze strany některých obhájců v srpnu 2012 byly požadovány zálohy na odměnu za zastupování některých obviněných, ze strany soudu tak bylo rozhodnuto o odměně, resp. záloze dne 12. 9. 2012, rovněž na konci r. 2012 byly další návrhy obviněných na vyloučení trestní věci k samostatnému projednání, ze strany soudu 8. 1. 2013 při neveřejném zasedání bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání několika obviněných s tím, že rozhodnutí bylo doručeno obviněným s tím, že ze strany státního zástupce ve věci bylo podáno odvolání dne 15. 1. 2013, později odůvodněné podáním ze dne 22. 1. 2013, ze strany některých obviněných v únoru 2013 došlo k vyjádření, věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze 12. 3. 2013, ze strany soudu bylo ve věci rozhodnuto 28. 5. 2014 tak, že usnesení bylo zrušeno, věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že spis byl doručen MS v Praze 26. 6. 2014, ve věci jednoho z obviněných bylo navrženo, aby trestní stíhání jednoho z obviněných bylo předáno do Nizozemí k trestnímu stíhání, zároveň bylo zjištěno, že jeden z obviněných byl zadržen ve Spolkové republice Německo a dodán do výkonu trestu v jiné věci, ze strany některých právních zástupců obviněných dne 13. 11. 2013 bylo žádáno o poskytnutí zálohy na odměnu, o tom soudem rozhodnuto 20. 11. 2013, rovněž došlo k vyplacení těchto částek, ze strany znaleckého ústavu, který byl ustanoven soudem pak bylo žádáno, aby byl povolen konzultant, zároveň ze strany dalších právních zástupců bylo žádáno o přiznání zálohy na odměnu, znalecký posudek, který byl vyžádán ze strany soudu byl soudu doručen na konci dubna r. 2014, ze strany soudu znalecký posudek byl proplacen 30. 4. 2014, ze strany Vrchního soudu v Praze týkající se některých obviněných pak usnesení soudu prvého stupně, kterým zastavil stíhání některých obviněných bylo zrušeno 28. 5. 2014, při neveřejném zasedání 28. 8. 2014 bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání některých obviněných, proti tomuto usnesení si podal opravný prostředek státní zástupce a to dne 1. 9. 2014, rovněž si stížnosti podali někteří obvinění, k odůvodnění stížnosti státního zástupce došlo 11. 9. 2014, zároveň bylo zjištěno, že jeden z obviněných zemřel 12. 11. 2013 v zahraničí, což pak bylo zjišťováno přes úřad v Brně, zároveň bylo rozhodnuto o ustanovení obhájce tomu z obviněných, který vypověděl plnou moc svému obhájci a nezvolil si jiného, dále došlo ke zničení věci, která byla zajištěna v průběhu trestního řízení – platební karty, při neveřejném zasedání 25. 11. 2014 bylo zastaveno trestní stíhání proti zemřelému obviněnému, věc Vrchnímu soud v Praze byla předložena 11. 12. 2014, dne 24. 5. 2016 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze, když Vrchní soud v Praze rozhodl dne 31. 3. 2016 tak, že zrušil rozhodnutí týkající se zastavení trestního stíhání několika osob, ze strany jednoho z obviněných bylo požádáno o vrácení peněžité záruky podáním ze dne 17. 2. 2015, další obhájci žádali o přiznání zálohy na odměnu, o těchto ze strany soudu bylo rozhodnuto, zároveň bylo řešeno, že jeden z obviněných byl v insolvenčním řízení, kdy byla poskytována součinnost insolvenčního správce k jeho žádostem ze dne 1. 4. 2015, dále se řešila ta skutečnost, že jedním ze zástupců obviněných byl advokát, který zemřel, proto se řešil jeho nástupce, ze strany soudu bylo rozhodováno o poskytnutí záloh v červnu 2016, poté, co bylo rozesláno rozhodnutí Vrchního soudu, rovněž docházelo k proplacení těchto záloh ze strany soudu, jedna ze zástupkyň žádala o zproštění povinnosti nutné obhajoby, zároveň bylo zjištěno, že další z obviněných [jméno] [příjmení] zemřel, zároveň někteří z obviněných se vzdali svého obhájce, resp. žádali o ustanovení nového obhájce, ze strany soudce bylo požádáno o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení dne 20. 