25 C 236/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 1 062 736 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 542 569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 2. 10. 2019 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 2. 10. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 2. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 11.2019 domáhala zaplacení částky 1 062 736 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že usnesením Policie ČR, [číslo jednací] – [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok] [číslo] bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání, doručeno žalobkyni dne 25. 10. 2016, pro pomoc ke zvlášť závažnému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 260 odst. 2,, odst. 5 trestního zákoníku, pro pomoc ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 256 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Dne 3. 8.2018 byla podána obžaloba. Dne 12. 11. 2018 byla žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, č.j. [číslo jednací], zproštěna obžaloby, rozsudek nabyl právní moci dne 14. 12. 2018. Vůči žalobkyni bylo vydáno tak nezákonné rozhodnutí. Žalobkyně požaduje zaplacení nákladů na právní služby ve výši 562 736 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč.

2. Podáním došlým soudu dne 10. 12. 2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 420 167 Kč s příslušenstvím ohledně uplatněných nákladů na právní služby. Soud proto usnesením ze dne 12. 10. 2020, č.j. 25 C 236/2019-147 řízení co do zaplacení částky 420 167 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od 2. 10. 2019 do zaplacení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 10. 2020.

3. Podáním došlým soudu dne 26. 2. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 54 530 Kč, když tato částka byla žalovanou žalobkyni vyplacena na náhradě nákladů v trestním řízení stanoviskem žalované ze dne 23. 1.2020. Podáním došlým soudu dne 23. 12.2020 žalobkyně tuto částku rozšířila o příslušenství.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nesporným, že žalobkyně u ní uplatnila dne 31. 3. 2019 nárok na náhradu škody spočívající v uplatněných nákladech obhajoby ve výši 562 736 Kč a nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí ve výši 500 000 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne 23. 1. 2020 přiznala žalobkyni náhradu škody na obhajném ve výši 54 530,46 Kč a stanoviskem ze dne 26. 6. 2020 částku 31 823 Kč spočívající v nákladech právního zastoupení vynaložených [anonymizována dvě slova] Celkem přiznala žalovaná na nákladech obhajoby 86 353,46 Kč. Ohledně uplatněného nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí, žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za to se žalobkyni omluvila. Toto považuje žalovaná za dostatečné, když narušení dobrého jména žalobkyně a nejistotu žalobkyně ohledně dalšího fungování společnosti nemá za doloženou.

5. Při jednání dne 25. 3. 2021 žalobkyně navrhla změnu žaloby v tom, že požaduje zaplacení částky 30 000 Kč z nezákonného rozhodnutí s příslušenství a částky 70 000 Kč s příslušenstvím jako nemajetkovou újmu, když bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. V ostatním vzala žalobkyně žaloby zpět. Při jednání dne 3. 6. 2021 soud navrženou změnu usnesením připustil.

6. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby co do částky 542 569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od 2. 10. 2019 do zaplacení řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. ve výroku II. zastavil.

7. Žalovaná vznesla námitku ohledně nároku na odškodnění z nepřiměřené délky řízení.

