25 C 71/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa všichni zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o náhradu nemajetkové újmy,

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 1 545 958,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 6. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni b) částku 340 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 6. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci c) částku 340 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 6. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 6. 4. 2018 domáhali, žalobkyně a) částky 720 000 Kč, žalobkyně b) částky 240 000 Kč, žalobce c) částky 240 000 Kč, jako odškodnění nemajetkové újmy za úmrtí, u žalobkyně a), syna a u žalobkyně b) a žalobce c) bratra. Dále žalobkyně a) požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup Vězeňské služby, jenž vyústil v úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce]. Stejně tak žalobkyně b) požaduje částku 100 000 Kč a žalobce c) rovněž 100 000 Kč. Dále žalobkyně a) požaduje úhradu za pohřební služby ve výši 11 414 Kč a 1 624 Kč za pronájem obřadní síně. Dále požaduje žalobkyně a) náhradu vzniklých nákladů řízení, stejně jako úhradu za znalecký posudek 12 100 Kč, úhrada v ambulanci znalce, 6 150,43 Kč doplatek znalci, 605 Kč doplatek znalci, celkem 18 853 Kč. Žalobci tvrdí, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu při výkonu trestu odnětí svobody na zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] Policie ČR sdělila žalobkyni a) dne 4. 7. 2015, že její syn [jméno] [celé jméno žalobce] je mrtvý s tím, že spáchal sebevraždu ve Věznici Všehrdy. Žalobci jsou přesvědčení, že Věznice Všehrdy pochybila tím, že neřešila psychické problémy p. [jméno] [celé jméno žalobce], jež vyústily v jeho sebevraždu. Žalobkyně a) tvrdí, že psychické problémy jejího syna byly diagnostikovány již ve Vazební věznici Ostrava, kdy vězeňská služba Věznice Všehrdy zdravotní stav p. [jméno] [celé jméno žalobce] podcenila, tzn., že její syn tzv. volal o pomoc, psal si deník, jeho zdravotní stav po psychické stránce nikdo neřešil, byl léčen pro psychické potíže již ve Vazební věznici Ostrava. Ze zdravotnické dokumentace plyne, že si dvakrát stěžoval na deprese a psychickou nepohodu. Nejprve 18. 3. 2015, posléze i dne 25. 3. 2015. Bylo doporučeno psychiatrické vyšetření. Při tomto psychiatrickém vyšetření dne 22. 4. 2015 je zapsáno, že dotyčný neví, proč jej k vyšetření posílají, nic nepotřebuje, nicméně psychiatr věc uzavřel jako diagnózu duševní porucha nijak neurčená. Žalobcům není známo, zda měl psychiatr k dispozici celou dokumentaci, popř. žádanku k vyšetření, kde by byl popsán důvod psychiatrického vyšetření. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že od 03/2015 je psychicky zhoršen, nespí, takže měla být zjišťována nálada a případná nespavost u pacienta [jméno] [celé jméno žalobce]. Toto vyšetření bylo vykázáno pojišťovně jako tzv. minimální kontakt lékaře s pacientem, zápis je velmi strohý. Věznice Všehrdy měla pátrat po důvodech psychiatrických problémů [jméno] [celé jméno žalobce]. [jméno] [celé jméno žalobce] si ve výkonu trestu odnětí svobody psal deník. Z deníku plyne, že o zdravotním stavu a sebevražedných tendencích žalovaná věděla. Žalobkyně a) si podala podnět k prošetření [příjmení] k provedení postupu Vězeňské služby dne 5. 7. 2015, kdy [příjmení] neshledal v postupu pochybení. Rovněž se obrátila na veřejného ochránce práv, kdy ze závěrečné zprávy ze dne 26. 10. 2016 plyne: Není bohužel zřejmé, jak věznice naložila s poznatky a doporučeními lékaře, který pana [celé jméno žalobce] prošetřil již ve Vazební věznici Ostrava, obsaženými ve zdravotnické dokumentaci. Rovněž není jasné řešení obtíží, s nimiž se pan [celé jméno žalobce] ve věznici svěřil psychologovi. Věznice jednoznačně pochybila při prověřování odeslání korespondence pana [celé jméno žalobce]. Ze záznamu věznice ve výkonu trestu Ostrava není patrné, jak se psychiatr ve Vazební věznici Ostrava vypořádal s psychickými potížemi pana [celé jméno žalobce], když pan [celé jméno žalobce] již dříve poukazoval na psychické potíže, zhoršený spánek, psychickou rozladu. Mám za prokázané, že psychické problémy pana [celé jméno žalobce] přetrvávaly i ve Věznici Všehrdy. Věznice při pečlivější práci s panem [celé jméno žalobce] si mohla všimnout náznaků, že se s ním něco děje. Věznice nemůže bez dalšího argumentovat tím, že psychiatr ve Vazební věznici Ostrava nestanovil lékařům ve Věznici Všehrdy žádné odborné léčebné či terapeutické opatření a doporučení či další kontroly psychiatrem. Věznice se musí se zdravotnickou dokumentací pracovat jako s celkem. Věznice má zákonnou povinnost předcházet případům násilí, sebepoškozování a sebevražd u odsouzených. Je povinností věznice seznámit se se všemi skutečnostmi, které mohou signalizovat problém a na tyto skutečnosti reagovat. Tím spíše to platí, pokud odsouzený poukazuje na psychické potíže, třeba že psychiatr nedoporučí žádné opatření. Ze zprávy o šetření veřejného ochránce práv ze dne 26. 7. 