25 C 68/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno 1496/9, 158 00 Praha 13 proti žalované: anonymizováno nám. 375/4, 128 01 Praha 2 o zaplacení 75 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 37 050 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 37 950 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to k rukám , anonymizováno, zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 75 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v průtazích a nepřiměřené délce řízení vedeného u , anonymizováno, ve věci žádosti o udělení souhlasu s úhradou nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí ze dne , datum, a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, („dále též posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že dne , datum, podal žádost o odškodnění u , Anonymizováno, za průtahy a nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Dne , datum, postoupilo , Anonymizováno, žádost žalované, která ji dne , datum, zamítla. Žalobce požaduje zadostiučinění za období od , datum, do , datum, . Žalobce uvedl, že celková doba řízení je 9 let, žalobce se na délce nepodílel, přerušení řízení bylo nutné z hlediska obsáhlosti požadovaných dokumentů. Požaduje uhradit 75 000 Kč jako částku přiměřenou okolnostem případu, zvýšenému významu pro žalobce a stanovisku Nejvyššího soudu.

2. Žalovaná se bránila podané žalobě tím, že není ve věci pasivně legitimovaná, neboť , Anonymizováno, není vykonavatelem státní moci ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť nevykonává při výkonu pravomocí podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. státní správu, jelikož ta jí nebyla předmětným zákonem ani jiným právním předpisem svěřena. Žalovaná dále namítla nedůvodnost žaloby, shrnula posuzované řízení a dospěla k závěru, že nelze shledávat nepřiměřenou délku řízení. Co se týče průtahů v řízení, žalovaná namítla vlastní podíl žalobce s odkazem na přerušení řízení od , datum, do , datum, a dále nesouhlas se zvýšeným významem, neboť předmětná operace se provádí i v České republice. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37 050 Kč s tím, že ve zbytku byla žaloba zamítnuta a žalované bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení.

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl rozsudek zdejšího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v Praze zjistil, že právní zástupce žalobce nedoložil plnou moc pro zastupování v řízení, resp. v doložené plné moci bylo omezení jen na řízení o úhradě nákladů zdravotní služby. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvu odvolacího soudu plná moc nebyla doložena, vrátil věc zdejšímu soudu, aby řízení zastavil. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení zastaveno. K odvolání žalobce potom odvolací soud toto usnesení změnil s tím, že se řízení nezastavuje, neboť žalobce v rámci odvolacího řízení plnou moc doložil. Odvolací soud poté v odůvodnění uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně nemohlo být pro právního zástupce žalobce překvapivé, neboť bylo logickým důsledkem nepředložení řádné plné moci, o němž byl předem poučen. Dále pak odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby při rozhodování o nákladech řízení v novém řízení vzal v potaz, jaké úkony žalobce byly skutečně účelné, když advokát předložil soudu řádnou plnou moc až dne , datum, , ačkoliv již tak měl učinit dne , datum, .

5. Souhlas opatrovnického soudu s podáním předmětné žaloby za nezletilého žalobce jeho zákonnými zástupci byl opatrovnickým soudem dán, a to v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, .

6. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žádost žalobce ze dne , datum, , kterou uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, byla ze strany žalované projednána a zamítnuta sdělením ze dne , datum, .

7. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil následující skutečnosti:

