26 C 125/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce C sídlem Adresa žalobce C proti žalované: Anonymizováno , IČ: IČO právnická osoba adresa o zaplacení 104 462 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení a o zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do , datum, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí ve výši , částka, a náhrady majetkové újmy ve výši , částka, a nákladů řízení jako škody ve výši , částka, .

2. Svou žalobu odůvodnil tím, že u Okresního soudu v Liberci ve věci , sp.zn., bylo vydáno předběžné opatření, kterým Okresní soud v Liberci uložil žalobci, aby do , datum, nevstupoval do společného obydlí na adrese , adresa, . Dne , datum, podala bývalá manželka návrh na prodloužení předběžného opatření. Proti nařízenému předběžnému opatření podal žalobce odvolání. Odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí a určil, že předběžné opatření bylo nezákonné. Žalobce si v důsledku nařízeného předběžného opatření zařídil ubytování, za které zaplatil částku , částka, . V souvislosti s tímto řízením zaplatil svému zástupci náklady řízení ve výši , částka, a za dobu 90 dnů trvání předběžného opatření žádá zaplatit nemajetkovou újmu ve výši , částka, , což je , částka, za každý den.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, na svou obranu uvedla, že žalovaná není odpovědná za škodu, která vznikne v důsledku vydání nezákonného předběžného opatření, nýbrž za tuto škodu odpovídá navrhovatel.

4. Soud má prokázáno ze spisu Okresního soudu v , adresa, , že , tituly před jménem, , právnická osoba, podala proti odpůrci , Jméno žalobce A, , datum, návrh na předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí ve smyslu § 400 a následujících zákona č. 292/2013. K tomu předložila důkaz, rozsudek tamějšího soudu ve věci rozvodu manželství, úřední záznam o vykázání, úřední záznam o podání vysvětlení, psychologickou zprávu, protokol o ústním jednání před OSPOD, protokol o vydání vysvětlení, úřední záznam o podání vysvětlení. Na základě takto předložených listinných důkazů okresní soud dne , datum, uložil odpůrci zdržet se jakéhokoliv setkání s navrhovatelkou, jejího sledování a obtěžování jakýmkoliv způsobem.

5. Předběžné opatření trvá jeden měsíc od uplynutí doby, na kterou byl odpůrce vykázán rozhodnutím Policie ČR, to je do , datum, . Právní moc rozhodnutí , datum, . Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opožděně odvolání. Soud mu však usnesením dne , datum, prominul zmeškání lhůty k podání odvolání. Poté byla věc předložena , datum, odvolacímu soudu, který rozhodl dne , datum, , odmítl odvolání odpůrce, a to z důvodu, že kdy předběžné opatření zaniklo uplynutím doby jeho trvání a odvolání otce se tak stalo bezpředmětným. Současně v druhém odstavci určil podle ustanovení § 220a o.s.ř., že napadené usnesení bylo nezákonné. Tento výrok odůvodnil tím, že ani z obsahu předložených listin, které však okresní soud ani stručně a jasně nevyložil, nelze mít domácí násilí za osvědčené. Soud také rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

6. Navrhovatelka podala , datum, návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření. Dne , datum, rozhodl okresní soud tak, že řízení o návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření zastavil, a to z toho důvodu, že dne , datum, rozhodl okresní soud o nařízení předběžného opatření, které bylo označeno za nezákonné, tedy soud dospěl k závěru, že odpadl důvod pro další vedení řízení o prodloužení doby trvání předběžného opatření. Rozhodnutí nabylo právní moci , datum, .

7. V důsledku zákazu vstupu do obydlí žalobce nejprve přebýval u své babičky, poté si sehnal ubytování, kde pobýval od , datum, do , datum, a za toto užívání zaplatil částku , částka, tak, jak vyplývá z listinných důkazů.