2016 plynou další rozpory ve věci kontroly dopisů pana [celé jméno žalobce]. I na skutečnost, že pan [celé jméno žalobce] si psal deník, kde poukazuje na násilí ze strany jiných odsouzených, kde opakovaně uvádí, že vězení nezvládá a trpí depresemi. Ředitel věznice se vyjádřil v tom smyslu, že vězeňská služba nemá povinnost korespondenci kontrolovat vždy a u všech odsouzených. U pana [celé jméno žalobce] navíc nebyl dán ani důvod ke zvýšené pozornosti při kontrole korespondence. Je zjevné, že pokud by pracovníci vězeňské služby řádně plnili své povinnosti, suicidiální tendence u pana [celé jméno žalobce], včetně násilného jednání ze strany ostatních spoluvězňů, by jistě zaznamenali. Veřejný ochránce práv poukazuje na povinnost věznice předcházet násilí a provést účinné vyšetřování tvrzeného násilí. Vězeňská služba ČR ve výše uvedených zařízeních poškozenému po celou dobu pobytu ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody nezajistila řádnou, tzv. lege artis, psychiatricko péči v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, kdy neřešením zdravotního stavu pana [celé jméno žalobce] vyústila v jeho suicidium. Zdraví je součást fyzické integrity člověka a je chráněno čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chránící nedotknutelnost osoby, jejího soukromí, resp. čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod chránící soukromý život, protože soukromý život v pojetí Evropského soudu pro lidská práva zahrnuje fyzickou a duševní integritu. Vězeňská služba ČR způsobila poškozené žalobkyni a) v důsledku úmrtí jejího syna, pana [jméno] [celé jméno žalobce], škodu na zdraví, bolestné 200 bodů ve výši 50 800 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 543 265 Kč, v celkové výši 594 065 Kč. Žalobkyně a) požaduje dle ust. § 2959 NOZ částku za úmrtí svého syna 720 000 Kč, trojnásobek částky 240 000 Kč. Žalobkyně b) částku 240 000 Kč, žalobce c) částku 240 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným to, že žalobkyně a) uplatnila přípisem ze dne 16. 6. 2017 doručeným žalované dne 21. 6. 2017 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 720 000 Kč a ve výši 200 000 Kč nárok na náhradu újmy na zdraví ve výši 50 800 Kč, bolestné, a 543 265 Kč, ztížení společenského uplatnění, a nárok na náhradu škody ve výši 11 414 Kč a 1 624 Kč za pronájem obřadní síně a 18 855,43 Kč úhrada znalci. Dále, že žalobkyně b) uplatnila přípisem ze dne 16. 6. 2017, doručeným žalované dne 21. 6. 2017, nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč a ve výši 100 000 Kč a žalobce rovněž přípisem ze dne 16. 6. 2017, doručeným žalované dne 21. 6. 2017, nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč a ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žádosti žalobců nevyhověla stanoviskem ze dne 19. 6. 2019. Žalovaná předně, a to s ohledem na obsah žalobních tvrzení a i s ohledem na právní závěr vyslovený v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.9.2018, č.j. 20Co 309/2018-95, konstatuje, že všechny žalobní nároky, jakkoli jsou některé žalobci označeny jako“ nároky dle § 2959 NOZ“, spadají do působnosti speciálního zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, neboť všechny uplatněné nároky mají stejný skutkový základ, tj. vycházejí ze stejných skutkových tvrzení, to včetně označeného odpovědnostního titulu. Stejným způsobem k těmto nárokům žalovaná přistupovala (i s ohledem na znalost právního závěru uvedeného v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.9.2018, č.j. 20Co 309/2018-95) již v rámci mimosoudního projednání daných nároků. Pokud jde o nároky žalobců na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, vznáší žalovaná předně námitku promlčení všech žalobou uplatněných nároků (tj. nároku žalobkyně a) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 720 000 Kč a ve výši 200 000 Kč; nároku žalobkyně b) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč a ve výši 100 000 Kč a nároku žalobce c) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč a ve výši 100 000 Kč). Dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Z žalobních tvrzení (která jsou v podstatě totožná s tvrzeními uvedenými v žádosti žalobců o mimosoudní projednání jejich nároků) je zřejmé, že žalobci požadují náhradu nemajetkové újmy z důvodu tvrzeného pochybení Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy (neřešení psychických zdravotních problémů pana [jméno] [celé jméno žalobce]), které mělo dle jejich tvrzení vyústit v úmrtí jejich syna a bratra, pana [jméno] [celé jméno žalobce], resp. v souvislosti s úmrtím (sebevraždou) jejich syna a bratra, pana [jméno] [celé jméno žalobce], k němuž došlo dne 4. 7. 2015 ve Věznici Všehrdy, přičemž téhož dne byla žalobkyně a) o dané skutečnosti informována ze strany Policie ČR, když lze zároveň dovodit, že daného dne či v blízkém časovém období (nejpozději pak dne 30. 10. 2015, kdy došlo k pohřbu pana [jméno] [celé jméno žalobce]) se o dané skutečnosti dozvěděli i žalobkyně b) a žalobce c), přičemž v danou dobu se již z podstaty věci museli též dozvědět i o újmě jim touto skutečností vzniklé. Jelikož žádost o náhradu nemajetkové újmy všech žalobců byla doručena Ministerstvu spravedlnosti dne 21. 6. 2017, tedy více než po 6 měsících od rozhodného data, došlo v mezidobí k marnému uplynutí zákonné 6ti měsíční promlčecí doby stanovené v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 6. 4. 2018, tedy taktéž po marném uplynutí zákonné promlčecí doby. Žalovaná namítá, že minimálně ve vztahu k uplatněným nárokům na náhradu nemajetkové újmy žalobkyně a) ve výši 200 000 Kč, žalobkyně b) ve výši 100 000 Kč a žalobce c) ve výši 100 000 Kč, nejsou žalobci aktivně legitimováni k podání žaloby, neboť jimi popsaný postup Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy se jejich osob nikterak netýkal, v daném vztahu jim nesvědčila žádná práva a žádná jejich práva tedy nemohla být již z podstaty věci ze strany orgánů státu porušena, tj. nemohlo dojít ani k žádnému nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve vztahu k osobám žalobců. Žalovaná namítá, že ve vztahu k uplatněným nárokům na náhradu nemajetkové újmy žalobkyně a) ve výši 720 000 Kč, žalobkyně b) ve výši 240 000 Kč a žalobce c) ve výši 240 000 Kč (kteréžto nároky žalobci v žalobě označili jako nároky dle § 2959 NOZ, tj. nároky z titulu