26 C 130/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem Anonymizováno adresa proti žalované: právnická osoba adresa jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci Kč 75 000 s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci Kč 125 000 s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání, které skončilo zastavením řízení podle ustanovení § 172 odst. 1, písm. b) tr. řádu, že skutek není trestným činem. Žalobce byl vystaven trestnímu stíhání pro skutek kvalifikovaný jako porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 2 písm. b) tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody až pět let. Žalobci v důsledku tohoto trestního stíhání vznikla nemajetková újma tím, že zasáhlo do všech sfér jeho života, do intimní sféry, do jeho zdravotního stavu, do tělesné schránky, kdy zhubl podstatně o mnoho kil, vzdal se společenského a veřejného života, věc se odrazila i v podnikatelské sféře. On sám nesl věc velmi úkorně.

2. Žalovaná se v rámci předběžného projednání nároku, který u ní žalobce uplatnil , datum, za trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, omluvila.

3. Mezi účastníky není sporu o průběh trestního stíhání, které bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, pak bylo zastaveno. Žalobci hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až pět let. Délka trestního řízení byla dva roky a čtyři měsíce.

4. Soud má prokázáno ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , právnická osoba, (spoluobviněného), že on i žalobce nesli trestní stíhání velmi úkorně. Byli v zastupitelstvu obce Krupky, kde je všichni znali, žalobce vlastní v Krupce známou hospodu, jídelnu, chodili tam lidé na obědy, byla to známá zavedená hospoda. Po zahájení trestního stíhání a v jeho průběhu pak se objevily pamflety, různé výzvy, aby mu zablokovali tuto činnost, což se jim povedlo. Žalobce z toho byl nešťastný, protože zaměstnával několik lidí, byl ze všeho znechucený a chtěl podat rezignaci ke starostovi, který ji však nepřijal. Žalobce ztratil kamarády, což mu hodně vadilo, hovořili spolu o tom. Ztratil také klienty, což se odrazilo na jeho podnikání, to nesl citelně, trápilo ho to, pak hodně zhubl. Oba dva museli čelit domněnkám, že si přišli na miliony, které sebrali a že z toho žijí. On kolikrát něco takového na svou a žalobcovu adresu slýchal, což ho hodně mrzelo, že takto někdo o nich mluví. Žalobce je takový skromný člověk, kamarádský, vždy pomůže, když je potřeba, měl a má hodně známých i také z toho důvodu, že má tu hospodu. Pak o kamarády přišel, a to bylo z důvodu právě, že se domnívali, že krade městský majetek, to jim vadilo. Pak už se ani nechtěl vrátit do politiky, rezignoval na tyto funkce. Předtím byl vždycky bez větší pochybnosti zvolen do zastupitelstva, v posledních volbách však neuspěl. Dříve byl mezi lidmi ve velké oblibě, přeskočil všechny na kandidátce a dostal se na první místa. Když byl v zastupitelstvu, obraceli se na něj lidi, on jim pomáhal a potom se i tito lidé začali chovat jinak, nebyli to úplně všichni, ale žalobce ztratil dost přátel. Někteří také používali i hanlivá slova na jejich adresu.

5. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, má soud prokázáno, že jsou se žalobcem kamarádi. Slavívali spolu narozeniny, znají se celý život. On sám byl starostou, žalobce byl v zastupitelstvu, byl respektovaným zastupitelem několik volebních období. Pomáhá lidem, rozváží a rozvážel ovoce i za covidu, pomáhal seniorům, podporuje zájmovou činnost, spolkovou činnost v Krupce. Byl to respektovaný člověk, avšak v souvislosti s trestním stíháním byl z toho frustrovaný, přišel o hosty, o štamgasty, kteří tam chodili na oběd, večer a nyní ani mezi ně, mezi hosty nechodí jako dřív, kdy tam rád s nimi poseděl. A všichni, včetně žalobce byli terčem dehonestací a také slýchali, že už aby byli v teplácích atp.. Některé věci se objevovaly také na sociálních sítích. Žalobce byl vždy empatický, vstřícný. Velmi pomáhal především seniorům, kterým pomáhá, je vždy aktivní, když jim třeba rozvážel jídlo zdarma v době covidu, ovoce. Pak po tom trestním stíhání opět kandidoval, avšak už neuspěl, což ho překvapilo, neboť byl dříve velmi respektovaný člověk. V restauraci, kde pracuje, pracuje i jeho rodina. Vesměs museli čelit nadávkám ze stran spoluobčanů, což se jich všech samozřejmě psychicky dotklo. Před trestním stíháním se scházeli u něj v restauraci, v hospodě, ale potom už nechtěl jít mezi lidi. Když se spolu chtěli sejít, bylo to třeba na zahradě v klidu, aby, jak říkali, je nikdo neotravoval a nyní chodí do restaurace velmi málo. Už ho to netěší, ale skončení trestního stíhání se nakonec do médií nedostalo, i když ten začátek a průběh v médiích byl. Nikdy se pak nikdo za to, co se psalo, neomluvil. Po trestním stíhání se jim všem změnil život, museli se stýkat s advokáty, s policií, podrobovat se odběrům DNA a podobně. On sám je vystudovaný psycholog, ale nechtěl se k psychické stránce žalobce vyjadřovat právě z profesního důvodu, ale na otázku, jestli se jeho psychický stav zlepšil po skončení trestního stíhání, uvedl, že se mu zdá, že nikoliv, že nedošlo k nějakému většímu zlepšení.

6. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , manželky žalobce, má soud prokázáno, že se změnil život žalobce od zahájení trestního stíhání, dříve chodil mezi lidi, poté přestal mezi lidi chodit, uzavřel se, nekomunikoval s okolím. Pak se to trochu zlepšilo, ale ani dnes to není takové, jako to bylo dřív. Předtím byl veselý, komunikativní, bavil se s hosty, s personálem, byl v pohodě, nebyl tam žádný problém, nebyl vystresovaný, byl vstřícný, všechno, co potřebovala, nebo okolí, všechno v klidu zvládal. Poté už nebyl takový. Zpočátku se hádal s dětmi, kteří problém špatně zvládali. V restauraci, byl značný úbytek hostů a většina se pak postavila proti němu, dokonce i některý z hostů ho napadl. Byly tam problémy. Klesly tržby, přestali chodit hosté na obědy, na jídlo. A pokud jde o to napadení, byly to slovní urážky, že se chtěl obohatit a tak. Žalobce byl angažovaný v politice, poté už jeho přístup nebyl tak kladný k lidem, dříve pomáhal lidem, byl vstřícný, potom se stáhnul do sebe. Byl mezi lidmi oblíbený pro svou vstřícnost a dokázal lidem pomoct, vyhovět. Byl velmi populární v politickém životě. Pak se stáhnul do ústraní, přestal s politikou, vlastně se stáhl i v práci a trestní stíhání mělo značný vliv i na jejich vztah, kdy se to projevilo i na tom, že vznikly zdravotní problémy, žalobce zhubnul. O trestním stíhání se moc nebavili, protože žalobce o tom nechtěl hovořit, ona sama ale mu věřila. Zaznamenala také informace na internetu, ale protože věděla, jak to doopravdy je a bylo, tak se jí to tak nedotýkalo.

7. Soud po právní stránce uzavřel věc následujícím způsobem. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., dále jen zákon, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 7 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním, jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

8. Podle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 14, odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6. Podle § 15 odst. 1 zákona, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

10. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že nedošlo k vydání odsuzujícího rozsudku, hledí se na sdělení obvinění jako na nezákonné rozhodnutí, i když de facto pro nezákonnost zrušeno nebylo.

12. Žalobce tak má zásadně nárok na náhradu újmy, která mu v souvislosti s vydáním rozhodnutí o vznesení obvinění vznikla.

13. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel z povahy trestní věci, z celkové délky řízení a z dopadů, které trestní stíhání do osobnostní sféry žalobce mělo. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu a s tím spojeným hrozícím trestem, což zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní stíhání vnímá.

