25 C 31/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 12 021 130 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 12 021 130 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, došlou soudu dne 16. 8. 2021, domáhal náhrady škody ve výši 12 021 130 Kč. V žalobě tvrdil, že dne 19. 10. 2015 byl [stát. instituce] zadržen, a téhož dne bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání usnesením [stát. instituce] [stát. instituce] [anonymizováno] [obec], [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací] pro trestný čin zločinu úplatku dle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák. Trestní stíhání proti žalobci bylo rozšířeno dne 18. 1. 2016 usnesením [stát. instituce] [stát. instituce] [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova], [číslo jednací] o pokračující přečin podplácení podle § 332 odst.1 tr. zák. Žalobce byl usnesením [název soudu] sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) t.ř. Písemný slib jako náhrada vazby nebyl přijat. Vazba započala od 19. 10. 2015 v 08:53 hod. Proti tomuto usnesení podal stížnost, kdy [název soudu] usnesením ze dne 9. 12. 2015 rozhodl tak, že jej ve výroku nepřijetí písemného slibu zrušil z důvodu nemožnosti nahrazení vazby dle § 67 písm. b) t.ř. písemným slibem a ve zbytku potvrdil. Vazební důvod dle § 67 písm. b) t.ř. skončil ke dni 18. 1. 2016. Následně [název soudu] rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] o ponechání žalobce ve vazbě z důvodů dle § 67 písm. a), c) t.ř. Žalobce podal stížnost, kdy [název soudu] usnesením ze dne 4. 4. 2016 rozhodl tak, že usnesení soudu prvého stupně zrušil a propustil žalobce z vazby. [název soudu] usnesením ze dne 6. 5. 2016 poté ponechal žalobce na svobodě a současně přijal písemný slib jakožto náhradu vazby. Dne 27. 6. 2019 byl žalobce rozsudkem [název soudu] zproštěn na hlavním líčení jak z pokračujícího zločinu přijetí úplatku, tak z pokračujícího přečinu podplácení, neboť nebylo prokázáno, že by se pokračující zločin přijetí úplatku a pokračující přečin uplácení stal. [název soudu] následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné. Vedle žalobce byly stíhány ještě další dvě osoby [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], které byly rovněž pravomocně zproštěny obžaloby. Žalobce byl tedy vystaven trestnímu stíhání, v rámci kterého byl pravomocně zproštěn od všech skutků, neboť nebylo prokázáno, že se staly a umístěn ve vazbě od 19. 10. 2015 do 4. 4. 2016, tedy 169 dní. Žalobce požaduje ušlý zisk. Žalobce poukazuje, že ze zprošťujícího rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], konkrétně odstavce 10. odůvodnění plyne, že žalobce si v průběhu doby od 2014 do května 2015 přišel na částku 4 201 559 Kč. Žalobce dále uvádí, že výše uvedená částka 4 201 559 Kč byla obdržena v souvislosti s podnikáním v oblasti autoškol se zaměřením na cizí státní příslušníky, přičemž žalobce tuto činnost řídil (odstavec 1 odůvodnění rozsudku). Obdržená částka 4 201 559 Kč pak odpovídá 72 osobám, kdy každá z osob hradila rozdílnou částku podle rozsahu služeb, avšak v průměru to vychází na 58 355 Kč za jednu osobu. Jelikož se liší i počet účastníků za měsíc, který se pohybuje od 10 do 1 účastníka za měsíc, tak v průměru lze počítat se 4 účastníky za měsíc. Jak plyne z výroku II. rozsudku [název soudu], další zákazníci autoškoly následovali i po květnu 2015, kdy do srpna přibyli další 3 účastníci autoškoly, tedy lze očekávat, že jím provozovaná autoškola by vykonávala činnost i nadále nebýt intervence orgánů činných v trestním řízení. Za dobu 5 a půl měsíce tak žalobci ušel zisk ve výši 1 283 810 Kč (58 355 Kč x 22 uchazeč,) v důsledku žalobcova umístění ve vazbě. Ani po propuštění z vazby však žalobce nemohl pokračovat ve svých aktivitách, neboť z odůvodnění usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] nebo z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] soudy považovaly žalobcovo podnikání za trestné a i z tohoto důvodu na žalobce uvalili předstižnou vazbu. Žalobce byl tedy nucen přerušit své aktivity v provozu autoškoly až do právní moci zprošťujícího rozsudku. Až žalobcův slib o omezení podnikatelské činnosti rozptýlil obavy státního zástupce a [název soudu] o tom, že nebude nutné omezit žalobce mj. i předstižnou vazbou. Žalobce tedy nevykonával svou činnosti po dobu více jak 46 měsíců, což znamená, že žalobce přišel v průměru o min. 184 klientů, tedy ušel zisk ve výši 10 737 320 Kč. Žalobce uplatnil náhradu škody u žalované dne 31. 12. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí, učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 31. 12. 2020 uplatnil nárok na ušlý zisk ve výši 12 021 130 Kč, který mu měl být způsoben v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o vazbě a nezákonným trestním stíháním v trestním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] Stanoviskem ze dne [datum rozhodnutí] žalovaná žalobci nevyhověla. Žalovaná konstatovala, že ohledně žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání. Lze také konstatovat, že v daném případě vzniklo žalobci právo na náhradu škody způsobené rozhodnutí o vazbě dle § 9 odst. 1 OdpŠk, neboť na něm byla vykonána vazba, kterou si nezavinil a následně byl obžaloby pravomocně zproštěn. Žalovaná nemá prokázáno, že by žalobce v době předmětného vazebního stíhání, resp. trestního stíhání měl nárok na určitý zisk, který by mu v důsledku vazby a následného trestního stíhání ušel. Bylo zjištěno, že [název soudu] ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2019 konstatoval, že pokud v autoškole nedošlo u frekventantů k naplnění počtu hodin, jak vyžaduje zákon, nenaplňuje to ještě znaky trestného činu, ale bylo by to důvodem pro správní řízení směřující k odebrání registrace autoškoly ve smyslu § 6 zák. č. 247/2000 Sb. Z tohoto žalovaná dovozuje, že kdyby nebylo zahájeno trestní stíhání žalobce, bylo by zcela jistě zahájeno správní řízení, v němž by byla žalobci odebrána registrace autoškoly, žalobce by tak stejně nemohl provozovat autoškolu a nemůže tedy tvrdit, že mu ušel za toto období zisk, nehledě na to, že od půlky května 2015 do 19. 10. 2015, kdy byl zadržen, neměl v souvislosti s provozováním autoškoly žádný zisk. Nijak tedy neprokázal tvrzení, že od 20. 10. 2015 mu nějaký zisk ušel. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že žadatelovo jednání by mohlo být právně kvalifikováno jako podvod a že se u žalobce jednalo o obcházení zákona. Žalobcův požadavek se tak jeví jako nemravný, neboť provozoval činnost v rozporu se zákonem. Dále žalovaná namítá, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť žalobce sice činnost autoškol zajišťoval, ovšem reálně ji prováděly kapitálové společnosti, a to [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] [anonymizována tři slova].

