26 C 116/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 055 877 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 324.000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se o částku 731.877 Kč zastavuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 11 941, k rukám jeho právního zástupce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhal zaplacení celkem částky 1.055.877 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a nezákonně vedeného trestního stíhání, které probíhalo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2017 a to od 27.2.2013 do [datum]. Žalobce žádá, aby mu žalovaná zaplatila částku 505.877 Kč za škodu, která mu vznikla v souvislosti s placením obhajného svému obhájci, dále za délku řízení 50.000 Kč a za samotné trestní stíhání, které mu způsobilo nemalou újmu 500.000 Kč.

2. V průběhu řízení žalovaná zaplatila žalobci částku [číslo] za obhajobu, 50.000 Kč za délku řízení a 176.000 Kč za újmu, která mu byla tímto trestním stíháním způsobena. Celkem částku 468.000 Kč. Žalobce vzal žalobu zpět o celou částku 505.877 Kč za obhajobu a 50.000 Kč za délku řízení a 176.000 Kč za újmu způsobenou mu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Celkem částku 731.877 Kč.

3. Soud postupem dle ust. § 96 o.s.ř. v této části řízení zastavil.

4. Žalovaná uznala nárok žalobce co do základu, vyplatila mu za průtahy v řízení 50.000 Kč a 176.000 Kč za nemajetkovou újmu za samotné trestní stíhání s tím, že má za to, že tato částka je dostatečnou satisfakcí pro žalobce a měla by mu jeho újmu, která mu byla způsobena kompenzovat. Dále zaplatila částku 242.000 Kč za obhajné a na zbývající částce žalobce netrvá a ohledně této částky vzal žalobu zpět.

5. Předmětem žaloby tak zůstala částka 324.000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v souvislosti s trestním stíháním, kdy žalobce v žalobě tvrdil, že trestní stíhání mělo dopady do jeho psychické stránky, měl časté stavy úzkosti, byl i společensky odsouzen a to nehledě na to, že každé trestní stíhání má difamační charakter. Reputace a pověst žalobce byla nezákonným trestním stíháním zcela zásadně porušena a jen těžko i přes zproštění obžaloby se tato napravuje.

6. Žalobce byl obviněn a poté obžalován pro zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 a 2 písm. a) b) a c) trestního zákoníku s trestní sazbou 2 až 8 let odnětí svobody, dále pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) s trestní sazbou 5 až 10 let odnětí svobody a dále pro zločin legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 2016 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. a) odst. 4 písm. a) b) a c) s trestní sazbou 2 až 8 let odnětí svobody přičemž samotné trestní stíhání proti žalobci trvalo více než 7 let.

7. Mezi účastníky není sporný průběh trestního stíhání ani to, že žalobci vznikla nemajetková újma v souvislosti s tímto trestním stíháním. Sporná je pouze výše, která žalobci náleží za tuto vzniklou nemajetkovou újmu.

8. Soud má prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2017. Usnesením ze dne [datum] byl žalobce obviněn ze zločinu zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, zločin zpronevěry, a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti. Za tyto zločiny hrozil žalobci nejvyšší trest 5 až 10 let odnětí svobody. Trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem dne [datum] Trestní stíhání proti žalobci bylo vedeno po dobu 7 let a 4 měsíců. Žalobci hrozil trest odnětí svobody 5 až 10 let. Trestní věc žalobce byla medializována, žalobce byl obviněn spolu s dalšími osobami.

9. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce má soud prokázáno, že mělo velký dopad trestní stíhání na žalobce a celou rodinu tedy i na ní, která musela opustit svoje zaměstnání, aby mohla pomoci žalobci v jeho firmě, když zaměstnanci začali firmu opouštět, nechtěli se žalobcem spolupracovat. Žalobce byl v době trestního stíhání velmi smutný, několikrát ho viděla i plakat. Měla o něj velký strach, měli strach také o zaměstnance. Někteří sousedé nebo kamarádi se s nimi přestali bavit, což mělo zásah také do pracovní sféry, kdy někteří zaměstnanci začali říkat, že žalobce je zloděj, že pro něj pracovat nebudou, někteří klienti odešli, nedařilo se ani prodat firmu a ani teď po skončení trestního stíhání není vše jako dřív, je to lepší, avšak nikoli dobré. Pomalu se žalobce i ona vrací do společenského života, začínají hrát opět golf. I na ni samotnou to mělo velký dopad, vlastně se psychicky zhroutila, manžel nefungoval, zaměstnanci nebyli, nemohli najít další kvalitní zaměstnance a stálo je to nejen úsilí ale, i nemalé peníze.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] zaměstnankyně žalobce má soud prokázáno, že v době, kdy probíhalo trestní stíhání informoval žalobce všechny zaměstnance o této věci, nastínil nějaká pravidla, která by do budoucna měla platit. Bylo na něm vidět, že má velké starosti. Někteří spolupracovníci šířili zvěsti, říkali o jeho trestním stíhání. Dokonce jedna zaměstnankyně do telefonu někomu sdělovala, že žalobce je zloděj a i jí oslovovali známí, jestli je pravda to, co se říká, to co je v médiích. Působil na ni až tak roztěkaně, byl náladový, což předtím nebyl.