8. 2016 s tím, že byl dán souhlas ze strany vedení Městského soudu v Praze, dne 12. 9. 2016 bylo zastaveno trestní stíhání tří osob ve vztahu k některým skutkům, rovněž téhož dne bylo zastaveno trestní stíhání ve vztahu k jednomu ze zemřelých obviněných, ze strany soudu bylo nařízeno na základě pokynů soudce ze dne 6. 10. 2016 hlavní líčení na dny 14.- 16. 11. 2016, 18. 11. 2016, 28. 11. 2016 – 2. 12. 2016, zároveň v mezidobí bylo rozhodováno o ustanovení zástupců některým obviněným, při hlavním líčení 14. 11. 2016 bylo zjištěno, že některým obžalovaným nebylo doručeno předvolání s tím, že se ani nepodařilo některým obhájcům spojit se s obžalovanými, jednání bylo za účelem opětovného předvolání, resp. vypátrání obžalovaných odročeno na dny 6.-10 2. a 13.- 17. 2. 2017. Zároveň ze strany soudu byl vydán příkaz k zatčení ve vztahu k jednomu z obžalovaných a to dne 28. 11. 2016, příkaz k zatčení byl vydán téhož dne rovněž ve vztahu k dalšímu z obžalovaných, celkem se jednalo o 3 příkazy k zatčení. Někteří z obžalovaných byli předvoláváni prostřednictvím Policie ČR s žádostmi o doručení předvolání, zároveň spis byl dne 15. 12. 2016 předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti jednoho z obžalovaných týkající se zastavení trestního stíhání v určitém skutku, kdy Vrchním soudem v Praze dne 26. 1. 2017 stížnost obžalovaného byla zamítnuta, spis vrácen MS v Praze 2. 2. 2017, v měsíci prosinci 2016, lednu 2017 byly sdělovány zprávy ze strany Policie ČR ve vztahu k doručování předvolání a obžaloby některým z obviněných, rovněž bylo rozhodováno o propuštění některých obžalovaných ze zatčení, kteří byli zatčeni na základě příkazu k zatčení vydaného ze strany rozhodujícího předsedy senátu, dne 20. 1. 2017 v neveřejném zasedání bylo rozhodnuto, že ve vztahu k jednomu z obžalovaných trestní řízení bude vedeno jako proti uprchlému, když bylo zjištěno, že hledaná osoba se nachází v Bolívarovské republice Venezuela. Zároveň ze strany soudu byly zajištěny opisy z evidence rejstříku trestů fyzických osob ve vztahu k obžalovaným, poté hlavní líčení proběhlo dne 6. 2. 2017, tento den byli slyšeni někteří obžalovaní, hlavní líčení bylo přerušeno do 7. 2. 2017, při hlavním líčení dne 7. 2. 2017 byli slyšeni další obžalovaní, hlavní líčení pokračovalo 8. 2. 2017 výslechem dalších obžalovaných, 9. 2. 2017 byli slyšen další obžalovaní, 13. 2. 2017 bylo pokračováno v hlavním líčení, slyšeni další obžalovaní, hlavní líčení dále probíhalo ve dnech 14. 2. 2017, přičemž mezi dalším hlavním líčením bylo předvoláváno množství svědků, někteří svědci se z hlavního líčení omlouvali, hlavní líčení pak proběhlo 10. 4. 2017, byli slyšeni svědci, čteny listinné důkazy, 11. 4. 2017, 12. 4. 2017, přičemž hlavní líčení bylo přerušeno do 15. 5. 2017. Dne 15. 5. 2017 proběhlo další hlavní líčení, kdy byli slyšeni svědci, v hlavním líčení bylo pokračováno dne 16. 5. 2017, dne 17. 5. 2017, zároveň byly založeny do spisu trestní rozsudky týkající se některých obžalovaných s ohledem na otázku případného uložení trestu, v hlavním líčení bylo pokračováno dne 29. 5. 2017, 30. 5. 2017 s tím, že za účelem závěrečné porady a vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 24. 7. 2017. Dne 24. 7. 2017 byl ve věci vyhlášen rozsudek s tím, že ve vztahu k nynějšímu žalobci byl tento žalobce obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) t.ř. Rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne 16. 11. 2017, kdy při vyhlášení osvobozujícího zprošťujícího rozsudku se obžalovaný, resp. jeho obhájce ve věci nevyjádřil a rovněž se nevyjádřil státní zástupce.

