26 C 149/2022

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o: zaplacení 86 058 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 52 248 Kč od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 33 810 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 11,75% ročně se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 34 008 k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svoji žalobou ze dne [datum] domáhal zaplacení částky 86 058 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo od [datum] vedeno trestní stíhání, které skončilo u Okresního soudu ve [obec] dne [datum] zprošťujícím rozsudkem, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 2 T 278/2020 pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Řízení bylo skončeno zprošťujícím rozsudkem s tím, že skutek není trestným činem. V souvislosti s tímto trestním stíháním žalobce vynaložil své finanční prostředky za obhajobu, a to celkem ve výši 36 058 Kč. Dále se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, která mu byla způsobena v souvislosti s tímto trestním stíháním.

2. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum]. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku poskytla žalobci odškodnění celkem ve výši 52 248 Kč. Za náhradu majetkové škody zaplatila částku 32 248 Kč a za náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč O tuto částku vzal žalobce žalobu zpět a o tuto částku bylo řízení dle ustanovení § 96 o. s. ř. zastaveno.

3. Žalovaná nesouhlasila s dalším plněním nad rámec toho, co plnila na žádost žalobce. K náhradě nákladů obhajoby uvedla, že plnila veškeré nároky, vyjma úkonů ze dne [datum] za sepis stížnosti proti zahájení trestního stíhání, včetně jejího doplnění přiznala odměnu pouze ve výši jedné poloviny, a to s odkazem na ustanovení § 11 odst. 2, písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, tedy výše představující jeden půl úkon je nadále součástí žalobního nároku, stejně tak jako úkon ze dne [datum] – vyjádření obviněného k podaným výslechům svědků, byla přiznána pouze částka, představující jeden půl úkon a podání ze dne [datum] – vyjádření k obžalobě a návrh důkazu k hlavnímu líčení, byla přiznána také částka, představující jednu polovinu úkonu. Za vyjádření ke sdělení návrhu na vyslechnutí svědků u hlavního líčení a výzva k vyslechnutí svědků ze dne [datum] byla poskytnuta také v částce rovnající se půl úkonu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2, písm. d) a odst. 3 advokátního tarifu. Za náhradu nemajetkové újmy byla zaplacena částka 20 000 Kč s odkazem na rozhodnutí zdejšího soudu a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021 č. j. 14 Co 305/2021-146, kde bylo přiznáno stejné zadostiučinění za téměř stejný případ.

4. Z totožného tvrzení účastníků má soud prokázáno, že k úhradě částky ve výši 52 248 Kč došlo [datum].

5. Mezi účastníky není sporné, že byly provedeny úkony, které nebyly v plné výši odškodněny žalovanou. [příjmení] je pouze o stanovení výše za ten který úkon.

6. Soud má zjištěn tento průběh řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 2 T 278/2020: Řízení bylo proti žalobci zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání za spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu ve [obec] podána obžaloba. Po několika hlavních líčeních dne [datum] při hlavním líčení byl Okresním soudem ve [obec] vydán rozsudek o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, rozhodnutí nabylo právní moci [datum] poté, kdy Krajský soud v Hradci Králové zamítl odvolání státního zastupitelství.

7. Žalobce sám při svém výslechu soudu sdělil, jaké pocity v rámci trestního stíhání měl, jak významně zasáhlo toto trestní stíhání do jeho života. Navíc trestní stíhání již tak stresující bylo umocněno tím, že žalobce měl pocit, že orgány činné v trestním řízení v rámci přípravného řízení, tedy orgány policie, dostatečně nebraly v úvahu jeho argumenty, nezabývaly se příliš jeho předloženými důkazy, což mělo pak za následek podání obžaloby, a to, že řízení probíhalo u soudu. Žalobci hrozil trest i odnětí svobody a dále to, že bude muset zaplatit náhradu škody, několik miliónů. V té době byla manželka těhotná, hrozila jednak miliónová pokuta, ztráta zaměstnání, což se odrazilo i v rodinném životě, rodina se ocitla v nejistotě o budoucnost, jak bude rodina zajištěna finančně a i v případě, že žalobce odsoudí a půjde do vězení a bude muset zaplatit značnou částku peněz. To vše se také odrazilo v psychické sféře žalobce, v důsledku stresu mu začaly vypadávat vlasy, trpěl nespavostí, a to po dobu dvou let. Přesto že okolí nevědělo o jeho trestné činnosti, tedy nezaznamenal žádné negativní reakce ze strany okolí, jeho samotného to velmi poznamenalo a už sám nechtěl ani o věci hovořit. O celé záležitosti věděli v jeho zaměstnání, neboť policie se dotazovala u zaměstnavatele na jeho osobu, což bylo velmi nepříjemné.

8. Soud posoudil po právní stránce věc následujícím způsobem: podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen zákon) odpovídá stát za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu, způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 zákona, mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla.

11. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., věty první, lze nárok na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, nebo změněno příslušným orgánem.

