25 C 38/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 256 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 256 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 2. 3. 2020 domáhal zaplacení částky 256 500 Kč s příslušenstvím. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], 2. oddělení obecné kriminality [anonymizováno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [část obce], ze dne 22. 02. 2016, [číslo jednací], vydaným ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu bylo proti žalobci (tehdy v procesním postavení obviněného) zahájeno trestní stíhání, když toto trestní stíhání bylo vedeno pro skutky policejním orgánem tehdy právně kvalifikované jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, resp. jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, s tím, že žalobce byl následně usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 02. 2016, č.j. [spisová značka] vzat do vazby, a to pro vazební důvod ve smyslu § 67 písm. b) trestního řádu a pro vazební důvod ve smyslu § 67 písm. c) trestního řádu. Dne 11. 04. 2016 učinila manželka žalobce paní [jméno] [příjmení], jakožto poškozená skutky kvalifikovanými v usnesení zpětvzetí dříve uděleného souhlasu k trestnímu stíhání žalobce (svého manžela). Orgány přípravného řízení na tuto procesní situaci však nereagovaly zastavením trestního stíhání, nýbrž tak, že tyto dva skutky byly přeformulovány do nového znění tzv. skutkové věty jednoho skutku nadále právně překvalifikovaného jako přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku, tedy jako trestný čin, který nepatří mezi trestné činy vyjmenované v § 163 odst. 1 trestního řádu, a tedy jako trestný čin, u kterého pokračování v trestním stíhání není podmíněno souhlasem poškozeného, který je manželem osoby, proti které je vedeno trestní stíhání, což„ umožnilo“ žalobce i nadále držet ve vazbě. Žalobce byl ve vazbě do 21. 06. 2016. Následně byla podána obžaloba, věc vedena u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp.zn. [spisová značka]. Pokud se jedná o shora uvedené skutky, resp. o shora uvedený skutek, po rozsáhlém znaleckém dokazování se Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, navrátil k původním tzv. skutkovým větám a k původní právní kvalifikaci - přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, resp. přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, když usnesením ze dne 14. 01. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo trestní stíhání žalobce pro tyto dva skutky kvalifikované jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, resp. jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu zastaveno, když manželka žalobce paní [jméno] [příjmení] jakožto poškozená těmito dvěma skutky dříve udělený souhlas k trestnímu stíhání žalobce (svého manžela) vzala zpět. K Krajský soud v Ostravě stížnost státního zástupce dne 29. 04. 2019 svým usnesením zamítl ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Toto usnesení bylo oznámeno žalobci prostřednictvím jeho tehdejšího obhájce, kterému bylo toto usnesení doručeno nejdříve dne 28. 05. 2019. Žalobce má za to, že trestní stíhání mělo být zastaveno již bezprostředně poté, co manželka žalobce s trestním stíháním již dne 11. 04. 2016 dříve udělený souhlas k trestnímu stíhání žalobce (svého manžela) vzala zpět, a tedy že žalobce měl být propuštěn z vazby. Tedy žalobce byl takto nedůvodně a nezákonně omezován na své osobní svobodě vazbou po dobu 71 dnů. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nedůvodným omezováním na jeho osobní svobodě v období od 11. 4. 2016 do 21. 6. 2016, v délce 71 dnů, á 1500 Kč/den, celkem 106 500 Kč. Dále žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nedůvodně vedeného trestního stíhání v období od 11. 4. 2016 do 21. 6. 2016 ve výši 150 000 Kč, když bylo zasaženo do práva žalobce na soukromý život a do jeho cti.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 28. 11. 2019 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 256.500 Kč spočívající nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání a nemajetkové újmě za nezákonné rozhodnutí o vzetí do vazby. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24. 2. 2020. Žalovaná poukázala, že ve věci je na místě aplikace § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a žádost žalobce zamítnout. Proti žalobci bylo dne 22. 2. 2016 zahájeno trestního stíhání pro přečin nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla zamítnuta. Žalobce měl být dle svých tvrzení vzat do vazby dne 24. 2. 2016 a propuštěn dne 21. 6. 2016. Manželka žalobce dne 11. 4. 2016 vzala dříve udělený souhlas k trestnímu stíhání žalobce zpět. Dne 14. 1. 2019 bylo trestní stíhání zastaveno ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu. Podaná stížnost státního zástupce byla zamítnuta. OdpŠK v předmětném § 12 odst. 2 písm. a) vylučuje právo na odškodnění v případech, kdy v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, čímž je např. ust. § 163 a § 163a trestního řádu, tedy stanoví výluku v případech zastavení trestního řízení pro odepření souhlasu poškozeného s trestním stíháním. Tím, že poškozená vzala zpět souhlas k trestnímu stíhání žalobce, způsobila následnou nemožnost pokračování trestního stíhání. Dále poukázala na to, že žádost žalobce byla žalované doručena dne 28. 11. 2019, tedy již po uplynutí lhůty uvedené v ust. § 32 odst. 3 OdpŠk. Žaloba byla Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručena 2. 3. 2020, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, vznesla námitku promlčení. Ze všech těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby.

3. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že žalobce se obrátil na žalovanou se svým nárokem dne 28. 11. 2019 k částce 256 500 Kč za přiměřené zadostiučinění spočívající v nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání a nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí o vzetí do vazby, k projednání žádosti žalobce došlo dne 24. 2. 2020 s tím, že žádost byla žalovanou zamítnuta.

4. Spisem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že dne 22. 2. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce usnesením Policie ČR Krajské ředitelství Policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], druhé Oddělení obecné kriminality [anonymizováno] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce], [číslo jednací], pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním pod bodem 1., přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním pod bodem 2., přečin nedovoleného ozbrojování § 279 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním pod bodem 3. Bod 1., v přesně nezjištěný den v měsíci červnu nebo červenci roku 2015, v místě svého trvalého bydliště, v rodinném domě, v průběhu hádky, během níž své manželce vyčítal její údajnou nevěru, tuto v kuchyni domu povalil na zem, a loveckým nožem o délce čepele cca 10 cm, který držel ve vzdálenosti cca 20 cm od jejího krku, této vyhrožoval, že jí zabije. Načež svého jednání zanechal ve chvíli, kdy poškozená začala křičet, což v poškozené vzbudilo důvodnou obavu o její život. Bod 2., dne 21. 2. 2016 v přesně nezjištěné době, v místě svého trvalého bydliště, v rodinném objektu, v průběhu hádky, během níž své manželce vyčítal údajnou nevěru, této řekl, že to vyřeší jednou pro vždy tak, že nejdřív zabije ji, pak i jejího zetě, s nímž mu má být jeho manželka nevěrná, přičemž v důsledku jeho podrážděného chování, a také proto, že výše jmenovaný je držitelem dvou legálně držených střelných zbraní, vzbudilo to v poškozené důvodnou obavu o její život, načež utekla z domu a celou věc prostřednictvím své dcery oznámila na Policii. Bod 3., ač je držitelem zbrojního průkazu evidenčního čísla pro skupinu A, tak se v blíže nezjištěnou dobu, bez patřičného povolení opatřil a jinde přechovával střelnou zbraň, a tou je revolver zn. Rossi, který byl dne 22. 2. 2016 nalezen Policií při prohlídce jeho osobního motorového vozidla tovární zn. Honda Civic. Dne 24. 2. 2016 byl žalobce vzat do vazby. Usnesení č.j. [spisová značka] ze dne 24. 2. 2016 nabylo právní moci dne 8. 3. 2016 Příkaz k propuštění obviněného z vazby 22. 6. 2016. Manželka žalobce vyslechnuta dne 11. 4. 2016. Vzala zpět udělený souhlas k trestnímu stíhání svého manžela, žalobce. Uvedla, že se rozhodla dobrovolně, nikým na ni nebyl učiněn nátlak. Důvodem jejího rozhodnutí bylo to, že jí manžel slíbil, že se bude léčit u psychologa a vyhledá péči odborníka. Toto manžel slíbil v korespondenci a také když jej byla navštívit ve vazbě. Dne 13. 4. 2016 upozornění na změnu právní kvalifikace. Bude nadále kvalifikováno jako přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se obviněný měl na základě všech dosud zjištěných, dopustit od počátku roku 2015 do 21. 2. 2016, v rodinném domě, kde bydlel společně se svojí manželkou, a zejména z důvodu žárlivosti, kdy ji podezíral, že má vztah s jejím zetěm [jméno]. Poškozenou opakovaně, zejména vulgárně slovně, a v některých případech i fyzicky napadal, vyhrožoval zabitím, a vyčítal jí, že svými údajnými nevěrami zničila jejich rodinu, přičemž z důvodu žárlivosti v blíže nezjištěné době, v červnu nebo červenci roku 2015, v průběhu hádky opět vyčítal, že je mu nevěrná, přičemž ji povalil na zem a loveckým nožem o délce čepele cca 10 cm, který držel ve vzdálenosti nejméně 20 cm od jejího krku, jí vyhrožoval zabitím, a svého jednání zanechal až ve chvíli, kdy začala křičet. A dále v blíže nezjištěné době v roce 2015 ji fyzicky napadl tak, že jí chtěl dát facku, čemuž se bránila tak, že ji kopal, na což reagoval tak, že ji uhodil až upadla na zem, kdy v důsledku tohoto útoku utrpěla druhé poranění ve formě naražení žeber, a dále jeho agresivní jednání vůči ní vyvrcholilo dne 21. 