11. Z účastnické výpovědi žalobce má soud prokázáno, že v rámci trestního stíhání aktivně pomáhal, byl přesvědčen o tom, že nic neudělal, proto spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, avšak asi po 6 měsících od domovní prohlídky a od prvních krocích, kdy mu bylo sděleno obvinění si uvědomil, že situace je velmi vážná. Byl čerstvě ženatý s manželkou plánovali rodinu, k čemuž bohužel a to díky tomuto trestnímu stíhání nedošlo. Žalobce i jeho manželka celé trestní stíhání velmi těžce prožívali, měli strach, cítili bezmoc, celé trestní stíhání mělo velký vliv a zasáhlo do jeho soukromého života pracovního, ale také do širší rodiny, narušily se vztahy se synovcem, neteří. Do té doby žalobce vedl živý společenský život, klubový život, což se poté změnilo pod vlivem médií, televizních reportáží, novinových článků. Mělo to vliv na to, že došlo k ukončení všech jeho koníčků, které dřív provozoval. Přerušila se jeho aktivní práce ve spolkovém životě v místě bydliště, někteří členové dokonce navrhovali, aby se dal na politickou kariéru a díky této poškozené pověsti jeho politické ambice skončily. [příjmení] čelit na valné hromadě Golf klubu [část obce], kde je členem dehonestujícím poznámkám a příspěvkům na svou osobu v tom smyslu,“ jak může být hospodář někdo, kdo tuneluje nějakou firmu“ a obávali se, že by mohli přijít o své peníze. I když měl prostor vyjádřit se mediálně k věci nakonec z jeho celého projevu zůstaly vytržené jen dvě věty, což také nepřispělo k jeho pověsti. A i nyní se objevují články o kauze dopravního podniku. Je tam také jeho jméno. Je tam zmiňován i název jeho firmy. V té době v zásadě rezignoval na rodinný život uzavřel se do sebe, snažil se sám vyrovnat se svými úzkostmi, s depresemi, s obrovským studem, který pociťoval. Měl pocit jakéhosi odevzdání a takovýto pocit, že vše nechal na manželce má doposud. Tak nakonec to dolehlo i na manželku, která musela být hospitalizována na psychiatrickém oddělení ÚVN takže to ještě k tomu žalobce musel prožívat. Další velký nebo nemalý zásah do jeho podnikání, kdy v roce 2012 vedl společnost, toto podnikání bylo založeno na důvěře a poctivosti na daném slovu na podání ruky, měl svěřit majetek společnosti s obrovským majetkem, nemohl si dovolit žádný přešlap, žádné nečestné jednání a najednou tato událost. A tato společnost díky tomu, že je jejím jednatelem nebo že byl jejím jednatel se namočila do celé této věci. Účastenství v této společnosti byla jeho jediná obživa a proto musel činit takové kroky, aby eliminoval rizika. Manželka mu musela pomáhat, ukončila svou práci na [obec] škole, aby mohla nahradit jeho roli nebo roli jiných zaměstnanců, kteří ze společnosti odešli. Byla jich řada. Dalo by se říci, že šlo o hromadné výpovědi. Takže vliv na podnikání byl obrovský a v roce 2018 díky těmto změnám společnost skončila hospodaření s negativním výsledkem a s tím se také musel vypořádat. Ještě dodnes čelí narážkám právě v souvislosti s pracovními záležitostmi. Probíhá i spor o platnost ukončení pracovního poměru s bývalým zaměstnancem. A tento neváhá právě před soudem referovat o tomto trestním stíhání.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 7 odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možnost nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Soud v daném případě dospěl k závěru, že žalobci vznikla v souvislosti s trestním řízením újma na zdraví. Zde soud poukazuje na závěry Ústavního soudu, uvedené v nálezu ze dne [datum], sp.zn. IV. ÚS 428/05, který uzavřel že„ každé zahájené a vedené trestní stíhání představuje postup (prvek) porušující jednotlivá osobnostní práva, a to vždy (byť v různé intenzitě) minimálně práva garantovaná čl. 10 Listiny. Jestliže soud spojuje bez dalšího vznik nemajetkové újmy s nesprávným úředním postupem představovaným porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz. v tomto směru rozsudek Soud ze dne [datum] ve věci Apicella proti Itálii), pak soud dospívá k závěru, že i v případě nezákonného trestního stíhání (tedy odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím) je na místě rozumně koncipovat vyvratitelnou domněnku o tom, že obviněnému (obžalovanému) tímto zásahem do jeho osobnostních práv jistá nemajetková (morální) újma vznikla. Pokud se však jedná o odškodnění této újmy, její forma a příp. výše musí vždy odpovídat intenzitě zásahu. [jméno] této intenzity bude dle soudu dána vždy především tím, zda dané trestní řízení bylo spojeno s omezením osobní svobody obviněného či nikoli, dále tím, v jakém postavení – ve smyslu sociálních vazeb – se v době zásahu obviněný nacházel, jaké„ publicity“ se trestnímu stíhání dostalo, dále tím, zda se v případě obviněného jednalo o osobu bezúhonnou či naopak osobu mající kriminální minulost apod., jakož i naplněním veškerých dalších kritérii, s nimiž pracuje soudní judikatura ve věcech odškodňování nemajetkové újmy způsobené porušením osobnostních práv (srov. § 13 odst. 2 o.z.:“ pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích“). Nejvyšší soud ve své bohaté judikatuře dovodil,„ že při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhané ho a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“ (např. rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012 sp.z. 30Cdo 2813/2011).

