Obvodní soud pro Prahu 2 · Rozsudek

26 C 110/2024

č. j. 26 C 110/2024-46

ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO MS Praha 19 Co 504/2024-69

Rozhodnuto 2024-10-08 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH02:2024:26.C.110.2024.1

  1. OS Praha 2 26 C 110/2024-46
  2. MS Praha 19 Co 504/2024-69

Citované zákony (3)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , nar. Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem sídlem Jméno advokáta adresa proti žalované: adresa Anonymizováno jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 200 000,- Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání, které bylo proti němu vedeno a neskončilo odsuzujícím rozsudkem, respektive skončilo zprošťujícím rozsudkem.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, pokud se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy v penězích. Konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a omluvila se žalobci za nezákonně vedené trestní stíhání. Tuto formu zadostiučinění považuje za dostatečnou satisfakci.

3. Mezi účastníky není spor o průběh trestního stíhání, které bylo proti žalobci vedeno, ani to, že žalobce , datum, zaslal a doručil žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon).

4. Soud má prokázán tento průběh trestního stíhání, které bylo proti žalobci vedeno u , právnická osoba, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územního odboru , adresa, , oddělení hospodářské kriminality pod čj. , sp.zn., : usnesením policejního orgánu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , bylo zahájeno , sp.zn., stíhání žalobce pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve formě pokusu podle § 21 tr. zákoníku. Usnesení si žalobce převzal dne , datum, . Na základě stížnosti podané žalobcem bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno podle § 149 odst. 1 tr. řádu usnesením Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne , datum, , č.j. , sp.zn.přičemž policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Usnesením policejního orgánu ze dne , datum, , č, sp.zn., j. , Anonymizováno, , bylo opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve formě pokusu podle § 21 tr. zákoníku. Usnesení si žalobce převzal dne , datum, . Usnesením policejního orgánu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , bylo na základě , sp.zn., vznesené námitky podjatosti rozhodnuto, že se komisař por. , tituly před jménem, , jméno FO, nevylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť v předmětné věci není z jakéhokoliv zákonného důvodu podjatý. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Na základě stížnosti podané žalobcem bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno podle § 149 odst. 1 tr. řádu usnesením Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , sp.zn., přičemž policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

5. Žalobkyně vznesla námitku promlčení nároku z prvého trestního stíhání, které bylo vedeno na základě usnesení okresního státního zastupitelství ze dne , datum, , kterým bylo ukončeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením ze dne , datum, .

6. Soud má prokázáno z účastnické výpovědi žalobce, že od samého počátku byl v trestní věci po obvinění i předtím aktivní, spolupracoval s policií, která podle něho neměla ve věci příliš jasno. Od samého počátku nevěděla souvislosti mezi půjčenými penězi, komu se mají vrátit. Podle názoru žalobce policista urputně trval na tom, že je podvodník a že opravdu ten podvod zavinil a veškeré důkazy směřoval právě k tomuto závěru. Dotazoval se na bankovní účty u bank, což pro žalobce bylo stresující, neboť pro banky v tu chvíli byl potencionální zloděj, pak se věc rozšířila ve městě , adresa, , kde bydlí. Předtím byl také zastupitel ve městě, v tomto pokračovala jeho bývalá paní. , jméno FO, věc se na zastupitelstvu probírala, že je vyšetřovaný, za co je vyšetřovaný. Jednání zastupitelstva je veřejné, probíraly se tam tyto věci, kde seděla celá řada známých lidí. Pak se ho na chodili ptát lidé z okolí, co se kolem něj děje, co se stalo, neboť ho znali jako člověka, který 30 let řídil školu. Snažil se vždy být vzorem pro tu mladou generaci, chtěl předat studentům své myšlenky, filozofii, a to, jak se člověk má v životě chovat. Pak přišel zřizovatel školy s tím, že se má vyjádřit, jakým způsobem by se oni měli k této věci postavit, že jim přišlo od policie, že je vyšetřovaný a poptávali se po pravomocích, které žalobce má a měl na způsobu hospodaření, jakým způsobem může nakládat s majetkem zřizovatele, s rozpočtem, s finančními prostředky, které jsou řádově v desítkách milionů ročně. Toto bylo pro žalobce nadmíru stresující, ocitl se ve velmi těžké situaci, kdy musel přesvědčovat o tom, že celých 20 let, kdy pracuje v této škole, nic neudělal, že se tato věc netýká pracovní činnosti, ale že se jedná o osobní záležitost. Když byly vypracovány a měly být vypracovány odborné posudky, doufal, že se věc vyjasní a že vše bude dobré. Policista mu vozil domů do místa bydliště listiny, jak usnesení o obvinění k podpisu, což se opakovalo u prvého i druhého obvinění. Prvé obvinění skončilo zastavením a druhé bylo de facto stejné, avšak listiny se nazývaly trochu jiným názvem. Nakonec i druhé obvinění skončilo zastavením, neboť se nestal skutek, resp. skutek není trestným činem. Celá věc se táhla tři roky, kdy musel vysvětlovat, docházet na policii a zabývat se touto věcí, což zasáhlo také do jeho zdravotního stavu. Navštěvoval endokrinologa, kardiologa, kteří jednoznačně neurčili, že míra stresu, kterou prožíval, je důvodem zhoršení zdravotního stavu, ale je možné, že to tak je. Žalobce sám se domnívá, že ty endokrinologické nemoci jsou právě zapříčiněné trestním stíháním, resp. Jejich spouštěčem bylo právě toto vyšetřování. S manželkou měli nějakou dobu neshody, snažili se najít nový smysl toho vztahu, což se však nepodařilo, nebyl schopen se věnovat tomuto vztahu naplno a pak nakonec se dohodli na rozchodu a na určitém vyrovnání.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu, je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

8. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

9. Podle § 31a odst. 2 zákona, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

10. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

11. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení dílčího nároku, a to ve vztahu k trestnímu stíhání, které bylo zahájeno na základě usnesení ze dne , datum, a skončilo usnesením o zrušení rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, a to dne , datum, . Toto rozhodnutí nabylo právní moci shodně jako den jeho vydání. Od tohoto data pak běží šestiměsíční promlčecí lhůta, která se staví dnem doručení žádosti o náhradu škody u žalované. Nárok u žalované byl uplatněn až dne , datum, , čili po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby. Proto se tímto nárokem soud nezabýval, neboť žalobkyně vznesla důvodně námitku promlčení nároku vyplývajícího z tohoto trestního stíhání.• Soud se zabýval nárokem na náhradu nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobená na základě usnesení ze dne , datum, a skončilo , datum, , kdy bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání a byla uložena žalované povinnost ve věci znovu jednat a rozhodnout. Soud uzavírá, že žalobci v souvislosti s trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, vznikl a nemajetková újma a došlo u žalobce k zásahům do jeho osobnostních práv. Toto trestní stíhání zasáhlo do jeho pracovní činnosti, rodinných vztahů, vztahů mezi ostatními obyvateli města, ve kterém žije. Jako bývalý zastupitel, musel čelit otázkám ze strany spoluobčanů ohledně trestního stíhání. Zaměstnavatel, respektive zřizovatel, se zajímal o to, jakým způsobem, nebo zda se mohlo odrazit toto trestní stíhání na činnosti žalobce v souvislosti s výkonem pedagogické činnosti. U žalobce došlo také k zásahu do zdravotní sféry, kdy žalobce trpěl a trpí kardiologickými a endokrinologickými problémy, které provázely žalobce celým trestním stíháním. Nebylo přímo prokázáno ani tvrzeno, že by tyto vznikly jen v příčinné souvislosti s trestním stíháním, avšak zasáhly do této zdravotní sféry žalobce a lze říct jednoznačně, že ne pozitivním vlivem. Soud je toho názoru, že částka , částka, za řízení, které trvalo čtyři měsíce žalobci hrozil trest odnětí svobody 2–8 let v případě, že by byl obžalován a odsouzen, neboť byl obviněn pro trestný čin podvodu ve smyslu ust. § 209, odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákona. Soud výši zadostiučinění porovnal s případy, které byly řešeny u zdejšího soudu, například ve věci 20 C 115/2019, kde byla přiznána stejná částka , částka, a dle názoru soudu tento případ je zcela identický jako případ žalobce, kdy trestní stíhání trvalo obdobnou dobu, hrozil trest odnětí svobody za stejný trestný čin jako tam u poškozeného. I tam došlo k zásahům do zdravotní sféry žalobce, ohrozilo to jeho podnikání. Tam poškozený měl obavy ze ztráty podnikání a ze zrušení pobytu, neboť se jednalo o cizince. Dalšími případy, které zdejší soud řešil a mohly by být podobné, avšak nikoliv tak, jako to je ve výše uvedeném případě. Ve věci 22 C 27/2017 došlo k pouhému konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Jednalo se o delší trestní stíhání. Zde poškozený nemohl sehnat v důsledku trestního stíhání práci, došlo k rozchodu s partnerkou, musel se přestěhovat. Ve věci 14 C 53/2021 byla vyplacena částka , částka, . Jednalo se o stejný trestný čin, avšak do osobnostních práv poškozeného zasáhlo toto trestní stíhání výrazněji, neboť se jednalo o dlouhodobé trestní stíhání a v důsledku toho došlo poškození zdraví ohledně psychiky, vznikly velké rodinné problémy. Ve věci 22 C 141/2017 bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, zde však nebyly zjištěny žádné dopady do osobnostních sfér poškozeného, avšak jednalo se o stejné trestní stíhání s hrozbou stejné trestní sazby a obdobné délky. Ve věci 28 C 99/2018 byla vyplacena částka , částka, za stejný trestný čin se stejnou délkou, avšak zde nebyly prokázány větší dopady do osobnostních sfér poškozeného. Ve věci 27 C 36/2018 a 10 C 34/2022 byla vyplacena částka , částka, , kdy u tam poškozeného došlo k zásahu do zdravotní oblasti a ve věci 10 C 34/2022 byla vyplacena částka , částka, . Zde byl poškozený v nejistotě ohledně skončení trestního stíhání, došlo u něj ke stresům. U žalobce došlo k zásahům do zdravotní, rodinné a pracovní sféry, proto soud přistoupil k náhradě peněžité ohledně zadostiučinění. Tato částka by měla žalobci jeho újmu kompenzovat a v porovnání s výše uvedenými srovnatelnými případy se jeví tato částka jako přiměřená, dostačující a porovnatelná s ostatními.

12. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek , částka, , odměnu za zastupování dle vyhlášky č. 177/1996, advokátní tarif §, částka, za úkon při počtu 3 úkonů převzetí, příprava, sepis žaloby, účast při jednání, tři režijní paušály po Kč 300 dle § 13 vyhlášky a cestovné, jízdné z , adresa, Kč dne , datum, a zpět , částka, , adresa, hlavní nádraží - , adresa, pro žalobce a pro právního zástupce žalobce , částka, , adresa, hlavní nádraží - , adresa, a , částka, , adresa, .

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.