3. Žalobce uplatnil nárok na ušlý zisk v souvislosti s nezákonným trestním stíháním a nezákonnou vazbou v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] u žalované, jak má soud prokázáno z přípisu žalované ze dne 15. 10. 2021, dále z uplatnění nároku ze dne 28. 12. 2020. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 10. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná nárok žalobce zamítla.

4. Ohledně průběhu trestního řízení bylo zjištěno následující. Dne 19.10.2015 byl žalobce [stát. instituce] zadržen a téhož dne bylo proti němu zahájeno trestní stíhání usnesením [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno] [obec], [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací], pro trestný čin zločinu úplatku dle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] byl vzat žalobce do vazby z důvodů uvedených v ust. § 67 písm. a), b), c) tr. řádu, kdy vazba žalobce započala od 19.10.2015 8:53 hod., a písemný slib jako náhrada vazby nebyl přijat. Ke stížnosti žalobce [název soudu] usnesením ze dne 19. [číslo], [číslo jednací] to 404/ 2015 51, výrok o nepřijetí slibu zrušil z důvodu nemožnosti nahrazení vazby písemným slibem a ve zbytku potvrdil. Trestní stíhání proti žalobci bylo rozšířeno dne 18.1.2016 usnesením [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova], [číslo jednací], o pokračující přečin podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě z důvodu uvedených v ust. § 67 písm. a), c) tr. řádu. Žalobce si proti usnesení podal stížnost, o níž rozhodl [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] tak, že usnesení [název soudu] zrušil a propustil žalobce z vazby. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] byl žalobce zproštěn obžaloby jak z pokračujícího zločinu přijetí úplatku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán, tak i z pokračujícího přečinu podplácení, neboť zčásti nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán, a zčásti v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl [název soudu] svým usnesením ze dne 5. 3. [číslo] č.j. [číslo jednací] tak, že odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné (usnesení [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno] [obec], [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací], [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována tři slova] [číslo], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova], [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne 5. 3. [číslo] č.j. [číslo jednací]).

