25 C 44/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Marvanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o zaplacení 1 021 904,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20 119 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 79 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 119 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 922 721,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 922 712,20 Kč z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a částky 99 183 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení OS pro Prahu 4, zn. [spisová značka] (dále též„ posuzované řízení“), spolu s úrokem z prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po dni úhrady posledního dílčího plnění [příjmení]. [příjmení] do zaplacení. Za nezákonný žalobce označuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], na jehož základě žalobce uhradil 1/3 jistiny a nákladů řízení celkem ve výši 922 721,20 Kč [anonymizováno] [jméno] [příjmení], správci konkurzní podstaty společnosti [právnická osoba] Žalobce namítl nemajetnost [anonymizováno] [příjmení], kterého opakovaně vyzýval k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 922 721,20 Kč, avšak bezvýsledně. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení žalobce uvedl, že ze strany žalované již obdržel částku 140 817 Kč, avšak žalobce ji nepovažuje za dostačující, neboť dle něj je v uvedeném případě přiměřená částka 200 000 Kč, a proto se domáhá zbytku uplatněného nároku ve výši 99 183 Kč.

2. Žalovaná se bránila podané žalobě tím, že na základě žádosti žalobce jej stanoviskem ze dne [datum] odškodnila za nepřiměřenou délku řízení částkou 140 817 Kč, kterou považuje za dostačující. Řízení trvalo vůči žalobci 12 let a 10 měsíců, byl shledán nekoncentrovaný postup soudu, ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, řízení bylo skutkově i právně složité. K nároku na náhradu škody ve výši 922 721,20 Kč žalovaná shledala existenci nezákonného rozhodnutí, a to rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], avšak namítla neexistenci škody a příčinné souvislosti jako dalších podmínek odpovědnosti státu za škodu. Uvedla, že žalobce dostatečně netvrdil ani neprokázal nemožnost vymožení pohledávky vůči původnímu dlužníkovi, tedy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], správci konkurzní podstaty společnosti [právnická osoba] Současně žalovaná namítla promlčení nároku na náhradu škody s tím, že subjektivní lhůta žalobci uplynula již v roce [rok].

3. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce žádostí ze dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění celkem ve výši 200 000 Kč jako nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] jako soudem prvého stupně, a dále náhrady škody ve výši 922 721,20 Kč za nezákonné rozhodnutí v tomto řízení. Dále účastníci učinili nesporným, že žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] a na tomto přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 140 817 Kč. Co se týče nároku na náhradu škody ve výši 922 721,20 Kč za nezákonné rozhodnutí, tento nárok odmítla, když nebyly splněny podmínky o vzniku škody a absenci příčinné souvislosti. Dále vzal soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázanou existenci nezákonného rozhodnutí, a to konkrétně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], neboť toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

4. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti. Dne [datum] byla podána žaloba správcem konkurzní podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti třem žalovaným (žalovaný [číslo] je žalobce v tomto řízení). Žalobce tvrdí, že pokud by byl ze strany žalovaných podán návrh na prohlášení konkurzu včas, poté, co majetek společnosti přestal postačovat k úhradě všech závazků společnosti, majetek společnosti v takovém případě musel stačit k uspokojení všech oprávněných věřitelů vč. žalobce s tím, že navrhuje rozsudek, že všichni žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 2 525 163,60 Kč s úroky z prodlení. Byl vydán platební rozkaz dne [datum], který byl doručen žalovanému dne [datum]. Žalobce podává odpor dne [datum], stejně tak ostatní žalovaní. Dále se žalobce vyjadřuje k žalobě dne [datum], stejně tak ostatní žalovaní vyjma žalovaného [číslo] který je neznámého pobytu. Soud činí dotaz ohledně pobytu žalovaného [číslo] dne [datum]. Dále dne [datum] soud žádá Městský soud v Praze o zapůjčení spisu obchodního rejstříku [právnická osoba] [právnická osoba] Dne [datum] soud nařizuje jednání na den [datum]. Žalovaný [číslo] (zde žalobce v tomto řízení) žádá o přeložení jednání na den [datum] s tím, že má kolizi. Jednání odročeno na den [datum] dne [datum]. Dále žalovaný [číslo] žádá o omluvu a odročení jednání z důvodu plánovaného pobytu v zahraničí, jednání odročeno na [datum]. Dále opět žádost o odročení jednání ze strany zástupce žalovaného [číslo] odročeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo první jednání ve věci, přednesena žaloba, sděluje se k důkazu spis Městského soudu v Praze ohledně [právnická osoba] a čteny listinné důkazy. Odročeno na [datum] za účelem zhodnocení provedení důkazního řízení, příp. jeho doplnění. Žádost o odročení ze dne [datum], protokol z jednání za účelem nového obeslání účastníků se jednání odročuje na den [datum]. Dále žádá o odročení žalovaný [číslo]. Dne [datum] proběhlo jednání, účastníci poučeni podle § 119a o. s. ř. a zástupci žalovaných uvádí, že žádají soud o poskytnutí lhůty, aby mohli konzultovat se svými klienty, poskytnuta lhůta 14 dnů. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum], mezitím žádné návrhy na doplnění dokazování nepřišly. Dne [datum] vyjádření žalovaného [číslo] s návrhem na doplnění dokazování, dále žádost zástupce žalovaných o odročení jednání, které se odročuje na den [datum]. Dále jednání nařízeno na den [datum] se odročuje na žádost zástupce žalovaných na den [datum], toto jednání odročeno pro náhlé onemocnění zástupkyně žalobce na den [datum]. Dále zástupkyně žalobce [datum] podává návrhy na doplnění dokazování, vyjadřuje se žalovaný [číslo] dne [datum], [datum] proběhlo jednání, opět poučeni účastníci dle § 119a o. s. ř. Soud konstatuje, že mnohé z navržených důkazů považuje za zbytečné, ale přesvědčuje žalující strany v tom směru, že doplní důkazní řízení tím, že vyzývá žalovaného, aby soudu předložil výzvy věřitelů a další zprávy uveřejnění v obchodním věstníku související s likvidací společnosti a účetní závěrky. Odročeno na [datum]. Dne [datum] doplnění důkazů ze strany žalobce a závěrečný návrh ze strany žalobce [datum]. Dále jednání dne [datum], čteny listinné důkazy, ukončeno dokazování, a dále za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den [datum] [datum] vyhlášen rozsudek, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 2 526 163,60 Kč s příslušenstvím. Žalovaný [číslo] podávají blanketní odvolání [datum], žalovaný [číslo] podává odvolání dne [datum]. Soud vyzývá žalované k odstranění vad v odvolání [datum], dále soud vyzývá téhož dne k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Doplnění odvolání žalovanými došlo [datum], dále soud ukládá [datum] žalovaným, aby zaplatili každý soudní poplatek ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 za žalobu. Soudní poplatek žalovaným [číslo] zaplacen [datum], jinak v odvolacím řízení rozhodnuto, že odvolací řízení se zastavuje dne [datum] s tím, že žádní ze žalovaných nezaplatili soudní poplatek z odvolání. Žalovaný [číslo] podávají odvolání [datum] proti tomuto usnesení. Spisy předloženy odvolacímu soudu dne [datum], který dne [datum] usnesení soudu prvého stupně mění tak, že se odvolací řízení nezastavuje s tím, že žalovaní splnili včas a řádně svou poplatkovou povinnost s tím, že byli zavázáni k poplatku solidárně s tím, že byl zaplacen. Dále spis předložen opětovně odvolacímu soudu [datum], nařízeno odvolací jednání [datum] s tím, že právní zástupce žalovaného [číslo] žádá o odročení, jednání odročeno na den [datum] z důvodu žádosti právního zástupce žalovaného [číslo]. Dne [datum] proběhlo odvolací jednání s tím, že rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen. Žalovaný [číslo] podávají dovolání dne [datum] a žalovaný [číslo] podává dovolání [datum]. Dále žalovaný [číslo] podává návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí dne [datum], soud vyzývá žalované dne [datum] k zaplacení soudního poplatku z dovolání, dne [datum] podávají žalovaní [číslo] návrh na odklad vykonatelnosti. Soudní poplatek zaplacen žalovaným 1 dne [datum]. Dne [datum] předložen spis Nejvyššímu soudu ČR, který dne [datum] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] zrušuje a věc vrací soudu k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení. Dále další jednání ve věci proběhlo [datum], kdy odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek, že rozsudek soudu prvého stupně se mění tak, že žalovaný [číslo] žalovaný [číslo] že vůči těmto žalovaným se žaloba zamítá a ve vztahu k prvému žalovanému (žalobci v tomto řízení) se rozsudek zrušuje a vrací soudu k dalšímu řízení. Žalobce podává dovolání dne [datum], spis předložen dovolacímu soudu [datum], který rozhoduje [datum], že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] se ve vztahu k žalovanému [číslo] zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení s tím, že z rozhodnutí není seznatelné, jak se soud vypořádal s tvrzeními žalobce. Spis předložen opětovně odvolacímu soudu [datum] (není uvedeno datum rozhodnutí) tak, že rozsudek soudu prvého stupně se ve vztahu k žalovanému [číslo] zrušuje a vrací se soudu k dalšímu řízení, s právní moci [datum] s tím, že chybí kus rozhodnutí odvolacího soudu s datem a se závazným právním názorem s tím, že je třeba doplnit dokazování. Nařízeno jednání na den [datum], odročeno jednání z [datum] na žádost právní zástupkyně žalovaného [číslo] nařízeno na [datum], jednání odročeno [datum] na [datum], žádost právního zástupce žalovaného [číslo]. Dne [datum] proběhlo jednání, odročeno za účelem příp. mimosoudní dohody na [datum], toto zrušeno z důvodu nemoci soudkyně, nařízeno další jednání [datum], které proběhlo a vyhlášeno usnesení, že jednání se za účelem pokračování v řízení se žalovaným [číslo] odročuje na [datum] a dále vyhlášeno usnesení, že soud schvaluje smír, že žalovaný [číslo] uhradí doplacení jistiny částkou ve výši 103 721,20 Kč a z vypočtené výše úroků částku 50 000 Kč a žalovaný [číslo] uhradil celou jistinu ve výši 841 721 Kč z vypočtené částky úroků z prodlení uhradí 100 000 Kč po pravidelných měsíčních splátkách. Poté je zde konec rozsudku odvolacího soudu o změně rozhodnutí, že se zrušuje ve vztahu k žalovanému [číslo] ze dne [datum] na [číslo listu]. Smír nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaný [číslo] doplňuje důkazní návrhy dne [datum]. Dále stanoven termín jednání na [datum], jednání proběhlo dne [datum], čteny listinné důkazy a odročeno na [datum] za účelem pokračování v dokazování. Žalovaný [číslo] doplňuje skutková tvrzení, navrhuje důkazy [datum]. Voláni svědci, původně žalovaný [číslo] na jednání [datum]. Dále dne [datum] z důvodu zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do částky 1 683 442,40 Kč s úrokem z prodlení. Dne [datum] proběhlo jednání, vyslyšeni svědci a provedeny listinné důkazy a odročeno na [datum] za účelem pokračování dokazování. Z důvodu žádosti právního zástupce žalobce odročeno na [datum]. Dále odročeno na [datum], když finanční úřad nedoložil vyžádané podklady. Dne [datum] proběhlo jednání, čteny listinné důkazy, vyslechnut žalovaný a odročeno za účelem pokračování dokazování na [datum], kdy proběhlo jednání a bylo odročeno za účelem pokračování dokazování vyžádáním spisů na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, čteny rozsudky z předmětných vyžádaných spisů a jednání odročeno za účelem vyžádání výše uvedených spisů a pokračování dokazování na [datum], kdy soud mezitím urguje vyžádání spisů Obvodního soudu pro Prahu 10. Další jednání dne [datum], čteny spisy a za účelem urgence vyžádání spisů Městského soudu v Praze odročeno na [datum], přeodročeno z důvodu opatření Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání, čten spis Městského soudu v Praze a odročeno za účelem zaslání závěrečných návrhů na [datum]. Dne [datum] předneseny závěrečné návrhy a odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum], kdy byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 841 712,20 Kč s příslušenstvím. Žalobce podává blanketní odvolání dne [datum], soud vyzývá žalobce k odstranění vad [datum], žalobce doplňuje odvolání dne [datum], spis předložen odvolacímu soudu [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání a vyhlášen rozsudek, že rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje s právní mocí dne [datum].

