26 C 182/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena: Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ulice a číslo , PSČ obec a číslo o: zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se o částku 45.000 Kč zastavuje.

II. Konstatuje se, že proti žalobci bylo vedeno nezákonné trestní stíhání u Okresního soudu Praha – východ pod sp.zm. 16 T 100/2020.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 50.000 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.198,08 Kč, k rukám jeho právního zástupce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá proti žalované zaplacení částky 50.000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 16 T 100/2020, které skončilo postoupením věci Městskému úřadu v Říčanech. Žalobce se domáhá dále částky 30.000 Kč za náklady za obhajobu a 15.000 Kč za vypracovaný znalecký posudek.

2. V průběhu řízení žalovaná platila žalobci částku 15.000 Kč za vypracovaný znalecký posudek a 14.338,50 Kč za obhajobu.

3. Žalobce vzal žalobu zpět o celou částku 30.000 Kč za obhajné a dále částku 15.000 Kč čili 45.000 Kč O tuto částku bylo řízení zastaveno podle ust. § 96 o.s.ř..

4. Dále soud rozhodoval o částce 50.000 Kč za nezákonně vedené trestní stíhání, které skončilo postoupením věci do řízení o přestupku k Městu [obec].

5. Soud má prokázáno ze spisu Okresního soudu Praha východ 16 T 100/2020, že žalobce byl usnesením ze dne [datum] obviněn pro spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, kterou státní zástupkyně dne [datum] zamítla jako nedůvodnou. Proti žalobci byla podána dne [datum] k Okresnímu soudu Praha – východ obžaloba podle které se měl jako řidič osobního vozidla jedoucího po místní komunikaci nechovat ohleduplně a ukázněně tak, aby neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. Neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích, nejel při pravém okraji vozovky, tím porušil povinnosti vyplývající z § 4 písm a,b, § 11 odst. 1 a § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, když při vjíždění vpravo na hlavní komunikaci přejel částečně do proti směru jízdního pruhu čímž nedal přednost v jízdě zprava od obce Křenice po hlavní silnici přijíždějícímu osobnímu vozidlu řízenému obviněným [jméno] [příjmení] [jméno] příkazem ze dne 30.9.2020 č.j. 16 T 265/2020-264 uznán vinným pro tento skutek a byl mu uložen trest peněžitý ve výši 16.000 Kč. Trestním příkazem ze dne 30.9.2020 č.j. 16 T 100/2020-264 soud uznal žalobce vinným pro skutek uvedený v žalobě a podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku § 67 odst. 2 písm. a) a 68 odst. 1 a 2 trestního zákoníku mu uložil peněžitý trest 16.000 Kč. Proti trestnímu příkazu podal v zákonné lhůtě žalobce odpor. Hlavní líčení se konalo [datum] na kterém byl vyslechnut znalec. Soud vynesl rozsudek, kterým druhého spoluobviněného shledal vinným z činu, který je uveden ve výroku rozsudku a ohledně skutku pro který byl obžalován [celé jméno žalobce] postoupil věc Městskému úřadu v Říčanech, neboť by tento skutek mohl být posouzen jako přestupek. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Poté byla věc předána Městskému úřadu v Říčanech, který vydal dne [číslo] příkaz, kterým rozhodl, že [celé jméno žalobce] je vinen, že se dopustil přestupku proti zákonu o silničním provozu tím, že dne [datum] v 16.02 hodin řídil motorové vozidlo v obci [obec] na místní komunikaci u firmy Oresi, kdy při vjíždění vpravo na hlavní pozemní komunikaci přejel částečně do protisměrného jízdního pruhu, kde jelo motorové vozidlo, tedy nejel vpravo při pravém okraji vozovky. Svým jednáním porušil § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Čímž z nedbalosti naplnil skutkovou podstatu výše uvedeného přestupku a byl mu uložen trest a to pokuta ve výši 1.500 Kč a náhrada nákladů řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

6. Žalobce uvedl ve svém výpovědi a z této výpovědi má soud prokázáno, že trestní stíhání bylo zátěží pro něj i pro celou rodinu, odrazilo se i v pracovních vztazích, neboť poškozeným byl jeden ze spoluzaměstnanců žalobce. Na vypracování znaleckého posudku si musel půjčit peníze. Tento znalecký posudek pak zvrátil rozhodnutí soudu, který vydal trestní příkaz. Žalobce byl již jednou trestně stíhán a odsouzen jako mladistvý, což vyplývá z výpisu rejstříku trestů a toto sám žalobce uvedl ve své výpovědi. Žalobce měl stresy, špatně se mu spalo, v práci se na věc vyptávali, cítil se hrozně, měl pocit, že všichni na něj ukazují. Také mu bylo nepříjemné, že matka musela za něj řešit některé záležitosti, které by jinak řešil on sám. To trestní stíhání mělo také vliv na jeho vztah s přítelkyní, nakonec se rozešli. Měl i potom strach řídit motorové vozidlo.

7. Soud neprováděl další navrhované důkazy, neboť mu pro posouzení dané věci postačovaly důkazy provedené a další navrhovaný důkaz výslechem matky by pro žalobce nemohl přivodit lepší rozhodnutí ve věci, než které soud vynesl.

8. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a, b zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 31a) odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a) odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Dle doktrýny konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona nezákonným a zakládá podle tohoto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona. Stejně tak se postupuje v případě jako je tento, kdy věc byla postoupena správnými orgánu k projednání přestupku.

10. Nejvyšší soud ve své judikatuře například rozsudek ze dne 27.6.2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 dovodil, že kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem následující za prvé: povaha trestní věci – pod tímto kritériem se má na mysli závažnost trestného činu kladeného osobě poškozeného za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, si jako osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá, to souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě, tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Za druhé: délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trvalo. Za třetí: následky způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivní skutečností daného případu a formulovaných pod body 1 a 2. Vedle toho je třeba podle § 31a odst. 2 zákona při stavení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, to je její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostát. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za poškozenému trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění.

11. V souzeném případě je soud toho názoru, že nezákonným rozhodnutím, kterým je dle konstantní judikatury usnesení o zahájení trestního stíhání v případě, že nedošlo k pravomocnému odsouzení obviněného, vznikla žalobci nemajetková újma. Každé trestní obvinění zasahuje do běžného života člověka citelným dojmem, zejména tehdy, jedná-li se o obvinění liché. V souzené věci se jednalo o obvinění z trestného činu, za který žalobci hrozil v krajní případně až 4 letý trest odnětí svobody.

12. Žalobce uvedl ve svém výslechu a popsal újmu, která mu vznikla trestním stíháním tak, že byl podrážděný, úzkostlivý, zhoršil se jeho vztah s partnerkou, trpěl poruchami spánku, zhoršila se jeho pověst na pracovišti, přispělo to také k narušení rodinných vztahů s matkou.

13. O zahájení trestního stíhání se žalobce dozvěděl [datum] a věc byla pravomocně skončena [datum], čili trestní stíhání trvalo 11měsíců. Žalobce byl obviněn a obžalován pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí 4 let. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce zasáhlo negativně do jeho života osobního, trpěl obavami z odsouzení, byl podrážděný, zhoršila se kvalita spánku a celkový život žalobce. Nakonec musel odejít ze zaměstnání a rozpadl se jeho vztah s partnerkou. Lze tedy shrnout, že následky způsobené žalobci v jeho osobnostní sféře odpovídají následkům, které by byly způsobeny jakémukoli jinému člověku v obdobném případě lichého obvinění. Je třeba též podotknout, že se jednalo o dopravní nehodu, nedbalostní trestný čin, skutek se stal, avšak není trestným činem. Při úvahách o tom, jakou formu (případně pak výši) zadostiučinění lze považovat za přiměřenou, vycházel soud ze srovnatelného rozhodnutí zdejšího soudu ve věci 22 C 197/2017-67 ze dne 4.1.2019, kde se také jednalo o dopravní nehodu. [jméno] poškozený byl obžaloby zproštěn, avšak v daném případě byla věc rozhodována správním orgánem, který uznal žalobce vinným z přestupku pro popsaný skutek jako v obžalobě. V tam posuzovaném řízení soud konstatoval porušení práva a tuto formu zadostiučinění považoval za dostačující. Stejně tak v tomto případě se skutek stal, avšak nebyl trestným činem. Délka trestního řízení byla 8 měsíců v daném případě 11 tedy i toto kritérium je splněno. Soud v daném případě dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je s ohledem na všechny okolnosti, které byly zjištěny dostačujícím, a měla by tato forma zadostiučinění kompenzovat újmu, která žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobce byl jednak v řízení částečně úspěšný, jednak ve zbývající části byla žaloba podána důvodně, když soud konstatoval porušení práva, avšak neodškodnil žalobce peněžitou náhradou. Nákladům řízení odpovídá odměny advokáta dle advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při určení výše odměny vycházel soud v části požadující náhradu skutečné škody s tarifní hodnoty sporu, v části požadující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. V souzené případě pak tarifní hodnota sporu byla 95.000 Kč, to je 4.900 Kč za jeden úkon při 3 úkonech (převzetí, příprava, sepis žaloby, účast při jednání dne [datum]), to je za 3 úkony a 1 x úkon po 3.100 Kč po částečném zpětvzetí za účast při jednání dne [datum] a 4.000 Kč za soudní poplatek, tedy 26.990 Kč, 3.990 Kč DPH. Vzhledem k tomu, že v části týkající se náhrady škody za obhajné a zaplacený znalecký posudek byl žalobce úspěšný pouze částečně, kdy žalovaná po uplynutí 6 měsíční lhůty podle § 14 a 15 zákona zaplatila žalobci částku 29.338,50 Kč, to je z tarifní hodnoty 45.000 Kč za jeden úkon 2.900 Kč při 3 úkonech, 3 x režijní paušál a 2.000 Kč činí náklady řízení 13.616 Kč. Žalobce byl úspěšný v 65% a ve 35% byl neúspěšný náleží mu tedy 30% z této částky, to je 4.084,08 Kč + 6, 114 Kč to je 1x úkon po 3.100 Kč, 1 x režijní paušál 300 Kč, 2.000 Kč soudní poplatek a 714 Kč 21% DPH činí celkem náklady řízení 10.198,08 Kč.