usmrcení osoby), není žalovaná pasivně legitimována, neboť jak vyplývá z šetření orgánů činných v trestním řízení, konkrétně ze spisového materiálu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Chomutov sp.zn. KRPU -149350/TČ-2015-040371, na smrti pana [jméno] [celé jméno žalobce] neměla podíl žádná další/třetí osoba, neboť jmenovaný spáchal sebevraždu. K úmrtí pana [jméno] [celé jméno žalobce] tak došlo výlučně jeho vlastním“ přičiněním“ a jeho vlastním konáním, na kterém neměl nikdo další, tj. ani žádný orgán státu (či zaměstnanec státu) žádný podíl. Žalovaná zároveň pro úplnost uvádí, že všechny nároky žalobců na náhradu nemajetkové újmy považuje za neopodstatněné i z důvodu absence minimálně dvou základních podmínek, s nimiž zákon č. 82/1998 Sb. odpovědnost státu spojuje, a to absence nesprávného úředního postupu na straně orgánů státu (v daném případě Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy) a absence příčinné souvislosti mezi činností orgánů státu (v daném případě Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy) a vznikem tvrzené nemajetkové újmy. Žalovaná tak existenci těchto dvou základních předpokladů odpovědnosti státu, tj. existenci nesprávného úředního postupu a existenci příčinné souvislosti, výslovně sporuje. Pokud jde o nároky žalobkyně a) na náhradu tvrzené újmy na zdraví a na náhradu škody, tyto žalovaná považuje z níže uvedených důvodů za neopodstatněné. Žalovanou bylo v rámci prováděného šetření zjištěno, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] byl umístěn ve Věznici Všehrdy v období 28. 4. 2015 – 4. 7. 2015, přičemž do dané věznice byl přemístěn z Vazební věznice Ostrava. Žalovanou provedeným šetřením nebylo zjištěno a prokázáno, že by jmenovaný byl ve Věznici Všehrdy vystaven nějaké formě protiprávního jednání ze strany třetích osob (jak bylo zřejmě uvedeno v jeho deníku či v jeho dopisech adresovaných žalobkyni a). O ničem takovém, ve smyslu fyzických ataků, pak nesvědčí ani výsledky provedené pitvy (byť v rámci této by bylo lze zjistit a zaznamenat pouze případná zranění, která by vznikla v krátké době předcházející sebevraždě pana [jméno] [celé jméno žalobce]). Uvedené pak nebylo zjištěno ani šetřením provedeným pracovníky veřejného ochránce práv, jak vyplývá ze závěrů jejich šetření. Pokud jde o psychologickou péči, bylo žalovanou zjištěno, že tato byla panu [jméno] [celé jméno žalobce], a to na základě jeho žádosti ze strany Vězeňské služby ČR vždy řádně poskytnuta, když o poskytnutí psychologické péče žádal jmenovaný pouze ve 3 případech ve Vazební věznici Ostrava. Byla konána celkem 3 sezení, jak bylo uvedeno všechna na žádost pana [jméno] [celé jméno žalobce], a to dne 19. 3. 2015, kdy jmenovaný uváděl nespavost, potíže se žaludkem, nervozitu s tím, že je závislý na automatech a neustále myslí na hraní, přičemž též uvedl, že by se chtěl léčit ze závislosti; dne 24. 3. 2015, kdy šlo o“ ventilační“ pohovor vztahující se k problematice hraní na automatech, výslovně je v zápisu uvedeno“ bez suicidálních myšlenek“; a dne 3. 4. 2015, kdy v záznamu je uvedeno, že se jmenovaný cítí již mnohem lépe s tím, že mu pomohly rady psychologa. Z uvedených záznamů vyplývá, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] ventiloval zejména psychické potíže související s jeho gamblerstvím, žádné suicidální myšlenky neuváděl a na posledním sezení psychologovi sdělil, že se cítí mnohem lépe, a že mu rady psychologa pomohly. Z právě uvedeného je zřejmé, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] měl povědomost o tom, jakým způsobem lze řešit případné psychické potíže a ve Vazební věznici Ostrava možnosti psychologické péče využil. Žalovanou bylo dále zjištěno, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] stejné možnosti nikdy nevyužil ve Věznici Všehrdy, kam byl přemístěn dne 28. 4. 2015, což bylo zjištěno ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], psychologa Věznice Všehrdy. Uvedenou skutečnost však nelze v žádném ohledu dávat k tíži Vězeňské službě ČR, a potažmo státu – žalované. Žalovaná konstatuje, že ze záznamů z výše specifikovaných 3 psychologických sezení (která pan [jméno] [celé jméno žalobce] na základě svých žádostí absolvoval) nelze nikterak dovodit, že by pan [jméno] [celé jméno žalobce] trpěl závažnými psychickými potížemi, tj. byl psychicky dekompenzovaný, či by byla patrná nějaká psychická krize, či potížemi, které by souvisely s něčím jiným, než jeho závislostí s hraním na automatech či které by avizovaly existenci suicidálních myšlenek. Co se týče psychiatrické péče, bylo Ministerstvem spravedlnosti zjištěno, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] byl na základě doporučení lékaře Vazební věznice Ostrava MUDr. [jméno] [příjmení] objednán na psychiatrické vyšetření, k němuž došlo dne 22. 4. 2015 ve Vazební věznici Ostrava, kde byl jmenovaný vyšetřen psychiatrem MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] pan [jméno] [celé jméno žalobce] při daném vyšetření sdělil, že neví, proč u tohoto lékaře je, k lékaři se nepsal, nic nepotřebuje a jen by chtěl zůstat na výkon trestu ve Vazební věznici Ostrava. Dle psychiatra byl pan [jméno] [celé jméno žalobce] v projevu bez nápadností. Dále je zde záznam o poučení, že žádá-li pan [jméno] [celé jméno žalobce] výkon trestu v dané věznici, musí toto řešit žádostí adresovanou řediteli věznice. V lékařské zprávě psychiatra se nenacházejí žádná odborná, léčebná či terapeutická doporučení k případné další léčbě či k dalším (např. kontrolním) vyšetřením – návštěvám psychiatra. Žalovanou bylo zjištěno, že dne 30. 4. 