5. Skutečnost, že žalobce zaplatil částku ve výši 8 000 Kč, byla prokázána výpisem z účtu žalobce u [anonymizováno] banky a potvrzením [anonymizováno] banky o osobě, na kterou je veden účet u [anonymizováno] banky, ze které byla zaplacena částka ve výši 8 000 Kč dne 22. 2. 2012 (prokázáno výpisem z účtu žalobce za období 10. 2. – 9. 3. 2012 spolu s potvrzením bankovního ústavu k předmětnému účtu ze dne 8. 10. 2020).

6. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle ustanovení § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, nebo b) nesprávným úředním postupem.

8. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení, nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

11. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má dle odst. 2 citovaného ustanovení ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle ustanovení § 31a OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a) ,b), § 7 odst. 1, § 8, § 13, § 31 odst.1 a 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení dosud nezaplacené náhrady nákladů za zaplacený znalecký posudek při obhajobě v trestním řízení ve výši 8 000 Kč, odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobce ve výši 130 312 Kč.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen byl částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a před podáním žaloby, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

15. V řízení bylo prokázáno, že usnesením Policie ČR, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 27. 12. 2007 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin dle § 148 t. z. s tím, ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb, trestního řádu, trestní stíhání žalobce bylo zrušeno zprošťujícím rozsudkem pravomocně ke dni 16.11.2017. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

16. Objektivní odpovědnosti za škodu (resp. nemajetkovou újmu) z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

17. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda nárok ve výši 8 000 Kč spočívající v nákladech na obhajobu za znalecký posudek je co do jeho výše po právu, zda žalobci tyto náklady vznikly, když samotný právní nárok žalobce shledal důvodným v souladu s ust. § 31 odst.1 Z.č. 82/1998 Sb., což shledala i žalovaná, jež plnila zčásti za vynaložený posudek částku ve výši 637 Kč, když žalobce doložil žalované zaplacení této částky. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda ve výši 8000 Kč, když tuto částku zaplatil znalkyni [příjmení] [příjmení] za znalecký posudek použitý v trestním řízení při své obhajobě a tato částka tak představuje účelně vynaložené náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí.

18. Ve vztahu k druhému nároku odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení se s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a zjištěný skutkový stav soud zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení s průtahy došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přičemž mezi účastníky nebylo sporu o nepřiměřené délce trestního řízení. Délku řízení je nutné ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva hodnotit jako nepřiměřenou, pokud délka řízení neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě soudu, nikoliv účastníků řízení. Celkově ve svých rozhodnutích Evropský soud pro lidská práva upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat, pouze však za předpokladu, že celková doba řízení není nepřiměřená. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Již z tohoto důvodu není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popř. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované ve Sbírce zákonů jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí, pod č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srov. Stanovisko).

