25 C 42/2021

Plný text

název soudu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 625 Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od 7. 9. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 104 375 Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od 7. 9. 2021 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 35 625 Kč od 5. 9. 2021 do 6. 9. 2021, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 118 Kč k rukám JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 9. 2021 do zaplacení jako odškodnění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] předmětné řízení trvalo celkem 8 let.

2. Žalovaná učinila nespornou tu skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila nárok dne 4. 3. 2021. Žalovaná konstatovala stanoviskem ze dne 27. 8. 2020, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, toto konstatování považuje za dostatečné. Zároveň vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně.

3. Stanoviskem žalované ze dne 27. 8. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, avšak toto konstatování považuje za dostačující. Dále žalovaná konstatovala, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 4. 3. 2021. [Obsah přílohového spisu]

5. Z čestného prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že prohlásila, že délka řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] se negativně projevila na její dceři [celé jméno žalobkyně]. Její manžel, opatrovník žalobkyně, ji o průběhu tohoto řízení průběžně informoval. Žalobkyně se o řízení zajímala, společně o něm doma diskutovali a radili se, zda má smysl v něm pokračovat. Na žalobkyni bylo patrné, že toto řízení těžko nesla, hlavně z toho důvodu, že trvalo velmi dlouho a ona se stále nemohla domoci spravedlnosti odškodnění.

6. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Námitku promlčení vznesenou žalovanou hodnotí soud jako nedůvodnou. Řízení bylo ukončeno odmítnutím dovolání pro opožděnost dne 8. 9. 2021 s právní mocí dne 26. 9. 2021. Žalobkyně podala žalobu u soudu již dne 31. 8. 2021, tedy ještě před započetím běhu zákonné šestiměsíční lhůty dle 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“). Žaloba byla žalobkyní podána včas.

7. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a OdpŠk. Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z [název soudu] se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 21. 6. 2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána). Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 862/10).

8. Po provedeném dokázání dospěl soud k závěru, že délku posuzovaného řízení u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom z celkové délky řízení 8 let a 11 měsíců. K určení počátku řízení soud uvádí, že [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že tzv. kompenzační řízení je zahájeno dnem, kdy žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění u příslušného úřadu, neboť předběžné uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk je obligatorní zákonnou podmínkou pro případné uplatnění práva u soudu (viz § 14 odst. 3 OdpŠk ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk). Rovněž tak ESLP v rozsudku [příjmení] proti Spojenému království ze dne 25. 6. 1975, stížnost [číslo] bod 32, dospěl k závěru, že rozhodný počátek řízení může přecházet počátku posuzovaného řízení určeného dle procesních předpisů. V České republice uplatnění nároku u příslušného orgánu podle § 14 a násl. OdpŠk nemá podobu správního řízení (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uplatnění nároku u příslušného orgánu má podobu„ vyjednávání“ mezi poškozeným a státem. Počátek kompenzačního řízení je nutno určit ke dni 31. 10. 2012, kdy žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění u žalované, a konec ke dni 26. 9. 2021, den právní moci rozhodnutí, kterým bylo dovolání žalobkyně odmítnuto pro opožděnost. S ohledem na celkovou délku řízení přesahující 8 let dospěl soud k závěru, že délka posuzovaného řízení je již nepřiměřená, odůvodňující finanční odškodnění ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Soud má za to, že nepostačuje poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, ale je namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

9. Podle ust. § 31a odst. 2 věta první zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Zde je vymezená jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Samotné konstatování porušení práva postačí např. tam, kde délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro něj pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného. Soud poukazuje na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud má za to, že význam předmětu řízení nebyl pro žalobkyni pouze nepatrný a žalobkyně se nepodílela na délce řízení v nezanedbatelné míře.

10. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře [název soudu]. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Z konstantní judikatury [název soudu] a [název soudu] (viz např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 8 let a 11 měsíců má soud za to, že žalobkyni náleží základní částka ve výši 15 000 Kč za rok, první dva roky 15 000 Kč (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Částku 15 000 Kč za každý rok řízení zvolil soud z důvodu délky řízení nepřesahující dobu 10 let na dolním rozpětí stanovené částky Stanoviskem). Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení (srov. Stanovisko). Základní částka činí 118 750 Kč.

12. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím ke složitosti řízení a jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a dále k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání. Soud má za to, že řízení bylo složité zejména po stránce právní, kdy věc byla odchylně řešena [název soudu] Soud proto snížil základní částku o 30 %. Dále snížil soud základní částku o dalších 10 % z důvodu procesní složitosti, kdy bylo třeba si zajistit zejména opatrovnický spis, jehož zapůjčení vzhledem k tomu, že se jednalo o opatrovnický spis, nebylo jednoduché.

14. Nakonec soud ponížil základní částku o 30 % z důvodu stupňů soudní soustavy. Věc byla meritorně řešena na třech stupních soudní soustavy, 2x soudem I. i II. stupně, 1x soudem dovolacím. Řízení na více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. (srov. NS sp. zn. [spisová značka]).

15. Posouzení kritéria významu řízení pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). [název soudu] již dříve dovodil (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci trestní, které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení [název soudu] pod [číslo]), věci opatrovnické (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právní spory (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédskuze dne 12. 11. 2002, [číslo], § 38) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, [číslo], § 39). Mezi tato řízení předmětné řízení nepatří. Soud proto základní částku nesnižoval, ani nenavyšoval.

16. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) [název soudu] vysvětlil, že„ poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 18. 4. 2006, [číslo], § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 18. 4. 2006, [číslo], § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti České republice ze dne 25. 5. 2004, [číslo], § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela. Žalobykně včas reagovala na výzvy soudu. Žalobkyni nelze upírat uplatnění jejich procesních práv. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani snížení, ani navýšení hodnoty odškodnění.

17. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), lze přisvědčit žalované, že soudy postupovaly v řízení plynule bez jednotlivých ničím neodůvodněních průtahů. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení ani snížení hodnoty odškodnění.

18. Po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 35 625 Kč (základní částka ve výši 118 750 Kč ponížená o 30 % z důvodu stupňů soudní soustavy, o 30 % pro právní složitost věci a o 10 % pro procesní složitost věci.) Soud proto žalobu ve výroku II. co do částky 104 375 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

19. Co se týče výše přiznaného zadostiučinění, soud rovněž odkazuje na judikaturu ESLP, např. na rozsudek Apicella proti Itálii ze dne 29. 3. 2006, na základě něhož lze dosvědčit, že ESLP plně akceptuje, že částky přiznávané na vnitrostátní úrovni mohou být na podstatně nižší úrovni než částky přiznané na základě článku 41 Úmluvy, neboť využití vnitrostátního prostředku nápravy představuje pro stěžovatele vždy dostupnější a snadnější způsob, jak dosáhnout náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, a zároveň v rámci rozhodování o odškodnění na vnitrostátní úrovni je možno lépe odrazit životní úroveň v dané zemi a její konkrétní specifika.

20. Ve výroku I. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % p.a., kdy žalovaná byla v prodlení, neboť žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 4. 3. 2021. Žalovaná neplnila v šestiměsíční lhůtě, kterou jí OdpŠk ukládá v ust. § 15 k projednání nároku. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení úroku z prodlení od data 7. 9. 2021 dle ust. § 1968 NOZ. Dle § 605 NOZ lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den. Je-li lhůta nebo doba určena na jeden nebo více měsíců a část měsíce, počítá se část měsíce naposled. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Konec šestiměsíční lhůty žalované k projednání nároku připadl na sobotu 4. 9. 2021, proto je posledním dnem lhůty pondělí 6. 9. 2021.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy výše plnění závisí na úvaze soudu. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně. Advokát ve věci učinil celkem 4 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 19. 11. 2021, účast na jednání dne 15. 12. 2021) každý úkon á 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, za což mu náleží odměna celkem 12 400 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč v souladu s § 13 AT, tj. 1 200 Kč. Dále náleží advokátovi náhrada cestovného a náhrada za promeškaný čas. Jako cestovné přiznal soud žalobkyni náhradu ve výši 500 Kč, a to za cestu ze sídla právního zástupce žalobkyně ([obec], [ulice a číslo]) do místa jednání ([ulice a číslo], [obec]) a zpět vlakem. Za promeškaný čas přiznal soud (17 x 1/2 hodin za jednu cestu) celkem 1 700 Kč. Celkově náleží žalobkyni náhrada nákladů plus DPH 21 % ve výši 19 118 Kč.

22. O delší lhůtě k plnění pro žalovanou soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., z důvodů soudu obecně známých - administrativní úkonů na straně žalované při plnění.