5. Z protokolu o výslechu žalobce jako osoby podezřelé učiněného policejním orgánem v [obec] dne 19. 10. 2015 má soud prokázáno, že co se týče zaměstnání a postavení v něm, žalobce uvedl, že pracuje ve firmě matky, nazývána [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], vývoj softwaru, poradenství, jeho měsíční příjem činí 1 000 € za měsíc. Dále při svém výslechu uvedl, že vyvinul software,„ samy autoškoly k nám chodily kvůli marketingu“, dělá pouze nábor. Získává lidi prostřednictvím internetu a zprostředkovává je autoškole. Není jednatelem ve [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] [rok], není ani jednatelem ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], žalobce dělal pouze nábor. K otázce vyšetřovatele, kde se vyjádřil, jakým způsobem je vyplácen či odměňován odpověděl, že si v současné době žalobce nevyplácí žádný honorář, žalobce je pouze odpovědný za domovské stránky, aby se zákazníci o produkt zajímali, uvedl, že je nemajetný.

6. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že žalobce byl zproštěn obžaloby, a to za skutek, kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od r. 2014 do května 2015 jako jednatel společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení], organizační složka, provozující autoškolu v [obec], nabízel prostřednictvím webových stránek [právnická osoba] [anonymizována tři slova] případných uchazečům získání řidičských oprávnění pro různé skupiny v rozsahu, jak má na mysli zák. č. 247/2000 Sb. o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel na území ČR, kdy v rámci této nabízené služby také garantoval 100 % úspěšnost těchto uchazečů při získání řidičského oprávnění v ČR, přičemž v úmyslu opatřit sobě neoprávněný finanční prospěch v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu spočívající zejména v ochraně způsobu provádění výuky a výcviku řidičů v ochraně řádného výkonu zkoušek z odborné způsobilosti žadatelů o řidičské oprávnění a v ochraně splnění podmínek udělení a držení řidičského oprávnění žádal o jednotlivých zájemců peněžní úplatky, které byly v nabídce k získání řidičských oprávnění deklarovány jako cena za požadované řidičské oprávnění, kdy takový finanční úplatek byl konkrétním žadatelem hrazen z části ve [příjmení] republice Německo a z části v sídle [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] v [obec], přičemž těmto žadatelům, kteří ve své zemi nezískali, ale především pozbyli řidičského oprávnění, a to zpravidla pro jízdu pod vlivem alkoholu, dále pro jízdu pod vlivem omamně-psychotropních látek či pro tzv.„ vybodování“ za požadovaný finanční úplatek poskytl neoprávněnou výhodu oproti ostatním žadatelům o řidičské oprávnění spočívající zejména v tom, že uchazeči o řidičské oprávnění, především ze [příjmení] republiky Německo byli v této autoškole v ČR vedeni jako prvožadatelé k získání odborné způsobilosti k získání řidičského oprávnění, a v rozporu se zák. č. 247/2000 Sb. o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel umožnil prostřednictvím zaměstnanců své autoškoly, kteří vykonávali zákonem předepsaný výcvik a výuku k získání odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění, aby tito žadatelé nemuseli absolvovat celou zákonem předepsanou výuku a výcvik v příslušném časovém rozsahu, zejména pak výcvik praktického řízení motorových vozidel, kdy dále po nepravdivém a takto vykázaném splnění podmínek rozsahu výuky a výcviku těchto uchazečů byli tito uchazeči prostřednictvím dalších sjednaných autoškol přihlášeni ve smyslu § 32 zák. č. 247/2000 Sb. ke zkoušce z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění, a to u [stát. instituce], a v průběhu vykonávání elektronického testu z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel byla těmto jednotlivým uchazečům v rámci žalobce již předem deklarovaného slibu, spočívající ve 100 % úspěšnosti k získání odborné způsobilosti, poskytnuta další neoprávněná výhoda ze strany sjednaných tlumočnic z českého jazyka do německého jazyka, a to [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], které uchazečům napovídaly, která odpověď na danou otázku v testu je správná, a to především tím, že před správnou odpovědí vyslovily s uchazečem předem domluvené německé slovo„ oder“, a tuto nápovědu prováděly v takovém rozsahu, aby všichni žadatelé u zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy prospěli, a tím splnili zákonem požadované podmínky pro udělení odborné způsobilosti k získání odborné způsobilosti k získání řidičského oprávnění pro danou skupinu, přičemž obdržel peníze za získání vyjmenovaných osob řidičského oprávnění v rozsahu 72 osob, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, dále žalobce a [jméno] [příjmení] byli zproštěni obžaloby pro skutek, kterého se měli dopustit tím, že žalobce v přesně nezjištěné době nejméně od dubna 2014 do května [číslo] jako jednatel společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení], organizační složka provozující autoškolu v [obec] se sídlem v [obec] s [jméno] [příjmení] jako učitelkou autoškoly [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] současně jako tlumočnicí jazyka německého ve společném úmyslu obstarání věci obecného zájmu opakovaně poskytoval za [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] v celkové výši nejméně 75 000 Kč za to, že [jméno] [příjmení] nejméně od 14. 4. 2014 do 27. 7. 2015 ve zkušební místnosti [stát. instituce] při ústním tlumočení testových otázek v průběhu vykonávání elektronických testů z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel uchazečů [anonymizována tři slova], organizační složka, kterými byli převážně občané [příjmení] republiky [země], takových uchazečům s příslibem od žalobce později poskytnutého finančního úplatku ve výši 1 000 Kč za každého uchazeče úmyslně napovídala správné odpovědi na jednotlivé otázky v testu každého uchazeče, a to zejména tím, že když žadatel neznal správnou odpověď na zadanou otázku, tak před správnou odpovědí vyslovila s uchazečem předem domluvené německé slovo„ oder“ jakož v některých případech rovnou přečetla jen správnou odpověď, a tímto jednáním, tedy způsobem svého ústního tlumočení do jazyka německého docílila toho, že 75 uchazečů uspělo u zkoušky a to, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž jsou obžalovaní stíháni a z části v žalobním návrhu označený skutek není trestním činem.

7. Z odůvodnění má soud prokázáno z bodu 9., že na základě provedených důkazů činil soud zásadní závěr, že v případě autoškoly [anonymizována dvě slova] nešlo o žádnou„ fake autoškolu“, tedy autoškolu pouze na oko, nýbrž o skutečnou autoškolu, která zaměstnávala pracovníky jak administrativní, disponovala tak učitelem, měla vlastní vůz pro praktické jízdy. Disponovala na adrese [ulice] prostorami administrativními učebnami, i prostorami ubytovacími. Jak uvedli shodně svědkové k výuce, skutečně docházelo, byť v rozsahu menším, než jaký vyžaduje zákon č. 247/2000 Sb. o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, který v § 15 odst. 2 stanovuje minimální počet hodin základní výuky a výcviku odkazem na přílohu [číslo] pro skupinu B 36 hodin teoretické výuky a 34 praktického výcviku. Svědkové sice nebyli schopni uvést přesný počet hodin teoretické výuky a praktického výcviku, resp. počty pouze odhadovali, avšak lze souhlasit s obžalobou, že žadatelé nemohli během krátkodobých pobytů v ČR absolvovat předepsané výukové povinnosti v zákonem požadovaném rozsahu. Na stranu druhou v autoškole fungoval propracovaný e-learningový systém umožňující samostudium za využití počítačového vzdělávacího softwaru, který mohl počet strávených hodin v učebně s vyučujícím suplovat, přičemž takovou možnost samostudia připouští i ust. § 18 zákona. Pokud je o nižší počet hodin praktického výcviku jízd, ten obžalovaný vysvětlil tím, že z valné většiny šlo o již zkušené řidiče s dlouholetými praktickými zkušenostmi, které se nezapomínají podobně jako jízda na kole, a proto u nich nebylo třeba tolik hodin praktických jízd. Nicméně, tyto úvahy lze uzavřít tak, že pokud v autoškole nedošlo u frekventantů k naplnění počtu hodin, jaký vyžaduje zákon, nenaplňuje to ještě znaky trestného činu, ale bylo by to důvodem pro správní řízení směřující k odebrání registrace autoškoly ve smyslu § 6 zák. č. 247/2000 Sb. Z provedených důkazů v bodu 10. má soud dále prokázáno i to, že 72 osob uvedených v obžalobě skutečně zaplatilo za absolvování autoškoly a služby s tím souvisejících celkovou částku po přepočtu 4 201 559 Kč. Uvedená částka vyplývá jednak z účetních dokladů zajištěných při domovní prohlídce v prostorách autoškoly v [obec], jednak z údajů uváděných jednotlivými svědky. Dále má soud za bezpečně prokázané, že hlavní slovo v autoškole v bodě 11. měl žalobce. Žalobce si vymyslel systém zařizování formálního pobytu na území ČR uchazečům, stejně jako zařizování formálních náležitostí k prokázání jejich podnikatelských aktivit. V bodě 15. se uvádí, že podle obžaloby měl obžalovaný uchazečům uvedeným v bodě 1. poskytnout neoprávněnou výhodu spočívající v tom, že nemuseli absolvovat celou zákonem předepsanou výuku a výcvik v příslušném časovém rozsahu, zejména pak výcvik praktického řízení motorových vozidel. Jak bylo ale výše uvedeno, i příp. nižší počet odjetých jízd nezpůsobil žádný problém uchazečům v praktické části závěrečných zkoušek, přičemž žádný z nich ve své výpovědi nebrojil proti nedostatečné výuce, a to zjevně proto, že jim nebyl znám ČR zákonem stanovený rozsah výuky a výcviku. Dále soud poukazuje, že pokud by obžalovaný i po změně názoru magistrátu na vydávání řidičských průkazů cizincům nadále nabízel, že po absolvování autoškoly [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] tito mohou získat řidičský průkaz v ČR, ačkoliv nesplní náležitosti přechodného pobytu uchazeče na území ČR v trvání nejméně 185 dní, bylo by možno uvažovat o právní kvalifikaci jeho jednání coby podvodu, avšak takovou právní kvalifikaci nemohl soud v daném případě akceptovat, neboť nebyla zachována zásada tzv. jednoty skutku. Dále o tom, že obžalovaný získal žalovaným jednáním finanční prospěch ve výši 4 201 559 Kč, nešlo smyšlenou autoškolu, ale o fungující podnik s řadou výdajů – nájmy, výplaty zaměstnanců a učitelů, pohonné hmoty, placení jízd u jiných autoškol, které by bylo třeba odečíst z částky 4 201 559 Kč, tedy částka by byla velmi výrazně nižší.

