25 C 64/2021

Plný text

název soudu rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 311 004 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 311 004 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 3. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 29. 9. [číslo] domáhal náhradu majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby ve výši 134 334 Kč a nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 179 670 Kč v souvislosti s řízením vedeným u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Žalovaná sporovala existenci nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu a dalších podmínek odpovědnosti státu za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb.

3. Ze spisu [název soudu] má soud prokázány následující skutečnosti: Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku usnesením [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], pod [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Toto sdělení obvinění bylo žalobci doručeno dne 27. 12. 2010. Proti sdělení obvinění si žalobce podal stížnost ze dne 27. 12. 2010. Stížnost byla usnesením [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] zamítnuta. Na žalobce byla [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] podána obžaloba ze dne 6. 4. 2011 [název soudu] vydal proto na žalobce trestní příkaz pod č. j. [číslo jednací]. Proti trestnímu příkazu podal žalobce odpor ze dne 9. 5. 2011 [název soudu] rozsudkem, č. j. [číslo jednací], uznal žalobce vinným z trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. Uložil mu trest odnětí svobody v trvání 10-ti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roky a uložil mu povinnost uhradit společně a nerozdílně se spoluobžalovaným poškozenému částku 961.912,41 Kč. Proti rozsudku podal žalobce odvolání ze dne 28. 11. 2014, které odůvodnil dne 9. 1. 2015 [název soudu], [pobočka], rozsudkem, č. j. [číslo jednací], z podnětu odvolání žalobce zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a uložil žalobci povinnost zaplatit poškozenému částku 356.801,67 Kč. [název soudu] usnesením, č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudky [název soudu], [pobočka] a [název soudu] a přikázal [název soudu], aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. [název soudu] rozsudkem, č. j. [číslo jednací], opět uznal žalobce vinným z trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a povinnost nahradit poškozenému částku 356.801,67 Kč. Proti rozsudku podal žalobce odvolání ze dne 19. 10. 2018, které odůvodnil dne 23. 10. 2018 [název soudu], [pobočka], rozsudkem, č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek [název soudu], uznal žalobce vinným z trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku, uložil mu trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců s povolením podmíněného odkladu na zkušební dobu v trvání 12-ti měsíců a s povinností, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil a uložil žalobci, aby se spoluobžalovaným zaplatili poškozenému částku 63.750 Kč. Žalobce podal návrh na obnovu řízení ze dne 2. 9. 2019. Žalobce podal dovolání ze dne 2. 9. 2019. [název soudu] usnesením, č. j. [číslo jednací], zrušil odsuzující rozsudek [název soudu], [pobočka] [název soudu], [pobočka], usnesením, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] trestní stíhání žalobce zastavil, toto rozhodnutí bylo doručeno obhájci žalobce dne 15. 10. 2020.

4. Z odůvodnění usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] má soud prokázáno:, že z odůvodnění shora označeného usnesení [název soudu] mj. vyplývá, že podle jeho názoru již mezi doručením trestního příkazu obvinění a vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku v dané věci uplynula tříletá promlčecí doba a došlo k zániku trestní odpovědnosti za trestný čin kladený oběma obviněným za vinu. Dále pak uplynula promlčecí doba podruhé mezi vyhlášením odsuzujících rozsudků soudu druhého stupně a soudu prvního stupně. S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti [název soudu] uvádí, že v důsledku zrušení rozsudku soudu druhého stupně bude [název soudu] muset na tuto procesní situaci reagovat a bude muset postupovat v souladu s trestním řádem, tedy napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit a trestní stíhání zastavit. Podle § 257 odst. 1 písm. c) t.ř. za užití § 223 odst. 1 t.ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) t.ř. s poučením obviněných podle § 11 odst. 4 t.ř. bylo trestní stíhání zastaveno. Zároveň je zde poučení v odvolacím řízení se pokračuje, prohlásí-li obviněný do 3 dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. Toto žalobce neučinil, jak má soud prokázáno spisem [název soudu], sp. zn. [spisová značka].

