25 C 46/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození anonymizováno adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození anonymizováno adresa žalobkyně anonymizována čtyři slova jméno příjmení anonymizováno adresa proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o zaplacení 1 331 813 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla žalobcům povinna zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 1 331 813 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou dne [datum] ke zdejšímu soudu domáhali po žalované náhrady škody ve výši 1 331 813 Kč s příslušenství, která jim měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem Státního notářství Brno-město v řízení pod sp. zn. [spisová značka], když i přes existenci závěti zůstavitelky paní [jméno] [příjmení] sepsané notářským zápisem bývalého Státního notářství Brno dne [datum] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] vydalo dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí č.j. [číslo jednací], kterým rozdhodlo, že majetek zemřelé [jméno] [příjmení] připadá podle § 462 občanského zákoníku ve znění platném ke dne [datum] jako odúmrť státu, neboť zemřelá nezanechala zákonných ani závětních dědiců. Žalobci, kteří byli obmyšlení podle závěti, o které je informoval Městský soud v Brně přípisem ze dne [datum], který ji získal od Okresního soudu Brno-venkov v rámci kontroly evidence závětí, tak uplatňují náhradu škody, jejíž výši vyčíslili s ohledem na aktuální hodnotu aktiv, které byly jako odúmrť převedeny na stát. Žalobci tak požadují úhradu částky 6 813 Kč coby aktuální hodnoty původně na stát převedené částky 1 114,90 Kčs, a částku 1 325 000 Kč coby aktuální hodnoty nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], k.ú. [obec].

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobců ze dne [datum] na náhradu škody ve výši 1 331 813 Kč, a to se shodným skutkovým o právním obsahem jako v žalobě. Dále uvedla, že dne [datum] zaslala žalobcům stanovisko, ve kterém žalobcům nevyhověla, když dospěla k závěru, že zde není dán odpovědnostní titul státu, a to jak z důvodu absence nesprávného úředního postupu, tak i z absence nezákonného rozhodnutí, neboť příslušné usnesení státního notářství nebylo zrušeno. Navíc v rámci jednání konaného dne [datum] žalovaná uvedla, že paní [příjmení] byla Státním notářstvím Brno dne [datum] v rámci její žádosti o sepsání závěti poučena o povinnosti oznámit státnímu notářství každou změnu svého bydliště. Dále žalovaná uvedla, že jí není známa žádná zákonná povinnost státního notářství tak, jak je konstruována stranou žalující, tzn., že zde zákon ukládal, že má státní notář z úřední moci zjišťovat samotnou existenci pořízení pro případ smrti, tak taková povinnost zde ze žádného právního předpisu ani nevyplývala, ani ji strana žalující netvrdila, ani neprokázala, že by takový postup vyplýval z nějakých vnitřních směrnic, nebo k takovému postupu by docházelo. Toto poučení bylo dáno právě z důvodu možnosti zjistit existenci závěti v situaci, kdy neexistovala centrální elektronická databáze registrující závěti s možností vyhledávání a zákonnou povinností soudních komisařů prověřit existenci právního jednání pro případ smrti v tomto regionu. Zůstavitelka přes řádné poučení změnu bydliště nenahlásila ani nikomu z dědiců či rodinných příslušníků neoznámila existenci závěti. Tím, že dědictví projednávající Státní notářství Brno–město nezjistilo ve své evidenci ani dotazem na pozůstalé příbuzné v rámci předběžného šetření, že zůstavitelka zanechala závěť, nemělo povinnost existenci závěti prověřovat dožádáním u jiného státního notářství. Argument žalobce o tom, že obě notářství fakticky sídlila ve stejné budově, na tom nemůže nic změnit. Z důvodu absence odpovědnostního titulu pak navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Na základě výzvy dané soudem žalobcům dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. na ústním jednání dne [datum], aby doplnili svá tvrzení jaký orgán se tvrzeného nesprávného úředního postupu dopustil, dále v čem tvrzený nesprávný úřední postup spočíval a jaký konkrétní úkon či nečinnost způsobil tvrzený nesprávný úřední postup a jakou povinnost daný orgán porušil a z čeho daná povinnost plyne, žalovaní svým podáním ze dne [datum] pouze zopakovali dosavadní tvrzení a nenavrhli žádné nové důkazy.