19. Při posuzování této otázky se soud zabýval jednak celkovou délkou řízení a jednak tím, zda v průběhu výše uvedeného řízení došlo k průtahům ve vyřizování věci. Celková délka řízení je ve vztahu k žalobci 9 let a téměř 11 měsíců (od 9.1.2008 doručení usnesení o zahájení trestního stíhání do 16.11.2017 právní moci rozhodnutí odvolacího soudu). Po skutkové stránce se jednalo o velmi obtížnou a rozsáhlou věc, kdy se jednalo o obvinění většího počtu osob z tvrzených daňových úniků, kdy v jednu chvíli stíháno bylo i 44 osob pro zkrácení daně, poplatku s tím, že se mělo jednat o rozsáhlou činnost, byly zjišťovány skutečnosti k většímu množství firem týkající se účetnictví, jejich smluv, plnění, s tím spojeny dotazy na množství firem, bankovních i nebankovních institucí. S touto skutečností se pojila i procesní složitost spojená s rozhodováním o všech návrzích obhájců, o jejich zálohách na odměny, případných nových žádostech o nové obhájce, věc byla spojena i s mezinárodním prvkem v tom směru, že byly některé osoby zadrženy v zahraničí, u některé se předávalo trestní stíhání do zahraničí, vydávaly se příkazy k zatčení. V průběhu řízení došlo k úmrtí jednoho z obhájců, obviněného v zahraničí, s čímž byla spojena delší doba zjištění, zda se jedná o totožnou osobu. Rovněž bylo vypracováno více znaleckých posudků z oblasti ekonomiky, účetnictví, ve věci bylo rozhodováno opakovaně na dvou stupních soudní soustavy v otázce zastavení trestního stíhání vůči některým osobám, co do chování žalobce, jeho chování k délce řízení nepřispělo. Ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení bylo zjištěno jedno delší období nečinnosti soudu v rozsahu téměř 1 roku u Vrchního soudu, kdy mu bylo předloženo usnesení s opravným prostředkem dne 11.12.2014 a tento ve věci rozhodl 31.3.2016 s tím, že spis byl vrácen soudu I. stupně dne 24.5.2016.

20. V souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva soud zhodnotil řízení globálně, celou jeho délku a dospěl k tomu, že žaloba je důvodná, když řízení ve svém souhrnu trvalo nepřiměřeně dlouho i přes svoji velkou složitost po procesní i skutkové stránce s ohledem na nečinnost ze strany Vrchního soudu a skutečnost, že se jednalo o trestní řízení, když délka řízení ve svém celku neodpovídala i přes svoji právní, skutkovou a procesní složitost přiměřené délce trestního řízení. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že délka řízení nebyla přiměřená.

21. Dále se soud zabýval otázkou, zda vznikla v majetkové sféře žalobců škoda nebo zda v jeho osobnostní sféře vznikla nemajetková újma. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva (srov. Stanovisko). Vzhledem k tomu, že žalovaná ani netvrdila, že by žalobci újma nevznikla, soud vyšel z výše uvedené právní domněnky a vzal vznik újmy na straně žalobce za prokázaný.

22. Konečně se pak soud zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Vzhledem k tomu, že Stanovisko (resp. judikatura Evropského soudu pro lidská práva) vychází z toho, že právě nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, neboť tato újma vzniká samotným porušením práva, dospěl soud k závěru, že je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobce.

