26 C 125/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši 300 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá na žalované zaplacení částky 300 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, kterého se žalovaná dopustila v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2011, kdy řízení trvalo 10 let, z tohoto řízení a nesprávného úředního postupu žalobci vznikla nemajetková újma ve výši 300 000 Kč.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, na svou obranu uvedla, že nárok žalobce je promlčen a snížení trestu bylo důsledkem dlouhotrvajícího řízení, tedy žalobci z tohoto řízení nemohla vzniknout nemajetková újma. Celkovou délku posuzovaného řízení však hodnotila jako nepřiměřenou a konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a toto je satisfakce, kterou považuje za adekvátní.

3. Soud má prokázán tento průběh řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem: Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, do podání obžaloby dne [datum] orgány činné v trestním řízení vyslýchaly svědky a shromažďovaly důkazy, rozhodovaly o vzetí žalobce do vazby, o zabrání a vydání věci, apod. Prvé hlavní líčení ve věci se konalo [datum], na tomto hlavním líčení byl vynesen rozsudek, kterým odsoudil žalobce a uložil mu trest 6 roků. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, Vrchní soud v Praze [datum] zrušil rozsudek soudu prvého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na pokyn Vrchního soudu v Praze soud prvého stupně zadal k vypracování znaleckých posudků. Další hlavní líčení se konalo [datum] poté, kdy byl vypracován znalecký posudek, a byly znovu opakovány důkazy z důvodu velkého časového odstupu. V důsledku plynutí času se také ztratily důkazy, z tohoto důvodu také znalec konstatoval při svém výslechu, že závěry posudku mohou být značně zkreslené, neboť před lety by posuzoval věrohodnost dítěte, zatímco po 6 letech se již jednalo o dospělou ženu, kdy v důsledku jejího vývoje se samozřejmě mohl měnit i charakter ve vztahu k případnému sklonu ke lži. Dne [datum] byl vydán druhý rozsudek, proti kterému podal žalobce i státní zástupce odvolání a Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a následně sám doplnil dokazování a znovu rozhodl [datum], téhož dne nabyl rozsudek právní moci. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, Nejvyšší soud [datum] zrušil celý výrok o trestu Vrchního soudu v Praze a soudu bylo přikázáno, aby v dané věci znovu jednal a rozhodl. V návaznosti na to vydal Vrchní soud v Praze [datum] rozsudek, kterým byl žalobce znovu uznán vinným a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 5 roků a pro výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dosud žalobce trest vykonává. Celé trestní stíhání trvalo 10 let, Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku sp. zn. 2 To 15/2019 ze dne 30. 4. 2020, bod 7. zdůraznil, že uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, při zdůraznění, že to bylo právě z důvodu průtahů na straně soudu prvního stupně, na nichž se obžalovaný žádným způsobem nepodílel.

4. Ve věci bylo rozhodováno Ústavním soudem, a to dne [datum] a Nejvyšším soudem [datum].

5. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení nároku, kterou shledal jako nedůvodnou, a to z níže uvedených důvodů: Podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Trestní řízení ve věci skončilo až rozhodnutím Ústavního soudu dne [datum], od tohoto data se pak počítá šestiměsíční promlčecí doba, která skončila [datum]. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum]. Žaloba byla podána [datum]. Žaloba byla podána včas.

6. Soud se dále zabýval tím, zda došlo ve smyslu ust. § 13 výše citovaného zákona k nesprávnému úřednímu postupu. Podle § 13 zákona odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V daném případě soud zjistil, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, celková doba řízení více než 10 let s tím, že po dobu 7 let byl soud téměř nečinný, došlo k značným průtahům v řízení.

7. Nepřiměřená délka trestního řízení byla žalobci kompenzována právě uložením trestu odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Při ukládání trestu došlo k zohlednění doby, která uplynula od spáchání trestného činu a k nepřiměřené délce trestního řízení. Tuto skutečnost konstatoval odvolací soud.

8. Uložení trestu odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby, tedy nižší trest, než který by byl uložen, nebýt dlouhé doby trvání trestního řízení, je v souzené věci přiměřeným a bezesporu zcela dostatečným zadostiučiněním nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 31a zákona čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobodu a čl. 6 odst. 2 Úmluvy. Za tohoto stavu již nelze ukládat za dlouhotrvající řízení další kompenzace, ať již konstatování porušení práva nebo peněžní plnění (srovnej i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4139/2013). Navíc žalovaná v rámci předběžného projednání nároku dokonce konstatovala porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

9. Délka řízení byla jednoznačně zohledněna jako významné kritérium při stanovení druhu trestu a jeho výměry.

10. Soud proto uzavírá, že žalobci se dostalo adekvátní kompenzace již v samotném trestním řízení, a to uložením mírnějšího trestu a následně konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době, dovršilo náhradu újmy, která byla žalobci dlouhotrvajícím řízením způsobena. Soud po zhodnocení všech skutečnostní, které vyšli v řízení najevo žalobu na zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

11. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 131 o.s.ř. ve výši 300 Kč za 1 úkon při počtu 3 úkonů, a to vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání dne [datum].