2015 byla po přemístění pana [jméno] [celé jméno žalobce] do Věznice Všehrdy provedena vstupní preventivní prohlídka, v rámci níž nebylo zjištěno, že by si jmenovaný stěžoval na nějaké zdravotní potíže (je zde mj. zaznamenáno, že subjektivně se cítí zcela zdráv a bez zdravotních obtíží). Žalovanou nebylo zjištěno, že by pan [jméno] [celé jméno žalobce] žádal v době svého pobytu ve Věznici Všehrdy o navedení k psychiatrovi či že by si pracovníkům věznice či lékaři stěžoval na nějaké psychické obtíže (uvedené nebylo zjištěno ani šetřením provedeným pracovníky veřejného ochránce práv). Pokud jde o posouzení zdravotní péče ve Věznici Všehrdy, byly odbornými pracovníky Vězeňské služby ČR, Odboru zdravotnické služby posouzeny příslušné materiály (zejména lékařská dokumentace pana [jméno] [celé jméno žalobce]), se závěrem, že Věznicí [obec] poskytovaná zdravotní péče byla zcela v souladu s postupy lege artis. Argumentují-li žalobci obsahem deníku pana [jméno] [celé jméno žalobce] či obsahem některých jeho dopisů adresovaných žalobkyni a), konstatuje žalovaná ve shodě se závěry šetření veřejného ochránce práv, že Věznice Všehrdy (již z podstaty věci) neměla k dispozici deník, který si pan [jméno] [celé jméno žalobce] psal a neznala jeho obsah, stejně tak z provedeného šetření nevyplynulo, že by znala obsah písemností, které pan [jméno] [celé jméno žalobce] zasílal své matce, žalobkyni a). Pan [anonymizováno] [celé jméno žalobce] pak sám nekontaktoval žádného pracovníka Věznice Všehrdy s tím, že by měl mít nějaké potíže, a to ani psychiatra (či jiného lékaře), ani psychologa, ale ani např. vychovatele. S ohledem na shora uvedené žalovaná uzavírá, že provedeným šetřením neshledala v postupu Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy žádný nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a to ani ve smyslu porušení právních předpisů a ani ve smyslu zanedbání povinností, které jí plynou z právních předpisů. V rámci prováděného šetření žalovaná zjistila, že smrt pana [jméno] [celé jméno žalobce] byla též šetřena Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Ústeckého kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, Územním odborem [obec] pod sp.zn. KRPU -149350/TČ-2015 040371, přičemž dané trestní řízení bylo ukončeno usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Chomutov ze dne 27. 10. 2015, č.j. KRPU-149350-50/TČ-2015-040371, jímž byla věc dle § 159a odst. 1 tr. řádu odložena, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění daného usnesení se podává, že Policií ČR provedeným šetřením bylo jednoznačně prokázáno, že na smrti pana [jméno] [celé jméno žalobce] nenese podíl žádná třetí osoba, neboť jmenovaný spáchal sebevraždu (z odborného lékařského ohledání a pitvy vyplývá, že úmrtí pana [jméno] [celé jméno žalobce] bylo způsobeno oběšením bez zjištění známek cizího zavinění). Stížnost proti danému usnesení podaná paní [celé jméno žalobkyně] byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 30. 6. 2016, č.j. ZN 2681/2015-30. S ohledem na výše uvedené žalovaná uzavírá, že k úmrtí pana [jméno] [celé jméno žalobce] došlo výlučně jeho vlastním přičiněním, resp. jeho vlastní rukou, kdy na tomto nenesla podíl žádná třetí osoba a není tak dána žádná příčinná souvislost mezi úmrtím pana [jméno] [celé jméno žalobce] a činností Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy. Uvedený závěr koresponduje i se závěrem veřejného ochránce práv ze dne 26. 10. 2016:“ Neobviňuji věznici z odpovědnosti za smrt pana [celé jméno žalobce]“. Pouze pro úplnost žalovaná konstatuje, že sporuje též vznik škody a újmy a výši škody a újmy žalobkyní a) tvrzenou. V této souvislosti poukazuje žalovaná na skutečnost, že u řady položek požadované náhrady škody není vůbec patrné, kdo jednotlivé částky hradil. U položky 11 414 Kč je pak zřejmé, že tuto částku nehradila žalobkyně a), ale osoba od ní odlišná (pan [jméno] [příjmení], na jehož jméno byla též vystavena faktura znějící na danou částku). Žalovaná zároveň podotýká, že nárokuje-li žalobkyně a) náhradu nákladů za znalecký posudek, kterým má v úmyslu prokazovat výši tvrzené újmy na zdraví, nemůže jít již z podstaty věci o škodu způsobenou a uplatnitelnou v režimu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná uzavírá, že nároky žalobkyně a) na náhradu škody a na náhradu újmy na zdraví považuje za neopodstatněné z důvodu absence základních podmínek, s nimiž zákon č. 82/1998 Sb. odpovědnost státu spojuje, a to absence nesprávného úředního postupu na straně orgánů státu (v daném případě Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy), absence příčinné souvislosti mezi činností orgánů státu (v daném případě Vězeňské služby ČR – Věznice Všehrdy) a vznikem tvrzené škody a újmy na zdraví a absence škody a újmy na zdraví v tvrzeném rozsahu. Žalovaná tak existenci všech tří základních předpokladů odpovědnosti státu, tj. existenci nesprávného úředního postupu, existenci příčinné souvislosti a existenci škody/újmy na straně žalobkyně a), výslovně sporuje.

3. Ze žádosti žalobců ze dne 16.6.2017, přípise žalované ze dne 22. 6. 2017, kterým potvrzuje přijetí žádosti žalobců má soud prokázáno, že žalobci dne 21. 6. 2017 uplatnili u žalované žalobkyně a) nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 720 000 Kč a ve výši 200 000 Kč, nárok na náhradu újmy na zdraví ve výši 50 800 Kč, bolestné, a 543 265 Kč, ztížení společenského uplatnění, a nárok na náhradu škody ve výši 11 414 Kč a 1 624 Kč za pronájem obřadní síně a 18 855,43 Kč úhrada znalci. Dále, že žalobkyně b) uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč a ve výši 100 000 Kč a žalobce c) nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč a ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žádosti žalobců nevyhověla stanoviskem ze dne 19. 6. 2019, jak má sou prokázáno předmětným stanoviskem.