23. Soud tak konstatoval, že všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu jsou splněny. S ohledem na celkovou délku řízení a skutečnost, že se jednalo o trestní řízení, má soud zato, že přiměřeným odškodněním nemajetkové újmy nemůže být konstatování porušení práva a žalobci je nutné přiznat finanční odškodnění nemajetkové újmy. Soud se proto zabýval tím, zda přiznané zadostiučinění ze strany žalované je dostačující. Při stanovení výše odškodnění soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu v Brně, a to zejména se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v Brně sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, kdy se soud domnívá, že je možné za každý rok řízení přiznat částku ve výši 15 000 Kč s tím, že za prvé dva roky tak částku lze přiznat pouze v poloviční výši s ohledem na skutečnost, že během prvních dvou let je tato újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá. Částku 15 000 Kč soud považuje za adekvátní s ohledem na celkovou délku řízení, která nepřekročila 10 let. Jestliže tedy v posuzované věci trvalo řízení ve vztahu k žalobci 9 let a necelých 11 měsíců, přiměřené zadostiučinění by odpovídalo přibližně základní částce ve výši 133 750 Kč. Soud však tuto částku dále modifikoval v souladu s ust. § 31a odst.3 Z.č.82/1998 Sb., a to následovně. Přiznanou výši přiměřeného zadostiučinění snížil o 50 % z důvodu procesní, skutkové i právní složitosti shora uvedené. V důsledku postupu soudu-jednoho většího průtahu Vrchního soudu částku zvýšil o 10 %. S ohledem na postup žalobce ve věci základní částku nijak nemoderoval, když tento se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Z hlediska významu řízení pro žalobce soud vycházel ze skutečnosti, že se jednalo o trestní řízení, kde z hlediska typu řízení týkající se otázky viny a trestu je řízení se zvýšeným významem pro účastníky, ve vztahu k žalobci soud částku zvýšil z tohoto důvodu o 30 %, přičemž toto procentuální zvýšení považuje za dostatečné. Po modifikaci shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobci by měla být přiznána částka ve výši 120 375 Kč. Ze strany žalované již byla plněna částka 109 688 Kč, proto zavázal žalovanou k dosud nezaplacenému rozdílu mezi částkou, jež by měla žalobci náležet, a dosud vyplacenou, tedy ve výši 10 687 Kč.

24. Zároveň soud přiznal i požadovaný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč a z částky 10 687 Kč, když nárok byl uplatněn u žalované dne 2.2.2018, šestiměsíční lhůta k projednání nároku uplynula dne 2.8.2018 a v souladu s ust. § 15 Z.č.82/1998 Sb. ode dne následujího, tj. od 3.8.2019, je žalovaná v prodlení, požadovaná výše úroku z prodlení pak není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 a proto žalovanou zavázal k této povinnosti (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalovanou částku zamítl (výrok II. rozsudku), když pro přiznání vyššího odškodnění neshledal důvody a přiznané odškodnění považuje za dostatečné.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve vztahu k nároku na odškodnění majetkové újmy žalobce byl úspěšný co do 100%, ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy pak byl rovněž plně úspěšný co do základu, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Nákladům řízení v dané věci odpovídá částka 24 560,39 Kč po zaokrouhlení ve výši 24 560 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby, kdy za každý z úkonů právní služby přísluší částka 3 420 Kč (soud vycházel z tarifní hodnoty 58 000 Kč – u odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku ve výši 130 312 Kč do součtu soud dal pouze částku 50 000 Kč jako tarifní hodnotu-v tomto směru blíže srovnej rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 1435/2015) á úkon (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 8.10.2020, 12.11.2020) dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. 9 odst. 4 písm. a) a použití § 12 odst.4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) za použití § 11 odst.1 písm.a), d),g) AT, dále 4x režijní paušální náhrada, každá ve výši 300 Kč dle ust.13 odst. 3 citované vyhlášky, dále cestovné k 2 jednáním k soudu z místa kanceláře právního zástupce žalobce ([obec] [obec] a zpět v délce jedné cesty 46,4 km, tedy k jednomu jednání v celkové délce 92,8 km, 2 jednání celkem: 185,6 km) za použití vozidla [příjmení] [příjmení] [jméno] se spotřebou 10,6 /7,6/8,7 litrů benzínu na 100 km dle velké technického průkazu k vozidlu, kdy cestovné bylo stanoveno ve výši 1312,06 Kč při sazbě základní náhrady ve výši 4,20 Kč za 1 km a ceně benzínu 95O 32 Kč za litr dle Vyhlášky č. 358/2019 Sb., dále náhrady za ztrátu času strávené na cestě k jednání a zpět dle § 14 odst.3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, když cesta k jednání a zpět trvala dvě hodiny, tudíž za 2 jednání (tam i zpět) 4 hodiny v částce 800 Kč, a 21% DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. (výrok III. rozsudku). Soud žalobci nepřiznal náklady za uplatnění nároku u žalované, když dle § 31 odst.4 Z.č. 82/1998 Sb. za ně náhrada nepřísluší.

26. Lhůta k plnění ve vyhovujícím výroku o věci samé i ve výroku nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst.1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.