5. Z výpisu [anonymizováno] z účtu žalobce za období [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že žalobce dne [datum] uhradil částku 71 000 Kč jako„ náklady řízení – [příjmení]“, dne [datum] částku 10 000 Kč jako„ [příjmení] [příjmení]“, dne [datum] částku 500 000 Kč jako„ [celé jméno žalobce], náhrada škody [anonymizováno]“, dne [datum] částku 100 000 Kč jako„ [příjmení] - náhrada škody – [anonymizováno]“, dne [datum] částku 100 000 Kč jako„ [příjmení] – [anonymizováno] - náhrada škody“ a dne [datum] částku 141 721,20 Kč jako„ [anonymizováno] – [příjmení] – škoda – [celé jméno žalobce]“. Celkem má soud za prokázané, že žalobce uhradil částku 922 721,20 Kč.

6. Z emailu od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] adresovaného [celé jméno žalobce] ze dne [datum] a z emailu ze dne [datum] označených jako Náklady řízení sodu zjistil, že bylo žalobci ze strany správce konkurzní podstaty sděleno, že stav konkurzní podstaty neumožňuje uhrazení zaplacených nákladů a že bude záležet na výsledku konkurzního řízení.

7. Z přípisů [anonymizováno] [jméno] [příjmení] adresovaného [celé jméno žalobce] ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že správce konkurzní podstaty prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sdělil žalobci na jeho výzvu, že požadované zaplacené finanční prostředky nelze vrátit, neboť pro jejich vrácení neexistuje žádný právní důvod, přičemž ho odkázal na postup dle zákona č. 82/1998 Sb.

8. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že lhůta určená správci konkurzní podstaty pro předložení konečné zprávy v konkurzní věci úpadce [právnická osoba] byla ze strany konkurzního soudu prodloužena nejprve do [datum] a posléze do [datum].

9. Ze sdělení správce konkurzní podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že prozatím nedošlo k uzavření příjmové části konkursní podstaty, neboť probíhá soudní spor o náhradu škody s [anonymizována dvě slova]. Až podle výsledku tohoto sporu bude možno posoudit, zda a v jakém rozsahu bude možno uspokojit pohledávku představující spor v této věci. Dle správce konkurzní podstaty se uspokojení může pohybovat v rozsahu 0 - 100%. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení, jakož i ohledně stavu konkurzního řízení společnosti [právnická osoba] korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud proto v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

10. S ohledem na faktickou nemožnost z důvodu neexistence navrhovaného důkazu soud zamítl další důkazní návrhy účastníků, a to důkaz konečnou zprávou správce konkurzní podstaty [právnická osoba] a zprávou o stavu majetkové podstaty spol. [právnická osoba]

11. Po právní stránce soud posoudil předmětnou věc podle následujících ustanovení.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“ nebo„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 2 Odpšk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

14. Podle § 5 Odpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 13 odst. 1 Odpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 31a odst. 1 Odpšk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 14 odst. 1 Odpšk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 2 Odpšk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a odst. 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

23. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši 99 183 Kč.

24. Soud se proto zabýval otázkou, zda Obvodní soud pro Prahu 4 vydal rozhodnutí v napadeném řízení v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí Odpšk.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 Odpšk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byl vytýkán). Z judikatury ESLP plyne, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě lze konstatovat i v průběhu dosud neskončeného řízení, je-li zjevné, že již jeho dosavadní délka není vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Uvedené akceptuje i vnitrostátní úprava, která možnost podání žaloby na odškodnění nepřiměřené délky řízení neomezuje pouze na řízení již pravomocně skončená.

26. Předmětné řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy byl žalovanému [příjmení] [celé jméno žalobce] doručen platební rozkaz, až do [datum], kdy nabyl právní moci poslední rozsudek odvolacího soudu. Relevantní doba posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci tak činí celkem 12 let a 10 měsíců.