4. Účastníci učinili nespornými následující skutková tvrzení, vůči kterým již soud dále neprováděl dokazování: -) žalobci uplatnili dne [datum] u žalované nároky na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 1 331 813 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu, -) žalovaná zaslala žalobcům stanovisko k jejich uplatnění nároku ze dne [datum], ve kterém konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona, a tudíž nemohlo dojít ke vzniku škody. Z tohoto důvodu dle názoru žalované nebyly naplněny podmínky pro vznik nároků a tvrzený nárok nebyl uznán a náhrada škody žalobcům nebyla přiznána.

5. Z notářského zápisu Státního notářství Brno – venkov sepsaného dne [datum], před státním notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je označen jako závěť, má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], bytem [adresa žalobkyně], pro případ své smrti pořizuje prosta všech omylů a nátlaku, po pečlivém zvážení, o svém majetku takto, že univerzálními dědici veškerého majetku se ustavují rovným dílem manželé [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně], tedy žalobce.

6. Z dopisu Městského soudu v Brně, adresovaného paní [celé jméno žalobkyně], nazvaný„ dědictví po [jméno] [příjmení], [datum narození]“, má soud za prokázané, že touto listinou Městský soud v Brně informoval druhou žalobkyni, že dne [datum] od Okresního soudu Brno – venkov, který prováděl kontrolu své evidence závětí, obdržel prohlášenou závěť zůstavitelky, sepsanou notářským zápisem bývalého Státního notářství Brno – venkov dne [datum]. Dále se uvedl, že sdělení o existenci této závěti nebylo bývalému Státnímu notářství Brno – město zasláno, neboť zůstavitelka zřejmě neohlásila změnu trvalého bydliště.

7. Z rozhodnutí ve věci projednání dědictví po [jméno] [příjmení], podepsáno Státním notářstvím Brno – město [datum], má soud za prokázané, že veškerý zůstavitelčin majetek, a to vklad ve výši 1 114,90 Kčs a ideální spoluvlastnický podíl na nemovitosti rozhodnutím specifikované, připadá státu.

8. Z listiny ze spisu [spisová značka] označené„ [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [anonymizováno]“ sepsané dne [datum] Státním notářstvím Brno a podepsané zůstavitelkou má soud za prokázané, že zůstavitelka byla poučena o náležitostech a účincích platné závěti dle československého práva a možnosti tuto svou závěť kdykoliv zrušit nebo změnit závětí pozdější, institutu neopomenutelných dědiců a o povinnosti oznámit státnímu notářství každou změnu svého bydliště.

9. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

10. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

18. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

22. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], [anonymizováno] [značka automobilu] [číslo], publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník [rok]; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo]). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, a to existence nesprávného úředního postupu.

24. Na základě tvrzní žalobce a provedeného dokazování má soudu za to, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku žalobců vůči žalovanému náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.

25. Soud přisvědčil obranným tvrzením žalované, že z žalobních tvrzení žalobců, a to ani po doplnění na základě výzvy soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nelze dovodit vydání ani nezákonného rozhodnutí ani nesprávný úřední postup Státního notářství Brno-město v rámci rozhodování o tom, že majetek zůstavitelky paní [příjmení] připadne jako odúmrť státu. Státní notářství Brno-město rozhodovalo v době, kdy neexistovala centrální elektronická databáze registrující závěti s možností vyhledávání a zákonnou povinností soudních komisařů prověřit existenci právního jednání pro případ smrti v tomto regionu. Navíc soudu není známa a ani žalobci po poučení soudu neoznačili žádnou konkrétní povinnost, která by ukládala Státnímu notářství Brno-město v době rozhodování z úřední moci zjišťovat samotnou existenci pořízení pro případ smrti. V rámci dokazování bylo dále prokázáno, že zůstavitelka byly při sepisu závěti řádně poučena, že má povinnost změnu svého bydliště nahlásit státnímu notářství, které závěť formou notářského zápisu zůstavitelce sepsalo a které ji vedlo ve své evidenci, což zůstavitelka neučinila a ani o závěti neinformovala nikoho z rodinných příslušníků.

26. Soud z provedeného dokazování nehledal, že by došlo ze strany Státního notářství Brno-město k nesprávnému úřednímu postupu, coby jedné z nutných podmínek vzniku odpovědnosti žalované. S ohledem na absenci nezákonného úředního postupu pak soud dále nezkoumal vznik škody ani její výši.

27. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 režijních paušálů a 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, dvě přípravy na jednání a dvě účasti u ústních jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.