8. Dále má soud prokázáno ze svědecké výpovědi , jméno FO, , kolegy v práci a dobrého kamaráda. Svědek ví o tom, co se stalo. Bylo to v roce 2024, koncem roku, kdy Míra řešil v práci, kde bude bydlet, poté vyřešil věc ubytovnou, předtím a přes víkendy bydlel u babičky, to však bylo v době, kdy měl u sebe kluky a aby bylo zajištěno hlídání. Na ubytovně byl žalobce tři měsíce. Celou věc probíral Míra v práci s ním i s dalšími blízkými kolegy, říkal mu, že se cítí jako bezdomovec, byl ve stresu a celý skleslý. Zná ho šest let, pracuje s ním, občas spolu sportují, jezdí na kole, na běžkách. Avšak on hned poznal, že něco Mírovi je a bylo to i vzhledem k tomu, že nemůže mít kluky hned, jak by on chtěl. Cítil se bezmocný, že nemůže proti tomu nic dělat. Po tom, kdy vykázání skončilo, už byl v lepší náladě. Míra se stará o kluky, má dva, s kterými jezdí na kole, sportuje, jezdí na běžkách. Stará se o ně, je starostlivý otec. Vede je celý život ke sportu. Po dobu vykázání je nemohl tak často vídat jako dřív. Poté se jeho nálada zlepšila. V době vykázání měl žalobce strach z toho, jak bude vídat kluky, nevěděl, co bude dál. Neměl také stoprocentní soustředěnost v práci jako dřív, stále někde telefonoval. V práci se začalo cosi šuškat, což se dostalo i k nadřízeným. V některou práci museli dělat za něj, jako chodit na cvičení a takové podobné věci.

9. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , kolegy žalobce, má soud prokázáno, že mu žalobce řekl o tom, že byl vykázán policií a soudem z domu, byl od dětí, i když ze začátku o tom nechtěl mluvit, ale poté mu to řekl. Bylo znát něco že je jinak po pracovní stránce, byl zkrátka jiný než dříve. Tím, že nemohl domů, ocitl se zničehonic doslova na ulici, musel hledat bydlení, pobýval na vojenské ubytovně, kluky a věci, které chtěl z domu, musel předávat přes sousedy. To bydlení na ubytovně nějakou chvilku trvalo, takže předtím bydlel u babičky na , adresa, , tam ale nemohl zůstat celou dobu, nechtěl být babičce na obtíž a také babička už má nějaký věk, tak to soužití by nebylo dlouhodobě v pořádku. Najednou musel dojíždět autem do práce. Vznikly ty problémy s předáváním dětí, takže jeho chování bylo jiné než předtím. Už nebyl tak komunikativní, stále něco řešil, někam telefonoval, byl uzavřenější. Celá věc se roznesla po pracovním okolí a dostala se i k vedení. Nějakým způsobem se to řešilo. Velitel se vyptával, co se stalo a svědek dokonce řekl, že to žalobci trochu omezilo pracovní příležitosti.

10. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že se mu z minuty na minutu změnil život, musel odevzdat klíče od domu, když chtěl něco z domu nebo sbalit si věci, bylo to vždy za asistence nějaké osoby. Naložil si nějakých pár osobních věcí, odjel k babičce, to bylo první, co ho napadlo. To však bylo po tu dobu 10 dnů, kdy měl policejní vykázání. Poté následovalo předběžné opatření. Vykázání mu ztížilo styk s dětmi, i kontakt s dětmi byl zprostředkovaný. Musel jim vysvětlovat celou situaci, což pro něj bylo extrémně nepříjemné. Nejenže neměl u sebe své potřebné věci, ale při styku s dětmi potřebovaly sportovní vybavení, které děti měly doma, nemohl s nimi tedy dělat takové aktivity jako předtím. Nemohli vždy jezdit na kole, protože kolo nebylo k dispozici a další omezení. V té době nevěděl, co má dělat, nevěděl, co bude. Neměl právního zástupce, neměl se koho na co zeptat, nikdo mu nic de facto neřekl. Byl absolutně zoufalý, bezmocný. Celá věc se roznesla po kasárnách, kde bydlel i pracoval, měl pocit, že se na něj všichni koukají, cítil se velmi nepříjemně, jako by měl nějakou ceduli, že ublížil někomu fyzicky. I před tím vykázáním někdy přespával jinde, domů chodil občas hlavně kvůli dětem, protože atmosféra s bývalou manželkou byla velmi nepříjemná. Chtěla se pořád hádat a byla tam hustá atmosféra, nebylo mu tam dobře. Nejprve manželka nechtěla střídavou péči, chtěla děti ve své výlučné péči, ale nyní je to tak, že mají děti každý jeden týden. Nyní je rád, že má střechu nad hlavou. V ubytovně to bylo jenom dočasně na tři měsíce, stejně ne déle. Byl vykázán z domu, který byl z 95 % jeho, vybudoval ho spolu se svojí rodinou a pak byl z tohoto domu vykázán. Měl tam veškeré zázemí, své věci. Nespal klidně, bylo to pro něj velmi náročné období, i když je voják, na ledacos je zvyklý.

