26 C 186/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ulice a číslo , PSČ obec a číslo o: zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 90.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 64 551,84, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 72.759 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a 200.000 Kč s úrokem z prodlení od [datum]. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. V souvislosti s tím žalobce vynaložil náklady na svou obhajobu celkem ve výši 72.759 Kč a dále žádá náhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč za samotné nezákonné trestní stíhání. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyplatila žalobci částku 60.351,63 Kč za náhradu škody, která žalobci vznikla v souvislosti s tím, že uhradil obhajné svému obhájci. Za nezákonně vedené trestní stíhání se žalobci omluvila. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 60.351,73 Kč zpět včetně úroků z prodlení za dobu od [datum] do [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud řízení o této částce zastavil. Ve věci zdejší soud vynesl dne [datum] rozsudek, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku Kč 90 000 s příslušenstvím a žalobu o zaplacení Kč 122 407, 27 s příslušenstvím zamítl. K odvolání žalované odvolací soud zrušil rozsudek zdejšího soudu ohledně výroku o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [příjmení] 90 000 s příslušenstvím Mezi účastníky není sporný průběh trestního stíhání, které bylo proti žalobci vedeno u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 22/2020. Mezi účastníky zůstala sporná výše resp. forma zadostiučinění, která žalobci, jako poškozenému za vedené trestní stíhání přísluší. Žalovaná nesouhlasila se žalobou o zaplacení částky 200.000 Kč, za trestní stíhání se žalobci omluvila, peněžitou částku nevyplatila. Žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok dne [datum] ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon). Soud má prokázán tento průběh trestního řízení probíhajícího u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 22/2020: ´proti žalobci bylo dne [datum] vydáno usnesení, kterým byl obviněn z přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písem b),c) trestního zákoníku. Toto usnesení žalobce převzal dne [datum]. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta Okresním státním zastupitelstvím v Kladně dne [datum]. dne [datum] byl podán návrh na podání obžaloby a Okresní státní zastupitelství v Kladně dne [datum] obžalobu proti žalobci podala u soudu. Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců. Proti trestnímu příkazu podal žalobce odpor. U Okresního soudu v Kladně se konalo hlavní líčení ve dnech [datum], [datum] a [datum], kde byl vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Proti rozsudku podala odvolání státní zástupkyně. Toto odvolání pak vzala pak [datum] zpět. Okresní soud v Kladně vzal na vědomí usnesením ze dne [datum] toto odvolání. Zprošťující rozsudek nebyl právní moci dne [datum] ve vztahu k žalobci. Trestní stíhání trvalo 1 rok 8 měsíců, žalobci hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že je jeho kolega v práci, chodil se žalobcem na pivo nebo si někam sednout. Žalobce byl ve firmě dřív, než on, on sám přišel do firmy před 14 lety. Se žalobcem se stýkali i mimo pracovní dobu. Od té doby, co byl žalobce obviněn začal být jiný člověk, už s ním nechodil ven, přestala s ním být legrace, v práci předtím byl veselý, dělal legraci. Od doby trestního stíhání byl uzavřený do sebe, kolegové nevěděli, jak mu pomoct. Reakce od ostatních osob nezaznamenal žádné ani neví, jak dlouho trvalo trestní stíhání. Nyní je chování žalobce jiné, než bývalo dřív, ale už je to lepší. Ví také o tom, že měl doma nějaké problémy právě v souvislosti s trestním stíháním. Žalobce se obával, že přijde o práci právě v souvislosti s tím trestním stíháním. Měl obavy také o to, jak by zaplatil případnou škodu. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že ona sama nerada na tu věc vzpomíná. Bylo to u nich doma velmi ošklivé, těžké časy, měli strach, báli se o manželovo zdraví. Manžel byl podrážděný, po intimní stránce nefungoval vztah, žalobce také hodně zhubl asi 10 kilo. Celá rodina žila v nejistotě, báli se, co bude následovat, báli se i o to, že manžela zavřou a o to, jak budou škodu splácet. Vypadalo to také v jednu chvíli na rozvod, hádali se se žalobcem a hlavně žili v nejistotě. Trestní stíhání podle ní trvalo dlouho, téměř dva roky. Dříve byli zvyklí chodit na výlety, do kina, ale pak manžel neměl náladu, přestalo vlastně vše toto fungovat, večer špatně spal, ona sama se o něj bála. [příjmení] už jsou sami, děti jsou dospělé, už s nimi nebydlí, ale stýkají se a i ten styk s dětmi byl jiný. Mají i vnoučata a např. když byla rodinná oslava muž, tedy žalobce se ani nebavil. Seděl někde v koutě a předtím býval veselý, chodili spolu na různé akce, byl hovorný. Ze svědecké výpovědi [celé jméno žalobce] – syna žalobce má soud prokázáno, že pracuje se žalobcem a také prožíval ten první půlrok po obvinění byl nejhorší a během toho půl roku žalobce zhubl 25 kilo, zešedivěl. Nechtěl s ním jako s rodinou hovořit, jen s vnoučaty, jinak nechtěl ani jet za nimi na víkend, byl uzavřený, nervózní, v práci to byla katastrofa. Nebyla s ním žádná řeč. Neumí to tak úplně popsat, ale byl to zkrátka jiný táta. Ten první půl rok byl nejhorší, žalobce byl velmi podrážděný, postupem doby se to začalo zlepšovat. Předtím byli spolu kamarádi, byl to táta na plný úvazek, byla s ním legrace, s vnoučaty řádil, jako kdyby mu bylo 12, jezdili na společné dovolené k moři a pak to, jak se to stalo, tak vše toto skončilo. Nyní se vše vrací do starých kolejí, už s ním začíná být i legrace, ale to, že zestárl o 20 let to tam stále je. Od kolegů z práce zažil negativní reakce a i od sestry, od příbuzných někdy na oslavu přijela jen maminka, otec zůstal doma a třeba, že se pohádali. Řešilo se to, jak se bude hradit škoda. Z výslechu žalobce má soud prokázáno, že trestní stíhání na něj velmi působilo, měl strach, jestli bude moci zaplatit škodu. S manželkou se hádali, vypadalo to na rozvod. Byl podrážděný, protivný, nervózní, přemýšlel neustále o té vysoké částce, kterou bude muset splácet. Dnes již je to lepší. Je rád, že to takto skončilo. Dělá 30 let tuto práci a v životě neměl žádný takový problém. Dříve chodili mezi lidi a poté už přestali a nechodili nikam, byl jen ve stresu, jak zaplatit škodu. Neměl náladu se bavit, jít do kina, něco podnikat a uvažoval také o tom, že si nechá napsat nějaké prášky na stres, i když není zastáncem takového to řešení, takto odnesla rodina, ale je velmi rád, že to už je za ním. Potvrdil také to, že co se týká intimního života s manželkou, tak vlastně nebyl žádný, neměl na nic myšlenky. Přestal se stýkat i se známými, neboť stále myslel na to, co se stalo a jak se z toho dostat. Jestli přijde o práci, jestli zaplatí škodu, přestal úplně chodit do společnosti. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vnikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. <b>K náhradě za vzniklou nemajetkovou újmu:</b> Co se týče této nemajetkové újmy a jejího vzniku z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání nejde o vyvratitelnou domněnku jako u nepřiměřeně dlouhého řízení, kdy se újma na straně poškozeného předpokládá, újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoli je každé trestní stíhání dle nálezu Ústavního soudu sp. zn.

IV. ÚS 4280/05 spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy, odůvodňující peněžní odškodnění. Žalobce vylíčil dopady trestního stíhání v jeho osobnostní sféře a soud vzal za prokázané také z výslechu svědků a účastnickým výslechem žalobce, kdy trestní stíhání mělo nezanedbatelný vliv na osobní život žalobce, došlo k narušení rodinných vazeb, o trestním stíhání žalobce se dozvěděli lidé v jeho okolí, v zaměstnání, v bydlišti, čímž došlo k jeho poškození dobré pověsti. Manželství žalobce bylo ohroženo, i když nedošlo k rozvodu, vztahy mezi manžely jsou od té doby narušeny. Již na základě těchto prokázaných skutečností lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná se subjektivními pocity, frustrace a beznaděje, ale i újma objektizovaná, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce. Jakkoli nebyl žalobce v průběhu trestního stíhání omezen na osobní svobodě, jeho trestní stíhání bylo spojeno s hrozbou povinnosti k náhradě škody v nemalé částce (cca Kč 800 000), případně i byla v sázce jeho pracovní kariéra. Žalobci hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let. Trestním příkazem mu byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Trestní stíhání trvající 1 rok a 6 měsíců mělo výrazný vliv jak na profesní život žalobce, tak na jeho osobní život, projevil se i do psychického stavu žalobce. Žalobce byl obviněn a později obžalován pro trestný čin Obecné ohrožení z nedbalosti. S ohledem na právě uvedené, tak dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostních práv zahájením a vedením trestního stíhání vznikla; adekvátním odškodněním této újmy se pak s přihlédnutím k její intenzitě jeví soudu být částka 90.000 Kč. Soud při stanovení výše zadostiučinění v peněžité formě vycházel především z mnohaleté praxe a dále z těchto rozhodnutí: sp.zn. 18 C 187/2015, které trvalo 1 rok a 11 měsíců, jednalo se o trestný čin s trestní sazbou 6 měsíců - 5 let a přiznaná částka Kč 125 000, sp.zn. 25 C 165/2016, kdy řízení trvalo 3 roky trestní sazba 6 měsíců § 5 let, přiznané zadostiučinění Kč 76 000, sp.zn. 15 C 202/2012 trvalo 715 dnů, trestní sazba 1 -5 let, přiznaná částka Kč 80 000, sp.zn. 12 C 73/2014 řízení trvalo 1 rok a 11 měsíců jednalo se o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, trestní sazba 6 měsíců – 3 roky zadostiučinění Kč 100 000, sp.zn. 28 C 168/2016 trestní stíhání trvalo 811 dnů, trestní sazba 1-5 let, zadostiučinění Kč 107 500 Kč, sp.zn. 19 C 129/2018 trvalo 6 měsíců, trest až 2 roky za trestný čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, přiznaná částka Kč 100 000, sp.zn. 27 C 10/2011, trvalo 5 měsíců, jednalo se o trestný čin podplácení, trestní sazba 1 rok – 5 let, částka Kč 100 000, sp.zn. 18 C 130/2008 trvalo 498 dnů, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, trestní sazby 6 měsíců – 5 let, částka Kč 90 000, sp.zn. 26 C 428/2013 trvalo 3 roky a 10 měsíců, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, hrozící trest 6 měsíců – 5 let, přiznaná částka Kč 100 000. Soud naopak nemohl vycházet z příkladu, který předložila žalovaná ve věci, která byla vedena u zdejšího soudu pod sp.zn. 17 C 134/2021, jednalo se o trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky s trestní sazbou až jeden rok a zákaz činnosti, trestní stíhání trvalo 2 roky a částka byla přiznána ve výši 30 000 Kč s dopady do života poškozeného, které jsou v něčem srovnatelné a v něčem odlišné jako u žalobce, stejně tak jako ve výše uvedených 9 případech. Vzhledem k tomu, že se věc vedená pod sp.zn. 17 C 134/2021 u zdejšího soudu ani v jednom podstatném znaku s nyní projednávaným případem neshoduje, nemohl z ní soud vycházet. Odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sice uvedl, že rozhodnutí ve věci 17 C je přiléhavé, avšak neuvedl, v jakých znacích by se měla věc s nyní posuzovanou věcí shodovat. Zdejší soud proto nyní nemůže bez dalšího tento názor odvolacího soudu přijmout. Podle názoru soudu je nejpodstatnějším znakem, který by se měl vždy shodovat s posuzovanými případy, hrozící trestní sazba, neboť ta odráží společenskou nebezpečnost trestného činu a je největší hrozbou pro osobu, proti které je trestní stíhání vedeno. Dopady trestního stíhání na poškozenou osobu mohou být různé s ohledem na její zdraví, co v životě prožila, jaké má zázemí, jak snáší stres, jak dobře dovede své pocity vyjádřit a mnoho dalších odlišností, proto je soud s tímto srovnáním opatrnější, neboť si neodváží hodnotit např. rozdíl mezi rozpadem manželství a soužitím v nefunkčním manželství, nebo ztrátu zaměstnání proti povinnosti k úhradě škody okolo 1 mil. korun. Soud přiznal žalobci částku 90 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že 6 měsíční lhůta pro projednání nároku uplynula [datum] tedy od [datum] je žalovaná v prodlení s placením peněžitého nároku a to podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 15 zákona. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 o.s.ř. a přiznal žalobci poměrnou část nákladů řízení, které se skládají ze soudního poplatku ve výši Kč 4 000, odměny za zastupování z tarifní hodnoty Kč 122 759 (50 000 Kč dle § 9 vhl. 177/1996 Sb., a § 7 Kč 72 759), za 9 úkonů (převzetí a přípravu, výzvu k úhradě dlužné částky, sepis žaloby, účast na dvou soudních jednání a dvě podání ve věci samé, poradu ze dne [datum] která se uskutečnila po obdržení stanoviska žalované k nároku a poradu ze dne [datum], která se konala po skončení 1. jednání ve věci) po Kč [číslo], 9x 300 Kč režijní paušál § 13 vyhl., tj. celkem 72 824,80 Kč (z toho Kč 11 944,80 DPH). Žalobce byl úspěšný v 90% a neúspěšný v 10%, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 80% tj. Kč 58 259,84. Za odvolání do nákladů řízení Kč 1 500 (§ 9 odst. 1 vyhlášky) 300 Kč režijní paušál + 21% DPH, celkem Kč [číslo]. Za řízení před soudem I. stupně, po odvolacím řízení Kč 3 100/ úkon, za účast při jednání dne [datum] a 300 Kč režijní paušál + DPH, celkem Kč [číslo] Celkem náklady řízení Kč 64 551,84.