4. Zprávou o šetření postupu věznice při ochraně života a zdraví odsouzeného, prošetření okolností o úmrtí, ze dne 25. 7. 2016, zpracovanou Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., veřejnou ochránkyní práv má soud prokázáno, že ve skutkových zjištěních je uvedeno, že paní žalobkyně a) uvádí, že jí syn zaslal dopisy, v nichž poukazoval na fyzické násilí a šikanu ze strany jiných odsouzených, a to dopis ze dne 22. 6. 2015, dále že hovořila se synem 2. 7. 2015, kdy se jí syn dotazoval, zda odeslala do věznice balík. Prověřování věznicí byl výslech některých odsouzených, zaměstnanců vězeňské služby, tělo pana [celé jméno žalobce] ohledal lékař, byla zjištěna korespondence pana [celé jméno žalobce] a částečný přepis telefonního hovoru, vyjádření odsouzených. Dále je zde uvedeno, že ředitel věznice ve stanovisku ke stížnosti paní [celé jméno žalobkyně] ze dne 26. 8. 2015 odkázal na sdělení vedoucího oddělení výkonu a uvedl, že se lze důvodně domnívat, že předmětná korespondence nebyla odeslána standardní cestou, tedy že odešly dopisy nepovoleným způsobem, neprošly kontrolou ze strany vězeňské služby. Ve zdravotnické dokumentaci pana [celé jméno žalobce] není uvedeno, že by byl ošetřován lékařem pro poranění, které by mohlo být způsobeno jinými odsouzenými. Zdravotnická dokumentace obsahuje záznamy z vazební věznice Ostrava. Dne 18. 3. 2015 MUDr. [jméno] [příjmení] zaznamenal: Dochází pro psychické obtíže, zhoršený spánek, vše na něj doléhá. Deprese, porucha adaptace. Diagnóza: psychická rozlada, deprese, insomnie. Dne 25.

3. MUDr. [jméno] [příjmení] uvádí: Dochází, udává deprese, psychickou rozladu. V šetření dalšími orgány. Celou záležitost vyšetřovala služba kriminální policie a vyšetřování ČR. Místní šetření veřejným ochráncem práv. Mluvili s psychologem [příjmení]. Uvedl, že o rozhovor s ním pan [celé jméno žalobce] nikdy nežádal. Domnívá se, že ho k činu dohnala skutečnost, že soud rozhodl o dalším trestu odnětí svobody v délce 30 měsíců. Toto potvrdil i vychovatel [příjmení]. Psycholog uvedl, že toto rozhodnutí bylo panu [celé jméno žalobce] doručeno krátce několik dnů před sebevraždou. Psycholog rovněž uvedl, že pan [celé jméno žalobce] byl prvotrestaný, v ložnici byl pouze s prvotrestanými, na oddělení však pobýval mezi recidivisty. [příjmení] [příjmení] sdělil, že každý dopis soukromé korespondence je jím nebo druhým vychovatelem parafován. Uvedl, že všechny dopisy nečte. Některé pouze vyjme z obálky, přečte pouze oslovení, případně začátek dopisu. Z časových možností není možná kontrola veškeré soukromé korespondence možná. Pověření zaměstnanci kanceláře vychovateli [příjmení] předložili k identifikaci obálku dopisu pana [celé jméno žalobce] ze dne 22. 6. 2015. Vychovatel uvedl, že značka v rohu dopisu je písmeno„ M“ a jedná se o jeho parafu. Vychovatel uvedl, že tento dopis vytáhl z obálky, podíval se, komu pan [celé jméno žalobce] píše, nicméně obsah dopisu nečetl. Pověření zaměstnanci kanceláře dále vychovateli [příjmení] předložili k identifikaci obálku pana [celé jméno žalobce] ze dne 30. 4. 2015. Vychovatel uvedl, že značka T5 + 13 není parafou. [příjmení] [příjmení] uvedl, že žádné poznatky o psychické rozladě pana [celé jméno žalobce] neměl. Pan [celé jméno žalobce] byl, dle vychovatele, spíše nevýrazný. Dne 20. 6. 2016 Policie ČR doručila kopie deníků pana [celé jméno žalobce]. V tomto deníku pan [celé jméno žalobce] poukazuje na násilí ze strany jiných odsouzených a opakovaně uvádí, že vězení nezvládá a trpí depresemi. Z deníku však nevyplývá, že by si zaměstnancům věznice na násilí stěžoval, nebo že by s nimi řešil své psychické problémy. Dále v deníku uvádí případ krádeže, kdy mu měli jiní odsouzení vykrást skříňku. Tuto událost sdělil barákovému, avšak neuvádí, že by věc dále řešil s některým ze zaměstnanců věznice. Na jiném místě v deníku pan [celé jméno žalobce] poukazuje na další krádež, kterou už tentokrát řešil s vychovatelem, avšak vychovatel se tím prý dál nezabýval. Veřejná ochránkyně práv poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, kde je tučně zvýrazněno, že v případě, že jsou věznici známy skutečnosti, které nasvědčují porušování práv odsouzeného, pak je povinností věznice na toto zjištění včas a adekvátně reagovat, provést účinné vyšetřování tvrzeného násilí, umístit odsouzeného odděleně od domnělých aktérů násilí, zajistit odsouzenému pomoc psychologa, umístit odsouzeného na nouzové oddělení, pravidelně odsouzeného sledovat apod. Z dostupné dokumentace, vyjma deníku, nevyplývá, že by se pan [celé jméno žalobce] obrátil na zaměstnance věznice a poukazoval na případné násilí či neshody s jinými odsouzenými. O násilných myšlenkách na sebevraždu, šikanózním jednání, vykradením skříňky, psal pan [celé jméno žalobce] ve svém deníku. Obsah deníku však věznice z povahy věci neznala. Na jednom místě v deníku ale pan [celé jméno žalobce] poukázal na krádež, kterou se bezvýsledně snažil řešit s vychovatelem. Z deníku není zřejmé, kdy mělo k incidentu dojít a kterému vychovateli