2. 2016, kdy jí opět vyčítal, že je mu nevěrná s jejím zetěm, a že to vyřeší jednou pro vždy tak, že nejprve zabije ji a potom i jejich zetě. S ohledem na skutečnost, že věděla, že žalobce je držitelem dvou legálně držených střelných zbraní a s ohledem na jeho předchozí agresivní chování vzbudilo strach o její život a zdraví, a proto utekla z domu pryč a celou věc oznámila Policii ČR, neboť s ohledem na zjištěné skutečnosti během vyšetřování a závěry znaleckého zkoumání obviněného [jméno] [celé jméno žalobce], znalců z oboru psychiatrie a psychologie bylo zjištěno, že původní právní kvalifikace není přiléhavá. Dne 14. 4. 2016 návrh na zastavení trestního stíhání, upozorňuje žalobce, že poškozená dne 11. 4. 2016 výslovně vzala zpět souhlas s trestním stíháním obviněného. Dne 7. 6. 2016 žádost žalobce o propuštění z vazby na svobodu nahrazený slibem, a záruku důvěryhodných osob, dohledem probačního úředníka a peněžní zárukou. Nevyhověno státní zástupkyní dne 14. 6. 2016. Dále žalobce podává žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dne 23. 5. 2016. Shledána nedůvodnou okresní státní zástupkyní.

5. Odpověď Krajského státního zastupitelství právní zástupkyni žalobce ze dne 9. 5. 2016 na to, že nebylo zastaveno trestní stíhání s tím, že poškozená manželka vzala zpět svůj souhlas, s tím, že krajské státní zastupitelství dospělo k závěru, že ke změně právní kvalifikace nevedlo dozorovou státní zástupkyni zpětvzetí souhlasu poškozené, ale závěry znaleckého posudku z oboru Zdravotnictví, odvětví psychiatrie, odvětví psychologie, vypracovaného k osobě obviněného. Z těchto závěrů vyvstalo jednoznačné podezření, že obvinění při zachování totožnosti skutku svým jednáním vůči poškozené mohl naplnit znaky skutkové podstaty z přečinu týrání svěřené osoby. Nutno konstatovat, že tento znalecký posudek byl vydán do dispozice dozorové státní zástupkyně dne po datu 4. 4. 2016. Nutno počítat také dobu, než byl kanceláří spisový materiál předložen dozorové státní zástupkyni, a ta, po prostudování posudku spisového materiálu 6. pracovní den vydává pokyn ke změně právní kvalifikace, tudíž zde nelze spatřovat žádnou prodlevu a souvislost se zpětvzetím souhlasu poškozené v trestním stíhání obviněného, toliko náhodná. Zejména ze závěru znaleckého posudku vypracovaného na obviněného důvodně vznikly pochybnosti, zda vzájemné vztahy poškozené s obviněným, rodinné vazby i eventuální psychická závislost poškozené na obviněném, umožňují poškozené disponovat souhlasem s trestním řízením v dané trestní věci. Z úředního záznamu komisaře ze dne 18. 4. 2016 je pak zřejmé, že poškozená [příjmení] navštívila obviněného ve vazební věznici dne 8. 4. 2016 a bezprostředně po ukončení návštěvy oznámila telefonicky policejnímu komisaři, že chce učinit prohlášení o zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním, k němuž následně dne 11. 4. 2016 došlo. Krajské státní zastupitelství v Ostravě se ztotožňuje se závěry dozorové státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství, že za dané situace nejsou v současné době dány podmínky pro postup dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu. V předmětné trestní věci bude nutno vyčkat závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví k osobě poškozené.