12. V daném případě bylo proti žalobci vydáno rozhodnutí, usnesení o vznesení obvinění, na které judikatura pohlíží, jako na nezákonné rozhodnutí, v případě, že řízení skončí zproštěním obžaloby. V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, z důvodu, že skutek, který byl popsán v obžalobě, není trestním činem. Žalobce tak má zásadně právo na náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Soud dále postupoval podle § 26 ve spojení s ustanovení § 2952 o. z., a ohledně zbývajícího nároku na náhradu majetkové škody žalobu ve výši 3 810 Kč zamítl. [příjmení] představující 4 půl úkony, a to za podání stížnosti proti zahájení trestního stíhání, vyjádření se k podaným a provedeným důkazům, vyjádření se k obžalobě a ke sdělení návrhu na vyslechnutí svědků, je úkonem, za který přísluší žalobci odměna ve výši jedné poloviny, a to podle § 11 odst. 2, písm. d), odst. 3 advokátního tarifu pod které soud podřadil tyto úkony. Soud nemohl zohlednit to, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání měla více než 10 stránek, neboť z průběhu přípravného řízení a z podané obžaloby nevyplynula taková to potřeba, čili složitost trestního řízení neodpovídá rozsahu podané stížnosti. Nejedná se o skutkově ani právně složitou věc, ani nebylo třeba odborných znalostí, nebylo třeba použití cizího práva apod., proto soud nemohl jednotlivé úkony z tohoto důvodu navýšit. Soud se tak ztotožňuje s argumentací žalované, že za tyto úkony náleží odměna v poloviční výši a zamítl žalobu ve zbývajícím nároku, týkající se náhrady majetkové újmy.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 výše citovaného zákonného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za niž k nemajetkové újmě došlo. V daném případě soud postupoval dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30Cdo 2256/2011 ze kterého plyne povinnost, aby se soud zabýval jednak povahou trestní věci, délkou trestního stíhání a následky, způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby.

14. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce byl trestně stíhán pro přečin ublížení na zdraví, hrozil mu trest odnětí svobody do dvou let, trestní stíhání trvalo jeden rok a jeden měsíc, trestní stíhání zasáhlo do osobnostní i profesní sféry žalobce, žalobce trpěl úzkostí, špatným spánkem, stresem, z čehož mu začaly vypadávat vlasy, v době trestního stíhání byla manželka těhotná, čekali rodinu, v rámci trestního stíhání mu hrozil trest náhrady škody za vzniklou újmu, několik miliónů korun, měl strach o budoucnost, o rodinu jak ji uživí, jestli půjde do vězení. Celá věc se odrazila i v profesním životě, policie oslovila jeho zaměstnavatele, což mu bylo nepříjemné a i to, že měl špatný spánek, se projevilo v jeho pracovním životě. Soud je toho názoru, že částka, kterou přiznala žalovaná za nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši 20 000 Kč, je adekvátní částka, která by měla žalobci jeho újmu kompenzovat.

15. Soud má na paměti, že při respektování presumpce neviny, představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (viz například Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3193/10). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn s tím, že skutek není trestným činem. Řízení trvalo jeden rok a jeden měsíc, žalobci hrozil trest odnětí svobody do dvou let.

16. Výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria výše) shodují. Výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu, podstatně odlišovat od zadostiučinění, přiznaného v případě skutkově obdobném (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30Cdo 3867/2011). Soud vycházel v případě žalobce a přiměřeného zadostiučinění z rozhodnutí, na které poukázala žalovaná. U zdejšího soudu byla věc projednávána pod sp. zn. 45 C 7/2019 – jednalo se o sejný trestný čin, těžké ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, délka tam posuzovaného řízení byla jeden rok a 8 měsíců, tam poškozený byl odškodněn částkou 20 000 Kč. Soud dále vyhledal rozhodnutí, kde šlo o stejný trestný čin, resp. trest, za který je trestní sazba až dva roky, řízení trvalo srovnatelnou dobu a byly přiznány částky od 0 do 20 000 Kč. Jednalo se například o věc, projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 250/2012, kde trestní stíhání trvalo jeden rok a 10 měsíců, byla přiznána částka 15 000 Kč, sp. zn. 10 C 282/2012 – trestní stíhání trvalo jeden rok a 4 měsíce, přiznaná částka 20 000 Kč, sp. zn. 26 C 69/2015 – trestního stíhání trvalo jeden rok, přiznána částka 20 000 Kč, sp. zn. 12 C 94/2017 – řízení trvalo 2 roky, přiznaná částka 20 000 Kč. Ve věci sp. zn. 18 C 406/2014 trvalo řízení delší dobu, dva roky a 5 měsíců, věc byla medializována a částka byla přiznána 15 000 Kč. Za řízení sp. zn. 25 C 8/2016, kdy trestní stíhání trvalo 9 měsíců a ve věcí sp. zn. 19 C 197/2018 trestní stíhání trvalo dva roky a 2 měsíce, nebyla přiznána žádná částka. V případě řízení sp. zn. 18 C 3/2011 trestní stíhání trvalo dva roky a byla přiznaná částka 20 000 Kč, přičemž u všech posuzovaných, kromě věci sp. zn. 18 C 406/2014, kdy navíc byla věc medializována, se jednalo o stejné zásahy do života poškozených, jako u žalobce. Věc zasáhla do rodinného, pracovního i soukromého života, tam popisovaných poškozených.

17. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za to, že částka, která byla již v rámci předběžného projednání nároku žalovanou vyplacena – 20 000 Kč, je adekvátním zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která byla žalobci v souvislosti s trestním stíháním způsobena.

18. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná zaplatila, a to od [datum] do zaplacení, do [datum] v zákonné výši dle vyhlášky č. 351/2013 Sb., dle § 1970 o. z., ve spojení s § 14 a 15 zákona. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to ohledně částky 33 810 Kč s příslušenstvím, a to 3 810 Kč za nezaplacené obhajné a 30 000 Kč za zbývající část nároku na náhradu nemajetkové újmy.

19. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 a odst. 3, § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení z tarifní hodnoty Kč 83 810 dle § 7 a 9 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000, odměnu za zastupování, za převzetí, předžalobní výzvu, sepis žaloby, podání ze dne [datum] a účast při jednání, dále 300 Kč za jeden úkon podle § 13 advokátního tarifu a 21% DPH.