si pan [celé jméno žalobce] stěžoval. V dokumentaci věznice není žádný záznam o tomto incidentu. [příjmení] [příjmení] a [příjmení] uvedli, že o žádných problémech pana [celé jméno žalobce] nevěděli a nic s ním neřešili. Přesto, že nemám důvod pochybovat o pravdivosti záznamů v deníku, zjistila jsem, že o události neexistuje oficiální záznam a vychovatelé opřeli její existenci a svou vědomost o ní. Ze zdravotnické dokumentace plyne, že při pobytu ve věznici v Ostravě pan [celé jméno žalobce] opakovaně v pohovoru s lékařem uváděl, že trpí depresemi a nespavostí. Lékař diagnostikoval depresi a do dokumentace, kromě léčby, zapsal objednat psychiatrické vyšetření. Zdravotnická dokumentace je z povahy věci podkladem pro navazující péči o pacienta. Věznice pochybila, pokud se s ním neseznámila, nedotázala se pana [celé jméno žalobce], zda obtíže přetrvávají, a nezvážila přijetí náležitého opatření, zajištění psychiatrického vyšetření. Pan [celé jméno žalobce] ve věznici Všehrdy navštívil psychologa pro nespavost, potíže se žaludkem a nervozitu z důvodu své závislosti na automatech a častých myšlenek na hraní. Nezdá se, že by se k psychologovi aktivně hlásil pro jiné psychické problémy. Nespokojenost s výkonem trestu, šikana mezi odsouzenými, sebevražedné myšlenky. Z dokumentace však současně neplyne, jak věznice panu [celé jméno žalobce] pomohla s popsanými obtížemi, o nichž věděla. Pokud jde o dopisy pana [celé jméno žalobce] jeho matce, šetření neprokázalo, že by zaměstnanci věznice dopisy četli a byl jim tak znám jejich obsah, pročež mohli a měli přijmout kroky k předcházení násilí. [příjmení] [příjmení] uvedl, že dopis ze dne 22. 6. 2015 vytáhl z obálky a podíval se, komu pan [celé jméno žalobce] píše. Dopis však, dle svých slov, nečetl. Pravdivost vyjádření vychovatele nemohu ověřit. Nezpochybňuji, že pracovníci věznice jsou podle zákona oprávněni, nikoliv povinni, korespondenci číst. Kontrola korespondence by měla být pouze namátková, leda že by okolnosti konkrétního odsouzeného vyžadovaly, aby byla čtena veškerá korespondence, bezpečnostní důvody, obavy o život a zdraví odsouzeného apod. V daném případě, dle sdělení zaměstnanců věznice, nebyly důvody k četbě veškeré korespondence pana [celé jméno žalobce]. Nemohu proto vychovateli vytknout, že se s obsahem dopisu neseznámil. Současně rozumím původní, byť nesprávné, úvaze paní [celé jméno žalobkyně], že pokud vychovatel parafoval, četl ho. Generální ředitel Vězeňské služby pochybil při vyřizování stížností paní [celé jméno žalobkyně]. Tvrdil, že dopis byl paní [celé jméno žalobkyně] odeslán nepovoleným způsobem. Tento závěr neměl oporu v provedeném dokazování. Zaměstnanci věznice tedy pravděpodobně neměli poznatky o možné šikaně či násilí vůči [jméno] [celé jméno žalobce] ani o tom, že by plánoval spáchat sebevraždu. Není však zřejmé, zda a jak věznice využila poznatků a doporučení lékaře, kteří pana [celé jméno žalobce] vyšetřili ve vazební věznici Ostrava. Diagnostikována deprese, doporučení psychiatrického vyšetření. Ani její reakce na obtíže pana [celé jméno žalobce], s nimiž se svěřil psychologovi ve věznici Všehrdy, nespavost, potíže se žaludkem, nervozita.

5. Závěrečné stanovisko Veřejné ochránkyně práv bylo vydáno dne 26. 10. 2016. Soud má prokázáno, že došla ke zjištění, že zemřelý trpí nespavostí, má potíže se žaludkem a nervozitou, neboť je závislý na automatech, neustále visí na hraní. To sdělení se pravděpodobně týká předchozího pobytu pana [celé jméno žalobce] ve vazební věznici Ostrava. Ve Všehrdech pan [celé jméno žalobce] nebyl u psychologa, veřejná ochránkyně práv nemá důkazy o tom, že by věznice znala obsah dopisů pana [celé jméno žalobce] jako matce a deníku.

6. Dále záznamem - pohovore na vlastní žádost ze dne 19. 3. 2015, psycholog PhDr. [příjmení] má soud prokázáno, že [jméno] [celé jméno žalobce] byl odeslán lékařem k psychiatrovi, uvádí nespavost 4 až 5 hodin denně, potíže se žaludkem, nervozitu. Je závislý na automatech, neustále visí na hraní. Chtěl by se léčit ze závislosti. Pohovor na vlastní žádost ze dne 24.3.2015 má soud prokázáno, že byl vyšetřen, ventilační pohovor hraní automatů, bez suicidiálních myšlenek. Cítí se již mnohem lépe, pomohly mu rady psychologa. Zdravotním záznamem ze dne 22. 4. 2015 Vězeňské služby ČR Vazební věznice Ostravy má soud prokázáno, že lékař sepsal, že [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl, že neví, proč je tady, nepsal, nic nepotřebuje, jen by chtěl na výkon trestu zůstat zde, poučen, že má žádat ředitele věznice. Dále vyjádření ze dne 19. 11. 2015 má soud prokázáno, že PhDr. [příjmení] [příjmení] ve věci [jméno] [celé jméno žalobce] sděluji, že jím nebyl kontaktován a o jeho psychických problémech neměl a nemá povědomost – psycholog Věznice Všehrdy. Dále zápise - zdravotním zázname ze dne 30. 4. 2015 [jméno] [celé jméno žalobce], vstupní prohlídkou do Věznice Všehrdy má soud prokázáno, že subjektivně se cítí zcela zdráv a bez zdravotních obtíží. Doporučená medikace 0, plánovaná vyšetření 0.

7. Úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 4. 7. 2015, odsouzený [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že uvedl, že pokud se má vyjádřit o chování zemřelého před uvedenou událostí, uvedl, že po obědě dostal dopis od soudu, on ho tam před námi četl. [jméno] mělo být, že mu hrozí 8 let dalšího kriminálu. Byl z toho hotový, my jsme ho tam utěšovali, že to vydrží, že ať si z toho hlavu nedělá. Potom jsem ho viděl, že psal na ložnici nějaký dopis, nevím co. Řekl, že píše mámě. To bylo všechno. Byl smutný, hodně přemýšlel. Pokud jsem dotazován, zda mám případně informace jeho vztahu k blízkým, tak vím, že snad za celou dobu, co byl tady, tak snad dostal jen jeden dopis od rodiny, snad o mámy. Myslím, že to měl na vině ten dopis od soudu. Byl z něho prostě v prdeli. Stejně tak úředním záznamem o podaném vysvětlení odsouzeného [jméno] [příjmení] ze dne 4. 7. 2015 má soud prokázáno, že uvedl, že v žádném případě neměl [jméno] [celé jméno žalobce] žádné sebevražedné řeči, byl to takový normální kluk, nijak nevybočoval. Pokud vím, tak se potom normálně koukal na televizi, najedl se, dal si kafe, nevykazoval známky toho, že by si chtěl něco udělat. Pokud jsem dotazován, zda jsem nebyl svědkem nějaké formy, protiprávního jednání vůči jeho osobě ze strany jiných osob ve smyslu šikany, fyzického násilí, vydírání, pohrůžky násilím, úsluh atd., tak uvádím, že ne.

8. Dále přípisem Vězeňské služby o přešetření úmrtí ze dne 10. 3. 2016 Policií ČR má soud prokázáno, že se jednalo o úmrtí následkem sebepoškození. Z provedeného šetření vyplynulo, že poskytovaná zdravotní péče byla zcela v souladu s postupy lege artis a případ úmrtí [příjmení] [celé jméno žalobce] se uzavírá.

9. Dále vyjádřením Vězeňské služby Ministerstvu spravedlnosti ze dne 19. 12. 2017 má soud prokázáno, že první lékařské vyšetření bylo provedeno 23. 2. 2015. V rámci vstupní prohlídky do vazební věznice Ostrava v jejím rámci přiznal patologické hráčství. Záznam o provedené vstupní prohlídce pacient vlastnoručně podepsal. Dne 18. 3. 2015 se dostavil do ordinace s udávanými psychickými obtížemi, zhoršený spánek, údajné deprese a poruchy adaptace. Ošetřující lékař mu aplikoval jednu dávku uklidňujícího léku a doporučil pohovor s psychologem nebo kaplanem a zapojit se do denních aktivit. Udávaná psychická rozvada údajně přetrvávala, neboť byl dne 25. 3. 2015 pro tyto obtíže opět vyšetřen. Lékař proto objednal od minula psychiatrické vyšetření, k němuž došlo dne 22. 4. 2015, kdy během této prohlídky psychiatrovi sdělil, že neví, proč tam je a že nic nepotřebuje. V rámci výkonu vykázaného zdravotní pojišťovnou pak skutečně lékař uvedl diagnózu F99 - duševní porucha nijak neurčená. V průběhu prohlídky se u pacienta neprojevily žádné nápadnosti, proto věc lékař uzavřel obecnou diagnózou. Vzhledem k této skutečnosti nebyla nastavena ani žádná farmakoterapie ani nebyla definována žádná doporučení. K psychologickému pohovoru došlo, dle dostupných záznamů, 19. 3. 2015, 24. 3. 2015, následně 3. 4. 2015, tedy v době svého umístění ve vazební věznici v Ostravě, kdy žádné sebevražedné myšlenky neprezentoval.

10. Obsahem spisu Policie ČR, KRPU -149350/TČ-2015-040371 má soud prokázáno, zejména usnesení o odložení věci proti neznámému pachateli ze dne 27. 10. 2015. Z odůvodnění má soud prokázáno, že uvedeno, že odsouzený [příjmení] [jméno] uvedl, že je tzv. barákový na oddíle, tzn., že se stará o klidný chod výkonu trestu, komunikuje za vězně s dozorci a vychovateli. Na svém oddíle měl i odsouzeného [celé jméno žalobce], kdy k jeho sebevraždě uvádí, že [celé jméno žalobce] byl podle něho psychicky narušený, na to soudí podle jeho chování. Mj. také podle toho, že si pořád něco psal, psal si deník a také psal dopisy. Neví, komu psal dopisy a co v nich psal, ale psal hodně. Deník se prý našel v jeho věcech, když zemřel. To, že si pořád psal, co se děje, co kdo dělal, tak s tím byl u ostatních vězňů podezřelý, dávali si na něj pozor. Tedy ze začátku, kdy přišel. Pak docela zapadl do kolektivu. Denně hrál kostky a obcházel tak téměř všechny pokoje. Může vyloučit, že by byl [celé jméno žalobce] šikanovaný, nebyl, ani neměl jiné problémy s vězni ani dozorci. Byl spíše tichý a bezproblémový. Pokud je dotazován na konflikt se sprchou, kterou měl [celé jméno žalobce] rozbít, tak si na to nepamatuje. Nepamatoval si, kdo to s ním řešil. Na oddíle mají ještě, kromě hlavní sprchy, ještě jednu sprchu, kam někteří vězni se chodí sprchovat sami a dobrovolně, protože se tam nečeká. Kam chodil [celé jméno žalobce], to neví. [celé jméno žalobce] byl prvotrestaný a hned dostal 6 let natvrdo. Výkon trestu špatně nesl a říkal, že to ve vězení nedává. Také se vědělo, že se mu státní zástupce odvolal do výše trestu a že čekal na výsledek odvolání. K jeho hraní kostek a také karet uvádí, že hrál jako každý o tabák, ale stále prohrával, pak si tabák do hry půjčoval, pak i ten prohrál, takže to těžce nesl. [příjmení] sám říkal, aby už nehrál. Ostatním vězňům také říkal, aby po něm už nic nechtěli, tj. nechtěli po něm ten vyhraný tabák. Toto říkal proto, aby měl na oddíle klid, protože bylo jasné, že [celé jméno žalobce] prohrává tolik tabáku, že to nemůže nikdy dát. Všichni ho poslechli a nikdo to po něm nic nechtěl. Když hráli, tak už ne o tabák, ale jen tak. Na otázku, zda [celé jméno žalobce] mluvil někdy o sebevraždě, uvádí, že mluvil v tom smyslu, že vězení nedává. Tím myslel, že je psychicky na tom špatně. Na otázku, zda žádal o přeložení na jiné oddělení, uvádím, že nežádal, neměl důvod. Možná o tom někdy mluvil, ale to v tom smyslu, že dluží tolik tabáku, že se bude muset nechat přeložit. Nikdy jeho, a pokud ví, ani dozorce, o přeložení nežádal. [příjmení] ho ani o to, že by chtěl spát v jiném pokoji. Kdyby to chtěl, určitě by to řešil. [příjmení] s klukama na pokoji vycházel dobře. Když mu přišel výsledek odvolání v jeho věci, tak tomu nemohl uvěřit. Dostal místo 6 let 8 let a navíc do věznice s dozorem, tedy do horší věznice a bylo jasné, že se bude muset stěhovat jinam. Rozsudek dával číst všem na potkání. Vyptával se, co to znamená, jak by to mohl zvrátit. Každý, kdo ten rozsudek četl, si však škodolibě přisadil. Říkali mu, jak je věznice s dozorem těžká apod. Také se ukázalo, že [celé jméno žalobce] přepadával babičky, a tak se mu posmívali i za to, co bylo v tom rozsudku. Každý si ho bral do huby. [celé jméno žalobce] na sebe nedával znát, že to nedává. Ještě ten večer před tím, než se oběsil, s ním byl telefonovat. Tj. vychovatel ho vzal k telefonnímu automatu, všichni si zatelefonují. [celé jméno žalobce] volal myslím domů matce, myslím, že mi to říkal, když ostatní vězni čekali na telefon. Při čekání znovu probírali ten jeho rozsudek. Dále uvedl, že se chodí spát ve 21.00 hod. a tak neví, co [celé jméno žalobce] dělal večer a těsně před tím, než se oběsil. Je si jist, a ví i od ostatních vězňů, že nedal ten rozsudek a bál se jít do déčka, a proto se oběsil. [příjmení] má odsezeno celkem 20 let a sebevražd ve vězení zažil několik. [celé jméno žalobce] dostal příliš velkou ránu jako prvotrestaný a nedal to. V daném případě bylo prověřeno šetření a požádáno o vysvětlení od ostatních vězňů, kteří přišli s [jméno] [celé jméno žalobce] do styku, kdy k věci shodně uvedli, že jmenovaný šikanován nebyl, vězení tzv. nedával, hrával hodně kostky a dlužil tabák. Co jmenovaného hodně rozladilo, bylo to, že den před smrtí dostal novou poštu, nový rozsudek od soudu, kdy mu byl trest vyměřen na 8 let do věznice s dozorem.

11. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrů: Soud žalobu zamítl, neboť neshledal existenci nesprávného úředního postupu tvrzeného žalobci, ve smyslu ust. § 13 zák. 82/1998 Sb., kdy soud neshledal, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu vězeňské služby, potažmo Věznice Všehrdy, že by nezajistila odbornou lékařskou péči psychologického či psychiatrického rázu zemřelému [jméno] [celé jméno žalobce]. V řízení bylo prokázáno i zprávou veřejné ochránkyně práv, jak ve věci bylo postupováno. Bylo prokázáno, že 3x žádal o psychologickou pomoc ve Věznici Ostrava, byl odeslán na psychiatrické vyšetření, kam se odsouzený [jméno] [celé jméno žalobce] dostavil. Uvedl, že neví proč tam je a že jediné, co chce, je setrvat ve Věznici Ostrava. Poté, co byl předán do Věznice Všehrdy, při vstupní prohlídce uvedl, že se cítí subjektivně zdráv, nejsou indikována žádná vyšetření, nebere žádné léky. Nikdy nevyhledal ve Věznici Všehrdy žádnou, nežádal o pomoc psychologa či psychiatra. Dále nikdy neuváděl žádnou šikanu ze strany spoluvězňů. V řízení bylo toto prokázáno. Soud má za to, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, kdy i veřejná ochránkyně práv, s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora uvádí, že by musely být věznici známy skutečnosti, které nasvědčují porušování práv odsouzeného, což nebylo věznici známo, věznici nebyl znám deník, bylo prokázáno, že věznice se neseznámila s dopisem psaným matce odsouzeného [příjmení] [celé jméno žalobce], násilí ze strany jiných osob, nebylo známo věznici, či sebevražedné jednání, kdy navíc v lékařských záznamech je uvedeno bez suicidiálních myšlenek. Soud má tedy za to, že věznice neměla povinnost na to: včasně adekvátně reagovat tak, jak tvrdí žalobci, že měla zajistit adekvátní psychiatrické či psychologické vyšetření žalobce, kdy věznice ani nevěděla, že má na něco reagovat. Soud proto, pro absenci jedné z podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to tvrzeného nesprávného úředního postupu, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval dále vznesenou námitkou promlčení, která se odvíjí od nesprávného úředního postupu, kdy soud shledal, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, aniž by se zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za vzniklou škodu, tedy i příčinné souvislosti, kdy soud navíc poukazuje i na to, že všichni shodně uvedli, do souvislosti dávali, sebevražedené jednání syna žalobkyně a bratra žalobců, v souvislosti s tím, že mu byl vyměřen delší výkon trestu v přísnější věznici.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 3 úkony, kterými bylo vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast u jednání dne 27.11.2019 Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod.