26 C 179/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 280 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 9 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení z částky 3 250 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum domáhá proti žalovanému zaplacení částky 19 280 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit, a to spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč, jistinu a poplatek měl žalobce zaplatit do datum.

2. Žalobkyně na výzvu soudu, jakým způsobem zjišťovala platební schopnosti žalovaného, sdělila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek, že má měsíční příjem 59 573 Kč, uvedl název zaměstnavatele a také to, že je zaměstnán na základě pracovní smlouvy na neurčito a je již u právnická osoba payments právnická osoba zaměstnán 3-5 let. Soud má prokázáno z výpisu z účtu žalovaného za období datum až datum, že počáteční zůstatek byl 1 590,01 Kč a konečný zůstatek - 50,14 Kč, přičemž celkové příjmy činily 183 316,60 Kč a výdaje 184 956,75 Kč. Dne datum přišla na účet žalovaného částka 10 000 Kč od žalobkyně. Z výpisu z účtu za období datum do datum má soud prokázáno, že počáteční zůstatek byl 398,60 Kč a konečný zůstatek 1 590,01 Kč s tím, že celkové příjmy byly 82 939 Kč a výdaje 81 747,59 Kč. Žalovaný předložil žalobkyni jeden mzdový list znějící na částku 58 298 Kč.

3. Podle názoru soudu žalobkyně dostatečně nezjišťovala bonitu žalovaného, neboť již z výpisu z účtu, který měla k dispozici, je patrné, že žalovaný veškeré příjmy utratí za ten samý měsíc. Z výpisu z účtu, který měla k dispozici žalobkyně, vyplývalo, že žalovaný byl v plusu něco málo přes 1 000 Kč. Soud zjistil, že za období od datum do datum byl dokonce se svým konečným zůstatkem v mínusu. Jestliže žalovaný není schopen za jeden měsíc ušetřit více než 1 000 Kč, zcela jistě není schopen za jeden měsíc zaplatit 10 000 Kč čili vrátit poskytnutou půjčku a to ještě s úrokem. Toto mělo být žalobkyni zřejmé při sjednávání půjčky. Proto soud nemohl postupoval podle smlouvy, která byla předložena o zápůjčce, a podle § 2390 o.z., neboť ta je ze zákona absolutně neplatná. Podle ust. § 9 z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či směnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí, posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází, umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěru schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

4. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu podepsanou účastníky ze dne datum neplatnou, rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit částku Kč 10 000. Soud tak nepřiznal žalobkyni částku 2 500 Kč, tj. náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud nepřiznal a ani v případě, že by smlouva byla platná, by nepřiznal částku 3 250 Kč, kterou žalovaná nazvala jako poplatek poskytnutý v souvislosti se zápůjčkou, neboť tento poplatek představuje 390 % roční úrok (nebo 32,5 % úrok měsíční). Peněžní prostředky byly poskytnuty datum a datum již měly být vráceny po odečtení této částky 3 250 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva byla sjednána v rozporu se zásadami, které jsou upraveny v § 3 občanského zákoníku, a především v rozporu s ust. § 1796 o.z., které stanoví, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. V daném případě je v hrubém nepoměru poskytnutá částka 10 000 Kč k poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, neboť ten je, jak již bylo výše uvedeno, v přepočtu 390% úrok, což je podle názoru soudu lichevní jednání. Žalobkyně jako společnost s ručením omezeným půjčila za těchto podmínek žalovanému tuto částku za těchto podmínek, nejednala v souladu s výše uvedeným zákonným ustanovením, neboť půjčené peněžní prostředky jsou k vrácení peněžních prostředků ve vzájemném hrubém nepoměru.

5. Po zjištění, že smlouva ze dne datum je absolutně neplatná, soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil tím, že si nechal vyplatit peněžní prostředky 10 000 Kč, a tyto nevrátil a to ani na výzvu žalobkyně, čili je ve smyslu ust. § číslo povinen vrátit bezdůvodné obohacení na účet žalobkyně, a to spolu s úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 8. 25 % ročně, a ve zbývající části žalobu zamítl.

6. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jeden z účastníků nebyl ve věci plně úspěšný, resp. oba účastníci byli stejně úspěšní i neúspěšní, proto soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v  obec prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li žalovaný dobrovolně plnit, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze nařídit soudní výkon nebo exekuci.