8. Dne , datum, podána u Městského soudu v Praze žaloba, žalobce , anonymizováno, proti žalované , anonymizováno, , kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, a ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, . K žalobě žalobce doložil napadená rozhodnutí, a to konkrétně rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , že se žádost žalobce o souhlas o úhradou nákladů na , Anonymizováno, operaci, která měla být poskytnuta v , Anonymizováno, , zamítá (na čl. , Anonymizováno, spisu); a pak další zamítavé rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, o odvolání žalobce proti předchozímu rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o souhlas s úhradou léčby v zahraničí (na čl. , Anonymizováno, spisu). Žalobce rovněž doložil i samotnou žádost pojištěnce o udělení souhlasu s úhradou nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí, která byla doručena , Anonymizováno, dne , datum, . Předmětná žaloba soudu doručena dne , datum, . Dne , datum, vydáno usnesení o zaplacení soudního poplatku. Dne , datum, rozeslána žaloba žalované. Dne , datum, soudu doručena žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku. Přípis ze dne , datum, ze strany soudu. Dne , datum, soudu doručena žádost o osvobození od soudního poplatku ze strany žalobce. Dne , datum, výzva žalobci k doložení majetkových poměrů. Dne , datum, doručena žádost o prodloužení lhůty ze strany žalobce, a to na délku 1 měsíce z původně stanovených 15 dnů. Dne , datum, soudu doručeno vyjádření k žalobě proti rozhodnutím žalované, tedy vyjádření žalované. Usnesením ze dne , datum, žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítnuta, usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Soudní poplatek zaplacen dne , datum, . Dne , datum, rozesláno vyjádření žalované žalobci. Dne , datum, doručeno soudu stanovisko žalobce k vyjádření žalované. Dne , datum, rozesláno žalované stanovisko žalobce z č. l. , Anonymizováno, . Dne , datum, doručena soudu stížnost na průtahy v řízení trvající od , datum, do dne podání stížnosti, tedy , datum, . Rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , č. l. , Anonymizováno, , žaloba zamítnuta, rozsudek rozeslán dne , datum, . Dne , datum, žádost ze strany Nejvyššího správního soudu o zaslání spisu do 1 dne z důvodu podání kasační stížnosti. Kasační stížnost ze dne , datum, na č. l. , Anonymizováno, spisu. Spis zaslán Nejvyššímu správnímu soudu dne , datum, . Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jakož i rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Uvedená rozhodnutí zrušena pro nepřezkoumatelnost, a to z důvodu špatné aplikace právních ustanovení, resp. nejasnosti rozhodnutí v tom, jaká právní ustanovení a jaká právní úprava byla na uvedené případy aplikována. Rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne , datum, . Spis vrácen Městskému soudu v Praze dne , datum, .

9. Z vyřízení stížnosti ze strany Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , doručené žalobci , datum, , soud dále zjistil, že stížnost na průtahy v řízení podaná dne , datum, ze strany žalobce byla ze strany soudu vyřízena tak, že bylo shledáno období nečinnosti soudu. Soud činil v první fázi řízení úkony v přiměřených časových intervalech, od , datum, je věc připravena k rozhodnutí a i s přihlédnutím k přetíženosti správního úseku soudu.

10. Z kopie spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že žalobce , anonymizováno, , datovanou dnem , datum, proti žalované , Anonymizováno, , kterou se domáhal zrušení navazujícího rozhodnutí žalované ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, a rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze dne , datum, , agendové č. , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, , kterým byla žádost žalobce o úhradu nákladů na , Anonymizováno, operaci v zahraničí opětovně zamítnuta.

11. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu posuzovaného řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

12. Po právní stránce soud posoudil předmětnou věc podle následujících ustanovení:

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Vzhledem ke vznesené námitce nedostatku pasivní legitimace ze strany žalované se soud nejprve zabýval touto námitkou. Pro její posouzení je stěžejní vyřešení otázky, zda rozhodování VZP v posuzovaném případě spadá pod režim zákona, tedy zda za něj stát vůbec může nést odpovědnost.

21. Z úřední činnosti soudu je známo, že zdejší soud se vyřešením této otázky zabýval již v řízení sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , kde došlo i k potvrzení rozhodnutí odvolacím soudem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , viz níže), přičemž soud se závěry učiněnými v těchto řízeních ztotožnil, avšak ne zcela, jak bude vysvětleno níže.

22. Podle § 3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

23. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR (dále jen „zákona o VZP“), je pojišťovna právnickou osobou, v právních vztazích vystupuje svým jménem, může nabývat práv a povinností a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

24. Z citovaného § 2 odst. 2 zákona o VZP plyne, že VZP není možné považovat za státní orgán, ani za orgán územně samosprávného celku. Odpovědnost státu za rozhodování VZP by tak přicházela v úvahu jen dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., pokud by VZP rozhodovala při výkonu státní správy, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.25. , Anonymizováno, v posuzovaném řízení byla vydána dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění do , datum, . Dle § 16 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do , datum, příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Řízení o žádosti pojištěnce o poskytnutí úhrady podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. nebylo tímto zákonem ve znění do , datum, blíže upraveno, nicméně judikatura dovodila, že zdravotní pojišťovna rozhoduje vrchnostensky a její rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