14. Po zvážení všech okolností soud dospěl soud k závěru, že v daném případě nepostačuje konstatování porušení práva, respektive vydání nezákonného rozhodnutí, neboť dopady do osobnostní sféry žalobce v důsledku trestního stíhání byly vyšší než nízké.

15. V daném případě žalobce čelil trestnímu stíhání s hrozícím trestem odnětí svobody šest měsíců až pět let. Jednalo se o trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Trestní stíhání probíhalo pouze v přípravném řízení, to je od vznesení obvinění do zastavení trestního stíhání, přičemž obžaloba podána nebyla. Trestní stíhání bylo medializováno. Trestní stíhání trvalo dva roky a pět měsíců, což není nepřiměřeně dlouhé trestní stíhání, avšak je to doba, po kterou žalobce musel čelit trestnímu stíhání, tedy doba nikoliv zanedbatelná. Žalobce prokázal zásahy do osobnostní sféry, do jeho cti, důstojnosti, dobré pověsti, dobrého jména, popsal a také prokázal dopady do psychické sféry, v souvislosti s trestním stíháním znatelně zhubl. Popsal také to, že trestní stíhání zasáhlo do rodinného života, do jeho pracovního života. Celé trestní stíhání prožíval velmi úkorně a dopady trestního stíhání stále trvají. Jeho život se nedostal do stejných kolejí, jako byl předtím. Musel čelit nenávistným komentářům ze strany okolí, na sociálních sítích.

16. Tyto zásahy byly umocněny i tím, že věc byla medializována. Žalobce byl osobou spojenou s veřejným životem, s politickým životem v obci.

17. Pro srovnání s obdobnými případy si soud vybral dva rozhodnutí zdejšího soudu 18 C 183/2016, kde tam za 673 dnů trvající trestní stíhání za stejný, respektive obdobný trestný čin zneužití pravomoci za současné medializace případu bylo poškozenému vyplaceno , částka, . Zdejší soud posuzoval nemajetkovou újmu a výši zadostiučinění za tuto nemajetkovou újmu u spoluobviněného , tituly před jménem, , právnická osoba, ve věci 15 C 131/2024, kde bylo tam poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši , částka, , když žalobce prokázal, že v průběhu trestního stíhání čelil onkologickému onemocnění, léčil se, byl dokonce na operaci.

18. Soud ze všech výše uvedených důvodů a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že adekvátním zadostiučiněním pro žalobce, s přihlédnutím ke všem útrapám, které v souvislosti s trestním stíháním žalobce prožil, je částka , částka, , která by měla žalobci jeho újmu kompenzovat.

19. Soud přiznal tuto částku spolu s úrokem z prodlení běžícím od uplynutí šesti měsíců od předběžného projednání nároku do zaplacení ve výši dle ustanovení § 1970 o.z.

20. O náhradě nákladu řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , úkonu právní služby podle § 9 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. do , datum, , částka , částka, a po tomto datu , částka, , s režijním paušálem , částka, za jeden úkon od , datum, 450 Kč, a to za následující úkony: příprava a převzetí, sepis žaloby, vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání , datum, – , datum, , podání ze dne , datum, , paušální náhrada za dva úkony po , částka, a 4 úkony po , částka, , cestovní výdaje osobním automobilem Audi A8, RZ , SPZ, , průměrná spotřeba 9,6 litru benzínu na 100 km, základní sazba náhrady za použití motorového vozidla , částka, , cena pohonných hmot , částka, za 1 l. Při cestě , datum, a , datum, z , adresa, a zpět 2x 100 km, to je celkem , částka, za jednu jízdu tam a zpět. Celkem za náhradu hotových výdajů , částka, , náhrada za promeškaný čas , datum, cesta , adresa, a zpět, šest půl hodin po , částka, , , datum, 6x půl hodin po , částka, , to je celkem , částka, , 21% DPH , částka, , celkem náklady řízení , částka, .