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle ust. § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 14 nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

6. Po právní stránce posoudil soud předmětnou věc podle ust. § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, když po provedeném dokazování došel k závěru, že byly naplněny podmínky výluky nároku na odškodnění náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění, když nelze přehlédnout, že ačkoliv v průběhu trestního řízení byl žalobce (jak vyplývá z provedeného dokazování) třikrát uznán vinným, a to na základě trestního příkazu č.j. [číslo jednací], a 2x soudem prvního stupně rozsudkem č.j. [číslo jednací], a rozsudkem č.j. [číslo jednací]. Následně došlo k zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení dne 29. 9. 2020. Šlo o rozhodnutí původně nepravomocná, když proti odsuzujícímu rozhodnutí byl podán opravný prostředek, a poté bylo vydáno usnesení o zastavení trestního řízení pro promlčení. Žalobce, ač řádně poučen o možnosti žádat pokračování v trestním řízení s poukazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), b) nebo k) trestního řádu v předmětné lhůtě neuvedl, že trvá na pokračování, této možnosti nevyužil, a nelze proto učinit jednoznačný závěr o jeho nevině. Jak vyplývá již z obsahu odůvodnění posledního citovaného rozhodnutí, v předmětné projednávané věci došlo k zániku trestní odpovědnosti obou obviněných z důvodu uplynutí promlčecí doby. Tomu odpovídá dikce ust. § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, a taktéž relevantní judikatura, na kterou soud v této souvislosti poukazuje, především rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]. Ze shora uvedených rozhodnutí potom vyplývá závěr, že promlčením zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, neboť uplynutím času postupně slábne až zaniká docela potřeba trestně právní sankce za trestný čin, běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila jednání zákonem reprobovaného, a okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest trpět by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo z hlediska uložení trestně právní sankce opožděnou reakci státu. V opačném případě by pak v podstatě byly postaveny na roveň trestně stíhaná osoba, která se žádného trestného činu nedopustila, a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na delší časovou prodlevu od spáchání trestného činu zahájení trestního řízení ušetřena povinnosti akceptovat trestně právní následky svého jednání. V projednávaném případě proto bylo na žalobci, aby případně trval na projednání věci a bylo postaveno na jisto, zda se trestného činu dopustil, či nikoliv. Z tohoto důvodu soud uvádí, že požadavek na náhradu obhajného i nemajetkových újmy z délky nepřiměřeného řízení neshledal důvodnými.

7. V obecné rovině platí, že i když je odpovědnost státu za škodu objektivní a bez liberačního důvodu, nejde o odpovědnost absolutní v tom smyslu, že by nastupovala bez výjimky vždy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti. Je to právě § 12 OdpŠk, který stanoví důvody, jejichž splnění vylučuje nárok na náhradu škody. Jak připomněl [název soudu] právě ve vztahu k výkladu zákona č. 82/1998 Sb. ve svém nálezu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09, obecný soud není vždy vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad ([název soudu] v tomto dále odkázal na nález ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96). [název soudu] se pak opakovaně vyjádřil k analogické aplikaci § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl:„ Nevznikly-li pochybnosti o tom, že dovolatel se vskutku dopustil jednání podřaditelného skutkové podstatě trestného činu zneužití informací v obchodním styku, ovšem v souladu s § 67 tehdy účinného zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, došlo k zániku trestnosti činu, pak je zjevné, že jde o situaci odpovídající smyslu ustanovení obsažených v § 12 zákona č. 82/1998 Sb. (odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ až d/) - tedy vyloučit právo na náhradu škody v případech, v nichž jde o újmu vzniklou trestním stíháním, jehož výsledek nedokládá, že se trestně stíhaná osoba jednání zákonem klasifikovaného jako trestný čin nedopustila. Přiznání práva na náhradu škody způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba dle závěrů učiněných v trestním řízení vskutku dopustila protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu, by přitom bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže) opakovaně připomínanou i [název soudu]. Je rovněž na místě připomenout, že promlčením dle § 67 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu. Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila jednání zákonem reprobovaného. Okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo tuto, byť z hlediska uložení trestněprávní sankce opožděnou, reakci státu. Za těchto okolností se jeví být zcela adekvátní aplikace (při posouzení žalovaného nároku) § 12 zákona č. 82/1998 Sb., zejména pak odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení, stanovícího (mimo jiné), že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný.“ (usnesením [název soudu] ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 4682/12, byl citovaný rozsudek [název soudu] shledán ústavně souladným). K totožným právním závěrům pak [název soudu] dospěl v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