26. Skutečnost, že se jedná o vrchnostenská rozhodnutí podléhající přezkumu ve správním soudnictví, však neznamená, že jde o rozhodnutí vydaná při výkonu státní správy, za jejichž nezákonnost odpovídá stát. Základem je v tomto případě rozdíl mezi výkonem veřejné a státní moci. Veřejná moc (impérium) je považována za širší pojem než moc státní, rozumí se jí uplatňování autoritativních projevů vůle v organizované společnosti, směřující ke stanovení pravidla určitého chování a vynucování jeho zachovávání. Veřejná moc zahrnuje jak státní moc vykonávanou státními orgány (a na základě zákona orgány subjektů od státu odlišných), tak další (ostatní) veřejnou moc vykonávanou nestátními subjekty. I rozhodování nestátních orgánů, jimiž samostatně rozhodují o veřejných subjektivních právech a povinnostech, podléhají přezkumu správních soudů, nejedná se ovšem o výkon státní správy, ale o výkon decentralizované veřejné správy, pročež odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze uplatňovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, ).

27. Pokud jde o samotné rozhodování zdravotních pojišťoven dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do , datum, , byla rozsudkem Nejvyššího správní soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přiznána autonomie, s níž pojišťovny hospodaří s prostředky veřejného zdravotního pojištění. Z ní pak soud v tomto rozhodnutí dovodil, že (při nedostatku výslovného zákonného zmocnění) nelze připustit možnost, aby státní orgán autoritativně rozhodoval (např. i jako odvolací orgán v řízení podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do , datum, ), jakým způsobem má zdravotní pojišťovna nakládat se svěřenými prostředky či tyto prostředky přerozdělovat.

28. Na tomto základě lze uzavřít, že takové samostatné rozhodování zdravotní pojišťovny, do nějž stát nemůže nijak zasáhnout a ovlivnit jej (ani jako odvolací orgán), je výkonem decentralizované veřejné správy a nikoli výkonem státní správy. V § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do , datum, , tedy nejde o přenesení, či svěření výkonu státní správy zdravotním pojišťovnám, ale o vymezení samostatné rozhodovací kompetence zdravotních pojišťoven při výkonu decentralizované veřejné správy, do níž státu nepřísluší zasahovat. Při rozhodování podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do , datum, není , Anonymizováno, vykonavatelem státní moci, resp. osobou vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ).

29. Soud proto v tomto rámci ve shodě s výše jmenovanými rozhodnutími dospěl k závěru, že na napadené řízení probíhající před , Anonymizováno, nelze aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., neboť za újmu způsobenou v řízení před , Anonymizováno, neodpovídá stát, nýbrž , Anonymizováno, samotná.

30. Na druhé straně ale nelze opomenout fakt, že soudy ve zmiňovaných řízeních (sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , jakož i navazující odvolací soud, sp. zn. , spisová značka, ) se zabývaly povahou rozhodování , Anonymizováno, dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do , datum, ve vztahu k odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí, nikoliv jeho odpovědnosti za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, jak je tomu v tomto případě. Soud zastává závěry uvedené výše právě a pouze toliko co do neodpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci v řízení vedeným před , Anonymizováno, samotnou, neboť jak shora vyloženo, , Anonymizováno, jakožto vykonavatel decentralizované veřejné moci za tuto odpovídá sama. Tento závěr však nelze dle názoru soudu bez dalšího aplikovat i na řízení navazující, tedy na soudní řízení správní vedené před správními soudy, i když v uvedeném případě přezkoumávaly rozhodnutí, na něž se režim zákona č. 82/1998 Sb. nevztahuje. Pravomocí soudu ve správním soudnictví je mj. rozhodovat o žalobách proti rozhodnutí vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Správní soudu tedy přezkoumávají rozhodnutí v oblasti veřejné správy (tj. správní rozhodnutí v širším smyslu), nikoliv pouze rozhodnutí vydaná při výkonu užší výseče státní správy. Ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk tudíž stát odpovídá za škodu způsobenou státními orgány, jimiž správní soudy bez pochyby jsou. Pokud by soud došel k závěru, že stát v uvedeném případě za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení správního jakožto řízení navazujícího neodpovídá, došlo by dle jeho názoru k nepřiměřenému zkrácení práv žalobce na případné odškodnění nesprávného úředního postupu v řízení před správním soudem, neboť by pro žalobce nebylo reálně možné se takového odškodnění vůbec domoci.

31. Podle § 6 odst. 3 OdpŠk došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

32. Podle § 7a odst. 1 věty první zákona o VZP kontrolu činnosti pojišťovny provádí Ministerstvo zdravotnictví v součinnosti s Ministerstvem financí.

