26 C 186/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ulice a číslo, PSČ obec a číslo o: zaplacení 12 407,27 Kč + 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 90.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od datum do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 122.407,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně+ od datum do zaplacení a úrok z prodlení z částky 90.000 Kč ve výši 8,25% ročně od datum do datum se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 38 592 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Žalobce se svou žalobou ze dne datum domáhá zaplacení náhrady škody ve výši 72.759 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení a 200.000 Kč s úrokem z prodlení od datum. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. V souvislosti s tím žalobce vynaložil náklady na svou obhajobu celkem ve výši 72.759 Kč a dále žádá náhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč za samotné nezákonné trestní stíhání. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyplatila žalobci částku 60.351,63 Kč za náhradu škody, která žalobci vznikla v souvislosti s tím, že uhradil obhajné svému obhájci. Za nezákonně vedené trestní stíhání se žalobci omluvila. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 60.351,73 Kč zpět včetně úroků z prodlení za dobu od datum do datum. Usnesením ze dne datum soud řízení o této částce zastavil. Mezi účastníky není sporný průběh trestního stíhání, které bylo proti žalobci vedeno u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 22/2020. Nebylo mezi nimi sporné ani to, že žalobce v souvislosti s tímto trestním stíháním zaplatil svému obhájci částku 72.759 Kč. Mezi účastníky je sporné jestli zaplacená částka 72.759 Kč představující náklady trestního stíhání je částkou, která byla adekvátně vynaložena, čili žalovaná nesouhlasila se všemi úkony tak, jak byly účtovány, respektive s náklady za cestovné. Žalovaná nesouhlasila se žalobou o zaplacení částky 200.000 Kč, za trestní stíhání se žalobci omluvila, peněžitou částku nevyplatila. Žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok dne datum ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon). Soud má prokázán tento průběh trestního řízení probíhajícího u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 22/2020: ´proti žalobci bylo dne datum vydáno usnesení, kterým byl obviněn z přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písem b),c) trestního zákoníku. Toto usnesení žalobce převzal dne datum. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta Okresním státním zastupitelstvím v Kladně dne datum dne datum byl podán návrh na podání obžaloby a Okresní státní zastupitelství v Kladně dne datum obžalobu proti žalobci podala u soudu. Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne datum byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců. Proti trestnímu příkazu podal žalobce odpor. U Okresního soudu v Kladně se konalo hlavní líčení ve dnech datum, datum a datum, kde byl vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Proti rozsudku podala odvolání státní zástupkyně. Toto odvolání pak vzala pak datum zpět. Okresní soud v Kladně vzal na vědomí usnesením ze dne datum toto odvolání. Zprošťující rozsudek nebyl právní moci dne datum ve vztahu k žalobci. Trestní stíhání trvalo 1 rok 8 měsíců, žalobci hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let. Ze svědecké výpovědi svědka jméno příjmení má soud prokázáno, že je jeho kolega v práci, chodil se žalobcem na pivo nebo si někam sednout. Žalobce byl ve firmě dřív, než on, on sám přišel do firmy před 14 lety. Se žalobcem se stýkali i mimo pracovní dobu. Od té doby, co byl žalobce obviněn začal být jiný člověk, už s ním nechodil ven, přestala s ním být legrace, v práci předtím byl veselý, dělal legraci. Od doby trestního stíhání byl uzavřený do sebe, kolegové nevěděli, jak mu pomoct. Reakce od ostatních osob nezaznamenal žádné ani neví, jak dlouho trvalo trestní stíhání. Nyní je chování žalobce jiné, než bývalo dřív, ale už je to lepší. Ví také o tom, že měl doma nějaké problémy právě v souvislosti s trestním stíháním. Žalobce se obával, že přijde o práci právě v souvislosti s tím trestním stíháním. Měl obavy také o to, jak by zaplatil případnou škodu. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce jméno příjmení má soud prokázáno, že ona sama nerada na tu věc vzpomíná. Bylo to u nich doma velmi ošklivé, těžké časy, měli strach, báli se o manželovo zdraví. Manžel byl podrážděný, po intimní stránce nefungoval vztah, žalobce také hodně zhubl asi 10 kilo. Celá rodina žila v nejistotě, báli se, co bude následovat, báli se i o to, že manžela zavřou a o to, jak budou škodu splácet. Vypadalo to také v jednu chvíli na rozvod, hádali se se žalobcem a hlavně žili v nejistotě. Trestní stíhání podle ní trvalo dlouho, téměř dva roky. Dříve byli zvyklí chodit na výlety, do kina, ale pak manžel neměl náladu, přestalo vlastně vše toto fungovat, večer špatně spal, ona sama se o něj bála. příjmení už jsou sami, děti jsou dospělé, už s nimi nebydlí, ale stýkají se a i ten styk s dětmi byl jiný. Mají i vnoučata a např. když byla rodinná oslava muž, tedy žalobce se ani nebavil. Seděl někde v koutě a předtím býval veselý, chodili spolu na různé akce, byl hovorný. Ze svědecké výpovědi celé jméno žalobce – syna žalobce má soud prokázáno, že pracuje se žalobcem a také prožíval ten první půlrok po obvinění byl nejhorší a během toho půl roku žalobce zhubl 25 kilo, zešedivěl. Nechtěl s ním jako s rodinou hovořit, jen s vnoučaty, jinak nechtěl ani jet za nimi na víkend, byl uzavřený, nervózní, v práci to byla katastrofa. Nebyla s ním žádná řeč. Neumí to tak úplně popsat, ale byl to zkrátka jiný táta. Ten první půl rok byl nejhorší, žalobce byl velmi podrážděný, postupem doby se to začalo zlepšovat. Předtím byli spolu kamarádi, byl to táta na plný úvazek, byla s ním legrace, s vnoučaty řádil, jako kdyby mu bylo 12, jezdili na společné dovolené k moři a pak to, jak se to stalo, tak vše toto skončilo. Nyní se vše vrací do starých kolejí, už s ním začíná být i legrace, ale to, že zestárl o 20 let to tam stále je. Od kolegů z práce zažil negativní reakce a i od sestry, od příbuzných někdy na oslavu přijela jen maminka, otec zůstal doma a třeba, že se pohádali. Řešilo se to, jak se bude hradit škoda. Z výslechu žalobce má soud prokázáno, že trestní stíhání na něj velmi působilo, měl strach, jestli bude moci zaplatit škodu. S manželkou se hádali, vypadalo to na rozvod. Byl podrážděný, protivný, nervózní, přemýšlel neustále o té vysoké částce, kterou bude muset splácet. Dnes již je to lepší. Je rád, že to takto skončilo. Dělá 30 let tuto práci a v životě neměl žádný takový problém. Dříve chodili mezi lidi a poté už přestali a nechodili nikam, byl jen ve stresu, jak zaplatit škodu. Neměl náladu se bavit, jít do kina, něco podnikat a uvažoval také o tom, že si nechá napsat nějaké prášky na stres, i když není zastáncem takového to řešení, takto odnesla rodina, ale je velmi rád, že to už je za ním. Potvrdil také to, že co se týká intimního života s manželkou, tak vlastně nebyl žádný, neměl na nic myšlenky. Přestal se stýkat i se známými, neboť stále myslel na to, co se stalo a jak se z toho dostat. Jestli přijde o práci, jestli zaplatí škodu, přestal úplně chodit do společnosti. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vnikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem (O.Z.). Podle ust. § 31a) odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. K náhradě škody: Žalobce se domáhá, aby žalovaná zaplatila náhradu škody za obhajobu, kterou vedl obhájce v rámci trestního stíhání žalobce, který byl zproštěn obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Kladně ve výši 72.759 Kč. Žalovaná zaplatila částku celkem 60.351,63 Kč a to na základě vyčíslení úkonů, které provedl žalobce kromě těchto úkonů: výslech obviněného žalobce ze dne datum, neboť tento úkon nebyl v trestním spise dohledán. S tímto názorem se zdejší soud ztotožňuje, skutečně úkon datum nebyl dohledán ve spise. Za podanou stížnost a odůvodnění stížnosti ze dne datum byla poskytnuta náhrada v poloviční částce v souladu s ust. § 11 odst. 2 písem d) advokátního tarifu s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2017, sp. zn. 3 To 161/2006 s tímto názorem žalované a s ohledem na již ustálenou judikaturu, že za stížnost proti usnesení o vznesení obvinění náleží pouze náhrada za poloviční úkon. Dále nebyla respektive byla přiznána náhrada za 3 úkony při výslechu svědků datum, kdy se výslech svědka jméno, příjmení, příjmení a příjmení uskutečnili od 7.51 hodin do 8.46 hodin, dále od 9.06 hodin do 10.15 hodin a dále od 10.24 hodin do 11.54 hodin a dále od 12.12 hod. až 13.07 hod. Úkony na sebe bezprostředně navazovaly a celková délka výslechu činila 5 hodin a 16minut. Dne datum se konalo hlavní líčení od 8.30 hodin do 12.10 hodin a pak od 13.00 hodin do 15.25 hodin. Délka hlavního líčení 6 hodin a 0,5 minut přerušeno 0,50 minut, účast u hlavního líčení byla přiznána ve výši 4 úkony za přerušení řízení nebyla s ohledem na ustanovení § 14 odst. 4 advokátního tarifu přiznána náhrada za promeškaný čas, neboť náhrada za promeškaný čas advokátů nenáleží, má-li se za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby. K tomu žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26.1.2021 