14. Soud je přesvědčen, že obdobnou újmu jako žalobce by utrpěla, v obdobné situace, každá osoba, a jde tudíž o notorietu, kterou není třeba prokazovat. Žalovaná toto projevila tím, že se žalobci písemně omluvila a zaplatila částku Kč 176 000. Soud se pak zaměřil na kritéria významná z hlediska intenzity nemajetkové újmy vzniklé žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

15. V daném případě žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla nemajetková újma a s ohledem na závažnost této újmy by nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva či omluva, proto soud přistoupil k náhradě nemajetkové újmy shodně jako žalovaná v penězích. Žalovaná vyplatila žalobci částku 176.000 Kč. Poté, co proběhlo dokazování a co vyšlo v řízení najevo, soud považuje adekvátní zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu pro žalobce celkem v částce 500.000 Kč. Při svém rozhodování vzal v úvahu zásah který do života žalobce mělo trestní stíhání a dopady tohoto trestního stíhání i na další život žalobce. Žalobce v souvislosti s trestním stíháním pociťoval stejné úzkosti jako ostatní poškození, které zdejší soud odškodňoval, navíc ještě zásadním způsobem toto trestní stíhání zasáhlo do jeho osobního života do rodinného života, kdy postihlo i jeho manželku v souvislosti s tím nemohli rozšířit rodinu o potomky. Dále zasáhlo trestní stíhání citelně do podnikání žalobce, čili do zdroje jeho obživy. Firmu, kterou budoval postihly finanční problémy právě v důsledku toho, že ztratili obchodní partnery, zaměstnanci odešli z firmy a žalobce, ač sám postižen trestním stíháním, ze všech svých zbylých sil se snažil udržet chod firmy. Přestal mít chuť do života a do podnikání. Současně s manželkou, která zanechala svého dosavadního zaměstnání a musela se za pochodu učit práci, která byla potřebná pro chod firmy se však snažil zapojit se také do práce pro firmu. Společenský život žalobce téměř ustal do té doby činorodý společenský člověk se uzavřel do sebe a přestali ho zajímat koníčci, společenskému životu se vyhýbal. Trestní stíhání se také projevilo v chování žalobce, kdy byl podrážděný, náladový, úzkostlivý, což předtím nebyl.

16. Soud při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla způsobena žalobci se inspiroval nedávným rozhodnutím Městského soudu v Praze, který v obdobné věci přiznal poškozenému částku 609.000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou stíháním v kauze tunelování papírny NEOGRAPH. V tom posuzovaném řízení hrozil poškozenému trest odnětí svobody 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 8 let a částka byla vyplacena 609.000 Kč. V tomto řízení žalobce požaduje částku 500.000 Kč za řízení, které trvalo 7 let a 4 měsíce. Žalobci hrozil trest odnětí svobody 5 až 10 let a jednalo se také o trestnou činnost související s podnikáním. Soud je toho názoru, že lze tato dvě řízení posuzovat obdobně, neboť jde o obdobnou trestnou činnost, trestní stíhání trvalo stejnou dobu, trest odnětí svobody u žalobce je vyšší a však žalobce požadoval částku 500.000 Kč, soud je toho názoru, že tato částka je adekvátní a měla by nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla tímto trestním stíháním kompenzovat.

17. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobci poměrnou část nákladů řízení, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.000 Kč, odměny za zastupování za 7 úkonů (převzetí a příprava, výzva žalované,, sepis žaloby, účast při ústním jednání [datum], [datum] a [datum], podání ze dne [datum]), 7 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 7 a 9 a 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu + 21% DPH 16 228,80 Kč, celkem náklady řízení činí Kč 99 508,80. Soud vycházel z tarifní hodnoty Kč 605 877 (2x 50 000 dle § 9 vyhl. a 505 877 § 7 vyhl.) tj. Kč 10 [číslo]. Žalobci soud přiznal 342 000 Kč a řízení zastavil pro chování žalobce v částce 263 877 Kč. Žalobce byl úspěšný v 56% a neúspěšný ve 44%, proto mu z této celkové částky náleží 12% tj. Kč 11 941..