33. V uvedeném případě se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce napadeného řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Vzhledem k tomu, že dle § 7a odst. 1 věty první zákona o VZP spadá výkon veřejné moci , Anonymizováno, do působnosti , anonymizováno, a napadené řízení, které probíhalo před , Anonymizováno, , je řízením správním, neboť se na jeho průběh podpůrně použije správní řád, dospěl soud k závěru, že ve smyslu § 6 odst. 3 OdpŠk, jelikož se správní i navazující soudní řízení posuzují jako jeden celek, je na místě dovodit pasivní legitimaci žalované k odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, avšak toliko v té části, v níž se napadené řízení odehrávalo před správními soudy.

34. Soud tedy shrnuje, že na základě shora uvedených skutečností námitku pasivní legitimace žalované ve sporu shledal důvodnou pouze co do části napadeného řízení probíhajícího před samotnou , Anonymizováno, , nikoliv co do průběhu řízení před správními soudy. Za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce napadeného řízení vedeného před správními soudy tak žalovaná dle názoru soudu v souladu s § 6 odst. 3 OdpŠk odpovídá.

35. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

36. Soud proto dále posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce na žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 75 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk., uspokojen nebyl ani částečné, a proto může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk.).

37. Vzhledem k tomu, že soud dovodil pasivní legitimaci žalované pouze co do řízení před správním soudem, dále se soud zabýval otázkou, zda Městský soud v Praze v řízení sp. zn. , spisová značka, vydal rozhodnutí v napadeném řízení v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk.). Nadto soud ještě uvádí, že žalobce omezil dobu napadeného řízení do , datum, , přičemž navazující žaloba napadající další rozhodnutí , Anonymizováno, vydaná v následném správním řízení (po zrušení rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, ) byla u soudu podána až , datum, (řízení vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, ), proto soud toto další navazující řízení před správním soudem nezkoumal. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

38. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, , § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne , datum, , z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byl vytýkán). Z judikatury ESLP plyne, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě lze konstatovat i v průběhu dosud neskončeného řízení, je-li zjevné, že již jeho dosavadní délka není vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Uvedené akceptuje i vnitrostátní úprava, která možnost podání žaloby na odškodnění nepřiměřené délky řízení neomezuje pouze na řízení již pravomocně skončená.

39. Předmětné řízení ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, , kdy byla podána žádost žalobce o udělení souhlasu s úhradu nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí u , Anonymizováno, , a ještě není pravomocně skončeno. Žalobce v žalobě v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vymezil svůj žalobní nárok ke dni , datum, . Relevantní doba posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci tak pro účely kompenzačního řízení činí 5 let a 8 měsíců.

40. Posuzované řízení bylo soudním řízením správním, jehož předmětem bylo přezkoumání správních rozhodnutí týkajících se žádosti žalobce (tč. čtyři měsíce starého dítěte) o udělení souhlasu s úhradou nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí (konkrétně , anonymizováno, ), která byla ze strany , anonymizováno, zamítnuta. Na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že řízení bylo do jisté míry právně složité, a to především s ohledem na samotný předmět řízení a na nutnou aplikaci speciálních právních norem a nařízení Evropské Unie. Řízení dále vykazovalo jistou (i když nízkou) míru procesní složitosti. Věc byla před správními soudy projednávána na dvou stupních soudní soustavy, jednou ve věci rozhodoval nalézací soud a jednou soud kasační. Skutkově složité řízení nebylo.

41. Pokud jde o chování žalobce v průběhu posuzovaného řízení, ten se na délce řízení nijak nepodílel. Žalobci lze přičíst k dobru jeho bdělost v řízení, když podal stížnost na průtahy v řízení, která byla ze strany soudu shledána důvodnou.