8. Lze konstatovat, že OdpŠk přiznává odškodnění tomu, proti němuž vedené trestní stíhání bylo zastaveno se závěrem, že trestně stíhaný se trestného činu nedopustil. Ve vztahu k žalobci však nelze obdobný závěr bez dalšího učinit. V průběhu trestního řízení byl žalobce (jak vyplývá z provedeného dokazování) třikrát uznán vinným, a to na základě trestního příkazu č.j. [číslo jednací], a 2x soudem prvního stupně rozsudkem č.j. [číslo jednací], a rozsudkem č.j. [číslo jednací], potvrzeny [název soudu]. Následně došlo k zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení dne 29. 9. 2020. V takovém případě, pro potenciální uplatnění nároků v režimu OdpŠk, měl žalobce trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace. Podle [název soudu] (viz rozsudek ze [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) totiž nepřiznáním odškodnění není v těchto případech zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze i náhrady škody. Pokud žádným takovým prostředkem osoba, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno dříve, než byl učiněn jakýkoli závěr o její vině, nedisponuje, je jí tím zabráněno nejen v dosažení plné rehabilitace, ale v případě jinak dostupné analogické aplikace § 12 odst. 1 písm. b) a odst. 2 OdpŠk též náhrady škody. Soud proto žaloby jako nedůvodnou v této části zamítl.

9. Ve vztahu k nároku za nesprávný úřední postup (§ 13 OdpŠk), kde se žalobce domáhal zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení ve výši 176 670 Kč, jde o situaci odlišnou. Tato druhá forma objektivní odpovědnosti státu se spojuje s nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkon nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. U této formy odpovědnosti státu tak není rozhodující výsledek trestního řízení, ale posouzení toho, zda v rámci posuzovaného řízení došlo k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, včetně nepřiměřené délky řízení. Výluka ve smyslu § 12 OdpŠk zde v úvahu nepřichází. Při promlčení trestní odpovědnosti zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotněprávní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence (např. na trestný čin se zapomíná, negativní ovlivnění společenského vědomí mizí a škodlivost činu se snižuje), tak i z hlediska prevence individuální (u pachatele, jenž nespáchal další trestný čin, který je stejně nebo přísněji trestný, se předpokládá pozitivní změna jeho osoby, která rovněž přestala být nebezpečnou). Zanikla-li uplynutím doby škodlivost činu, resp. nebyla-li včas uplatněna trestní odpovědnost vůči 10. pachateli trestného činu, je důvodný i zánik trestní odpovědnosti za takový čin (srovnej [příjmení], P. a kol.: Trestní zákoník, 2. vydání, [obec], C. H. Beck, 2012, str. 452). Promlčení podle § 34 trestního zákoníku je nepochybně hmotněprávním institutem, protože jím zaniká trestní odpovědnost jako zvláštní typ odpovědnosti pachatele za spáchaný trestný čin.

11. Soud poukazuje na rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému (obžalovanému) nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Soud poukazuje na to, že i kdyby byl v předmětném řízení shledán nesprávný úřední postup to, že došlo k zastavení trestního stíhání je dostatečným kompenzačním prostředkem pro žalobce. [název soudu] ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod [spisová značka] (dále jen„ Stanovisko“) ve vztahu k možným způsobům odškodnění uvedl, že jiná forma náhrady ve smyslu § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), může být přiznána zejména v trestním řízení, a to v podobě zmírnění ukládaného trestu. Uvedené závěry se plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno. Soud proto nezkoumal, zda v předmětném řízení došlo či nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, když má za to, že i v případě porušení by zastavení trestního řízení bylo dostatečným kompenzačním prostředkem pro žalobce.

12. Pod výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a to ve smyslu ust. 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalované přiznal celkem 300 Kč za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění ve výroku II. je stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.