11. Z čestného prohlášení babičky žalobce ze dne , datum, má soud prokázáno, že sama pozorovala důsledky vykázání vnuka z domu. Snažila se ho podpořit, ale celá situace na něj velmi tvrdě dolehla, nebylo to pro něj lehké tak narychlo se přestěhovat nejprve k ní a potom na ubytovnu. Bylo to nouzové, a ne ideální řešení. Platil i příkaz, zákaz, přísný zákaz návštěv dětí. Vnuka to velmi trápilo, neboť mu na jeho dětech záleží. Chtěl se s nimi setkávat co nejčastěji. Přišel jí, že je celý vynervovaný, musel celou situaci vysvětlovat dětem, což obzvláště u mladšího syna, kterému byly teprve čtyři roky, bylo těžké. Měl obavy o svou pověst jako bývalého olympionika, vojáka a trenéra dětí, kterou si vybudoval, pracuje příležitostně v České televizi. Měl strach i o to, že přijde o tuto příležitost komentovat sportovní události. Ze dne na den se mu změnil celý život, prožíval několik hrozných měsíců ve strachu o své místo v armádě, o možnost trénovat děti a s výčitkami, že celá situace dopadne na jeho děti.

12. Z faktur za ubytování v , adresa, zaplatil žalobce postupně , částka, na základě faktury z , datum, , splatnou , datum, , , částka, na základě faktury č. , hodnota, ze dne , datum, , , částka, na základě faktury ze dne , datum, , , částka, na základě faktury ze dne , datum, .

13. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. dále jen zákon stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle s. ř. s. nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8, odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle odst. 2, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ustanovení § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za níž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle ustanovení § 31 odst. 1 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst.

2. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle § 75b odst. 1 o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši , částka, a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši , částka, . Podle ustanovení § 220a odst. 1 o.s.ř. odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení o předběžném opatření pozbylo účinku, zaniklo nebo bylo zrušeno podle § 77 odst. 2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení. Poté, kdy soud dospěl k závěru, že ve výše uvedené věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona, neboť se jedná právě o Ústavním soudem předvídatelné rozhodnutí, kdy Ústavní soud ve svém usnesení I ÚS 399/24 ze , datum, bod 15, 16 a 17 uzavírá, že stát za škodu způsobenou předběžným opatřením odpovídá, ale pouze tehdy, zruší-li odvolací soud na základě odvolání vykonatelné rozhodnutí, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, nebo takové rozhodnutí (již i pravomocné) zruší Ústavní soud na základě ústavní stížnosti. Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření se stává vykonatelným bez ohledu na právní moc již vyhlášením, nedojde-li k vyhlášení, tak doručením tomu, jemuž povinnost ukládá. Dále Ústavní soud uvedl, že je třeba striktně odlišovat odpovědnost státu za újmu nezákonným rozhodnutím o nařízení (nezákonného) předběžného opatření o odpovědnosti navrhovatele za újmu způsobenou (zákonně) nařízeným předběžným opatřením. Za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o nařízení předběžného opatření stát odpovídá právě proto, že jde o nezákonné rozhodnutí, že v řízení o opravném prostředku vyjde najevo, že předběžné opatření nemělo být vůbec nařízeno, a rozhodnutí, kterým bylo nařízeno, je v důsledku toho zrušeno či změněno. Jinak také vyjádřeno, že rozhodl-li by soud nezákonně, předběžné opatření by vůbec nebylo nařízeno (návrh by byl zamítnut či odmítnut). Zrušení nebo změna rozhodnutí o nařízení předběžného opatření na základě opravného prostředku není potřeba, stane-li se odvolání bezpředmětným a řízení o něm je zastaveno, popřípadě je odvolání odmítnuto a odvolací soud určí ve výroku, konstatuje, že usnesení o předběžném opatření bylo nezákonné (§ 220a o.s.ř.). Soud se ztotožňuje s názorem Ústavního soudu, že v daném případě bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci v důsledku toho vznikla jak majetková, tak nemajetková újma. O tom níže uvedené odůvodnění.