27. Posuzované řízení bylo řízením civilním, jehož předmětem byla žaloba ze strany správce konkurzní podstaty proti třem žalovaným (likvidátorovi a statutárním orgánům společnosti [právnická osoba]) z důvodu, že pokud by byl ze strany žalovaných podán návrh na prohlášení konkurzu společnosti včas, poté, co majetek společnosti přestal postačovat k úhradě všech závazků společnosti, majetek společnosti v takovém případě musel stačit k uspokojení všech oprávněných věřitelů vč. žalobce a nedošlo by proto k zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku společnosti. Žalovaná byla částka 2 525 163,60 Kč jako úplata za nájemné a služby za pronajaté nebytové prostory představující škodu utrpěnou žalobcem, správcem konkurzní podstaty společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. Na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že řízení bylo do určité míry skutkově složité. Ve věci bylo provedeno mnoho listinných důkazů a byli vyslýcháni svědci. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, ve věci rozhodovaly soud I. stupně čtyřikrát, soud II. stupně pětkrát a Nejvyšší soud dvakrát. Řízení tak vykazovalo vyšší míru procesní složitosti, a to nejen z důvodu počtu stupňů co do rozhodování, ale i s ohledem na vyšší počet nařízených a provedených jednání a řadu procesních rozhodnutí v řízení, neboť soudy opakovaně rozhodovaly o procesních návrzích účastníků jako návrhu na odklad vykonatelnosti, návrhu na uzavření smíru, zpětvzetí žaloby nebo o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Pokud jde o právní složitost řízení, lze v jisté míře spatřovat i tu, a to zejména s ohledem na samotný předmět posuzovaného řízení, když stěžejní otázkou v řízení bylo posouzení odpovědnosti žalobce v pozici statutárního orgánu společnosti a ostatních žalovaných za škodu způsobenou pozdě podaným návrhem na prohlášení konkurzu společnosti.

28. Pokud jde o chování žalobce v průběhu posuzovaného řízení, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalobce se na délce řízení nepodílel.

29. Co se týká postupu orgánů veřejné moci, soud shledal ve věci dvě období bezdůvodné nečinnosti, a to vždy když se spis nacházel u dovolacího soudu, konkrétně od [datum] do [datum], kdy byl následně rozsudek Městského soudu v Praze zrušen pro nesprávné právní posouzení a poté od [datum] do [datum], kdy byl následně rozsudek Městského soudu v Praze zrušen pro nepřezkoumatelnost. Na jedné straně je při hodnocení doby potřebné pro vydání rozhodnutí u Nejvyššího soudu nutno přihlédnout ke specifikům rozhodování tohoto soudu, avšak však tuto skutečnost nelze přikládat k tíži žalobce, neboť je povinností státu, aby zajistil, že v soudním řízení budou dodrženy lhůty přiměřené. Pro vrcholné soudy platí podle komentářové literatury za přiměřenou obecně doba 1 roku, neboť ve vztahu k nejvyšším soud a Ústavnímu soudu je třeba aplikovat pravidlo, že s ohledem na specifika dovolacího řízení, řízení o kasační stížnosti a řízení o ústavní stížnosti soud po celou dobu zvažuje jak s dovoláním, kasační stížností či ústavní stížností naloží a o průtah se proto nejedná (srov. [jméno], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN [tel. číslo] [číslo] str. 286). V posuzovaném řízení však byla v obou případech tato lhůta objektivně překročena, když se spis pokaždé u dovolacího soudu nacházel po dobu prakticky přesně 2 let. K tíži státu jde v rámci tohoto kritéria rovněž i skutečnost, že Nejvyšší soud ve druhém případě rozsudek Městského soudu v Praze zrušil pro nepřezkoumatelnost, neboť z rozhodnutí nebylo seznatelné, jak se soud vypořádal s tvrzeními žalobce. Pokud jde o postup soudu ve věci, soud jej hodnotí jako nekoncentrovaný, neboť bylo nařízeno velké množství jednání, při některých došlo pouze ke konstatování procesní situace či konstatování toho, jaké důkazy budou muset být vyžádány. Současně nelze přehlédnout nekoncentrovaný postup soudu, co se týče právě vyžádání si potřebných soudních spisů za účelem provedení dokazování, neboť byla jednání soudu z tohoto důvodu opakovaně odročována. Soud je toho názoru, že uvedené průtahy, jakož i nekoncentrovaný postup soudu přispěly nezanedbatelnou měrou k délce posuzovaného řízení.