42. Co se týká postupu orgánů veřejné moci, soud shledal ve věci jedno zásadní období nečinnosti, a to od , datum, , kdy bylo rozesláno stanovisko žalobce, do , datum, , kdy soud ve věci rozhodl rozsudkem a žalobu zamítl. Mimo uvedený průtah ale soudy činil úkony v běžných lhůtách, jejich postup byl v zásadě plynulý, příslušné procesní úkony na sebe v přiměřených lhůtách navazovaly. V této souvislosti soud poukazuje na určitou specifitu správního soudnictví, spočívající v tom, že správní soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, ledaže jsou u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Věc žalobce mezi přednostní věci ze zákona nepatří (srov. § 56 soudního řádu správního). Z toho tedy vyplývá, že jen ze samotné skutečnosti, že věc žalobce byla rozhodnuta až v , Anonymizováno, , nelze dovodit zaviněný průtah na straně správního soudu. Je totiž velmi pravděpodobné, že správní soud projednával a rozhodoval žaloby a návrhy, které napadly dříve. Na straně druhé však tuto skutečnost nelze přikládat k tíži žalobce, neboť je povinností státu, aby zajistil, že v soudním řízení budou dodrženy lhůty přiměřené. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za přiměřenou délku řízení lze považovat 24 měsíců (nikoli však již delší) s poukazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , publikované pod č. , Anonymizováno, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , Anonymizováno, ). Tato lhůta byla v případě žalobce objektivně překročena, neboť žaloba byla podána dne , datum, , a k rozhodnutí ve věci došlo až , datum, (nepravomocně). Pro vrcholné soudy pak platí podle komentářové literatury obecně doba 1 roku, neboť ve vztahu k nejvyšším soudům a Ústavnímu soudu je třeba aplikovat pravidlo, že s ohledem na specifika dovolacího řízení, řízení o kasační stížnosti a řízení o ústavní stížnosti soud po celou dobu zvažuje jak s dovoláním, kasační stížností či ústavní stížností naloží a o průtah se proto nejedná (srov. SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Kasační stížnost byla podána dne , datum, , Nejvyšší správní soud o ni rozhodl dne , datum, . Lhůta 1 roku tak byla v uvedeném případě zachována. K tíži státu však jde v rámci uvedeného kritéria skutečnost, že Nejvyšší správního soud rozsudek soudu prvé instance, jakož i obě rozhodnutí , Anonymizováno, zrušil pro nepřezkoumatelnost, neboť z těchto rozhodnutí nebylo patrné právní posouzení případu ani aplikace konkrétních právních norem a jejich výklad. V rozhodnutích dle Nejvyššího správního soudu absentovala aplikace správného článku 20 odst. 2 nařízení EU č. 883/2004 a nebyly z nich patrné konkrétní důvody, na nichž soud, resp. správní orgány postavily své rozhodnutí, např. proč byl určitý lékařský postup posouzen jako lege artis, anebo non lege artis). Soud je ale toho názoru, že uvedený průtah, jakož i zrušení rozhodnutí ze strany Nejvyššího soudu pro nepřezkoumatelnost přispěly nezanedbatelnou měrou k délce posuzovaného řízení. i orgány v přípravném řízení43. Význam řízení pro žalobce soud shledal jako typově zvýšený, neboť se v případě posuzovaného řízení jedná o řízení týkající se zdraví nebo života poškozeného, které je jedním z typových sporů, jimž obecně judikatura přisuzuje vyšší význam (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005). Ze subjektivního hlediska se soud zabýval skutečností, co bylo osobně pro žalobce v rámci řízení významným, neboť Nejvyšší soud v mnohých případech již judikoval, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka tj. co je pro něj v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k tomu, že žalobce byl v době podání žádosti k , anonymizováno, , jemuž se jednalo o nákladnou , Anonymizováno, operaci, resp. o úhradu nákladů za ni, a řízení dosud není pravomocně skončeno, tudíž nejistota ohledně výsledku řízení stále trvá, soud shledává zvýšeným rovněž i subjektivní význam řízení pro žalobce.

44. S přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona. Tento závěr učinil soud s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která byla způsobena především zásadním průtahem ve věci v délce dvou let, jakož i s ohledem na rozhodnutí zrušená ze strany Nejvyššího správního soudu pro nepřezkoumatelnost. Celková pro toto řízení relevantní doba řízení přesáhla 5 let a nelze ji dle názoru soudu hodnotit jako přiměřenou. Soud proto uzavřel, že je v daném případě dána odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného řízení, a proto má žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě způsobena, přičemž tato nemajetková újma se presumuje.

45. Za těchto okolností se soud zabýval otázkou formy zadostiučinění. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal. Dle názoru soudu lze s ohledem na celkovou dosavadní délku řízení a vzhledem k tomu, že celé řízení zatím nebylo pravomocně ukončeno, dospět k závěru, že již dosavadní délka napadeného řízení je nepřiměřená a konstatování porušení práva se tak nejeví jako dostačující forma zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

