26 C 179/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 280 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 9 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 3 250 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhá proti žalovanému zaplacení částky 19 280 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit, a to spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč, jistinu a poplatek měl žalobce zaplatit do [datum].

2. Žalobkyně na výzvu soudu, jakým způsobem zjišťovala platební schopnosti žalovaného, sdělila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek, že má měsíční příjem 59 573 Kč, uvedl název zaměstnavatele a také to, že je zaměstnán na základě pracovní smlouvy na neurčito a je již u [právnická osoba] payments [právnická osoba] zaměstnán 3-5 let. Soud má prokázáno z výpisu z účtu žalovaného za období [datum] až [datum], že počáteční zůstatek byl 1 590,01 Kč a konečný zůstatek - 50,14 Kč, přičemž celkové příjmy činily 183 316,60 Kč a výdaje 184 956,75 Kč. Dne [datum] přišla na účet žalovaného částka 10 000 Kč od žalobkyně. Z výpisu z účtu za období [datum] do [datum] má soud prokázáno, že počáteční zůstatek byl 398,60 Kč a konečný zůstatek 1 590,01 Kč s tím, že celkové příjmy byly 82 939 Kč a výdaje 81 747,59 Kč. Žalovaný předložil žalobkyni jeden mzdový list znějící na částku 58 298 Kč.

3. Podle názoru soudu žalobkyně dostatečně nezjišťovala bonitu žalovaného, neboť již z výpisu z účtu, který měla k dispozici, je patrné, že žalovaný veškeré příjmy utratí za ten samý měsíc. Z výpisu z účtu, který měla k dispozici žalobkyně, vyplývalo, že žalovaný byl v plusu něco málo přes 1 000 Kč. Soud zjistil, že za období od [datum] do [datum] byl dokonce se svým konečným zůstatkem v mínusu. Jestliže žalovaný není schopen za jeden měsíc ušetřit více než 1 000 Kč, zcela jistě není schopen za jeden měsíc zaplatit 10 000 Kč čili vrátit poskytnutou půjčku a to ještě s úrokem. Toto mělo být žalobkyni zřejmé při sjednávání půjčky. Proto soud nemohl postupoval podle smlouvy, která byla předložena o zápůjčce, a podle § 2390 o.z., neboť ta je ze zákona absolutně neplatná. Podle ust. § 9 z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či směnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí, posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází, umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěru schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

4. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu podepsanou účastníky ze dne [datum] neplatnou, rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit částku Kč 10 000. Soud tak nepřiznal žalobkyni částku 2 500 Kč, tj. náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud nepřiznal a ani v případě, že by smlouva byla platná, by nepřiznal částku 3 250 Kč, kterou žalovaná nazvala jako poplatek poskytnutý v souvislosti se zápůjčkou, neboť tento poplatek představuje 390 % roční úrok (nebo 32,5 % úrok měsíční). Peněžní prostředky byly poskytnuty [datum] a [datum] již měly být vráceny po odečtení této částky 3 250 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva byla sjednána v rozporu se zásadami, které jsou upraveny v § 3 občanského zákoníku, a především v rozporu s ust. § 1796 o.z., které stanoví, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. V daném případě je v hrubém nepoměru poskytnutá částka 10 000 Kč k poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, neboť ten je, jak již bylo výše uvedeno, v přepočtu 390% úrok, což je podle názoru soudu lichevní jednání. Žalobkyně jako společnost s ručením omezeným půjčila za těchto podmínek žalovanému tuto částku za těchto podmínek, nejednala v souladu s výše uvedeným zákonným ustanovením, neboť půjčené peněžní prostředky jsou k vrácení peněžních prostředků ve vzájemném hrubém nepoměru.

5. Po zjištění, že smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná, soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil tím, že si nechal vyplatit peněžní prostředky 10 000 Kč, a tyto nevrátil a to ani na výzvu žalobkyně, čili je ve smyslu ust. § [číslo] povinen vrátit bezdůvodné obohacení na účet žalobkyně, a to spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8. 25 % ročně, a ve zbývající části žalobu zamítl.

6. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jeden z účastníků nebyl ve věci plně úspěšný, resp. oba účastníci byli stejně úspěšní i neúspěšní, proto soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků nepřiznal.