30. Nakonec význam řízení pro žalobce soud shledává jako běžný, neboť se předmětný typ řízení se neřadí mezi řízení, kterým Evropský soud pro lidská práva přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Pokud jde o subjektivní význam řízení pro žalobce, pak soud vyšel z toho, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 525 163,60 Kč představující nájemné a služby za pronajaté prostory, přičemž žalobce měl spolu s ostatními žalovanými odpovídat solidárně, tedy se jednalo o řízení s důsledky ve finanční sféře žalobce. Ačkoliv se i tak mohlo z pohledu žalobce jednat o částku vyšší, žalobce nakonec její 1/3 na základě rozhodnutí (ač posléze nezákonného) uhradil, soud tak ani z hlediska subjektivního významu tento neshledal pro žalobce významnějším.

31. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnosti, které vzal v řízení za prokázané, dospěl k závěru, že v rámci namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a celkovou délku předmětného řízení vůči žalobci 12 let a 10 měsíců je třeba v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva hodnotit jako nepřiměřenou. Soud proto uzavřel, že je v daném případě dána odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného řízení, a proto má žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě způsobena, přičemž tato nemajetková újma se presumuje 32. Za těchto okolností se tedy soud zabýval otázkou formy zadostiučinění. Dle názoru soudu lze s ohledem na celkovou délku řízení přesahující 12 let dospět k závěru, že již taková délka napadeného řízení je nepřiměřená a konstatování porušení práva se tak nejeví jako dostačující forma zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

33. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ustanovení § 31a odstavec 3 OdpŠk. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že s přihlédnutím i k věci Apicella proti Itálii, pro poměry České republiky odpovídá základní částka odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení (viz také NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 12 - 14 lety bude odškodňováno základní částkou 17 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 417 Kč za každý další měsíc řízení. Za posuzovanou délku řízení 12 let (11 x 17 000 Kč) a 10 měsíců (10 x 1 417 Kč) činí základní částka zadostiučinění 201 170 Kč.

34. Základní částku odškodnění je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Pokud zde soud neuvádí jinak, pak pokud jde o odůvodnění jednotlivých modifikací, odkazuje na výše uvedené skutečnosti, kde se k těmto kritériím podrobněji vyjadřoval. Soud dospěl k závěru, že je důvodné ponížit základní částku odškodnění z důvodu skutkové (10 %), procesní (20 %) a právní složitosti (10 %), neboť s ohledem na předmět řízení, počet stupňů soudní soustavu a rozsah dokazování je třeba řízení považovat za složitější. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci, které je pro posouzení přiměřenosti délky řízení stěžejní, dospěl soud na základě zjištěných průtahů, jakož i nekoncentrovaného postupu v řízení k závěru, že je na místě z tohoto hlediska naopak navýšit základní částku o 20 %. Z hlediska jednání poškozeného, jakož i z hlediska významu řízení soud základní částku nijak nemodifikoval, když k takovému postupu neshledal dle shora uvedeného žádný důvod. Z uvedeného vyplývá, že je důvodné ponížit v posuzovaném případě základní částku v souhrnu o 20 %.

36. Pro výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu je částka 160 936 Kč, tedy 80 % základní částky. Vzhledem k tomu, že žalovaná již poskytla žalobci zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 140 817 Kč, soud žalobě ve výroku I. vyhověl co do zbývající částky 20 119 Kč (160 936 – 140 817 = 20 119 Kč). Soud dále ve výroku I. uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení z této částky ode dne [datum], tedy ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku u žalované (žalované žádost doručena [datum], lhůta uplynula dne [datum]) zaplacení. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přitom stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Ve zbývající části tohoto nároku, tedy co do částky 79 064 Kč a ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

37. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 922 721,20 Kč.