8. Z přípisu žalované ze dne 1. 4. 2019 a ze žádosti žalované ze dne 26. 2. 2019 má soud prokázáno, že žalobkyně uplatnila dne 31. 3. 2019 nárok na náhradu škody spočívající v uplatněných nákladech obhajoby ve výši 562 736 Kč a nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí ve výši 500 000 Kč u žalované. Žalovaná stanoviskem ze dne 23. 1. 2020 přiznala žalobkyni náhradu škody na obhajném ve výši 54 530,46 Kč a stanoviskem ze dne 26. 6. 2020 částku 31 823 Kč spočívající v nákladech právního zastoupení vynaložených [anonymizována dvě slova] Celkem přiznala žalovaná na nákladech obhajoby 86 353,46 Kč. Ohledně uplatněného nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí, žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za to se žalobkyni omluvila (prokázáno stanoviskem ze dne 23. 1. 2020 a stanoviskem ze dne 26. 6. 2020. Obsahem spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] má soud prokázán následující průběh trestního řízení: dne 25. 10. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně, jako čtvrté obviněné, ze spáchání pomoci ke zvlášť závažnému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), k § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku, a pomoci ke zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c), k § 256 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Spolu celkem 6 obviněných, usnesení o zahájení trestního stíhání má celkem 20 stran. Byl ustanoven opatrovník žalobkyni dne 22. 11. 2016, neboť jednatelé žalobkyně figurují v postavení svědků. Dne 1. 11. 2016 podává žalobkyně stížnost proti zahájení trestního stíhání, dále doplňuje dne 7. 12. 2016. Rozhodnuto o stížnostech žalobkyně a ostatních obviněných bylo usnesením zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, dne 16. 12. 2016 s tím, že stížnosti byly zamítnuty. Dne 14. 12. 2015 podává jeden z obviněných návrh na zastavení trestního stíhání. Stejně tak další obviněný 6. 1. 2016, dále 4. 7. 2017. Dále podávají další spoluobvinění dne 28. 11. 2016 návrh na doplnění dokazování výslechem svědků, dne 17. 6. 2015 přikládají listinné důkazy. Opatření přibrání znalce z odvětví Kriminalistická počítačová expertiza ze dne 20. 4. 2015. Provedeny domovní prohlídky, prohlídky ostatních prostor a pozemků, výslechy obviněných svědků. Přibráni znaleci k podání znaleckých posudků. Dne 29. 1. 2018 zasláno vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis. Žalobkyně prostudovala spis po skončení vyšetřování dne 22. 2. 2018. Dále výslech svědků dne 20. 3. 2018. Opětovné vyrozumění o možnosti prostudovat spis z 20. 3. 2018. Žalobkyně opětovně prostudovala spis po skončení vyšetřování dne 28. 3. 2018. Návrh na podání žaloby ze dne 22. 5. 2018. Dne 8. 8. 2018 podána obžaloba proti 10 obžalovaným. Obžaloba byla v rozsahu 102 stran. Konána hlavní líčení hlavním líčení dne 1. 10. 2018, 4. 10. 2018, 11. 10. 2018, 15. 10. 2018, 18. 10. 2018 a 29. 10. 2018, 12. 11. 2018. Dne 12. 11. 2018 vyhlášen rozsudek, kdy byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž jsou obžalovaní stíháni. Rozsah rozsudku 106 stran. Rozsudek nabyl právní moci 14. 12. 2018 ve vztahu k žalobkyni. Z bodu 114 rozsudku, list 7888 má soud prokázáno, že nalézací soud dospěl ke shodnému závěru, když samotná obžaloba byla především postavena na výpovědi svědka [jméno] [příjmení] z přípravného řízení. Svědek však u hlavního líčení zcela změnil svoji výpověď, a jeho výpověď je tak shodná s výpovědí svědků, kteří jak u přípravného řízení, tak u hlavního líčení, zcela odmítali spáchání jakékoliv trestné činnosti. V této souvislosti soud bere, z rozhodující výpovědi svědků [titul]. [jméno] [příjmení], za rozhodující v dané věci soud bere skutečnost, že tvrzení stavbyvedoucího v rámci [právnická osoba] o účasti společnosti na předchozích stavebních akcích nebylo možné, a především nutné ověřit, a nelze klást k tíži [právnická osoba]. Oproti tomu [právnická osoba] [obec] skutečně kvalifikační předpoklad nedoložila a samotný postup [právnická osoba] v žádném případě nelze hodnotit jakožto úmyslné jednání, které lze podřadit pod úmyslnou trestnou činnost. Z tohoto důvodu proto soud, v souladu s návrhy obou procesních stran, dané jednání [anonymizována dvě slova] obžaloby zprostil.