46. Pokud jde o samotnou výši přiměřeného zadostiučinění, soud věc hodnotil podle kritérií stanovených v ustanovení § 31a odstavec 3 zákona. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že s přihlédnutím i k věci , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, , pro poměry České republiky odpovídá základní částka odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení. Takto stanovenou základní částku je třeba přizpůsobit okolnostem konkrétního případu, zejména dle kritérií § 31a odst. 3 zákona. Výsledkem je konkrétní výše odškodnění. Pro stanovení výše odškodnění soud vycházel z relevantní doby posuzovaného řízení 3 let a 6 měsíců, tj. od , datum, , kdy byla podána žaloba ke správnímu soudu, do , datum, , kdy nabyl právní moci zrušující rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Žalobce sice stanovil v žalobě rozhodnou dobu až do , datum, , avšak pro stanovení výše odškodnění je v souladu se shora uvedenými závěry o pasivní legitimaci a odpovědnosti žalované relevantní pouze doba řízení před správními soudy. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud v tomto případě vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky trvání řízení a ve stejné výši za každý další rok trvání řízení, což za řízení v délce 3 let (2 x 15 000 Kč) a 6 měsíců (6 x 1 500 Kč) činí 39 000 Kč. Soud neshledal důvod navýšit částku za jeden rok řízení z 15 000 Kč, neboť ačkoliv napadené řízení nebylo ke dni rozhodnutí soudu pravomocně skončeno, nedosahuje řízení žádné extrémní délky, která by odůvodňovala další zvýšení částky za jeden rok řízení směrem k horní hranici uvažovaného rozmezí, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení výrazně přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení, anebo v řízeních, kde to zvláštní okolnosti případu ospravedlňují (tyto zde však dány nejsou).

47. Základní částku odškodnění je tedy nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

48. Pokud zde soud neuvádí jinak, pak pokud jde o odůvodnění jednotlivých modifikací, odkazuje na výše uvedené skutečnosti, kde se k těmto kritériím podrobněji vyjadřoval. Soud dospěl k závěru, že je důvodné ponížit základní částku odškodnění z důvodu procesní (5 %) a právní složitosti (10 %), neboť s ohledem na předmět řízení a aplikaci speciálních právních norem je třeba řízení považovat za složitější. Z hlediska jednání poškozeného soud základní částku nijak neupravoval, a to i přes skutečnost, že žalobce podával stížnost na průtahy v řízení. Soud je toho názoru, že podíl žalobce na délce řízení byl i tak minimální, a proto není důvod z tohoto hlediska základní částku navyšovat. Soud rovněž nemodifikoval základní částku ani z hlediska postupu orgánů veřejné moci, a to i přes skutečnost, že ve věci byl shledán zásadní průtah a zrušena rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Soud v tomto rámci uzavřel, že uvedené skutečnosti dostatečně zhodnotil již při závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce, jakož i při stanovení formy zadostiučinění. Proto soud toto kritérium již vyčerpal a dále základní částku z tohoto důvodu neupravoval. Soud ale dospěl k závěru, že je nutné navýšit základní částku o 10 % z hlediska významu řízení pro poškozeného, neboť ten byl (i ze subjektivního hlediska) pro žalobce shledán zvýšeným. Z uvedeného vyplývá, že je důvodné ponížit v uvedeném případě základní částku v souhrnu o 5 %.

49. Pro výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu je částka 37 050 Kč, tedy 95 % základní částky. Soud proto v tomto rozsahu shledal žalobu důvodnou (výrok I.). Soud přitom stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Ve zbývající části, tedy co do částky 37 950 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

50. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Ačkoliv bylo žalobě vyhověno pouze zčásti, soud ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uzavřel, že žalobce byl ve věci úspěšný v celém rozsahu a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobce představuje odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč [soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t.] za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast na jednání, dále paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za 3 úkony právní služby á 300 Kč a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 142 Kč. Celkem činí náklady žalobce 12 342 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

51. Odměnu právnímu zástupci žalobce za sepis odvolání ze dne , datum, , vyjádření žalobce k odvolání žalované ze dne , datum, , odvolání ze dne , datum, a účast na jednání před soudem dne , datum, soud nepřiznal, neboť tyto úkony nebyly účelné. Pokud by advokát předložil soudu řádnou plnou moc v návaznosti na výzvu odvolacího soudu ze dne , datum, , resp. již spolu s podanou žalobou, tj. dne , datum, , uvedené právní úkony by nebyly vykonány.

52. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že i přes úspěch žalobce ve sporu nerozhodoval o uložení poplatkové povinnosti žalované ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobci sice bylo usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , přiznáno osvobození od soudních poplatků, avšak žalovaná je dle § 11 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona od poplatku osobně osvobozena.