38. Soud v tomto ohledu uzavírá a mezi účastníky toto ani nebylo sporné, že ve vztahu k žalobcem tvrzenému nároku došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk a tímto je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

39. Soud se proto dále zabýval otázkou příčinné souvislosti, tedy vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody. Tato otázka je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Po právní stránce je třeba v tomto případě tedy zkoumat vtah nezákonného rozhodnutí a placené a 1/3 jistiny a nákladů řízení. Soud má proto za splněnou i podmínku příčinné souvislosti, neboť po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že žalobce v době od [datum] do [datum] uhradil v 6 částech celkem částku 922 721,20 Kč [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (resp. jeho právnímu zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), a to právě z důvodu, že k její úhradě byl v této výši zavázán na základě později zrušeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] (ve spojení s rozsudkem první instance, který byl potvrzen).

40. Soud se proto dále zabýval otázkou existence škody.

41. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou právě i vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud toto dále rozvedl tak, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn tedy pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tedy jinak, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, tj. pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému škoda spočívající ve ztrátě majetku.

42. Dovolací soud přitom dále opakovaně dovodil, že za situace, kdy jedním z předpokladů úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě, jejíž protiprávní jednání zapříčinilo vznik bezdůvodného obohacení třetí osoby na úkor žalobce, je nemožnost uspokojit žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči této třetí osobě, pak žalobce (poškozený) volbu nemá a musí uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo se na jeho úkor obohatil, a pouze tehdy, je-li zřejmé, že toto právo nebude možno uspokojit, přichází v úvahu úspěšné uplatnění práva na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vznik škody na své straně je však poškozený povinen prokázat.

43. Soud v tomto rámci na základě provedeného dokazování uzavřel, že má za vyvrácené, že by pohledávka žalobce za [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla pohledávkou fakticky po tomto subjektu nevymahatelnou. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vystupoval jako žalobce z pozice své funkce správce konkurzní podstaty úpadce společnosti [právnická osoba], přičemž žalobce na základě později shledaného nezákonného rozhodnutí do majetkové podstaty společnosti [právnická osoba] uhradil žalovanou částku 922 721,20 Kč. Tím na straně správce konkurzní podstaty vzniklo bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobce správce konkurzní podstaty opakovaně bezúspěšně vyzýval k vydání bezdůvodného obohacení, avšak z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že dokud nebude konkurzní řízení skončeno, není možno ani postavit na jisto, zda bude uplatňovaná pohledávka uspokojena, neboť její uspokojení může pohybovat v rozmezí 0 – 100 %, a to v závislosti na skončení konkurzního řízení a na zjištěném majetku úpadce.

44. Soud uvedené po právní stránce vyhodnotil tak, že není dána situace, kdy by ve smyslu výše citované judikatury dovolacího soudu bylo již nyní předem vyloučeno, aby žalobce svou pohledávku vymohl, nebo že by bylo zřejmým, že žalobce fakticky svého uspokojení nedosáhne, ať vyvine aktivity jakékoli. Žalobce je, bohužel, pouze v situaci, kdy vymožení pohledávky je pro něj komplikovaným, zejm. proto, že je vázáno na skončení dlouho trvajícího konkurzního řízení, nicméně toto není důvod, pro který by přímo za tvrzenou škodu odpovídal stát.

45. Soud tak má z provedeného dokazování za vyvrácené, že by bylo pro žalobce již nyní evidentně nemožným uspokojit svoji pohledávku přímo prostřednictvím původního dlužníka, tedy správce konkurzní podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Proto soud žalobu pro neexistenci škody, a tudíž i odpovědnosti žalované v uvedeném případě jakožto předčasnou, pro tentokrát, zamítl i s požadovanými úroky z prodlení (výrok III.).

46. Pokud jde o námitku promlčení nároku na náhradu škody vznesenou ze strany žalované, soud se jí vzhledem závěru o prozatímní neexistenci škody vzniklé žalobci nezabýval, neboť není-li dána škoda, nemůže počít ani běžet promlčecí lhůta dle § 32 OdpŠk.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když soud přiznal částečně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci (výrok IV.). Žalobce byl ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zcela úspěšný co do nároku na náhradu nemajetkové újmy, tj. do tarifní hodnoty 50 000 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do 922 721,20 Kč. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalované byl pouze v poměrně nepatrné části, náleží žalované plná náhrada nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalované představuje paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za 7 úkonů á 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání soudu dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání soudu dne [datum], příprava na jednání a účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem činí náklady žalované 2 100 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 3 dnů.