8. Z odůvodnění usnesení [název soudu] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo zamítnuto odvolání okresního státního zástupce v [obec] proti rozsudku [název soudu] ze dne 27. 6. 2019 konkrétně z bodu 19. má soud prokázáno, že soud zde uvádí, ž činnost žalobce jeho autoškoly nebyla podle předpisů, jak se tím zabývá i okresní soud. Došlo i ke změně postoje [stát. instituce], který v určitém období přestal absolventům této autoškoly vydávat řidičské oprávnění.

9. Podle § 5 písm. a) Odpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 8 odst. 1 Odpšk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 9 odst. 1 Odpšk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

10. Podle ust. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále také „o.z.“) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

11. Po právní stránce dospěl soud následujícím závěrům: Podle OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody/nemajetkové újmy (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]).

12. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V předmětném řízení je prokázáno, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesením o zájení trestního stíhání [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno] [obec], [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], kterým byl vzat žalobce do vazby, [anonymizováno] [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova], [číslo jednací]. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, a to vznikem a výší škody, resp. nemajetkové újmy, a příčinnou souvislostí.

13. Soud se tedy zabýval, zda žalobci mohla vzniknout tvrzená škoda ve formě ušlého zisku, a dospěl k závěru, že nikoliv. Sám žalobce v trestním řízení vypověděl, že pracuje ve firmě matky, [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], vývoj softwaru, poradenství, jeho měsíční příjem činí 1 000 € za měsíc, že vyvinul software a dělá pouze nábor, kterým získává lidi prostřednictvím internetu a zprostředkovává je autoškole. Není jednatelem ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] května 2011, není ani jednatelem ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Na výslovnou otázku vyšetřovatele, jakým způsobem je vyplácen či odměňován odpověděl, že si v současné době nevyplácí žádný je nemajetný. Soud má tak za to, že případný zisk by mohl vzniknout pouze společnostem [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] nikoliv však žalobci. Tyto společnosti provozovaly autoškolu a poskytovaly placené služby klientům, jak má soud prokázáno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tak není k žalobě k náhradě ušlého zisku aktivně legitimován, když žalobci nemohl z provozování těchto autoškol ujít žádný zisk. Žalobce ve společnostech nefiguroval. Žalobce nebyl v rozhodném období jednatelem [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Soud se proto již nezabýval samotnou výší vzniklé škody a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla plně úspěšná. Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení v plné výši, odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. řádu. Žalované vznikly náklady ve výši á 300 Kč za 3 úkony (vyjádření k žalobě, příprava účast na jednání dne 26. 5. 2022). Celkem 900 Kč.