9. Výslechem jednatele žalobkyně má soud prokázáno, že žalobkyně má dvě základní činnosti, a to administrace veřejných zakázek, a dále administrace dotačních titulů, ať je to z evropských či národních zdrojů. Trestní řízení zasáhlo dle jeho výpovědi do chodu žalobkyně tak, že odešel [titul]. [příjmení] – společník a jednatel, odešla [titul]. [jméno] [příjmení], zaměstnankyně, která měla na starosti administraci veřejných zakázek. Ve společnosti byli 2 jednatelé a 4 zaměstnanci. Sektor veřejných zakázek je velmi citlivý, žalobkyně nemá vůbec žádnou reklamu, je to všechno o nějakém doporučení. Lidé, kteří měli zájem o dotaci, tak v podstatě, když zjistili, že je žalobkyně prošetřována, tak neměli zájem komunikovat. Kauza byla medializována. Odchod [titul] [příjmení] má soud prokázáno i úplným výpise z obchodního rejstříku žalobkyně, který byl jednatelem žalobkyně, zánik funkce 20. února 2016, vznik funkce 1. prosinec 2005.

10. Výkazem zisků a ztrát za rok 2016, 2017, 2018, 2019, 2020 má soud prokázáno, že za rok 2016 byl čistý obrat za účetní období 2 718 000 Kč, za rok 2017 čistý obrat 4 912 000 Kč, za rok 2019 10 854 000 Kč, za rok 2020 4 325 000 Kč.

11. Medializaci trestního stíhání žalobkyně má soud prokázanou zprávou z ČTK ze dne 16. 4. 2015 – Policisté zadrželi 4 muže a 1 ženu už v úterý, hrozí jim až 12 let vězení, není uvedeno jméno žalobkyně, na internetových stránkách [webová adresa] – [anonymizována čtyři slova] [ulice] [anonymizováno] se připojuje k trestnímu řízení proti bývalým zaměstnancům 22. 4. 2015, opět zde není uvedeno jméno žalobkyně, čte článek z [anonymizováno] – 2 % z milionu v kauze dotačních podvodů padlo další obvinění z 12. srpna 2016 s tím, že bylo rozšířeno obvinění o dalšího obviněného, opět zde není dáno jméno žalobkyně, [webová adresa] – Úředníci podle obžaloby pomáhali čerpat Evropské dotace za desítky milionů ze dne 1. 10. 2018, na lavici obžalovaných usedla kromě několika businessmanů i trojice úředníků regionálního operačního programu, dále pětici obžalovaných mužů doplňují podnikatelé [jméno] [příjmení] se svými firmami [anonymizována dvě slova] a [jméno] a [jméno] [příjmení], zmiňováno jméno žalobkyně, dále na [webová adresa] – článek, že Krajský soud ve Zlíně stále nerozhodl v případě neoprávněného čerpání evropských dotací zmiňována [právnická osoba], článek na [anonymizováno] – Za dotační podvody padly peněžité tresty, další obžalované soud zprostil, ze dne 12. listopadu 2018, peněžitými tresty s tím, že uvedeno, že 4 firmy soud obžaloby zprostil, není uvedeno jméno žalobkyně.

12. Nemajetková újma z nezákonného rozhodnutí. Na základě provedeného dokazování soud v prvé řadě zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterou žalobkyně žalobou požadovala, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, příčinná souvislost a vznik škody a nemajetkové újmy. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně svůj nároky u žalované uplatnila dne 31. 3. 2019, žalovaná stanoviskem ze dne 23. 1. 2021 konstatovala nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne 25. 10. 2016. Je zde tedy existence nezákonného rozhodnutí dle ust. § 7 zákona 82/1998 Sb, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení Krajským soudem v Brně pod sp.zn. [spisová značka], a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 10.2016. Za dané situace soud dále posuzoval, zda žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s příslušným nezákonným rozhodnutím tvrzená nemajetková újma a zda jí náleží peněžité zadostiučinění v penězích.

13. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jako„ rozhodnutí R 67/2016“)). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

14. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a vyslovení omluvy nebo zda žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Povaha trestní věci. Žalobkyně byla stíhána ze spáchání pomoci ke zvlášť závažnému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), k § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku, a pomoci ke zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c), k § 256 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Jde o druh trestné činnosti, která nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter, jak je tomu např. u násilné trestné činnosti. Délka trestní řízení činila ve vztahu k žalobkyni 2 rok a 1 měsíce, kdy rozhodoval soud I. stupně meritorně. Soud hodnotí délku jako přiměřenou vzhledem k tomu, že v řízení se nevyskytly ničím neodůvodněné průtahy. Co se týká následků, které byly způsobeny trestním stíháním v osobnostní sféře žalobkyně, tak tyto má za prokázané jednak výslechem jednatele žalobkyně a jednak výkazem zisku a ztrát. Soud má za to, že bylo poškozeno dobré jméno žalobkyně a zasaženo do profesního života žalobkyně. Činnost žalobkyně, na kterou se specializuje - administrace veřejných zakázek a administrace dotačních titulů, vykonává malý počet subjektů. Soud uvěřil výpovědi jednatele žalobkyně, že došlo k poškození dobrého jména žalobkyně, když z výkazu zisku a ztrát má soud prokázán pokles zisku, který po ukončení trestního stíhání se zdvojnásobil. Trestní stíhání mělo tak dopady do podnikání žalobkyně. Věc byla medializována.

16. Soud poté, kdy veškeré okolnosti dané věci zvážil a výše rozebral, uzavřel, že náhrada nemajetkové újmy ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy je nedostačující. Při posuzování odpovídajícího zadostiučinění soud neopominul též vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. září 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, který formuluje tzv. zásadu proporcionality spočívající ve srovnání dané věci s obdobnými případy resp. s jinými případy s přihlédnutím k jejich odlišnostem. Soud srovnal věc s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 23 C 100/2012 a odvolacího soudu sp.zn. 16 Co 157/2016, kdy trestní stíhání trvalo 3 roky za trestný čin porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem dle § 124d odst. 1 trestního zákona, spáchaný ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Byly prokázány obavy stěžovatele o svoji profesní budoucnost. Bylo přiznáno finanční odškodnění ve výši 50 000 Kč, navýšeno však z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání. Soud po srovná ní dospěl k závětu o výši přiměřeného zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, s ohledem na přiměřenou délku trestního stíhání v případě žalobkyně. Její podnikání sice bylo po určitou dobu omezeno trestním stíháním tím, že klienti žalobkyni neoslovovali, ale po ukončení trestního stíhání tomu již tak nebylo. Rovněž soud žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši z této částky od 2. 10. 2019 do zaplacení, když žalovaná je v prodlení dle § 15 OdpŠk, ve výroku II. a co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou ve výroku III. zamítl. O delší lhůtě k plnění pro žalovanou bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. z důvodu administrativních, soudu známy z jeho činnosti.

17. Nemajetková újma z nepřiměřené délky řízení. Dle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postup podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí tohoto zákona neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žádala o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. až při jednání dne 25. 3. 2021. Žalobkyně se ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. dozvěděla o vzniklé nemajetkové újmě rozhodnutím soudu o zproštění obžaloby, které nabylo právní moci dne 14. 12. 2018. Žalobce uplatnila nárok na odškodnění až dne až dne 25. 3. 2021, tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí doby dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. |V případě nepřiměřené délky řízení je stěží myslitelné, že by se žalobkyně o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu dozvěděla později než okamžikem skončení řízení. Nemajetková újma spočívá právě v nejistotě ohledně výsledku řízení a skončením řízení je tato nejistota odstraněna a újma dovršena (srov. rozsudek NS, sp.zn. 30 Cdo 96/2011). Žalovaná vznesla námitku promlčení, soud hodnotí námitku promlčení žalované jako důvodnou a z tohoto důvodu soud žalobu zamítl ve výroku III co do zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř., tak, že přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. z paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon (tím v tomto řízení bylo vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast u jednání dne 23. 5. 2021, 3. 6. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 10. 6. 2021).