6. Opis z evidence rejstříku trestů žalobce ke dni 22. 2. 2016 bez záznamu. Návrh na podání obžaloby ze dne 13. 9. 2016. Obžaloba podána dne 21. 9. 2016. Vydán trestní příkaz dne 30. 9. 2016. Podán odpor 20. 10. 2016 Hlavní líčení dne 23. 11. 2016. Vyslechnut obžalovaný, jeho manželka a další svědci, odročeno na neurčito z důvodu vypracování znaleckého posudku na poškozenou. Přibrán znalec opatřením dne 2. 12. 2016. Znalecký posudek podán dne 2. 3. 2017. Nařízeno hlavní líčení na 11. 4. 2017. Žádost o změnu právní zástupce žalobce. Dne 5. 5. 2017 proběhlo hlavní líčení, bylo odročeno za účelem opětovného předvolání obžalovaného k výslechu svědků na den 23. 6. 2017. Opětovně odročeno za účelem předvolání obžalovaného na den 23. 8. 2017, kdy jednání proběhlo, vyhlášen rozsudek odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. A dále trest propadnutí věci. Odvolání žalobce, Krajský soud v Ostravě dne 15. 1. 2018 zrušil rozsudek, kdy byl uznán ve výroku o vině pod bodem 1., tedy, že týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení s tím, že soud prvého stupně se má podrobněji zabývat obsahem výpovědi svědkyně. Vyhodnotit ji v kontextu s dalšími důkazy atd. Nařízeno hlavní líčení na den 23. 5. 2018, vyslechnuti svědci, odročeno na neurčito za účelem doplnění znaleckého posudku doplňku na poškozenou, který vypracován dne 21. 12. 2018 Hlavní líčení dne 14. 1. 2019 s tím, že trestní stíhání bylo zastaveno, neboť poškozená vzala souhlas zpět. Již nejprve dne 11. 4. 2016, podruhé před soudem dne 23. 5. 2018, obžalovaný se nacházel ve vazbě od 22. 2. 2016 do 21. 6. 2016. Soud zkoumal, zda z okolností případu nevyplynulo, že zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obžalovaného poškozenou bylo učiněno v tísni vyvolané závislostí na obžalovaném. Podle pokynu odvolacího soudu nechal vypracovat doplněk znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, z jehož závěru vyplynulo, že poškozená byla a je na obžalovaném silně vztahově závislá, její schopnost se volně rozhodnout a učinit výše uvedený projev vůle v podobě zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obžalovaného je ovlivněn touto závislostí. Tíseň vyvolaná touto závislostí na obžalovaném ovlivnila jeho pobyt ve vazbě, došlo k přerušení jejich konfliktního a symbiotického vztahu. Na druhou stranu je však poškozená ovlivněna i masivní egocentrickou složkou její osobnosti, které je pro její chování určující. Znalkyně nekonstatovala, že poškozená není vůbec schopná se volně rozhodnout a vyhodnotit následky uplatnění trestně právní odpovědnosti vůči obžalovanému. Jak vyplynulo z doplnění dokazování zejména svědeckými výpověďmi, včetně výpověďmi dcery, která má k poškozené a obžalovanému nejblíže, manželství obžalovaného a poškozené působilo na veškeré okolí i nejbližší rodinu jako harmonické, a pro všechny bylo trestní stíhání obžalovaného překvapením. Přes závěry doplňku znaleckého posudku dospěl soud k závěru, že poškozená při zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obžalovaného přinejmenším dne 23. 5. 2018 nejednala v takové tísni vyvolané závislostí na něm, pro kterou by nebyla schopna se vůbec volně rozhodnout, a vyhodnotit následky uplatnění trestně právní odpovědnosti vůči obžalovanému. Vzala svůj souhlas s trestním stíháním obžalovaného zpět v době, kdy byl obžalovaný z vazby již téměř 2 roky doma, a jejich manželství pokračovalo souladně. Neobstojí tedy názor znalkyně, že i v tuto dobu trpěla tísní vyvolanou separací od obžalovaného. Znalecký posudek je sice významným důkazním prostředkem, nikoli však jediný, o který soud své rozhodnutí musí opřít. Není přesvědčivé, že znalkyně u poškozené shledala dominantní složku osobnosti masově egocentrickou, která je určující pro její chování, když bylo prokázáno, že poškozená ve svém okolí a dle nejbližší