17. Žalobci vznikla v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí, kterým byl vykázán ze svého bydliště, skutečná škoda. To znamená, že se mu zmenšil majetek ve smyslu § 2952 o.z., když musel za ubytování zaplatit částku , částka, denně, to je od , datum, do , datum, , to je do nabytí právní moci usnesení, kterým bylo rozhodnuto v souvislosti s vydáním nezákonného usnesení o nařízení předběžného opatření, to je za 67 dnů po , částka, , rovná se , částka, .

18. Ohledně náhrady nemajetkové újmy soud rozhodl na základě výsledku dokazování, když dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že mu v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma tím, že nemohl bydlet ve svém domě, nemohl používat své věci, které v domě měl, a pokud je potřeboval, musel absolvovat zdlouhavou cestu k tomu, aby je získal buď prostřednictvím sousedů nebo jiným způsobem. Musel si sehnat nové bydlení, ubytování, musel se přizpůsobit této situaci, která se dá přiblížit stavu člověka bez domova. Soud při úvaze o výši nemajetkové újmy vycházel z částky, která je přiznávána soudem za dobu nezákonného odnětí svobody, respektive výkonu vazby 500–, částka, za den a vycházel z částky , částka, za den s tím, že žalobce nebyl omezen na svobodě, mohl se pohybovat vyjma svého bydliště tam, kde on chtěl, nemusel se podřizovat vězeňskému režimu, mohl se stýkat se svými přáteli, rodinou vyjma omezeně se svými syny, a z tohoto důvodu přiznal žalobci 10 % této částky, to je , částka, za jeden den, kdy trvalo nezákonné rozhodnutí, to je od , datum, do , datum, , za 77 dnů po , částka, částku , částka, .

19. Celkem soud přiznal žalobci částku , částka, .

20. Soud nepřiznal žalobci škodu představující náhradu nákladů řízení, neboť žalobci ve smyslu ustanovení § 31 výše citovaného zákona tato náhrada nepřísluší, neboť o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto. Žalobce je mohl uplatnit v tamějším řízení, proto celou částku, kterou žalobce nárokuje a vztahuje se k náhradě nákladů řízení ve výši , částka, soud zamítl spolu se zbývající částkou ohledně náhrady nemajetkové újmy za dobu, kdy trvalo nezákonné vykázání žalobce ze svého domu. Celkem zamítl žalobu o částku , částka, .

21. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobci poměrnou část nákladů, a to za zaplacený soudní poplatek , částka, , odměnu za zastupování, za sepis žaloby, účast při jednání dne , datum, , , datum, a , datum, , podání ze dne , datum, , poradu s klientem dne , datum, dle § 7 a 9 vyhlášky č.177/1996 Sb. advokátního tarifu a příslušných režijních paušálů po , částka, , při počtu 7 úkonů po Kč 4 060/úkon (počítáno z tarifní hodnoty , částka, (50 000 + 14 552 + 8 910), DPH. Celkem náklady řízení 42 199,70. Žalobce byl úspěšný v 77% a neúspěšný v 23%, má nárok na 54% nákladů řízení tj. , částka, .

22. Soud uložil žalované zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení, a to od , datum, do zaplacení ve smyslu ustanovení § 14 a 15 zákona po uplynutí šestiměsíční lhůty k tomu, aby žalovaná předběžně projednala nárok žalobce.