č.j. 35 Co 383/2020-96. I s tímto názorem žalované soud souhlasí a za tyto úkony by přiznal stejně stejnou výši respektive 4 úkony. (žalobce žádal 5 úkonů). Za další poradu, která se konala datum tuto poradu u žalované nedoložil, z tohoto důvodu nebyla také přiznána. Dále žalovaná vyplatila cestovné a náhradu za promeškaný čas z obec do obec dne číslo, číslo, 9.9., číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a datum 75 km, 4,10 Kč za 1 kilometr, při spotřebě 7 litrů na 100km a 33,60 Kč náhrada za pohonné hmoty, 483,90 Kč za 9 jízd, celkem 4.355,10 Kč, dále cestovné z obec do obec a číslo, číslo, datum za 3 jízdy 66km, 4,20 Kč náhrada za 1 km a spotřeba 7 listrů na 100km, 31,08 Kč cena pohonných hmot, to je celkem 424,12 Kč za 3 cesty 1.272,36 Kč. Cestovné tedy 5.627,46 Kč. Za promeškaný čas na cestách 3.600 Kč 3 x 100 Kč to je 300 Kč x 12. Soud se zcela ztotožnil s výpočtem žalované a nepřiznal již žalobci další nárokovanou částku. Žalovaná přiznala úkony a režijní paušály ve výši 22 x 1.500 Kč (dle § 10 odst. 3 písem. B) advokátního tarifu s tarifní hodnoty 10.000 Kč ve spojení s § 7 advokátního tarifu a 300 Kč režijní paušál podle ust. § 13 a za 23 režijních paušálů pak po 300 Kč, tedy celkem náklady řízení 40.650 Kč s tím, že za jeden poloviční úkon 750 Kč. K náhradě za vzniklou nemajetkovou újmu: Co se týče této nemajetkové újmy a jejího vzniku z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání nejde o vyvratitelnou domněnku jako u nepřiměřeně dlouhého řízení, kdy se újma na straně poškozeného předpokládá, újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoli je každé trestní stíhání dle nálezu Ústavního soudu sp. zn.

IV. ÚS 4280/05 spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy, odůvodňující peněžní odškodnění. Žalobce vylíčil dopady trestního stíhání v jeho osobnostní sféře a soud vzal za prokázané také z výslechu svědků a účastnickým výslechem žalobce, kdy trestní stíhání mělo nezanedbatelný vliv na osobní život žalobce, došlo k narušení rodinných vazeb o trestním stíháním stíhání žalobce se dozvěděli lidé v jeho okolí, v zaměstnání, v bydlišti, čímž došlo k jeho poškození dobré pověsti. Již na základě těchto prokázaných skutečností lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná se subjektivními pocity, frustrace a beznaděje, ale i újma objektizovaná, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce. Jakkoli nebyl žalobce v průběhu trestního stíhání omezen na osobní svobodě, pak jeho trestnímu stíhání se tak jeho trestní stíhání bylo spojeno s hrozbou povinnosti k náhradě škody v nemalé částce, případně i byla v sázce jeho pracovní kariéra. Žalobci hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let. Trestním příkazem mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Trestní stíhání mělo výrazný vliv jak na profesní život žalobce, tak na jeho osobní život, projevil se i do psychického stavu žalobce. A s ohledem na právě uvedené, tak dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostních práv zahájením a vedením trestního stíhání vznikla; adekvátním odškodněním této újmy se pak s přihlédnutím k její intenzitě jeví soudu být částka 90.000 Kč. Soud při stanovení výše zadostiučinění v peněžité formě vycházel ze tří rozsudků zdejšího soudu, které se podobají délkou řízení a trestní sazbou. V řízení sp. zn. 10 C 125/2013 byla přiznána částka 80.000 Kč, v řízení 18 C 130/2008 částka 90.000 Kč, v řízení 27 C 10/2011 částka 100.000 Kč. Soud tyto tři částky sečetl, vydělil třemi a výslednou částku 90.000 Kč přiznal žalobci jako zadostiučinění i za toto trestní stíhání. Soud přiznal žalobci částku 90 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení s tím, že 6 měsíční lhůta pro projednání nároku uplynula datum tedy od datum je žalovaná v prodlení s placením peněžitého nároku a to podle ust. § 1970 o.z. ve spojením s ust. § 15 zákona. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 o.s.ř. a přiznal žalobci poměrnou část nákladů řízení, které se skládají ze soudního poplatku ve výši Kč 4 000, odměny za zastupování z tarifní hodnoty Kč 122 759 (50 000 Kč dle § 9 vhl. 177/1996 Sb., a § 7 Kč 72 759), za 7 úkonů (převzetí a přípravu, výzvu k úhradě dlužné částky, sepis žaloby, účast na dvou soudních jednání a dvě podání ve věci samé) po Kč číslo, 7x 300 Kč režijní paušál § 13 vyhl., tj. celkem 48 240 Kč. Žalobce byl úspěšný v 90% a neúspěšný v 10%, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 80% tj. Kč 38 592. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li žalovaná dobrovolně plnit co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze nařídit soudní výkon, nebo exekuci.