rodiny, ale i na své přátele, spolupracovníky, sousedy a známé působí jako osoba přátelská, nekonfliktní, vyrovnaná, společenská a nápomocná. Jiné odlišné poznatky k její osobě nebyly zjištěny. Dcera navíc uvedla, že matka je racionálně uvažující člověk, a je to spíš obžalovaný, kdo je na ní závislý, což je plně v souladu se závěry znaleckého posudku vypracovaného na jeho osobu. Takto se poškozená projevuje ve svém každodenním životě, neboť dosud pracuje, stará se a vypomáhá celé rodině, a pokud ji znalkyně shledala silně závislou na obžalovaném, tak soud tuto závislost nepovažuje za nějak výjimečnou či překvapivou u desítky let trvajícího manželství. Poškozená od počátku doslova bojuje o zastavení trestního stíhání obžalovaného, činí podání, účastní se všech hlavních líčení. Bylo prokázáno, že prvotní souhlas s trestním stíháním vzala zpět, aniž by byla do té doby s obžalovaným v kontaktu, přitom při jednání před soudem spontánně, obsáhle, o jejich soužití a předmětným skutkům vypovídala, a řádně spolupracovala se znalkyní, jejímuž opakovanému vyšetření se podrobila. Soud má za to, že veškerý její přístup a projevy v trestním stíhání nelze vykládat pouze jako projev tzv. stockholmského syndromu. V rámci utrpěné posttraumatické stresové poruchy za situace, kdy poškozená je duševně zdráva. Státní zástupkyně podala stížnost, která byla zamítnuta odvolacím soudem dne 29. 4. 2019. Toto rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 28. 5. 2019.

7. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škoduzpůsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdskZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodu uvedených ve zvláštním předpisu.

8. Soud se zabýval nárokem žalobce ohledně přiznání náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí (ať v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání či usnesení o vzetí do vazby). Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby, příp. o zastavení trestního stíhání je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá, nenastoupí-li některé ze skutečností uvedených v § 12 OdpŠ. Uvedené právo nemá např. ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Dále nárok na náhradu škody vylučují okolnosti uvedené v § 12 odst. 2 OdpŠk. Odst. 2 písm. a) odkazuje na neaktuální 163a tr. řádu, podle jehož platného a účinného znění je ji však nutno vztáhnout na § 163 a § 163a trestního řádu, dle nějž u tam vyjmenovaných trestných činů lze trestní stíhání zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného tehdy, je-li obviněný vůči poškozenému příbuzným, osvojitelem, manželem, partnerem nebo druhem anebo jinou osobou, jejíž újmu by poškozený pociťoval právem jako újmu vlastní. Toto je případ samotného žalobce. Tím, že poškozená vzala zpět souhlas k trestnímu stíhání žalobce, způsobila následnou nemožnost pokračování trestního stíhání. Zda souhlas poškozené byl dán svobodně, bylo zjišťováno v řízení před soudem za pomoci znaleckého posudku a jeho doplňku. Trval-li by však žalobce svým prohlášením na pokračování trestního stíhání (viz § 11 odst. 4 tr. řádu) a dosáhl-li pro sebe příznivého výsledku trestního řízení mimo výluku uvedenou v citovaném ustanovení, právo na náhradu škody či nemajetkové újmy by mu vzniklo. Toto však žalobce neučinil, ačkoliv byl v usnesení o zastavení trestního stíhání poučen o tom, že pokud prohlásí do tří dnů, že na pojednání věci trvá, v trestním řízení se pokračuje. Soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl pro výluku uvedenou v § 12 odst. 2 písm. a), aniž se zabýval důvodností vznesené námitky promlčení, když není zde odpovědností titul.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 2 úkony, kterými bylo písemné vyjádření k žalobě a účast u jednání dne 11. 3. 2021 Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod.