25 C 72/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 928 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 234 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 094 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky představující nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu, jež měla žalobci vzniknout v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním. Žalobce uvedl, že rozsudkem Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byl uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona a současně byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 16 měsíců. Usnesením Okresního soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla na návrh žalobce ve věci povolena obnova řízení a shora uvedená rozhodnutí byla zrušena. Následným rozsudkem Okresního soudu Olomouc z téhož dne, sp. zn. [číslo jednací] byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, protože žalovaný skutek nebyl trestným činem. Žalobce v souvislosti s uvedeným trestním stíháním vynaložil náklady na obhajobu v celkové výši 16 298 Kč představující 5 úkonů právní služby á 1 500 Kč – převzetí věci a příprava, sepsání návrhu na povolení obnovy řízení, studium spisu dne [datum], účast na veřejném zasedání dne [datum] a účast na hlavním líčení dne [datum], včetně přináležejícího režijního paušálu á 300 Kč k uvedeným úkonů. Dále žalobce nárokoval náhradu cestovních výdajů ve výši 3 487 Kč na trase [obec] – [obec] a zpět dne [datum] s automobilem Škoda Superb [anonymizováno] [číslo], celkem 592 km, spotřebou 5,3 l /100 km a se základní sazbu opotřebení automobilu 4,20 [spisová značka]. Žalobce rovněž požadoval náhradu za promeškaný čas ve výši 1400 Kč tj. á 100 Kč za každou započatou půlhodinu; celkem 14 započatých půlhodin na trase [obec] – [obec] a zpět dne [datum] a stravné ve výši 103 Kč Celkem tedy žalobce v souvislosti s cestou jeho právního zástupce dne [datum] vynaložil částku 4 990 Kč, to vše s DPH v celkové výši 2 938 Kč. Žalovaná ve vyjádření nesporovala skutečnost, že u ni žalobce dne [datum] uplatnil mj. nárok na náhradu škody ve výši 16 928 Kč z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, jak žalobce popsal ve své žalobě. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalovaná došla k závěru, že v řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a tudíž žádost žalobce zamítla. Žalovaná v tomto směru odkázala na § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a uvedla, že rozsudek Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne [datum] nevykazuje základní znak nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona, jelikož uvedený rozsudek byl zrušen a žalobce byl obžaloby zproštěn na základě povolené obnovy řízení, kdy důvodem pro zrušení rozsudku a zproštění obžaloby nebyla nezákonnost rozhodnutí, ale legislativní změny, které nastaly po odsouzení žalobce. Na vyjádření žalované žalobce reagoval svou replikou ze dne [datum], ve které uvedl, že zákon č. 82/1998 Sb. se na věc nevztahuje, neboť k vydání vadného rozsudku, který musel být zrušen, došlo před účinností tohoto zákona, tj. před [datum]. Na věc je tedy nutné použít zákon č. 58/1969 Sb. Podle § 3 citovaného zákona pak poškozený musí využít řádné opravné prostředky, které jsou pro danou věc relevantní, tj. odvolání, rozklad, námitky, odpor nebo stížnost. Předpokladem k přiznání odškodnění tedy není pozdější podání návrhu na povolení obnovy, ale to, že v původním řízení byl řádný opravný prostředek použit, což žalobce splnil tím, že využil řádný opravný prostředek – odvolání proti rozsudku Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum]. Rozsudek Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum] ve spojení s usnesením Vyššího vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum] nebyly zrušeny pro legislativní změny, ale z důvodu uvedených v § 278 odst. 1 trestního řádu. Legislativní změny pak nejsou v § 278 odst. 1 trestního řádu jako důvod obnovy řízení uvedeny. Uvedená rozhodnutí tak byla zrušena pro nezákonnost; v tomto směru žalobce ještě odkázal na nálezy Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ust. § 115a o. s. ř. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že předběžně žalobce dne [datum] u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 16 928 Kč, představující vynaložené náklady na obhajobu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí ve věci vedené u Vojenského obvodového soudu Olomouc, pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí a žádost žalobce proto vyhodnotila jako nedůvodnou, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Soud provedl dokazování spisem Vojenského obvodového soudu Olomouc, sp. zn. [spisová značka], konkrétně rozsudkem Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesením Vyššího vojenského soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], protokolem o veřejném zasedání u Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] u Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. [spisová značka], rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a velkým technickým průkazem osobního automobilu Škoda Superb, [registrační značka]. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že proti žalobci bylo usnesením Vojenské obvodové prokuratury Olomouc ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona. Pro tento trestný čin pak byl žalobce rozsudkem Obvodového soudu [obec] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu Olomouc ze dne [datum] (na základě žalobcem podaného odvolání) uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 16 měsíců. Na základě žalobcem podané obnovy, byla usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] povolena obnova řízení ve prospěch žalobce z důvodu § 278 odst. 1 trestního řádu. V souvislosti s povolením obnovy byl současně zrušen v celém rozsahu rozsudek Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Vyššího vojenského soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] pak byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Právní zástupce žalobce se účastnil řízení o obnově řízení konaného dne [datum] u Okresního soudu v Olomouci od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. a následně pak hlavního líčení v trestní věci žalobce, konkrétně od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. Právní zástupce žalobce v souvislosti s tímto veřejným zasedáním a hlavním líčením vykonal k těmto jednáním cestu osobním automobilem Škoda Superb, se spotřebou 5,32 l /100 km a palivem pro tento typ vozidla – motorová nafta. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutkových tvrzení, která soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o. s. ř., činí soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobce byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu Olomouc ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uznán vinným trestným činem podle § 269 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., v tehdy platném znění a byl mu uložen trest v trvání 12 měsíců podmíněně, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 16 měsíců. Následně usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla ve věci žalobce povolena obnova a rozhodnutí - rozsudek Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne [datum] a usnesení Vyššího vojenského soudu [obec] ze dne [datum] byla zrušena. Poté Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zprostil žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Právní zástupce žalobce se účastnil jak veřejného zasedání, tak hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] a za tímto účelem vykonal k tomuto jednání cestu automobilem Škoda Superb. Podle ust. § 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud uvádí, že úvahu žalované nesdílí. Smyslem a účelem § 31 zák. č. 82/1998 Sb. je zajištění náhrady nákladů řízení vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo nápravu nesprávného úředního postupu, tedy i náhrady nákladů řízení směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí, změně nezákonného rozhodnutí, anebo k nápravě nesprávného úředního postupu. Bylo by totiž v rozporu s principem odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, aby jeden z důsledků takového jednání orgánu veřejné moci, a to náklady řízení vedoucí k jeho reparaci nesl poškozený sám, jak ostatně naznal Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] na které žalobce odkazoval. Náklady řízení, které žalobce vynaložil za účelem, aby dosáhl zproštění obžaloby, jsou v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, je naplnění těchto tří podmínek: vydání nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Škodou je pak majetková újma, kterou lze objektivně vyjádřit obecným ekvivalentem, tj. penězi, přičemž za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná penězi, která spočívá ve zmenšení, snížení či jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného. S odkazem na uvedené tedy škodou mohou být také účastníkem řízení skutečně vynaložené náklady na to které řízení a vynaložené náklady řízení jsou pak zahrnuty pod pojem škody v zákoně č. 82/1998 Sb. Pokud jde pak o naplnění podmínky vydání nezákonného rozhodnutí, je zřejmé, jak vyplynulo z provedeného dokazování, že zproštění obžaloby na základě povolené obnovy řízení znamená, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o vině a trestu, které muselo předcházet a vyvolalo ze strany původně odsouzeného, tedy žalobce, procesní úkony směřující k odstranění pro něj nežádoucích právních důsledků vyplývajících z jeho odsouzení, které by v případě neexistence uvedeného nezákonného rozhodnutí nebyly potřebné; tj. jednalo se o úkony usilující o zproštění obžaloby. Tedy lze uzavřít, že náklady řízení vedoucí ke zproštění obžaloby jsou v příčinné souvislosti s vydáním rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Opačný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb., neboť by jeden z důsledků vydání nezákonného rozhodnutí – vznik nákladů řízení vedoucí k jeho reparaci – nebyl napraven. Pokud záměrem zákonodárce bylo rozhodnutí odškodnit osoby, které byly nezákonně trestně stíhány, nelze připustit závěr, který by byl s tímto v rozporu, tj. že by nemohla být reparována škoda vzniklá takovýmto osobám v pozdějším řízení, tedy jinými slovy řečeno, stav neodškodnění těchto osob by trval dále pouze v jiné podobě. Jestliže žalovaná argumentuje § 8 odst. 3 zákona, je tato její argumentace nepřípadná, neboť § 8 odst. 3 zákona míří v zásadě na to, že musí poškozený využít zákonem stanovené procesní prostředky (vyjma případů zvláštního zřetele hodné) za účelem ochrany svého práva, tedy předejití vydání nezákonného rozhodnutí, což v daném případě žalobce splnil, neboť proti rozsudku Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne [datum], kterým byl uznán vinným, podal řádný opravný prostředek – odvolání. Tedy jinak řečeno, poškozený musí využít všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, aby nenastala v důsledku jeho procesní pasivity pro něj z výsledku řízení vyplývající nepříznivá situace. Tímto mimořádným opravným prostředkem – vztaženo k vydání nezákonného rozhodnutí, nemůže být institut obnovy řízení, neboť důvody pro ni se nepojí s možností přezkumu skutkové správnosti původního rozhodnutí. Jinak řečeno, tedy žalobcem využitý institut obnovy řízení nemá souvztažnost k naplnění podmínky„ využití řádných, příp. mimořádných opravných prostředků“, neboť jiným způsobem, než formou obnovy řízení, by žalobce reparaci popsaného skutkového stavu – pravomocné odsouzení, nedosáhl. Ostatně obdobný případ byl řešen i Ústavním soudem mj. ve věci vedené pod sp. zn. [ústavní nález], kdy i v tomto případě byla poškozenou volena obnova řízení, navíc v trestní věci proti zemřelému, a na základě povolené obnovy řízení byly odsuzující rozsudky vydané v roce 1930 zrušeny. V posuzovaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka – dcera zemřelého má nárok na vynaložené náklady na obhajobu pojící se se zrušením odsuzujících rozsudků. Soud proto dospěl k závěru, že základ nároku je v daném případě dán a žalobce tak má v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež skončilo pravomocným zproštěním obžaloby, nárok na náhradu škody podle ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. představující v tomto případě vynaložené náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Podle § 31 odst. 3 zákona je požadavek žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení jako součást nákladů řízení, které zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, opodstatněný. Výše těchto nákladů se pak určí podle ustanovení advokátního tarifu upravujícího mimosmluvní odměnu. Žalobci proto náleží náhrada škody za vykonané úkony právní služby při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč podle § 10 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., s přináležejícím režijním paušálem á 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, 3 citované vyhlášky. Soud jako odůvodněné shledal tyto úkony právní služby: -) převzetí a příprava zastoupení ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. -) sepsání návrhu na povolení obnovy řízení ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. -) účast na veřejném zasedání a hlavním líčení dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky. K tomuto posledně jmenovanému úkonu soud uvádí, že žalobcem nárokované dva úkony právní služby za účast u veřejného zasedání a u hlavního líčení konaném téhož dne, posoudil jako jeden úkon právní služby, neboť tato jednání na sebe bezprostředně navazovala, když veřejné zasedání se konalo od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. a hlavní líčení pak od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., přičemž přestávka mezi těmito jednáními nepřesáhla dobu 30 minut a je tedy nutné ji započítat do doby úkonu právní služby. Soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož se do doby trvání hlavního líčení pro účely určení jeho délky počítají přestávky do 30 minut. Uvedené veřejné zasedání a hlavní líčení tak celkem trvalo od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., tj. 1 hodinu a 3 minuty, což značí jeden úkon právní služby v souladu s § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl. Úkon právní služby ze dne [datum] – studium spisu, u uvedeného soud upozorňuje na to, že za studium spisu podle § 11 odst. 1 písm. f) citované vyhlášky náleží odměna, avšak pouze v případě, jedná-li se o prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to za každé započaté dvě hodiny, což nebyl uvedený případ. Prosté„ studium spisu“ pak není úkonem, který by byl v souladu s uvedenou vyhláškou úkonem právní služby, tedy odškodnitelný ve smyslu § 31 odst. 3 zákona. V této souvislosti soud doplňuje, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. Kovářová, D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, Praha 2016, § 11). Soud proto v posuzované věci shledal jako účelně vynaložené celkem tři úkony právní služby á 1 500 Kč, včetně přináležejícího režijního paušálu á 300 Kč. Dále žalobci náleží náhrada cestovného v souvislosti s cestou jeho právního zástupce k jednání konaném dne [datum], na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 592 km, spotřebou 5,3 l /100 km, náhradou za opotřebení vozidla 4,2 Kč/km a cenou pohonných hmot – motorové nafty 31,80 Kč podle § 4 písm. c) a § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb., tedy celkem 3 484 Kč. Soud také žalobci přiznal náhradu za promeškaný čas v souvislosti s touto cestou ve výši 1 400 Kč podle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tj. 14 započatých půlhodin á 100 Kč). Naopak soud neshledal jako důvodný nárok na náhradu za stravné ve výši 103 Kč, neboť je názoru, že pojem cestovní výdaje zakotvený v § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. nelze vykládat restriktivně, rozhodně tento pojem nelze zúžit jen na pojem jízdních výdajů, které jsou jen jednou ze složek náhrad při pracovní cestě (jakými jsou dále náhrada prokázaných výdajů za ubytování, stravné a další vedlejší výdaje). Proto v § 13 odst. 4 citované vyhlášky je odkazováno v souvislosti s pojmem cestovní výdaje na podpůrné použití předpisů a cestovních náhradách. Podle § 4 písm. c) a ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách, přísluší za každý kalendářní den pracovní cesty stravné v tomto dni v určené výši, trvá-li pracovní cesta alespoň 5 hodin. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že zmíněný předpis upravuje poskytování náhrad jen osobám uvedených v § 1 citovaného zákona (v zaměstnaneckém či obdobném poměru), mezi nimiž osoba samostatně výdělečně činná podnikající na základě zvláštní oprávnění (za kterou je nutné považovat i advokáta) nepatří. Otázka stravného pro podnikatele, který vykonává tuzemskou pracovní cestu, je řešena speciální úpravou ve zcela jiném právním předpisu, a to v § 24 odst. 2 písm. k) zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Podle této právní úpravy pak lze poskytnout stravné pro podnikatele při tuzemské pracovní cestě pouze tehdy, pokud jde o cestu delší než 12 hodin. Protože v posuzovaném případě popsaná cesta k Okresnímu soudu v Olomouci déle jak 12 hodin netrvala, náhrada za stravné právního zástupce žalobce, žalobci nepřísluší. Žalobci rovněž náleží náhrada DPH (21 %), a to z mimosmluvní odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady za opotřebení automobilu, tj. v celkové výši 1 950 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Naopak náhrada DPH z ceny pohonných hmot žalobci nenáleží, neboť tato cena již zahrnuje daň z přidané hodnoty. Celkově shrnuto žalobci náleží mimosmluvní odměna advokáta ve výši 4 500 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč, cestovné ve výši 3 484 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 400 Kč a DPH ve výši 1 950 Kč, celkem 12 234 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal výrokem I. rozsudku; ve zbývající části soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl jako neopodstatněnou. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch v 72% a žalovaný v 28%, je nutné od úspěchu žalobce odečíst úspěch žalovaného, tj. žalobce má nárok na 44% nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáty ve výši 1 566 Kč (44%) podle § 11 odst. 1, § 7 a § 8 vyhl. č. 177/1998 Sb. (2 úkony právní služby po 1 780 Kč – převzetí věci a sepsání žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši 264 Kč (44%) podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhl. (2 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby), ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč (44%) a daně z přidané hodnoty ve výši 384,30 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.